Nikoliv prezident Putin, ale významní světoví ekonomové, ocenili Leontiefovou medailí to, že Václav Klaus koncepčně připravil a zavedl v naší zemi neuvěřitelnou systémovou změnu, že provedl něco víc než pouhou kosmetickou reformu komunistického systému, o níž naivně usilovali a stále ještě usilují tzv. Havlovci, ale provedl skutečnou systémovou přeměnu tohoto zrůdného systému na kapitalismus. Věděl totiž, že komunistický systém je, jak moudře řekl i Ronald Reagan, nenapravitelný, že musí proto zaniknout a vzniknout systém jiný. Neboli, že je nutno provést změnu totalitního komunistického systému na svobodný demokratický systém kapitalistický. A to se mu k překvapení všech povedlo. Po zločinné a zavrženíhodné komunistické diktatuře u nás nastolil svobodný a demokratický režim, zrušil centrální plánování a centrální řízení ekonomiky. Občané státu mohli konečně žít volně a svobodně aniž byli kýmkoliv v zájmu veřejného blaha omezováni a kontrolováni. A to mu Havlovci, kteří chtěli jen tzv. třetí cestu k jakémusi jimi vysněného socialismu s lidskou tváří, neboli jen jakési kosmetické opravy komunismu, nemohou odpustit.
Bohužel ne všechny postkomunistické země měly po pádu komunismu podobné štěstí a potřebují ještě i dnes neméně hluboké reformy. Pardon, nikoliv reformy, neboli něco, co se odehrává uvnitř jednoho systému a tento systém je zachován, ale změny svých systémů. Reforem prováděli komunisté neustále mnoho a k ničemu to stejně nevedlo. A protože se tyto země začlenily po celosvětovém pádu komunismu do kdysi kapitalistického EHS a přeměnily ho tak na Evropskou unii, potřebuje tato EU jako celek nejen jakési dílčí reformy, ale hlubokou systémovou změnu ze sociálně-tržní ekonomiky a socialismu na skutečně svobodný kapitalistický celek se skutečně volným trhem, demokracií a svobodou. Jinak budou její systémové problémy stoupat a povedou nás do Hayekovské cesty do otroctví.
Problémy EU nejdetotiž svádět jen na nezodpovědné chování Řecka a dalších zemí evropského Jihu. Jsou to mnohem důležitější problémy systémové, které si její vedoucí politici způsobili sami cetralisticky byrokratickým řízením a sociálně-tržní ekonomikou, která znemožňuje zdravý ekonomický růst. Volání po stále těsnější unifikaci a centralizaci EU ničí to nejcenější co Evropa měla - množství různorodých států, které si konkurováním zvyšovaly úroveň a v nichž existovala opravdová demokracie (pokud neměly to neštěstí, že je po válce pohltil komunistický režim). Evropa potřebuje proto více než jen dílčí reformy, ale sametovou revoluci, kterou prošla naše republika. A to, že právě politika, který jako unikát tuto změnu u nás provedl, za to ocenili světoví ekonomové, svědčí zřejmě o tom že si to uvědomují již i tyto renomované osobnosti. Kéž by se Evropa vrátila ke svým křesťanským kořenům a svobodnému soužití národních států bez Bruselskésocialisrtické centralizace