Příspění Daniela Hermana po naší kulturu hodnotit nelze - není totiž co Doporučený

Stav některých národních památek je opravdu tristní Stav některých národních památek je opravdu tristní snímek Ivana Haslingerová Fragmenty

Nedávno se mne ptal jeden čtenář, co si myslím jako šéfredaktorka kulturně-hospodářské revue Fragmenty o přispění ministra kultury Daniela Hermana české kultuře. Překvapilo mne, že vlastně nemám o čem psát, protože jediné, co se mi vybavilo o tomto pánovi, byla jeho snaha vydobýt svému strýci státní vyznamenání vydíráním prezidenta republiky a vlastně ani to se mu nepovedlo. Rezort kultury pod jeho vedením jakoby se zastavil. Pamatuji, jak ministr Pavel Dostál snad každý měsíc bojoval tu za peníze na památky, tu na knihovny, tu se bral za pravdivé informace v médiích... A i když některé jeho nápady, jako například vybírat z každé prodané knihy jednu korunu na provoz knihoven, byly úsměvné, nešlo jim upřít, že se ministr Dostál snaží něco s našimi médii, kulturou, památkami i četbou občanů dělat. Stále sháněl peníze pro kulturu, až z něj ministr financí šílel. Z pana Hermana rozhodně pan Babiš nešílí.

Naopak mu musí být vděčný za to, že pan Herman selhal nejen profesně, ale především morálně, a to tím, že hlasoval pro návrh rušící potřebu čistého lustračního osvědčení pro členy vlády. Co na tom, že byl kdysi předsedou České biskupské konference a představoval se hlasitě jako odpůrce komunistického režimu. Důležitější pro pana ministra nyní je, že se stal díky nedávnému veletoči nejbližším spojencem pana Andreje Babiše, o němž nikdo nepochybuje, že s StB už díky svému postavení v Podniku zahraničního obchodu spolupracoval, a jako agent Bureš by nemohl bez čistého lustračního osvědčení funkci ministra zastávat.

Pokud jde o činnost Daniela Hermana ve funkci ministra, pak nelze přehlédnout jeho obdiv nejen k EU, ale především k Německu a sudetským Němcům. V tom jediném je konzistentní. Naopak slibovanou alternativu k financování divadel a jiných kulturních institucí nepředložil, nezajímala ho ani krize v Národní knihovně a v celém kulturním rezortu nastala personální bída. Zmiňme jen ty články profesora Knížáka nad zoufalou situací v Národní galerii. co člověk četl či publikoval! Pan ministr nereagoval a dokonce neodpovídal ani na jeho otevřené dopisy, v nichž ho Milan Knížák seznamoval s chybami a plýtváním s penězi ve vedení Galerie. Pouze neustále šmudlal slibovaný zákon o památkové péči, který nakonec rozumně uvažující vládní koaliční poslanci zamítli pro jeho špatnou podobu. 

Sečteno a podtrženo, pan ministr Herman pro kulturu ČR udělal velké NIC. A v politice se zachoval jako klasický bezpáteřný člověk, čímž straně lidové rozhodně neudělal žádnou slávu. Podobně jako on měnil své postoje kdysi její předseda Josef Lux. Snaha pana Bělobrádka, aby lidovcům už neříkali občané "hadi na tři" byla chováním pana Hermana velice otřesena. Ale to je věcí lidovců, že něco takového mezi sebou snesou. To už je ale na jiný článek.

Zveřejněno v KULTURA

Nejnovější od IVANA HASLINGEROVÁ

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %