Blahopřání k 80. narozeninám božímu snílkovi Josefu Fouskovi do další nádherné cesty životem Doporučený

  • pátek, bře 22 2019
  • Napsal(a)  JIŘÍ PANCÍŘ

Je to neuvěřitelné, že Ti Pepíčku přeji již k 80. narozeninám. Mám Tě před očima stále takového, jaký jsi byl před dvaceti lety, když jsem Tě poprvé viděl v Semaforu, kam nás pozvala Tvoje obdivovatelka paní Zuzana Stirská. A jak jsme se od té doby vídali na Tvých výstavách, křtech tvých knih a dalších Tvých happeningech. Bohužel jsem poslední léta nemohl osobně na ně chodit pro nemoc, která mne potkala, ale poslouchal jsem Tvá CD a četl tvé krásné knihy, které mne tím víc oslovovaly. Protože z nich na člověka dýchne laskavost a vlídnost. Při čtení a poslechu tvých veršů se procházím s Tebou cestou snílků, jako jsi ty. Snílků, které člověk tak potřebuje, protože mu přinášejí poselství nikoliv o světě, který je, ale o Tvém světě krásném a plném nadějí. A to přesto, že má třeba v té době jen na jablečné víno, tak jak to měli Eman a Kornélie. A právě tito dva Boží lidé, to je ten Tvůj svět, který tak miluji. Tím vybočuješ z řad současných autorů a získáváš si stále více čtenářů a posluchačů. Podobně jako před 2000 lety tím, že lidem přinášel do života v tehdy tak neklidné Palestině lásku, odpuštění a naději Ježíš. Tvoje práce potvrzuje starou moudrost, že jestli má na světě něco cenu, je to láska. Politici zmizí, ale láska zůstane.

Chápu, proč se na Tvých výstavách a křtech knih vždy sejde velké množství nejen čtenářů, ale i přátel umělců a akce se podobají s Tvojí kytarou spíše happeningům. Vzpomínám jak mi na jednom takovém legenda české pop-music Eva Pilarová řekla: "Pro knihy Pepy doslova cedím krev" . A není to jen proto, že pro ni skládáš krásné písničky. Rovněž zpěvačka divadla Semafor Zuzana Stirská si velmi cení toho, že pro ni skládáš texty k jejím oblíbeným gospelům.  Jestli pak víš, že nejvíce ze všech miluje text písně Miluji"Životem sám nemůžeš jít, já radu ti dám, aleluja si zazpívej, miluj bližní a poslouchej..."   A nejsou to jen dámy, ale i muži , kteří Tě milují. Na jednom z Tvých happeningů jsem se až lekl, když při listování Tvou knihou Na cestě s anděli najednou zvolal vedle sedící Kristián Kodet: "Já mám Pepu rád. Že ho máte taky tak rád jako já? Vždyť je to náš Fousek!"  A tím řekl vlastně vše. Jsi prostě náš Fousek. A nejsou to jen významní umělci, kteří Tě mají rádi, ale  i běžní lidé. Jedna neznámá dáma mi na jenom Tvém představení v Semaforu řekla nádhernou větu: "Ten Fousek  by měl jednou mít na hrobě desku s nápisem: "Zde leží moudrý člověk, který poznal svět". I když má pravdu, já Tě raději vidím živého a rozdávajícího kolem sebe dobrou náladu a moudrá slova a doufám že hezkých knih ještě hodně napíšeš.

Milý Pepíčku, stále o sobě tvrdíš, jaké všechny neduhy máš, ale v přeplněném sále Novotného lávky ještě dokážeš vyskočit na židli a rozdávat svá fota nedbaje toho, že jsi pozval fotografy, aby tě vyfotili "s lidmi".  Važ si toho. To Ti závidím.

Já bohužel prodělal ne jednu, ale už čtyři srdeční operace a neudýchal bych ani tam dojet.  Musím Ti poděkovat za to, jak mi v nemocnici pomohly překonat strach Tvé básně. Když jsem v noci před operacemi čekal, tak jako Ty v roce 1999, na ortel, zda mi dá Bůh ještě šanci žít na tomto světě, na který občas tak žehrám, tak jsem stejně jako Ty s Bohem smlouval, aby mne po operaci znovu vrátil na tenhle krásnej svět  a sliboval mu, že pak chytím šanci za pačesy a ze země jí zvednu a slova, která nosí žal, na věky zakopu a zlobu nechám v koutě tlít... Tak jak to stojí v Tvých písních. A On mne vyslyšel. Sice se již osobně nemohu přijít podívat na Tvé skvělé happeningy jako kdysi, ale i přečtení Tvých povzbudivých básní mi vždy dodá sílu se odrazit ode dna a jak říkáš, chytit šanci za pačesy a radovat se ze života. Je v nich prostě ryzí opravdovost. 

Připíjím Ti jablečným vínem, tak, jak to dělali tví kamarádi, a přeji Ti a také sobě, aby ta naše pochroumaná srdíčka dožila se požehnaného věku a ještě jsme mohli říci všem, kterým jsme to nestihli říci, jak je máme rádi a něco na tom světě ještě udělat.

Hlavně Ty tu musíš být mooooc dlouho a rozdávat lidem povzbuzení a lásku svými moudrými a laskavými písněmi. Protože, jak říkal Tvůj kamarád Miroslav Šimek, Ty když se setkáš se sluncem, tak ho Tvoje čistá duše rozpustí. Každé Vánoce při poslechu Tvého vánočního alba slzím spolu s kapříkem a uvázaným pejskem v zasněžené boudě. A dokonce i nepravosti tepeš nikoliv tvrdou satirou, ale laskavým úsměvem. V tvých písních je ukryto moudro Tvé duše. Shrnuto a podtrženo: Tvá laskavá povaha, že každému jak můžeš pomůžeš. Lidé v Tvých básních vystopují naději. Při čtení a poslechu tvých veršů se procházejí s Tebou trnitou cestou snílků jako jsi ty. Snílků které člověk tak potřebuje, protože mu přinášejí poselství o naději.

Přeji Ti mnoho tvůrčích let, štěstí a lásky a zdravím tvou milou paní Jarmilku, syna Tomáše , vnuka Josefa s vnučku Kristýnku,

Tvůj Jirka Pancíř  a samozřejmě manželka Ivana, která mi kouká přes rameno:-)

EPITAF

Lidi já jsem kardiak

Na srdci mám díru

Jako holka na hrdle

Stopu od upírů

 

Doktor ten mi měří tlak

Cholesterol hlídá

Sádlo máslo nesmím jíst

Zkrátka to je bída

 

Ráno snídám aspirin

Ačkoli mám penzi

Dávají mi pilule

Proti hypertenzi

 

Nesmím kouřit ani pít

Červené jen špetku

Přesto nechci poslouchat

Nářky starých dědků

 

Když mne začnou na prsou

Šimrat divné nervy

Otevřu si vepřové

Dám se do konzervy

 

Víru v život v sobě mám

Nepodlehnu chmurnu

Vyjezenou plechovku

Schovám jako urnu

 

Až můj popel smetete

Na paměti mějte

Kurvám co mne špinily

Do kafe ho dejte

 

Zveřejněno v KULTURA

Související položky (podle značky)

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Kliknutím na obrázek získáte článek


Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %