Hasičská Drakiáda nad Humpolcem Doporučený

Drakiáda na Havlově kopci nad Humpolcem se opravdu vydařila Drakiáda na Havlově kopci nad Humpolcem se opravdu vydařila snímek Ivana Haslingerová, Fragmenty

Sbory dobrovolných hasičů (SDH) patřily sice odjakživa k životu každé obce, ale po nepředloženém a necitlivém zrušení většiny škol v menších obcích se staly doslova neodmyslitelnými pro život v nich. Členové SDH, které bylo kdysi vidět pouze při hašení požárů či při pomoci občanům při přírodních katastrofách - odklízení padlých stromů či větví po bouřkách či čištění místních rybníků a sklepů při záplavách, přebrali v těchto obcích roli školy. Ne snad, že by učili děti číst a psát, ale že jim suplují roli spolužáků.

 

Pány ministry, kteří škrtem pera zrušili v obcích místní školy, jež si kdysi s velkou pýchou občané postavili a které byly srdcem každé vesnice (odmyslím-li kostel či hospodu), nenapadlo, jak odcizí děti v obci a jaká neúcta k učitelům z tohoto kroku vzejde. Zatímco děti v místní škole se vzájemně po dobu deseti let znaly z každodenních hodin strávených ve škole a prožívaly společně všechny hry a rošťárny mimo ni, nynější děti odveze ráno autobus či rodič autem do města do školy a odpoledne z města domů. A mnohdy ani nevědí, kdo chodí spolu s nimi do školy, protože v ní jsou většinou necitlivě rozděleny do tříd podle abecedy, nikoliv podle vesnic. Natož pak, aby se cestou ze školy domlouvaly, zda půjdou plavat do rybníka za vsí či  dělat ohníčky, pouštět draky, sáňkovat apod. Nehledě k tomu, že pány učitele uvidí rodiče pouze občas na školních schůzkách, zatímco pana řídícího viděli denně, protože bydlel s nimi ve vsi a těšil se tudíž náležité úctě.

Při takto studeném a odosobněném životě byly děti ochuzeny o vzpomínky a nenašly k sobě nikdy tu bezprostřední cestu, jakou mají do konce života mezi sebou spolužáci. A právě zde nezastupitelně nastoupili místní hasiči. Pořádají pro malé i dospívající děti soutěže, zájezdy, cvičení i zábavu. Není tomu jinak ani v Hněvkovicích u Humpolce, v nichž letos oslavil SDH 120 let od svého založení. Pan řídící Jan Mokrý, který ho spolu s místními pantatíky zakládal k potlačení požárů v obci, by se divil, kdyby viděl v letě ty rozzářené dětské oči nad poháry, které si děti přivážejí ze soutěží.  Nevěřil by asi svým očím, jak mu SDH fušuje do řemesla při výchově místní omladiny. A to nejen ke kamarádství, ale i k zodpovědnosti.  Protože vyhrát chtějí všichni, musejí proto pravidelně cvičit, uklízet a sušit hadice a pomáhat svým cvičitelům s úklidem věcí a zbrojnice po návratu z akcí. To vše v nich nenásilnou cestou buduje smysl pro kázeň a povinnost, který je v životě každého nesmírně důležitý. A rodiče toto kladně vnímají, protože maminky obětavě pomáhají, vozí na hasičské soutěže děti ve svých autech, pečou na oslavy cukroví, pomáhají čepovat i pivo a uklízet. A jak sdělil našemu listu starosta hasičského sboru Radek Romanovský (na snímku uprostřed), je jim za to nesmírně vděčný a chtěl by jim moc poděkovat.  

Nebýt společných akcí v hasičském sboru, seděly by děti po návratu ze školy buďto zavřené doma, nebo by se bezprizorně potulovaly po obci hledajíce partu, jako tomu je u dětí na sídlištích. Byly by ochuzeny o společné prožitky, rošťárny a kamarádství ve škole a po ní, které zůstanou v každém uloženy na celý život. To není fráze. Mohu hovořit ze své zkušenosti, jak je příjemné, že si i ve stáří tykám s mnoha spolužáky, s nimiž jsem absolvovala místní dvoutřídku, která spojila mezi sebou děti s odstupem 10 let. Nyní tento kontakt prožívají místní děti a mládež díky obětavé práci starosty hasičského sboru Radka Romanovského, jeho náměstka Vladimíra Bendy, velitele Libora Plíhala, zástupce velitele Zdeňka Pečenky ml., jednatele Jiřího Němce, preventisty Lukáše Magaly a mnoha dalších hasičů.

 

Ale dost již o tom. Chci přiblížit  závěr sezony SZD - svátek hněvkovských hasičů a vlastně celé obce - Drakiádu na Havlově kopci. Protože kdo měl nohy, šel se nejen podívat, který z naparáděných draků vyhraje v soutěži o toho nejkrásnějšího, ale také na pozezení s grilovaným kaprem místním velerybářem Vincencem (na obrázku vpravo) a dalšími dobrotami. Obec se tak díky podobným akcím sejde a sblíží.

 

Jen jednu chybu na kráse akce měla. Vesměs šlo o draky kupované. Pouze jedna asi dvouletá holčička měla draka vyrobeného doma, ale zase chyběl tatínek, aby jí ho pustil k nebi. Takže ho vodila na špagátě k pobavení místních psíků. (snímky dole)

 

Proto bych se přimlouvala, aby příští rok rozšířili hasiči soutěž o nejhezčího a nejlépe létajícího draka vlastní výroby. Vzpomínám, jak jsme celý podzim doma lepili a malovali draky a chodili je pouštět. Pak si člověk takového draka jinak považuje a když mu uvízne na stromě, je ochoten nasadit i život, jen aby ho dostal zpět. Ale to jen na okraj od kousavé novinářky, která jak známo, musí vždy najít nějakou chybu, aby stoupla sledovanost. V každém případě se akce vydařila a rozdováděli se na ní i ctihodní kmeti:

V zapadajícím podzimním slunci ozařujícím barevné stromy se nikomu nechtělo domů.

 
 

Bůh žehnej hasičskému praporu i celému sboru, jak říkal pan farář  P. Mgr. Timotej Miroslav Tutoka, OPraem při křtu hasičského praporu u příležitosti 120. výročí hněvkovského sboru. Já uzavírám:"Ať Bůh žehná nejen praporu, ale  všem členům sboru."

 

 

 

Nejnovější od IVANA HASLINGEROVÁ

Související položky (podle značky)

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %