Poslední kapkou, která mne k tomu vedla bylo, když jsem vyslechla v českém rozhlase knihu Erika Taberyho  Opuštěná společnost.  Tehdy jsem si uvědomila, že je opravdu hodinu po dvanácté informovat o tom,  jak to bylo doopravdy. Ať již to učinil  autor knihy vzhledem ke svému mládí z neznalosti či nepozornosti, vynecháním důležitých událostí, které byly pro vývoj země stěžejní, jako například Sarajevský atentát, nabydou čtenáři neznalí všech těchto vynechaných souvislostí naprosto zkresleného pohledu na mnohé události té doby a na jejich aktéry. Proto jsem se rozhodla začít postupně zveřejňovat články z té, pro mnohé již z prehistorické doby. Aby si uvědomili, komu doopravdy vděčíme za to, že nežijeme v socialismu s lidskou tváří, ale v kapitalistické svobodné společnosti s tržním hospodářstvím a jak bylo obtížné toto prosadit proti obrodným komunistům a mnohým významným disidentům. A především aby si nenechali již tuto svobodu žádnými mediálními machinacemi a polopravdami současných politiků vzít.

Fragmenty vzpomínek Mariana Čalfy na jeho federální vládu v letech 1990-1992 

Pro mnohé bude možná překvapením sdělení, že nebýt  předsedy vlády, komunisty Mariana Čalfy, a ministra obrany ČSFR, komunisty Miroslava Vacka, tak se Klausova ekonomická reforma díky reformním komunistům šedesátých let v čele se Zemanem, Komárkem, Jičínským, Vlasákem, Grégrem, Vrbou a disidentům z kulturní a intelektuální sféry v čele s Havlem, Dienstbierem a Pithartem, nekonala. Proto nezbývá než těmto dvěma aktérům poděkovat za to, že žijeme v kapitalistické zemi s tržním hospodářstvím. 

Prosím čtenáře, aby si v následujícím sdělení Mariána Čalfy povšimli, kolik důležitých, a nejen ekonomických zákonů, musela tehdejší vláda díky Klausově ekonomické reformě vypracovat. Že útoky odpůrců, že tehdejší ministr financí Václav Klaus a jeho lidé při tvorbě reformy zákony ignorovali, je nepravdivé. A také si povšimněte jak složitá byla tehdejší vnější politická i ekonomická situace naší země a to nejen díky rozpadu SSSR a tím ztráty exportu do něj, ale i  díky ropné krizi v okolním světě. Marian Čalfa ve svém tehdejším sdělení našemu listu Fragmenyty zasadil tyto všechny problémy probíhající v době schvalování Klausovy ekonomické reformy do celkového kontextu problémů, který jeho federální vláda od svého vzniku 10.12.1989 musela řešit: 

"Moje vláda byla postavena před historicky jedinečný úkol - převést komunistický systém na systém založený na tržním hospodářství a soukromém podnikání. Dohodli jsme se, že vše bude probíhat na principech demokratických i za cenu změny ústavního rámce," uvedl Marian Čalfa

Za tím účelem musela Čalfova vláda provést ústavní změny a vypracovat mnoho nových zákonů: "V dubnu 1990 byla provedena změna ústavy v tom smyslu, že byly zrovnoprávněny všechny formy vlastnictví, přičemž stát si ponechal jen přírodní zdroje a možnost vyvlastňování ve veřejném zájmu, ovšem výhradně se soudním přezkumem. Vznikl nový zákon o akciových společnostech, byla zavedena nová důchodová daň a daň z obratu. Zemědělská družstva  začala fungovat na principu dobrovolnosti. To vše potlačovalo direktivní prvky řízení," zavzpomínal pan premiér Čalfa a zdůraznil:

"Domluvili jsme se, že nebudeme volit třetí cesty, ale vytvoříme podmínky pro vznik volného trhu a klíčovým problémem bylo zrovnoprávnění všech forem vlastnictví. Ekonomický program musel proto získat  ucelenější  a konkrétnější strategii, aby nevznikl chaos. Tehdejší místopředseda vlády to nezvládal, bylo nutné ho vyměnit a jsem hrdý na to, že nakonec vláda v ekonomice to, co slíbila, také realizovala."

To vše se dělo za velmi nepříjemných dějů v okolním světě. Pan premiér s úsměvem uvedl: "Bylo nutné okamžitě vyřešit zásobování ropou a mnoho dalších praktických otázek. Toto vše komplikovaly emancipační tendence Slováků, kteří chtěli trvale rozdělit ekonomickou působnost a federální rozpočet chtěli tvořit z rozpočtů republik. Občané začali  uplatňovat restituční nároky s odůvodněním, že jsou nejpřirozenější formou privatizace, což je sice pravda, ale vzhledem k tomu, že byla nejasná vlastnická práva, vznikaly dlouhodobé spory, z nichž některé se vedou dosud. Privatizaci to oddálilo."

 Po volbách v červnu 1990 zavedla i přes tyto všechny problémy Čalfova vláda novou hospodářskou strategii, jejíž klíčové body byly liberalizace cen, liberalizace zahraničního obchodu a privatizace. 

"Věděli jsme, že to vyvolá novou diverzifikaci společnosti a že nejde o drobnosti. Ekonomická reforma Václava Klause obsahovala Zákon o malé privatizaci, Živnostenský zákon, Devizový zákon, Zákon o dluhopisech, Zákon o dani z příjmu, Zákon o přepočtu deviz, Zákon o státním rozpočtu, který měl přebytek 5-6 mld.

Přes toto množství legislativy již na podzim 1990 byl předložen scénář ekonomické reformy Parlamentu a v roce 1991 vše vypuklo naplno."

Od 1.1.1991 byla liberalizovaná koruna a 26.2 1991 byl předložen zákon o velké privatizaci, který se jmenoval "Zákon o převodu majetku státu na jiné osoby". 

"Jsem pevně přesvědčen, že základy přestavby se ukázaly být pevné a správné a že jsem odevzdal  základ nového systému. Díky svému ekonomickému týmu pracujícímu s buldočí úporností to Klaus realizoval a jsme stabilní demokracií, v níž je zaveden funkční trh," uzavřel Marian Čalfa.

Snímky Jiří Pancíř, revue Fragmenty

Fragmenty vzpomínek, část II