PETR ŽANTOVSKÝ

PETR ŽANTOVSKÝ

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
9. 3. 2022 11:34

Irský spisovatel a britský univerzitní pedagog Clive Staples Lewis, známý jako C. S. Lewis, se narodil se roku 1898 v Belfastu a zemřel roku 1963 v Oxfordu, Je známý díky svému dílu z oblastí středověké literatury, křesťanské apologetiky, literární kritiky a mimo odborné kruhy hlavně beletrie z žánru, jemuž se dnes módně, avšak často nevýstižně, jako právě v jeho případě, říká fantasy. V současnosti je jeho nejznámějším dílem patrně (postupně filmovaná) série knih pro děti 

9. 3. 2022 10:50

Elm Grove Primary School uvádí podobný důvod. „Snažíme se hovořit spíše o dospělých než matkách a otcích, abychom brali zřetel na různá složení rodin, v nichž naši žáci žijí,“ nechala se slyšet škola. Stejnou argumentaci používá Carlton Hill Primary School. Další ze škol, Saltdean Primary, preferuje ještě jiný výraz. „Používáme termín rodiče nebo pečovatelé, protože rozumíme tomu, že naše rodiny se skládají z řady různých lidí. Když děti na Saltdeanu začínají, probírají s námi, co pro ně rodina znamená,“ uvedla škola.

Místní úřady podle serveru nevydaly žádné pokyny pro to, jak by měly školy k pojmenování rodičů přistupovat. Je to prý čistě na rozhodnutí ředitelů.

Soudím, že tato pojmoslovná úprava je nedostatečná. Především by se na školách mělo přestat s užíváním slov učitel / učitelka. Mohlo by to v dětech vzbuzovat pocit ohrožení ve smyslu „budu učen, tedy se budu muset učit“, a to je vůči dětem tyranizující. Možná by se tento pojem dal nahradit souslovím „třídní řečník / řečnice“. Je přece nezvratným faktem, že učitel/ka při svém pobytu ve třídě řeční a z jejich řečnění neplynou pro žáky žádné apriorní povinnosti, a tedy ani hrozby.

Stejně tak by se měl přestat používat výraz školník / školnice. Mladší děti by mohly nabýt dojmu, že se jedná o nějaká školní strašidla bydlící na půdě – něco jako vikýřník či plivník, jež známe z knížky Karla Michala Bubáci pro všední den. Navrhuji politicky korektní alternativy, například „muž s kladivem“ či „kosmetička podlahových krytin“.

Ostatně sám pojem „škola“ zasluhuje změnu. „Škola“ je od slova „školiti (se)“, což je opět neklamné znamení, že se zde koná ujařmení a znásilnění nevinných duší našich ratolestí.  Což by nestačilo prosté „dopolední dům“? Nabízelo by se také „ukřičený dům“, protože, jak víme, dítka školou povinná si většinu času vzájemným překřikováním cvičí hlasivky, což se jim může hodit v budoucí praxi, třeba v Parlamentě. Jenomže by to někdo mohl splést s pojmem „vykřičený dům“, jenž je, podle názoru mnohých, jedním ze synonym právě pro Parlament.

Školy i univerzity v Británii musejí být apolitické ze zákona.

Ale po dlouhé době zpráva z rodu optimistických. Jak píšou Novinky.cz, Británie začala bojovat proti progresivistické indoktrinaci ve školách. Britské úřady se rozhodly zakročit proti ideologické indoktrinaci na školách. Ministr školství Nadhim Zahawi směrnicí zapověděl „předkládání sporných tezí jako faktů“. Direktiva je evidentně mířena proti progresivně levicové propagandě a světonázorům hnutí woke (probuzení). Zastánci hnutí woke a progresivní levice mají podle svých kritiků tendenci vykládat své postoje jako jediné správné a hodné následování, přičemž zejména na akademické půdě v USA a v dalších západních zemích se tento přístup dostává do rozporu s právem na svobodu projevu a pluralitu názorů.

„Obecně by se měli vyučující vyvarovat prezentace vlastních politických názorů, pokud si nejsou jisti, že je tím nebudou propagovat. A pokud už své postoje prezentují, měli by se ujistit, že je nepředkládají jako fakta, a dát prostor také odlišným názorům,“ cituje britský server The Daily Mail z nové směrnice ministerstva školství. Daily Mail píše o direktivě mířené proti levicově progresivistickému „vymývání mozků“ patrně proto, že právě tento myšlenkový směr v posledních letech ve školství viditelně vítězí a ze západních univerzit postupně prostupuje i do nižších pater vzdělávací soustavy.

Podle Daily Mailu ministerstvo školství reaguje na „dekolonizační úpravy osnov“, které čím dál víc škol provádělo na základě podnětu a tlaku nejrůznějších neziskových organizací. Právě neziskovky jsou podle kritiků typickým nástrojem progresivně levicové propagandy. V britském kontextu se sporné výklady vztahují například k výuce o hnutí Black Lives Matter, o izraelsko-palestinském konfliktu nebo o dějinách britského impéria a jeho osobnostech. Jako příklad lze uvést někdejšího britského premiéra Winstona Churchilla. O národním hrdinovi boje proti nacismu se v poslední době mluvilo především v souvislosti s jeho údajným rasismem.

Školy i univerzity v Británii musejí být apolitické ze zákona, až dosud ale nikde nebylo přesně vymezeno, co to vlastně znamená. Zmíněná směrnice platí pro základní a střední školy. Na vyšší odborné školy a univerzity se nevztahuje.

To je opravdu dobrá zpráva. Ještě lepší by byla, kdyby něco podobného zavedla vláda naše. Vyhnala by ze škol všech stupňů Člověka v tísni a další pomatené, ale na veřejném vemeni pevně přisáté migrační, inkluzivní, zkrátka všechny indoktrinační neziskovky a přiměla by učitele zase učit, protože co jiného se přece ve škole má dělat… Jistě ne diskutovat o 71 pohlavích, genetickém vkladu přišedších z Eritreje (jak nás svého času poučila herečka Žilková) či nové věrouce s názvem liberální demokracie…

Pekingských her se účastní nejvíce přiznaných LGBTQ sportovců v historii zimních olympiád.

Pro Peking 2022 nejde o jediné prvenství tohoto typu v historii zimních olympiád. Jedenatřicetiletý Timothy LeDuc je prvním otevřeně nebinárním sportovcem na světě, který vstoupí na olympijský led. Stejně tak jako před čtyřmi lety v Pchjongčchangu první otevřeně gay Američan, chce i LeDuc posunout diskusi společnosti o queer lidech. „Doufám ale, že až lidé uvidí můj příběh, tak si neřeknou: ‚Timothy je první nebinární osoba, která ve sportu dosáhla této úrovně.‘ Jde o to, že queer lidé mohou být otevření a sportovat. Vždycky jsme tu byli, vždycky jsme byli součástí sportu. Jen jsme ne vždy měli šanci být otevření,“ řekl LeDuc, který tvoří krasobruslařský pár s Ashley Cain-Gribbleovou. Dvojice před letošními hrami v Pekingu získala pozornost, když během mistrovství v Nashvillu pokořila americký rekord v krasobruslení. Podle NBC News je zejména párové krasobruslení sport, který stojí „na heteronormativní ideologii, která historicky nahrávala bruslařům, kteří hrají podle specifických genderových a romantických stereotypů“.

Nějak neumím pochopit, proč se taková zpráva ve veřejném prostoru vůbec vyskytla. Podle mého selského vidění světa není nikterak podstatné, zda chlápek s fousy na fotkách z olympijského stadionu je hetero- či homo- či příslušník těch dalších asi 70 pohlaví. Důležité je, že podá sportovní výkon. Kdo u nás věděl o Martině Navrátilové, když v půli 70. let začala růst do pozice tenisové superstar, že je lesba? A koho to zajímalo? Navrátilová sama svou orientaci začala „prodávat“ de facto až po skončení sportovní kariéry, kdy jí demonstrativní coming out za vydatné pomoci médií vrátil do centra veřejného zájmu. Nic proti tomu. Odehrála si svoje, a moc dobře. Že je dnes profesionální lesba, je její věc. Stejně jako je soukromá věc Timothyho LeDuce, pokud se cítí být třeba Marťanem nebo pečenou houskou. Dokud bruslí dobře, není o čem mluvit.

Protože jinak by bylo třeba v zájmu vyváženosti zaplnit média nejen historkami minority, ale především té zdrcující heterosexuální většiny. Jinak bychom si mohli myslet, že v nejvyšších patrech sportu už není důležité, jak rychle běháte, vysoko či daleko skáčete nebo kolik dáte gólů, ale koho máte večer v posteli.

20. 1. 2022 17:04

Alfred Fuchs A (23. června 1892, Praha – 16. února 1941, Dachau) byl česko-židovský spisovatel, novinář a překladatel z němčiny. Od roku 1918 učil na průmyslové škole v Ostravě a byl tajemníkem česko-židovského sionistického hnutí. Roku 1921 se dal pokřtít v Benediktinském opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích, vstoupil do Lidové strany a věnoval se překládání a publicistice. Svoji konverzi vysvětlil v novele „Oltář a rotačka“. Psal hlavně o náboženství a církvi, o kultuře a politice. Redigoval pondělník Českého slova, psal do deníku Tribuna, kde se podepisoval značkou „Draf“, později do Přítomnosti a v letech 1923–1939 byl na tiskovém odboru Předsednictva vlády. Od roku 1925 byl šéfredaktorem deníku Prager Tagblatt a roku 1929 kandidoval do Senátu za Křesťansko-sociální hnutí. Zároveň přednášel na Svobodné škole sociálních nauk, kde se habilitoval prací „Nejnovější politika papežská“. Bezprostředně po nacistické okupaci Československa byl opakovaně vyslýchán gestapem. V říjnu 1940 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Dachau, kde byl v únoru 1941 umučen.

15. 11. 2021 14:49

Jaroslav Čejka (* 26. října 1943 Praha) je český básník, prozaik, dramatik a novinář. Po maturitě krátce pracoval jako dělník u Vodních staveb, v letech 1961–1967 vystudoval Stavební fakultu ČVUT. Poté působil jako projektant v pražském Hydroprojektu, kulisák ve Stavovském divadle (tehdy zvaném Tylovo divadlo), od 1971 programový pracovník Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, dramaturg Uměleckého studia mladých Rubín, vedoucí programového oddělení i náměstek ředitele Pražského podniku služeb mládeže. Od 1976 se stal funkcionářem nejprve Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze, pak vedoucím oddělení kultury Českého ÚV SSM. V roce 1982 byl jmenován vedoucím redaktorem literární přílohy týdeníku Tvorba "Kmen" a souběžně zvolen členem předsednictva Svazu českých spisovatelů. Od roku 1987 byl šéfredaktorem Tvorby. V březnu 1989 byl jmenován vedoucím odboru kultury a zástupcem vedoucího oddělení školství, vědy a kultury ÚV KSČ. V roce 1991 popsal tuto část své kariéry v anonymně vydané publikaci "Aparát". Zde mj. uvádí, že jako vysoce postavený kulturně-politický činitel podporoval polemiku v mezích oficiální ideologie, publikování některých ostrakizovaných autorů, a uvedení do kin filmů, stažených z distribuce počátkem normalizace.

18. 10. 2021 9:23

Euro - Park musí změnit "jízdu na raftu džunglí" neb černoši jsou zobrazováni v tradičním oděvu zatímco běloši v oblecích safari. Největší písečný ostrav světa Fraser změnil jméno na domorodé aboridžinské K’gari,  neboť domorodci z kmene Butchulla prý nemají dobré vzpomínky na manželku kapitána Frasera, kterého nechali zemřít po ztroskotání na ostrově hlady,  což vedlo k masakrům kmene Butchulla. Maorská strana chce přejmenovat Nový Zéland na domorodý název Aotearoa. Ještě štěstí, že zatím moderní svět neobjevil obec Kokot na Rokycansku. Co by si asi počali jeho politicky korektní progresivisté s turistickou cestou vedoucí ke Kokotským rybníkům a odbočkou vedoucí ke studánce U Čůráčku.

18. 10. 2021 9:13

O dospělosti demokracie svědčí to, jak se dokáže vyrovnat s předsudky a bezdůvodnými konflikty uvnitř společnosti. O USA už dnes víme, že to nezvládají – viz všechny ty progresivistické nařizovací a zakazovací aktivity jako důsledek pouličního řádění Black Lives Matter. Dost mne zajímá, jak je na tom země naše. Jeden lakmusový papírek pro naše prostředí tu teď leží přede mnou na stole. Je to nová kniha senátora Jaroslava Doubravy „Cikáni (Romové), aneb to, o čem se nesmí mluvit“.

27. 9. 2021 6:29

Dnes začneme na sportovní notu. Olympijské středisko změnilo svůj název. Urážel Indiány. Tak napsal server Echo 24. Největší lyžařské středisko v Kalifornii, které v 60. letech hostilo zimní olympijské hry, změnilo své „rasistické“ jméno. Zažitý název Squaw Valley totiž podle původních obyvatel Severní Ameriky pohrdá ženami, neboť „squaw“ je urážlivé označení domorodých žen. Středisko své jméno poté změnilo na Palisades Tahoe, píše server BBC.

1. 8. 2021 9:19

Nejspíše ano. Aspoň soudě dle informace, kterou přineslo Echo24 pod titulkem Studenti prestižní Oxfordské univerzity odstranili portrét královny. Britská královna Alžběta II. se stala další obětí tzv. kultury rušení (cancel culture, přesnější překlad by zněl „kultura zakazování“). Studenti na prestižní oxfordské koleji Magdalen College si odhlasovali odstranění portrétu panovnice ze společenské místnosti, napsal britský deník The Telegraph. Výbor studentského spolku odůvodnil odstranění portrétu z roku 1952 tím, že představuje nevítaný symbol „nedávné koloniální historie“. „Bylo rozhodnuto ponechat společnou místnost neutrální. Společenská místnost má být prostorem pro všechny, aby se cítili vítáni,“ řekl deníku The Telegraph šéf studentského spolku Matthew Katzman. Hlasování bylo vyhlášeno v zájmu domácích i zahraničních studentů, kterým by obraz koloniální panovnice mohl vadit. Podle předsedy výboru byl už portrét sundán ze stěny a uložen ve skladu.

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %