Konečně kandidáti na prezidenta Česka jak se patří Doporučený

O co se pan Kocáb se svými kamarády postará ve funkci presidenta? O co se pan Kocáb se svými kamarády postará ve funkci presidenta?

Od preláta, jenž byl odborářem i antichartistou, až po zbohatlíka na hazardu a odpůrkyni nelegální migrace do EU... Právě to rozlouskla Kocábova Kroměřížská výzva, respektive jejích více než 6 tisíc signatářů vytypovalo 25 těch nejvhodnějších kandidátů na prezidenta ČR 2018. Vybralo člověka, který bude hájit základní demokratické principy a hodnoty. A takových lidí je na seznamu přehršle. Na tiskové konferenci se  iniciátoři výzvy snažili dokázat, že průzkumy veřejnosti se patrně katastrofálně mýlí.   

Před několika měsíci totiž v dalším čtenářském průzkumu MF Dnes s otázkou, kdo by měl být příštím prezidentem ČR, vyhrál jak mezi lidmi se základním vzděláním, mezi středoškoláky i vysokoškoláky Miloš Zeman. Ti ho volili 9120 hlasy, zatímco generála Pavla 7892 a pátera Halíka 6866; Zeman dostal 22,6 % procenta hlasů. Vyhrál ve všech krajích, pouze v Praze o pouhou desetinu procentního bodu prohrál s generálem Petrem Pavlem (14,4 %), třetí byl kněz Tomáš Halík (9,5 %), čtvrtý ekonom Jan Švejnar (7,9 %) a první pětici uzavírá exprezident Václav Klaus (6,5 %). Žádného ze 13 nabízených kandidátů si nedokázalo vybrat 11,7 procenta hlasujících. Do hlasování se zapojilo celkem 110 574 čtenářů.

Jak jde čas, seznamy se mění

To, co platilo před nedávnem, dnes odnesl čas. Máme zde pár jmen, které už ztratily svůj antizemanovský půvab - Jana Bobošíková, Andrej Babiš, Zdeněk Škromach,  Miroslav Kalousek, Ivan Pilný, Jaroslav Kubera a starý dobrý potetovaný Vladimír Franz. A nedávno ještě přibylo zatím nepříliš známé jméno: Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy, docent rer.pol., president Českého Institutu Mezinárodního Setkání (ČIMS). Mezinárodně známý politolog. Publicista a překladatel. Majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích. Narozen však byl jako Jan Kopecký, kdysi se živil rovněž jako protisocialistický propagandista, když byl volným spolupracovníkem a překladatelem západoberlínského amerického vysílače Radio In American Sector (RIAS). Zná osobně dobře Severní irsko, Německo, Rakousko či Lucembursko…

Ovšem, lidé si myslí, Kroměříž mění, chlubí se dalším seznamem zahalenějším jako cudná děva. Tvoří ho Michal Horáček, Tomáš Halík, Šimon Pánek, Jan Švejnar, Petr Kolář, Eliška Wagnerová, Michael Kocáb, Petr Pavel, Marek Eben, Petr Pithart, Karel Schwarzenberg, Zuzana Roithová, Jiří Pospíšil, Miroslava Němcová, Hana Marvanová, Cyril Höschl, Jan Sokol, Tomáš Sedláček, Michael Žantovský, Jiří Dienstbier ml., Zdeněk Svěrák, Jiří Grygar, Táňa Fischerová, bývalý velvyslanec ČR ve Francii Pavel Fischer a Vladimír Dlouhý… (Kocáb a spol. se zaručili, že jen co se kníže Karel Spáč I. probudí, ihned ho budou o jeho vytipovaném postavení v seznamu podrobně informovat...)

Tak si některé z horkých favoritů na post hradního pána a hlavy státu Czechia připomeňme:

Výběr je přepestrý - od preláta, jenž byl odborářem i antichartistou, přes kandidáta tajné spolupráce “KTS MUK”,  až po zbohatlíka na šmejdovském hazardu a odpůrkyni nelegální migrace do EU; zkrátka od Tomáše Halíka, přes Michaela Kocába, až po Michala Horáčka a Zuzanou Roithovou konče…

Tak si o některých něco řekněme. Kdo vlastně je Tomáš Halík, nositel Templetonovy ceny pro žijící osoby, které se zasloužily o přínos na poli „pokroku ve výzkumu a objevech týkajících se duchovních skutečností“...? Vystudoval sociologii a filosofii na FF UK v Praze, do roku 1968 byl členem výboru ČSM, později členem komise ZV ROH pro socialistickou soutěž. V letech 1972–1975 působil jako podnikový psycholog a sociolog v podniku Chemoprojekt; soutěžil o titul Brigády socialistické práce československo-sovětského přátelství, dnes dle něj brigády práce asi imperialistické.

Odmítl též podepsat Chartu 77. Státní bezpečnost jej vedla jako kandidáta tajné spolupráce (KTS) pod krycím jménem Kazatel. Dne 17. června 1982 odmítl nabídku StB ke spolupráci. Halíkův svazek byl 6. prosince 1989 zásluhou Václava Havla zničen a zbylo z něj jen torzo. V roce 1984 získal atestaci z psychologie a působil jako psycholog na Institutu Ministerstva průmyslu, byl rovněž psychoterapeut pro drogově závislé na Protialkoholním oddělení Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice UK. České křesťanské akademie (ČKA) ho nedávno zvolila na další 6leté funkční období prezidentem ČKA; tuto funkci zastává již od roku 1990. Holt, prezidentování je jeho hobby, má je zkrátka ve svých genech…

Pozoruhodná a nadmíru sebevědomá je prozatím ještě ne „non grata“ persona Petra Koláře. Bývalý velvyslanec ČR v Rusku, vedl i české zastupitelské úřady v USA, Irsku a Švédsku, v rozhovoru pro Lidové noviny kdysi tvrdil, že na sociálních sítích jsou čeští „odpůrci (amerických konvojů) šílení nebo zaplacení tajnými službami či velkými ruskými firmami“, což prý „v podstatě hraničí s vlastizradou“. Proto se ptám ruských firem, co mají na starost financování proruské propagandy, zdali na mě nezapomněly se mzdou; přece nebudu proruským vlastizrádcem zadarmo…

Nejdřív byl Petr Kolář velvyslancem ČR ve Spojených státech; žoviálně se tento submisivní proamerický politik rád chlubil, jak „se svojí paní mluvili s manželi Obamovými v Bílém domě při nějakém focení, tak na vzpomínal ne jejich návštěvu Prahy, opravdu vzpomínali neformálně, s nějakým takovým jenom jako zdvořilostním nádechem, ale opravdu si to pamatovali. A tehdy především paní Obamová říkala, že by se sem moc rádi vrátili…“

Byla to náhoda, že mně ve Stockholmu v sedmadevadesátem pomohla objevit hrob zastřeleného premiéra Švédska Olofa Palmeho právě sekretářka kanceláře české ambasády s Petrem Kolářem v čele. Ten měl za sebou zvláštní akci; tento poradce Josefa Zieleniece spěchal v dově tzv. sarajevského atentátu do redakce MF DNES, aby oznámil, že Josef Zieleniec, tajemník ODS Libor Novák a Václav Klaus znali podrobnosti původu darů. (Maďarský Lajos Bács a Radjiv M. Sinha z Mauricia, jména uvedena v daňovém přiznání ODS z roku 1995 k zastření 15milionového daru od bývalého tenisty a majitele zprivatizovaných Třineckých železáren Milana Šrejbra).

Petr Kolář, původním povoláním etnograf, rezignoval po „sarajevském atentátu“ na post velvyslance ve Švédsku, stal paradoxně zaměstnancem kanceláře prezidenta ČR Václava Klause a jeho diplomatická kariéra začala vzkvétat, zatímco hlavní protagonisté „aféry Lajose Bácse" Ruml a Pilip šli od válu. Říká se o Kolářovi, že je kariérista, eufemisticky řečeno „dítě štěstěny“… Pak ale bývalý český velvyslanec v USA, poté ambasador v Moskvě, skončil v diplomacii a šupito presto k oficiálně kdysi nejbohatšímu Čechovi Petru Kellnerovi.

Zlákala ho nabídka majitele finanční skupiny PPF, aby zastupoval zájmy společnosti v zahraničí, zejména v Rusku. Kellnerova banka Home Credit & Finance Bank (HCFB) byla jedničkou na ruském trhu v poskytování spotřebitelských úvěrů. Je otázkou, kdo koho, a která firma komu platí a zdali ho lze proto nazývat vlastizrádcem, když prosazuje pouze zájmy USA na úkor Česka. A o jaké zájmy šlo, když 7. dubna 2010 byl Kolář v Radiožurnálu, kde negativně odpovídal mj. na otázku „Je protiraketový štít ve střední Evropě opravdu mrtvý projekt?“

Voda teče a řeči se vedou, pražská kavárna nyní praská ve švech z nervozity a obavy o svá koryta, zvláště že je všeobecně známé valašské pořekadlo, že nenažranou svini od plného koryta neodeženeš, ani kdyby mlaskala. Následující křivácká slova z Kroměříže v září 2016 nechť učiní za mým dnešním povídání symbolickou tečku, puntík…

Fotografie: ČTK , Reuters...

"Příští prezidentská volba bude mít zásadní význam pro další směřování naší země," uvedl neomaleně za kroměřížskou iniciativu paradoxně zrovna hudebník a někdejší politik Michael Kocáb, jenž je rovněž na předběžném kroměřížském a kdysi snad i na tom Cibulkově seznamu; do vypotřebování zásob, jak by řekli naši trhovci. "V tento moment nezvažuji, že bych zvažoval," uvedl rádoby vtipně Kocáb o své případné kandidatuře. A v tom okamžiku byl k nerozlišení od pověstného stařičkého krále z Pyšné princezny, jenž řekl: “Odvolávám, co jsem odvolal...” A dodal třešničku na předvolebním dortu. “Iniciativa podpoří uchazeče, který by hájil základní demokratické principy a hodnoty...”

Zatímco Michal Horáček sepsal své paměti chatrného protagonisty sametové revoluce a začal se věnovat byznysu (sázková kancelář FORTUNA – už dlouho před listopadem byla černá sázková kancelář v Chuchli pod kontrolou StB, nastoupil Michael Kocáb dráhu politika. Kdo by si nevzpomněl na skromná Kocábova slova o tom, jak se právě On vydal za československými generály, aby jim rozmluvil zásah na Národní třídě a též že se vzápětí zasloužil o odchod dočasně u nás pobývajících vojsk SSSR…

Generál Šedivý z toho chlubení cizím peřím „architekta odsunu“ Kocába neměl radost; v čem byl dle něj Kocábův přínos – jako jediný totiž vlastnil počítač, zapisoval, co se řešilo… Šedivý má jasno; Sověti by odešli i bez Kocába, který ale tvrdil, že vedl komisi pro dozor nad odchodem vojsk.

Generál Ducháček, který tím byl pověřen, se mu v duchu smál… A Kocáb se vzteká, že ho chtějí vyzmizíkovat, když sám nesl na sovětskou ambasádu dopis pro Gorbačova. Měli ho ale za běžného sameťáka, uznávali jiné šajby. Krátce po pádu železné opony v únoru roku 1990 totiž tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier starší podepsal se svým sovětským protějškem Eduardem Ševarnadzem dohodu o odchodu sovětských vojsk z území Československa; a basta…

Nemusíme zrovna předpokládat, že Michael Kocáb je gauner ve službách KGB, ale jistě to je šikovný Čech (možná podnes člen správní rady akciové společnosti Montované stavby plus a jeho projektu milovického letiště, ve kterém jde o miliony dolarů), který jako tisíce jiných úspěšně proplouval minulým režimem – navíc s aureolou údajně zakázaného Pražského výběru. Byl jedním z mnoha, kteří se angažovali v oficiální kultuře a za tuto svou výsadu museli více či méně zobat komunistickým úřadům z ruky.

Podívejme se, co nám o tom vypovídají policejní archivy. V záznamu o provedeném kontaktu s kandidátem tajné spolupráce “KTS MUK” (policejní značka Kocába) z března roku 1985 se píše: “K otázce spolupráce s orgány MV se vyjádřil vyhýbavě v tom smyslu, že původní důvody spolupráce pominuly a v budoucnu uvažuje o vystěhování do USA za manželkou, která nemá zájem žít trvale v ČSSR. (To ještě nevěděla nic o Abbasové…) Otázkou spolupráce se však bude nadále zabývat a je ochoten informovat o hudebních skupinách, které podle jeho názoru kazí pověst rokové hudby.”

“Já, Michael Kocáb – narozen 28. 7. 1954, vedoucí bývalé hudební beatové skupiny PRAŽSKÝ VÝBĚR, prohlašuji před příslušníky Československé kontrarozvědky Federálního ministerstva vnitra, že v případě umožnění veřejného vystupování hudební beatové skupiny pod názvem “ROPOTÁMO”, nezneužiji veřejné hudební produkce k ovlivňování protispolečensky orientovaných nálad, šíření myšlenek v duchu pacifismu a k propagaci kapitalistického způsobu života…

Dále prohlašuji, že pomlčím před všemi nepovolanými osobami, kterými jsou rodinní příslušníci, rodiče, kamarádi, ale i jiní příslušníci Sboru národní bezpečnosti (?!), o všech těchto shora uvedených skutečnostech, a rovněž nezneužiji dané důvěry k páchání trestné činnosti. Osobně budu zabraňovat případné infikaci hudební tvorby jinými hudebními skupinami, které se dopouštějí negativní činnosti spočívající ve skrytých invektivách vůči kulturní politice KSČ a socialistickému způsobu života. Toto své prohlášení stvrzuji vlastnoručním podpisem…” http://ifragmenty.cz/archiv/archiv/iy211.htm

To vše uvádí z policejních archivů Petr Placák, publikující dříve také pod pseudonymem Petr Zmrzlík, český spisovatel, textař, historik a publicista i člen samizdatu. V té době byl zaměstnán na Úřadu vlády České republiky jako šéfredaktor vládního informačního serveru o Evropské unii Euroskop.cz. Nedávný dotaz jednoho novináře na rockera Aleše Brichtu: Co si myslíte o tom, co teď dělá váš muzikantský kolega a teď i ministr pro menšiny Michael Kocáb? Ten má úplně opačný názor než vy: “On se nacpal někam, kde o tom vůbec nic neví. A kdybych mimochodem rozebral jeho texty z desky Straka v hrsti: „Pražákům, těm je tu hej” a podobně, tak by se možná divil…”

Velmi pozoruhodnou kandidátkou na prezidentku ČR je Zuzana Roithová; nejenže by byla první hlavou státu mezi českými političkami, ale té dvakrát po sobě se o tento post ucházející. Coby politička s více než osmiletou zkušeností z Evropského parlamentu zdůrazňuje, že by se ČR měla vrátit do centra rozhodování o "společné budoucnosti v Evropě". Rovněž chce být sebevědomým a spolehlivým partnerem v NATO, což nicméně je oblast, na kterou prezident nemá moc velký vliv.

Zejména u chudších lidí pak může hrát roli i to, že jako křesťanka Roithová podpořila církevní restituce: "To se jí to dávají peníze ze státního, když má měsíčně z europarlamentu s náhradami 370 tisíc," mohou si bídně žijící občanů Česka říci. Restituce nicméně už jsou odklepnuté a Roithová o nich rozhodovat dál nebude. Kritici často zmiňují její vztah k EU. Roithová ostře kritizuje nizozemského politika Geerta Wilderse, nevybíravého bojovníka proti islámu a přistěhovalectví, který podle Roithové podněcuje xenofobii a nenávist. Přijetí eura, třebaže se společná evropská měna potýká s velkými problémy, označuje výhledově za nutnost pro stabilitu české ekonomiky.

Byla nadčasová; vysoký komisař OSN pro lidská práva se signifikantním teroristickým  jménem Zaíd Husajn totiž včera 6. Září 2016 též kritizoval evropské krajně pravicové a populistické politiky, jejichž počínání a rétoriku přirovnal k radikálnímu hnutí Islámský stát. Mezi politické demagogy a blouznivce, jak je označil, zařadil nizozemského kritika islámu Geerta Wilderse, šéfku francouzské Národní fronty Marine Le Penovou, republikánského kandidáta na prezidenta Spojených států Donalda Trumpa či českého prezidenta Miloše Zemana a slovenského premiéra Roberta Fica.

Rovněž Roithová má za sebou malér, vlastně jen malérek, který  způsobila, když nechala rozesílat 200 obálek s volebními letáky na náklady Senátu v roce 2004. Mělo jich původně dokonce být rozesláno 3 500, Senát to ale zarazil. Vzniklou škodu ve výši 2 070 Kč Roithová uhradila a omluvila se. Za zneužití peněz Senátu v kampani před volbami nebudou lidovci senátorku Roithovou trestat. Spokojili se s tím, že přiznala chybu a vzniklou škodu uhradila. Lidovci se snaží rychle sprovodit ze světa aféru, kterou má "na triku" senátorka Zuzana Roithová.

Inu, jak už to v české politice chodí přes čtvrt století, když permanentní zloději alibisticky křičí, chyťte zloděje; ne že by paní Roithová něco ukradla, Bože chraň církevní, potažmo její KDU-ČSL restituce, ale přece jen se dopustila, no, řekněme ostudičky, když natočila ve své předcházející prezidenstké kampani v roce 2013 propagační video o skvěle fungující EU, která nedopustí, aby do Evropy třeba jen náznakem dostali nějací nelegální migranti - ostatně, podívejme se a poslechněme si toto její neopakovatelné komické video, které se pak marně snažila vymazat... https://www.youtube.com/watch?v=0Ca0cPTCKbU

http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/12410-ja-michael-kocab-osobne-budu-zabranovat-tvrobe-spocivajici-ve-skrytych-invektivach-vuci-kulturni-politice-ksc-a-socialistickemu-zpusobu-zivota-.aspx

http://www.rukojmi.cz/clanky/1777-kocab-se-ostre-pustil-do-zemana-obracime-se-na-pana-prezidenta-aby-svymi-nazory-ktere-povazujeme-za-krajne-nekompetentni-casto-z-naseho-hlediska-hranicicimi-s-vlastizradou-prestal

http://www.rukojmi.cz/clanky/1633-proc-se-mohl-vaclav-havel-fotit-s-tunelarem-zdenkem-bakalou-a-hejtman-hasek-nemuze-mit-snimek-s-rusy-kteri-na-americkych-motocyklech-vzdali-v-brne-uctu-padlym-rudoarmejcum

HTTPS://www.youtube.com/watch?v=WxCjj4U3Sgw

Zifčák alias agent StB Růžička

Jak si žijí dnes mnozí trapní hrdinové

 

 

Zveřejněno v POLITIKA

Nejnovější od BŘETISLAV OLŠER

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %