Jak to bylo s historií tábora v Letech doopravdy Doporučený

Památník v Letech odhalený Václavem Havlem stojí na důstojném místě již 22 let Památník v Letech odhalený Václavem Havlem stojí na důstojném místě již 22 let snímek Slavomíra Kaleše převzat z článku o jeho odhalení na iDnes

Zase se blíží boj neúspěšných politiků o lukrativní místa v nově vznikající vládě a protože jako obvykle nemá většina z nich co nabídnout, vytahují se opět na schopnější konkurenty zástupné problémy. Kdyby alespoň přišli s něčím novým a mohli jsme to sledovat jako novou detektivku, ale toho schopni nejsou. To by totiž dalo práci. Vytáhli proto již lety ověřený pracovní tábor v Letech. Zřejmě si ani nevšimli, že Sobotkova vláda již do rekonstrukce tábora  tajně investovala 450 milionů korun na odkoupení vepřína, což je podle ekonomů asi o 300 milionů víc, než činí jeho skutečná cena. Člověk by tudíž čekal, že budou spíš tlačit na žádost o přešetření důvodů této předražené transakce pánů Dienstbiera, Hermana a Sobotky, než se opět hádat, zda to  byl pracovní či koncentrační tábor. Po vzoru pánů Kalouska a Schwarzenberga zjistili, že je ovšem mnohem lehčí nebezpečného protivníka obvinit z fašismu a dostat ho tak k soudu. Co na tom, že se nakonec ukáže, že to není pravda. Hlavně, že je rozpoután soudní spor a politik je vyřazen z politického boje. Počítají s tím, že nikdo z občanů si nedá práci studovat historii tohoto tábora a všichni občané budou věřit, že tento myšlenkový trust říká pravdu. Protože už se nemohu na podobné podpásovky dívat, prostudovala jsem si podrobně historii tábora a uvádím ve zkratce hlavní fakta, jak to bylo s Táborem v Letech doopravdy:

Ještě za první republiky se rozhodli politici zřídit kárné pracovní tábory pro vězně. Vládní nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech bylo vydáno ještě před německým obsazením naší republiky dne 2. března 1939. Na základě tohoto nařízení byl zřízen 15. července 1940 nařízením ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka tolik diskutovaný pracovní tábor v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Stavba tábora v Letech začala 17. července 1940 a 27. července 1940 dal ke zřízení tábora dodatečné svolení říšský protektor Konstantin von Neurath. Později k němu přibyl ještě tábor v Hodoníně u Kunštátu. Rozhodně zřízení tábora nevzniklo tehdy na rozkaz Němců a nešlo o koncentrační tábor, neboť tehdy ještě ani v Německu nevznikaly koncentráky. 

Personál obou  táborů sestával z českých četníků, úředníků a dozorců rekrutovaných z přilehlých obcí a oba kárné pracovní tábory podléhaly kriminálním ústřednám v Praze a v Brně. Velitelem Letů byl jmenován četník Josef Janovský. Do táborů přicházeli převážně vězni z výkonu trestu, kteří pracovali na dopravních stavbách, na polích a v lesích patřících tehdy zejména Karlu Schwarzenbergovi staršímu. Do konce roku 1940 prošlo pracovním táborem v Letech 233 osob, v roce 1941 fungoval tábor bez větších změn. Celkem bylo do tábora přivezeno 537 osob, z nichž bylo pouze 45 (tedy 8%) romského původu.

Postupem času se však situace v Německu i protektorátu začala utužovat. Němci chtěli, aby všichni Češi v protektorátu pracovali pro Říši a nechtěli v něm trpět toulavé příživníky. Ostatně potulce Romů chtěli zabránit i ministři předchozí Masarykovy republiky a již mezi 1. červencem 1928 a 15. srpnem 1929 vypracovali „Soupis potulných cikánů“.  Protektorátní ministr vnitra Richard Bienert dostal proto 24. června 1942 příkaz kontroly tohoto seznamu, vypracovat podle něj skutečný současný stav potulných českých a moravských Romů a poté provést jejich deportaci do „táborů pro osoby potulující se a práce se štítící“ v Letech a Hodoníně, jak těmto táborům Němci začali říkat. Soupis potulných Romů a jejich deportace do táborů proběhly počátkem srpna 1942. V té době již v táborech zbývalo málo původních vězňů – v Letech ze 113 vězňů evidovaných v červenci 1942 pracovalo už jen pouhých 20 vězňů.  Internací v Letech prošlo celkem 1309 registrovaných osob, v Hodoníně u Kunštátu více než 1300 osob. Romové začali pracovat zejména v lesích knížete Schwarzenberga a mnozí se domnívali, že je to zachránilo před nuceným pracovním nasazením do Německa, kam byli za války posíláni Češi. Bohužel koncem roku 1942 nastala pro Romy tragická změna:

V prosinci 1942 rozhodla berlínská vláda „postavit Cikány na stejnou úroveň s Židy 

Neboli deportovat Romy do německých koncentráků stejně jako Židy. Konkrétně pro Romy v Letech to znamenalo katastrofu. Na základě tohoto rozhodnutí Heinrich Himmler nařídil 16. prosince 1942 deportaci Romů z pracovního tábora do vyhlazovacího koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Prvních 94 dospělých bylo deportováno do Osvětimi již 3. prosince 1942, další deportace zdržela tyfová epidemie, která v táboře vypukla a v důsledku níž v Letech zemřelo nejméně 326 osob a v Hodoníně 194. Ze 30 v táboře narozených dětí nepřežilo žádné. Další deportace do koncentračního tábora v Osvětimi-Březinky proběhly proto až v březnu až květnu 1943, kde byla většina deportovaných v noci z 2. na 3. srpna 1944 povražděna. Zbylých asi 200 osob bylo z Letů propuštěno či přemístěno do jiných zařízení a 6. srpna 1943 byl pracovní tábor Lety oficiálně uzavřen.  

Takže tábor v Letech fungoval po celu dobu jeho působnosti od 15.7. 1940 až do 6.8.1943 jako pracovní tábor -  nejdříve pro vězně, později pro potulné Romy. Přímo v táboře neprobíhal žádný holocaust! Tábor řídili Češi a za celou dobu jeho trvání nedošlo ani k jednomu ubití, či zastřelení vězně českými dozorci. Zemřelo v něm pouze několik stovek vězňů během rozsáhlé epidemie tyfu a je nutné připomenout, že tyfu tehdy podlehlo i několik dozorců a nakazil se dokonce i ošetřující personál. Příčinou byla špatná strava a především nízká úroveň hygieny. Že dal bestiální Himmler 16. 12. 1942 Romy z pracovního tábora převést do skutečného nacistického koncentráku v Osvětimi, je bohužel důsledek bestiálního pogromu Němců na Židy a Cikány, ale to je jiná tragická a zvrácená kapitola německých dějin, která se netýká Let u Písku. A zneužívat zkreslené historie k podpásovému boji proti politickým protivníkům je nedůstojné politiků 3. tisíciletí.

Rozhodně není smyslem článku situaci lidí v táboře v Letech zlehčovat. Pouze uvést na pravou míru fakta o tomto táboře a ukončit nechutné předvolební štvanice kolem něho. Jistě tam byly podmínky z dnešního pohledu nepříjemné a bezprostředně po válce se stal tento tábor právem předmětem několika trestních řízení. Ukázalo se, že někteří dozorci, byť byli Češi, byli suroví a byli za to potrestáni. Nejsurovější dozorce Josef Luňáček byl potrestán důtkou, Josef Hejduk a další byli ale osvobozeni, aniž by se kauza dostala před soud. Takže zřejmě jejich chování nebylo hodno chování dozorců v koncentrácích. Kdyby ale nedošlo k deportaci Romů do Osvětimi, mohli všichni až na epidemii tyfu válku přežít prací v lesích. Tragédie Romů stejně jako Židů v důsledku německého vyhlazování v německých koncentračních táborech by neměla být  zapomenuta. Ale používat k tomu jako příklad tábor v Letech je nesprávné.

To neznamená, že je chvály hoden postoj komunistické Husákovy normalizace, za níž v 70. letech 20. století komunisté v těsném sousedství a na části bývalého tábora postavili vepřín. Je dobře, že genealog Paul Polansky  vyvolal o tom bouřlivou diskusi a 13. května 1995 byl v Letech za účasti prezidenta Václava Havla odhalen na připomenutí tábora památník a vyplaceno odškodné dosud žijícím obětem. Rozhodně ale nejde srovnávat pobyt v pracovním táboře v Letech  s pobytem v koncentračním táboře Osvětimi. 

Není tedy pravda, že v Letech není žádný památník. Naopak je tam již mnoho let velmi pěkné pietní místo odhalené dokonce Václavem Havlem. Je proto nedůstojné, že používají před každými volbami politici z KDU, TOP 09 a ČSSD kampaně za budování dalších památníků v naději, že jim to pomůže dostat se za naše peníze k vládním křeslům. 

Současná kampaň za pomník není opět nic jiného než snaha neomarxistického (Dientsbierovského) křídla v ČSSD znemožnit koalici ANO, KSČM a SPD a naopak vynutit si koalici ČSSD, ANO a KDU. Jde prostě o pokračování rozeštvávání české společnosti ze strany určitých havlistických neomarxistických kruhů a menšin s cílem udržovat zemi v permanentním napětí a znemožnit jí konsolidaci proti akutní hrozbě vnucené muslimské imigrace ze strany EU. Naši zem nerozeštvává prezident Zeman, ale tito nebezpeční zakomplexovaní a po moci toužící kavárenští povaleči.

Zveřejněno v POLITIKA ČR

Nejnovější od IVANA HASLINGEROVÁ

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Kliknutím na obrázek získáte článek


Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %