Politická argumentace přešla od ad rem k ad personam Doporučený

Prezident Václav Klaus při svém památném projevu v EU v únoru 2009  kde mj prohlásil: “Získali jsme trpkou zkušenost, kde není opozice, ztrácí se svoboda, politické alternativy proto existovat musí.“  EU označil za revoluční experiment a situaci v ní za demokratický deficit vedoucí k potlačování trhu a podpoře centralizace. Prezident Václav Klaus při svém památném projevu v EU v únoru 2009 kde mj prohlásil: “Získali jsme trpkou zkušenost, kde není opozice, ztrácí se svoboda, politické alternativy proto existovat musí.“ EU označil za revoluční experiment a situaci v ní za demokratický deficit vedoucí k potlačování trhu a podpoře centralizace.

Přestože se naší ekonomice docela daří, neexistuje spokojenost a nadšení, které panovalo po pádu komunismu v 90. letech i přesto, že jsme přebírali vydrancovanou zem s velkým a nedobytným zadlužením. Čím je to způsobeno? Chtěli jsme přece vstoupit mezi obdivované západní země, chtěli jsme mít na pultech to, co ony, chtěli jsme, aby naše děti v nich mohly  studovat, chtěli jsme do nich jezdit bez výjezdních doložek na výlety... A i když to vše máme, panuje zase havlovská blbá nálada. Proč? Důvody jsou tři. Zklamání (nad nedemokratickým chováním politiků), znechucení (z Istanbulské smlouvy) a strach o život (z Migračního paktu OSN).

1)  Zklamání vzniká nad chováním našich zákonodárců, kteří nejsou schopni přijmout výsledky demokraticky proběhnutých voleb a místo  toho, aby při kritice vlády argumentovali ad rem, tedy k věci, a podávali své lepší návrhy, uchylují se k argumentaci ad personam, tedy osobním nechutným pomluvám po vzoru Kalousků. Neboli z politiky se vytratila politická diskuse a zvrhla se na pouhý boj o moc pomocí zastrašování, pomluv a osobních urážek namísto argumentace. Výsledky voleb nejsou akceptovány a díky tomu se vytratila důvěra občanů v demokracii. 

2) Druhý důvod otrávenosti je znechucení nad tím, že se svobodné Evropské hospodářské společenství (EHS), do něhož jsme podávali přihlášku pro vstup, stal Německem řízený superstát Evropská unie (EU), z níž se na nás po podepsání jeho euroústavy zvané Lisabonská smlouva valí pod pohrůžkou sankcí nadřazené protismyslné zákonodárství. Do naší konzervativní kulturní křesťanské země tak přichází nechutná genderová politika agresivního feminismu, která totálně mění nejen naše životy, ale především životy mladé generace, která jí věří. Starší slušná generace je tím velice znechucena. A nejhorší na tom je, že naši politici proti tomu nezakročují. Naopak, nedávno ministr spravedlnosti Kněžínek oznámil posun našeho zákonodárství k transsexualizmu neboli k volbě pohlaví ne z biologického, ale subjektivního pohledu. Dospělí jsou znechuceni a co to udělá s puberťáky, o tom ani nemluvě. Mnohým to zničí nevratně život. Co může být větším symbolem potlačení demokracie než právě toto. A co je nejvarovnější, že nebýt kázání mons. Petra Piťhy, jehož by za to nejraději páni Halíci a kavárníci veřejně upálili, bychom se o tom, co je psáno v Istanbulské úmluvě, vlastně ani nedozvěděli, protože o jejím přijetí media zveřejnila jen vágní zprávu, že se podle ní mají muži chovat slušně k ženám.  Každý občan si položí otázku, proč o nebezpečí tohoto dokumentu média neinformovala. A dospět k odpovědi je jasné:  jsou spolu s ministerstvy ve vleku vysoce placených neziskovek, které  díky lhostejnosti a lenosti jejich zaměstnanců převzaly kontrolu nad těmito veřejnými institucemi. A protože veřejnost ztrácí díky tomu důvěru v ně, dochází k jejímu znechucení nejen nad zákonodárstvím EU, ale i nad chováním našich politiků a tím k základnímu narušení podstaty našeho společenského systému a života. 

Nedůvěra v politiky a znechucení z diktatury EU  jsou ještě snesitelné proti  strachu a to doslova strachu o život z nebezpečných migrantů, mezi nimiž je mnoho teroristů

3) Ano, občané mají oprávněně strach o život z nebezpečných migrantů, které nám chce vnutit EU po neúspěchu povinných kvót pomocí Migračního paktu OSN . Bohužel jediný mnohaletý bojovník proti nedemokratické politice EU a nebezpečnému paktu EUROMED, kterým kancléřka Merkelová na summitu EU 27.11.2005 zvala do EU 80 milionů muslimů z Afriky, byl prezident Václav Klaus (připomínám jeho slavný projev v EU v únoru 2009, kterým dojal mnohé poslance dokonce k pláči nad jeho nepochopením nad tím, co všechno pro EU dělají, a od té doby ho do EU nepustili), který nebyl nikdy vyslyšen našimi europeistickými médii. A stejný osud potkává nyní jeho následovníka prezidenta Zemana, premiéra Babiše, místopředsedu Parlamentu Tomio Okamuru, kteří když se staví proti přijetí těchto nebezpečných lidí s naprosto odlišnou kulturou do naší země, jsou okamžitě vystavováni osobním pomluvám, výhrůžkám bombových útoků a útokům neštítících se použití  jejich dětí. Zatímco prezident Klaus svůj postoj ani po ještě silnější a neskutečně podlé mediální štvanici nezměnil, pan Babiš  po ostrém odporu proti kvótám již začíná v rozhovorech ustupovat. Měl by si uvědomit, že lidé ho volí především proto, že mu důvěřují právě v tomto pro ně nejdůležitějším bodě. Pokud by je v něm zklamal, pak bude odepsán i s jeho ANO, protože Tomio Okamura nepodléhá pohrůžkám bombovými útoky na jeho byt, kde bydlí se svým synem. Ale to je na jiný článek. 

Suma sumarum: Strach o život převažuje nad radostí ze sebevíce bohatého života. Ten je důvodem otrávenosti občanů. Je to strach z budoucnosti. Politik, který ho dokáže u občanů rozptýlit, bude v jejich očích hrdinou a spasitelem. Kalousci možná na chvíli díky lžím, pomluvám a sprostotám zvítězí, ale budoucnost jim to spočítá. Zvítězí ti, kteří se neskloní a udrží s hlavou vzhůru. Kde je nyní Klaus a kde úplatný Topolánek, Paroubek... 

Zveřejněno v POLITIKA

Nejnovější od IVANA HASLINGEROVÁ

Související položky (podle značky)

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Tištěná revue Fragmenty

Další ukázky ZDE

Opusťme EU dokud je čas!

 

Pomozte dětem

Život detem

PROTIPROUD

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %