Fragmenty - Církev a morálka národa
VÁCLAV KLAUS, prezident ČR, nyní prezident IVK

VÁCLAV KLAUS, prezident ČR, nyní prezident IVK

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

T.G. Masaryk byl, a to mimo jakoukoli pochybnost, největší osobností české politiky 20. století. Zdůrazňuji-li toto, je to teze, která je – alespoň pro mne – vytknuta před závorku. Je to tedy něco, co stačí konstatovat, něco, k čemu není třeba přidávat žádné nové argumenty. Přesto – nebo snad právě proto – je třeba velmi pečlivě hledat vhodný – ve smyslu „produktivní“ – úhel pohledu na něj. Je to zejména proto, že možná až přecitlivěle vnímám, že se u nás rozmáhá vážné nebezpečí jen formalistické adorace tohoto velikána českých dějin a stejně tak se rozmáhá nebezpečí absence seriózní analýzy jeho samotného, jeho doby a obrazu, který o něm byl vytvořen v době minulé, obrazu, který přežívá dodnes, obrazu, který je i dnes vědomě pěstován.

Velmi si vážím Jagellonskou ceny od univerzity v Toruni, která je nejvyšším oceněním, které tato univerzita uděluje. Jako Čech ji přijímám s velkou pokorou. Jagellonské období bylo pro naše vzájemné vztahy v minulosti velmi důležité a je inspirací i pro dnešek. Před 600 lety se Poláci, Češi a Maďaři (a spolu s nimi i Slováci) s Jagellonci v čele společně bránili proti hrozbám přicházejícím jak ze západu (od německých křižáků), tak z jihu (tureckou, muslimskou invazí). I když to netrvalo dlouho, dalo nám to příklad vhodný následování – do jisté míry a ve zcela nových historických podmínkách se rozvíjí pod hlavičkou Visegrádské čtyřky.

Je to jediná cesta, jak náš stát, který jsme zdědili od našich předků a který máme povinnost jako svébytnou entitu předat budoucím generacím, udržet a zachránit. Naše přítomnost v EU nemá fakticky žádný význam neboť EU rozhoduje o nás bez nás. Odmítáme její zhoubnou, silou prosazovanou politiku jako celek. Odmítáme její záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci s nimiž je spojený téměř každodenní terorismus. Rezolutně protestujeme proti rozhodnutí EU trestat nás za nepříjímání těchto nebezpečných migrantů na základě jí nadiktovaných kvót.

Odvažuji se vyjádřit svůj pevný, a dlouhou dobu známý, názor k vhodnosti společné evropské měny pro Evropu. Pro Evropu znamená euro systémový posun, systémovou změnu. Tomu, co ekonomové – skuteční ekonomové, nikoli ekonomickými tituly ověnčení apologeti libovolného prvku evropského unifikačního procesu – celá desetiletí říkají, nebylo a ani dnes není nasloucháno. Zejména těmi, kteří o těchto věcech rozhodují. Nejde jen o ekonomické argumenty. Totéž platí i o tom, co k dnešní verzi evropské integrace říkají politologové a zástupci dalších společensko-vědních oborů. Říkat too bohužel nestačí chybí-li naslouchání. A toto naslouchání se v Evropě bohužel nekoná. 

Rozhodnutí Evropské komise zahájit „řízení“ s neposlušnými členskými zeměmi, tedy se zeměmi, které se odvážily nechtít akceptovat Bruselem, a zejména Německem vynucované migrační kvóty, u nás vyvolalo odmítavé reakce. Přesto mi dnes někdo zcela absurdně napsal, že „je nám Unie dobrá právě jako dojná kráva“, která se má „postarat o český blahobyt“. Že Unie s naším blahobytem nemá nic společného, je – alespoň doufám – většině lidí u nás zřejmé. Asi abych si úplně nezoufal, jiný pisatel mi napsal lepší výrok: „Byli jsme před dotacemi, budeme i po nich. Tak výhodné, jak se mnohdy uvádí, pro nás zdaleka nejsou“. To je elementární pravda.

1. Zásadně a zcela rezolutně protestujeme v IVK proti rozhodnutí EU zahájit s Českou republikou řízení kvůli tzv. nerespektování přijímání migrantů na základě Bruselem nadiktovaných kvót. Protestujeme proti snaze trestat nás a přinutit nás k poslušnosti.

2. I těm, kteří to ještě nevěděli, ukázala tímto svým krokem Evropská komise, jaké je postavení České republiky v Evropské unii a jaké s námi její vrcholní představitelé mají úmysly.

3. Odmítáme pokračující bagatelizaci toho, co se právě teď, v úterý 13. června 2017, stalo. Jde o novou, dosud nevídanou věc. Odmítáme záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci. Odmítáme dopustit přeměnu naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, jaké vidíme v současnosti ve Francii či Velké Británii. A to ještě nezmiňujeme s masovou migrací spojený dnes už téměř každodenní terorismus.

Politická zápletka, kterou vyvolal svým oznámením demise vlády v úterý 2. května 2017 premiér Sobotka, není v tuto chvíli ani zdaleka dořešena a jakýkoli komentář do týdeníku je riskantním krokem. Říkám to ve čtvrtek odpoledne, kdy píši tento komentář, který vyjde v úterý 9. května a ani za těchto pět dní konec této epizody ještě nenastane. Za uplynulé první dva dny však vykazuje tato událost zajímavou dynamiku a odkrývá nové možnosti. V úterý odpoledne jsem vydal krátké prohlášení: „Ze strany premiéra Sobotky je to nečekaně dlouhý osvobozující odkop míče od vlastní branky a přenesení hry na polovinu soupeře. Nyní jde o to, jak zareaguje soupeř, ale to nechci předvídat. Nepředpokládám, že by to byl se soupeřem předem dohodnutý tah. Soupeř bude proto mít co k přemýšlení.“ Byl jsem překvapen, že tomuto mému komentáři leckdo nerozuměl. Kritikům se zdálo, že nabídkou demise vlády nebylo zformulováno žádné dlouhodobé, nebo aspoň do voleb platící řešení.

V Moskvě jsem byl naposledy v prosinci 2014. Čekal jsem „mráz jako v Rusku“ (jak se u nás často říká), ale v Praze bylo ráno minus 14 °C a v Moskvě – jak hlásil kapitán letadla při startu – jen minus 6 °C. Nic není, jak bývalo, už i ten mráz putuje opačným směrem. I ta Mlynářova kniha Mráz přichází z Kremlu (z roku 1978) by možná zasloužila trochu přepsat. Někteří u nás, kteří trochu zaspali pár desetiletí, by ji však bez váhání aplikovali i na dnešek. Dvakrát jsem vynechal, ale letos jedu opět na Gajdarovské fórum. Zjišťuji, že už u nás nové generace neznají jméno Jegora Gajdara[1], jednoho z prvních postkomunistických předsedů vlády Ruska, na počátku 90. let, které každoročně přivádí do Moskvy kromě tisíců ruských účastníků i desítky nebo spíše stovky řečníků ze zahraničí. Na panelu, ve kterém jsem mluvil, byl např. hlavní komentátor Financial Times Wolf, místopředseda Evropského parlamentu Lambsdorff, ale i bývalý rakouský eurokomisař F. Fischler.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %