Fragmenty - Fragmenty - DOMÁCÍ POLITIKA http://www.fragmenty.cz Mon, 23 Jul 2018 09:51:14 +0000 Joomla! - Open Source Content Management cs-cz Mnoho bezdomovců používá psy jako nástroj k obživě. Čím jsou utýranější, tím lépe http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/plac-zvirat-a-moralka-naroda2/item/2298-mnoho-bezdomovcu-pouziva-psy-jako-nastroj-k-obzive-cim-jsou-utyranejsi-tim-lepe http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/plac-zvirat-a-moralka-naroda2/item/2298-mnoho-bezdomovcu-pouziva-psy-jako-nastroj-k-obzive-cim-jsou-utyranejsi-tim-lepe Nepomáhejte majitelům podobně zubožených psů, ale jim

Smutné oči vyhublého a zbědovaného psa obměkčí nejedno lidské srdce. Lidé mají s bezdomovci větší soucit a věnují jim větší obnos peněz nebo něco k snědku pro psa. To, že z peněz se nekoupí pro pejska nic, něco k snědku pro psa se stane jídlem pro bezdomovce, už dobrosrdeční lidé nevidí. Nebo snad ani nechtějí vidět… Podle průzkumů 90 % psů u bezdomovců končí katastroficky – umírají hladem, žízní, mrazem a v některých případech, bohužel poslouží i jako potrava pro majitele. I když se o tomto způsobu týrání zvířat nemluví, děje se každou vteřinou a případů přibývá. Případ  jezevčíka Bročka týroného hrubou zpustlou bezdomovkyní je ukázkový příběh co zakouší za muka pes, který je využíván pouze jako prostředek k „vydělávání“ peněz na její obživu.  Čím je ubožejší a hladový, tím lépe:

Na procházce jsem zjistila, že chudáka Bročka vláčela za sebou na vodítku velmi neupravená žena. Vlál za ní, zadní nožky se mu sotva pletly, drápky oškrábané do krve od chodníku, jak chudáček nestíhal tempu své paničky. Již na první pohled to byl zanedbaný a podvyživený pes. Oslovila jsem tuto ženu a zjistila jsem po krátké diskuzi, že je bez domova a nemá peníze na jídlo pro sebe, natož, cituji: „pro blbého psa“, a ještě ke všemu na veterinární ošetření. Slovo dalo slovo a žena mi pejska darovala a ja mu nalezla nový domov na druhém konci republiky. Byla to na štěstí rychlá akce. Mnozí bezdomovci podle zpráv skupiny na facebooku, která se problémy psů u bezdomovců zbývá, svého psa dobrovolně nevydají neboť je pro ně zdrojem obživy. 

A jaký je další osud Bročka? V novém domově následovala návštěva veterináře. Ten konstatoval, že takto zuboženého pejska už léta neviděl a za pár dní by pes nepřežil. O jeho stavu hovoří i to, že při kýchnutí mu vylezl červ přímo z čenichu… Další problém byly zadní nožky. Prokázalo se, že problém je mezi 1. a 2. krčním obratlem, jeho torze je téměř 45 st. způsobená necitlivým taháním za obojek, což způsobuje Bročkovi pohybové problémy. Protože Broček je pes s PP, tedy s tetováním v uchu, nebylo těžké vypátrat chovatelskou stanici a bylo zjištěno, že když odcházel do nového domova, byla torze obratle jen okolo 20 st. Ovšem týráním, hrubým zacházením a necitlivým taháním za obojek došlo ke zhoršení na oněch 45 st. Byla nutná operace s dlouhou rekonvalescencí a opravdu vysokými náklady. Ale jak jsem se již zmínila, úžasná skupinka lidí na facebooku se rozhodla finančně vypomoci, aby měl Broček šanci na uzdravení. I když bude mít po operaci omezení a doživotně bude muset užívat léky, má šanci, že z něho bude veselé a ze života radující se psisko.

Broček je nyní u své nové majitelky šťastný, spokojený a velmi vděčný.  Kvůli problémům s páteří nosí pouze kšírky, nesmí ale chodit po asfaltu nebo betonu. Má pravidelnou stravu, pamlsky, veterinární péči a vše, co potřebuje. Už začíná i lumpačit, hrát si a zdravotní stav se rapidně zlepšuje. 

Bročkův případ je ukázkový příběh psa, který byl využíván jako prostředek k „vydělávání“ peněz zpustlými bezdomovci.  

Ačkoliv je to příběh s dobrým koncem, všechno to byla obrovská souhra náhod, protože jak jsem již řekla 90 % psů u bezdomovců (a nejen u nich) končí katastroficky – umírají hladem, žízní, mrazem a v některých případech, bohužel poslouží i jako potrava pro majitele. I když se o tomto způsobu týrání zvířat nemluví, děje se každou vteřinou a případů přibývá. Prosím za všechny tyto ubožáky, všímejte si stvu těchto psů a pokuste se pomáhat jim, nikoliv jejich majitelům. Ti mohou jít v době 2 % nezaměstnanosti pracovat jako každý normální člověk a nevyužívat k k získávání penež takové nedůstojné a kruté prostředky.

(Příběh zveřejňuji se souhlasem již nové majitelky Bročka.)

]]>
PLÁČ ZVÍŘAT A MORÁLKA NÁRODA Thu, 19 Jul 2018 06:01:29 +0000
Definice ideální země podle Václava Klause Jr. http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2297-definice-idealni-zeme-podle-vaclava-klause-jr http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2297-definice-idealni-zeme-podle-vaclava-klause-jr Václav Klaus Jr. přednáší vždy se zápalem a k věci
Na nedávném schvalování vlády Poslaneckou sněmovnou parlamentu ČR  padlo z úst poslanců mnoho zdůvodňování proč jí dají či nedají hlas. Prakticky žádné z nich neobsahovalo hlubší vysvětlení natož pak poučení pro nás občany. Projev Václava Klause Jr. proč nemůže dát vládě ANO se ale vymkl tomuto šedému bezduchému plácání. Jako profesor matematiky shrnul svoji představu o tom v jaké zemi by si přál žít do definice ideální svobodné a suverenní země.  Největší americký prezident 20 století  Ronald Reagan život v takové zemi kdysi nazval people before government.  V Klausově definici je stručně a jasně shrnuto 22 důvodů jak by měla ideální zem  vypadat. Důvodů, proč nedal hlas současné vládě, která takovou zem nebuduje. Důvodů, které by se měly přednášet na všech školách, nechceme-li se vrátit do dob marxismu komunismu. A v jaké že zemi by si přál Václav Klaus Jr. žít? Čtěte:

Chtěl bych žít v zemi, kde základem všeho je svobodný občan, samostatný svobodný občan a jeho rodina, protože bohatství společnosti, jakékoli, vzniká spontánními aktivitami svobodných lidí, nikoli regulacemi, dotacemi, daněmi ani vládou.

 
Chtěl bych žít v zemi, která má nízké daně a nízké výdaje státního rozpočtu, nikoli daně vysoké a nepřehledné a státní výdaje obrovské a rostoucí. Ronald Reagan takovou zemi kdysi nazval people before government.
 
Chtěl bych žít v zemi, která hájí bezpečí svých občanů, v zemi, kde jsou přiměřeně oceňováni zejména řadoví policisté zajišťující bezpečnost na ulicích a v terénu, nikoli vrcholoví političtí policisté řídící z kanceláří nějaké kampaně nebo převraty. 
 
Chtěl bych žít v zemi hájící naše tradice a odkaz předků, v zemi, kde armáda slouží především k ochraně republiky, nikoli jen k mezinárodním akcím, a v zemi, kde je tohoto cíle armáda schopna.
 
Chtěl bych žít v zemi, která efektivně slouží českým občanům a je silná při prosazování jejich zájmů. Náš život se odehrává v České republice, řešme české problémy a české zájmy, nikoli zájmy cizí, nikoli problémy někoho jiného.
 
Chtěl bych žít v zemi, která systematicky ruší zbytečné, nefunkční a často i vyloženě nebezpečné instituce. Měli jsme tu paní ombudsmanku, máme desítky dalších roztodivných státně nestátních nezávislých organizací, fondů a agentur, do kterých dnes skoro každou středu volíme nějaké delegáty, aniž bychom je znali. Občan, rodina, obec, stát, a to v tomto pořadí. Nic navíc, nic mezi tím. Chtěl bych proto žít v zemi, která zruší samosprávné kraje. Chtěl bych žít v zemi, kde panuje svobodný život. Stát má zaručovat základní práva, právo na život, na svobodu, na vlastnictví. V drtivé většině dalších věcí přísluší státu zdrženlivost.
 
Chtěl bych žít v zemi, která vyniká mezi ostatními vzdělaností svých obyvatel, ne že na to už jen vzpomíná.
 
Chtěl bych žít v zemi, která dokáže své daně dostat dobrým učitelům a nechá je pracovat.

Chci žít v zemi, jejíž představitelé mluví k lidem jasně a nesnaží se je na každém kroku nějak podvádět. Zde bych si dovolil ocitovat  vládní program ohledně měny euro. Cituji: "Vláda nevidí v současné době možnost přijetí společné evropské měny, ale nicméně i nadále respektuje veškeré přijaté závazky." Čili ano, ne, možná. Tak to řeknu za sebe: Chci žít v zemi, kde se platí českou korunou.
 
 
Chci žít v zemi, která má málo zákonů, ale za to všeobecně respektovaných.
 
Chci žít v zemi, která neskáče do každé totality, která jde zrovna okolo. Sotva jsme odrostli dějinám mezinárodního dělnického hnutí, kdy údajně dějiny byly určovány vztahem k výrobním prostředkům, a už nám nabízejí nové doktríny. Vycházejí z představy, že veškeré dějiny určuje moc, pomocí níž různé skupiny definované na základě rasy, pohlaví a podobně ovládají a diskriminují ostatní skupiny. Vyučují to na fakultách, převádějí do života. Je to ideologie politické korektnosti, která nenávidí klasické rodiny, nenávidí klasické vzdělání, nenávidí klasické národy, nenávidí nezávislé, samostatné jedince. To má s marxismem společného. Označují celé skupiny lidí homofoby, sexisty, rasisty, za osoby plné předsudků. Jejich nepřátelé nejsou pomýlenci, s nimiž je potřeba diskutovat, ale lidé, které je třeba umlčet, odsoudit a zavrhnout. Je to systém podobný náboženství a jeho důsledkem je destrukce svobodné a normální diskuse.
 
Chci žít v zemi, kde můžete svobodně, tedy i silně kriticky diskutovat, a nejen papouškovat mainstreamové pravdy ve vědě, na univerzitách, ve státní správě. Nechci žít v zemi, kde se mluví jinak doma a jinak na veřejnosti. Původní marxisté věřili, že výchovou lze z lidské povahy vymýtit zištnost a sobectví a že lidé budou stejně usilovně pracovat pro obecné blaho jako pro svoje vlastní. Multikulturalismus přenáší hledání lidské dokonalosti z ekonomické sféry do oblasti sociální a kulturní.  Vyžaduje, aby se lidé vzdali kmenového cítění a sounáležitosti a dávali přednost jinému a cizímu před důvěrně známým. Původní marxismus selhal, nedokázal změnit lidskou povahu. Teď chtějí totéž.
 
 
Chci žít v zemi, která odmítá takovéhle bludy, která nenálepkuje lidi, kteří mluví jasně, slovem populista, jako by snad snaha o popularitu byla v demokracii něco špatného, jako by snad nebyla základem demokracie.
 
Chci žít v zemi, kde manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy.
 
 
Chci žít v zemi, kde pokrok a inovace jsou taženy soukromým sektorem, a nikoli pomatenými státními kampaněmi Průmysl 4.0 nebo Digitální Česko, ze kterého kouká spíš jen nástroj na kontrolu občanů než jejich lepší život.
 
Chci žít v zemi, která občana nebuzeruje, a je mi zcela jedno, jestli digitálně, nebo jinými formami.

Chci žít v zemi, kde se za všech okolností vyplatí pracovat, nikoli čerpat dávky.
 
Chci žít v zemi, která chrání přírodu pro lidi, nikoli proti lidem. Nechci tolerovat patent skupiny aktivistů na rozhodování o Šumavě, lesích, vodách, stavbách nebo například o kůrovci.
 
Chci žít v zemi, kde každý chce něco aktivně dělat, či rozhoduje. Například starosta obce není hned automaticky podezřelý. V boji s korupcí chci stát tvrdě potírající organizované skupiny rozkrádající miliardy, nikoli policejně udavačsko - digitální stát, kde se nic nesmí a kde prodavačky v obchodě dostávají velké pokuty, když zapomenou namarkovat žvýkačky.
 
Chci žít v zemi, která se chová s úctou ke starým lidem, která v nich nevidí jen hlasovací mašinérii, ale jinak na jejich názory nedbá.
 
Chci žít v zemi, kde se staví, kde se staví byty a kde realitní trh nereaguje jen růstem cen. Nechci žít v zemi, kde hodně záleží na tom, jak hlasitě křičíte, jakou máte lobby, kde jsou pak proto zdravotní sestřičky nebo učitelky ve školkách na nejspodnějších místech svých resortů.
 
Chci žít v zemi mající hrdou a sebevědomou zahraniční politiku podobnou, jako má například Polsko nebo Maďarsko. Tohle všechno chci a jsem si jist, že tahle vláda nic z toho pro naši zemi schopna ani ochotna garantovat není, že to ani sama nechce, že chce jen tak nějak vládnout. 
 
K této definici ideální země není co dodat, pouze to, že bychom si to také přáli žít v takové zemi snů.
 
Zpracováno na základě projevu Václabv Klause Jr. v Poslanecké sněmovně , v němž vysvětlil proč nemůže dát hlas současné vládě, protože jta nebuduje zemi jeho snů
]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) POLITIKA Tue, 17 Jul 2018 09:45:50 +0000
Razantně nesouhlasím se zaváděním ekologických daní ve jménu boje proti oteplování http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/ekoteror/item/2296-razantne-nesouhlasim-se-zavadenim-ekologickych-dani-ve-jmenu-boje-proti-oteplovani http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/ekoteror/item/2296-razantne-nesouhlasim-se-zavadenim-ekologickych-dani-ve-jmenu-boje-proti-oteplovani Stačí se podívat na snímek Šumavy po řádění Bursíkových ekologistů a je jasné jaké pravdy hlásají.

OECD potvrdila, co u nás – na rozdíl od premiéra A. Babiše a jeho vlády - dobře víme, a sice, že máme v naší zemi daněmi příliš zatíženou práci. S tím není možné nesouhlasit. Souhlasím tak i s tím, že je potřeba snižovat zejména sociální pojištění, které u nás nadměrně - i v porovnání s nejvyspělejšími zeměmi - zatěžuje  zaměstnavatele. OECD také dobře vidí neudržitelnost našeho průběžně financovaného penzijního systému a volá mimo jiné po navázání věku odchodu do důchodu na očekávatelnou délku života. To je věc, kterou vláda ODS v minulosti zavedla, aby to neodpovědná vláda hnutí ANO, ČSSD a lidovců v minulém volebním období zrušila, aniž by sama přišla s něčím, co by náš penzijní problém řešilo. Jednoznačně souhlasím i s potřebou více využívat zkrácené pracovní úvazky a pomoci tak naši ekonomice, která naráží na limit v podobě přehřátého trhu práce a s ním spojeného nedostatku zaměstnanců.  

Razantně ale nesouhlasím se zaváděním ekologických daní, k čemu nás OECD opakovaně vyzývá. A nerozumím ani kritice, že máme příliš intenzivní průmyslovou výrobu. To je přeci pro nás obrovská výhoda, toho si važme, to z velké míry stojí za dnešním ekonomickým růstem a růstem životní úrovně. Hlavně  nenaleťme na nějaké módní, dobře znějící, ale prázdné termíny typu informační ekonomika, znalostní ekonomika, ekonomika služeb apod. Průmysl patří k naší nejlepší tradici, je našim úkolem ho rozvíjet a nikoliv mu škodit neodpovědným experimentováním s přísnými ekologickými limity a daněmi ve jménu boje proti globálnímu oteplování.

Komentář k aktuálnímu hospodářskému přehledu OECD

]]>
skopecek@cepin.cz (JAN SKOPEČEK, poslanec a ekonomický expert ODS a IVK) EKOTEROR Tue, 17 Jul 2018 06:54:03 +0000
Mráz přichází ze Západu http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2290-mraz-prichazi-ze-zapadu http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2290-mraz-prichazi-ze-zapadu Pan Nigel Farage si ze zákazu Mayové nic nedělá. Nevšimla si ve své povznesenosti, že  po celou Trumpovu volební kampaň za něj v USA lobboval a může s ním hovořit když potřebuje bez oficiálních povolenek.

Britský režim prý zakázal Donaldu Trumpovi sejít se s významným představitelem anti-islamizační, anti-neomarxistické opozice Nigelem Faragem https://www.telegraph.co.uk/politics/2018/07/03/donald-trump-must-not-meet-nigel-farage-downing-st-accused-laying.  Husákovsko - jakešovský režim v roce 1988 povolil setkání Francoise Mitteranda s Václavem Havlem a dalšími představiteli tehdejší anti-komunistické opozice https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1060726-snidane-u-mitterranda-husak-musel-pockat-prednost-dostal-havel. Co z toho vyplývá? Že dnešní britský režim je více anti-demokratický a totalitářský režim než byl zkomírající husákovsko-jakešovský režim komunistický. Vítejte na vyspělém Západě, který nám prý má být vzorem!

 

O imbecilitě britského režimu ve světle neschopnosti „britské“ vlády Theresy Mayové jednat jako suverénní země a ne jako otrok bruselské nomenklatury se ani raději nebudu rozepisovat. Odtrženost Mayové od britské populace a její poklonkování a posluhování bruselské nomenklatuře je za hranicí vlastizrady a kolaborace s cizími nepřátelskými zájmy. Její absolutní neschopnost hájit zájmy Británie a zájmy britských občanů, její naprosté podřizování se Bruselu, Berlínu a Paříži je za hranicí chápání. Z bruselské Brusele ji čouhají jen špičky lodiček. Jednání Mayové je tak slabošské a vlastizrádné, že ani její ministři nejsou ochotni se nadále podílet na totálním zotročení britských občanů ve prospěch bruselských nomenklaturních kádrů a ve prospěch zájmů berlínské EU-kominterny. Plán, který Mayová „dojednala“, v podstatě předpokládá, že Británie bude mít všechny povinnosti uložené Evropskou komisí a dalšími byrokratickými anti-demokratickými EU institucemi a vzdá se pouze svého práva o těchto věcech jednat a ovlivňovat je. Jako kdybyste dali v práci výpověď a nadále byste měli povinnost tam pracovat – jen bez platu. „Deal“ ala Theresa May. I primitivní národy si braly za zlato alespoň korálky; Theresa nechce nic. Koneckonců, účet za její zradu a neschopnost neplatí ona ale občané.

Debilita kauzy „Novičok 2“ je další případ ilustrující kompletní kolaps jakýchkoli schopností dnešních západních „elit“ vést zemi. Nemají schopnosti ani na to prodávat v trafice bez dohledu zodpovědné osoby. Jakeš se svými bojlery byl proti nim génius, jen mají oproti němu lepší PR poradce. Máme věřit tomu, že Novičok se během několika málo hodin na klice Skripalova domu rozložil vlivem zázračné britské mlhy a tím se stal zcela neúčinným, takže Skripal i jeho dcera přežili, přestože měli být během 30 sekund mrtví. Následně se během dalších 4 měsíců vlivem zázračné britské mlhy Novičok opět složil a zabil už jednu z nově zasažených osob. Z mrtvé oběti se vlivem zázračné britské mlhy stala vzorná matka, po níž zbyly tři nešťastné siroty, přestože ještě před otravou šlo o houmlesačku a feťačku, která se o žádné svoje děti nestarala. Zázrak. A britská mlha.


(Vzhledem k téměř 30 let trvajícímu trvalému úpadku školství, pro „moderně“ „západně“ „vzdělané“  - vysvětlivka nadpisu zde).

]]>
POLITIKA Wed, 11 Jul 2018 07:39:44 +0000
OSN a EU jsou zcela ovládnuty liberálně demokratickou ideologií http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2289-osn-a-eu-jsou-zcela-ovladnuty-liberalne-demokratickou-ideologii http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2289-osn-a-eu-jsou-zcela-ovladnuty-liberalne-demokratickou-ideologii Jiří Weigl, výkonný ředitel IVK

Manifet Institutu Václava Klause vznikl z textu, který jsem na téma liberální demokracie napsal před několika měsíci a poslal Václavu Klausovi. On na něj reagoval SMS zprávou, že to není článek, ale definiční text, jakási deklarace našeho pohledu na dnešní svět. Přemýšleli jsme, co s ním udělat, a nakonec ho přetvořili v text Manifestu. Myslím, že všichni již dlouho cítíme, že se věci kolem nás, tj. nejen v ČR, ale na celém Západě, nevyvíjejí dobrým směrem. My u nás dobře cítíme, že náš dnešní svět není ten Západ, který znaly generace našich rodičů a prarodičů, ani ten Západ, který vyhrál studenou válku. V západní společnosti došlo k evidentní, velmi podstatné změně, ale všichni kolem nás se stále tváří, že se vůbec nic nestalo a neděje, že ten starý známý svobodný svět stále trvá, že je všechno v pořádku a že hrozby existují pouze z vnějšku (Rusko, Čína atd.).

 

Všichni ale vidíme, že poměry se mění či lépe jsou záměrně měněny zcela zásadně -  svoboda člověka a občana už není tou základní hodnotou, na jejíž ochraně společnost stojí.  Už neplatí představa, že každý má právo hledat si své štěstí, že ve společnosti má vládnout většina a vláda má vládnout se souhlasem ovládaných. Tento systém se nazýval demokracie a je rychle demontován a nahrazován systémem jiným, který používá klamavý název – liberální demokracie. Ten však vychází ze zcela jiných premis.

Jde o globální projekt přestavby lidské společnosti založený na popření minulosti, jejích tradic, stereotypů a institucí, snažící se starou společnost rozbít a obětovat ve jménu nové utopie. 

Komunismus se snažil rozbít ekonomické vztahy staré společnosti a na jejich troskách budovat „beztřídní společnost“, nová levice se snaží zničit dosavadní lidskou identitu a nahradit ji vlastními voluntaristickými konstrukty. Nevěří v člověka a přirozený řád věcí, ale stojí na staré pyšné levicové ambici svět měnit podle jediné pseudovědecké pravdy na níž si činí monopol elitní avantgarda. Přestože se ohání slovem demokracie, ve skutečnosti vládu většiny odmítá. Společnost rozbíjí na společenství nejrůznějších menšin a jako hlavní mechanismus společenské koordinace nastoluje byrokratickou regulaci a omezování svobodného lidského jednání pod záminkou boje proti diskriminaci a prosazování „dobra“.

Svobodná vůle a chování jednotlivce jsou na překážku, je třeba trvalou převýchovou a sociálně inženýrskými experimenty vytvořit zcela nového člověka.

Veškerá minulost, historie, tradice atd. překážejí cestě vpřed a jsou proto potlačovány, zašlapávány a zamlčovány. Stejný boj se vede s institucemi staré společnosti – rodinou, národem, náboženstvím atd. Vše normální a tradiční je odmítáno jako stereotyp, předsudek, škodlivý zlozvyk, vše nepřirozené a dosavadní poměry narušující a bourající je adorováno, prosazováno a vnucováno.

Jde v podstatě o inovované utopie starých socialistů, obdobné v cílech i přístupech, liší se pouze metodou prosazování. Komunismem zdiskreditovaná revoluce byla zavržena. Liberální demokracie je prosazována a vnucována výlučně evolučně, postupně a potichu prostřednictvím mezinárodních organizací a neziskového sektoru. Matoucí pojmy jako je liberální demokracie umožňují dlouho držet fasádu původního systému a v klidu tunelovat jeho obsah.

Zatímco komunismus vzýval revoluční aktivitu mas, liberální demokracie počítá s pasivitou blahobytné společnosti vyspělých zemích. Právě na ní selhala revoluční rétorika starého komunismu, zatímco moderní pokrokářství v ní vidí základní předpoklad pro prosazení radikálních změn salámovou metodou.

Liberální demokracie vykazuje silně neliberální a protidemokratické tendence, je nepřátelská pluralitě názorů a myšlení ve společnosti, vykazuje ambici zavést monopol pokrokářské ideologie mocenskými prostředky, včetně perzekuce nepohodlných názorů a jejich nositelů a cenzurou. To vše se plíživě děje kolem nás a každý může uvést stovky příkladů.

Liberální demokracie tenduje k totalitě a svůj nárok na monopol opírá o překroucené vědecké poznatky, obdobně jako tomu bylo ve starém komunismu. Přesto však neváhá vnucovat i vysloveně bizarní teorie a názory jako jsou genderové a transgenderové fantasmagorie o pohlaví jako sociálním konstruktu apod.

OSN a EU byly touto ideologií zcela ovládnuty a jsou hlavním nástrojem jejího šíření a vnucování.

 

Text vystoupení na úvodním představení Manifestu IVK proti liberální demokracii Praha, Obecní dům 26. 6. 2018

]]>
jiri.weigl@institutvk.cz (JIŘÍ WEIGL, výkonný ředitel Institutu Václava Klause) POLITIKA Tue, 10 Jul 2018 16:45:24 +0000
Václav Klaus: Badalovo desatero by se mělo tesat do kamene http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2284-vaclav-klaus-badalovo-desatero-by-se-melo-tesat-do-kamene http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2284-vaclav-klaus-badalovo-desatero-by-se-melo-tesat-do-kamene Václav Klaus, prezident ČR v letech 2003-2013 mohl být s presentací Manifestu IVK  právem spokojený

Když jsem 27. června 2018  zveřejňovala "MANIFEST INSTITUTU VÁCLAVA KLAUSE: OBRANA DEMOKRACIE PŘED LIBERÁLNÍ DEMOKRACIÍ"  měla jsem velkou radost, že se prezident Václav Klaus pustil opět naplno po nespoču přednášek a akcí ve světě i do domácí politiky. Jen jsem se obávala, že naši občané mají stále ještě pocit, že se jich zemětřesení, které otřásá Evropu díky tragickým politickým chybám německé kancléřky Merkelové a jejích přisluhovačů z EU, netýká. Po prezentaci Manifestu IVK v historických prostorách Obecního domu v Praze, kde kdysi sídlilil český královský dvůr, jsem ale zjistila, že jsem naše občany podcenila. Obecní dům praskal doslova ve švech a bylo tam doslova narváno. Lidé se nevešli do sálu a poslouchali slova Václava Klause i vestoje na chodbách. Manifestem spustil Václav Klaus frontální útok proti politice EU. A pokud navíc ukončí Evropskýá centrální banka koncem roku tisk nepodložených eur, což povede k ekonomickému poklesu zemí eurozóny, může být Manifest IVK spouštěčem pro vážné změny v EU a tím i u nás. Věřími, že sám  prezidnet Klaus musel být reakcí posluchačů mile překvapen a že ho to posílí v dalším boji za náš národ.

 

V nabitém sále Obecního domu přednášeli panelisté z velké šíře kulturního i politického spektra - politici, novináři, advokáti, kněží. Prostě vzdělaní lidé nespokojení s cenzurou a lživou politikou EU. Kromě dvojnásobného prezidenta Václava Klause to byl tajemník primase českého J. Em. Dominika kardinála Duky Milan Norbert Badal z Arcibiskupství pražského, Daniel Kaiser z Týdeníku Echo,  Miroslav Korecký z deníku MF Dnes, Karel Muzikář z advokátní kanceláře WGM. Všemi projevy se jako  červená nit vinula myšlenka, že zastánci liberální demokracie ji  používají jako klacek na skutečné demokraty. Bylo jasné, že v panelistech i přítomných v sále nespokojenost kvasí a že čekají jenom na zápalnou šňůru této červené nitě. Věřme, že Manifest IVK bude pro ni silnou rozbuškou. 

A podle reakcí v sále, bylo zřejmé, že naši občané mají již plné zuby pokrytecké liberální demokracie a chtějí společně s Václavem Klausem začít bránit normální historicky prověřenou parlamentní demokraci před tímto moderním neomarxistickým západním zlem. Zlem, které vyhovuje ambicím pokrokářské avantgardy, která se považuje za výlučného majitele Pravdy a lásky, za šiřitele Dobra a nějaký sprostý nevzdělaný lid (demos) k tomu nepotřebuje. Ten je naopak pro ni  přímo nepřítelem. Proto taková mnohaletá snaha EU rozbít národní státy. 

Tato moderní nebezpečná levicová avantgarda složená z nejrůznějších občanských sdružení vybudovaných podle sexuálních, náboženských, etnických, genderových a dalších kritérií, jejichž hlavním pocitem je diskriminace působená většinovou společností normálních lidí, se stala uměle vykonstruovanou zrůdnou náplní politiky pod hlavickou liberální demokracie. Snaží se vnutit nevinným normálně se chovajícím občanům pocit viny a studu za to, že je pro jejich odchylky dostatečně neobdivují a vnucují jim podprahově názor, že jsou proto fašisté, xenofóbové, vykořisťovatelé, sexuální násilníci a dokonce prý i otrokáři. Dokonce s eneostýchají tvrdit, že nesou neodpustitelnou vinu za minulost svých národů a za svůj blahobytný způsob života v nich. 

A co je už úplně postaveno na hlavu, tyto trpící a utlačované menšiny se dovolávají silného státu, který by je měl chránit a to i přesto, že politiky, kteří ho vedou odmítají. Vzývají namísto parlamentních volených politiků jakési nezávislé orgány nepodléhající demokratické kontrole. Kontrolu nad nimi mají provádět jejich politicky nekontrolovatelné byrokratické a aktivistické organizace NGOs, které jsou placeny z tzv. veřejných peněz, neboli peněz z daní té většinové pracující společnosti, kterou tak opovrhují. Na vydělávání peněz na placení jejich NGOs je jim dobrá.

I když byly všechny přednášky na konferenci skvělé, Badalova definice NGO liberíálního demokrata sklidila právem maximální úspěch

Msgr. Badal skvěle vystihl chování  NGO liberálních demokratů podle jím sepsaného Desatera liberálního demokrata. Sklidil za to obdivuhodných šest potlesků na otevřené scéně a od Václava Klause, který je znám, že málokdy cokoliv pochválí, získal poklonu, že jeho desatero by se mělo tesat do kamene. Posuďte sami, zda si to destero monsignora Badala zaslouží:

 Desatero liberálního demokrata:

  1. chcete-li diskutovat, nikdy nedefinujte pojmy, se kterými budete operovat, vždy mluvte jen o svých dojmech a pocitech, dojmologie je nový vědní obor
  2.  pokud byste už museli užít nějaký známý pojem, vyprázdněte jeho obsah a naplňte něčím jiným, tím dokonale zmatete protivníka
  3. pohrdejte bližními, jste přece elita, které prostý člověk ani nemůže rozumět
  4. vždy stůjte na straně menšiny, protože ta má vždy pravdu
  5. ostatně každý má svou pravdu, nikdy se nevztahujte k absolutnu, vše je třeba relativizovat
  6. diskutujte jen o podružných tématech, přistupujte k nim ideologicky, ne logicky
  7. tradice jsou jen zajímavost, folklor, který patří do skanzenu, vše nové je lepší, než to staré, vše je třeba modernizovat
  8.  při volbách nepřijímejte rozhodnutí většiny, je třeba volby opakovat, dokud nezvítězí vaše strana a pokud to nejde, zpochybňujte výsledky, mluvte o rozdělení společnosti a prosazujte svoji pravdu všemi prostředky
  9.  buďte proti cenzuře, ale podporujte dohled nejen nad tím, co lidé veřejně hlásají, ale i nad tím, co si myslí v soukromí, jen tak jim zajistíte ráj na zemi, když ne jim, tak sobě určitě
  10.  podílejte se na koordinaci mediální i politické masáže klanů, které v této zemi vládnou jako marxisté, maoisté či reformní komunisté už desetiletí a s úspěchem předávají štafetu vládnutí svým dětem a vnoučatům

Snímky ilustrační převzaty z Novinek.cz

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) POLITIKA Wed, 04 Jul 2018 16:21:48 +0000
Multifunkční Brouk Pytlík Jan Hamáček http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2281-multifunkcni-brouk-pytlik-jan-hamacek http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2281-multifunkcni-brouk-pytlik-jan-hamacek Při pohledu na oduševnělý výraz mistra Leonarda spíš půjde o rozmnožení socialistikých Brouků pytlíků

Předseda české strany sociálně demokratické Jan Hamáček je muž netušených kvalit, schopností a rozhledu. Asi nám uniklo, že se v jeho případě jedná o renesanční osobnost srovnatelnou pouze s Leonardem da Vinci, která se vyskytne jen jednou za danou historickou epochu. Výčet jeho úctyhodných funkcí se podobá japonské kalkulačce: Šéf ČSSD, vicepremiér, dvojitý odborný ministr a v neposlední řadě též řadový poslanec. Kdo z vás na to má? Kde jsou ty časy, kdy komunističtí funkcionáři byli vysmíváni pro kumulaci funkcí. Dle selského rozumu se dá pořádně sedět jen na jedné židli a na 100 % vykonávat pouze jednu práci, jinak musí být logicky něco ošizeno na úkor něčeho. Jenže v politice zásady zdravého rozumu neplatí. Politici jsou Bozi, neomylní a nekritizovatelní. Občan je rád, že zvládne za den jedno pořádné zaměstnání.

Písmo svaté zná otce, syna a ducha svátého, ale mistr Hamáček svatou trojici překonal a dvě úrovně. Zajímalo by mne, zda má jeho den také pouhých 24 hodin jako u nás obyčejných smrtelníků. Třeba se svým výkonem časem dostane i do čítanek, nebo přinejmenším do Guinessovy knihy rekordů. Pak je tu jedno vysvětlení, že jde o mix Ferdy Mravence a Brouka Pytlíka, jenž má blíže k tomu druhému....

]]>
POLITIKA Mon, 02 Jul 2018 12:28:46 +0000
Manifest Institutu Václava Klause: Obrana demokracie před liberální demokracií http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2279-manifest-institutu-vaclava-klause-obrana-demokracie-pred-liberalni-demokracii http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2279-manifest-institutu-vaclava-klause-obrana-demokracie-pred-liberalni-demokracii Prezident Institutu Václava Klause, prezident republiky v letech 2003.2013 profesor Václav Klaus
Politický, intelektuální i mediální establishment zemí Západu se cítí ohrožen rostoucí nespokojeností nemalé části občanů s jeho politikou a chováním. Přechází proto do protiútoku. Vytvořil, resp. přisvojil si, dnes módní koncept tzv. liberální demokracie, prohlašuje jej za jediný správný a arogantně tvrdí, že je tato jím velebená „liberální demokracie ohrožena nástupem autoritativních vládců a s nimi spojeným populismem“. To není přímý citát výroku nějakého konkrétního autora. To je jakýsi sumář, v tomto duchu píše a mluví mnoho autorů a politiků. Je to náš pokus o vystižení podstaty problému, který nás již dlouhou dobu nesmírně tíží. Pojem „liberální demokracie“ není neutrálním politologickým termínem, stal se v současnosti propagandistickým heslem. Nemá smyslu zabývat se tím, zda a jak ho někdo v minulosti použil. Mluvíme o dnešku. Jeho smyslem je zúžit pojem demokracie – jako obecného prostoru a mechanismu pro otevřenou politickou soutěž – na jednu jedinou podobu uspořádání společnosti. A tím vlastně demokracii jako takovou sprovodit ze světa.

Aby nedošlo k mýlce. Liberální demokracie je něco úplně jiného než liberální společnost.

Pokrokářské elity usilující o přetrvání svého dnešního mocenského monopolu pochopily, že hlavní překážkou v jejich snaze neomezeně vládnout je volič a svobodná politická soutěž. Straší občany, že hrozí diktatura, a že největší hrozbou pro dnešní svobodu jsou autoritativní a populističtí politici současnosti. Proto se snaží z politické soutěže i z veřejné společenské debaty vyloučit vše, co se do jejich „liberální demokracie“ nevejde.

Říkáme zcela nekompromisně, že s touto desinterpretací akutních hrozeb současnosti nesouhlasíme. Faktické ohrožení svobody přichází od dnešních – zejména evropských – elit samotných, což se tyto elity ze všech sil pokoušejí skrývat. Snaží se zatemnit podstatu a příčiny současného stavu a odvést pozornost jinam, což je nebezpečný manévr. Jimi iniciovaná manipulace a matení veřejnosti mají za následek postupný rozklad politického systému, založeného na soutěži tradičních, ideově vymezených politických stran, a zmatené těkání voličů mezi nově vznikajícími hnutími s nejasnými programy a často s bizarními vůdci. Tento chaos velmi pomáhá k udržení moci dnes vládnoucích, ale málokým respektovaných politických elit.

V jedné jediné věci se s nimi shodujeme. Ohrožení demokracie opravdu existuje. Není jím však – jak tvrdí oni – existence a relativní politická úspěšnost těch několika málo tzv. populistických lídrů, kteří uspěli tím, že dokázali oslovit voliče kritikou dobře viditelných a ničím neobhajitelných defektů dnešního evropského politického systému. Lehce vyslovitelná nálepka populismu je od evropských elit cílenou a vědomou náhražkou vážné diskuse. Je urážkou všech těch, kteří jsou k takové diskusi připraveni.

Liberální nebo parlamentní demokracie?

Demokracie je opravdu vážně ohrožena, ale ze zcela jiné strany, než nám tvrdí současný politický establishment. K nezanedbatelnému potlačení a omezení občanských svobod tentokráte dochází ve jménu nové, potichu vzniklé, evidentně nedemokratické pokrokářské ideologie, která v posledních dvou dekádách ovládla západní civilizaci, resp. západní mocenská centra a na ně napojený mediální a intelektuální svět. Jejich – totalitou zavánějící – mutace demokracie dnes dostala zdánlivě neutrální název liberální demokracie. Není ani liberální, není ani demokracií.

Zrekapitulujme to: za hlavní hrozbu pro demokracii na Západě nepovažujeme tzv. autoritářské režimy nepohodlných populárních vůdců, ale právě onu tolik opěvovanou liberální demokracii (a její exponenty).

Když jsme se zbavili komunismu a vstupovali do postkomunistické éry, naším zcela dominantním, ne-li výlučným cílem byla svoboda a s ní – pro nás jako její záruka neodmyslitelně spojená – parlamentní demokracie. Vůbec nás tehdy nenapadlo mluvit o liberální demokracii. Byli jsme sice po desetiletích komunistické nesvobody až trochu naivně proliberální, ale považovali bychom už tehdy za zavádějící a za zcela nepatřičné toto adjektivum přidávat ke slovu demokracie. A tím ji oslabovat.

Parlamentní demokracie se nám naproti tomu zdála být – i přes naše rezolutní odmítání všech adjektiv, všech přídavných jmen, která obvykle změkčují a oslabují smysl následného jména podstatného – adjektivem naprosto dostačujícím a nesporným. Dnes už pro některé lidi, zejména pro smetánku západního (tedy i našeho) světa, tak nesporná není. Není náhodou, že ideologové  liberální demokracie o parlamentní demokracii nehovoří. Vypadla z jejich slovníku. I když se ji neodváží přímo a veřejně odmítat, je zřejmé, že parlamentní demokracie stojí v cestě rychlé realizace jejich plánů a záměrů.

Občanská veřejnost je udržována v pocitu, že k žádné změně nedošlo, že na Západě, a tedy i u nás, je existující politický systém tou „starou dobrou“ demokracií, jak ji člověk intuitivně chápe a o které se psávalo v učených knihách minulosti. Tvrdí se nám, že bylo třeba, aby byla původní parlamentní demokracie v důsledku nezastavitelného pokroku nutně – oni říkají pouze – „obohacena“ o doktrínu lidských práv a o ochranu přírody a menšin. Nedodává se, že to předpokládá nemalá omezení původních, s demokracií spojených občanských svobod, jakými jsou svoboda slova, nedotknutelnost soukromí a vlastnických práv. Toto „obohacení“ nemůže být provedeno bez paralelního zavádění tvrdých regulací i takových stránek života lidí, které v demokratické společnosti nikdy a nikým v minulosti regulovány nebyly. To vše se děje v zájmu jakéhosi nejasně definovaného, spíše jen tušeného či automaticky předpokládaného Dobra, jehož majiteli (a jedinými legitimními vykladači) mají být samy dnešní politické a intelektuální elity.

Liberální demokracie, tedy nikoli samotná demokracie, začala být prezentována jako ideál a cíl současnosti. Nic lepšího údajně neexistuje, a ani existovat nemůže. Proto si Západ, jako její kolébka, osobuje právo uplatňovat universalistický nárok na šíření tohoto programu po celém světě, třeba i násilím (všechny „barevné“ revoluce a „humanitární“ intervence jsou toho přesvědčivým důkazem).

Podstatný posun původního smyslu slova demokracie

Proč k demokracii jako tradiční, historií osvědčené formě vlády, dnešní politický, mediální a akademický mainstream připojuje adjektivum „liberální“? Není to ani náhoda, ani nevinný dodatek. Toto adjektivum má za cíl technicistnímu či proceduralistickému pojmu demokracie přidat zcela určitý – v našich očích velmi sporný – hodnotový obsah. Ten samotný smysl demokracie výrazně posouvá a proměňuje. Přídavné jméno liberální, tradičně spojované se svobodou a tolerancí, má za cíl zakrývat skutečnou podstatu tohoto neliberálního programu.

Svoboda a tolerance dnešním šiřitelům dobra překáží při uskutečňování jejich pokrokářských cílů. Těmi není vytvoření skutečně liberální společnosti, ale uspokojení vlastních mocenských ambicí. Proto se liberální demokracie dostává do příkrého rozporu s demokracií skutečnou, s vládou většiny, která má – podle tradičního pohledu – jediná právo určovat směřování společnosti. Menšiny samozřejmě respektuje a chrání. Zrekapitulujme to jasně a nekompromisně: demokracie je vládou většiny, liberální demokracie je vládou menšin. Její prosazování a obhajobu považujeme za „začátek konce“ moderního liberálního světa.

Není to poprvé v historii, kdy byl pojem demokracie ukraden. Musíme připomenout podobné hrátky se slovem demokracie v komunistické éře. Starší generace si dobře pamatují pojem „lidová demokracie“, což byl zřejmý obsahový nesmysl či protimluv („lidová lidovláda“). Nebyla to vláda lidu. Zneužití slov „lidová“ a „demokracie“ bylo snahou legitimizovat totalitní komunistickou diktaturu. Dnes tolik vzývaná liberální demokracie je podobnou ambicí. Je snahou o legitimizaci politického systému vlády, založené na bázi progresivistické, pokrokářské, levicové ideologie. Ta liberální v žádném případě není. Pocit svobody, na který jsme se před listopadem 1989 tolik těšili, už opět nemáme. Opět žijeme v systému rozsáhle manipulované společnosti. Není náhodou, že to cítíme silněji než lidé v zemích na západ od nás. V tom jsme byli nesmírně poučeni komunismem.

Koncept liberální demokracie fakticky znamená odklon od pojetí demokracie jako vlády se souhlasem ovládaných. Vláda většiny je nahrazována vládou byrokracie, jejímž úkolem je zajišťovat ochranu a práva velmi rozmanitě definovaných menšin. Jejich počet je záměrně a programově neukončený a neukončitelný. Když hrozí, že se – z pohledu elit – něco úspěšně vyřeší, musí být k dispozici vždy plná zásobárna dalších „diskriminovaných“. Umělá práva, nároky, pravidla a svévole „nezávislých“ orgánů dostávají přednost před voličem a odpovědností vůči němu.

Voliči naštěstí začínají postupně zjišťovat, že se to s demokracií a liberální demokracií má obdobně jako s demokracií a „lidovou demokracií“. Začínají si uvědomovat, že je pojem liberální demokracie eufemisticky znějící zástěrkou pro velmi netolerantní nadvládu levicových progresivistů nad celou společností a pro snahu o vyřazení možnosti, jak tento systém demokratickými prostředky změnit. Že je to úsilí o udržení mocenského statu quo, za jakoukoli cenu.

Normální – v našich očích – parlamentní demokracie je politickým systémem, který umožňuje zjistit většinovou vůli lidu a jistou, přesně omezenou dobu (do příštích voleb) vládnout v souladu s ní. To ambicím pokrokářské avantgardy zásadně nevyhovuje. Ona se považuje za výlučného majitele Pravdy a šiřitele Dobra, a takže lid v politickém smyslu slova (démos) k tomu nepotřebuje. Ten je pro ni pouhým objektem, často spíše nepřítelem.

Lid, vůle většiny a národní stát

Progresivistická ideologie současnosti má za cíl politický lid-démos rozbít a zabránit prosazení vůle většiny, která by byla v rozporu se zájmy dnešní, za avantgardu se považující mocenské garnitury. Té se podařilo zneužít demokracie k vytvoření své autoritativní vlády. Protože démos může existovat pouze v rámci národních států, stávají se tyto národní státy hlavním předmětem pokrokářského ataku. To platí především pro Evropu a Evropskou unii, která je vůči svým základním článkům – vůči členským národním státům a vůči národním společenstvím jejich obyvatel – vysloveně nepřátelská. A je nepřátelská stále více.

Politické elity se snaží národní státy všemi cestami oslabit, narušit, zbavit je posledních zbytků suverenity. To není žádná novinka. O to se neliberální politické elity v minulosti snažily nejednou. Pokoušejí se zlikvidovat národní identitu jejich obyvatel. I dnes se to, stejně jako v minulosti, provádí v zájmu již tradiční pokrokářské ideje – sjednocení Evropy a vytvoření jejího nového obyvatele, zglajchšaltovaného kosmopolitního Evropana bez kořenů a tradic. To považují za nezbytné. Dnešní Evropan, se svými národními kořeny a tradicemi, brání uskutečnění tohoto „velkého“, avšak zcela neliberálního projektu.

Dlouhá desetiletí probíhajícího neomarxistického (či neomarxisty prováděného) „pochodu institucemi“, kterému demokraté v podstatě vůbec nebránili, nesou své neblahé důsledky. Vládnoucí elity Západu nechtějí společnost, která by byla národem. Nechtějí společnost, která by byla přiměřeně homogenním celkem, držícím pospolu.

Společnost je cíleně rozbíjena na nejrůzněji definovaná „společenství menšin“. Touto cestou jsou proti sobě stavěni občané podle dílčích, avšak nikoli občansky definovatelných kritérií – genderových, sexuálních, náboženských, etnických, věkových atd. Určujícím pocitem, který podle dnešních vládnoucích elit tyto menšiny v životě provází, je tzv. diskriminace. Boj proti této všemocné a zcela uměle vykonstruované zrůdě se stává novou náplní politiky a veškerého jednání politiků liberální demokracie.

Apoteóza společenství menšin a odmítání minulosti

Klasická, tedy normální demokracie, která dává moc většině, je v novém světě všudypřítomných menšin považována za špatnou. Neřeší to, co novodobí pokrokáři považují za hlavní. Podle nich je primárním úkolem státní moci bojovat proti diskriminaci ve všech jejích možných formách a podobách, a zajistit tak absolutní rovnost a proporciální zastoupenívšech minorit, a to nikoliv jen v příležitostech, ale i ve výsledcích. Právě po tom volají zmutovaná lidská práva (dávno už ne práva občanská) všech na všechno.

Ve jménu lidskoprávního moralizování je budována společnost k nesvéprávnosti – a proto k nezodpovědnosti – vedených jedinců. Ti jsou pak nutně závislí na státu, který má zajistit jejich domnělá, stále se rozšiřující uměle vykonstruovaná práva. Z občanů se stávají klienti státu, lidé vykořenění, ovládaní a regulovaní, permanentně vychovávaní (to znamená indoktrinovaní) avantgardou aktivistů a s nimi spojených médií.

Ne náhodou je významnou součástí ideového zázemí pokrokářské liberální demokracie odmítání minulosti a její diskreditace, a to diskreditace jak národní historie, tak tradičního pojetí mezilidských vztahů a je utvářejících a chránících institucí, jakými jsou národ, rodina, náboženství, dokonce i pohlaví. V nové podobě se opakuje neblahý případ komunismu s jeho snahou zničit vše staré a začít znovu. Je to stále stejné. Každý, kdo chce ovládnout minulost, brzy zjistí, že to nejde. Proto se ji snaží odstranit, potlačit, vymazat.

Dalším z arzenálu prostředků používaných pro zbavení člověka Západu jeho kořenů a společenské kotvy je vnucování mu pocitu viny, studu a nutnosti se z něj vykoupit. Proto hrají v ideologii dnešní pokrokářské avantgardy tak velkou úlohu pojmy jako otroctví, rasismus, holocaust, vykořisťování, xenofobie, sexuální násilí, případně příroda a její ničení. S jejich pomocí je diskreditována a zavrhována nejen veškerá minulost západních národů, za níž i dnes žijící lidé údajně nesou neodčinitelnou vinu, ale i dosavadní způsob života a pojetí normality ve společnosti.

Do evropské tradice hluboce zakořeněného chápání pokroku jako přirozené cesty k lepší budoucnosti patří provádění ideologicky koncipovaných, voluntaristických sociálně-inženýrských experimentů. Stejně tak tam patří zneužívání autority vědy. Kvazivědecká argumentace slouží k vyvolávání strachu z budoucnosti a k pocitům „dědičného hříchu“, tentokrát vůči přírodě (environmentalismus) nebo lidskému zdraví (kult zdraví či „healthismus“ nebo „healthcareismus“), pro jehož odčinění je nutno přistoupit k rozsáhlé kontrole a omezování lidských aktivit a k podřízení lidského chování údajně vyšším, planetárním imperativům, které vymýšlí a dnešnímu světu monopolisticky určuje právě tato pokrokářská avantgarda.

Projekt nového lidstva a jeho šťastné budoucnosti, chce se nám říci v realitě uskutečňovaný Huxleyho „Brave New World“, který opanoval dnešní Západ, se ve své podstatě neliší od utopických snů komunistů a socialistů devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od nich jeho dnešní zastánci věří, že je uskutečnitelný i bez společenské revoluce, tedy pouhou manipulací lidí a postupnými změnami v rámci stávajícího systému. Proto navenek zůstává demokracie verbálně respektovanou formou vlády. „Pouze“ se zásadně proměnil její obsah. Převýchova lidí je – i přes „demokracii“ – permanentní a všudypřítomná, zákazy a příkazy zasahují stále intimnější sféry lidské existence, indoktrinace dětí a mládeže je opět enormní.

Demokratické procedury se v poměrech dnešní liberální demokracie stávají pouhou formalitou. Prototypem této nové budoucnosti je Evropský parlament, který s původním významem slova parlament nemá nic společného. Záměrně v něm neexistuje vládní většina ani opoziční menšina, svobodná parlamentní diskuse v něm není umožňována, parlament nemá zákonodárnou iniciativu.

V éře apoteózy menšin a jejich odlišných identit a v éře postupující atomizace společnosti není ani národní parlamentní systém schopen vytvářet funkční politické konstelace. Všeobecnou se stává nepřehlednost politické scény a nefunkčnost politických uspořádání. Politika jako taková je dehonestována a diskreditována. Její chaotizace navíc slouží k diskreditaci a oslabování národních států.

Politici a politika jsou odmítáni. Přesto je stále posilován stát. Proto jsou vzývány a oslavovány – jak houby po dešti se množící – tzv. nezávislé orgány. Ty však nepodléhají standardní demokratické kontrole, což je koneckonců faktickým obsahem oné pokrokářské „nezávislosti“. Spolu s nimi chod státu ve stále větší míře zajišťuje úřednická, politicky nekontrolovaná a nekontrolovatelná byrokracie a aktivistické NGOs, kterým stát část veřejné moci nezodpovědně předává a jejichž činnost z veřejných peněz platí.

Nadnárodní organizace a role EU

Stále dominantnějším nástrojem nadvlády pokrokářské avantgardy jsou mezinárodní organizace a instituce globálního vládnutí, ať již mají podobu orgánů EU, OSN nebo desítek či stovek dalších mezinárodních finančních a dalších nevládních institucí. Ty jsou zcela mimo jakoukoliv demokratickou kontrolu, ale přesto mají vůči národním orgánům (s demokratickou legitimitou) nadřazené postavení.

Neustále se rozšiřující globální pakty a dohody dnes už zasahují téměř do všech oblastí života společnosti. Mechanismy OSN, evropské integrace, NATO atd., jsou nadřazeny národním pravidlům a zákonům. Jejich prostřednictvím pokrokářská agenda vstupuje do života všech zemí. Domácími demokratickými procedurami není ovlivnitelná a je zvenčí tvrdě prosazována, a její nedodržování je sankcionováno. V těchto poměrech začínají být takové demokratické procedury, jako jsou volby, pouhou formální dekorací.

Evropská unie je svou konstrukcí přímo ideálním prostředím, v němž je postupný a trvalý odklon od zásad demokracie a svobodné společnosti již řadu desetiletí „úspěšně“ uskutečňován. Eufemisticky se hovoří o demokratickém deficitu EU (my dodáváme deficitu vrozeném), ale to v očích tvůrců a hybatelů liberální demokracie není nedostatkem EU, nýbrž její kýženou předností.

Znovu zdůrazňujeme, že evropský démos neexistuje. Bez něho však demokracie v Evropě možná není a je zbytečné to někomu vytýkat. Právě neexistence jednotného evropského politického národa (lidu) umožňuje pokrokářským elitám bezohledně uskutečňovat své plány a nebrat při tom ohled na občany jednotlivých členských států.

Stejně tak, jak bezmocné jsou členské státy na evropských fórech, má být bezmocná i jejich domácí vnitrostátní struktura. Masová migrace (*) a multikulturalismus spolu s umělým regionalismem se staly účinnou metodou, jak destruovat homogenitu evropských národních států.

Dá se něco změnit?

Západní svět se nachází ve stavu, kdy si toto všechno část veřejnosti začala uvědomovat a kdy vidí, že všechny tradiční politické strany (bez ohledu na svůj název či původně deklarovaný program) podléhají pokrokářskému mainstreamu, a de facto tak uskutečňují shodný levicově progresivistický program. V tomto „uvědomování si“ je třeba hledat začátek cesty ke změně. Bez něho změna možná není. Deset let před koncem komunismu věděla drtivá většina našich spoluobčanů, že tudy cesta nevede. Dnes to o evropské současnosti drtivá většina obyvatel Evropské unie ještě neví.

Probíhající antidemokratický proces – tolerovaný standardními politickými stranami – zřejmě nelze zastavit tradičními demokratickými prostředky nepřímé demokracie. Proto sledujeme pokusy o únik k přímé demokracii a k hledání nápravy v referendech. Ta mohou být jednou z dílčích cest, ale hledat v nich spásu je iluzorní. Kdo bude voličům zprostředkovávat výklad smyslu referenda a možné důsledky nabízených alternativ? Jen pokrokářská média hlavního proudu? Politické strany mají být postaveny zcela na vedlejší kolej? A spolu s nimi samotný koncept nepřímé, zastupitelské demokracie?

Žádné krátkodobé revoluční řešení neexistuje. Zvrátit neblahý vývoj západní společnosti bude během na dlouhou trať. Předstupněm k němu musí být nahrazení „liberální demokracie“ demokracií skutečnou, tj. znovu dát většině rozhodující slovo při správě věcí veřejných. Jinak řečeno, ubránit parlamentní demokracii. Předpokladem je obhájit národní stát (před liberální demokracií) jako jediné přirozené místo pro existenci funkční demokracie. Musíme bránit všem dalším pokusům o posilování bruselského centra a o pokračování přenosu kompetencí z národních států. Prvním velkým střetem bude souboj o revoluci v azylové legislativě (Dublin IV), o odebrání kompetencí členských států v této oblasti. Musíme zrušit automatickou nadřazenost unijní legislativy nad národní. Jedině tak lid znovu získá kontrolu nad svou vládou.

Na vnitrostátní úrovni je nezbytné podrobit všechny oblasti veřejného života demokratické kontrole občanů, tj. netolerovat „nezávislé“ orgány a instituce nadané veřejnou mocí bez odpovědnosti. Rozhodování musíme vrátit orgánům s demokratickým mandátem. Musí nastat zprůchodnění politického systému tak, aby usnadňoval vytváření funkčních vlád. Nefunkční vlády jsou nikoli náhodou jedním z cílů liberální demokracie. Na první místo v pořadí principů, jimiž se řídí společnost, musíme znovu předřadit svobodu před falešnou rovností.

Transformovaná EU (potřebovala by i změnu názvu) se musí stát ideologicky neutrální entitou „pouze“ podporující dobrovolnou spolupráci členských států, nikoliv nadřízeným nedemokratickým orgánem snažícím se zničit identitu svých členů a nedemokratickými metodami prosazovat záměry jedné pochybné ideologie.

Dovolíme si zakončit parafrází jednoho starého výroku:

Pokrokáři se vždy snažili svět změnit. My chceme jeho v minulosti osvědčenou, stále oslabovanou podobu vrátit zpátky a respektovat.

Institut Václava Klause, červen 2018

Manifest IVK bude použit jako podklad pro debatu v pražském Obecním domě dne 26. června 2018.

P.S.

V roce 2015 jsme počátkem září zformulovali k tématu masové migrace Výzvu občanů České republiky vládě a Parlamentu ČR, kterou podepsaly desetitisíce našich spoluobčanů. Její text je na www.klaus.cz/clanky/3792.

]]>
vaclav.klaus@institutvk.cz (VÁCLAV KLAUS, prezident ČR, nyní prezident IVK) POLITIKA Wed, 27 Jun 2018 10:28:58 +0000
Kavárenská zástava vzplála http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2272-kavarenska-zastava-vzplala http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2272-kavarenska-zastava-vzplala Prezident Zeman uspořádal hapening k výstavě šesti státních symbolů  na Hradě, která vysvětluje nevzdělaným kavárníkům, že to nejsou trenýrky, ale symboly státnosti, k nimž se mají ze zákona chovat s úctou

Když se blahé paměti Václav Havel  proháněl po Pražském hradu na koloběžce a pražská kavárna pořádala jeden trenýrkový happening za druhým, tak to nikomu nevadilo a mediální fronta chválila sluníčkářské aktivisty a zaměstnance politických neziskovek za nápaditost a vtipnost. Pokusí-li se o něco podobného v opačném gardu prezident Miloš Zeman a jeho hradní mluvčí Jiří Ovčáček, okamžitě vzplane oheň na střeše. Přitom se senzacechtiví novináři jen chytli do vlastní pasti, když jejich omezená fantazie okamžitě spustila lavinu dezinformací až v Kremlu zbledli vztekem a závistí. Nikdo z našich pisálků neocenil dokonalý vtip a lehkost, s jakou jim bylo nabídnuto se dovzdělat v oblasti užívání státní symboliky české a československé republiky. Akce tedy měla též edukační charakter. Holt máme novináře, jaké máme a nic víc od nich očekávat nemůžeme. Zapšklost, hnojomety, urážky a úšklebky. Není tedy divu, že profese novinářů dlouhodobě v žebříčku klesá a může v popularitě soutěžit toliko s politiky...

  

]]>
jan.kopal1977@seznam.cz (JAN KOPAL) POLITIKA Fri, 15 Jun 2018 09:33:38 +0000
ČR - velmoc mezi konzumenty marihuany mládeží http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/skolstvi-a-veda-tvori-vyspelost-naroda/item/2264-cr-velmoc-mezi-konzumenty-marihuany-mladezi http://www.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/skolstvi-a-veda-tvori-vyspelost-naroda/item/2264-cr-velmoc-mezi-konzumenty-marihuany-mladezi Bohužel vzkřísit čas neuměl ani Einstein, natož pak feťáci. Proto pozor na jeho zabíjení drogami!

Země Koruny české byly považovány za krajinu oplývající mlékem a strdím. Takovou ji poznal praotec Čech, když tady se svou suitou zakotvil a položil základ našeho státu. Jenže, kde ty časy jsou. Dnes jsme na čele evropských konzumentů drogy jménem marihuana. Naši mladí zkrátka jedou, válí a hulí jako tovární komíny. Tato skutečnost vysvětluje silnou politickou podporu TOP 09 a pirátů. Nicméně z takového prvenství nejsem vůbec nadšený a uvítal bych, kdyby naše represivní složky zaujaly vůči drogám méně tolerantní postoj. Česká drogová scéně za poslední léta nepochybně posiluje a expanduje. Je na čase přestat být tolerantní vůči tzv. měkkým drogám, neboť nic takového neexitovalo a neexistuje.

 

Mladá generace by měla být nadějí a budoucností národa. Hazardujeme, pokud ji necháváme napospas drogám a experimentům sociálních inženýrů a neomarxistů, kteří se snaží uchvátit moc v českém školství a ve veřejném prostoru. Snažme se našim dětem usilovně věnovat a budeme jednou s vděkem sklízet plody své práce. Jinak hazarduje s přežitím českého národa. Jistě, že určitým kruhům vyhovuje zdrogovaná mládež, které je lhostejné vše, krom fetu. Takovou mládež ale nechceme a ani nepotřebujeme.

]]>
jan.kopal1977@seznam.cz (JAN KOPAL) ŠKOLSTVÍ, VĚDA A VYSPĚLOST NÁRODA Sat, 09 Jun 2018 16:08:48 +0000