Fragmenty - Fragmenty - DOMÁCÍ POLITIKA http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz Wed, 26 Jun 2019 05:55:10 +0000 Joomla! - Open Source Content Management cs-cz Vlastenecké setkání na zámku Příčovy u Sedlčan http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2819-vlastenecke-setkani-na-zamku-u-sedlcan http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2819-vlastenecke-setkani-na-zamku-u-sedlcan Setkání vlastenců

Dne 10. srpna 2019 se na zámku Příčovy u Sedlčan uskuteční od 10 do 22 hodin VLASTENECKÉ SETKÁNÍ. Setkání bude zahájeno mší svatou, poté proběhnou přednášky a diskuse. Členka divadla Semafor Zuzana Stirská vystoupí se svým souborem Gospel Time. Hosty budou J. Bašta, I. Budil, J. Foldyna, P. Hampl,  L. Jakl,  B. Kuras, S. Novotný, L. Procházková, J. Štefec a P. Žantovský. Zvou všechny komu je náš národ milý a nechtějí pracně vybudovanou republiku rozpustit v uměle vytvořeném kotli Evropské unie, aby přišli podpořit toto setkání. Vydavatel naší Kulturně-hospodářské revue FRAGMENTY prezident Kulturní komise ČR doc. Jiří Pancíř vyjadřuje podporu této akci. Podrobnosti viz níže:

 

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) POLITIKA Tue, 25 Jun 2019 11:21:41 +0000
Je potřeba poškodit SPD politicky objednaným procesem http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/soudcokracie/item/2813-je-potreba-poskodit-spd-politicky-objednanym-procesem http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/soudcokracie/item/2813-je-potreba-poskodit-spd-politicky-objednanym-procesem Josef Nos v rozhovoru europoslankyní britské euroskeptické strany UKIP Janicí Atkinsonovou

Existuje právo se domnívat, že ve věci procesu pana Staníka existuje společenská objednávka. Neexistuje jediný relevantní důkaz, že by SPD byla rasistická, náckovská, xenofobní apod. To jsou pouze nálepky vymyšlené PRmany, ať už od konkurence nebo z různých horlivých neziskových organizací, které na takové věci pobírají granty. Nicméně SPD je třeba poškodit. Vzít jí hlasy. A to se stane po odsouzení pana Staníka.  Proto  pro něj žádám pana prezidenta o milost, aby zamezil tragikomické věci jakou bylo odsouzení hostinského Palivce ve Švejkovi:

 Žádost o milost pro pana Staníka

Kancelář prezidenta republiky

Prezident ČR Ing. Miloš Zeman

Hrad I. nádvoří č. p. 1

Hradčany

119 08 Praha 1

 

Věc:    Žádost o individuální milost dle čl. 63 odst. 1 písm. j) Ústavy ČR pro pana Jaroslava Staníka, nar. dne 16. 6. 1957 v Uherském Hradišti, a to ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod. sp. zn. 3 T 38/2018

 

Vážený pane prezidente,

I.

„Pokud je někdo jediný, kdo něco může udělat, potom to udělat musí,“ říká v jednom z nejlepších českých filmu Vesničko má středisková herec Rudolf Hrušínský v roli venkovského lékař.

Vážený pane prezidente, jste jediný, kdo v momentě, kdy zdravý rozum dostává – nejen v naší zemi – na frak, může v rámci trestního řízení v ČR udělit milost, tedy zastat se zdravého rozumu. Chce to odvahu, ale je-li někdo jediný, potom by tuto odvahu v sobě měl mít schopnost nalézt. Odvahu postavit se v konkrétní věci proti dobovým tancům. Neboť jak napsal Franz Kafka: „Moudrý muž kráčí rozvážným krokem, zatímco ti ostatní tančí dobové tance.“  A jste to vy, z jehož výroků se dalo již mnohokrát vyčíst, že u dobových tanců postrádáte zdravý rozum.

 

II.

Dne 9.dubna 2019 vynesl Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 38/2018 rozsudek nad obžalovaným Jaroslavem Staníkem, nar. dne 16. 6. 1957. Rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť obžalovaný se odvolal. Mám za to, že věc, která je obžalovanému kladena za vinu, dosahuje, a to v nejmenším nenadsazuji, absurdních rozměrů známých z tvorby Jaroslava Haška. Tedy je zřejmě nejen neústavní, ale i v ní i dostává pořádně na frak právě Vámi vzývaný zdravý rozum. Viz citát z Vašeho svátečního projevu v roce 2017: „Spoléhejte na vlastní rozum. A já mám pro to své heslo, které jsem vám už jednou říkal. Věřím, že zdravý rozum zvítězí nad závistivou hloupostí.“

Proto Vás žádám, abyste se alespoň zamyslel nad možností udělit milost panu Jaroslavu Staníkovi, nar. dne 16. 6. 1957, ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 38/2018. Vím, že institut milosti v podstatě odmítáte, ale zde jste jediný, kdo se může v této chvíli postavit efektivně za zdravý rozum.

 

III.

Odůvodnění

Nález Ústavního soudu spis. zn. I. ÚS 534/03 říká:Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí obecných soudů i za situace, pokud zjistí, že interpretace předpisů obecnými soudu je natolik extrémní, že vybočuje z mezí ústavnosti. Tak je tomu i v případě, interpretují-li obecné soudy určité zákonné ustanovení natolik extenzivně, že tím založí povinnost jednotlivci jednat nad rozsah zákona, čímž dochází k porušení čl. 4 odst. 1 Listiny.“

Mám za to, že ve věci pana Staníka došlo k extrémnímu výkladu zákona.

K extrémnímu výkladu zákona může dojít ze dvou základních důvodů. Buď z důvodů politických, nebo z důvodu iracionality. Mám za to, že uvedená věc se stala věcí politické objednávky. A to zřejmě pod heslem, které bylo vysloveno již v lipském procesu v roce 1933 s údajnými žháři obviněnými ze zapálení říšského sněmu: „S opozicí se nediskutuje, opozice se likviduje.“ Georgij Dimitrov tehdy sebe i své dva druhy před soudem obhájil.

Pokusím se nyní o něco podobného, a to v zemi, která se nazývá demokratickou, nicméně v zemi, která čím dál častěji občanům naznačuje, co si mají myslet, co nesmí říkat, a to i pod hrozbou vězení. Jsem totiž přesvědčen, že opozice se nemá likvidovat ani nálepkovat a pomlouvat, ale má se s ní diskutovat. A v tomto nesmí být právo zneužíváno.

Mám za to, že v případě pana Staníka došlo k extrémnímu a extenzivnímu výkladu zákona, přičemž skutková zjištění uvedená v rozsudku jsou v extrémním nesouladu s důkazy provedenými před soudem. Obdobný nesoulad, s odkazem na principy, je nepřípustný, viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94 nebo sp. zn. III. ÚS 166/95.

Mám za to, že ve věci pana Staníka došlo nejen k ústavně nepřípustnému extenzivnímu výkladu zákona, ale i k mechanickému výkladu zákona, kdy odmítáme fakta i rozum a líně vsadíme na objednávku doby, neboť tak je to nejjistější. V tomto se lze analogicky odkázat na dva judikáty, které se týkají podobného problému, jako je ten, z něhož je obviněn Jaroslav Staník. Zde ovšem nejde o § 356 a § 405 tr. zák., ale o diskriminaci.

ČOI několik let vesele udělovala pokuty za diskriminaci spotřebitele, přičemž se zaštiťovala rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR NSS č.j. 4 As 1/2014–28. Odmítl jsi podnikateli kohokoliv obsloužit či ubytovat, tady máš pokutu za diskriminaci. Teprve v dubnu letošního roku tomuto mechanickému, extenzivnímu a extrémnímu výkladu zákona, v němž mnohdy absentovala jakákoliv racionalita, učinil konec Ústavní soud ČR. Jde o nález spis. zn. II. ÚS 3212/18. Z něho konečně plyne, že při výkladu zákona ve věcech diskriminace je třeba používat vždy rozum, neboť prostý mechanický výklad je už ze své podstaty neústavní. K uvedenému dospěl Ústavní soud ČR nejen právní cestou, ale i prostřednictvím krásné literatury. Cituji: „Pokud proto Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného rozsudku se zjevnou nadsázkou citoval Haškova Palivce („Host jako host“, řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika“.), považuje Ústavní soud za daleko příhodnější poukaz na jiné příklady z krásné literatury. Daleko bližší mu je totiž humanistický odkaz, ztělesněný v doktoru Galénovi v Čapkově Bílé nemoci, kdy tento lékař odmítne vydat jím vynalezený lék potírající smrtelnou nakažlivou nemoc všem, kteří jsou schopni ovlivnit zastavení agresivní války. V jedné scéně proto uvádí: „Já léčím jen chudé. Chudí nemohou nic dělat, ale ti druzí, ti mohou spíš prosadit, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane. Mají větší vliv. Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu.“ (K. Čapek: Loupežník, RUR, Bílá nemoc, Československý spisovatel, 1983, str. 275). Doktor Galén tedy nezastával názor, že „pacient jako pacient“, nýbrž snažil se svou činností aktivně ovlivnit politické dění a proto podmiňoval vydání svého léku zastavením války. Stejně tak stěžovatel v nyní projednávané věci zjevně chtěl jednak projevit svůj názor na protiprávní anexi Krymu, a jednak chtěl alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí (resp. podílet mohou) na politickém životě státu, kterého považoval za agresora.“

Ústavní soud ČR tím vyslal soudnímu systému V ČR následující vzkaz: Používejte rozum, jakékoliv mechanické hodnocení věci v rámci soudního řízení je nepřípustné.

Tedy žádám o totéž: Žádám, aby věc pana Staníka byla prověřena rozumem, tedy aby jakékoliv mechanické hodnocení v jeho soudní věci bylo nepřípustné.

Rovněž si pozvěme na pomoc literaturu. 

Staníkova věc se dá přirovnat k notoricky známe scéně z románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka. V uvedené scéně civilní strážník Bretschneider nesleduje zájem státu; jako ho v celém řetězci trestního řízení nesleduje v románu prakticky nikdo. Civilní strážník Bretschneider má jiný cíl. Prokázat nadřízeným svou horlivost, ostražitost a loajalitu. Čili udělat si čárku (asi jako onen slavný ostravský pirát, který slavně vyprovokoval nebohou prodavačku k prodej alkoholu kdesi u dětského hřiště). A proto civilní strážník Bretschneider chodí po hospodách a snaží se hosty vyprovokovat k protistátním výrokům. Aby měl čárku. V okamžiku, kdy Palivec prohlásí onu slavnou a opatrnou větu, je s ním konec. Cituji z románu: „Tady kdysi visel obraz císaře pána,“ ozval se opět po chvíli, „právě tam, kde teď visí zrcadlo.“

„Jó, to mají pravdu,“ odpověděl pan Palivec, „visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti. Copak to potřebuju?“

Už tato věta stačila k mnohaletému odsouzení hostinského Palivce, neboť ve věci byl potlačen rozum, přičemž ctěnou hodnotou se stal horlivý lokajský aktivismus.

Mám za to, že i v celé Staníkově věci je potlačen rozum a logika, přičemž prvotní hodnotou není právo, ale horlivý aktivismus v rytmu dobových tanců.

Na prvním místě si je třeba položit otázku, kdo je civilní strážník Bretschneider pana Staníka? A zde odpovídám, že pan Staník má hned dva Bretschneidery. Prvním je neúspěšný kandidát do poslanecké sněmovny, který je rovněž znám jako neúspěšný pučista z hnutí Úsvit, pan Marek Černoch. Tedy člověk, o němž je možné říci, že si v době údajného Staníkova skutku zřejmě potřeboval kompenzovat své komplexy ze dvou po sobě jdoucích neúspěchů. Neúspěšný puč proti muži, po jehož zádech se dostal do vysoké politiky a následující neúspěšná kandidatura do poslanecké sněmovny. Tento muž tedy začal o panu Staníkovi v médiích tvrdit, že pronesl výroky, pro které se pan Staník nyní dostal před soud. Bohužel, soud prvního stupně naprosto nezajímalo, že tyto výroky nemohl pan Černoch od pana Staníka slyšet, a to z jednoho prostého důvodu. V době, kdy měl pan Staník ony údajné výroky pronést, dělila pana Staníka a pana Černocha zeď tlustá 120 cm. Nicméně motivaci pan Černoch zřejmě měl. Léčil si zřejmě, prostřednictvím útoků na SPD, své komplexy z politického neúspěchu. Otázkou pro odvolací soud je, nakolik se soud I. stupně dopustil porušení zásad souvisejících s právem na spravedlivé soudní řízení, pakliže odmítl nechat provést prověrku na místě a vyšetřovací pokus. Tedy znemožnil, aby bylo prokázáno na jisto, že za více než metrovou zdí nemohl pan Černoch nic slyšet. Odvolací soud se bude muset vyrovnat s tím, proč soud I. stupně tento podstatný a zásadní důkaz odmítl. Důkaz, který by udělal jasno v otázce důvěryhodnosti svědků.

Výše uvedený Marek Černoch vystupoval následně ve Staníkově věci jako svědek. Mám za to, že v posuzování věrohodnosti svědka byl soudem I. stupně zcela ignorován nález ústavního soudu IV. ÚS 524/05, který říká: „Při posuzování věrohodnosti svědka je nutné posuzovat jeho objektivitu, respektive vztah k účastníkům řízení i k jeho projednávané věci.“  

Staníkovým druhým Bretschneiderem byl aktivista Jan Cemper, který podal trestní oznámení, jak se dnes eufemisticky říká. V době Haškova Švejka by se použilo slovo udavač. Tedy trestní oznámení podal člověk, který u věci vůbec nebyl, a znal ji toliko z médií. Mimochodem – i mediální výstupy chápal soud I. stupně jako důkaz, čímž celý Staníkův proces vstoupil do teritoria absurdnosti.

V tomto odkazuji na citaci z mimořádně aktuálního českého filmu novinářského prostředí z roku 2009 Ulovit miliardáře, kde se novinář a lobbista baví, poté, co se jim do rukou dostanou materiály vhodné k mediálnímu odstřelu hlavního hrdiny, takto:

„Lehký (lobbista): Jak se ti tohle povedlo?

Skopový (novinář): Prostě mi to přistálo ve schránce. To se investigativním novinářům stává… Já si vůbec myslím, že nezávislí novináři by měli mít právo vyslýchat jako policajti. Proč to neuzákoní…?! My bychom jim vyřešili tolik případů…“

Pokud byly ve věci provedeny jako vážně míněné důkazy mediální výstupy, potom i Vy, pane prezidente, víte, že jsme se opravdu ocitli v říši absurdnosti. To vše v situaci, kdy politik potřebuje média, tedy horlivý politik postaví svou kariéru na tom, že říká novinářům to, co chtějí slyšet. Kdo se v tomto prostředí pohybuje, ten navíc ví, že je všeobecně známé, že novinář to, co bourá jeho koncepci, či odporuje zadání, jednoduše vynechá, neboť princip novinové zprávy je jasný. Musí být vytyčeno, kdo je lump a kdo je hrdina. A v dnešní době, i kdyby vedení SPD chodilo po vodě, mainstreamová média maximálně napíší: vedení SPD neumí plavat. Pokud ve Staníkově věci byly označeny jako důkazy mediální výstupy, potom namítám, že tohle si netroufl slavný prokurátor Urválek ani v padesátých letech.

Nicméně pokračujme dál v literární analogii.

Hostinský Palivec byl ke svému údajně protistátnímu výroku vyprovokován. Bez dotazu civilního strážníka Bretschneidera by onu osudovou větu nikdy nevyslovil.

Rovněž Staník by se na dané téma ten večer nebavil, kdyby nebyl již po ixté konfrontován s tupou otázkou či tvrzením, že SPD je stranou rasistů, nácků, xenofobů a podobně. Na tuto zhovadilost lze reagovat v podstatě třemi základními způsoby.

  1. Položit prostou otázku, o co své tvrzení řečník opírá. Zpravidla následují velice obecné odpovědi typu: „To přece všichni vědí.“, „To přece všude píší.“ nebo pouhého údivu: „No, teď mě právě nic nenapadá.“ Intelektuálové někdy odpovídají: „Chtějí zastavit pokrok a zachovat daný stav.“ Zkrátka – nikdy se nedovíte nic konkrétního, proč by měla být SPD stranou rasistů, nácků, xenofobů a podobně. To jsou jen nálepky politické konkurence, případně dobře grantově zajištěných aktivistů, nebo jisté části méně inteligentních novinářů.
  2. Lze rovněž, po vzoru Josefa Švejka, použít ironii a nadsázku. „Chlape, vy víte vše! Zrovna dnes ráno jsme podali návrh na znovuzavedení otrokářství.“
  3. Nebo lze začít vysvětlovat, proč jsou výše uvedené nálepky faktickým nesmyslem.

Bohužel, v den, který je předmětem obžaloby, si pan Staník, v opilecké pýše, zvolil tu nejhorší variantu. Chtěl věc vysvětlovat. A to prostřednictvím složité historie, přičemž se nestavěl na stranu žádného řešení. Jestliže nikdo ze svědků neslyšel Staníkův výklad v celku, potom z logiky věci plyne, že svědci slyšeli jen úryvky vytržené z kontextu. Tedy není možné objektivně konstatovat, zda šlo či nešlo o výroky neslučitelné s trestním zákoníkem.

Přesto byl Staník odsouzen.

Jeho odsouzení však v podstatě nemohlo žádného českého občana překvapit, neboť i premiér byl nucen na půdě parlamentu konstatovat, že v této zemi se dá trestní stíhání objednat. A já mám za to, že věděl, o čem mluví.

Jak píše v jedné své povídce Milan Kundera, „fakta nic nezmohou proti náladám“.

Pan Staník byl soudem I. stupně odsouzen na základě nálady, neboť fakta svědčící v jeho prospěch, byla potlačena, přičemž jako důkazy byly chápány mediální výstupy. Tedy je otázkou, kde zůstalo právo pana Staníka na spravedlivý proces.

Je zde právo se domnívat, že ve věci pana Staníka existuje společenská objednávka.

Tj.: Neexistuje jediný relevantní důkaz, že by SPD byla rasistická, náckovská, xenofobní apod. To jsou pouze nálepky vymyšlené PRmany, ať už od konkurence nebo z různých horlivých neziskových organizací, které na takové věci pobírají granty. Nicméně SPD je třeba poškodit. Vzít jí hlasy.

Tedy nastal čas, že potencionálním voličům SPD je třeba předložit důkazy, že SPD je skutečně rasistická, nacistická a xenofobní. Tedy je nutné odsoudit Staníka. Proto bylo třeba vytvořit nejdříve atmosféru strachu. Každý, kdo bude mít na věc jiný názor než mainstreamová media, může být odsouzen i v trestněprávní rovině. A soudkyně pana Staníka již na vlastní kůži v minulosti zažila, co to obnáší dostat se do nelibosti médií. Já to beru, z historie víme, že státní moc někdy takto postupuje. Ale ať se to řekne panu Staníkovi na rovinu. Ať k němu někdo kompetentní přijde a řekne, pane Staníku, moc se omlouváme, ale potřebujeme vás odsoudit, protože potřebujeme získat argumenty proti SPD, neboť je to pro dobro demokracie. Nikdo ovšem pana Staníka o nic podobného nepožádal.  Místo toho je zde pro veřejnost předstírán spravedlivý proces. Mám za to, že nejde o spravedlivý proces. V tomto se odkazuji na konkrétní výčet neprovedených důkazů svědčících o nevině, který je uveden v odvolání obhájce pana Staníka.

Celý proces spíše připomíná další větu z Haškova Švejka. Přiveďte odsouzeného, chci říct, obžalovaného as vižně, skázal mě kuchař, že opul jedenácté budoul edvinky.“ Přeloženo do současné češtiny: „Rychle ho odsuďme, jinak nám média a nejrůznější horlivci z neziskovek nedají pokoj.“ Ano, je zde společenská objednávka od menší části české společnosti, ovšem od oné menší části, která ovládá mainstreamová média. A kdo má odvahu pouštět se s touto menší části společnosti do křížku?

Nyní se zastavím u konkrétních dvou paragrafových znění, jejichž porušení je kladeno panu Staníkovi za vinu.

§ 356: „Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“

Tedy podmínkou naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 356 je: Veřejně podněcovat k nenávisti. Tedy logicky jde o interakci. Musí zde být podněcovatel a podněcovaní. Připusťme, že podněcovatelem má být pan Staník. Ale kdo jsou ti podněcovaní? Vzhledem k tomu, že údajná věc nebyla spáchána na veřejném místě, kam by měl přístup kterýkoliv běžný občan, je třeba konkrétně uvést, kdo konkrétně byli oněmi podněcovanými. Příklad: Pokud by pan Staník ona údajná slova měl pronést před třemi osobami, a těmi osobami by byli Václav Havel, Mahátma Gándhí a dalajláma, vlastním jménem Tändzin Gjamccho, šlo by o veřejně podněcuje k nenávisti? Domnívám se, že ne. Protože tito muži byli proti něčemu takovému zcela imunní. Maximálně by se mu vysmáli, pokud by jim stál za to. To je jako by šířil nenávist před třemi kameny. Navíc nepochybuji o tom, že tito muži by pana Staníka udali, neboť udávání je věcí osob morálně velmi pokleslých, neslušných a většině lidem odporných. Navíc mám za to, že Václav Havel by nad touto dobou zvracel, neboť nikomu se nepodařilo zparodovat jeho myšlenky o svobodě a občanské společnosti tak, jako se to podařilo dnešní době.

Jestliže tedy nejde veřejně podněcovat k nenávisti tyto tři výše uvedené muže, neb by to bylo marné, potom z uvedeného plyne, že ve věci musí být znám i ten, kdo je podněcován. A vzhledem k tomu, že pan Staník ten večer hovořil v neveřejném prostoru, a to pouze s výkvětem české společnosti, tj. s bývalými či současnými poslanci, neexistuje jediná osoba, kterou by mohl k jakékoliv nenávisti fakticky podnítit. Jde totiž o samé morální autority, neboť jde o výkvět české společnosti zvolený naším moudrým lidem. Není zde ten, kdo by mohl být podněcován. Respektive v tomto obžaloba nedodala jediný důkaz, přičemž platí pravidlo in dubio pro reo. Tedy nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, neboť obžaloba neprokázala existenci byť jen jediného podněcovaného. Tuto skutečnost nevzal soud v úvahu, čímž se jeho postup stal překvapivým, nepředvídatelným a nepřezkoumatelným, tedy zřejmě neústavním.

Ustanovení § 405 říká: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“

Žádným důkazem nebylo prokázáno, že by pan Staník zpochybňoval, schvaloval nebo se snažil ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru.  To je naprostá konstrukce. S žádnými zločiny proti lidskosti nikdy nesouhlasil, neschvaloval je, ani se je nesnažil ospravedlňovat.

III.

Z výše uvedených důvodů absurdnosti celé této věci Vás pane prezidente žádám, abyste se nad celou věcí alespoň zamyslel, a pokud Vám přijde rovněž absurdní, potom Vás žádám, abyste se postavil na stranu zdravého rozumu.

Pokud bude soudní proces s panem Staníkem pokračovat, pan Staník to přežije, avšak obávám se, že věc bude v něčem stejně tragikomická, jako když C.K. úřady odsoudili hostinského Palivce.

Josef Pepa Nos, v. r.

7. listopadu 113

284 01 Kutná Hora

V Kutné Hoře dne 3. června 2019

 

 

]]>
SOUDCOKRACIE Tue, 18 Jun 2019 06:03:40 +0000
Václav Klaus ml.: Pojďme spolu s TRIKOLOROU společně bránit normální svět! http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2812-vaclav-klaus-ml-pojdme-spolu-s-trikolorou-spolecne-branit-normalni-svet http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2812-vaclav-klaus-ml-pojdme-spolu-s-trikolorou-spolecne-branit-normalni-svet Poslanec Václav Klaus představuje přípravný výbor TRIKOLORY na tiskové konferenci v kongresovém centru pankráckého mrakodrapu

V nedávné době, kdy to vypadalo, že je už opravdu s pravicí u nás vše ztraceno, že zákeřnost předsedy ODS Petra Fialy zvítězila a podařilo se mu zašlapat do popela lží a pomluv poslance Václava Klause ml.,  se stal zázrak. Poslanec Klaus se z popela vzchopil jako bájný pták Fénix a vyhlásil 10. června 2019 nové parlamentní hnutí občanů TRIKOLORA. Vím, že slovo zákeřnost vzbudí u mnoha neomarxistických europeistů pohoršení, ale pro čin pana Fialy, že na jeho nátlak ODS VYLOUČILA POSLANCE KLAUSE ZA NAPROSTO PRAVDIVÝ A HISTORICKY OVĚŘENÝ A JEDNOZNAČNÝ VÝROK je to ještě to nejslušnější slovo. Z 27. patra pankráckého mrakodrapu, kde se vyhlášení TRIKOLORY konalo, byl v tom slunečním dnu pohled na Prahu tak úchvatný, že člověk začal věřit, že se možná stane zázrak a i  na naši společnou budoucnost bude pod taktovkou tohoto politika jednou pohled také tak krásný. Naše revue Fragmenty přinesla o tom článek "DEN 10. ČERVEN 2019 SE ZAPSAL DO HISTORIE NAŠÍ ZEMĚ", v němž slíbila podrobnosti o tom, co chtějí dělat členové devítičlenného výboru TRIKOLORY, které pan poslanec Klaus představil se slovy, že nechce, aby hnutí bylo hnutím jednoho člověka, ale všech. Takže slib plníme. Podle toho co každý z nich řekl, je jasné, že  to bylo fakticky představení budoucí stínové vlády, pokud ve volbách TRIKOLORA vyhraje. Posuďte sami. 

"

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

"Dlouho jsem zvažoval vstup do aktivní politiky. Lákadlem pro mne byl pohodlný normální život, který jsem nežil v rodině politikou postižené.  A bylo to lákadlo nadmíru přitažlivé. Dále  jsem si říkal, zda tím, kdo by měl stát v čele, mám být zrovna já se svými handicapy.  Vše nakonec rozhodl rozhovor s jednou věřící dámou z Krkonoš, která mi řekla, že vše co se se mnou dělo v poslední době se nedělo samo sebou, že to svědčí o tom, že Bůh má se mnou nějaké úmysly a chce mne dotlačit k rozhodnutí, že stačí když jenom půjdu po správné cestě, kterou mi Bůh určil.  Vyrážím proto s přáteli na cestu, o níž věřím, že je správná. Politika TRIKOLORY stojí na třech pilířích. Žijeme v České republice, díváme se na svět českýma očima a zajímá nás víc pan Novák v Pelhřimově než lachtan v Antarktidě. Co se týče EU, ctíme evropské hodnoty ve smyslu neafrické a nearabské kultury (potlesk). Pokud jde o ekonomiku, bohatství vzniká z práce. Žádná země nezbohatla z vlády. Chceme proto hájit pracovité lidi a vážit si jich. Ne těch, kteří se snaží ošidit daně a podobně.(potlesk)  Nemyslíme si, že evropskou politiku má tvořit 16letá puberťačka ze Švédska s diagnostikovanými poruchami. Nemyslíme si, že lidi mají 27 pohlaví podle toho, jak se právě cítí, a že máme  učit takové bludy ve  školách. (potlesk)  Za těmito rádoby pokrokovými myšlenkami se skrývá fanatismus a zlo některých lidí a diktatur.  Pojďte spolu s námi na této cestě bránit  konzervativní hodnoty a zdravý rozum. Pojďme bránit normální svět!" uvedl mj. ve svém projevu Václav Klaus mladší a po té představil ostatní členy přípravného výboru TRIKOLORY. 

Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková připomněla, že TRIKOLORA stojí na třech pilířích: 1. Bráníme normální svět - 2. tvrdíme, že bohatství vzniká z práce a 3. žijeme v České republice. Bráníme rodinu, obec a stát. Máme tři barvy země, máme tři historické země a máme tři pruty Svatoplukovy  připomínající nám nutnost svornosti a jednoty. Stejně jako tři podmínky ke svobodnému fungování země jsou suverénní vláda, českým občanům zodpovědná sněmovna a soudy. Chceme hájit rodinu, českou korunu a svobodný trh, což jsou tři klíče k bohatství naší země.

"Učila jsem v Olomouci děti. Bylo to publikum jiné, ale zodpovědnost, úcta a pohoda zůstaly stejné. Vždy, když jsem před ně předstoupila, věděla jsem, že jediný způsob jak dosáhnout úspěchu je ve spolupráci, vzájemné toleranci a respektu. Jako jedinec se můžete snažit dosáhnou maxima, ale nemáte-li kolem sebe lidi, kterým věříte,  pak to nedosáhnete. Jako jedinec dosáhnete málo. Nenechávejte republiku lidem s opačnými názory, než máte vy. Buďte aktivní a připojte se k nám!" uvedla paní poslankyně.

 
 
Karel RAJCHL, ředitel základní a mateřské školy v Děčíně má pro české školství tři základní vize - masivní posílení financí schopným pracovníkům, zničení přebujelé byrokracie a zničení plošné inkluze, která zapleveluje školství. Chce školství vrátit jeho ztracenou prestiž.
 
 
Antonín FRYČ, ředitel společnosti Warex Psáry podniká v těžkém průmyslu a měl i kontejnerovou dopravu. Přeje si utvořit skupinu  zabývající se plynulou a bezpečnou dopravou. Dálnice máme na hranici kapacit, chlubíme se novými 58 km, v Polsku za stejné období postavili 620 km dálnic. Rychlodráhy v Evropě se stavějí... 
 
 
Ivana KERLESOVÁ, majitelka komunikační agentury z Českých Budějovic by chtěla zrušit zbytečné úřady.
 
 
Jana MARKOVÁ, podnikatelka z Mladé Boleslavi si přeje zastavit přenos pravomocí českého parlamentu do Bruselu. Nařízení Bruselu vyhovují nadnárodním korporacím, zatímco malí podnikatelé končí.
 
 
Natálie VACHÁTOVÁ, podnikatelka vlastnící překladatelskou agenturu a soudní tlumočnice z Čelákovic, nechce jako matka dvou dětí být oslovována jako rodič 1 či 2, ale maminka. "Děti patří rodičům a budu se za to stavět!" uvedla důrazně.
 
 
Norbert HLAVÁČEK, starosta obce Jenštejn, se chce stavět za to, aby byl sociální systém jednodušší a transparentní a jen pro ty, kteří dávky opravdu potřebují.
 
 
Tomáš GRYGAR, správní právník z Přerova, místní asistent předsedy Svobodných Petra Macha po šest let, odmítá platit řecké duhy a zavedení eura.  V EU bychom měli prosadit trvalou výluku zavedení eura. V ČR by měla platit česká koruna. Chce dále jednoduché a stabilní právo. Je absurdní, že zákon z příjmů byl 159krát novelizován.  A jako pravicový politik samozřejmě požaduje nízké daně. 
 
Věřme, že tito všichni budou stát za svými sliby. Tím, že se v mediální štvanici postavili za Václava Klause ml., prokázali velkou odvahu, smysl pro spravedlnost a pevné přesvědčení něco se současnou politikou udělat. Věřme, že je další pomluvy a štvanice, které je určitě čekají, nezlomí, že ji ustojí a vyvedou naši zem ze současného neomarxistického marazmu do kapitalismu s tržní ekonomikou a že jim Bůh pomůže zachovat v naší zemi tisíciletou evropskou křesťanskou kulturu. 

 Snímky revue Fragmenty Ivana Haslingerová

© Kulturní komise ČR

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) POLITIKA Thu, 13 Jun 2019 06:02:59 +0000
Den 10. červen 2019 se zapsal do historie naší země http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2811-den-10-cerven-2019-se-zapsal-do-historie-nasi-zeme http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2811-den-10-cerven-2019-se-zapsal-do-historie-nasi-zeme Poslanec Václav Klaus ml. a Zuzana Majerová Zahrdníková odhalili logo nově vzniklého politického uskupení TRIKOLORA

Od doby, kdy po odchodu prezidenta Václava Klause z aktivní politiky v roce 2013 zmizela poslední bašta pravicové politiky u nás - Pražský hrad - se naše zem postupně proměnila pod taktovkou europeistů ve stejně socialistickou zemi, jakou je Evropská unie. Naprosto zmizela ideologie stran a místo nabídky myšlenek a programů jim stačilo pouze před volbami pomluvit své protivníky, že šidí daně, jsou fašisti nebo nedej Bože vlastenci. Už se člověku ani nechtělo psát, a tu najednou pomohl se vším pohnout soudruh profesor Fiala. Ano, návrat Klausů do politiky způsobil Fiala. Přestože již šest let tlačili nešťastní pravičáci na prezidenta Klause, ať se vrátí do politiky, nemohli s ním pohnout. Pak se pokusil vstupem do jeho bývalé strany bojovat proti hydře EU jeho syn. Pražané ho s nadšením zakroužkovali, i když ho Fialova ODS dala na nevolitelné místo. Dostal se do Parlamentu a začal neúprosný boj eurohujerského šéfa strany s ním končící nakonec sprostým vyloučení ze strany - ODS VYLOUČILA POSLANCE KLAUSE ZA NAPROSTO PRAVDIVÝ A HISTORICKY OVĚŘENÝ A JEDNOZNAČNÝ VÝROK  A to navíc se vší pompou na předvolební konferenci v jeho nepřítomnosti! Nezapomenu nikdy na ten šok, že až tak daleko klesla kdysi demokratická strana a soudruh profesor vydávající se vždy za slušného. Vyloučit někoho za přítomnosti všech médií, aniž by se obviněný mohl ospravedlnit, to byla síla! Jestli do té doby měl člověk řekněme 1 % naděje, že snad se ODS přede jen vzchopí, tak tehdy si každý slušný člověk musel říci: Fuj!

 A právě v této době, kdy to vypadalo, že sprostota předsedy ODS Fialy zvítězila a je už opravdu vše ztraceno, se stal zázrak. Poslanec Václav Klaus ml., kterého chtěl Fiala zašlapat do popela lží a pomluv, se z něj jako bájný pták Fénix vzchopil a v prestižních prostorách Kongresového  Centra na Pankráci  vyhlásil nový parlamentní politický subjekt Hnutí občanů TRIKOLORA. Z 27. patra mrakodrapu, kde se vyhlášení konalo, byl v ten den pohled na Prahu tak úchvatný, že člověk začal věřit, že se možná stane zázrak a i  na naši společnou budoucnost bude pod taktovkou tohoto politika jednou pohled také tak krásný.

Ironií je, že poslanec Václav Klaus nevstupoval do politiky s tím, že by chtěl být předsedou nějakého uskupení, ale až to neskutečné pokrytectví, omezenost a zbabělost Fialy a jeho ustrašených stádních spolustraníků ho dohnala k tomuto rozhodnutí. „Dlouho jsem zvažoval vstup do aktivní politiky. Lákadlem pro mne byl pohodlný život, protože jsem žil v rodině politikou postižené a věděl jsem, co tomu musí člověk obětovat. Také jsem si říkal, zda tím mám být zrovna já se svými handicapy, kdo se má postavit do čela hnutí. Nakonec mne uklidnila jedna věřící dáma z Krkonoš slovy: “To se vůbec nebojte, když má Bůh s někým nějaké úmysly, nikdy nespoléhá na jednu osobu. Chtěl Vás tím vším nasměrovat, abyste to udělal, a stačí Vám nyní jenom jít po správné cestě.  A tak pan poslanec 10. června 2019 vyrazil na cestu, o níž věří, že je správná, a vyzval všechny kteří si to rovněž myslí, aby se vydali na tuto cestu s ním. 

Hnutí TRIKOLORA není hnutím jednoho muže ani jedné ženy a ani  jím nechce být. Důkazem toho bylo, že na tiskové konferenci vystoupil celý gendrově i věkově vyvážený devítičlenný přípravný výbor a 14 krajských koordinátorů. Podrobnosti o tom, kdo jsou jeho členové a co chtějí dokázat, přineseme v dalším článku.

Podstatné je, že podobně jako Fénix Klaus ml. vstal z popela stejně, jako kdysi jeho otec po podobně podpásovém Sarajevském atentátu. A co víc, i ten se rozhodl pomoci nově vzniklému hnutí v otázkách velice důležitých, v zahraniční politice, které se v posledních letech velice intenzivně věnoval. Ale to je rovněž na další článek. Dnes pouze končím s tím, že oběma Fénixům přejme, aby jim pomohl Bůh vyvést naši zem z politického marazmu plného nesmyslných neomarxistických  -izmů a navrátit ji  do dob kapitalismu, svobody a tržní ekonomiky, v níž jsme měli to štěstí na chvíli žít pod taktovkou ODS před Havlovým Sarajevským atentátem.

 

Paní poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková při projevu

TRIKOLORA není jen jedno z dalších asi 106 stran a hnutí u nás zaregistrovaných ani pouze další národní stranou. Žádná z nich nemá za člena státníka, který dokázal kdysi naši zem vyvést z komunismu do kapitalismu a to s růstem HDP 6,4 %. Po žádném z nich není pojmenován politický směr jako je po něm - klausismus. Jestli někdo může naší zemi pomoci, pak jsou to právě tito pánové. Budou to mít obrovsky těžké s těmi Bakalovými médii a sluníčkáři, ale je tu alespoň naděje, že naše zem neztratí svoji tisíciletou kulturu a nestane se jedním z pašalíků hostů kancléřky Merkelové.

Bůh oběma pánům žehnej!

Zbývá ještě dodat, že zájem o tiskovou konferenci poslance Klause byl tak veliký, že hosté a novináři málem ucpaly obří výtah mrakodrapu a sál byl nabitý doslova k prasknutí. Snímek zachycuje novináře čekající na příchod pana poslance.

snímky Ivana Haslingerová revue Fragmenty

© Kulturní komise ČR

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) POLITIKA Tue, 11 Jun 2019 15:03:57 +0000
Ústavní soud a selektivní diskriminace http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/soudcokracie/item/2810-ustavni-soud-a-selektivni-diskriminace http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/soudcokracie/item/2810-ustavni-soud-a-selektivni-diskriminace JIří Weigl při presentaci knihy Stěhování národů s.r.o.
Právní Kocourkov v naší zemi dosáhl další dimenze nálezem Ústavního soudu rušícího rozsudek Nejvyššího správního soudu, který judikoval, že se jistý ostravský hoteliér dopustil diskriminace a byl za to v dalším řízení odsouzen k mírné pokutě 5 000 Kč. Ústavní soud říká, že by tímto zrušeným rozsudkem byla porušena svoboda projevu podle Listiny práv a svobod ve spojení s právem podnikat. Kdo by se však z této na první pohled libě znějící zprávy začal těšit, že antidiskriminační šílenství v této zemi narazilo na hráz rozumu reprezentovanou nejvyšší právní institucí v zemi, bude hluboce zklamán. O nic takového se vůbec nejedná – antidiskriminace je stále zásadní prioritou.
O tom svědčí jednak připravována novela antidiskriminačního zákona, která presumpci viny a vše další k hrůze všech rozumných lidí posouvá na vyšší stupeň, a k té Ústavní soud nepochybně žádné zásadní výhrady mít nebude. A za druhé, zmíněná kauza je o něčem úplně jiném – o tom, že Ústavním soudem je tímto povolena diskriminace selektivní a on sám si při tom přidělil právo rozhodovat, vůči komu může být uplatněna.

Podstata ostravské kauzy je následující – zmíněný hoteliér stanovil pro občany Ruska bizarní podmínku pro ubytování – musejí písemně vyjádřit nesouhlas s anexi Krymu. Podle ČOI i správní justice je to jasná diskriminace v rozporu se zákonem, pouze Ústavní soud v této nepřijatelné fantasmagorii nachází zalíbení a podobné chování v našem státě legalizuje. 

Ve skutečně svobodné společnosti by samozřejmě mělo platit, že každý podnikatel má právo mít klientelu, jakou chce, a stát mu do toho nemá co mluvit. Ale v takové společnosti přece nežijeme, naopak, všemožné státní orgány stále předepisují, vnucují omezení a kontrolují podnikání ze všech stran a antidiskriminace je vlajkovou lodí liberální demokracie, kterou se pyšníme.  Náš Ústavní soud však dnes řekl, že na Rusy se tato antidiskriminační ochrana nevztahuje.  Ty je možné činit jednotlivě odpovědnými za politiku své vlády a omezovat jejich práva ve srovnání s jinými. Ústavní soud svůj šokantní nález opírá o rozpor anexe Krymu s mezinárodním právem a svobodou projevu hostinského. Vše je podloženo právními autoritami, jako je hostinský Palivec z Haškova Švejka a doktor Galén z Čapkovy Bílé nemoci.

 Hoteliérovi však zjevně ve skutečnosti nešlo o postoj k anexi Krymu, protože hostů jiných národností se na tuto politickou otázku neptal, přestože i mezi nimi mohou být teoreticky zastánci Putinovy politiky. U Rusů naopak věděl, že pro ně písemně vyjádřený nesouhlas s politikou vlastní vlády může být osobně riskantní, a tak jejich ochota k podpisu bude minimální i v případě, že s anexí Krymu nesouhlasí. Šlo zkrátka o to, neubytovávat Rusy.

Že se mezi podnikateli mohou vyskytnout podivíni, kteří se chovají podobným způsobem k potenciálním zákazníkům, je smutné, ale možné. Takový přístup k podnikání sice není zrovna dobrou vizitkou jak onoho konkrétního podniku, tak nedělá dobrou reklamu českému pohostinství jako takovému, ale jde o výjimečný detail.

Aktivismus Ústavního soudu v této věci je ovšem zcela jiného kalibru. Zde již nejde o jednoho podivína s nacionálními a politickými antipatiemi, zde jde o jednu z nejvyšších ústavních autorit a o judikát, kterým jsou povinny se řídit ostatní instituce.

Na základě tohoto nálezu platí, že v České republice je možno diskriminovat kýmkoliv a kdekoliv Rusy s odvoláním na politické důvody.  To se v dnešní atmosféře může mnohým jednodušším povahám líbit, a s tím také zřejmě soudci ÚS kalkulovali.

Otevřeli však skutečně nechutnou Pandořinu skříňku, která bude přilévat olej do ohně naší názorově stále rozdělenější společnosti. Říkají si o napodobování takového chování, říkají si o vyvolávání politicky motivovaných provokací a konfliktů. A nepůjde pouze o Rusy. 

Aktivismus, selektivní účelovost a politická zaujatost, které Ústavní soud svým pochybným nálezem demonstroval, jsou dalším příkladem smutné proměny této původně právem respektované ústavní instituce.

Jiří Weigl, 2. května 2019, IVK

]]>
jiri.weigl@institutvk.cz (JIŘÍ WEIGL, výkonný ředitel Institutu Václava Klause) SOUDCOKRACIE Sun, 09 Jun 2019 11:39:41 +0000
Nový úděl a starý neomarxismus http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2806-novy-udel-a-stary-neomarxismus http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2806-novy-udel-a-stary-neomarxismus Autorka článku Hana Lipovská
Někdejší řecký ministr financí Janis Varoufakis představil koncem března svoji „evropskou politickou stranu“, se kterou bude kandidovat do Evropského parlamentu. Jedná se o podivný slepenec stran a hnutí sdružených pod koalicí Evropské jaro a postavený na základech Varoufakisova hnutí DiEM 25.[1] Varoufakis ovšem se svým hnutím Demokratie in Europa nekandiduje v Řecku, nýbrž v Německu. Tento krok je politicky prozíravý: německý ústavní soud zrušil v roce 2014 na základě návrhu německých Pirátů volební klauzuli ve volbách do Evropského parlamentu. Místo tradiční pětiprocentní nebo pozdější tříprocentní hranice tak mohou mít evropského poslance i strany, které získají například jen 0,6 % hlasů. Je tedy takřka jisté, že sám Varoufakis, takto též kandidát na šéfa Evropské komise, do Evropského parlamentu zvolen bude. Ke hnutí DiEM 25 se otevřeně hlásí česká Pirátská strana, členy hnutí jsou pirátští poslanci Mikuláš Peksa i Ondřej Profant. Ten dokonce už v roce 2017 vysvětloval, že „jedním z důvodů, proč čeští Piráti a s nimi i další Pirátské strany v Evropě s DiEM sympatizují, je skutečnost, že DiEM má v mnoha ohledech stejné požadavky jako Pirátské strany po celém světě.[2]Čeští zástupci na německé kandidátce řeckého předsedy sice chybí, Varoufakisovým nejhorlivějším českým podporovatelům však nejnovější předvolební průzkum přisuzuje 21 % hlasů a tím i vítězství v evropských volbách.[3]

Neomarxistickou ideologii politických a ekonomických extrémistů sdružených kolem Varoufakisova Evropského jara shrnuje jeho berlínský program „Nový úděl pro Evropu“. Jedná se o ucelený katalog neomarxistických hodnot, který v samotném úvodu slibuje „okamžitá řešení pro evropskou politickou, společenskou, ekonomickou a ekologickou krizi“ a „novou demokratickou ústavu pro Evropu“. Ve čtyřiceti stranách textu nalezneme řadu nových módních slov, avšak žádnou novou myšlenku. Všechny extrémistické sliby už v Evropě během minulého století zazněly a většina z nich byla tou či onou cestou také realizována. Snad jen shodou náhod i v obou předchozích případech bylo epicentrem těchto programů Německo – nejprve nacistické, poté komunistické, dnes multikulturní.

Celý jeden blok slibů je věnován evropské migrační politice.

Program požaduje „radikální municipalismus“, neboli reformu azylového práva tak, aby „umožnilo městům přivítat migranty 
i navzdory národním restrikcím“
.
Ve Varoufakisově světě tedy bude rozhodnutí komunálních politiků v Brně nebo Praze nadřazeno národní legislativě. Takto přijatým migrantům navíc „Nový úděl“ zaručí volební právo, a protože Evropa „má migranty vítat, nikoli odrazovat“, bude výrazně snazší udělování schengenských víz po celém světě.

Extrémně levicová podstata programu vynikne zejména v hospodářských otázkách.

Evropské jaro slibuje voličům „univerzální občanskou dividendu“ coby předstupeň základního nepodmíněného příjmu. Zdroje pro vyplácení všem rezidentům (tedy nikoli pouze občanům) mají být získávány z Občanského majetkového fondu, který bude vlastněn „kolektivně evropskou veřejností“ a jeho portfolio budou tvořit mimo jiné příjmy z práv duševního vlastnictví či akcie nově upsaných akciových společností.  

Evropské jaro také slibuje, že „všichni evropští rezidenti budou mít garantované pracovní místo“, čehož chce dosáhnout mimo jiné vytvořením pracovních míst pro „miliony lidí v užitečných zaměstnáních“ zřízených radnicemi. Spolu s tím však bude nutné zavést „Zaměstnanecký kompakt“, kterým se zabezpečí celoevropská minimální mzda, pětatřicetihodinový pracovní týden nebo sedm týdnů dovolené pro všechny. V nejlepší tradici marxismus samozřejmě řecko-němečtí neomarxisté zasahují do rozdělování zisků podniků a omezují vyplácení bonusů ve velkých firmách.

Snad pod vlivem jugoslávských členů slibuje hnutí také posílení vlivu zaměstnanců na chod soukromých firem. Pod označením „demokratizace evropské ekonomiky“ tak vyžadují částečnou kontrolu podniků zaměstnanci, přímou volbu vedení firem i vyplácení zaměstnanecké dividendy. Kromě dalších institucí by ve Varoufakisově světě měla být nově založena také Nadnárodní zaměstnanecká komise coby „celoevropské odbory poslední instance“. Socialistickému přístupu neuniknou ani samozaměstnavatelé. Osoby samostatně výdělečně činné si totiž budou muset sami sobě vyplácet povinně přinejmenším minimální mzdu a zabezpečit si „pracovní podmínky srovnatelné s jinými pracovníky“. V praxi by se tedy jednalo o likvidaci drobných živnostníků elegantnější cestou.    

Makroekonomický program 

je založen na vytváření nových daní(například uhlíková daň, daň na finanční transakce), či sjednocení dědické daně (aby byla minimalizována transferová nerovnost z generace na generaci),[4] nebo sjednocení daně z příjmu právnických osob (aby si jednotlivé členské země nemohly konkurovat v nabízení co možná nejlepších podmínek pro podniky). Ničím novým není ani požadavek na přidělování prázdných budov ve velkých městech lidem bez domova – k podobné myšlence se nedávno přihlásil i pražský pirátský magistrát.[5]

Národohospodářský plán

dále počítá se zřízením Evropského ministerstva financí a emisí společných evropských dluhopisů. Revoluce by se nevyhnula ani Evropské centrální bance, které hrozí „demokratizace“ zvedením takzvaného duálního mandátu. Podobně jako americký Federální rezervní systém by tak měla ECB za úkol zároveň usilovat nejen o stabilitu cenové hladiny, ale také o nízkou míru nezaměstnanosti. „Demokratizováno“ toho však má být mnohem více: kromě Evropské centrální banky a evropské ekonomiky je k demokratizaci určen i unijní rozpočet, Evropský stabilizační mechanismus nebo výzkum a inovace.

Revoluční myšlenkou je též zřízení Evropské zúčtovací unie, která má řešit rozdíly v rámci unijního obchodu. Země jako Česká republika nebo Německo, které mají přebytky obchodní bilance, by v tomto systému byly daněny další zvláštní daní. Daňový výnos by byl následně rozdělován deficitním zemím, jako je například Řecko. Státy, které si žijí „pod poměry“, by tak podle Varoufakisova návrhu byly nuceny zvyšovat mzdy a investice, snižovat vývozy a zvyšovat dovozy. Půvabným ekonomickým doplňkem je pak návrh na vytvoření společné účetní jednotky – tedy jakési účetní měnové unie v rámci existující eurozóny.

Základem obchodní politiky Evropské unie navíc již nemá být volný obchod, jak od 50. let slibovaly zakládající smlouvy, nýbrž obchod spravedlivý, založený na vymáhání lidskoprávních či spotřebitelských standardů, standardů pracovního práva, veřejného zdraví, ochrany pohody zvířat a samozřejmě environmentální ochrany.[6]

Neekonomickou část Varoufakisových vizí tvoří sociálně-inženýrské blouznění.

V kapitole „Ženy, genderová rovnost a práva LGBTTQIA+“ se zavádí řada pokrokových pojmů. Běžní heterosexuální lidé, kteří se nepovažují za transsexuály a nedokáží se zařadit do žádné skupiny z rejstříku LGBTTQIA+, jsou označováni termínem cis lidé“, žena je označována jako „člověk s dělohou“ a těhotná žena jako „těhotný člověk“.[7] V rámci genderové korektnosti je samozřejmý požadavek rovného zastoupení žen a mužů ve všech výborech či na kandidátkách politických stran[8]. Program jednoznačně požaduje nejen schválení, ale také další rozšíření Istanbulské úmluvy, povinné uznání „všech forem manželství pro všechny“ všemi evropskými státy i všeobecného práva LGBTTQIA+ lidí na adopci dítěte. Plná legalizace potratů, volný přístup k antikoncepci bez lékařského předpisu nebo distribuce dámských hygienických potřeb ve všech veřejných institucích zcela zdarma už genderové bláznovství pouze dokreslují.

Marxistický přístup k soukromému vlastnictví se projevuje také v boji proti soukromým sběratelům umění, neboť „kulturní dědictví nesmí být privatizováno, ale musí patřit všem“. Českou republiku jako nekoloniální zemi kapitola „dekolonizace evropské kultury“ příliš trápit nemusí, nicméně pro některé evropské galerie by „navrácení všeho, co bylo odvozeno z kolonií“, znamenalo takřka likvidaci.

Řadu českých novinářů naopak bezpochyby bude zajímat založení Evropského veřejného vysílače, který by měl za úkol „vytvářet, překládat a vysílat obsah za účelem vytvoření společné evropské kultury“Kulturotvorně má fungovat i celoevropský předmět „Historie Evropy“ vyučovaný na základních a středních školách tak, aby se všechny děti učily stejnému výkladu „společné evropské historie“. Absolventi této výchovy pak budou dokonale připraveni pro účast v programu Univerzální Erasmus, který bude podporovat „mladé lidi, aby se účastnili mezinárodního aktivismu“.

Rozumně smýšlející čtenář se nad Varoufakisovým programem snad usměje.

Nový Evropský úděl však není ani utopickým, ani dystopickým románem, nýbrž zcela reálným, realizovatelným a leckde již i realizovaným plánem evropských bojovníků proti národu, proti rodině, proti důstojnosti člověka.

Kdokoli, kdo bude chtít konzervativní politiku rehabilitovat, se bude muset proti podstatě tohoto neomarxistického programu jednoznačně vymezit, bude muset vysvětlit, proč je neakceptovatelný, a bude se muset otevřeně přihlásit k dávno existujícím přirozeným hodnotám, které nemohou být nikým a ničím zrušeny.

Hana Lipovská, dne 12. dubna 2019 - Institut Václava Klause 


[1] Hnutí založené v roce 2016 podporuje mimo jiné Slavoj Žižek, Noam Chomský a Julian Assange.

[2] https://www.profant.eu/2017/co-je-diem-a-proc-jej-podporuji.html 

[3] Pro Varoufakise by se jednalo o významnou podporu: jeho příznivec poslanec Peksa kandiduje na třetím místě pirátské kandidátky.

[4] Proti dědictví bojoval dávno před DiEM 25 Karl Marx, kterého ostatně Varoufakis upřímně obdivuje: v předmluvě k novému vydání označil Komunistický manifest za dílo shakespearovské kvality. https://www.theguardian.com/news/2018/apr/20/yanis-varoufakis-marx-crisis-communist-manifesto

[5] Pirátům musí být sympatický také příslib legalizace marihuany a dekriminalizace uživatelů drog.

[6] Kvůli tomu má být vytvořen Evropský environmentální dvůr coby součást Evropského soudního dvora. Zelené politice ostatně program věnuje celé čtyři stránky.

[7] Absurdní slovníček svádí k neméně absurdním úvahám: skutečně by byl Varoufakis schopen označit nastávající maminku termínem „cis těhotný člověk s dělohou“?

[8] Dvacetičlennou kandidátku Demokratie in Europa tvoří deset žen a deset mužů, tedy vlastně deset „cis-lidí s dělohou“ a deset „cis-lidí bez dělohy“.

]]>
POLITIKA Fri, 07 Jun 2019 12:47:58 +0000
100 000 zpovykaných pražáků http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2801-100-000-zpovykanych-prazaku http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2801-100-000-zpovykanych-prazaku Praha si takové chování nezaslouží

Pravidelné demonstrace proti ministryni spravedlnosti Marii Benšové a premiérovi Andreji Babišovi už patří ke koloritu politického života v českých luzích a hájích. Málokoho překvapují a málokdo je sleduje. Hledat analogii s rokem 1989 může jen snílek, navedený diletant nebo sluníčkářský fanatik. Zapsaný spolek Milion chvilek pro demokracii není altruistickou skupinkou nadšených idealistů, ale dobře zaplacený kampaňovitý projekt, za kterým stojí velké peníze a úsilí politických odpůrců Andreje Babiše a prezidenta republiky Miloše Zemana. Výtečníci, kteří se už dlouhou dobu usilovně snaží o český Majdan nebo o puč srovnatelný s Vítězným únorem z roku 1948.

 

Pokud po Praze sleduji lidi s jejich plackami, tak jde o zmanipulovatelné studentíky bez vlastního názoru, zažrané havloidy a vítačské štváče, kterým je každá tříská v oku důvodem k vykácení deštných pralesů. Zpovykaní Pražáci mohou hartusit, vyřvávat a dělat bugr jak je jim ctěné libo, ale nic nezmění na tom, že zbylých 10.549.800 občanů České republiky to vidí prostě jinak.

]]>
jan.kopal1977@seznam.cz (JAN KOPAL) POLITIKA Tue, 04 Jun 2019 07:43:39 +0000
Zastavme šířící se nenávist! http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2800-zastavme-sirici-se-nenavist http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2800-zastavme-sirici-se-nenavist Akce D.O.S.T. podporovala kandidaturu Ladislava Jakla do Senátu. Snímek zachycuje jejího tajemníka Františka Beránka s panem Jaklem na jedné z předvolebních akcí. Velká škoda, že se do Senátu osobnost jako Jak nedostala

Prohlášení Akce D.O.S.T. k opakovanému napadení Ladislava Jakla – 3.6.2019: Akce D.O.S.T. vyzývá českou veřejnost, aby se důrazně postavila proti vlně veřejně projevované nenávisti, vrcholící opakovaným fyzickým napadením signatáře Manifestu D.O.S.T. Ladislava Jakla. Zbabělý útok na bývalého poslance České národní rady, tajemníka prezidenta Václava Klause a současného člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je útokem na samu podstatu demokratického zřízení v naší zemi. Není přitom žádnou náhodou, že se terčem těchto nenávistných projevů stal právě celoživotní stoupenec svobodné společnosti a suverenity našeho národa. Kritika současné Evropské unie, stejně jako nekompromisní obhajoba občanských práv a svobod, přiměla v minulém roce Ladislava Jakla ke kandidatuře do Senátu, když jako nestraník přijal nominaci od hnutí SPD. Některým samozvaným ochráncům tzv. liberální demokracie to hýbe žlučí dodnes – útočníci, kteří jej koncem května napadli, doprovázeli své rány hrubými slovy na adresu nejen napadaného, ale i SPD. Je zřejmé, že těmito motivy byl inspirován i útočník ve zlínském hotelu. 

Je třeba jasně říci, že tyto podlé útoky jsou jen vyústěním atmosféry nenávisti, kterou v naší zemi již pěknou řádku let šíří vyznavači politické korektnosti, označující každého, kdo s jejich sociálně inženýrskou vizí společnosti nesouhlasí, za extrémistu či fašistu. A protože s takovými se nediskutuje, muselo jednou nutně dojít na pěsti.

Akce D.O.S.T.Násilnická komanda, operující pod pláštíkem tzv. Antifašistické akce, slídící v ulicích našich měst po známých „fašounech“, nejsou ničím jiným, než zrcadlovým obrazem někdejších nacistických bojůvek SA, operujících v Německu v době nástupu Adolfa Hitlera k moci. I tam se zpočátku jednalo o „pouhé“ rozbíjení schůzí a shromáždění jejich politických odpůrců. Něco podobného jsme mohli v přímém přenosu spatřit během předvolebního shromáždění SPD na Václavském náměstí, kdy rozběsnění „antifašisté“ narušovali za přihlížení policie řádně nahlášenou akci a svou agresivitou nenechávali nikoho na pochybách, že by rádi sáhli i k fyzickému násilí.

Tento trend je již delší dobu patrný v sousedním Německu, kde jsou kritici EU či odpůrci masové migrace napadáni poměrně často. Jedním z nejkřiklavějších příkladů tohoto sluníčkářského násilí je nedávné brutální napadení poslance Bundestagu za vlasteneckou AfD, jenž byl zmlácen do bezvědomí. Zapalování kanceláří a automobilů k nám dosud neproniklo, při současné atmosféře k tomu však nemusí být daleko. Jak dlouho budeme tomuto vývoji nečinně přihlížet? Než dojde k prvním obětem?

Jako prorocká se v této době ukazují slova předsedy Senátu Jaroslava Kubery, který při vzpomínkovém aktu v Terezíně odsoudil nejen obě předchozí totality, ale varoval před nástupem totality nové: „Jsme lhostejní k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí, kdo není s námi, je proti nám a je potřeba ho umlčet. Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru může a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.“

Právě zde musíme hledat příčiny dnešní vlny nenávisti, která vyústila na konci letošního května v útoky na Ladislava Jakla.

Vyzýváme ministra vnitra a policejního prezidenta, aby těmto zločinům věnovali náležitou pozornost a aby jejich pachatelé byli v co nejkratší době vypátráni a postaveni před soud.

Vyzýváme „liberální demokraty“, aby přestali s falešným nálepkováním svých politických odpůrců a utkávali se s nimi nikoli pěstmi, ale argumenty. Nechceme podporovat síly chaosu, mající zájem na vyvolávání jimi zneužívaných občanských nepokojů. Nepřistoupíme na snahu vyvolat v nás touhu mstít se ve stylu „Vy nám Jakla, my vám Peheho.“ Tento postoj by vedl pouze k dalšímu nárůstu násilí a nenávisti, což si s v žádném případě nepřejeme.

Obracíme se ke všem lidem dobré vůle, aby nám pomohli znovunastolit ovzduší vzájemného respektu k lidem jiných názorů. Rozhodli jsme se, že vedle našich tradičních „Hovorů na pravici“ uspořádáme v dohledné době také první „Hovory (zatím ještě) na svobodě“, k nimž přizveme i naše názorové odpůrce. Samozřejmě za předpokladu, že předem přistoupí na pravidla věcné argumentace, slušnosti a vzájemné snášenlivosti.

Vyzýváme na závěr všechny, aby ustoupili od jakýchkoli projevů politického násilí a pro klid svého svědomí a pokojné soužití v naší vlasti zvolili cestu třebas i argumentačně tvrdého, leč nenásilného dialogu.

V Praze dne 3. června 2019

Petr Bahník, předseda Akce D.O.S.T.

Michal Semín, místopředseda Akce D.O.S.T.

Jiří Hejlek, místopředseda Akce D.O.S.T.

]]>
POLITIKA Mon, 03 Jun 2019 13:49:49 +0000
„Ti dementi na to naletí“ aneb političtí šmejdi v akci http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2797-ti-dementi-na-to-naleti-aneb-politicti-smejdi-v-akci http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2797-ti-dementi-na-to-naleti-aneb-politicti-smejdi-v-akci Předseda Národní demokracie Adam B. Bartoš jako kandidát do EP mohl konečně zase promluvit k národu. Má totiž od soudu podmínku 5 let nesmět veřejně mluvit. Tak se ho konkurence bojí.

Už jsem psal o fenoménu, který se začíná objevovat v současné době a připomíná tak trochu padesátá léta a zavrhujícím vše co patří minulosti. Mladí jsou dobří – staří špatní. Tehdy, v padesátých letech, se zpívalo: „Všichni jsme mladí, mladý je každý komunista“. Prostě, kdo nebyl komunista, nebyl mladý. Dnes se situace obrátila naruby, ale v podstatě je stejná. Praha jako předvoj všeho „moderního“ dnes volí multikultularismus, genderismus, rozbití tradiční rodiny, větší sepětí s Bruselem, přijetí eura jako platidla, TOPku, Piráty a protesty proti Babišovi. Venkov pak tradiční rodinu, Babiše, Okamuru a KDU –ČSL (na Moravě a ve východních Čechách) a KSČM. Právě tak, jako v roce 1946 „moderní“ Praha volila komunisty a „zaostalý“ venkov ty ostatní (ovšem bez zakázané Agrární strany).

 

Praha a další velká města jsou doménou názorů mladých. Venkov názorů dříve narozených. (Samozřejmě existují v obou kategoriích výjimky). Mimochodem jsem se setkal při svých předvolebních rozhovorech s lidmi mimo Prahu s názorem: „My ty naše děti pošleme na studia do Prahy, platíme jim jejich pobyt a on se nám vrací úplně někdo jiný, kterému už nerozumíme.“

Život se odvíjí podle vůle vládnoucí generace. Ve firmách vládnou lidé kolem 40 let. Takže neznají problémy těch, kteří nevyrůstali s chytrými telefony v rukách a sluchátky v uších. V autobusech na středních tratích vidíme dříve nevídaný jev. Mladí (dle jejich soudu zcela oprávněně sedí) a staří stojí.

Čím to je? Koupili si totiž přes chytré telefony místenky. Staří to s chytrými telefony neumí, natož aby si něco přes ně kupovali. Rádi by si ovšem tu místenku fyzicky koupili, ale nemají možnost. Třeba na Roztylech se zrušilo prodejní místo, a tak až do Pelhřimova musí osmdesátiletá stařenka stát, zatímco mladí čučí do telefonů a jsou dle své morálky v pohodě. Návrh ROZUMNÝCH: Na spoje, na které si lidé nemají možnost koupit místenky klasickým způsobem v místě terminálů, (to zn. ne jenom internetem), by neměla být možnost prodávat místenky vůbec.

Něco podobného se stalo nyní v politice. Do europarlamentu kandidoval subjekt (jakoby z legrace) s názvem ANO, vytrollíme europarlament. Zcela záměrně s tím, aby senioři, kteří chtěli volit ANO 2011 a kteří neznají slovo troll a vytrollit, volili tento jejich subjekt, kterému byl navíc dán před volbami prostor v televizi Seznam v pořadu Jindřicha Šídla. Když se podíváte na server volby.cz, tak výsledek „Trollů“ zcela kopíruje výsledky Babišova hnutí. V Praze dostali málo, právě tak jako Babiš a nejvíc dostali v Ústeckém kraji (2,29), právě tak jako ANO (28,74) a podobné (o něco méně) to bylo v Karlovarském kraji.

Čili, tak jako „šmejdi“ vydělávají na seniorech na nepotřebných věcech, nebo prodejci energií mají vytypována telefonní čísla seniorů, aby je napálili, tak se tento subjekt soustředil na seniory. Dokážu si představit radost z výsledku u Eu trollů:

„Ti dementi na to přece jenom naletěli“.

Proč proti tomu neprotestuje hnutí ANO 2011 a proč nepodá žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu? Má na to lhůtu do 7.6. Výsledek Eu trollů je totiž téměř 100% výsledkem, který měl jít za číslem 30. Vím, že A. Babiše to, že ztratil jednoho 1,5% hlasů až tak nezajímá, ale minimálně z morálních důvodů a z faktu, že si ze seniorů, kteří chtěli volit právě jeho hnutí, někdo udělal takovou, vzhledem k věku těchto voličů, naprosto nepatřičnou legraci.

Nelze vůbec říkat, že tento subjekt volili recesisté, protože v Praze (kde by recesisté mohli být v hojném počtu) dostal ze všech regionů hlasů nejméně. Dostal hlasy i v těch nejmenších obcích, kde o nějaké recesi nemůže být ani řeči. Byly to hlasy pro ANO 2011.

Neboli výsledek byl dosažen pouze na základě úmyslného klamání voličů. Asi si říkáte, že strany klamou voliče před volbami sliby, které posléze nikdy nesplní. To je sice pravda, ale toto je něco zcela jiného. Zde byla navozena situace, že si senioři mysleli, že volí to, co chtěli volit, a to jest stranu Andreje Babiše, protože jim přidal na penzích.

Prostě seniorští voliči, kteří chtěli volit ANO 2011 byli záměrně uvedeni v omyl kvůli vidině peněz ze státního rozpočtu.

Navíc tito Trollové byli hned v první desítce subjektů (6.) a senioři, kteří často nadávali na to, že těch volebních papírků je mnoho (39, i když číslování bylo do 40, jedna strana totiž vypadla), a že jsou psány malými písmeny, tak měli radost, že hned našli tu svou stranu a mnozí z nich se papíry (volebními lístky) už dále neprobírali.

P.S. Děkuji všem, kteří volili naší koalici ROZUMNÍ a Národní demokracie – STOP MIGRACI – NECHCEME EURO, která získala 0,78% a je tak 12. z 39 volebních subjektů a po SPD druhá z vlasteneckých subjektů.

 

]]>
hannig.petr@seznam.cz (PETR HANNIG) POLITIKA Thu, 30 May 2019 09:44:50 +0000
Za bestiální lynč SPD nesou odpovědnost maistreamová média, Černé vlajky - tzv. Piráti a předseda Ústavního soudu http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/soudcokracie/item/2796-za-bestialni-lync-spd-nesou-odpovednost-maistreamova-media-cerne-vlajky-tzv-pirati-a-predseda-ustavniho-soudu http://www.fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/politika-cr/soudcokracie/item/2796-za-bestialni-lync-spd-nesou-odpovednost-maistreamova-media-cerne-vlajky-tzv-pirati-a-predseda-ustavniho-soudu Josef Nos na předvolební manifestaci SPD na Václavském náměstí v Praze

Za bestiální lynč kandidáta do Senátu za SPD Ladislava Jakla a vlastně celé SPD nese plnou odpovědnost Česká Televize, Český Rozhlas a další mainstreamová média. Osobně odpovědný je předseda Ústavního Soudu Pavel Rychetský a neofašistická strana Černé Vlajky, tzv. piráti.

 

 

 

 

]]>
SOUDCOKRACIE Wed, 29 May 2019 12:10:00 +0000