A protože otázky kolem fenoménu globálního oteplování se díky stálým příkazům z EU dotýkají života každého z nás (ať již zvyšováním cen v důsledku nejrůznějších ekologických daní a zákazů používat to či ono palivo, tu či onu elektřinu, ten či onen benzín, přeměňovat naše lesy na sídliště pro kůrovce nebo tím, že normálně, tedy nehystericky uvažující politici stále obtížněji nacházejí cestu do Parlamentu a  do vlády díky mediální masáži ovlivňující veřejné mínění ve prospěch ekologistů), rozhodli jsme se k obsahu filmu vrátit:

„Masa jednosměrně masírovaná je děsivá a hrozná. My, kteří jsme zažili masáže za komunismu, si musíme říkat, že je to nyní v lecčems podobné. To není bagatelizace komunismu, jak se mi snaží někteří předhazovat. To je připomenutí, že metody a techniky zamlčování argumentů tu už byly a docela dobře je známe. Je to velmi riskantní a nebezpečné pro celé lidstvo, pro demokracii a pro svobodu. Prosím proto, abychom o těchto věcech vážně přemýšleli a zabývali se jimi. Jde o hodně, jde opravdu o hodně! A jestli to někdo neví, tak doufám, že tento film mu napomůže, aby to začal vědět,“ uvedl tehdy před zahájením promítání Durkinova filmu prezident republiky Václav Klaus

O jakém podvodu Durkinův film „Velký podvod s globálním oteplováním“ pojednává?

Durkinův film se pokouší vysvětlit současné globální oteplování z jiného pohledu. Film pojednává o výsledcích vědců, které byly a dodnes jsou veřejnosti zamlčovány. Začíná působivou větou klimatologa Caldera Niedge: „Prostě se nám lže."  Poté se v něm vědci věnují ekologickým otázkám, které jsou podle nich občanům zamlčovány či zkreslovány. Vysvětlují je v novém kontextu. Klimatolog Tim Ball se v něm zamýšlí nad tím, proč vypukla hysterie právě kolem CO₂ , kterého je v  ovzduší pouze 0,054 %. Položil si otázku, proč právě tento plyn začali všichni tak zkoumat a  nedávali změnu klimatu spíše do souvislosti s  aktivitou slunečního pole, jako například jeho kolega Corben, který říká, že „slunce je neuvěřitelně zuřivá bestie a v důsledku toho stroj na počasí“. Došel k závěru, že odpověď je nejen prostá, ale pro mnohé překvapivá: Politizaci CO₂ nechtěně zavedla Margaret Thatcherová. Po stávkách horníků a po Falklandské krizi chtěla, aby Velká Británie byla nezávislá na uhlí a ropě, a stala se velkou propagátorkou jaderných elektráren. Pro jejich propagaci použila jako správná politička i módních ekologických argumentů, že nezaneřádí ovzduší CO₂ tak, jako tepelné elektrárny. Jenže opozice stočila postupně řeč od jaderných elektráren a začala namítat, že obsah CO₂ v ovzduší roste nejen kvůli tepelným elektrárnám, ale díky lidské činnosti vůbec, což působí globální oteplování planety. S tím železná lady nesouhlasila a se slovy: „Dokažte, že to oteplování působí CO₂“ dala opozici na výzkum klimatu 170 mil. dolarů. Kdo chtěl dostat tučný grant musel tudíž zkoumat CO₂ a tak vznikla celá ta hysterie kolem něj. Pracovala jsem 23 let  jako fyzik v ČSAV s počítačovými modely a vím, že výsledky jsou velice ovlivnitelné počátečními vstupními podmínkami. A protože vědci nejsou hloupí a granty potřebují, dokazovali nebezpečí CO₂ jako na běžícím pásu. „Všichni soutěžíme o peníze, stačí při počítačovém modelování vynechat jeden předpoklad a vyjdou výsledky přesně dle přání zadavatele,“ uvedl další vědec Lindze. Šlo to samozřejmě na mlýn levicovým silám, které bojují proti ekonomickému růstu a které ihned psali, že s růstem průmyslu podle vědců nevyhnutelně roste CO₂ a otepluje atmosféru. 

Nastala éra popletených myšlenek. Byli dokonce jmenováni radní pro globální oteplování. Přidaly se další země co do investic na výzkum tohoto problému. Při OSN vznikla dokonce politická organizace „Globální panel na klimatické změny“ (IPCC), která platila 2500 vědců, kteří dodnes produkují klimatické teorie založené na politické ideologii. Podle japonského vědce Scotta zkoumajícího ledovce na Aljašce dělá IPCC cenzuru připomínek a vypracovává zprávy na základě připomínek vlád. „Nás normální vědce nepropagující globální oteplování nazývají kacíři a hrozí nám smrtí,“ rozhořčoval se Calder Niedge. „Nastalo vítězné tažení byrokracie pod rouškou ekologismu,“ konstatoval Spenzer. Ale vraťme se k tomu,jaké nové myšlenky film přinesl: 

Zvyšování teploty země a koncentrace CO₂ spolu souvisejí, ale opačně než tvrdí duhoví vědci

Klimatolog Ball Tim ukázal na grafech, že skutečně zvyšování teploty země a  koncentrace CO₂ spolu souvisejí. Ale právě opačně, než tvrdí naši "duhoví vědci": Každé zvýšení teploty planety je se stoletým zpožděním doprovázeno vzrůstem množství CO₂ v  atmosféře. A pak opět se stoletým zpožděním oboje klesá. Graf je sinusovkou se 400letou periodou. Ve 14. století byla Temže v zimě zamrzlá, pak v důsledku oteplování v 15. století nastal slavný věk výstaveb katedrál pěkně v teple a rovněž růst CO₂ ve vzduchu. Což na první pohled vypadalo, že průmyslový pokrok, který nastal ruku v ruce s teplem, vedl k  růstu CO₂ ve vzduchu.

Jenže vědci vysvětlují tento efekt jinak: Chladné moře působí jako lapač CO₂. Při oteplování planety a tedy i moří se CO₂ začne postupně z moří uvolňovat do atmosféry. Toto je pomalý proces trvající stovky let. Lidé si proto mylně vysvětlují, že CO₂ působí oteplení, ale je to právě naopak. V důsledku oteplení se uvolňuje CO₂ z moří ven, podobně jako vybublá teplá minerálka, ale pomaleji. Když koncentrace CO₂ vzroste nadmíru, teplota začne opět klesat. 

 Dlouhodobým a zásadním faktorem klimatických změn je Slunce, nikoliv CO₂.

Nevím, který autor z Respektu či LN byl přítomen tehdy promítání filmu v kině Blaník. Ti, kteří o něm informovali, na něm být ale určitě nemohli. Z  jejich článků šlo pouze vyčíst, kterého politika nesnášejí, a  také to, že se neorientují ve faktech. Kdyby byli přítomni promítání, nemohli by napsat: „Klaus uvedl film popírače klimatických změn,“ neboť klimatické změny film nepopírá. Naopak v něm velmi zevrubně vědci ukazují grafy o průběhu klimatických změn takřka až do doby ledové a  konstatují, že „klima se vždy měnilo“.

Na rozdíl od našich ekologistů ale zdůrazňují, že dlouhodobým a  zásadním faktorem klimatických změn je Slunce a nikoliv CO₂, kterého je v ovzduší pouhých 0,054% a jehož obsah v něm souvisí s teplotou moří, které kromě slunce ovlivňují klima planety prvořadě. Kdysi prý bylo na Zemi i desetkrát více CO₂ než nyní a nic se nestalo. Čekala jsem proto, že film rozpoutá odbornou diskusi o  tom, zda lidé mají na klima větší vliv než slunce a  moře a co se s tím dá v tom případě dělat. Ale to nenastalo. Naši ekologičtí komentátoři na místo toho preventivně rozpoutali výpady proti všem, kteří se odvažují mít jiný názor na mediální hysterii spojenou s fenoménem „globálního oteplování“, než má jejich idol Albert Arnold ‚Al‘ Gore, jr. či  Angela Merkelová.

Namísto odborné diskuse, zda lidé mají větší vliv na klima než slunce a moře, označili mediální  ekologisté Durkina za nacistu...

Aktéry filmu „Velký podvod s globálním oteplováním“ přirovnávali k  nacistům, kteří slepě následují svého Vůdce Václava Klause, zatímco pro Al Gora měli chválu a nevadí jim dokonce ani to, že ve svém filmu uvádí faktické lži a  nepřesnosti.  Bylo to pochopitelné, neboť prezident Klaus jim uvedením tohoto filmu ničil jejich dobře placenou show kolem změny klimatu.

Tvůrce filmu Durkina stavěli komentátoři mimo debatu ne tím, že by vyvrátili závěry, k nimž ve  filmu spolu s kolegy dospěl, ale vymyšlenou lží, že je popíračem holocaustu. Je to jednodušší, než diskuse o faktech, o nichž by si museli něco nastudovat.  Nevadilo jim ani to, že lež, že „Režisér Durkin popíral zprávy o genocidě ve Rwandě,“ původně vnesl do českých medií anonymní autor článku uvedeném na stránkách Hnutí Duha a přebírali ji bez jakéhokoliv ověření jak redaktoři Respektu, tak LN. Vůbec se nesnažili ověřit si, kdo tento článek, který navíc s filmem o globálním oteplování nemá nic společného, psal a o čem byl. Zjistili by totiž, že článek nepsal Durkin, ale novinářka BBC Fiona Fosterová a že článek nepopíral genocidu ve Rwandě, ale pouze upozorňoval na chybné mediální označování násilí jedné znesvářené strany (Hutů) za genocidní, zatímco druhá strana (Tutsiové) byla vykreslována jako oběť. 

*) Čtení komentářů o genocidě ve Rwandě mne vrátilo do doby, kdy byla o vraždění v této zemi plná televize zpráv, že jacísi zlí Tutsiové uřezávají po nocích hlavy nic netušícím Hutům. Neorientovala jsem se v tom, proč to dělají, a protože k nám chodil za manželem konzultovat jako za vedoucím jeho disertační práce aspirant z Vysoké školy chemicko-technologické, jehož otec byl ministrem ve vládě Tutsiů, zeptala jsem se ho, co se to vlastně u nich doma děje. Proč jejich tatínek řeže Hutům hlavy. Nikdy nezapomenu na jeho úsměv od ucha k uchu, který dovedou vykouzlit jen obyvatelé Afriky, a odpověď zněla: „To přece musíme. Jinak by ji uřízli oni nám. Jsou hrozně nebezpeční.“ Když jsem, coby humánně pokažená Evropanka pípla, k čemu by přirovnal tyto kmeny u nás, opět se rozzářil a s velkým úsměvem pronesl: „Tutsiové jsou u nás to, co je u Vás ODS, a Hutové jsou to, co jsou u Vás komunisti. Tak už chápeš, že to jinak nejde?“ A s úsměvem dodal: „Vaše ODS by se měla také bránit, než jí socialisti uřežou hlavy.“ Od té doby si dávám pozor, abych se bez hlubší znalosti věci přikláněla jako novinář na jednu či druhou stranu sporu v nám tak neznámé zemi a násilí jedné ze znesvářených stran pokládala za genocidní, zatímco druhou stranu vykreslila bez znalosti věci jako oběť.

Nikomu se neodpovídající Hnutí Duha si to ale může dovolit. Vlastně musí, aby měla na činnost. Je ale velmi smutné, že články těchto anonymních zbabělců přebírají tzv. seriózní média, které si mají všechna fakta ověřovat minimálně ze dvou zdrojů, pokud se chtějí řadit k seriózním deníkům.

Princip předběžného opatrnictví je záludná bestie 

Naši komentátoři kritizovali Martina Durkina též za to, že již v roce 1998 vyrobil televizní seriál „Against Nature“, v němž argumentoval, že „ekologická opatření poškozují rozvojové země a ekologické organizace jsou imperialistické“. Tento jeho film upozorňuje na to, že „princip předběžného opatrnictví“, který ekologisté prosazují, dopadá nejvíce na nejchudší. Prosazování solárních panelů v Africe a zákaz těžby uhlí je pro běžné obyvatele katastrofa, neboť jsou třikrát dražší a  lidé na jejich pořízení nemají peníze. Proto film konstatuje, že tento "princip předběžného opatrnictví je záludná bestie“. Zakázat lidem topit uhlím z  ekologických důvodů si může dovolit vláda jen tehdy, když jim nabídne srovnatelně drahou náhradu. Jinak ať mlčí a dá peníze na výzkum ekologických zdrojů paliv, a i to jen tehdy, má-li peněz nazbyt.

Proč ekologistům vadí zločinný trockismus u Durkina a ne u Uhla, Fishera, Leinena, Mayerové, Trudeaua a Spinelliho…? 

Nemohu se nevyjádřit ještě k poslední věci, která našim žurnalistům vadí – že před zhruba dvaceti lety Durkin patřil do skupiny trockistických marxistů RCP, které komentátor Guardianu označil slovy „obskurní a potrhlá sekta“. To samozřejmě vadí každému slušnému člověku, protože trockismus je ten nestrašnější druh komunismu, který je podle i u nás platných zákonů zločinný a zavrženíhodný. Chápala bych proto jejich rozhořčení, kdyby jim vadily tyto zločinné manýry i u jiných. Nechápu ale, že jim nevadí, když se k němu veřejně hlásí jejich kolega Petr Uhl, že ho propagoval zezelenalý Joshka Fisher, Jo Leinen, Golda Mayerová, Pier Elliot Trudeau a  dokonce jeden z  otců Evropské unie Altier Spinelli, kterého to navíc nejen neopustilo, když dospěl, ale kterému se podařilo vtisknout tuto zločinnou ideologii celé moderní Unii.

Je to asi tím, že tuto zločinnou ideologii zastává většina enviromentálních aktivistů. Jinak by muselo Hnutí Duha razantně vystoupit proti evropské integraci. Inklinace environmentalistů k levici jsou si ostatně vědomi i naši žurnalisté, kteří stále vyčítají naší Straně zelených, že není dostatečně levicová. Ani Frank Furedi dnes není ani zdaleka tak levicový, jako většina evropských zelených. Je profesorem sociologie na Kentské universitě, je autorem mnoha odborných knih o vzdělání a výchově a od sedmdesátých let se neangažuje v žádné politické straně. Protože ředitel Hnutí Duha, Petr Machálek, vystudoval politologii a sociologii na brněnské Fakultě sociálních věd, je nemyslitelné, že by to nevěděl. Představovat Furediho dnes jako zapáleného a v ultralevicové politice angažovaného revolučního extrémistu je od něj trestuhodná úmyslná lež. Lež se ale nesmí stát nástrojem diskuze.

Aby mi bylo rozuměno, osobně neomlouvám mladistvý levicový radikalismus u politiků a pokládám jej za důvod k jejich politické celoživotní diskvalifikaci. Výše uvedené politiky bych nikdy do funkcí nevolila, ale pokud jde o diskvalifikaci v profesních odborných vědeckých pracích, tam jde politika mimo hru. Matematické rovnice platí stejně za komunismu jako za kapitalismu. A platí stejně, ať je odvodí marxista či buržoa. 

Snímky z oku 2007: Ivana Haslingerová revue FRAGMENTY