Uplynulo 70 let od chvíle, kdy se 10. července 1947 zřeklo Československo Marshallova plánu, programu se jménem bývalého náčelníka generálního štábu USA a od ledna 1947 šéfa americké diplomacie George Marshalla, na obnovu děsivou válkou poničené Evropy. Pomoc ve formě potravin, zboží a úvěrů nabídly USA všem evropským zemím, včetně Německa a Sovětského svazu… 

Marshall nebyl pro Evropany nikým neznámým. V době druhé světové války působil jako šéf štábu americké armády. Dokonce měl původně namísto Eisenhowera velet invazi do západní Evropy. Měl tedy tolik potřebnou autoritu. Primární úkol mu byl jasný.

Marshall upíral pozornost k hospodářské situaci válkou zničené Evropy. Do Evropy, kde byly desítky milionů lidí bez práce a stovky nálety zničených měst. Uvědomoval si, že politická stabilita jde ruku v ruce s prosperujícím hospodářstvím. Nebylo možné do nekonečna posílat do Evropy nazdařbůh peníze, aniž by existovala nějaká širší koncepce.

Pokud by se však situace nelepšila, hrozilo nebezpečí šíření komunismu do Západní Evropy. Nebezpečná situace byla nejen ve Francii a Itálii, ale nejistý byl zejména vývoj v okupovaném Německu...

Jan Masaryk, zavražděn; z okna Černínského paláce ho shodil úředník ministerstva zahraničních věcí Jan Bydžovský na příkaz britské tajné služby SIS... 

http://www.rukojmi.cz/clanky/2026-jak-svet-prichazi-o-basniky-a-prazska-kavarna-o-sve-protiestebacke-iluze-v-duchu-havlovy-vize-o-tom-jak-pravda-a-laska-zvitezi-nad-lzi-a-nenavisti-a-je-to-tady

Podmínky této americké lnabídky byl jasné; každý stát v programu Marshallův plán byl nucen odsuzovat komunismus a socialismus - což byl důvod, proč Československo tento plán odmítlo. Jan Masaryk ještě doufal, že plán přijmeme, avšak nejistě řekl: „Pokud Evropu rozdělí na ovce a kozly a budou mi říkat, že jsem kozel, tak já se přirozeně za kozla zatím nepovažuji, takže pokud nebude nějaká jednotnost mezi státy, pak tedy to naše postavení bude velmi obtížné. Ale pokud jsem zahraničním ministrem, nemůže být nikdy diskuse o tom, že bychom se nějakým způsobem exponovali proti Sovětskému svazu…“

Bohužel, po druhé světové válce byla Evropa v troskách. Hospodářská situace byla strašlivá. K tomu ještě přišlo hrozivé sucho v roce 1946 a nesmírně krutá zima v roce 1947. Ve zničené Evropě byly desítky milionů lidí bez práce. Nejhorší situace byla v Německu. Miliony Němců  dostávali pouze skrovné příděly k hladovění. Umíraly desítky tisíc lidí. Úmrtnost mezi německými dětmi stoupla desetkrát proti předválečné

úrovni. 

Životní podmínky v roce 1947 byly považovány za horší, než v roce 1945.

Průměrný  příděl kalorií byl 1040 denně (norma je přes 2000 kalorií), z toho pocházela podvýživa nejhorší v  poválečném Německu;  takový příděl potravin odpovídal množství, jež dostávali vězni v nacistických koncentračních táborech. Kdo jinému jámu kopal, sám do ní pak spadl, aneb Boží mlýny mlely pomalu, ale jistě, přesto se stal zázrak; ekonomický…

Napřed však v nastalé poválečné studené válce Spojenci dodržovali naoko tzv. Morgentauův plán na totální likvidaci Německa, aby už nebylo schopné vést třetí světovou válku. Cíl? Zničení německého zbrojního průmyslu, poté odstranění a zničení dalších klíčových odvětví, která jsou základem pro vojenskou sílu; bylo demontováno 1500 nejlepších továren a odvezeno ze země. Až si USA uvědomily sílu komunistických zemí a obavy ze SSSR, přestože byl vykrvácen ve 2. sv. válce nejen ekonomicky, ale i psychicky; 27 miliony zabitých ruských občanů, proti cca 420 tisícům zahynulých obyvatel Spojených států...

Tak se Morgentauův plán změnil na ten Marshallův, oficiálně Plán evropské obnovy (European Recovery Program), přijatý Kongresem USA v dubnu 1948 s ohledem na sílu komunistických zemí a obavy ze SSSR. Cíl byl jasný; pomoci poválečné Evropě. Proto snad totálně zničené Německo, jehož dluh z válečných reparací tvořilo 200 procent hodnoty jeho hrubého domácího produktu, nemuselo platit ani marku; nám např. nikdy nezaplatilo reparační povinnosti ve výši asi 360 miliard předválečných korun a ještě drze nás Němci požádali, abychom jim „předali bezplatně do vlastnictví“ palác na Malé Straně, v němž sídlilo velvyslanectví SRN.

Dále pak diplomatickou notou žádali, abychom jim vrátili budovy, ve kterých před válkou sídlilo říšské velvyslanectví v Praze, které byly po válce v souladu s Pařížskou reparační dohodou zkonfiskovány.

Československo svoji účast zvažovalo, ale v červnu 1947 Praha na poslední chvíli odvolala svoji účast na chystané pařížské konferenci k Marshallovu plánu. Zpečetila tak svůj svazek se Sovětským svazem a začlenění do jeho bloku, odděleného od zbytku světa americkou železnou oponou v rámci studené války…

Projekt, na který posléze přistoupilo 16 států, přinášel výhody oběma stranám. Amerika se potřebovala zbavit svých přebytků, vyráběných demobilizovanými vojáky. Evropě zase zoufale chyběly dolary na jejich nákup.

(Na ozdravení zbylých 16 západoevropských zemí bylo do roku 1951 použito přes 13 miliard dolarů. Velká část získaných prostředků směřovala k obnovení a modernizaci infrastruktury. Největší díl údajně ukously Británie (téměř 3,2 miliardy), Francie (2,7 miliardy) a Itálie (1,5 miliardy), každému je jasné, že včetně s nevyplacenými miliardovými reparacemi spolklo zničené Německo daleko nejvíc…)

V důsledku odmítnutí Marshallova plánu ze strany zemí východního bloku byl tento plán omezen jen na západní Evropu; nebyla to ale žádná charitativní záležitost. Šlo o ekonomické ovládnutí Evropy. Jeho skutečný důvod spočíval v tom, že jakmile tyto země byly uvedeny zpět na nohy americkou pomocí, jejich měny byly vázány na mafii USA, resp. na americký dolar a byly nuceny kupovat americké produkty, což podporovalo ekonomiku Spojených států.

Ve 20 st. bylo Německo odpovědno za největší národní bankroty v nedávné historii. Paradoxně se však oběti německé okupace v Evropě musely zříci nároků na reparace. Je zřejmě, že musí konečně skončit privilegia Německa, které musel podporovat po válce celý svět a odpustit mu jeho reparace za zničených 60 milionů lidských životů a tisíce měst po celém světě. Za kolik se asi dá vyčíslit lidský život, zničená velkoměsta, jejich infrastruktury, průmysl, zdravotnictví…? Za biliony… Kde jsou, proč je Německo nezaplatilo…? Zhýčkaní Němci si v 60. letech povolali gastarbeitery z Turecka, dnes chtějí nové otroky?

Francouzský ekonom Thomas Piketty přišel s novou kontroverzní teorií ohledně nerovnosti ve světě, která je podle něho hnací silou terorismu a IS (foto: web)

Francouzský ekonom Thomas Piketty v díle “Kapitál v 21. století”  tvrdí, že neexistuje žádný ekonomický ani morální důvod, proč by mělo být Německo „jedinou evropskou zemí v moderních dějinách, které bylo dopřáno odpuštění dluhů ve velkém“. Měl přitom na mysli roky 1924, 1929, 1932 a 1953 – dluhy byly Německu odpouštěny vždy v souvislosti s devastací země po válce, kterou však sama vyvolala. “A zejména v roce 1953 šlo o odepsání více než poloviny dluhu - jak státního, tak soukromého. Členové konference v Londýně v roce 1953 si byli vědomi, že bez tohoto kroku by Německo nikdy svůj dluh z válečných reparací nemohlo splatit; (tvořilo ho 200 procent hodnoty jeho hrubého domácího produktu), což by také znemožnilo jeho ekonomický růst a demokratickou budoucnost…” dodává...

 A proč Německo své dluhy neplatí?

Vždyť  je nástupnickým státem hitlerovské Třetí říše, takže by měla platit za škody, které ve světě barbarskou válkou Němci způsobili. Pařížská reparační smlouva o německých reparacích rozhodla jinak…

Paradoxně to „zlé“ Rusko, jež navíc jako SSSR nacistické Německo porazilo, svůj dluh mj. vůči nám ve výši 72 miliard Kč, který pocházel ještě ze sovětské éry, splatilo na základě čs. - ruské mezivládní dohody uzavřené v roku 1994. A nešlo o reparace za děsivé válečné důsledky. Ruské federace, která je nástupnickým státem Sovětského svazu, dluh uhradila též dalším státům. Takže to haněné Rusko, jež údajně nedodržuje mezinárodní právní normy, dostálo své povinnosti a demokratické Německo ne…? Pokud mě paměť neklame ani po 72 letech po válce nám dosud nezaplatil reparační povinnosti ve výši asi 360 miliard předválečných korun.

Jak se dnes projevuje výše popsaná vypočítavá politika USA vůči Německu? Spojené státy měly své americké zájmy; vybudovat z Německa silnou mocnost, aby měly v Evropě na své straně silného partnera. Napřed dělaly, že zničí německý zbrojní průmysl, pak ale z obav přes SSSR vycouvaly a investovali do Německa miliardy za mimořádně vysoký úrok, hlavně ten lokajský, proto byly peníze vázány na výhradní obchod s USA, aby si tím vypiplaly z nacistických ruin budoucího militantního obra na Starém kontinentu....

Dnes patří armáda Německa mezi nejlépe vyzbrojené na světě; známka typicky amerického pokrytectví. Pokrytecký humbuk zvaný Morgentauův plán skončil dřív, než začal a brzy se německá armáda, která vlastně neměla existovat, poprvé od druhé světové války zapojila v Afghánistánu do přímých bojových akci. Německé mělo v Afghánistánu po Spojených státech a Velké Británii třetí největší kontingent. V roce 2010 sloužilo v Afghánistánu 5350 německých vojáků... https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=Ay9CMGRElCU

"Afghánistán je nejdůležitější zkušeností německých ozbrojených sil. Bylo to poprvé od druhé světové války, kdy byla německá armáda zapojená do skutečné bojové akce," řekl generál ve výslužbě Harald Kujat, bývalý náčelník generálního štábu Bundeswehru (2000-2002) a bývalý předseda Vojenského výboru NATO (2002-2005). Podle oficiálních informací poskytnutých ministerstvem obrany (MO) a jeho centrem Defense Manpower Data Center (DMDC) stále působí  v Německu přes 40.000 vojáků US Army na 179 amerických základnách…

Německo, vlajka, Afghánistán... foto: Reuters...

Recept na zrod nového Fénixe z popelu byl jasný; taktika byla a je pořád bude stejná - napřed uvést zemi ke krachu, aby přízeň mající světové (americké) banky mohly investovat do zničených infrastruktur a zbořených škol, nemocnic či průmyslových komplexů. Heslo dne znělo: „Znič a znovu vybuduj - válka byla, je a bude za všech okolností byznys... Drážďany – nejzbytečnější smrtící nálety nejen 2. světové války…

Inu, tomu se říká filozofie zbrojního průmyslu v podání nebezpečných psychopatů. Zkrátka "začít znova“ na pozadí destrukce, strachu a sociálního zoufalství pro bezpočet mrtvých a válkou napáchaných zvěrstev, “Komunita Marshallovských dárců“ pak přislíbí, že zničené hospodářství obnoví a půjčí peníze na financování poválečné „rekonstrukce“ - za patřičně lichvářský úrok, hlavně v podobě oddanosti a lokajství na celý život… http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Miroslav-Vejlupek-Smrt-Jana-Masaryka-v-zornem-uhlu-Vaclavy-Jandeckove-412651

http://www.lidovky.cz/pohnute-osudy-jana-masaryka-vysvobodila-az-smrt-ale-jak-to-s-ni-bylo-11m-/lide.aspx?c=A150924_214311_lide_ELE

Byl Köcher špionem kvůli sexu, nebo že jen chtěl jako komunista pomoci StB proti USA…?

 http://www.lidovky.cz/nova-hypoteza-masaryka-zavrazdili-britsti-agenti-fsp-/zpravy-domov.aspx?c=A151228_220517_ln_domov_ELE

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKnihav elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Právě v den, kdy přijel na Hrad protektor Portugalec José Manuel Durão Barroso a kdy začal fungovat nový časopis protiproud.cz, vyzval na Novotného lávce v Praze bývalý vicekancléř prezidenta republiky Václava Klause a nynější šéf pro média a kulturu v jeho Institutu Petr Hájek přítomné posluchače ke kontrarevoluci. Lepší overturu než příjezd maoisty a nyní europeisty a šéfa evropské vlády Barrosa nemohl ke svému vystoupen vystoupení na přednášce, kterou pořádala Společnost pro kulturní identitu - Lipový kříž, mít. Nálada v pravicově laděném publiku  v předvečer vztyčení protektorátní vlajky následujícího dne 3. března 2013 nad sídlem našich panovníků a symbolem naší státnosti byla opravdu více než revoluční. A projev zaníceného vlastence Petra Hájka vše jen podtrhl.

"Jsme na prahu kontrarevoluce.  Vítězná socialistická revoluce dosáhla svých dalších met vztyčením vlajky s pěticípími hvězdami na Hradě a podepsáním stabilizačního paktu. Valí se na nás jedna prohra za druhou. Zdá se, že nemáme důvod být optimisty. Přesto se nesmíme nechat zlomit, ale musíme začít proti tomu něco dělat. Musíme vyhlásit tomu všemu kontrarevoluci!" hřměl Petr Hájek a pokračoval: "Revoluce není nic neznámého, ale odkud a proč se zjevilo slovo kontrarevoluce? Co je to kontrarevoluce a jaké má kontexty v naší české realitě? Kontrarevoluce je obrana proti revoluci. Jiná obrana proti revoluci než kontrarevoluce není. Spočívá v řadě aktivit, které odzbrojují postupně revoluci a umožňují lidem opět vlastní svobodné rozhodování. Je to pozvolný proces vedoucí k postupnému osvobozování se a z historie je známo, že jakmile svobodě jen trochu uvolníte cestu, nastane strašlivý průvan a je vyhráno." 

Jako příklad uvedl situaci koncem šedesátých let nazývanou Pražské jaro. Tehdy šlo o to, že jedna skupina bolševiků, kteří chtěli renovovat stranu a vykročit cestu ke světlým zítřkům pod trochu jinou nálepkou, začala dělat postupně a bez otevřeného boje neboli kontrarevoluční cestou některé kroky, které byly z počátku velice účinné. Postupně nastal okamžik, pod nímž se uvolňovala svoboda tisku, byla odstraněna cenzura a nastaly pokusy zreformovat hospodářství poodsuntím se od Moskvy. Slovo komunista dostalo u lidí nový obsah. Obecně se věřilo, že jsou ve straně kromě zlých  konzervativních komunistů i dobří progresivisté, kteří byli těmi konzervativními nazýváni kontrarevoulucionáři. Vše se ale nakonec vymklo té progresivní  komunistické elitě z rukou a výsledkem byla sovětská invaze. Pro toho, kdo byl označen za kontrarevolucionáře, to bylo "smrtící". Byl obviněn, že jde proti systému neboli proti těm soudruhům, kteří přijeli s tanky...

Přednáškový sál na Novotného lávce v Praze byl tak nabitý, že mnozí museli poslouchat ve stoje. Že to vydrželi několik hodin svědčí o jejich opravdovém zájmu o tuto problematiku.

I když tehdejší situace nedopadla dobře, je Pražské jaro dokladem toho, že jakmile svobodě se jen nepatrně pootevřou dveře, vznikne obrovský orkán. A podobnou smršť bychom měli podle Hájka začít budovat nyní my. 

Pražské jaro je ale také zářným příkladem toho, jak lidé začnou vnímat realitu podle toho, jak s pojmy manipulují média. Stejně tak jako mnozí věřili do té doby tomu, že jinak než pod komunistickou nadvládou žít nelze, uvěřili tehdy mediálnímu zkreslenému obrazu o zlých a dobrých komunistech, uvěřili pod palbou médií snu, že komunismus je opravitelný a může mít kromě totatalitní a bestiální i lidskou tvář.  Teprve postupem let si uvědomili, že neexistují různé druhy komunistů a komunismus je nenapravitelný. Došlo jim, že komunismus je největší neštěstí lidstva dvacátého století, podobně jako se jím stává ve století 21. ekoterorismus. Média tehdy manipulovala s pojmy a slovům dávala nový obsah, který postupně  překryl realitu, a lidé tomu uvěřili. 

"I nyní se to děje. Jsme touto mystifikací reality znechuceni a přesto nevnímáme slova a zvuky v reálné podobě, ale v jejich posunutém významu. Bez toho, aniž bychom si začali uvědomovat, že v našich myslích a srdcích jsou nejrůznější prvky umělé reality, se nejde pohnout z místa. Všichni jsme v různé míře tímto působením médií infikováni a podle toho jednáme. I člověk, který by se uzavřel, je tím prostoupen podobně jako ozářený radioaktivitou. Nejvíc mladí lidé bez samostatného myšlení. Proces je to zjevný. Jde od jednoho k druhému, pod heslem pokroku, modernismu a dobra mění naši realitu. Největší rychlost nabral tento vliv  díky technice, která vstupouje do našich příbytků a prostředníctvím médií nám implantuje zhoubnou ideologii," komentoval stav našich médií Petr Hájek, který podrobně věnoval této problematice své dvě knihy "Smrt ve středu" a "Smrt v sametu".

Ale vraťme se k pojmu KONTRAREVOLUCE

Jakmile o ní budeme uvažovat jako o vzpouře, která povede k institucionalizaci něčeho, jsme ztraceni. Jakmile respektujeme, že realita je tím, co je nám předkládáno médii, jsme uzavřeni uvnitř systému, kde žádný boj nevybojujeme. "Systém je pevně nastaven v dlouhodobné strategii proti člověku jako takovému, proti duchovní kotvě, proti samostatnému myšlelní a schopnosti volit mezi zlem a dobrem. Pak o žádném postoji, který by cokoliv učinil s realitou, nejde mluvit. Kontrarevoluce neznamená opustit společnost a isolovat se od ní. Společnost není systém, naopak, systém je na ní  naordinován jako síť po ní rozprostřená. A proti němu, ne proti společnosti musíme bojovat," vysvětlil Hájek.

Nejsme jediní, kde máme chybný systém. I americká civilizace je nemocná a to od kořenu. Vytvořila se v ní vize člověka, který je spokojen, má li nadbytek materiálních věcí, a nemusí se starat o své materiální potřeby, je-li chráněn systémem. Každá část systému to chce ale zařídit jinak. Někteří volají k návratu k bývalému kapitalistickému systému života, jiní po socialismu Obamově. Rozpory nastávají i uvnitř stran. Republikánská strana je rozpolcena. Konzervativní křídlo lidí volících republikány se pod hlavičkou Tea Party vrací k původním hodnotám. Mezi jeho současné cíle patří zvrácení nedávné reformy zdravotního systému, zjednodušení a snižování daní, vyrovnaný federální rozpočet, oslabování role federální vlády. Naopak neokonzervativci chtějí modernizaci systému. Každé z těchto hnutí má autentický prvek a směřuje k bázi kontrarevoluce, ale stále se to vše odehrává uvnitř systému.Teprve až vystoupí Američané ze systému, je možné vše nazvat kontrarevolucí. 

Jak ze systému vystoupit

Člověk je zamřížován obavami a strachy z toho, že systém, který mu nabízí i mnoho výhod, ztrácí. Uvízne v něm, je tělem vyzýván, aby bloudil, a pak se zavřou dveře a on už bojovat nemůže, pokud se nevtátí do citadely svého srdce. Jediná schůdná cesta ověřená mnohatisíciletou zkušeností je uvnitř člověka. Aby se mohl člověk stát kandidátem svobodného člověka, musí se hluboce vrátit k sobě. Musí nalézt vnitřní svobodu. Křesťané této svobodě říkají Bůh.

"Nemůže existovat jiná cesta z tohoto bludiště. K jejímu nalezení  nepotřebuje učebnice. Nepotřebujeme vůbec nic, abychom se dozvěděli, že jsme děti Boží. Jinak nemůžeme ze systému vystoupit. A systém je si toho vědom. Proto vyvíjí modernistický tlak na církev a tvoří různé metabáze uvnitř ní. Příkladem u nás je působení Tomáše Halíka vytvářejícího  klamnou metabázi uvnitř báze církve. Pokud se něco stane v církvi, do deseti minut je v ČT Halík pro první interpretaci. Po něm již nemají názory stejný dopad.  Systém ví, že na rozcestí je snadné zabloudit. Proto mu vyhovuje vytváření těchto metabází. Je jich víc. Různé východní filosofie vydávané za něco jako duchovní ukotvení. Elektronická média pak snadno zamění realitu. A pak ji přijímáme, jako to správno," uvedl Hájek a pokračoval: "Proto je důležité, aby si každý sám nalezl svůj postoj, svoji bázi. Každý má svou cestu k Bohu nastavenu tak, jak ji má. Pokud ho nalezne, je na startovní pozici k tomu, aby se osvobodil od systému, může se stát proto kontrarevolucionářem. Člověk, který tuto cestu odmítne, se nemůže osvobodit. Nemůže se stát kontrarevolucionářem, i kdyby se zbláznil. Žádná strana, ani liberální nemůže být proti systému, protože zůstává v něm."

Jak prakticky začít s kontrarevolucí

Jsme-li na bázi a nehrozí nám vstup na metabáze, pak vidíme věci v nepořádku. Předně si musíme uvědomit, že není možné opustit společnost. Je to možné docílit, jen když se ke společnosti vrátíme. "Nesmíme ale přijímat fikci společnosti a zaměňovat představy za realitu jako Faust, který se v závěru poloslepý a umírající rozhodl, že vynaloží své peníze na práci pro celé společenství. Když slyšel na lůžku zvuky nástrojů, že práce započaly, tehdy řekl: "Zastav se okamžiku." Domníval se, že započaly stavební práce, ale slyšel jen zvuky nástrojů, jimiž mu lemuři kopou hrob. Satan se mu vysmál, že je jeho, Bůh naopak pravil, že je spasen. Zaměnil představu za realitu," uvedl Hájek. 
Společnost není společenství.  Je to pouhý součet jednotlivců, kteří jsou státem vedeny do jistých vazeb. Společenství je víc než součet jednotlivců. Společenství má  jednotnou ideu. Křesťané ji měli 2000 let, ale pro mnohé se stávala haraburdím. My, kteří jsme zůstali na bázi, bychom se měli snažit přivést i další zpět. První krok pro to je vytváření společenství. Ta vzniknou spojením mikročlenství kolem nás. Obráceně je to cesta systémová.

Osvobození je, nečekat NIC, nepředpokládat, že se stane něco, k čemu se přidám. 

Lidé nešťastní a frustrovaní reálně něco očekávají. Stranu, vůdce, vizi. Jsou tak v  nejdokonalejší pozici, jakou systém potřebuje. Jsou manipulovatelní. To vše se odehrává uvnitř systému.

Svobodný člověk je naopak přesvědčen, že on sám musí  vytvářet něco pro tyto lidi. Svobodný člověk ví, že jakékoliv očekávání čehokoliv je čekání na falešného mesiáše. Čekat totiž může na jedinou realitu, o níž ví, na opětovný příchod Krista.

Zdálo by se z toho, že politika je nepoužitelná. Je tomu ale naopak. Ta je nástrojem a nástroje nejsou systém. Ty jsou do něj jen vtaženy. Kontrarevolucí se chce Petr Hájek vrátit k demokracii a jejím institucím, jaké zde byly na počátku devadesátých let a které jsou dnes již povětšině nedemokratické. Vrátit se k demokracii opravdové, ne k té, v níž žijeme dnes, k té, kterou nahradila neomezená vláda médií a s nimi propojených elit. Většinová volba bude pak krokem k něčemu dalšímu. K budování demokratického moderního státu třetího tisíciletí. V žádném případě ne k budování státu se socialismem minulého století.

© Kulturní komise ČR, Duben 6, 2013