220 let Národní galerie v Praze - historii i současnost oslavuje výstava Velkorysost Doporučený

  • úterý, úno 02 2016
  • Napsal(a)  Jezkova Tereza
Obraz Oskara Kokoschky v ND Obraz Oskara Kokoschky v ND archiv NG

Dvěstědvacetiletá historie činí z Národní galerie v Praze jednu z nejstarších veřejných sbírek na světě. Letošní oslavy výročí ovšem nepřipomínají jen bohatou historii, ale soustředí se také na přítomnost a budoucnost nejrozsáhlejší umělecké sbírky v Česku. Taková je i výroční výstava Velkorysost. Umění obdarovat, která poprvé obsahově propojuje všechny galerijní budovy a sbírky. Pozvání oslavit výročí společně s Národní galerií přijala řada umělců v čele s proslulým čínským konceptualistou Aj Wej-wejem. Ten představí v Česku své dílo vůbec poprvé, navíc vernisáž jeho Zvěrokruhu ve Veletržním paláci bude zároveň první, na níž bude umělec osobně přítomen.

 

Mnoho tváří Velkorysosti

„Dějiny Národní galerie se začaly psát 5. února 1796 založením Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Její počátky byly skromné – neměla vlastní sbírky a byla odkázána na výpůjčky ze šlechtického majetku. V dalších letech následovalo jen pozvolné získávání vlastních děl – především díky velkorysým darům konkrétních osobností či institucí. Právě ty představuje výstava Velkorysost. Umění obdarovat spolu s tématy štědrosti, milosrdenství, lásky či přátelství, tedy vlastností, bez nichž si nelze představit vznik žádné veřejné umělecké sbírky,“ říká generální ředitel Národní galerie Jiří Fajt. Výroční výstava Velkorysost v paláci Kinských představuje od 5. února do 3. července 2016 výběr nejvýznamnějších děl z galerijních sbírek. Na jednom místě tak jsou vedle sebe k vidění Filla, Kupecký, Braque, Picasso, Škréta, Grund či Toyen. Příběh Národní galerie vyprávějí jednotlivé místnosti paláce Kinských na Staroměstském náměstí, jimiž se jako had vine výstavní panel mapující klíčová díla získaná díky velkorysosti Vincence Kramáře, Josefa Thomayera, Jiřího Koláře a desítek dalších velkorysých mecenášů. Národní galerie chce tímto způsobem ukázat nezapomenutelné vzory a otevřít kvalitativně novou kapitolu spolupráce veřejné instituce se soukromými sběrateli a filantropy.

Warhol v nečekaných souvislostech

S výroční výstavou získávají nový rozměr i ostatní budovy Národní galerie. Díla vztahující se k myšlenkám výročí jsou v jednotlivých sbírkových expozicích speciálně označena a představena v novém kontextu. Stálé expozice starého, moderního, současného i asijského umění ve všech budovách NG doplňují také současné umělecké intervence. Během prohlídky tvorby Josefa Mánesa v Salmovském paláci se tak divák setká s pop-artovou ikonou Andy Warholem. Warholovy polaroidy a sešívané fotografie jsou nedávným darem newyorské Warholovy nadace. Významný dar galerii k jejímu jubileu věnoval také americký velmistr konceptuálního umění Joseph Kosuth. Malá dvorana Veletržního paláce během jubilejní výstavy zase ožívá monumentálními sochami rakouského umělce Franze Westa. Dvojice Prinz Gholam se zaměřuje na mistrovská díla legendární francouzské sbírky, včetně obrazu Útěk Paula Gauguina. Jeho nová verze je autoportrétem umělců, kteří přebírají role a pózy Gauguinových postav. Yoshihiro Suda, Hiroshi Sugimoto a Lee Kit zastupují na výstavě současné asijské umění a s jejich díly se lze seznámit ve Šternberském paláci a paláci Kinských. Všech šest budov pražské Národní galerie tak více jak dvěma desítkami výjimečných intervencí nabízí nečekané dialogy mezi klasickým a současným uměním.

220 za 220

Při příležitosti zahájení oslav zpřístupňuje Národní galerie od 5. do 7. února 2016 všechny své objekty zdarma a připravuje pro návštěvníky doprovodný program ve formě komentovaných prohlídek, přednášek či programů pro celé rodiny. Po celou dobu konání výstavy Velkorysost (5. února – 3. července 2016) bude nabízena speciální výroční vstupenka za 220 korun (a snížená za 110 korun), s níž získají návštěvníci možnost navštívit jak výstavu Velkorysost, tak stálé expozice ve všech šesti budovách Národní galerie. Jednorázový vstup do každé budovy bude možný kdykoli po dobu trvání výstavy. I v letošním roce pokračuje projekt Národní galerie a Komerční banky, která umožňuje vstup zdarma do stálých expozic pro děti, mládež a studenty do 26 let. Národní galerie v jubilejním roce plánuje také založení Klubu mecenášů a zavedení členského vstupného a rodinné vstupenky.

Česká premiéra Aj Wej-weje i afrického umění

„Přesah výstavy Velkorysost do současnosti doplňují i další zahajované výstavy současného umění. Jejich dramaturgie reaguje na aktuální celospolečenská témata jakými jsou identita, multikulturní společnost a uprchlická krize. Nenabízíme řešení, chceme ale inspirovat k zamyšlení, přispět do probíhající diskuze,“ vysvětluje Jiří Fajt. Hlavní osobnosti – Aj Wej-weje a senegalského umělce El Hadji Syho – spojují nejen opoziční postoje k jejich domácím politikám, ale i to, že oba vystavují v Česku vůbec poprvé. Účast Aj Wej-weje na vernisáži jeho proslulého Zvěrokruhu nebyla ještě před pár měsíci zdaleka jistá. „Teprve vloni v létě mu čínské úřady vrátili po několika letech cestovní doklady a Národní galerie je díky tomu první institucí, kde Aj svých dvanáct bronzových hlav představí osobně,“ doplňuje Jiří Fajt. Zvěrokruh, který vznikl jako kopie plastik zničených francouzsko-anglickými vojsky během opiové války v roce 1860, byl poprvé vystaven v newyorském Central Parku, v Evropě ho dosud hostilo pouze Dánsko, Německo, Rusko a Španělsko.

Během pražské návštěvy, kterou Národní galerie organizuje, bude mít veřejnost možnost setkat se s Aj Wej-wejem kromě vernisáže v Národní galerii ještě dvakrát. Ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla proběhne s umělcem 5. února od 16.30 hodin na Filozofické fakultě UK kulatý stůl moderovaný Jiřím Fajtem. V sobotu 6. února v 17 hodin pak Národní galerie ve Veletržním paláci (Studio Hrdinů) uspořádá promítání filmu Aj Wej-wej: Bez omluvy, po němž bude následovat umělcova diskuse s publikem.

Poprvé se na půdě Národní galerie otevírá i výstava současného afrického umění, a to prezentací jednoho z nejvlivnějších senegalských umělců El Hadji Syho Malba – Performance – Politika. Ten jako malíř, kurátor a kulturní aktivista působí na domácí i mezinárodní scéně. Syho dílo je vystaveno v kontextu malířské tvorby i jeho dalších senegalských současníků. V korzu Veletržního paláce bude k vidění také instalace Apoteóza Jiřího Davida, která slavila veliký úspěch na loňském mezinárodním bienále výtvarného umění v Benátkách. Davidovo monumentální dílo se tak dostává pod jednu střechu se svým předobrazem – Apoteózou „Slovanstvo pro lidstvo!" z cyklu Slovanská epopej Alfonse Muchy. Nezávislou scénu současného umění reprezentuje další pokračování cyklu Introducing, který představí instalaci Heleny Hladilové, Moving Image Department, věnující se tentokrát tématice času např. v díle Tomáše Svobody, a Poetry Passage s tvorbou Jiřího Thýna.

Grand Opening s Mišíkem a Bregovićem

Zahájení oslav výročí a vernisáž pro širokou veřejnost se uskuteční 5. února od 19 hodin ve Veletržním paláci. Součástí Grand Openingu, kterého se zúčastní i vystavující umělci, budou živé intervence a performance českých a zahraničních umělců, ale také hudební vystoupení Petara Introviče a koncerty Vladimíra Mišíka a Gorana Bregoviće. „Chceme jen pokračovat v tom, co jsme řekli na samém začátku, totiž že Národní galerie se musí stát živým a atraktivním místem pro setkávání rozličných lidí, umění a myšlenek. Věřím, že pestrý a programově multikulturní program bude zábavným a zároveň důstojným zahájením oslav našeho významného jubilea,“ uzavírá Jiří Fajt.

Záštitu nad celým jubilejním rokem Národní galerie v Praze převzal předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka. Výstavu Velkorysost. Umění obdarovat zaštítil ministr kultury Daniel Herman a ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek převzal záštitu nad výstavou El Hadji Sy: Malba – Performance – Politika.


Výběr z programu 3. – 7. února

3. 2. 19.00 Veletržní palác Marcus Steinweg. Response by Ondřej Váša.
4. 2. 19.00 Veletržní palác – Studio Hrdinů Předpremiéra filmu Jmenuji se Jiří David
5. 2. 16.30 Filozofická fakulta UK Kulatý stůl s Aj Wej-wejem ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla, moderuje Jiří Fajt
5. 2. – 7. 2. Všechny budovy NG VOLNÝ VSTUP do všech expozic a výstav s bohatým doprovodným program (komentované prohlídky, přednášky, čtení, výtvarné herny a dílny)
5. 2. 19.00 Veletržní palác Vernisáž GRAND OPENING 220
Zahajuje Jiří Fajt, Aj Wej-wej, El Hadji Sy a Jiří David
Hudební improvizace Petara Introviče
Koncert Vladimíra Mišíka & ETC
Koncert Gorana Bregoviće & Wedding and Funeral Band
Taneční performance El Hadji Sy a SE.S.TA Mořská archeologie
Performance Jiří Kovanda: Polibek přes sklo
Heinrich Dunst: A B out A sentenCe
Annie Vigier a Franck Apertet: les gens d'Uterpan: Meditation
Roman Ondák: Pasáž
Prinz Gholam: ymages a personnages
6. 2. 11.00 Veletržní palác Brunch s El Hadji Sym
6. 2. – 7.2. Veletržní palác Dvoudenní workshop pro mládež s El Hadji Sym
6. 2. 17.00 Veletržní palác – Studio Hrdinů Projekce filmu Aj Wej-wej: Bez omluvy a následná diskuze s umělcem
7. 2. 12.30 Veletržní palác Autorská prohlídka Apoteózy s Jiřím Davidem


Tiskové materiály a obrazový doprovod
ftp://78.41.22.132/press
login: press
heslo: press*2015*


Generální partner
Komerční banka

Hlavní mediální partner
Česká televize

Mediální partneři
Český rozhlas, Hospodářské noviny, Aktuálně.cz, Artmap, Flash Art, Art+Antiques, Art+ Anopress IT, The Museum Channel, Prague Event Calendar

Kontakt
Národní galerie v Praze
Staroměstské náměstí 12, 110 15 Praha 1
Web │ Facebook │ Twitter │
Instagram │ YouTube

Tereza Ježková
PR manager
+420 728 301 377
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Velkorysost.
Umění obdarovat

Datum konání: 5. 2. – 3. 7. 2016
Místo konání: výroční výstava – palác Kinských a doprovodné instalace a jednotlivá díla ve stálých expozicích paláce Kinských, Kláštera sv. Anežky České, Šternberského, Schwarzenberského, Salmovského a Veletržního paláce
Výstavu připravil hlavní kurátor NG Adam Budak a tým kurátorů: Eva Bendová, Kristýna Brožová, Oldřich Bystřický, Markéta Hánová, Adéla Holubová, Veronika Hulíková, Štěpánka Chlumská, Martina Jandlová, Rea Michalová, Zuzana Novotná, Michaela Pejčochová, Radomíra Sedláková, Petr Šámal, Olga Uhrová, Marcela Vondráčková, Petra Zelenková

Výroční výstava Velkorysost. Umění obdarovat v paláci Kinských představuje ta nejvzácnější a nejzajímavější díla, která byla galerii během její dvěstědvacetileté historie darována. Vedle mistrovských děl z vlastních sbírek, ilustrujících ideál donátorství a štědrosti, představuje ale také mezinárodní díla současného umění. Výstava k příležitosti významného jubilea vůbec poprvé propojuje všechny galerijní budovy a sbírky.

Expozice paláce Kinských líčí historii Národní galerie v šesti kapitolách, které se zamýšlejí nad projevy štědrosti nebo rozebírají pojem velkorysost z ikonografického hlediska. Galerie a její sbírky jsou zde představeny jako dědictví velkorysosti v průběhu 220 let své existence a donátorské činnosti významných osobností i organizací. Výstava se tak pro galerii stala jakýmsi autoportrétem, jehož autobiografická cesta by se dala charakterizovat jako překážková dráha. Té odpovídá i zajímavé architektonické řešení expozice, kdy se jednotlivými místnostmi rokokového paláce vine jako had výstavní panel mapující jednotlivá témata výstavy. Na jednom místě se návštěvník v zajímavém kontextu celé výstavy setká s autory jako jsou Joan Miró, Toyen, Georges Braque, Norberd Grund, Pablo Picasso, Fernand Léger, Jan Kupecký, Pieter Claesz, Max Pirner nebo Karel Škréta.

Výstava představuje umělecká díla odrážející skutečnost, že k založení sbírek Národní galerie velkoryse přispěly takové osobnosti, jakými byli členové Společnosti vlasteneckých přátel umění, kteří ustavili Sbírku starých mistrů, Vojtěch Lanna (1836–1909), jehož skutky a zápal pomohly zformovat Sbírku grafiky a kresby, Vincenc Kramář (1877–1960), který významně ovlivnil podobu Sbírky moderního a současného umění, nebo Lubor Hájek (1921–2000), zakladatel Sbírky orientálního umění (dnes Sbírky umění Asie a Afriky). Mimoto výstava vzdává hold štědrosti nejrůznějších institucí a spolků, které galerii dopomohly k vlastnictví uměleckých děl takového množství a kvality, jakých by stěží mohl dosáhnout jednotlivec.

Nejrozsáhlejší ze všech kapitol výstavy je ta, která prezentuje sbírky a úspěchy jednotlivých mecenášů a donátorů, s jejichž podporou získávala Národní galerie po celou dobu své existence velkou část svých sbírek. V počátcích činnosti Společnosti vlasteneckých přátel umění například daroval jeden z nejštědřejších mecenášů dr. Josef Karel Eduard Hoser (1770–1848) galerii kompletní sbírku sestávající z 253 obrazů starých mistrů. A od právníků a lékařů, jako byli Leopold Katz (1854–1927) nebo Josef Thomayer (1853–1927), zase galerie obdržela kolekce uměleckých děl z 19. století. K rozvoji a rozkvětu sbírek přispěli mnozí jednotlivci jako – v případě Sbírky moderního a současného umění – Emanuel Hloupý (1904–1967), Jiří Kolář (1914–2002), Jiří Valoch (nar. 1946) nebo Zbyněk Sekal (1923–1998). K založení Sbírky orientálního umění (dnešní Sbírky umění Asie a Afriky) v 50. letech 20. století přispěl významný dar barona Džiróhačiho Sacumy ještě z předválečného období Československa, který galerii velkoryse věnoval kolekci japonských uměleckých děl. Druhá část příběhu výstavy je věnována ikonografii velkorysosti zastoupené uměleckými díly z různých sbírek. Jednotlivé kapitoly objasňují způsoby, jakým se malíři a jejich mecenáši pokoušeli zachytit štědrost přirozeného světa a hojnost přírody, velkorysost ve smyslu soucitu a milosrdenství, ale také lásku a přátelství.

Narativní strukturu témat výstavy, prorůstající tělem celé instituce, podpoří práce vztahující se ke zmíněným myšlenkám speciálně označená ve stálých expozicích Národní galerie. Návštěvník tak získá pohled na známá díla v novém kontextu. Do všech šesti galerijních budov jsou rovněž umístěny současné umělecké intervence inspirované uměleckými díly sbírek či reagující na specifickou architekturu daného místa. Některé z intervencí jsou věnovány konceptu velkorysosti z tematického či ikonografického hlediska, jiná dokreslují labyrint velkorysosti a dalších spřízněných pojmů. Výběrem lze uvést například skulpturální dílo rakouského umělce Franze Westa, velkorysé svou podstatou i záměrem, vystavené v Malé dvoraně Veletržního paláce. V sále Salmovského paláce zasvěceném tvorbě Josefa Mánesa je umístěn výběr z polaroidů a sešívaných fotografií popartové ikony Andyho Warhola – nový dar Národní galerii newyorské Warhol Foundation. Ve Šternberském paláci představují své práce brazilský umělec Ernesto Neto či japonský umělec Yoshihiro Suda. Všech šest budov Národní galerie v Praze – palác Kinských, Schwarzenberský palác, Salmovský palác, Šternberský palác, Klášter svaté Anežky české a Veletržní palác – tak plní funkci satelitů, které přispívají k chápání galerie jakožto laboratoře a sítě umělecké produkce a jejího vystavování.

Intervence současného umění ve stálých expozicích


Palác Kinských
Umění Asie
Edmund de Waal
Hiroshi Sugimoto
Jaromír Novotný

Klášter sv. Anežky České
Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1150
Klára Kristalová
Matts Leiderstam
Pavel Büchler

Veletržní palác
Sbírka moderního a současného umění
Franz West
Jim Lambie
Jiří Kovanda
Martin Creed
Matts Leiderstam
Prinz Gholam
Roman Ondák

Šternberský palác
Sbírka starého umění
Ernesto Neto
Yoshihiro Suda
Klára Kristalová
Lee Kit
Matts Leiderstam

Salmovský palác
Umění 19. století od klasicismu k romantismu
Andy Warhol

Schwarzenberský palác
Baroka v Čechách
Matts Leiderstam
Prinz Gholam

 



Aj Wej-wej: Zvěrokruh

Datum konání: 6. 2. – 31. 8. 2016
Místo konání: Veletržní palác
Kurátoři: Adam Budak, Michaela Pejčochová

Národní galerie v Praze představuje jednoho z nejznámějších čínských umělců současnosti Aj Wej-weje a jeho proslulé dílo Zvěrokruh. Jedná se o vůbec první a dlouho očekávané uvedení světoznámého konceptualisty v České republice. Dvanáct bronzových hlav zvířat zvěrokruhu před Veletržním palácem vzniklo jako kopie plastik, jež během opiových válek v roce 1860 zničila zahraniční vojska v Zahradě dokonalého jasu poblíž Pekingu. Jejich instalace ve veřejném prostoru jakožto připomínka spletitého vztahu umění, historie a politiky. Česká republika je v celoevropském měřítku vedle Dánska, Německa, Ruska a Španělska jedním z mála míst, kde je dílo vystaveno.

Kolem tří metrů vysoké plastiky vznikly v roce 2010 jako „sochy pro veřejný prostor“ představující autorovu tvůrčí reflexi situace v USA, kde žil v původně letech 1981–1993. Jelikož většinu soch ve veřejném prostoru považoval za příliš seriózní a komisní, působící spíše jako statické monumenty než předměty určené k pobavení a povznesení obyvatel města, rozhodl se zpracovat dané téma hravě a přístupně běžnému divákovi, který není přímo návštěvníkem muzeí či galerií, ale typickým městským občanem. Tento koncept měl takový úspěch, že se Ajův Zvěrokruh, jenž byl poprvé k vidění od května do července 2011 v newyorském Central Parku kolem tzv. Pulitzerovy kašny, stal jedním z nejslavnějších děl současného čínského umění.

Aj Wej-wej se narodil roku 1957 v Pekingu, v roce 1978 začal studovat na Pekingské filmové akademii. Ve stejné době se stal členem vlivné avantgardní umělecké skupiny Sing-sing (Hvězdy). Její neoficiální výstava na sebe v roce 1979 upoutala značnou pozornost, záhy byla ale na pokyn vlády zakázána. Aj Wej-wejova snaha utéci omezením a represím čínské společnosti ho v roce 1981 dovedla až k emigraci do USA. V New Yorku se setkal s díly Marcela Duchampa, Andyho Warhola či Roberta Rauschenberga. Tito umělci měli zásadní vliv na jeho umělecký vývoj a byli zdrojem zájmu o ready-made objekty, reklamní design a konceptuální umění. Ajovo inovativní dílo, často označované za provokativní, mu získalo velké mezinárodní uznání, zároveň z něj ale udělalo nepřítele čínské vlády.

Ve svých nejznámějších dílech se Aj soustředí na vztah prudce se modernizující Číny a její dávné minulosti. Starověké čínské artefakty neváhá obohatit o logo společnosti Coca-Cola nebo je dokonce zničit. Mimo výtvarné umění se podílí také na mnoha architektonických projektech – byl mimo jiné odborným poradcem při stavbě Pekingského olympijského stadionu Ptačí hnízdo. Svého angažmá v projektu později litoval pro spojení svého jména s oficiální propagandou. Aj Wej-wej se dlouhodobě politicky angažuje, velmi se proslavil i jeho blog kritizující čínskou vládu, jenž byl záhy po spuštění zakázán. Opakovaná střetnutí s čínskou policí vyústila v roce 2011 v jeho nezákonné zatčení. Od té doby obdržel umělec mnoho prestižních mezinárodních ocenění a na Západě v poslední době uspořádal řadu rozsáhlých výstav – mimo jiné v londýnské Královské akademii umění, Martin Gropius Bau v Berlíně, Hirshhornově muzeu ve Washingtonu či v londýnské Tate Modern.

El Hadji Sy: Malba – Performance – Politika

Datum konání: 6. 2. – 22. 5. 2016
Místo konání: Veletržní palác
Autor: El Hadji Sy
Kurátoři: Adam Budak, Markéta Hánová

Národní galerie v Praze uvádí poprvé ve své výstavní dramaturgii současné proudy afrického umění. Výstava Malba – Performance – Politika představuje současného senegalského umělce El Hadji Syho nejen jako malíře s osobitým výtvarným projevem, ale také jako významného performera a kulturního aktivistu. El Hadji Syho obrazy a instalace z období od sedmdesátých let minulého století až po současnost jsou navíc prezentovány v kontextu s dalšími soudobými senegalskými malíři a tradičními africkými artefakty ze Sbírky umění Asie a Afriky. El Hadji Syho výtvarná díla doprovází také archivní dokumentace jeho tvorby, plakáty performancí a workshopů zachycené ve filmových dokumentech. V rámci výstavy lze shlédnout filmové dokumenty o El Hadji Sym i dva klasické filmy senegalské kinematografie.

Zatímco v převážné části 20. století lze mezi Evropou a Afrikou nalézt vztah charakterizovaný exploatací afrických materiálních zdrojů a importem kmenového umění, na něž bylo v Evropě pohlíženo jako na exotický sběratelský artikl, v postkoloniálním období se zhruba od poloviny šedesátých let 20. století začala postupně obracet evropská pozornost také k současné umělecké scéně. Pionýrským počinem bylo systematické budování sbírky ve frankfurtském Weltkulturen Museum, které ke spolupráci přizvalo mimo jiné právě El Hadji Syho. V osmdesátých letech tak vznikla kromě unikátní sbírky také první antologie současného senegalského umění. Letitá spolupráce El Hadji Syho s Weltkulturen Museum vyústila ve výstavu, která reflektuje historický kontext současného afrického umění jak z pohledu současnosti, tak z období před globalizací umění, jež mělo za výsledek internacionalizaci uměleckého stylu.

El Hadji Sy patří mezi přední a zároveň nejvlivnější současné senegalské umělce působící jak na domácí, tak mezinárodní umělecké scéně. Sy se narodil roku 1954 v Dakaru a mezi lety 1973 a 1977 studoval malířství na tamní École Nationale des Beaux-Arts. Během studií rostla jeho skepse ke stylu, který tehdy na škole převládal, a sám se raději přiklonil k nekonvenčním materiálům a postupům včetně pokládání plátna na zem a malování vlastníma nohama. Později začal ve své tvorbě využívat třeba i jutové pytle, kraftový papír nebo dehet. Od počátku své umělecké dráhy El Hadji Sy organizuje také výstavy, připravuje workshopy, zakládá umělecká sdružení a podporuje ostatní umělce. Často se tak ocitá v opozici vůči kulturní politice senegalské vlády. Ve své současné tvorbě propojuje El Hadji Sy malbu s instalací, performancí a tancem. Celkově se Sy přimyká k velkoformátové malbě určené jak k zavěšení na stěnu, tak k rozložení na zem. Učí tak diváka pohlížet na obrazy z jiného úhlu – na zem, nebo v případě hedvábných draků směrem k nebi –, než jak je tomu navyklý u evropské malby, tedy z čelního pohledu. Svou tvorbu nepředstavuje pouze v uzavřených galerijních prostorách, ale přenáší ji kamkoli do veřejného prostranství, kde se potkává s náhodným divákem. Umění se tak stává společným dílem, které spoluvytváří komunita. Celou výstavou se prolínají čtyři hlavní okruhy charakterizující celkově El Hadji Syho práci, která jej identifikuje jako kulturního aktivistu, kurátora, malíře a performera.


Introducing
Helena Hladilová: Falešné jezero

Datum konání: 6. 2. – 22. 5. 2016
Místo konání: Veletržní palác
Kurátor: Adam Budak

Uměleckou praxi Heleny Hladilové lze charakterizovat jako průběžné dialektické zkoumání tvorby objektu a performativnosti. Její díla ztělesňují průmět objektu, diváka, akce a okolního prostoru, skrze něž defetišizuje umělecký objekt a vytváří rovnostářský vztah mezi umělcem/performerem a divákem/účastníkem akce. Ve svých dílech spolupracuje s publikem, zvířaty, jinými umělci nebo se její díla mění sama v průběhu výstavy. Helena Hladilová stojí vždy u počátečního vzniku, následný vývoj se pak odvíjí bez autorčiny fyzické přítomnosti.

Hlavními použitými materiály instalace Falešné jezero v prezidentském salonku Veletržního paláce jsou měď, bronz a voda – celá instalace se pak skládá z několika fontán. Nepřetržitý tok tekutin se setkává s materiálem a koroduje ho. Měď a bronz – protagonisté výstavy – jsou materiály, které byly autorce darovány elektromontážní firmou. V nedávné minulosti pracovaly jako vodiče elektrické energie, jež umožňuje vést pohodlný život. Dřevo pak bylo tím, co lidem poskytovalo první zdroj umělého světla, první zdroj energie. Helena Hladilová recykluje materiály tak, aby mohly měnit formu a prostřednictvím darovaných kovů transformuje dřevo. Větve pak tvoří kompozice, které se proudem vody aktivují v jezerní krajinu. Dřevo zvyklé žít na povrchu vody přitom klesá pod hladinu.

Helena Hladilová (1983) v současné době žije a pracuje v Itálii. Bakalářský titul získala na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, magisterský studijní program absolvovala v Itálii na Akademii výtvarných umění v Carraře v ateliéru sochařství. Společně s Namsalem Siedleckim vede a působí jako kurátorka výstavního prostoru GUM studio, který vznikl v Carraře a posléze se přesunul do Turína. Mezi její samostatné výstavy patří Swinger (Artissima, Turín), Fake lake (CO2, Turín), 6Artista (MACRO, Řím), Vitrine. 270° (GAM, Turín), NaCI (L’A Project, Palermo, společně s Namsalem Siedleckim), Barega (Giuseppe Frau Gallery, Gonnes). Vystavovala v rámci skupinových výstav v Římě, Turíně, Benátkách, Moskvě či na Pražském bienále. Účastnila se rezidencí Art Quarter Budapest, Fondazione Pastificio Cerere v Římě, Cite internationale des arts v Paříži, Fondazione Spinola Banna per l’Arte v Turíně a Fondazione Antonio Ratti v Comu.



Moving Image Department – IV. kapitola:
Rétorika času, v novém pojetí

Datum konání: 6. 2. – 22. 5. 2016
Místo konání: Veletržní palác
Kurátor: Adam Budak, Piotr Sikora

Ústředním tématem IV. kapitoly Moving Image Department je čas a časovost. Filozofové tvrdí, že čestnou úlohou filmu je vytvářet nejen obrazy, ale také svět kolem nich. V současném světě je však hranice mezi realitou a filmem nejasná a rozmazaná. Obklopuje svět obrazy, anebo se sám stal jedním obrovským pohyblivým obrazem, tím, že přejal mechanismy a dynamiku filmu a je neustále zaznamenáván, natáčen a vysílán on-line?

Před vchodem do expozice je umístěna malá cedulka s nápisem „Za tímto bodem už to není film”. Je to skromná připomínka skutečnosti, že realita vně výstavy se může kdykoli stát novým blockbusterem na YouTube, anebo ji ostře sledují průmyslové kamery. Řečeno bez obalu – realita je FILM. Tomáš Svoboda ve svém prvním videu tvrdí, že „film přijel vlakem”. Odkazuje tím na počátky kinematografie a na slavný film bratrů Lumièrových „Vlak vjíždějící do stanice La Ciotat” (1896), který při své první projekci vyvolal zmatek a hrůzu. Lze proto říci, že žijeme film. Jsme na to ale tak zvyklí, že záchvat paniky způsobený prvním pohyblivým obrazem v historii je pro nás prakticky nepochopitelný.

Tomáš Svoboda nás vrací k samým základům filmového průmyslu, obrací se nazpět, aby ukázal původní principy filmových narativů, a dekonstruoval je tím, že je podrobí konceptuálnímu zkoumání. Přítomný okamžik tak mizí a „kamera se stává bránou do budoucnosti“. Zcela opačně působí video Ragnara Kjartanssona, v němž je přítomný okamžik velmi krátkou, přechodnou zónou a jediným prostorem, kde se může odehrát setkání devíti hudebníků – protagonistů Ragnarovy písně „Mé ženské způsoby“.

Kjartanssonovo dílo funguje jako nosič krystalů času; je to permanentně běžící stroj času, oscilující a balancující na hraně mezi už a ještě ne. Video „Návštěvníci“ zachycuje okamžik odpočinku, moment, kdy se na farmě v Rokeby sejde devět přátel, aby společně zahráli Kjartanssonovu intimní hudební skladbu. Každý z nich ji hraje sám pro sebe a teprve v galerijním prostoru se jejich verze spojí v konečné, synchronizované kompozici. Práce Tomáše Svobody a Ragnara Kjartanssona jsou sbírkami obrazů, které působí dvojím způsobem: vtahují diváka svou magií a postupným odvíjením se v čase a zároveň vyzařují svět, který je obklopuje. Tato zahrnující schopnost vyvolává iluzi, že v obrazu přebýváme, „žijeme ho“ v přítomnosti i ve vzpomínce. IV. kapitola Prostoru pro pohyblivý obraz představuje video a film jako aparát obdařený schopností ztělesňovat kolektivní hlas času napříč všemi jeho rovinami.


Poetry Passage#2
Jiří Thýn, Heinrich Dunst, Alejandro Cesarco

Datum konání: 6. 2. – 22. 5. 2016
Místo konání: Veletržní palác
Kurátoři: Adam Budak

Zatímco Poetry Passage#1 se (s Francem „Bifo“ Berardim) zaměřila na zkoumání role poezie jakožto „skrytého zdroje, který nám umožňuje přesun od jednoho paradigmatu k jinému“, Poetry Passage#2 se (s Gillesem Deleuzem) zabývá schopností poezie vytvářet smysl a (s Paolem Virnem) úvahami o jazyce jakožto transindividuální realitě, která vždy předem předpokládá veřejnou výměnu. Italský filozof a sémiolog je toho názoru, že lidský druh nesestává ze samostatných jedinců, a to právě proto, že má schopnost řeči; lidský druh je tak pro každé lingvistické vystoupení jevištěm i hledištěm.

Celkově vzato Poetry Passage#2 zapadá do všeobjímajícího zkoumání politiky velkorysosti a vytváření kolektivního hlasu, jemuž se bude Národní galerie věnovat v roce 2016. Grandiózní funkcionalistické schodiště Veletržního paláce poslouží jako prostor pro prezentaci fotografického díla Jiřího Thýna (1977, Česká republika), performativní vizuální poezie Heinricha Dunsta (1955, Rakousko) a kinematografické úvahy o čtení Alejandra Cesarca (1975, Uruguay/USA), který se ve svém nejnovějším díle „Allegory, or the Perils of the Present Tense“ (Alegorie aneb nebezpečí přítomného času, 2015) zaobírá „náhlostí jazyka“.

Kromě toho se v rámci Poetry Passage#2 představí také výtečná taneční společnost Le gens d’Uterpan (Francie), která se vyznačuje site-specific choreografií, jež se obrací k publiku a podmaňuje si prostor. Jedná se o další pokus prozkoumat rozostřenou hranici mezi jednáním (prattein) a tvorbou (poiesis) a podrobit Aristotelovu Etiku Nikomachovu a Wittgensteinovu Filozofickou gramatiku opakovanému přehodnocování v souvislosti s naturalistickou virtuozitou performativního umělce a jazykem jako přechodovým fenoménem.

 

 

 

 

 

Zveřejněno v SPOLEČNOST

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %