A které tak všichni potřebujeme slyšet v ekonomickém a duševním marasmu, do něhož nás žene současná vláda. Začtěte se do přepisu jeho projevu, stojí za to. A vzpomeňme přitom na jeho slova, která pronesl po neuvěřitelném podrazu, který prožil v roce 1997 po svém návratu z válkou postiženého Sarajeva od části svých zakomplexovaných spolustraníků podporovaných tehdejším Hradem: "Hlavu vzhůru, jedeme dál!" Vždy si uvědomujme, že vlády přicházejí a odcházejí a věřme, že i nad Strakovou akademií se jednoho večera rozzáří hvězda zvěstující příchod osvíceného a vzdělaného spasitele, který naší zem vyvede ze současného ekonomického i duševního marasmu stejně rychle a úspěšně, jako ho v roce 1991 dokázal svou ekonomickou reformou vyvést profesor Klaus z komunisty zdevastované ekonomiky do 6,4procentního růstu HDP o duševní vzpruze nemluvě. Ale již dost vzpomínek a začtěte se do přepisu vánočního projevu největšího státníka po naší sametové revoluci: 

Už více než dvě tisíciletí chápeme Vánoce jako svátky naděje. Narození dítěte je příslibem pro budoucnost. I ti, kteří do kostela běžně nechodí, jdou ve štědrovečerní noci na půlnoční, doma i v práci si pouští koledy, zapalují adventní svíčky, posílají vánoční a novoroční přání, a to i těm, na které si celý rok ani nevzpomenou. Na chvíli se zastavíme, přerušíme obvyklý spěch a shon, přemýšlíme – nad sebou i nad světem. Dáváme si hezká předsevzetí, bez ohledu na to, že víme, že na ně hned po Novém roce zapomeneme. Chvílí ztišení a zastavení Vánoce jsou. Alespoň pro většinu z nás. Vánoce si proto držme. Nenechme si je multikulturalisty a modernisty všeho druhu vzít. 

Vánoce nám kazila podpora a tím prodlužování války na Ukrajině, drahota, rostoucí ceny energií a zejména neochota vlády to napravovat

Vánoce nám kazila válka na Ukrajině, utrpení obrovského množství lidí, ničení životů i materiálních hodnot. Kazil nám je i cynismus, a to nejen těch, kteří ji rozpoutali, ale i těch, kteří ji pro své zájmy nechávají dále běžet, či ji dokonce podporují a tím prodlužují.

Vánoce nám kazila i vysoká inflace, neboli snižování hodnoty našich peněz, ať je máme v peněžence, pod polštářem nebo v bance. Je to nejvyšší inflace ve více než stoleté historii našeho státu. Navíc nepůsobí na všechny stejně. Nestejnoměrný růst cen je velkým přerozdělovačem. Někteří bohatnou, jiní chudnou. Je to přerozdělování, jehož rozsah by si žádná vláda nedovolila provést.

Vánoční klid nám kazila i nejistota ohledně dodávek a cenové dostupnosti energie. Tu způsobila zelená politika Evropské unie i naší, tomu se nevzpírající vlády, která také věří ve zcela nevědeckou doktrínu lidmi způsobeného globálního oteplování. Ta je politikou, nikoli vědou, ač je za ni vydávána.

Vánoční chvíli nám kazila i nevěrohodnost, necitlivost a bohužel i evidentní neschopnost vlády, i všech nabízejících se prezidentských kandidátů. Vláda nás zadlužuje v naší historii nevídaným tempem. Ve svém rozhodování se více ohlíží na velké světové hráče než na své spoluobčany. Důležitější je pro ni pochvala v Bruselu, Berlíně či Washingtonu než v Chomutově, Tanvaldu nebo Valašském Meziříčí. To tu bylo naposledy za komunismu.

Máme přesto cítit naději? Máme být optimisty? Moje odpověď je ano.

V průběhu více než dvou tisíc let, které uplynuly od chvíle, kdy se nad Betlémem objevila hvězda, se okamžiky naděje a beznaděje, optimismu a pesimismu mnohokráte vystřídaly. Jsem přesvědčen, že tomu tak bude i nyní. Nepropadejme negativismu. Mějme však před očima realistická, čili splnitelná očekávání.

Vycházejme z toho, že je dnešek, ale i bezprostřední zítřek více méně předurčen, že jsou v krátkém časovém rozmezí možné jen malé, dílčí změny. Bohužel v obou směrech. Dělejme proto už nyní něco pro pozítří a popozítří. Investujme do sebe, jak individuálně, tak jako země. Lepší budoucnost totiž vyžaduje naše pozitivní činy už teď. Zítra už bude pozdě.

© Kulturní komise ČR, z.s. 2022