Dosud žijící národní poklad Jan Vodňanský uvádí onemanshow "Jak mi dupou králíci" Doporučený

Jan Vodňanský s ministrem kultury Pavlem Dostálem po předání titulu Dosud žijící národní poklad Jan Vodňanský s ministrem kultury Pavlem Dostálem po předání titulu Dosud žijící národní poklad snímek: Jiří Pancíř, Fragmenty

 Ve  svém prvním programu uváděném v tomto roce uvádí herec, showman, skladatel, přednášející na filosofické fakultě UK a člen naší redakční rady, (Dosud) žijící národní poklad. PhDr. Ing. Jan Vodňanský  představení „Jak mi dupou králíci". Vystoupí na něm ve stylu  autorského onemanshow s písněmi z repertoiru dvojice V+S i a též i písněmi novými,  s recitací básní, povídek, jakož i  improvizovanými komentáři u tabule. V průběhu programu  se představí i host večera Jiří Weinberger. 

Program se koná  ve čtvrtek dne 12. února v 19 :30 v kavárně Cafeidoskop v Lazarské ulici 13/8 v Praze 2 ( spojení metro B Národní nebo tramvaje 9,3,14,24 stanice Lazarská). Pokud byste se rádi zúčastnili věnujte prosím pozornost následující informaci: Kapacita kavárny je limitována počtem cca 50 ti diváků. Zájemcům se proto doporučuje včas se registrovat na: www.cafeidoskop.cz/ akce a tam si objednat na tento program vstupenku v ceně 150 korun. Případně to vše vyřídit osobně u baru kavárny, pokud půjdete náhodou kolem. Těm z vás, kterým se  nepodaří získat vstupenky na toto představení v únoru, sděluje aotor, že bude program „ Jak mi dupou králíci“ uvádět každý druhý měsíc ( edy příští bude v dubnu) mezitím však již v březnu uvede alternativní program se skladatelkou a zpěvačkou Hanou Navarovou „ S úsměvem bytového jádra“ Termíny a též i objednávky vstupenek najdete včas na uvedeném webu. 

Jak mi dupou králíci

Kak šagájut náši króliki

Vjérno chóčeš ty uznať

Pjérvyj rjád, vtaroj rjád

I šagájet jich atrjád

Slóvno vót kak málčiki

Tak šagájut króliki.

A pozor, Jan Vodňanský je opravdu jediným českým nositelem čestného titulu Dosud žijící národní poklad, který mu byl po vzoru Japonců udělen ministrem kultury Pavlem Dostálem na slavnostním večeru v Nostickém paláci v roce 1998. Japonci tento titul udělují významným umělcům ještě za jejich života, nikoliv až in memoriam jako Evropané. Pavel Dostál chtěl toto prosadit i u nás. Bohužel zemřel a jeho následovníci již od toho upustili.  Jako důkaz přetiskujeme o tomto článek, který vyšel  v listopadu 1998 v 11. čísle Fragmentů na straně 8-9:

 

(Dosud) žijící národní poklad Jan Vodňanský

Ivana Haslingerová

Oznamujeme všem našim čtenářům, že máme v redakční radě (Dosud) žijící národní poklad. Ne, není to žert. Na slavnostním večeru v Nostickém paláci v Praze udělil ministr kultury Pavel Dostál herci, showmanovi, skladateli, přednášejícímu na filosofické fakultě UK a členovi naší redakční rady PhDr. Ing. Janu Vodňanskému vpravdě unikátní titul »(Dosud) žijící národní poklad« (DŽNP) s právem postavit si pomník již za svého života. Pomník si musí ale DŽNP postavit vzhledem k tíživé ekonomické situaci na vlastním pozemku, na vlastní náklady a na vlastní zodpovědnost. Na místě se sice nabídl světoznámý výtvarník Jan Kristofori, že vybuduje pomník na vlastní zodpovědnost a zdarma, není ho ale na čem postavit, neboť DŽNP nevlastní  pozemek. Jestliže některý z našich čtenářů by chtěl pozemek poskytnout, stačí zavolat do redakce a my se s DŽNP ihned spojíme. Slibujeme,  že o stavbě pomníku budeme podrobně informovat a dárce by rozhodně byl patřičně »zmedializován«. Nyní ale chceme seznámit čtenáře se skutečně mimořádnou atmosférou slavnostního večera:

Pietní akt sám proběhl po kulturní vložce na níž mimo jiné zazpíval oslavenec své již legendární »Králíky« snad ve všech světových jazycích a rovněž svoji buditelskou píseň »Všichni chtějí do NATA«. Po té následoval strhující a procítěný projev pana ministra kultury Pavla Dostála a předání titulu.

Během slavnostního rautu nám pan ministr Dostál sdělil, že ho k výše uvedenému závažnému rozhodnutí přivedl dopis od Jana Vodňanského, v němž ho pisatel upozorňoval, že je právním nástupcem  ministrů kultury Talíře, Tigrida, Kabáta, Uhdeho, Lukeše a Klusáka. A že právě díky ministru Klusákovi (zeti presidenta Svobody) mu byla zakázána profese showmana. »Jan Vodňanský mne důrazně v dopise upozornil, že jsem jako  současný ministr převzal právní odpovědnost za všechny své předchůdce a tudíž mne žádá o finanční i mravní rehabilitaci. Finanční rehabilitaci jsem nemohl prosadit, neboť bych ministrovi financí Svobodovi (nezaměňovat s výše zmíněným presidentem) musel dokázat, že je Jan Vodňanský prorůstový a má multiplikační efekt. Navíc mne místopředseda vlády Rychetský diskrétně upozornil, abych to do vlády vůbec netahal, že bych tím se vší pravděpodobností narušil opoziční smlouvu. Proto jsem se rozhodl pouze pro rehabilitaci mravní a morální,« sdělil nám ministr Dostál.

Na dotaz Fragmentů odpověděl DŽNP, že se s panem mistrem Dostálem seznámili blíže v roce 1981, kdy měl vystoupení v Rudém koutku Farmakonu Olomouc, na němž sice současný pan ministr nebyl přítomen, ale přesto byl přiveden v montérkách  přímo z kotelny, kde měl odpolední směnu, neboť v té době dělal kotelníka právě v tomto podniku. »Tehdejší inspektor přes kulturu Hartman a tajemník OV-SSM (dnes jeden z nejbohatších podnikatelů v Olomouci) Gábor Mesároš již před tím bezprostředně po vystoupení v šatně pro účinkující vyslýchal mne a Skoumala ohledně údajně »protistátních« skrytých dvojsmyslů a narážek v jejich programu. Mesároš se snažil stále dopátrat podstaty toho, co jsem namaloval na tabuli při svém výkladu o gravitačním hroucení hvězdy na černou díru (mladí diváci se tomu smáli a snaživý funkcionář dost dobře nechápal proč). Navíc ho mátlo, že jsem maloval hroutící se hvězdu jako kulatou, zatímco Mesároš znal do té doby zřejmě jenom ty pěticípé...« zavzpomínal s úsměvem oslavenec. Když se tajemník začal nebezpečně rozčilovat a opakovanou otázku: »Víte co jste tam namaloval?!!!« provázel i nebezpečnými výpady rukou (trochu připomínajícími první lekci karate), požádal jej Vodňanský s klidem pedagoga, aby mu to Mesároš vysvětlil vlastními slovy. Dočkal se však jenom emotivního výkřiku: »To přece každý ví!« Zeptal se tedy znovu rozčíleného funkcionáře »Co každý ví?« A to už Mesároš zřejmě u konce svých sil a intelektuálního potenciálu vykřikl: »No přece odstředivé síly - dostředivé síly.« Patrně byl krátce před tím na nějakém školení tajemníků, kde jim vykládali o nebezpečí těchto sil a on si nemohl vzpomenout, které z obou jsou nebezpečnější. Pan Hartman býval kdysi učitelem a tak se začal posléze kontroverzním umělcům svěřovat v jakémsi náhlém pedagogickém záchvatu shovívavosti k sice zlobivým, ale jinak inteligentním a nadaným žákům: »Víte chlapci, já to nemám jednoduché, musím kontrolovat všechny texty písniček a když například v textu na obloze krouží černé vrány, musím to vyškrtnout, že by si tady u nás v Olomouci představovali sovětské vrtulníky...« »Neodradilo ho to však od toho, aby napsal do Brna, kde jsem vystupoval další dny, žádost o policejní asistenci s povolením kdykoliv zastavit můj program.« dodal tentokrát již bez úsměvu Jan Vodňanský.

Pan ministr Dostál doplnil toto sdělení konstatováním, že kdykoliv byl v Olomouci nějaký pr...., tak ho sebrali pro jistotu vždycky. »Po tomto jeho sebrání, ale nastal skutečný výlet do doby dinosaurůuzavřel Pavel Dostál.

Snímky Fragmenty: Jiří Pancíř

 © Kulturní komise ČR, 2015

 

 

 

Zveřejněno v SPOLEČNOST

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %