Václav Klaus: Je třeba zahájit sebevědomou ofenzívu za konzervativní ideje Doporučený

  • pondělí, čec 18 2022
  • Napsal(a)  IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue Fragmenty
Václav Klaus a Viktor Orbán, přátelé a největší bojovníci za návrat  staré dobré konzervativní politiky do Evropy Václav Klaus a Viktor Orbán, přátelé a největší bojovníci za návrat staré dobré konzervativní politiky do Evropy Archiv CPAC konference v Budapešti
Maďarský think-tank Center for Fundamental Rights společně s American Conservative Union pořádal v Budapešti velké setkání konzervativců Conservative Political Action Conference (CPAC). Pro ty, kteří jen trochu sledují politiku, nebylo překvapeni, že si americká pravice vybrala ze všech 28 zemí EU, právě tuto evropskou zemi ke konání své první evropské konference.  Rovněž pro ně není jistě překvapením, že na tuto událost pozval premiér Viktor Orbán jako jediného řečníka za naši zemi svého přítele, bývalého prezidenta naší země profesora Václava Klause. A nejen to, představil ho při uvedení opravdu obsáhlého projevu špičce amerických konzervativců jako "intelektuálně  nejodvážnějšího muže v Evropě". Protože jsme přesvědčeni, že by se s takto významným projevem měli seznámit nejen američtí, ale i naši konzervativci, přinášíme pro naše čtenáře projev našeho ve světě tak uznávaného státníka v naší revue kulturně-hospodářské revui Fragmenty v plném znění. Václav Klaus se v projevu jako jeden z hlavních řečníků zamýšlí nad tím, zda jsou výzvy, kterým čelí konzervatismus v éře stále silnějšího progresivismu, zvládnutelné? („Are the Challenges Conservativism is Facing in the Era of Even Stronger Progressivism Manageable?“ ) A nebyl by to Klaus, aby nedospěl k závěru, že zvládnutelné být musí. Věříme, že po přečtení jeho slov zvednou i další naši konzervativci hrdě hlavu jako Maďaři a přestanou se třást jako ratlíci před hrozbami, které na ně dnes a denně chrlí z mainstreamových médií  současná nevláda Fialovy, nikoliv Klausovy!, ODS. 

Jsou výzvy, kterým čelí konzervatismus v éře stále silnějšího progresivismu, zvládnutelné?

Projev Václava Klause na konferenci Konzervativní politické akce v Maďarsku (CPAC Hungary), Budapešť. Z anglického originálu přeložil Filip Šebesta, IVK.

 Je úžasné, že se my, obhájci, zastánci a hlasatelé konzervatismu, můžeme setkat v krásné Budapešti a že se můžeme setkat bez roušek, tváří v tvář, nikoli prostřednictvím Zoomu, Skypu nebo jiných takových platforem, jak tomu bývalo v posledních dvou covidových letech. Do Budapešti jsme přijeli ve složitém historickém okamžiku, kdy nedaleko odtud probíhá ošklivá válka. Tato válka způsobuje nejenom smrt tisíců lidí, ale mění i základní aspekty mezinárodního uspořádání po druhé světové válce a s tím atmosféru na celém světě. Je to bezpochyby tragická, neospravedlnitelná a neomluvitelná válka, válka s desetitisíci přímých a statisíci nepřímých obětí, válka, která přinesla obrovské, téměř nevyčíslitelné materiální škody. Vzniklou nedůvěru mezi národy bude obtížné odstranit. Tato válka způsobuje nejenom smrt tisíců lidí, ale mění i základní aspekty mezinárodního uspořádání po druhé světové válce a s tím atmosféru na celém světě. Bude mít obrovské a nesnadno zvratitelné důsledky nejen pro země, které bojují, pro nás sousedy (nebo téměř sousedy), ale i pro celé světové společenství. Válka naruší mnoho aspektů způsobu, stylu a lehkosti života, které jsme – zde, ve střední Evropě – po pádu komunismu považovali za samozřejmé. Nejsme psychicky připraveni o ně přijít.

Neměli bychom zapomenout poděkovat organizátorům tohoto setkání – Maďarskému centru pro základní práva a Nadaci americké konzervativní unie – za to, že umožnili toto setkání skutečných vyznavačů konzervatismu a konzervativních myšlenek, za to, že zde se sešli lidé, pro které je svoboda nejvyšší prioritou, lidé, kteří – navzdory svému pevnému přesvědčení – respektují pluralitu názorů a politických postojů, lidé, kteří jsou rozhodnými odpůrci probíhající progresivistické kontrarevoluce.

Dát dohromady toto setkání rozhodně nebylo snadné, a to nejen z organizačních a finančních důvodů. Na mnoha místech „nové“, názorovou pestrost nemilující, politickou korektnost a uniformitu prosazující Evropy by podobná akce možná nebyla. Ještě jednou velké díky.

Probíhající válka na území Ukrajiny znovu dokazuje, že všechny války vedou k potlačování svobody, k omezování demokracie, k explozi lží a propagandy, k rostoucí kontrole a regulaci všech druhů lidských činností, k rozsáhlému blokování fungování trhů, k nástupu etatismu a státního intervencionismu. Přesně toho jsme v těchto dnech svědky, a to nejen v zemích, kde probíhají boje. Konzervativci by měli stát v čele těch, kteří se tomu brání.

Vážení maďarští přátelé, v kontrastu se záplavou převážně negativních zpráv posledních let přišla z vaší země zhruba před šesti týdny jedna mimořádně pozitivní. Mám na mysli výsledky maďarských parlamentních voleb. V poslední době ve většině zemí západního světa lidé s našimi názory a postoji zažívali volební porážky. Maďarské vítězství bylo tolik potřebnou změnou tohoto trendu. Vaše země ukázala, že vítězství konzervativního politika a konzervativní politiky je možné. Je to inspirace pro nás všechny.

První Konference konzervativní politické akce, která se koná v Evropě, by měla být věnována diskusi, obhajobě a prosazování konzervativních hodnot a principů.

Pojem „konzervativní“ je pro nás naprosto zásadní. Brzy po pádu komunismu, před již více než třiceti lety, se mi podařilo založit v tehdejším Československu, nyní České republice, politickou stranu založenou na myšlenkách, které si – podle mého názoru – zaslouží označení konzervativní. Jako nováčci ve svobodném západním světě jsme si netroufali nazvat naši stranu „konzervativní“ ze dvou důvodů. Za prvé kvůli naší obrovské úctě k Margaret Thatcherové a britské Konzervativní straně a za druhé proto, že výraz „konzervativní“ byl v zemích střední a východní Evropy vyhrazen bývalým komunistickým aparátčíkům, kteří stále ještě snili o možnosti „zakonzervovat“ komunismus. Moje strana na počátku vyhrála dvakrát svobodné parlamentní volby a sehrála rozhodující roli při nahrazení autoritářského režimu demokratickým.

Byli jsme fascinováni rychlým úspěchem radikálních změn v hlavních aspektech našeho politického a ekonomického systému, ale nečekali jsme jejich stejně rychlou erozi, které jsme svědky nyní. Brali jsme to jako důkaz, že vítězství svobody a demokracie je možné. Byli jsme fascinováni rychlým úspěchem radikálních změn v hlavních aspektech našeho politického a ekonomického systému, ale nečekali jsme jejich stejně rychlou erozi, které jsme svědky nyní.

Současný, víceméně socialistický postdemokratický svět spojený s agresivně neskromným a téměř anarchickým „woke“ progresivismem, s arogantní „cancel culture“ a téměř nepředstavitelnými excesy genderové revoluce je pravým opakem světa, který jsme chtěli vybudovat. Stále více mě frustruje to, že v dnešním světě jsou naše myšlenky viditelně na ústupu. Neměli bychom mít falešná a naivní očekávání. Měli bychom vědět, že tento ústup bude těžké zastavit.

Jak se to stalo?

Bylo to proto, že naše staré, dobře definované a široce přijímané konzervativní ideje zastaraly, staly se nevhodnými, možná nepoužitelnými v současném „brave new world“, který stále čeká na své nově zrozené Huxleye a Orwelly? Musíme tedy tyto myšlenky obnovit, modernizovat, přeformulovat? Nebo se k nim musíme „pouze“ vrátit?Moje odpověď na tuto otázku je jednoduchá a neambiciózní: domnívám se, že se k nim stačí vrátit. Dosáhnout toho by však bylo revolučním činem – nejen kvůli nesporné síle našich odpůrců a nepřátel, jak se často tvrdí. Vidím na naší straně mnoho problémů a nedůsledností.

Naše konzervativní myšlenky dlouho nebyly dostatečně silně hlásány a prosazovány – přinejmenším od šedesátých let, od barikád v Paříži v roce 1968 a od vzniku organizace Studenti za demokratickou společnost v Americe. Bylo to umocněno zjevnou pasivitou konzervativních myslitelů po pádu komunismu, kdy západní svět naivně přijal Fukuyamovu tezi o „konci dějin“ a nabyl neoprávněného sebevědomí, že ideje přežívají, fungují a vítězí, aniž by byly neustále obhajovány a propagovány.

Naše prohry vidím jak v oblasti idejí, tak v radikálně změněném institucionálním uspořádání západního světa, zejména v Evropě. Co se týče ideologie, vidím hlavní změny k horšímu v následujících oblastech:

– ve vítězství human-rightismu nad konzervativně chápanými občanskými právy a nad tradičně definovaným principem občanství;

– ve ztrátě svobody spojené s tím, že se progresivistické liberální demokracii podařilo nahradit svobodu právy. Ideologie pozitivních práv dosáhla statutu občanského náboženství;

– ve vítězství NGOismu, ve vítězství nevolených nátlakových skupin a partikulárních zájmů nad pluralitní parlamentní demokracií;

– ve vítězství agresivního environmentalismu nad elementární racionalitou a zdravým rozumem, nad moudrostí běžných občanů, nad konzervativním ekonomickým způsobem myšlení;

– v důsledcích toho, že ti, kdo věří v národní stát, víceméně kapitulovali ve střetu s mezinárodními organizacemi (v Evropě s EU);

– v narušení kontinuity. Západní společnost se začala vzdalovat svým kulturním a historickým kořenům a dlouholeté tradici umírněnosti a slušnosti;

– v popírání existence lidské přirozenosti. Exponentům sexuální revoluce se podařilo přeměnit muže a ženu, biologický hardware lidské společnosti, v kulturní a sociální software;

– a konečně v nové morálce a vzorcích chování, které nahradily konzervativní tradice a hodnoty. Má to i svou institucionální stránku.

Všechny tyto změny byly umožněny popřením dominantní role národních států ve struk turování lidské společnosti a rostoucí úlohou mezinárodních organizací a institucí. Směřování ke globálnímu a subglobálnímu, tedy evropskému vládnutí vedlo k potlačení jediného účinného garanta demokracie, národního státu.

Suverénní národní státy přestaly být základní politickou jednotkou mezinárodních záležitostí. Dosavadní model evropského integračního procesu, v němž se integrace změnila v unifikaci a celoevropskou centralizaci rozhodování a v němž se liberalizace změnila v harmonizaci, standardizaci a uniformitu, se stal hlavním prostředkem ztráty konzervativního způsobu myšlení v naší části světa.

Je třeba zahájit sebevědomou ofenzívu

Dlouho jsme byli v defenzivě. Je třeba zahájit sebevědomou ofenzívu založenou na přesvědčení, že na „idejích záleží“ a že konzervativní ideje jsou jejich základní a nezastupitelnou součástí.

Je nutné bránit velmi křehký Západ před jeho vnitřními intelektuálními nepřáteli. Nejen v Maďarsku musíme bojovat proti rostoucí roli exponentů Homo Sorosensus a proti vzestupu kosmopolitních elit.

neměli bychom dopustit aby progresivisté i nadále ovládali politiku, média a vzdělávací systém.  James Burnham kdysi řekl, že „civilizace umírají pouze sebevraždou“. Obávám se, že nás naše nedostatečná aktivita k takovému konci může přivést. Jak jsem již řekl, pád komunismu a konec studené války podkopaly předchozí pozornost a bdělost.

Tato chyba by se neměla opakovat. Konzervatismus nikdy nevyžadoval apriorní odmítání zásadních změn, ani radikální diskontinuitu s minulostí. Nejsem jistě jediný, kdo má pocit, že jsme k takovému okamžiku dospěli. Musíme začít aktivněji hájit a prosazovat myšlenky, které jsme zdědili po našich předchůdcích. Jsem přesvědčen, že naše konference bude jedním z významných příspěvků k urychlení tohoto procesu.

© Kulturní komise České republiky, z.s., 2022

Číst 222 krát
Ohodnotit tuto položku
(2 hlasů)
Zveřejněno v SVĚT

Právě přítomno: 158 hostů a žádný člen

  Fragmenty jsou zobrazeny na twitteru i facebooku

Twitter Fragmenty        Facebook Fragmenty       Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

Blog iDNES Haslingerová Facebook Haslingerová  LinkedIn Haslingerová  

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %