Ladislav Jakl: "Myšlenkový koncept občanské společnosti se v podstatě kryje s ideologií fašismu"
Ivana Haslingerová
V poslední době se dostává jako zásadní téma do popředí opět téma občanských společností (OS). Na právě probíhající výstavě „Luciferův efekt: střetnutí se zlem“ v Bakalově Centru současného umění (DOX) se dokonce Petr Drulák a Jiřina Dienstbierová z české pobočky CFR vážně zamýšleli nad tím, jaké alternativní společenské organizace mohou nahradit kapitalismus. (podrobně viz článek DOX a panoptikum pravdolásky – Nejvulgárnější otevřená, nenávistná a primitivní protihradní propaganda). Zde již nejde jen o intelektuální debaty, zda raději poslouchat OS či politické strany, ale opravdu o velmi vážné věci, protože touto problematikou se zabývají nejen naši Bakalovci, ale i lidé kolem Rockefellerova centra. Není proto překvapením, že Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP), které se tématu OS věnuje dlouhodobě, uspořádalo na toto téma samostatný seminář „Koncept občanské společnosti - nepřítel svobodného občana“. Moderoval ho jeho ředitel Jan Skopeček. Panelisté dospěli k závěru, že v zemích s komunismem či jinou totalitou měly OS svá opodstatnění, protože tam vládla pouze jediná strana a občané jinak nemohli projevit svůj názor. V demokracii mohou ale vládnout i jiné strany a OS by tedy měly býti pouze komplementárními k legálně zvoleným stranám. OS by měly mít pouze vliv, nikoliv moc. Moc by měla být dána pouze politickým mandátem získaným ve volbách. Nekontrolovatelná moc nevládních organizací by mohla vést k nesvobodě. Mohlo by se totiž stát, že tím, že si OS zosobní právo vstupovat do politického procesu, mohly by začít prosazovat své názory jinak než volbami a namísto demokracie by se nastolila anarchie. OS mají snahu zmocnit se státu jinou formou než volbami, korporativismem. Díky tomu již OS vládnou nad Evropou. Peníze EU odtékají obrovskou rychlostí výhradně do OS.
Podle tajemníka prezidenta republiky a ředitele jeho Politického odboru je čas říci nahlas a jednoznačně že „myšlenkový koncept občanské společnosti (OS) se v podstatě kryje s ideologií fašismu.“
Termín OS se podle něho objevuje v ústech tří typů lidí, kteří ho omylem používají místo pojmu "otevřená svobodná společnost", což je fatální omyl a ne pouhé slovíčkaření.
První skupina zaměňuje roli člověka s jeho celkovou identitou. Každý jsme nositelem různých rolí - ráno otec rodiny, pak pasažér v metru, kolega v práci, zákazník v samoobsluze, návštěvník kina… V každém kontextu zastáváme jinou roli. Role se ale nerovná naší identitě jako souhrnu všeho, co z nás dělá lidské individuum. Jednou z rolí je býti občanem. Tím jsme výhradně tehdy, když k něcemu potřebujeme občanství. Když někdo svobodnou společnost zaměnuje s OS, zaměňuje nejen roli, ale i celkovou identitu občana.
Druhá skupina používá OS jako moderní vatu, frázi jako puberťáci slovo "vole". Hezky to vypadá a je jedno, o čem mluví. Prokazují tak velkou zranitelnost vůči manipulaci.
Třetí skupinu tvoří stojících proti státu a trhu. Kryje se to s ideologií fašismu. "I když doba fašismus odsuzuje, nálepka fašista je totéž jako třídní nepřítel a lze její pomocí srazit oponenta k zemi. Toto nařčení proto slouží jako účinný nástroj politické korektnosti. Já lidem do fašistů nenadávám, používám to slovo jen jako deskriptivní pojem. Fašismus zahrnuje nenávist ke kapitalismu, tzv. plutokracii, k liberalizmu a životní podmíky dělníků chce zlepšit korporatistickým státem. Klíčovým slovem pro něj je korporativismus neboli sdružení. Právě občanská sdružení existující vedle parlamentu fašistický stát ovládají a podílejí na jeho řízení. Nevadí, že při vyjednávání se státem zastupují zájmy pouze svých členů. V demokracii se cítí tito korporativisté oslabeni, v korporativistickém systému, jakým byl například fašismus, naopak. Tam uplatňují tzv. „deštníkový koncept“. Deštník má schovat všechno totálně. I u nás OS chtějí obsáhnout totálně naše životy. Je to něco jiného než upírat 
svobodu organizovat se a prosazovat své zájmy ," uvedl Jakl.
OS jsou pilní žáci předchozích totalitních režimů. Pracují mimo stát a mimo trh. Posilují pocit odcizení ke svému státu, k jeho strukturám a vytvážejí zdání, že se vše odehrává v jejich strukturách. Konkrétně v našem státě se jedná o profesní komory s povinným členstvím (vůči členům se chovají jako státní orgán a nečlenům zamezí vstup na trh), odborové svazy (dohody uzavřené mezi nimi platí i tam, kde odbory nejsou), mediální rady (delegují lidi do orgánů, které provádějí výkon státní správy), ekologičtí aktivisté (ovlivňují správní rozhodnutí a mají větší pravomoci než volené instituce). Toto jsou typické projevy korporativismu, který je nepřítelem svobody. Fašismus byl ostatně nepřátelský vůči svobodě od počátku. Jakl tak trefně demaskoval úmysl konceptu OS – Snahu zmocnit se státu jinou formou než volebním kláním – tedy korporativismem.
Michal Semín V roce 2006 jsem zde říkal, že prý chci společnost vrátit do minulého století, pan prezident se mne zastal, že mnohem dál. Musíme si proto vyjasnit pojmy. Pod pojmem svobody zde myslím její politický aspekt. Již Aristoleles říkal, že člověk je tvor společenský a zakládá rodiny. Rovina překračující tyto dílčí společnosti (rodiny) vytváří trvalé sdružení rodin řízených společnou činností. Tomu říka stát, v překladu Občanská společnost. Na úrovni občanského života může tedy jen stát vytvořit podmínky k životu takové, jaké jednotlivci a rodiny samotné nedokáží. Stát ale nesmí překročit jisté hranice, aby nedošlo k demontáži tradičních norem. "Jak můžeme ustanovit autoritu státu a do jaké míry se mohou podílet obyvatelé na politickém rozhodování?" položil si otázku Semín. OS vznikají jako protiváha církevní a světské moci. OS by si ale neměly podmanit stát.
Nejen stát ale i církev čelí stejnému nebezpečí. Pius XI. v roce 1931 řekl: „Co mohou lidé sami vykonat, nebrat jim to z rukou. Nižší společnosti mají také důležitost a to k dobru všech.“ Nekritizoval subsidiaritu jako Václav Klaus. Původní smysl OS chápe jako obranu proti rozředění státu a vytvoření globokracie a globální OS. Občanská společnost Sorosova vede k demontáži tradičních norem a institucí. Státní úředníci by se nepouštěli do protirodinného džihádu nebýt Sorose. Koncept globální OS bez demokratické autority je třeba ale jednoznačně odmítnout. V Davosu byla v roce 2009 vytvořena nová definice vládnutí. Šlo o vytvoření vlády globální bojující za kolektivní globální blaho. To není dobře.
z vysoké školy CEVRO institutu konstatoval, že "OS je termín vybízející ke konfliktům. Jak by prý řekl Václav Klaus, k nedorozuměním. Pro sdružení a skupiny je nepřítelem svoboda člověka. Proto mám ke korporativismu podobný vztah jako pan Jakl. OS ale nejsou s fašismem totožné, mají pouze společné rysy."
Filosof, sociolog a antropolog světového významu Ernest André Gellner dosáhl světového úspěchu knihou „Národy a nacionalismus“. Podle něho je to právě nacionalismus, který plodí národy, a nikoli obráceně. K tématu nacionalismu se Gellner vrátil ještě na sklonku svého života v
knize „Podmínky svobody: občanská společnost a její rivalové.“ Podle Gellnera byla OS stavěna proti státu proto, že situace se stala pro ni v totalitách politicky přitažlivou. Přijel o tom poreferovat v roce 1995 do Prahy, ale v hotelu do rána zemřel. V komunismu byla u nás nepřítomnost OS silně pociťována. Pojem OS se stal živým zejména od konce 70. let. Právě po polských událostech byl termín OS velmi používaný a odpor státu proti ní sílil. Po listopadu 1989 byla založena demokratická společnost na soutěži politických stran a vše, co existovalo navíc, se mělo podle názoru politiků přeměnit na strany. To ale Novák nebere. Politika je podle něj víc než soutěž stran a občan nepotřebuje vstupovat do strany, pokud chce něco změnit. Klást proti sobě strany a OS je podle něj naprostý omyl.
Typičtí představitelé odpůrců a zastánců OS jsou podle prof. Nováka Václav Klaus a Václav Havel. Po pádu Klausovy vlády 9.12.1997 prohlásil Havel: „Pokud něco vytýkám těm, co dnes podali demisi, je to apatický nepřátelský postoj vůči všemu, co by se mohlo podobat OS.“ Václav Klaus odpověděl, že s Václavem Havlem již deset let o tom polemizuje. Strany nejsou ale zatuchlé byrokratické organizace, jak si Havel myslel. Strany vznikají spontánně. Jsou přirozeným doplňkem státu. Havel sám ještě v roce 1969 chtěl pluralismus stran, pak změnil díky disentu názor.
Ladislav Jakl není OS neutrální termín a nebyl nikdy synonymem k svobodné společnosti. Je to kolektivistická filosofie: "Pan Novák hovořil o dvou chápáních komunikace – demokracie jako soutěž stran a všechno navíc, jako OS, má do nich buď vstoupit nebo odejít. Nebo nechat vládnout zvolené a „držet hubu“ v době do dalších voleb. To ale nikdy nikdo neřekl. Je to karikatura nás všech. Politika není demokracie a politika není synonymem OS. Klíčová slova jsou vliv a moc. OS mají vyvíjet vliv, působit na okolí s cílem dosáhnout změny kýženým směrem. To děláme ostatně všichni každý den. Vliv je absolutně legitimní i mezi volbami. Jinak by byl totalitní systém. Moc je schopnost přijímat kolektivní rozhodování vynutitelná pro všechny členy kolektivu. Pro tato rozhodování máme mandát. Kdyby nás někdo nyní zamkl a my hlasovali, zda se smí někdo vyčurat, šlo by sice o demokratické kolektivní rozhodování, ale proti vší svobodě. Polemika není o vlivu. Ten ať si má každý, jaký chce. Moc můžeme mít ale pouze na základě mandátu. Protože moc pracuje s násilím a to i ta demokratická. Moc musí být uchráněna od toho, kdo mandát nemá. Proto ta polemika."
Vladimír Železný konstatoval, že málo padal termín veřejnost. Zamýšlel se nad tím, proč právě v osmdesátých letech byly chápány OS jako alternativní výraz názoru veřejnosti. Přišla na to podle něj objednávka od EU, která hledala zoufale vlastní zakotvení. Evropský parlament totiž nemá v EU zákonodárnou iniciativu. Smí jednat jen o tom, co mu komisaři v Evropské komisi předloží. K uplatnění aktivního práva prý se má dát možnost rozhodovat veřejnosti. Ale které veřejnosti? Té, která volí poslance, nebo nevoleným komisařům? EU klade důraz na tu druhou. Dostala od ní falešný mandát, který vystavuje navenek jako legitimní protiváhu vládám skutečně voleným. Komisaři ale voleni nejsou. V důsledku toho, aby prosadila tento falešný mandát, z Evropské komise tečou neuvěřitelné peníze do OS pod záminkou, že tyto podporují názor veřejnosti. Peníze z EU odtékají proto výhradně do OS.
Příkladem může být, že jakmile se v Gaze vyskytl pojem OS, nejvíce peněz z EU šlo do Gazy. Obama hned třetí den na základě tlaku těchto sdružení nutil telefonem do té doby loajálního spojence Mubaraka, aby odstoupil. V důsledku toho nakonec vyhráli ve volbách 40 % ostří Muslimští Bratři a plných 20 % získali 
salafisté – ultrakonzervativní islámisté, kteří chtějí zvláštní chodníky pro ženy, absolutní zákaz hudby, obřízku pro ženy, zákaz s vyjadřováním náklonnosti na veřejnosti, konec prodeje a výroby alkoholu, ženám a křesťanům se musí zakázat vykonávat vysoké vedoucí funkce, zakázat "neislámské" umění a literaturu, zakázat nejen společné koupání mužů a žen na plážích, ale dokonce i to, aby ženy a muži pracovali odděleně. Taliban je proti salafistům demokratické hnutí. Zavedení takových omezení bude znamenat újmu pro egyptský turistický průmysl, který poskytuje práci osmině obyvatel. V New York Times si až pozdě uvědomili, že ta slavná veřejnost, která vystupovala ve jménu národa proti Mubarakovi, se vejde na plochu fotbalového hřiště. Že za jeho svržení demonstrovalo jen 0,6 % národa. A tato "veřejnost" rozhodla za všechny obyvatele, že budou žít pod takovou nesvobodou. Jde přímo o vzorový příklad, jak pár samozvaných OS může zničit svobodu v celém státě.
Některé státy se snaží užívat OS jako trojského koně na ovlivňování politiky jiných zemí. Velká Británie se například chlubí, kolik peněz poslala neziskovkám do Izraele a co to vše zabránilo. Byl to ale neomalený zásah do demokratického systému země. Izrael se bránil a zakázal dávat OS zahraniční peníze nad 100 000 šekelů. Vypukla kritika izraelské demokracie, která prý se tím snaží likvidovat OS. Za to, že nedovoluje od Sorose nekontrolovatelný přísun peněz. Obama je podle těchto měřítek ten nejevropštější president, mohl by být klidně komisařem.
OS, jak ji definujeme, nejen není komlementárním dodatkem demokracii, ale je to paralelní struktura jasně a tvrdě konkurenční. Paradoxem je, že si v tomto případě stát svého konkurenta sám dotuje.
íváme se na vše optikou legitimního státu s mocenskou strukturou s mandátem. Opomíjíme, že v EU probíhá dramaticky pokus o státní převrat – převzít podstatnou část moci do struktur s tak malým mandátem, jako jsou u nás OS. To je stejně nelegitimní z hlediska moci jako chování některých OS. Jestli Mereklová prosadí to, o co se snaží, a převede fiskální politiku na struktury EU, vznikne mohutný mocenský blok mezi OS a touto strukturou, která je stejně nelegitimní, ale bude se OS zaštiťovat," uzavřel Železný.
Europoslanec doplnil, že je to ještě horší, protože Jen Švýcarsku snad ne. Co Evropská komise vytvoří, připomínkují různé OS. Jakl přirovnal OS k beranidlu, nástroji pomoci projektům, které se tváří jako prospěšné, ale je to třetí generace lobbismu, výroba na klíč. Jde o otázku peněz. EU má nástroje, jak přerozdělovat peníze těmto sdružením rychlostí, jako kdyby jedna z ryb v rybníku při krmení měla atomový pohon. Fašismus má různá zabarvení. Fašista Salazar po svém zvolení jako první věc, kterou zakázal, byla fašistická strana. Nacistům se začalo říkat fašisti podle Stalina. Sázel na to že Fascis (svaz, svazek) je rusky Sojuz.