Stávka – široce pojatá a hlavně levná předvolební kampaň

Zvýšená aktivita odborů před krajskými  a dílčími senátními volbami je pochopitelná už proto, že představitel největší odborové centrály je členem největší opoziční strany. To, že stávka  nemůže vyřešit  problémy v resortu ministerstva kultury tedy ani v Národní knihovně ani v Národním muzeu, ale ani v jiných resortech, ví každý a ví to i odboráři z těchto institucí, kteří ke stávce vyzývají. Malé platy v Národním muzeu mají svůj původ v minulosti a jejich postupný nárůst odpovídá možnostem této příspěvkové organizace státu. To, že problémy s výstavbou nové budovy Národní knihovny způsobili jistou nedůsledností při interpretaci platných zákonů ČR ti, kdo tento finančně i organizačně náročný projekt v minulosti připravovali a  že tudíž ve stávce se bude řešení hledat opravdu těžko, ví rovněž každý nebo alespoň ten, kdo vědět chce.

Ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek se utká v senátních volbách a poslancem za ODS Tomášem Kladívkem

Právo na stávku jistě patří k jedním ze základních práv pracujících v demokraticky založených zemích. To, že dnes po uplatňování tohoto práva nejvíce volají ti, kteří ho ještě nedávno tvrdě potlačovali, je paradoxem dnešní doby. O to ale nejde! Jde o odpověď na základní otázku, která byla již v dávné minulosti formulována při hodnocení většiny společenských procesů, tedy cui bono. Na tu by se mělo odpovědět, že jde o konání bona fide. Ano vědět komu prospívá mé konání a zda tak činím v dobré víře, je rozhodování osobní a proto také  politicky nebo něčím parciálním zájmem, těžko ovlivnitelné.  To, že se tedy do stávky vrhá po hlavě Národní knihovna, jak napsala  Mladá fronta, je dáno možná i tím, že její ředitel je jedním z možných kandidátů do podzimních voleb a diskuse okolo stavby nové budovy knihovny mohou být považovány za dobrý marketingový projekt a jeho využití ve stávce pak za umnou,  široce pojatou a hlavně levnou předvolební kampaň. Ostatně nedávná tiská konference, organizovaná v Národní knihovně manželkou předsedy právě největší opoziční strany, určitě nebyla jen náhodným aktem.  Ono by bylo možná dobré obecně vědět na které straně do voleb jdou někteří lidé a z toho se pak dost dobře může poznat o jakých koalicích uvažují konkrétní politické strany pro blízkou budoucnost. Stávky dnes pohříchu nejsou prostředkem boje ve prospěch palčivých sociálních nebo ekonomických problémů, které ohrožují samu podstatu života některých vrstev společnosti. Ve své většině jsou vyjádřením postojů  a to vesměs ve prospěch konkrétního politického subjektu. To ale neprospívá ani standardnímu řešení společenských procesů, ani politickým stranám, ale ani odborům samotným. Zpolitizované odbory nikdy a nikomu nic dobrého přinést nemohou.