Ministerstvo kultury by mělo být i ministerstvem cestovního ruchu

S panem profesorem Knížákem velmi často komunikuji a jsem přesvědčen, že on sám žádný problém se současným vedením ministerstva kultury (MK) nemá. To, že by potřeboval víc peněz, to my chceme pro celou oblast našich kompetencí. Proto pracujeme na tom, aby MK bylo také ministerstvem ekonomickým. Ministerstvo kultury totiž není žádná černá díra, kam se sypou peníze jinde vydělané. Jestli odněkud masivně  plynou do státního rozpočtu peníze, tak z exploatace kulturního dědictví a ze „živé kultury“, prostřednictvím cestovního ruchu. Proto by ministerstvo kultury mělo být i ministerstvem cestovního ruchu, aby bylo nejenom při vydělávání, ale i při rozdělování peněz. Pak by se nemusela kultura nedůstojně domáhat něčeho, co jí patří v míře nade vší dnešní úvahy.   Já osobně jsem přesvědčen, že převzetím výše zmíněných kompetencí, je kultura schopna vydělat ještě víc, než je tomu dnes, kdy se tomu systematicky nikdo nevěnuje nebo jen spíš okrajově.

Na současné stavu v naší společnosti mi velice vadí česká ufňukanost. Při sledování oslav konce 2. světové války jsem si uvědomil, že velmoc nedělá jenom počet obyvatel, ale hlavně vztah ke své vlasti, jejím představitelům a v ochotě něco pro svou zem udělat. Proto USA jsou tam, kde jsou, proto Ruská federace spěje ke globální autoritě a Japonci trvale ovlivňují vztahy nejenom v Asii. Je to proto, že v těchto zemích žijí sebevědomí občané, vážící si sebe sama, kteří si cení své národnosti a proto vytváří národ, jehož autorita je nesporná. Česká ufňukanost, neustálé stěžování si na to, že pro nás nikdo nic nedělá a z pohádek Boženy Němcové převzatá víra, že vše co chceme, za nás vyřeší mluvící mravenci nebo chytrá liška,  je dnes transformována ve víru, že všechno za nás vyřeší stát, protože jim to neustále v televizi říkají někteří politici, aniž by dodali, že stát jsme dnes opravdu my. Stát opravdu nemá k dispozici víc, než jsme mu dali my všichni k rozdělení. A jak známo, tak mu moc dát nechceme.  Nechceme platit školné, ale nechceme mít špatné školy, nechceme platit u lékaře a nechceme mít horší zdravotnictví než má okolní Evropa, nechceme platit ekonomické nájemné, ale nechceme mít zanedbané byty, nechceme radar, protože nám to v ČT říkají bývalí důstojníci československé lidové armády, ale nechceme budovat vlastní silnou armádu atd. Zkrátka víme dobře co nechceme, protože to nevyžaduje žádnou aktivitu. Když řeknu, že nechci vlastní dům, tak tím je vše ukončeno. Když ale řeknu, že chci dům, no jéje. To musím začít být zatraceně aktivní, abych toho dosáhl.

Takže se snad i česká ufňukanost začne měnit na aktivitu a možná také, že nebudeme chtít dále přihlížet tomu, aby ti, kteří ještě nedávno umožnili, aby tato země byla vazalem mezinárodního bolševismu, dál snili o tom, že ta jejich zaniklá republika znovu povstane z vlastního popela jako ten bájný pták Fénix. Že to nehrozí? No nevím. Málokdy je vidět ve veřejnoprávní televizi  například náš president. Představitele KSČ, ale skoro každý den. Že nás každý z nich může nějako ovlivňovat je jasné. Teď jde o to,  komu chce být dávána příležitost.