Poslanci schválili požadavek EU - „antidiskriminační“ zákon

Poslanci schválili 19.3. návrh „antidiskriminačního“ zákona. Předloha zákona nyní poputuje do Senátu a k prezidentovi. Tento zákon, který zavádí nové formy diskriminace, po ČR vyžaduje EU. ODS zvolila taktiku, kdy se za pomoci pozměňovacích návrhů pokusila obrousit největší „úchylky“ obsažené v tomto zákoně. Schválená norma tedy není nejtvrdší variantou, jak jej navrhovali zástupci ČSSD, vytváří ale i tak nebezpečný klacek kterým „multikulturalisté“ mohou bít po hlavách všechny svobodymilovné občany. Komunisté se snažili využít návrhu pro zrušení lustračního zákona což se jim nepodařilo a proto ve své většině pro zákon nehlasovali.V době hlasování bylo z 200 poslanců přítomno 170. Pro antidiskriminační zákon hlasovalo 111 poslanců, 38 poslanců se hlasování zdrželo. Proti zákonu bylo těchto 21 poslanců: František Bublan - ČSSD; Rudolf Kufa - ČSSD; Alena Páralová – ODS; Vojtěch Filip - KSČM; Pavel Hojda - KSČM; Ivana Levá - KSČM; Miroslav Opálka - KSČM; Zuzka Bebarová-Rujbrová - KSČM; Václav Snopek - KSČM; Milan Bičík - KSČM; Václav Exner - KSČM; Stanislav Grospič -KSČM; Vladimír Koníček - KSČM; Zdeněk Maršíček - KSČM; Josef Šenfeld - KSČM; Petr Braný - KSČM; Jiřina Fialová - KSČM; Milada Halíková - KSČM; Ladislav Mlčák - KSČM; Karel Šidlo – KSČM. Debata ve sněmovně předcházející schválení „antidiskriminačního“ zákona byla následující:

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil

Dovolte mi, dámy a pánové, abych na úvod se vyjádřil před tím, než provedeme hlasování o tomto sněmovním tisku. Chci konstatovat, že v rámci druhého čtení celkem šest poslanců načetlo své pozměňovací návrhy. Já osobně za klíčový považuji návrh pana kolegy Bendy, který, jak jsem ostatně již avizoval, řeší problém, který byl velmi podrobně diskutován v rámci druhého čtení, a to tu skutečnost, kdo v rámci soudního řízení na základě antidiskriminačního zákona je povinen unést důkazní břemeno. Diskusese o tomto vedla velmi rozsáhlá. Padlo několik variant, několik alternativ, přičemž některé uváděly, že důkazní břemeno má nést odpůrce, některé uváděly, že je má nést navrhovatel. Byla zde též varianta, která počítala s tím, že soud je ten, který provádí dokazování i nad rámec návrhů, které předloží účastníci řízení. Já považuji, a je to prosím stanovisko předkladatele, za nejvhodnější řešení tohoto problému kompromisní řešení, které načetl pan kolega Benda, který v zásadě, pokud to mám zjednodušit, rozděluje důkazní břemeno mezi oba účastníky, to znamená jak mezi navrhovatele, tak mezi odpůrce, a to tak, že žalobce, respektive navrhovatel, je povinen před soudem uvést skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že mělo dojít k diskriminaci, a naopak druhá strana - odpůrce - dokazuje, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Myslím si, že toto je řešení, které odpovídá nálezům ústavního soudu. Je to řešení, které je ústavně konformní a myslím si, že je i spravedlivé. A to je myslím také důležitá skutečnost. Jinak v zásadě chci konstatovat, že při vyjadřování svého stanoviska se budu držet rozsahu antidiskriminačního zákona tak, jak byl vymezen vládní novelou, protože je to návrh zákona, na který lze mít samozřejmě různý náhled. Vládní stanovisko, vládní návrh zákona přináší to, co po nás Evropská unie v rámci našeho členství v Evropské unii vyžaduje. To je ten základní obsah, který také navrhovatel při diskusi a při hlasování o tom, jaký pozměňovací návrh má či nemá být podpořen, tak touto filosofií také bude veden navrhovatel. To znamená, jde nám o zachování onoho minima, které vyvěrá z komunitárního práva. Jinak vás, vážení poslanci, vážené poslankyně, prosím o pozornost nad tímto tiskem a o jeho případnou podporu. Děkuji.

Poslankyně Anna Čurdová - ČSSD

Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte mi, abych se vyjádřila velice stručně k diskusi, která proběhla ve druhém čtení a také k tomu, co tady před několika málo vteřinami řekl pan ministr. Chtěla bych vás svými slovy oslovit, protože přes ty všecky nerozhodné, povrchní, pragmatické a někdy i trošičku scestné názory v 21. století, které tady zaznívaly, chtěla bych ve vás probudit odpovědnost vůči lidem, kteří žijí mimo tyto zdi, a přesvědčit vás, že v případě návrhu antidiskriminačního zákona se nemůžeme smířit s jeho minimalistickou podobou tak, jak je předložena a leží před námi. Přece nám nejde o to, aby se evropský vlk nažral a česká liberální koza zůstala celá, ale především o to, aby naši spoluobčané, zaměstnanci, muži, ženy, různé minoritní skupiny, které jsou v mnoha situacích diskriminovány ve svém životě, na pracovišti, ale i jinde, aby tito lidé získali užitečný a efektivní nástroj ke své individuální, eventuelně kolektivní obraně. O tom, že tyto případy existují, o tom tady při minulém projednávání hovořil i ombudsman České republiky. My můžeme zavírat oči, jak chceme, můžeme říkat, že věci a jevy neexistují, ale spoléhat na to, že ponížený diskriminovaný člověk bude mít vždy dostatek kuráže, schopností i znalostí, aby se domohl svého práva, je dětinské a hlavně nezodpovědné. Dnes a denně se z médií, a nejenom z médií, ale i ze svého okolí doslýcháme a seznamujeme s případy, kdy vidíme, že realita života je o něčem jiném. Je nedůstojné demokratických principů právního státu zavírat oči nad standardy obsaženými v mnoha evropských směrnicích i v našich současných zákonech a připravovat zákon, který tento již dosažený právní stav nejenže nepotvrdí, ale dnešní existující ochranu, která existuje, dokonce sníží. To bohužel není cesta do Evropy. To není cesta k podmínkám slušné práce a k životu v důstojnosti a v respektu lidských práv, tak jak jsou zapsána v ústavě i v Listině základních práv a svobod, kterých se často z různých politických stran a v různých souvislostech dovoláváme. Proto vás tedy žádám, abychom zapomněli na ideologické předsudky, které tu při minulé diskusi zazněly, a přijali pozměňující zákony, které tento zákon postaví tam, kde má být, a aby byl o tom, o čem má být, to znamená o úctě člověka k člověku a o všeobecné úctě k lidem.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda – KDU-ČSL

Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já poté, co jsem slyšel tento příspěvek, prosím o opačný přístup k věci. Jediná šance, jak tento zákon schválit, je přistoupit na verzi, která je nejblíž původnímu vládnímu návrhu. Jinak tento návrh neprojde a budeme toto téma tady mít znovu a znovu. My jsme v Legislativní radě pečlivě zvažovali, zda stačí jenom Listina základních práv a svobod a zda je nutné nebo není nutné přijímat tento zákon. Závěr je, že tento zákon zapotřebí je a je to v této minimální nebo pro někoho maximální míře řešení tohoto problému. Prosím o velkorysost obou dvou stran, protože jinak toto téma tady budeme mít znovu a znovu, protože to je náš implementační závazek antidiskriminační zákon přijmout. Proto prosím o pochopení pro to, že jedinou šanci má verze, která je nejblíž k vládnímu návrhu.

Poslanec Stanislav Křeček - ČSSD

Dobré odpoledne, dámy a pánové. Slyším-li že navržený vládní návrh a zejména předložené pozměňovací návrhy snižují dnešní úroveň, nedá mi to, abych obě úrovně nesrovnal. Takže prosím vás § 133a občanského zákoníku dneska říká: Skutečnost je tvrzení o tom, že účastník byl přímo - nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud řízení nevyžaduje opak. Čili týká se to diskriminace pohlaví a má to soud za prokázané v pracovně právních věcech. Je-li člověk diskriminován na základě věku, na základě svého náboženství nebo něčeho jiného, nebo v jiných věcech než pracovně právních, no tak se ho to potom netýká. Zatímco změna, která je navrhována panem poslancem Bendou, říká: Pokud žalobce před soudem uvede skutečnost, ze kterých lze dovodit, že došlo k diskriminaci jakékoliv, je žalovaný povinen dokázat porušení rovnosti. No neříkejte mi, že toto je oslabení. Toto je přece podstatně, podstatně posílení. To není omezeno jenom na to pohlaví a není to omezeno jenom na občanskoprávní věci. Dovolte mi ještě, abych se vyjádřil k doprovodnému usnesení, které navrhl pan poslanec Šťastný. Lidská odlišnost je přirozenou a ničím nevynutitelnou součástí lidského bytí. No samozřejmě. Ale toho se přece ten pozměňovací návrh vůbec netýká nebo antidiskriminační zákon vůbec netýká. Samozřejmě že po přijetí tohoto zákona si nebudou lidé rovni, budou chytří, budou hloupí, budou chudí, budou bohatí, budou nám příjemní a nepříjemní. Ale tento zákon je přece o něčem jiném. Tento zákon přináší do společnosti to, respektive realizuje to, co do této společnosti před dvěma tisíci lety přineslo křesťanství, totiž myšlenku, že lidé jsou si rovni. Že nejsou stejní. To nikdo netvrdí. Ale že jsou si lidé rovni a že ta rovnost nesmí být porušena před zákonem ani před ničím jiným. Takže samozřejmě nepopíráme, že lidská odlišnost je přirozenou součástí. I po přijetí to zákona nám někteří lidé budou sympatičtí, někteří nikoliv, ale to neznamená, že by si neměli být rovni a že by jim tato nerovnost měla být na škodu, pokud jde o náboženské přesvědčení, pohlaví atd. atd. Čili to jsou dvě rozdílné věci, které spolu nesouvisí. Prosazujeme rovnost před zákonem, rovnost ve společnosti, nikoliv stejnost.

Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová – KSČM

Paní předsedající, já jestli dovolíte, vaším prostřednictvím bych vzkázala kolegyni Čurdové i kolegovi Křečkovi, případně dalším, kteří se chtějí vyjadřovat k rozsahu lidských práv v tomto zákoně, bych si dovolila, pokud pan ministr Svoboda promine, interpretovat nebo přeložit to, co nám zde říká. V tomto zákoně nejde o rozsah lidských práv v oblasti rovných příležitostí. V tomto zákoně jde o splnění požadavku Evropské unie. Nic víc, nic míň.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil - ODS

Já jenom jednu větu. Já chci poděkovat za vystoupení pana kolegy Křečka, protože tady podpořil návrh pana kolegy Bendy a mimo jiné řekl to, co já se pokusil tady říci možná příliš odborně, že ten jeho návrh je velmi korektní a měl by být vyhovující i pro radikálnější příznivce této právní úpravy, protože více méně přináší jediné - přináší ono rozdělení důkazního břemene, ale stále to klíčové důkazní břemeno je na straně odpůrce. Po žalobci se pouze chce, aby uvedl skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že mohlo dojít k takovéto diskriminaci. To znamená, je zde pouze snaha zabránit zcela šikanózním žalobám, které nebudou mít žádný reálný podtext. To si myslím, že je spravedlivé po žalobci požadovat. A i tak, pokud přijmeme úpravu, která tady byla navržena panem kolegou Bendou, je třeba říci, že to stěžejní břemeno vyvracení bude na odpůrci. Takže si myslím, že návrh pana kolegy Bendy je kompromisní a měl by vyhovovat i těm, kteří by rádi volili radikálnější formu této právní úpravy.

Poslanec Zdeněk Jičínský - ČSSD

Vážená paní předsedající, byl bych rád, kdyby Sněmovna se trošku zamyslela nad svým konáním v jistém časovém sledu a byla s to reflektovat určité své počínání. My jsme už tento návrh - možná s jistými drobnými odchylkami /neprováděl jsem si teď srovnání, protože si myslím, že to není podstatné/ tady projednávali už v minulém období, kdy jej předkládala vláda vedená sociální demokracií. Tehdy tento návrh nebyl přijat, a nebyl přijat v podstatě především z ideologicko-politických důvodů, protože na straně ODS byly výhrady, že takovýto zákon nepotřebujeme, že to jsou deklarace, zbytečné regulace, které jsou typické pro Evropskou unii a prostě proč bychom to dělali. Ale pozice se změnila, teď je vláda, v níž má vedoucí roli /abych užil starého termínu/ ODS, a ODS jest nucena v rámci našeho členství v Evropské unii, kde na vrcholná jednání Evropské unie jezdí zástupci této vlády a kde jsou tedy vázáni určitými povinnostmi v rámci fungování Evropské unie, prosazovat tento zákon, jakkoli chápu, že se jí bytostně nelíbí. Ale paní kolegyně Rujbrová to tu řekla, prostě jsou určité závazky, které v rámci Evropské unie máme a je třeba je plnit. A já myslím, že toto by mělo být důvodem pro zamyšlení koĺegů z ODS, aby své ideologické postoje občas korigovali ve prospěch obecně přijatých legislativních požadavků zákonodárství v rámci Evropské unie. Tolik má slova, která jsou připomínkou toho, abychom - uplatňujeme-li stranickou politiku - přece jenom stranickou politiku podřizovali trošku obecnějším zájmům České republiky.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda – KDU-ČSL

Paní předsedající, kolegyně a kolegové, mně zřejmě nebylo dobře rozuměno. Já jsem řekl, a mohu to pouze zopakovat, že i v Legislativní radě, dokonce zpravodajem byl člověk, který dnes soudí u Evropského soudu pro lidská práva, se posuzovala ona teze, zda stačí Listina základních práv a svobod. Bylo řečeno, že ne a že tato míra právní úpravy je ta, která vyhovuje. To nemá s ideologií nic společného, ani s žádnou politickou stranou. Naopak, já mám podezření, že se některé návrhy posouvají dále a že naopak posouvají ten návrh za hranici toho, co je obecně přijatelné pro všechny. Proto říkám, že přístup je neutrální, není motivován žádnou politickou příslušností, nemá smysl podsouvat tuto záminku. Konstatuji, že to, co předložila vláda, je naprosto vyvážené, posouzené i těmi, kteří rozhodují o těchto otázkách na evropské úrovni. Je to naprosto korektní návrh. A naopak, vychýlení tohoto návrhu povede k tomu, že přijde zpátky ze Senátu a že ten příběh nikdy neskončí a budeme to znovu a znovu diskutovat. V tom vidím ideologický střet, a proto apeluji na to, že to, co se nejvíce blíží vládnímu návrhu - já kategoricky nežádám, že to musí být úplně přesně ten návrh vládní - je cesta správná. Ostatní povede k tomu, že ten příběh neskončíme. Děkuji.

Václav Klaus o antidiskriminačním zákonu

Před listopadem 1989 jsme zavádění „pozitivní diskriminace“ považovali za „pouhý“ omyl Západu, který neprožil komunismus, který chtěl konstruovat – podle apriorních představ – lidskou společnost. Dnes se i u nás – po této tragické zkušenosti – bohužel také vážně debatuje o stejných věcech, např. o tom, že by školy a úřady měly přijímat zaměstnance „vyváženě“ podle rasy, věku či pohlaví. Leccos nám v tomto smyslu navíc nařizují Evropské směrnice. Tzv. antidiskriminační legislativa je – a nemůže tomu být jinak – založena na velmi sporných zákazech a příkazech. V mnoha ohledech jde proti principům volného trhu, proti nedotknutelnosti vlastnictví a proti lidské svobodě. Dalo by se též říci, že je tato legislativa typickým projevem evropeismu (viz můj esej „Co je to evropeismus“, CEP, duben 2006) a posunu k postdemokracii (viz sborník CEPu č. 44). Legislativa obvykle znamená zákaz nebo příkaz, nějakou formu omezení svobody. Nejinak je tomu v případě tzv. antidiskriminačního zákona, i když by si povrchní pozorovatel mohl myslet, že uvedený zákon jen pomáhá. Jak ukazuje ekonomická věda, vždy existují i důsledky neviditelné na první pohled a ty by v případě antidiskriminační legislativy mohly být nejbolestivější právě pro lidi, kterým chtěl zákonodárce pomoci. V nynější záplavě regulační legislativy by ani tato problematika neměla uniknout naší pozornosti.

r: ps | Zdroj: NTA | Datum: 20.03.2008 | Tisknout článek...