|
|
|---|
|
|
Václav Klaus: "Antidiskriminační zákon je typickým projevem europeismu" Ivana Haslingerová Před listopadem 1989 jsme zavádění „pozitivní diskriminace“
považovali za
„pouhý“ omyl Západu, který neprožil komunismus, který chtěl konstruovat – podle
apriorních představ – lidskou společnost. Dnes se i u nás – po této tragické
zkušenosti – bohužel také vážně debatuje o stejných věcech, např. o tom, že by
školy a úřady měly přijímat zaměstnance „vyváženě“ podle rasy, věku či pohlaví.
Leccos nám v tomto smyslu navíc nařizují Evropské směrnice. Tzv. antidiskriminační legislativa je – a nemůže tomu být jinak – založena na
velmi sporných zákazech a příkazech. V mnoha ohledech jde proti principům
volného trhu, proti nedotknutelnosti vlastnictví a proti lidské svobodě. Dalo by
se též říci, že je tato legislativa typickým projevem evropeismu (viz můj esej
„Co je to evropeismus“, CEP, duben
"Europeismus je revoluční zvrat normálního chodu věcí. Je dnešní evropskou metaideologií, která je pro její zastánce jakoby vytknuta před závorkou. Vejde se tak do ní souhlasit i nesouhlasit s válkou v Iráku, chtít vyšší i nižší daně, smiřovat se i nesmiřovat se s masivními odposlechy občanů, chtít i nechtít obchodovat s Čínou, podporovat i nepodporovat registrované partnerství a spousta dalších věcí. Jednou z klíčových součástí evropeismu je model sociálního státu či sociálně-tržního hospodářství. Přitom výchozí paradigma evropeismu je zrcadlově opačné k učení Adama Smithe - trh je podle nich primárně anarchií a stát je tu od toho, aby tuto anarchii napravoval. Současný proces evropeizace vychází z mylných předpokladů, že je správné nahrazovat soukromé statky nadnárodními veřejnými. Evropeismus je ve své podstatě neliberální pohled na vše. Jeho zájmem je zbavit se státu jako garanta demokracie, jako jediné smysluplné arény politického střetávání Evropeismus je pokusem o "brave new world" huxleyovského ražení, v němž sice budou "rosy hours", ale nikoliv svoboda a demokracie. Proto je jeho sloganem "Méně národního státu, více internacionalismu"," vysvětloval pan prezident na konferenci "The Future of the European Union - Where do we go now? " v pražském hotelu InterContinental Legislativa obvykle znamená zákaz nebo příkaz, nějakou formu omezení svobody. Nejinak je tomu v případě tzv. antidiskriminačního zákona, i když by si povrchní pozorovatel mohl myslet, že uvedený zákon jen pomáhá. Jak ukazuje ekonomická věda, vždy existují i důsledky neviditelné na první pohled a ty by v případě antidiskriminační legislativy mohly být nejbolestivější právě pro lidi, kterým chtěl zákonodárce pomoci. V nynější záplavě regulační legislativy by ani tato problematika neměla uniknout naší pozornosti. (čerpáno z informací Národní tiskové agentury a článku vyšlém ve Fragmentech "The Future of the European Union - Where do we go now? )
|
