Alois Rašín  - inspirace Mirka Topolánka

Ivana Haslingerová

 Mirek Topolánek: "Alois Rašín byl člověk, který vždycky stál za svou pravdou a prosazoval ji i v době, kdy to bylo nepopulární. Což mně výrazně inspiruje speciálně v době stabilizace veřejných rozpočtů, kdy jsou naše změny veřejností odmítány. Jestli má někdo něco říci současným politikům, pak je to právě on."

 Na pozvání předsedy vlády Mirka Topolánka přijela do Prahy vnučka jednoho z významných představitelů československé první republiky, českého ekonoma a politika Aloise Rašína, paní Jana Rašínová. 

"Jsem velice rád, že se mi  podařilo dostat potomky jednoho z mužů října 1918 do Prahy," těmito slovy uvítal premiér Mirek Topolánek v representačním sídle předsedy vlády - Kramářově vile -  vnučku ministra financí Aloise Rašína, pani Janu Rašínovou. Paní Rašínová uvedla, že je ráda, že mohla přijít vzpomenout na dědečka.

Pan premiér poté připomněl některá zajímavá data ze života Aloise Rašína. Vzpomněl, že Alois Rašín (18.10.1867 - 18.2.1923) studoval práva v Praze, aktivně se zapojil do hnutí radikální studentské mládeže a stal se jedním z vůdců mladých radikálů tzv. Omladiny, za což byl 14. února roku 1894 odsouzen na dva roky vězení a přišel o titul doktora práv. V listopadu roku 1895 byl amnestován, byl mu vrácen i titul doktora práv a vrátil se do aktivního politického života. Spolupodílel se na založení státoprávně radikální strany a zasloužil se o přeměnu Radikálních listů v deník. Po neúspěchu ve volbách do vídeňského parlamentu, se v roce 1901 se  státoprávně radikální stranou rozešel, na čas se vzdal politické činnosti a věnoval se soukromé advokátní praxi, mimo jiné jako právní zástupce Živnobanky. Do politiky se Alois Rašín vrátil až v roce 1907, kdy se s Karlem Kramářem podílel na reorganizaci  mladočeské Národní strany, jejímž se stal místopředsedou a v roce 1911 se stal za tuto stranu poslancem vídeňského parlamentu, kde se věnoval jako spoluautor hospodářského programu mladočeské strany především otázkám ekonomickým.

"V době první světové války se Rašín zapojil do ilegální protirakouské činnosti a podílel se na založení odbojové organizace Maffie. V červenci roku 1915 byl spolu s Karlem Kramářem a dalšími zatčen a v červnu roku 1916 odsouzen za svoji protirakouskou činnost k trestu smrti. O tom, že byl nejen odvážný v profesi, ale i v životě, svědčí to, že se při rozsudku smál. Rašín je osobou opomíjenou, což je škoda, protože to byl velmi odvážný politik, který zemřel 5. ledna 1923 rukou brutálního komunistického anarchisty. O jeho srdci bojovníka svědčí i to, že svému postřelení podlehl až 18. února 1923. Jestli má někdo co říci dnešním politikům pak je to právě on," uvedl důrazně pan premiér

Po nástupu  posledního rakousko-uherského císaře Karla I. Habsburského na trůn byl trest smrti Rašínovi a ostatním odsouzeným změněn na trest deseti let těžkého žaláře  a nakonec, v rámci snah rakouské vlády o dorozumění s opozičními silami v habsburské monarchii, byl v roce 1917 rozsudek zrušen a odsouzení byli amnestováni. Dne 28. října roku 1918 byl jako předseda Národního výboru hlavním organizátorem vyhlášení nezávislosti samostatného československého státu. Po roce 1918 působí Alois Rašín v československém parlamentu za Československou národní demokracii a v letech 1918-19 a 1922-23 jako ministr financí československé  vlády.

 Jako ministr financí prováděl po rozpadu Rakouska-Uherska velmi tvrdou a rozhodnou politiku. V době svého prvního působení ve funkci československého ministra financí Rašín velice výrazně napomáhal stabilizaci československé ekonomiky. V období od 26. února do 9. března 1919 nechal uzavřít československé hranice a poté přikázal okolkování veškerého oběživa a uzavření jeho části jako nucené státní půjčky. Po tomto osamostatnění české koruny pak Rašín zahájil politiku deflace, která vedla k postupnému zpevňování koruny, která zanedlouho patřila k nejsilnějším a nejstabilnějším měnám na evropském trhu. Navíc to byl člověk až fanaticky pracovitý, který zájmy státu stavěl nad sociální a společenské problémy a proslul výrokem "Za práci pro vlast se neplatí." Což bylo velmi odvážné tvrzení, které bylo chápáno jako odmítnutí požadavků našich legionářů, jeho obliba klesala a Alois Rašín se stával terčem stále silnější kritiky všech vrstev společnosti, kromě těch nejpravicovějších kruhů. V letech 1920-1921 zaujímá Rašínovo ministerské místo umírněný ekonom, který není tak zapřisáhlým nepřítelem inflace, dr. K. Engliš. V letech 1922-23 se však stal Rašín opět ministrem financí ve Švehlově vládě. Ze svých zásad neslevil a dne 5. ledna roku 1923,  když vycházel ze svého bytu v pražské Žitné ulici, se stal v důsledku toho obětí atentátu z rukou komunisty a anarchisty Josefa Šoupala (1903-1959). Rašínův stav byl po postřelení beznadějný, přesto ale vzdoroval svým zraněním až do 18. února roku 1923, kdy umřel.

"Smutné je, že se před smrtí trápil myšlenkou, že atentát mohl pocházet i z  kruhů jeho kolegů v důsledku výšepopsaným konfliktům s nimi. Dnes ale víme, že to byl brutální útok komunisty, který možná předznamenal mnoho dalších vražd. Byl to jediný dokonalý atentát, který se dá  považovat za politický. Ostatní vraždy maskovali komunisté zbaběle konstruovanými procesy," uvedl Topolánek.

Od paní Jany Rašínové jsme se dozvěděli, že Alois Rašín měl tři děti.  Dcera se provdala před válkou za polského konzula a pak přes Francii uprchla do Jižní  Ameriky. Syn Ladislav byl otec paní Jany Rašínové, která s maminkou zůstala v Československu. Vystudovala vyšší hospodářskou školu a pracovala jakou úřednice. V roce  1968 odjela do Švýcarska, kde pracovala na poliklinice. Žije ve francouzské části Švýcarska - v Lausagne, protože  uměla francouzsky.

"Narodila jsem se 15 let po smrti dědečka. Maminka i babička ale na něj často vzpomínaly a od nich vím, že přestože se jevil na veřejnosti jako přísný a výbušný muž, doma to byl hrozně laskavý člověk. Jeho tragický skon se proto rodiny velmi dotkl. Byl vzácně přímý člověk. Mám schovaný jako památku na něj deník babičky  a knihy. Jinak bylo všechno zkonfiskováno. Archiv dala maminka do Národního muzea," odpověděla paní Rašínová na dotaz Fragmentů, jaké má na dědečka vzpomínky.

Po slavnostním uvítání v hale Kramářovy vily pozval pan premiér vzácné hosty do své pracovny, odkud je nádherný výhled na Prahu.

S paní Janou Rašínovou přijeli do Prahy i její dcera a vnuci, kteří naslouchali tomu, co říká pan premiér a jejich babička o jejich prapradědečkovi

Pak se všichni odebrali na Hanspaulku ke kostelu sv. Matěje, kde na hřbitově sní svůj věčný sen o prosperitě naší země Alois Rašín. Při pohledu na jeho hrob se neubrání člověk otázce, co by asi říkal tomu, jak si vede současná vláda... Ať již by řekl pan Rašín cokoliv, v každém případě je neskutečné, že jsme mohli na vlastní oči poznat jeho rodinu. Právě při tomto setkání si člověk připomněl, jak se vše v naší zemi změnilo, a to k lepšímu. Pro naše rodiče to byl nesplnitelný sen a nevěřili by tomu, že se nám to splní.

Paní Jana Rašínová i pan premiér položili na jeho hrob květiny.

 "Pro mne osobně byl Alois Rašín člověk, který vždycky stál za svou pravdou a prosazoval ji i v době, kdy to bylo nepopulární. Což mně výrazně inspiruje speciálně v době stabilizace veřejných rozpočtů, kdy jsou naše změny veřejností odmítány. Jsem proto moc rád, že jste přijala moje pozvání a přijela se dědečkovi spolu se  mnou poklonit.  Díky jemu se začínáme dostávat do hloubky a tím poměřujeme svoji dobu," říká pan premiér paní Rašínové

Ještě poslední stisky rukou a na hřbitově zůstal jen černobílý kocourek, který celý obřad z povzdálí sledoval. Pan Rašín prožil bouřlivý život, jeho duše zato odpočívá v  oáze klidu a ticha. Její klid střeží malebný kostelík sv. Matěje a přes hřbitovní zeď se může dívat do krásného šáreckého údolí.