Ve svém rozhovoru pro MF DNES dne 29.9.2007 uvedl prezident republiky, že „Lidi jsou nepřetržitě klamáni a manipulováni“. Domníváme se, že daleko  horší je, když jsou nepřetržitě klamáni a manipulováni nejen lidé, ale přímo Česká republika. Proto si dovolujeme upozornit na nebezpečné skutečnosti,  které podle našeho názoru   dospívají  až k přímému ohrožení nezávislosti a národní bezpečnosti České republiky. Nebezpečí z dalšího vývoje v České republice spatřujeme v tom, že názory prezidenta republiky na některé NGO´s se ukázaly nejen pravdivé, ale nynější stav a hlavně další výhled jsou bohužel ještě horší, než jsme si mohli i v nejhorším snu vůbec představit. V normálním politickém životě máme vládnoucí koalici, tj. první politickou  sílu, opozici jako  druhou politickou  sílu a občany či občanská sdružení, kteří hájí svoje legitimní zájmy. Tato občanská sdružení chtějí, aby volení politici rozhodli v určitých případech v jejich prospěch. Nechtějí, a ani nemohou však sami rozhodovat na úkor řádně volených orgánů politické moci. V poslední době se však profilovala politická  TŘETÍ SÍLA. Tato TŘETÍ SÍLA chce jednoznačně v České republice panovat a rozhodovat, aniž by byla řádně občany volena /Poznámka: v zahraničních materiálech sama sebe tato kapitálově  nesmírně silná síla nazývá „Třetí sektor“  Domníváme se, že v českých podmínkách název politická TŘETÍ SÍLA  lépe vystihuje skutečnost/.

              TŘETÍ SÍLA  poprvé předvedla České republice svojí skutečnou moc v roce 1997. Po uměle vyvolané politické krizi byl předsedou vlády jmenován nikým nevolený pan  Tošovský. Totéž se opakovalo v roce 2005,  kdy opět nikým nevolený Jiří Paroubek, který ani nekandidoval do Poslanecké sněmovny,  se stal předsedou vlády. Prostě najednou tu nějaká TŘETÍ SÍLA  vytáhne před užaslými občany králíka z klobouku a řekne: to je on – Váš předseda vlády, NIKÝM NEVOLENÝ.  Při takovémto postupu se volby do Poslanecké sněmovny stávají výsměchem. K čemu volby, když výkonnou moc ve státě přebere nikým nevolená osoba, která se opět obklopí kamarilou nikým nevolených, ale jako za císaře pána prostě jmenovaných potentátů, bez jakékoliv osobní politické odpovědnosti. V očích občanů mají svojí odpovědnost pouze k vlastní peněžence, jak jí naplnit ze státní kasy. Hlavně panovat, aniž by byli řádně zvoleni. A jak uvidíme dále,  hájit zahraniční zájmy na úkor občanů České republiky.

Válka na meče nahrazena válkou o média

            Uvedenou problematikou se zabývá např. poslanec Evropského parlamentu p. Hynek Fajmon.  Ve svém článku „Občanská společnost“ v časopise Revue Politika ze dne 24.5.2007  uvádí: „Česká společnost prožívá od roku 1989 dodnes urputný zápas mezi zastánci pojmu „občanská společnost“ vedenými Václavem Havlem a zastánci parlamentní demokracie, vedenými Václavem Klausem. V poslední době se zdá, že je zápas rozhodnut ve prospěch druhého tábora, ale to ještě neznamená, že válka  je definitivně dobojována.“ Jak je vidno, evropský poslanec, odborností historik,  zcela správně používá válečných pojmů. Žijeme ve světě, kdy válka na meče či bombami byla nahrazena válkou hospodářskou, která se projevuje m.j. bojem o ovládnutí médií a o to, aby nikým nevolení panovali nad řádně zvolenými zástupci občanů. Cílem je totéž, co bylo vždy v dějinách: udělat z českých občanů na jejich vlastním území občany druhé kategorie, s možností pracovat pouze ve mzdě. A podmínky, za kterých k nám proudí zahraniční kapitál, utvořit pro české občany de facto otrokářské.

            Europoslanec Hynek Fajmon ale hluboce podcenil nynější stav. Nikým nevolení, v médiích znázorňováni  jako  lidi vyššího typu s jedině správnými názory, placení z velké části ze zahraničí, či přímo zahraničními vládami, ovládli již od doby vlády pana Tošovského klíčové ministerstvo, jakým je ministerstvo vnitra. A netají se tím, že chtějí ovládnout i další ministerstva či klíčové úřady. Jsou tak silní, že s přehledem veřejně porušují zákony České republiky, přičemž příslušně české úřady se jich tak bojí, že zcela přehlížejí toto veřejné porušování zákonů. Dosavadním viditelným vrcholem  v této válce je dnem  19. září 2007 ovládnutí „protikorupční  linky“ 199 českou pobočkou zahraniční  společnosti Transparency International (se sídlem v Berlíně) na úkor českého ministerstva vnitra. (Aby nedošlo k nedorozumění, toto není žádný útok na současné vedení ministerstva vnitra. Základ naprosté porážky ministerstva vnitra byl již dán v roce 1999 – viz „Zpráva o korupci MV ČR za rok 1999“  kde je v bodě 2.4 uvedeno, že činnost Transparency International je nutno maximálně podporovat. A to byla česká pobočka Transparency International založena teprve v červnu  1998. A ve zprávě ministerstva vnitra za rok 1999 je Transparency International výslovně jmenována jako jediná v boji proti korupci.)

V případě  provozování výše uvedené linky vnitrem je totiž každé nahlášení podezřelého případu automaticky vyšetřováno podle příslušných zákonů. Při provozování linky českou pobočkou zahraniční společnosti se další postup po nahlášení podezřelého případu řídí „úvahou“ obsluhy, jak s podezřením dále zacházet, bez ohledu na české zákony. Přitom ale tato obecně prospěšná společnost Transparency International – Česká republika je současně  i podnikatelským subjektem - činnost vydavatelská, poradenská, lektorská. Dále má ve Stáním fondu životního prostředí de facto spolurozhodovat o 130 miliardách Kč z Evropské unie. Toto sdělil ředitel Státního fondu životního prostředí  Petr Štěpánek dne 20. prosince 2007 ve večerním zpravodajství České televize.  Takže česká pobočka zahraniční společnosti Transparency International je v jedné osobě policajt, podnikatel a státní úředník, rozhodující o miliardách. O takovém podnikání se nesní ani v nejlepších snech nejbohatším lidem planety, počínaje panem Gatesem a konče filantropem panem Sorosem.

TŘETÍ SÍLA - Transparency International - dlouhodobě poškozuje ekonomické zájmy ČR

              Na  příkladu  české pobočky zahraniční společnosti  Transparency International  si ukážeme, jak tato společnost, u níž je důvodné podezření, že veřejně porušuje zákony České republiky, nesmírným způsobem dlouhodobě poškozuje ekonomické zájmy České republiky. Přesto jí české ministerstvo vnitra a některé další úřady státní správy v tomto boji podlehly. TŘETÍ SÍLA  již tehdy nařídila ministerstvu vnitra, že jako jedinou organizaci musí podporovat Transparency International. A hned na to  již byl připraven projekt „Transparentnost pro Českou policii“, který Transparency International  realizovala od února 2001. Jeho pokračováním byl potom cyklus seminářů české pobočky zahraniční společnosti  Transparency International  s názvem „Koncepce boje proti korupci v České policii“.  Takto si již tehdy TŘETÍ SÍLA podrobně zmapovala fungování a organizaci České policie…

Média vrací do dob totality

              Je nutno zdůraznit, že česká média, ovládaná zahraničními vlastníky, zcela utajila před občany skutečnost, že jim začali panovat nikým nevolení předsedové vlád. Rovněž  tak zvaná veřejnoprávní Česká televize,   kde generální ředitel plní současně funkci vrchního cenzora. Co on totiž neschválí do vysílání, to se neodvysílá.  NIKDO mu nesmí nařídit odvysílání jakéhokoli pořadu, a tím prolomit současnou cenzuru v ČT. Za císaře Josefa II, to je více jak před dvěmi sty lety, byl v Rakousku jmenován cenzor, proti jehož rozhodnutí se mohl postižený u soudu domáhat zveřejnění svých názorů. Česká tzv. veřejnoprávní média se dostaly ještě před císaře, přímo do středověku, s tím, že proti rozhodnutí vrchního cenzora – generálního ředitele, není odvolání. Jediným posláním Rady České televize  je odvolat generálního ředitele, pokud špatně cenzuruje. A že Rada České televize je zvolena v rozporu s Ústavou, to už naši zákonodárci raději ani nechtějí slyšet. Vrcholem snahy o naprostou cenzuru názorů veřejnosti bylo dnem 18. května 2007 zrušení telefonických volání posluchačů do pořadu Českého rozhlasu „Radiofórum“. Protest Svazů důchodců tj. nejpostiženější části obyvatel ekonomickou reformou, Rada Českého rozhlasu „zastupující veřejnost“, hodila prostě do stoupy. Přitom telefonáty posluchačů byly vydávány při jejich zavedení v roce 1990 jako zavedení demokracie proti totalitě, kdy to nebylo možné. Český rozhlas se vrátil zpět do totality…

               Na transformaci české ekonomiky a odstátnění podniků do rukou zahraničních vlastníků po roce 1989 byly západoevropské státy dobře připraveny. Podle jejich zákonů  úplatky, které poskytovaly  jejich obchodní vyslanci zahraničním veřejným činitelům v mezinárodních podnikatelských transakcích (m.j. i v České republice), byly daňově uznatelné položky. Přeloženo do lépe srozumitelného jazyka, západoevropské země se již v předstihu připravily na zkorumpování odpovědných úředníků  v České republice za účelem zdecimování našeho průmyslu a ovládnutí tisku.  Na příklad u našeho největšího obchodního  partnera, v Německu, byly úplatky poskytované v zahraničí  daňově odečitatelnou položkou až do roku 1999. Precizně to vyjádřil předseda Úřadu pro hospodářskou soutěž pan Martin Pecina ve svém článku v časopise Lobby číslo  01/2003. Vzhledem k tomu, že tento stav nebyl dlouhodobě únosný,    připravovala se od roku 1993 v OECD „Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích“. Tato „Úmluva…“ byla také OECD přijata v roce 1997. Bylo proto nutno připravit vůči zemím bývalé RVHP zcela jinou strategii. Proto již v roce 1993 založil tehdejší ředitel Světové banky pro Afriku, německý právník p. Peter Eigen  mezinárodní organizaci Transparenci International. Pro informaci je nutno uvést, že za jeho osmnáctileté éry 1975 - 1993 došlo v Africe k největším korupčním aférám. Transparency International  je  typický příklad zahraniční společnosti, řízené svou berlínskou centrálou a placenou z naprosté většiny zahraničními vládami nejbohatších států.