"Doba vymknuta z kloubu šílí," chtělo by se zvolat společně se slavným Alžbětincem při pohledu do našich médií, která šílí okolo prezidentských voleb a zejména pak při pohledu na nejrůznější průzkumy veřejného mínění s tím související.

Média, jakoby si našla novou modlu, jsou doslova uhranuta prezidentským kandidátem Janem Švejnarem. Sledují každý jeho krok, doslova mu visí na rtech a občas za něho dopoví i to, co neřekl ve snaze pomoci této nové mediální modle. A naopak to, co učiní jeho protikandidát Václav Klaus, je špatně, ať je to cokoli. A občané zmasírováni touto kampaní pak začínají pochybovat i o tom, jak se sami jmenují, a k jistotě jim nepřidají ani různě interpretované události. Tak například o spanilých jízdách Jana Švejnara se dovídají jen samá pozitiva, zatímco legitimní postoje těch, kteří ho volit nechtějí, jsou vykládány jako důkaz čecháčkovské malosti, zbabělosti, arogance či neslušnosti.

Jeden příklad za všechny najdeme v komentáři Pavla Vernera v deníku Právo, kde doslova píše: "Zdá se, že křupanství v jeho straně (M. Topolánka) je nakažlivé - viz mlčení, kterým se modří senátoři snažili urazit Klausova protikandidáta během jeho návštěvy u nich v klubu." Na tomto příkladu lze pozorovat hned několik jasných manipulací. Všimněte si, prosím, že autor nepoužije ve větě, že chtěli urazit Jana Švejnara, ale "protikandidáta V. Klause", čímž dostává V. Klause do negativního spojení a dává mu negativní znaménko. Navíc je docela odvážné tvrzení od autora, který nebyl na jednání přítomen, že se senátoři ODS snažili J. Švejnara urazit svým mlčením. Vzhledem k tomu, že jsem přijetí přítomen byl, mohu prohlásit, že nic takového se nekonalo a senátoři si Jana Švejnara nejen pozorně vyslechli, ale očekávali, s čím novým, co by ještě v souvislosti s jeho osobou nevěděli, sám přijde. Bohužel jeho představení se neslo v tak obecné rovině, že prakticky nedávalo šanci na cokoli reagovat.

A do těchto mediálních posunů se pak ještě zapojují nejrůznější výsledky průzkumů veřejného mínění. Prakticky monopolně nás jimi zásobuje společnost STEM, která ovšem často velmi cudně mlčí o tom, že značnou část těchto průzkumů dělá na objednávku ČSSD, a média to jakoby omylem přehlížejí. A tak se z agentury STEM stává jakási prodloužená ruka ČSSD při ovlivňování veřejného mínění. Agentura sama sice říká, že čísla, která zjistí, jsou nezkreslená, ale už nic neříká o tom, že si sociální demokraté tento průzkum objednávají v určitém politicky příhodném čase a také to, že data lze vykládat a komentovat různě. Několik příkladů můžeme najít hned v několika posledních průzkumech.

Ve čtvrtek 17.1., se v ČTK a následně v internetových médiích objevil průzkum STEMu, ve kterém vítězí J. Švejnar nad V. Klausem. Nikde se ovšem nepíše, že jde o objednávku ČSSD, což by za normálních okolností tento průzkum mělo pro média diskvalifikovat. Média ho však klidně otisknou, aniž by se nad tím nějak pozastavila a ptala se proč právě tento průzkum a proč právě teď. Ale je tu i otázka, jak to jde dohromady s jiným výzkumem stejné agentury, který se ptal, jak pracovali ústavní činitelé v minulém měsíci a podle tohoto výzkumu si 66 % respondentů myslí, že prezident Klaus pracoval dobře. Nechce se celkem věřit, že ti samí respondenti, co hodnotí práci prezidenta dobře, by vzápětí odpověděli, že si ho nepřejí dál jako prezidenta. A podíváme-li se ještě dále na tento průzkum spokojenosti podle stranických preferencí, tak zjistíme, že s prací prezidenta jsou poměrně spokojeni i sympatizanti stran opozice. S prací prezidenta je spokojeno dokonce 54 % sympatizantů sociální demokracie. Ale to je to kouzlo průzkumů a především jejich výkladů.

A ještě jeden příklad a opět stejná agentura STEM a její průzkum oblíbenosti politiků. Podle něj se na třetí příčku oblíbenosti dostal Jiří Paroubek, který tak předstihl v oblíbenosti některé průřezově oblíbené osobnosti jako například ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Také v komentáři, který k tomuto průzkumu agentura dodává, se píše, že došlo k vzestupu pozitivního hodnocení J. Paroubka. Ovšem tak jako se o sklenici naplněné do poloviny dá říci, že je zpola plná, ale i zpola prázdná, tak i v tomto případě se dá k pozitivnímu hodnocení dodat to, o čem mlčí jak agentura, tak samozřejmě média, a totiž že J. Paroubek má sice 44 % pozitivních hodnocení, ale zároveň má 55 % negativních hodnocení. Tedy u něj stále ještě převažuje negativní hodnocení nad pozitivním. U prvého P. Béma je tomu zcela naopak. A další zajímavý aspekt tohoto průzkumu je skutečnost, že pozitivní čísla J. Paroubkovi dělají vedle příznivců jeho strany především sympatizanti komunistů, kteří ho hodnotí pozitivně ze 65 %. Ale to všechno se občané v médiích nedoví, protože to není pro pozitivní obraz, který má takový výzkum vzbudit, přínosné.

A podobně tendenčně se dají vykládat i všechny další průzkumy, které zavánějí účelovostí a stranickou objednávkou. Jak a proč média na tuto hru přistupují, je otázka s nejasnou odpovědí, avšak s jasnými důsledky v podobě zmatení veřejného mínění.