MOLIÈRE, HOFMANNSTHAL, STRAUSS A ARIADNA

Vlasta Reittererová

Opera Národního divadla si Vás dovoluje pozvat na přednášku PhDr. Vlasty Reittererové na téma  MOLIÈRE, HOFMANNSTHAL, STRAUSS A ARIADNA. Přednáška se koná v pátek 18. ledna 2008 od 14, 30 hodin ve Slavnostním foyer 1. balkónu Národního divadla u příležitosti dvou mimořádných představení opery Ariadna na Naxu (17. a 19. ledna 2008 na scéně Národního divadla). Tato představení v podání operního souboru Slovenského národního divadla jsou koprodukčním projektem Slovenského národního divadla, pražského Národního divadla a Opera Ireland Dublin. Přednášky se zúčastní rovněž dirigent představení Walter Kobéra. Pro libretistu Hugo von Hofmannsthala a skladatele Richarda Strausse měly scénická hudba k Molièrově komedii Měšťák šlechticem a k ní připojené malé operní divertimento na téma mytologické Ariadny představovat odlehčující, odpočinkovou práci mezi dvěma velkými díly – operami Růžový kavalír a Žena beze stínu.  Nápad postavit proti sobě činohru a operu, komedii a tragédii, a zároveň se pokusit tyto dva odlišné světy spolu smířit, se ukázal daleko hůře realizovatelný, než se původně zdálo. Snad žádné ze společných děl obou umělců nebylo předmětem tolika návrhů a protinávrhů, přesvědčování a argumentací – jak ze strany literáta Hofmannsthala, tak ze strany hudebníka Strausse. Svědectví o složitém zrodu konečného tvaru díla poskytuje bezpočet náčrtků a skic a vzájemná korespondence autorů, která je důležitým dokumentem i pro pochopení dobových estetických otázek hudebního divadla.

Richard Strauss je jedním z nejpopulárnějších a nejvíce uváděných operních autorů 20. století a jeho operní jednoaktovce Ariadne auf Naxos (Ariadna na Naxu) patří v kontextu jeho tvorby výsostné místo. Komorně koncipované dílko je skutečnou operní lahůdkou, ve které se ve vzácné harmonii snoubí duchaplnost, vtip a invence s krásou a elegancí uměleckého projevu. Je to zároveň velmi brilantní a virtuózní opus, který po hudební stránce klade na interprety maximální nároky. Jeho uvedení je proto vždy i otázkou prestiže operního domu. Nová inscenace Ariadny na Naxu na jevišti Slovenského národního divadla je koprodukčním projektem Opery SND s pražským Národním divadlem a Opera Ireland Dublin. Zárukou skvělého uměleckého zážitku je renomovaný mezinárodní inscenační tým v čele s režisérem Dietrem Kaegim a dirigentem Walterem Kobérou, ale i kvalitní obsazení jednotlivých rolí.

Postavy Ariadny a Zerbinetty, touha po dokonalé, čisté lásce nebo život jako neustálá proměna, jako požitek okamžiku. Richard Strauss zhudebnil tyto dva protikladné životní postoje geniálním způsobem. Svým nezaměnitelným hudebním jazykem vytvořil podtexty, které odrývají před posluchači nesmírně platický obraz složitosti a mnohovrstevnatosti jednotlivých postav příběhu. Straussovi a Hofmannstahlovi vděčíme též za brilantní a nemilosrdně výstižný pohled do zákulisí divadla a umělecké společnosti v podobě prologu, uvádějícího operní představení. Zde se prezentuje Strauss jako mistr hudební charakteristiky, vtipu a komplikovaného přediva významových rovin. Obzvlášť to platí pro postavu Skladatele, který, charakterizovaný nepřehlédnutelnými črty autismu, se vnitřně tříští na svých extrémních nárocích sám vůči sobě…

Toto dílo z roku 1916 stojí na půdorysu situační komedie, v níž jde zdánlivě pouze o to, jak se skupina komických a skupina tragických herců vyrovná se situací, kdy mají pro nedostatek času a zájmu mecenáše zahrát své kusy ne po sobě, nýbrž zároveň. Oba autoři však míří mnohem výše – až k filosofické konfrontaci protikladných životních principů. Ve svém Ariadne Brief (Dopis o Ariadně) o tom autor libreta, básník a dramatik Hofmannsthal píše: „Jde o jednoduchý a zároveň obrovský životní problém: o věrnost. Držet se věcí, které jsou ztracené, lpět na nich až do smrti, nebo žít, jít dále, proměnit se, obětovat duchovní integritu, a přece nezradit sám sebe, zůstat člověkem, neklesnout na úroveň nevědomého zvířete. Máme před sebou skupinu hrdinů, polobohů, bohů – Ariadnu, Bakcha (Thésea) a proti ní lidské postavy lehkovážné Zerbinetty a jejího průvodu – prostých životních masek. Zerbinetta je ve svém živlu, když střídá jednoho muže za druhým. Ariadna může milovat jen jediného muže a jím být zrazená a opuštěná. Oba duchovní světy jsou v závěru ironicky spjaté tak, jak jen mohou být – ve vzájemném neporozumění.“