Soudcokracie dělá cenzuru dokonce i na webu!

Ivana Haslingerová

Když jsme se z denního tisku dozvěděli, že zadání soutěže na výstavbu Národní knihovny bylo v jejím průběhu změněno a vyhrál projekt pana Kaplického, který jako jeden z mála původní zadání vůbec nerespektoval, bylo nám z celé té soutěže jaksi hořko na jazyku. Proto jsme s citem pro jakousi elementární spravedlnost uvítali názor pana presidenta republiky Václava Klause na tento projekt.
  Pan president si dovolil zase jednou říci něco, co je v rozporu s názory našich pravdoláskových „intelektuálů“. Tentokrát to ale nebylo nic proti jejich oblíbeným -ismům, euroústavě či ekoterorismu. Dovolil si konstatovat, že je proti výstavbě Národní knihovny podle návrhu arch. Jana  Kaplického. Jeho výrok: „Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné stála,“ vyvolal mezi nimi takový poprask, jako by právě vyhlásil třetí světovou válku. Vše by bylo skončilo úsměvně, neboť představa pana presidenta připoutaného řetězy ke stromům na Letné přirozeně ihned inspirovala umělce k veselým kolážím odvysílaným v televizi. Jenže do polemiky s ním se uraženě a povýšenecky pustil navrhovatel stavby, který ho přirovnal k antichartistovi: „Jsem si téměř jist faktem, že president neviděl ani model. Předtím, než někdo udělá takový komentář, by se měl s celým návrhem detailně obeznámit. Lidé kdysi podepisovali prohlášení, že nenávidí Chartu ’77, aniž ji četli.“  Právě na tento výrok jsme reagovali na našem serveru článkem "Prezident Klaus  ví, o čem mluví, pane Kaplický!", v němž jsme uvedli, že jsme zjistili dotazem na Hrad, že pan president si velmi pečlivě prostudoval odborné námitky, např. „Císařovy nové šaty“, v níž se Ing. arch. Radek Martišek zaměřil na technické aspekty Kaplického velestavby. Protože článek vyvolal velký ohlas, zaměřili jsme se v dalším článku "Ekonomický rozbor Chobotnice" na další studii arch. Martišeka „Co je před závorkou“, v níž provedl ekonomický rozbor celého projektu. (Dospěl mj. k závěru, že na uskutečnění 700 000 zápůjček ročně jen v prvním roce vydáme za zapůjčení jediné knihy 6400 Kč!)
Bylo nám jasné, že po tomto zdrcujícím ekonomickém rozboru už určitě nikoho soudného nenapadne se stavby zastávat a čekali jsme, že se arch. Kaplický ozve a vyvrátí fakta. Jenže Jan Kaplický se zaměřil nikoliv na vyvracení faktů, ale na soudní stažení článků ze serveru. Věděl, že bychom to my neudělali, tak začal soudně stíhat arch. Martišeka a dostal ho tak na kolena, že nám přišla od něj do redakce následující prosba: „Vážená paní, pane redaktore/ko, na základě žádosti kanceláře KŠD ŠŤOVÍČEK advokátní kancelář, v.o.s., která právně zastupuje pana ing. arch. Jana Kaplického ve věci porušení jeho autorských práv, práv na ochranu osobnosti, naplnění trestného činu pomluvy a porušení etických pravidel, Vás tímto žádám o stažení níže uvedených článků z Vašich internetových stránek www.fragmenty.cz. Jedná se o „Císařovy nové šaty“, „Co je před závorkou“. Zpřístupnění uvedených článků prostřednictvím Vašeho portálu pociťuje pan Kaplický jako zásah do svých práv (zvýrazněno redakcí) a já tento jeho postoj respektuji. Prosím Vás o vyhovění mé žádosti a stažení uvedených článků z Vašich internetových stránek. Budete-li potřebovat bližší vysvětlení, prosím, zavolejte mi na číslo (...) Děkuji za vyhovění mé žádosti, s pozdravem Radek Martišek, Ing. arch.“
Vysvětlení nepotřebujeme, oba články jsme stáhli a to ne proto, že bychom se báli o sebe, ale proto, že nám bylo líto pana Martišeka. Sami jsme před lety zažili tři roky se táhnoucí soud s tehdejším předsedou Akademie věd Rudolfem Zahradníkem o urážku na cti a víme, jak těžké je bojovat proti dobře placeným advokátům protistrany a nepokrytě zaujaté soudkyni, navíc co času, sil a námahy činí konečné vítězství. Mezitím můžete přijít o místo a protistrana, i když prohraje, se vám vysměje, neboť právě to si přála. Jí to nervy nestojí, to vše za ní vyřídí její advokát, ale vás otravuje a špiní po celém světě. Nechceme, aby toto potkalo pana Martišeka, a proto jsme mu vyšli vstříc. Uvedené články nebudeme dále veřejně šířit. Pro zájemce jsou k disposici v redakci.
Tento případ je ilustrativním dokladem toho, jak zrádně a skrytě u nás funguje cenzura a že si o svobodě a demokracii můžeme nechat jen zdát. Už zde sice není velký cenzor Vasil Biľak, ale „soudcokracie“, před níž varuje stejnojmenná kniha Centra pro ekonomiku a politiku, vládne o to zrůdněji všem.
Je skandál, že 17 let po revoluci nemůže vyjít odborná polemika, že si redakce připadá jako disidentská, když otiskne názor hlavy státu, a že tuto cenzuru nedělají politici ani šéfredaktoři, ale přímo právní moc. To je velmi, ale opravdu velmi varující.