Diskreditace Odboru digitalizace ÚSTRU se stala prostředkem jak digitalizaci radikálně omezit

Miroslav Vodrážka, předseda NOO ÚSTR

Nezávislá odborová organizace (NOO) Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) sleduje se znepokojením dlouhodobou a cílenou dezinformační kampaň proti digitalizaci ÚSTRu a jeho Odboru digitalizace. Tato kampaň poškozuje nejen digitalizaci jako celek (koncepčně a personálně), ale poškozuje i samotnou instituci Ústavu.

1 - Dezinformace ze strany vedoucích pracovníků Archivu

Již na prvním jednání NOO ÚSTR s vedením Ústavu dne 24.6. 2010 jsme upozornili, že adekvátním způsobem nebyla v médiích dementována rozšířená nepravda, obsažená v dopise vedoucího oddělení archivních fondů FMV ABS Mgr. Antonína Slavíčka adresovaného člence Rady Ústavu redaktorce LN Petrušce Šustrové. V dopise vedoucí oddělení archivních fondů FMV ABS Mgr. Antonín Slavíček tvrdil, že v souvislosti s procesem digitalizace došlo „drastickému poničením svazku H-682 (Historický fond) týkající se státobezpečnostního vyšetřování okolností sebeupálení Jana Palacha“. Tuto informaci převzaly Lidové noviny dne 19.6. 2010 v článku „Ústav čelí skandálu. Ztratil vzácné archiválie o Palachovi“ a následně i další média aniž by si vše ověřila i z dalšího zdroje.

Přestože kompletní svazek vedený pod archivním číslem H-682 byl uložen na pracovišti Archivu Na struze 3, Praha1, a kontrolou bylo zjištěno, že na oddělení digitalizace Ústavu spis nikdy nebyl, vedení Ústavu ani poté tuto dezinformaci nedementovalo, tudíž nemohl být při procesu digitalizace ani poškozen. Ředitel Ústavu Zdeněk Hazdra signifikantně prohlásil (například pro ČT 24 v pořadu Interwiev 23.6.2010), že toto nepravdivé tvrzení nepoužil v souvislosti s odvoláním ředitele Archivu bezpečnostních složek PhDr. Ladislava Bukovského.

Dalším příkladem této cílené a účelové diskreditace proti digitalizaci ze strany vedoucích pracovníků Archivu bylo anonymní spuštění webové stránky http://svobodu-abs.hy.cz v souvislosti s připravovaným odvoláním ředitele ABS Ladislava Bukovszkého. Na této internetové stránce byly použité informace v rozporu s vnitřními předpisy Ústavu a Archivu a mimo jiné se psalo, že „od počátku roku 2008, kdy byla zahájena masová a nesystematická digitalizace materiálů uložených v Archivu bezpečnostních složek, dochází k početnému ničení archiválií, a to včetně těch nejcennějších z padesátých let.“

Nezávislá odborová organizace ÚSTR na tuto skutečnost ihned upozornila ředitele Ústavu Zdeňka Hazdru a místopředseda NOO ÚSTR Radek Schovánek označil za pravděpodobného iniciátora Hynka Zlatníka správce informačních systémů Archivu. Webová stránka byla na základě našeho upozornění a také podaného trestního oznámení ředitele ABS PhDr. Ladislava Bukovszkého během několika dnů stažena.

2 - Dezinformace a manipulace ze strany členů Rady Ústavu ve spolupráci s vedoucími pracovníky Archivu

Obdobně vedení Ústavu nedementovalo ani nepravdivé a účelové prohlášení členky Rady Ústavu Petrušky Šustrové, která v Českém rozhlase dne 22.6. 2010 prohlásila: „Mám seznam asi pěti konkrétních věcí, kdy se ztratily části svazků. Dokonce ve vyšetřovacím spisu z Ústí se jeden z pěti svazků nevrátil z digitalizace.“

Přestože celý vyšetřovací spis StB vztahující se k odbojářské skupině z 50. let vedený pod archivním číslem V 774 Ústí, podvazek č. 6, byl dohledán na pracovišti Archivu v Kobylisích, a úředním záznamem ze dne 30. června 2010 podepsaným jak vedoucími Archivu, tak i Ústavu, bylo stvrzeno, že „svazek je úplný a k žádné ztrátě ani poškození nedošlo“. Ani tomto případě vedení Ústavu dezinformaci adekvátním způsobem nedementovalo.

Pro členku Rady paní Petrušku Šustrovou se diskreditace digitalizace stala účelovým prostředkem; zcela neprofesionálně obešla zákon č. 181/2007 Sb., Radu, dále ředitele Ústavu i Archivu a neadresným dopisem ze dne 20. května 2010 se obrátila na předem domluvené podřízené ředitele Archivu, aby jí i ve věci poškozování archiválií poskytli potřebnou argumentaci.

Tato iniciativa, která vznikla bez pověření Rady Ústavu, byla motivovaná její snahou odvolat ředitele archivu bezpečnostních složek PhDr. Ladislava Bukovszského.

Vznikl soubor čtyř vyjádření, v němž mnohá tvrzení byla v rozporu se skutečností. Například od autora již zmíněného dopisu od Mgr. Antonína Slavíčka (kauza spis J. Palacha), Hynka Zlatníka (pravděpodobného iniciátora webové stránky proti digitalizaci), Mgr. Martina Pulce (kauza ztráty skupinového vyšetřovacího spisu pracovníky digitalizace) a Mgr. Petra Zemana.

I když byl tento soubor předložený radní Petruškou Šustrovou na jednání Rady Ústavu dne 26. května 2010 odmítnut, zmíněné podklady byly na žádost člena Rady Michala Stehlíka, prostřednictvím ředitele Z. Hadry, předloženy pro „nezávislý odborný posudek k situaci v ABS“. Během dvou dnů vypracoval vedoucí Archivu Akademie věd Mgr. Jan Bílek „vyjádření“ v kterém posuzoval poškozování archiválií při procesu digitalizace. Toto vyjádření se stalo následně účelovým podkladem pro odvolání ředitele Archivu Ladislava Bukovszkého.

Mgr. Jan Bílek v úvodu tohoto posudku přiznává, že jeho zkoumání „problémů ABS“ proběhlo ve velké časové tísni, soubor dokumentů převzal 24.5. 2010 a stanovisko měl vypracovat do 26.5.2010, a proto že zvolil blíže nepopsanou „metodu sondy“.

Celý postup se vyznačuje neprofesionalitou a neoficiálností, kdy ani ředitel Ústavu nezaznamenal například, jaké podklady, pod jakým číslem jednacím byly předány k analýze, dále na základě jakého pověření a v jakém rozsahu měla být analýza provedena.

3 - Dezinformace ze strany ředitele Ústavu

V pořadu Interview odvysílaném ČT24 dne 23.6.2010 (http://www.ct24.cz/domaci/93881-docasny-sef-ustavu-pro-studium-totalitnich-rezimu-se-razantnich-kroku-neboji/), ředitel Ústavu Zdeněk Hazdra, na otázku moderátora „kolik bylo zničeno dokumentů“ při procesu digitalizace odpověděl, že „se uvádí 10% až 15%“. I když pod tlakem dalších otázek moderátora následně řekl, že se poškozování nedá kvantifikovat, uvedené tvrzení nezpochybnil a naopak se odvolal na zprávu vedoucího oddělení péče o fyzický stav archiválií Mgr. M. Kostlána, který hovoří „o ničení každý druhý den“.

V tomto „Odborném stanovisku vyhodnocujícím způsob nakládání s archivními dokumenty na oddělení digitalizace v období od 16.4. 2010 až 17.5. 201“ však vedoucí oddělení péče o fyzický stav napsal, že ve sledovaném období jednoho měsíce došlo celkem k „9 případům“ poškození archivních dokumentů v důsledku užití průtahového skeneru (pomačkání listu, odtržení rohu listu, atd.).

Vzhledem k tvrzení ředitele Ústavu o 10% až 15% poškozování muselo by být ve sledovaném období poškozeno 52 352 až 78 528 stran, protože v této době bylo naskenováno celkem 523 520 stran!

Kdyby docházelo k tak masivnímu ničení archivních materiálů jak „se uvádí“, musela by podle archivního zákona existovat i rozsáhlá spisová agenda, neboť vyřazení z důvodů zničení podléhá správnímu rozhodnutí odboru archivní správy a spisové služby a zapisuje se do evidenčního listu.

Jak konstatuje i jiná Zpráva vedoucího z oddělení péče o fyzický stav archiválií z 30. března 2010 Mgr. M. Kostlána, již od září 2009, kdy byla věnována péče postupnému řešení problému nakládání s archiváliemi v procesu digitalizace, a kdy byly zahájeny pravidelné kontroly příchozích i odchozích materiálů, bylo konstatováno, že „došlo k zlepšení a byly proškolovány zodpovědné osoby“.

Aby ředitel Ústavu Zdeněk Hazdra mohl kvalifikovaně a relevantním způsobem vyjádřit procentuálně míru poškození, bylo by třeba nejdřív popsat a dokladovat výchozí stav archiválie, a to se většinou neprovádělo. Dokumenty byly posílány bez základní orientace o fyzickém stavu archivního souboru a nikde se nezaznamenal stav archiválií, v jakém přešly do Archivu od předchozích správců.

Samostatným problémem, který se v dezinformační kampani zamlčuje, je skutečnost, která je dokumentována teprve v posledních měsících vedoucím z oddělení péče o fyzický stav archiválií, že totiž většina archivních souborů, které se přivážejí na oddělení digitalizace, je již mechanicky poškozená a neodborně opravovaná.

NOO ÚSTR v souvislosti s výroky ředitele Z. Hadry požaduje, jak to ukládá vyhláška 654/2004 Sb., ve znění vyhlášky č. 192/2009 doložit:

agendu potvrzující, že opravdu došlo během procesu digitalizace k výše uvedené „10% až 15%“ destrukci
konkrétně který subjekt tuto informaci uvádí
kde je tato informace uvedena
zda-li masivnost poškozování dokládají i protokoly o zničení archiválií
zda-li k tomu existují i vydaná rozhodnutí o vyřazení archiválií z evidence
zda-li v této věci existují zprávy archivních inspektorů.

4 – Metodické dezinformace a právní rozpory

Součástí cílené diskreditace jsou i metodická doporučení postupů vedoucího oddělení péče o fyzický stav archiválií Mgr. M. Kostlána.

Zatímco na počátku roku 2010 vydal pro oddělení digitalizace metodiku technologických postupů, v kterých například nahrazování tkanic u sešitých spisů považoval za postup „doporučený“, pod vlivem zesílené kampaně proti digitalizaci stejný postup považoval později za protizákonný, a to z důvodů „porušení autenticity archiválie“, kdy se odvolával na obecné ustanovení zákona o archivnictví č. 499/2004 S., § 73 písmeno b.“

Dne 6. srpna 2010 navštívil oddělení digitalizace PhDr. Vladimír Růžek z odboru archivní správy a spisové služby MV ČR, který výše uvedená tvrzení a stanoviska vedoucích archivářů ABS (například Mgr. M. Kostlána, PaedDr. V. Vaníčkové a dalších) o „porušování autenticity archiválií“ označil nejen jako účelová, ale i odborně nekompetentní. Z archivního hlediska je dle PhDr. Vladimíra Růžka kriteriem autenticity vždy stránka obsahová a nikoliv formální. Navíc nutnost dekompozitovat spisy nevyplývá jen z důvodů digitalizace, ale i z důvodů restaurátorských a archivářských.

Dalším nekompetentním doporučením Mgr. M. Kostlána bylo, že ve svých metodikách doporučoval pracovníkům digitalizace odborné konzervátorské postupy a používání speciálních restaurátorských nástrojů, jako by oddělení digitalizace bylo restaurátorským oddělením. Doporučoval zaměstnancům, aby pracovali například se speciálními restaurátorskými pájkami, napařovacími pistolemi, speciálními chemickými lepícími roztoky, jemnými štětci a používali japonské papíry na opravy poškozených archiválií. Například oprava jediné obálky vyšetřovacího spisu na oddělení péče o fyzický stav trvá i několik dní.

Výsledkem rozporných postojů a právních interpretací je absurdita, kdy není možno současně naplnit ustanovení zákona č. 181/2007 Sb., tj. „zpřístupnit dokumenty“ a převést je bez zbytečného odkladu „do elektronické podoby“ a současně dodržet zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví, kdy již samotná výměna tkanic je porušení autenticity archiválie a zákona.

Dochází tak k situacím, kdy prakticky neexistuje možnost zprostředkovat veřejnosti a badatelům některé dokumenty. Například vyšetřovací spis vedený pod č. V 386 HK Paťava Jiří a spol., který byl v 50. letech sešit způsobem, že rozsudek byl obráceně zašit do hřbetu a navíc vložen do obálky, která byla označena pečetí na běžné hnědé kancelářské lepící pásce, nebylo možno dle rozhodnutí vedoucích Archivu digitalizovat, protože by se jednalo o porušení pečeti a tudíž autenticity archivního souboru.

5 – Historický kontext diskreditační kampaně

V kontextu diskreditace považujeme za nutné upozornit, že již před vznikem ÚSTR například v „Petici proti zřízení Institutu pro dokumentaci totality“ z roku 2002 to byli především mnozí archiváři, ale i někteří historici jako bývalý ředitel Ústavu Jiří Pernes, kteří aktivně vystupovali proti samotné myšlence zřízení Ústavu.

Stejní lidé dnes produkují například účelové „nezávislé odborné posudky“ nebo poškozují Ústav nepravdivým tvrzením o poškození a ztrátě spisu J. Palacha, jako například Mgr. Jan Bílek nebo Mgr. Antonín Slavíček.

Současný spor není sporem mezi Archivem a Ústavem, tak jak byly obě instituce zákonodárci koncipovány v zákoně č. 181/2007 Sb., ale je sporem mezi anachronickým pojetím archivního diskursu a potřebami „postmoderní multimediální společnosti“. Potřeby současné společnosti určuje právě například rychlost, temporalita, schopnost pracovat s megadaty, masovost, multiplicita, deteritorializace (digitální dálkový přístup) a samozřejmě i demokratická pluralita nejrůznějších zájmů a diskursů, v kterých nemohou platit jen jednostranná expertní exkluzivní hlediska. I archivní věda vyžaduje nové, pojetí, metodiky a nové zpracování listin, aby mohla odpovědět výzvám epochy „technické reprodukovatelnosti“, epochy, která v krátkém čase dokáže vyprodukovat dokumenty o délce několika kilometrů.

Bohužel tomu neodpovídá představa mnohých archivářů včetně PhDr. Vladimíra Růžka, kteří se domnívají, že celý proces digitalizace včetně jeho tempa by měl být jen v režii neflexibilního archivního diskursu. Tento postoj je veden snahou o návrat do předcházejícího stavu, kdy informace byly veřejnosti zpřístupňovány pomalu a minimálně. Navíc tento archaický diskurs vyhovoval i mnohým politikům, kteří si nepřáli široké zveřejňování dokumentů z Archivu bezpečnostních složek.

Představa mnohých archivářů, že veškeré dokumenty je třeba nejdřív archivně zpracovat, vypracovat nejen technická, ale především archivní metadata, udělat registratury, následně konzervátorsky a restaurátorsky soubory ošetřit, potom dekompozitovat, adjustovat a teprve potom nabídnout k digitalizaci a poté zpřístupnit široké i odborné veřejnosti, je v přímém rozporu s intencí zákonodárců a je ignorováním společenské potřeby, týkající se nejen zpřístupnění informací všem občanům, ale i řešení otázky lustrací a možností historického bádání a poznání totalitní minulosti.

V této souvislosti není náhodné, že právě od nástupu bývalého ředitele Jiřího Pernese klesl objem archivních souborů převedených do elektronické podoby o polovinu a že po odvolání ředitele Archivu došlo ze strany vedoucích archivářů k tak výraznému omezení přísunu archivním souborů, že jejich postoj se dá bez nadsázky označit jako „italská stávka“, tj. ochromení pracovní činnosti v důsledku fundamentalistického dodržování úředních postupů a předpisů.

Podle mnohých archivářů se na digitalizaci vytváří jen „image“ (naskenované kopie originálů), které sice mají smysl pro běžného badatele z řad široké veřejnosti, ale z odborného archivního hlediska „jsou k ničemu“. Tento postoj vyjadřuje zásadní společenské nepochopení a deklasuje přístup k digitalizaci. Zákonodárci ale nekonstruovali zákon č. 181/2007 Sb. podle potřeb jednoho úzce specializovaného odborného diskursu a profesní skupiny.

I když by se mohlo zdát, že úzce specializovaný zájem odborníků vyjadřuje spíše krizi specializaci věd, ve skutečnosti se však jedná o účelový nástroj, jak se postupně zbavovat vedoucích zaměstnanců Ústavu a Archivu a jak digitalizaci (potažmo i informatiku) radikálně omezit a převést do archivářského režimu (viz návrh koncepce dalšího vývoje Ústavu Mgr. Martina Pulce). Proto se odborný archivní diskurs prezentuje jako jedině možný, správný a společensky žádoucí, povýšený nad různorodou potřebu občanů a širší společenskou vůli vyjádřenou zákonem č. 181/2007 Sb.

V tomto kontextu vyplývá, že současný ředitel Ústavu Zdeněk Hazdra hájí účelově především zájmy vyplývající z archivního diskursu a nikoliv myšlenku a společenské poslání Ústavu.

Například: použil „nezávislý odborný posudek“ archiváře Mgr. Jana Bílka, zřídil Odbornou komisi k posouzení problematiky ochrany archiválií a digitalizace (většina z členů jsou nejen archiváři, ale i kritici zákona o Ústavu jako PhDr. E. Benešová, Mgr. M. Kostlán, Mgr. P. Zeman, PhDr. A. Kretschmer, Mgr. J. Bilek, Mgr. M. Pulec), oslovil i vedoucího z Archivní správy MV ČR PhDr. Vladimíra Růžka, který preferuje fundamentální pojetí archivního diskursu.

6- Jazyk diskreditace a etické principy

V této dezinformační kampani je používán i specifický jazyk. Jak bylo výše uvedeno, ředitel Ústavu Zdeněk Hazdra v pořadu České televize například sdělil veřejnosti, že „se uvádí“ 10 až 15 procent poškozených dokumentů při procesu digitalizace. Prostě „se“ tak něco autoritativně uvádí, aniž by se konkretizovalo, kdo to skutečně říká a podle jakých kritérií. Filosoficky řečeno: není náhodné, že se tak velká destrukce dokumentů prezentuje v diktatuře anonymního zvratného obratu “ono se”, neboť subjektem, který šíří tyto fámy, je nikdo.

Navíc frekventované užívání termínu „poškozování“ má navodit dojem masivního a fyzického ničení materiálů, bez ohledu, že za poškozování je označováno nejen fyzické poškození listu v průtahovém skeneru, ale i nahrazování originální tkanice sešitého spisu novou.

V souvislosti s kampaní proti digitalizaci považujeme za alarmující nejen to, že je vedena tendenčně a nepravdivě, ale že lidé, které jsou součástí akademické obce, se vůbec neřídí běžnými etickými standardy a principy - například, že při zveřejňování informací se mají držet nepředpojatosti, usilovat o objektivnost, měli by převzít odpovědnost za pravdivost předkládaných informací a v případě mylných informací by měli provést dodatečnou i veřejnou korekci.

Není náhodné, že i zahraniční pozorovatelé v souvislosti se současným děním v Ústavu a v Archivu hovoří o provinčnosti nebo malé důvěryhodnosti.

Je znepokojující, že v instituci, která pretenduje být vskutku mezinárodně respektovanou institucí, se někteří zaměstnanci netají svou xenofóbní averzí k některým vedoucím pracovníkům, které pejorativně označují jako kohortu „Slováků, Maďarů a Židů“. Je znepokojující, že se pod maskou pseudoodborné argumentace provádí personální čistka i podle skrytého etnického či národnostního klíče.

Při první personální čistce, kterou provedl ředitel Jiří Pernes, byli odvoláni slovenští vedoucí z oddělení ředitele Ústavu Pavla Žáčka (Miroslav Lehký, Patrik Košický). Současný ředitel Zdeněk Hazdra odvolal ředitele Archivu L. Bukovszkého, který zakládal s Jánem Langošem Archiv Ústavu paměti národa v Bratislavě. Dnes existují vážné signály, že se hledá způsob, jak se zbavit posledních vedoucích spolupracovníků na odboru digitalizace a informatiky, kteří původně pracovali ve slovenském ÚPN.

Xenofóbní jazyk lze vysledovat například na již zmíněné anonymní webové stránce zaměstnanců Archivu (http://svobodu-abs.hy.cz), kde o řediteli ABS psalo jako o „Bukovszkém ze Šaly“. O dnes již bývalé zaměstnankyni píše fotograf Ústavu Vladimír Bosák jako o „Indce spářené s rodinou českýho alchymisty“ (http://bosak.bigbloger.lidovky.cz/c/129207/Psychopat.html).

Resumé:

Závěrem této Zprávy a stanoviska považujeme za nutné zdůraznit, že Nezávislá odborová organizace ÚSTR vítá dlouhodobé snahy, které datují již od roku 2009, po systémovém dořešení ochrany archiválií ABS v procesu digitalizace, tedy naplnění zákona 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě.

Zároveň ale chceme usilovat i o dodržování digitalizace podle zákona č. 181/2007 Sb., tedy aby převzaté dokumenty byly bez zbytečného odkladu převedeny do elektronické podoby a zpřístupněny badatelům odborné i laické veřejnosti. Jen tak může být naplněna exkluzivita tohoto zákona, který nepřímo odmítá snahy dělat za minulostí „tlustou čáru“ a umožňuje svobodně a široce bádat, aby bylo možné „pochopit důsledky systematického ničení tradičních hodnot evropské civilizace“.

Nemůžeme však mlčet, když v cílené diskreditační agitaci je proces digitalizace a práce zaměstnanců Ústavu účelově dehonestována, veřejnosti jsou poskytovány nepravdivé informace, často s jedinou motivací: poškodit buď konkrétní osoby nebo samotnou instituci Ústavu. Tak se stalo nejen ve výše uvedených případech, ale naposledy i v případě, kdy Mgr. Katka Volná a ředitel Zdeněk Hazdra jednostranně označili viníka v souvislosti se zveřejněním 380 jmen agentů vojenské kontrarozvědky sloužící po roce 1989 v tajné službě.

Považujeme za manažerské selhání vedení Ústavu a částečně i Rady, že přední reprezentanti této instituce jsou buď pasivními diváky její dehonestace nebo dokonce sami aktivně poškozují vlastní instituci.

Proto využíváme ustanovení § 278 Zákoníku práce o projednání a na základě této Zprávy a stanoviska žádáme vedení Ústavu o osobní jednání, při kterém budeme žádat vysvětlení, důkazy a nápravu.

Zároveň se ve snaze dosáhnout v této věci shody obracíme i na Radu Ústavu s žádostí o osobní jednání.

V Praze 9. srpna 2010

Pozn. redakce:Od 13. 8. je ředitelem Ústavu Daniel Herman, bývalý katolický kněz a mluvčí českých biskupů, vedoucí kanceláře prof. Jana Švejnara)