Podle jakých kritérií poslanci volili finančního arbitra?

Patrik Nacher

            Před více než týdnem celkem v tichosti proběhla volba finančního arbitra. Informace na veřejnost nepronikly téměř žádné. Zájem politiků, kteří finančního arbitra volí, ale i médií také nebyl příliš velký. Celá volba zapadla do stínu kauz místopředsedy vlády Čunka, hledání nového ministra školství či financování občanského sdružení paní Paroubkové. Přitom jde o volbu do čela instituce (pro účely tohoto textu budu používat tento termín, jakkoliv jde o fyzickou osobu), která má mimosoudně rozhodovat ve sporech klient versus banka. Zároveň jde o instituci, o které tak často hovoří politici, že by měla posílit postavení bankovních klientů. Dokonce se hovořilo i o rozšíření kompetencí finančního arbitra (dnes rozhoduje pouze ve sporech týkajících se platebního styku). A to vše v rámci debaty o populárním politickém tématu posílení práv a postavení spotřebitelů.

            Pro mě osobně bylo do určité míry překvapením, že ve volbě neuspěl současný finanční arbitr Otakar Schlossberger. I přes určitou kritiku odborné veřejnosti (zejména v souvislosti s prohranými soudními spory), byl v poslední době viditelnou figurou s jednoznačnými zkušenostmi v této oblasti. Další dva kandidáti byli veřejnosti téměř neznámí – Karel Kadlčák, kterého nominovalo pouze Sdružení pro bankovní karty a František Klufa, kterého nominovala Okresní hospodářská komora v Příbrami. Současného arbitra nominovalo pět subjektů (AFIZ – Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců ČR, Diners Club International, Sdružení českých spotřebitelů, Regionální Hospodářská komora Severovýchodních Čech, APF – Asociace penzijních fondů ČR) a podporu mu vyjádřilo také Sdružení obrany spotřebitelů SOS. Hlasování ale dopadlo zcela jednoznačně pro Františka Klufu, který z celkového počtu 162 poslanců získal 135 hlasů. Současný arbitr pak oslovil pouze 11 poslanců a poslankyň a poslední kandidát jen 3 zákonodárce.

Co bylo příčinou, že zvítězil tak suverénně neznámý kandidát a naopak tak výrazně propadl současný finanční arbitr? Kromě již výše zmíněné kritiky současného arbitra se v kuloárech hovoří, že šlo o politickou dohodu. Tomu by odpovídal i počet hlasů pro vítězného kandidáta. Výsledek byl tak jednoznačný, že o nějaký druh domluvy mezi stranami jít muselo. To ale samo o sobě nic neznamená. Není to nic nenormálního ani neregulérního. Otázkou je, zda-li právě v tomto případě je taková dohoda užitečná. Podle dostupných informací se totiž na půdě Poslanecké sněmovny nekonalo představení jednotlivých kandidátů a jejich vizí. Ani ve Stálé komisi pro bankovnictví či na jednotlivých politických klubech, ale ani na plénu před samotnou volbou. Na základě jakých informací a podle jakých kritérií tedy poslanci volili? Zabýval se někdo z PS obšírněji dosavadním působením finančního arbitra? Zhodnotil někdo jeho práci a k jakým závěrům dospěl? Předložili kandidáti na tuto funkci nějaké projekty a představy o vedení této instituce? A jak to bude s oním rozšířením kompetencí? To jsou jen některé otázky, na které by odborná, ale i laická veřejnost měla slyšet odpovědi. Jinak se totiž stále budeme pohybovat v bludném kruhu. O tom, že by se u nás mělo zlepšit postavení bankovních klientů slyšíme často. Když pak ale probíhají volby do čela instituce, která by se na tom měla významně podílet, o tématu se příliš nehovoří.

            A aby byla informace úplná, zástupce finančního arbitra nebyl zvolen vůbec. Dosavadní zástupce Petr Scholz získal jen 17 respektive 19 hlasů a druhý kandidát František Tomášek dokonce žádný respektive 5 hlasů. Vzhledem k tomu, že nikdo nezískal nadpoloviční většinu, bude se kandidát i nadále hledat. Snad bude celý proces hledání a výběru kandidáta průhlednější než tomu bylo u finančního arbitra.