Nechceme daňový kartel EU

IVANA HASLINGEROVÁ

MOTTO: Nemínila jsem se smířit s tím, že by většinové hlasování v EU bylo aplikováno na daňový systém, který jsme měli podle přání Evropské komise "harmonizovat". Konkurence mezi daňovými režimy je mnohem zdravější než zavedení jednotného systému. Nutí to vlády držet vládní výdaje a zdanění na nízké úrovni a omezit břemeno regulací; a když se jim to nezdaří, umožňuje to společnostem a daňovým poplatníkům přestěhovat se jinam. V každém případě schopnost stanovit vlastní hladinu daňového systému je životně důležitým prvkem státní suverenity. 

  Margaret Thatcherová, Roky na Downing Street

O slovech lady Thatcherové není třeba pochybovat. přesto ale hrozí stále intenzivněji, že Evropská komise (EK) na její rady nedá a naopak se snaží o "harmonizaci" daňových systémů všech členských zemí v EU. Nad tím, kdo má pravdu, zda EK a potažmo naše vláda, která ji poslouchá jako loutka, nebo největší politička, jakou Evropa kdy měla, se zamýšleli významní ekonomové na semináři Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) pod názvem "Daňová harmonizace vs. daňová konkurence".

Ředitel CEPu Petr Mach přichází na seminář "Daňová harmonizace vs. daňová konkurence"

Je zarážející, že ještě v současné době na tuto otázku neznají odpověď profesoři na Vysoké škole ekonomické (VŠE), když lady Thatcherová ji znala již v pondělí 2. prosince 1985 na zasedání Evropské rady v Lucemburku. Podle slov profesorky VŠE Květy Kubátové  je dokonce "téma CEPu velice vachrlaté až třeskuté a jeho řešení není nabíledni." Připustila sice, že daňová politika stojí na dvou základech - daňové konkurenci a boji proti ní a že daňová konkurence je ekonomickým stimulem. Je však podle ní i ohrožením veřejných projektů, neboť nutí řešit daně a výdaje současně, zatímco daňová harmonizace omezí daňové úniky a nutí vlády šetřit. "Daňová konkurence není nejlepší způsob, jak zavést daně. Bohatí si nebudou platit na důchod," uvedla profesorka Kubátová. Současná vláda se proto snaží o daňovou harmonizaci, která není sledováním občanů a cestou k policejnímu státu, ale pouze snahou najít společné daně.

Jednoho z přítomných ekonomů inspiroval referát k nakreslení obrázku na snímku. Bylo by asi zajímavé kdyby jej dostal nějaký psychoanalytik k rozboru toho, co si o přednášce myslel...

Moderátor semináře Marek Loužek zdvořile podotkl, že šlo ve výše popsaném referátu o diplomatickou zdrženlivost a vyjádřil přesvědčení, že další řečník již takový nebude

A měl pravdu. Ředitel CEPu Petr Mach byl na rozdíl od paní profesorky jasný a nekompromisní a téma nebylo pro něj rozhodně ani třeskuté ani bez řešení. Hned v úvodu prohlásil, že daňová konkurence musí být zachována a celý jeho referát se nesl v tomto duchu. "Neviditelná ruka trhu funguje vždy blahodárně. Je proto jasné, že na trhu musí existovat konkurence, proč by neměla existovat i mezi státy?  Konkurence mezi státy je hlavní obranou proti totalitě, neboť podporuje zdravou soutěž tím, že v každé zemi omezuje moc. Zavede-li některá země dobrý systém, musejí ho druhé rovněž zavádět," uvedl Mach. Snížení daní není podle něj hrou s nulovým součtem, neboť když se sníží daně, zvyšuje se hospodářský růst. Lákadlem pro investory jsou ale nejen daně, nýbrž i kvalita infrastruktury a efektivní veřejné výdaje nejsou daňovou konkurencí vytlačovány naopak neefektivní ano. Stejné daně pro různé ekonomiky jsou podle Macha škodlivé a je nefér, aby se v této věci chudší země přizpůsobovaly bohatým. Harmonizace daní je neefektivní jak pro jádro, tak pro periférii EU. "EU je daňový kartel, schválila nové daně na uhlí, elektřinu, plyn. Neurčuje zatím daně z příjmů, ale její ústava, bude-li schválena,  dovolí i toto. Pak nikdy nebude existovat 15tiprocentní rovná daň. Konkurence mezi státy je stejně prospěšná jako konkurence na trhu. Měli bychom proto odmítnout Evropskou ústavu. Daňová konkurence je věc užitečná, daňový kartel EU ne," uzavřel s důrazem Mach. Připomněl slova svého profesora Václava Klause, že "Demokracie nemůže fungovat ve větší entitě, než jakou je nezávislý suverénní stát," stejně jako slova Friedricha von Hayekova z jeho slavné knihy  Cesta do otroctví: "Představuje-li si někdo, že je možné demokraticky řídit nebo plánovat hospodářský život rozsáhlé oblasti, prozrazuje naprosté nepochopení problémů, které by takové plánování přinášelo."

Miroslav Plojhar z Newton, a.s., uvedl jednoduché vysvětlení, co stojí za tím, proč státy z jádra EU tolik tlačí na sjednocení daní: "Uvědomíme-li si, že Německo, Belgie, Francie a Itálie mají daně kolem 40 %, Anglie, Švédsko, Dánsko kolem 30 %, země vstupující kolem 20 % (Slovensko 19, Polsko 24, Maďarsko 16) a zázrak EU Irsko dokonce 10%, pak je zřejmé, kdo tlačí na daňové sjednocení."  Z toho i laik pochopil, že se pak státy jako Německo či Francie brání subvencovat nově přicházející státy, které jim budou přetahovat investory svými nízkými daňovými požadavky. Přesto, že je možné pochopit důvody těchto států, pan Plojhar daňovou harmonizaci nedoporučil: "Správná konkurence vede k harmonizaci, ale násilná harmonizace nemá smysl. I kdyby se provedla harmonizace daní v EU, zůstane konkurence s USA (...) Největší negativní dopad by to vše mělo na malé otevřené ekonomiky, jako je naše." Jedna věc jsou podle něj sazby daně, druhá daňový základ.  Váha daní na HDP se za 30 let nemění. V Anglii, Švédsku, Dánsku jsou malé daňové sazby ale s velkým základem. Takže se daň u nich v podstatě vyrovnává s daní Německa či Francie. To ale neplatí pro přistupující státy.

Poradkyně presidenta Janečková shrnula vše lapidární větou: "EU chce harmonizaci, my konkurenci. Teprve skutečná konkurence vede k harmonizaci."

V závěru diskuse velmi neortodoxní myšlenku navrhl jeden ze strůjců kupónové privatizace Dušan Tříska: "Já navrhuji zrušit daně z příjmu právnických osob a zavést nulovou sazbu. Nulová sazba řeší problém účetní, takže by to likvidovalo účetnictví jako obor"