Fiskální opatření: reforma nebo balíček?

MICHAL HASLINGER

Poslední dobou se kromě Evropské ústavy nehovoří prakticky o ničem jiném než o tzv. reformě veřejných financí. Opozice o ní říká, že není ničím jiným než zdražením, neboť postrádá jakékoliv prorůstové prvky, ministr Sobotka naopak tvrdí, že je právě tím nejlepším, co povede naší zemi k prosperitě. Nebylo proto překvapením, že se stala hlavním tématem semináře Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), které sezvalo výkvět obce ekonomických analytiků, aby odpověděli na otázku, zda se jedná o skutečnou reformu nebo o balíček podobný tomu z poslední pravicové vlády. Moderátorovi Petru Machovi, řediteli CEPu, odpovídali analytik České spořitelny, a.s., Mojmír Hampl, poradkyně prezidenta republiky Stanislava Janáčková, hlavní ekonom ING, a.s., Jiří Rusnok a Ondřej Schneider z Fakulty sociálních věd UK.

"Je reforma veřejných financí reformou nebo pouhým balíčkem?" ptá se přítomných diskutujících moderátor semináře Petr Mach

Mojmír Hampl začal rázně několika tvrzeními, proč se mu reforma nelíbí. Předně prý není řešením zásadních problémů, které mají české veřejné finance. „Zavčas jsem odešel ze skupiny, která ji tvořila, ale protože jsem ji zpočátku studoval, vím, že od začátku postrádala jediného lídra, že nevznikala shora dolů, ale roztříštěnými požadavky zdola. Neboli podobně, jako kdyby automobilka zadala koncept na nový vůz a skládala ho z tisíce nákresů jednotlivých dílů, místo aby postupně vylepšovala jeden koncept. Je jasné, že takto by žádné auto nemohlo vzniknout a tím méně reforma. Cíl, který vzniká na základě roztříštěných požadavků, je nedůvěryhodný, neboť postrádá hlavní myšlenku a dlouhodobě stabilizující fiskální reforma musí mít jasnou myšlenku,“ uvedl Hampl. Jeden příklad za všechny: Plánovaný pokus o snížení počtu státních úředníků o 2 % ročně neboli o 6 % za tři roky byl předem letos vykompenzován jejich navýšením o 20 000 osob, což je přesně o těch 6 %, co má do tří let odejít. Stát se předzásobil úředníky, místo aby zavelel stop stav a teprve potom je snižoval. „Je to podobné, jako kdyby lékař překryl makeupem spalničky, aby byly vnější projevy choroby neznatelné, ale neléčil podstatu choroby. Ode mne rozhodně ten, kdo prodává takto špatný balíček, bouřlivý aplaus neuslyší. Evropu čeká návrat ke schodkům a dluhům ve veřejných financích a vstup do EU bude mít mimořádné nároky pro veřejné finance. My ale potřebujeme zdravé finance bez ohledu na EU,“ zdůraznil Hampl a uzavřel: „Obávám se, že EU bude preferovat stejnost ve všem i v daňovém systému. Podle mne je rozdílnost ale zárukou pokroku a proto mezi tyto bezpohlavní lidi nepatřím. V EU nejsou vzory a proto je nejjednodušším modelem průměr.“

"Zavčas jsem odešel ze skupiny, která tvořila tzv. reformu," radoval se Mojmír Hampl

Název příspěvku Stanislavy Janáčkové „Systémové opatření nebo jen záplaty pro rozpočet“ hovoří za všechno. V důsledku neshody v koalici vzniká podle ní nefunkční slepenec. Je potřeba udělat reformu zdravotnictví a školství, a ta je nahrazena balíčkem záplat, kde probíhají skoky ve výdajích a zvyšování daní. „Snížení daní právnických osob je kompenzováno zvýšením DPH u malých podnikatelů a povinného daňového základu osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) spolu se zvýšením sociálního a zdravotního pojištění. OSVČ budou mít základ pro výpočet zdravotního pojištění místo dosavadních 35 % celých 50 % průměrné mzdy. Sociální podporu získá OSVČ pouze s podmínkou, že nesmí odmítnout práci pro obec. Toto vše tyto občany uvrhne ve velké míře do šedé ekonomiky. Sociální cíle se nemají řešit zvyšováním daní,“ uvedla Janáčková.

Podle poradkyně presidenta Stanislavy Janáčkové reforma tvoří jen záplaty rozpočtu a není systémovým řešení. Naslouchá Ondřej Schneider

Důchodový systém není podle ní řešen vůbec, pouze se oddaluje odchod do důchodu. Jediná kladná věc je slib snížení státních fondů a snaha o zabránění zneužívání nemocenských dávek i když jen na krátkodobé nemoci. „Za 4 roky Špidlovlády vzroste dluh veřejných financí na jeden bilión korun a to i přesto, že ekonomika roste, což nemůže vést k ozdravění veřejných financí a k tomu není co dodat,“ uzavřela Janáčková.

„Doufám, že alespoň pan exministr financí Jiří Rusnok bude hájit reformu jako bývalý representant sociálně-demokratické vlády,“ uvedl dalšího přednášejícího Petr Mach.

„Čekal jsem tento požadavek, ale asi vás zklamu. Reforma nepřináší pokles daňové kvóty, který je problémem pro všechny dohánějící země vstupující do EU. Propadá se šance na sblížení DPH a šance na zahájení procesu snižování daňového zatížení práce, což je dlouhodobě velice nezbytné,“ uvedl s úsměvem Jiří Rusnok.

Ve své přednášce se zaměřil především na to, co přináší reforma pro naši zemi z pohledu blízkého vstupu do EU. Je otázkou, proč je pro nové členy EU rozpočtový schodek tak vážným problémem a proč se ho snaží rychle snížit. U nás jsou prognózy jeho poklesu ze 6,7 % na 5,9 %, v Polsku z 9,2 % na 3,8%. Je to zřejmě tím, že tyto země musejí zvyšovat své výdaje, aby dohnaly silnější partnery v EU a dostaly se na jejich vysokou úroveň. V EU je průměrná míra nezaměstnanosti mužů (resp. žen) ve věku 15-64 let 73,0 % (resp. 54,9 %), ve věku 55-64 let 48,6 % (resp. 28,8 %). U nás jsou po řadě tato čísla 73,2, 36,9, 57,0 a 23,0 % a přitom reforma skoro vůbec nesměřuje ke zvýšení míry ekonomické účasti občanů. Ve všech zemích se musejí zvyšovat veřejné finance na podíl starobních důchodů. V roce 2000 to bylo 7.8 %, v roce 2050 plánujeme 14.6% zatímco např. Řecko chce z 12,6 % stoupnout na 24,5%. Rusnok by přivítal zákon, že spolu s rozpočtem se schvaluje i rámec jeho nepřekročení. Poláci mají například v ústavě zakotveno, že když návrh rozpočtového schodku překročí 50 %, musí nastoupit nová rozpočtová procedura. Pokud jde o penzijní reformu, dnes činí poměr výdělečné generace k důchodcům 2:1, takže důchody činí 50 % mzdy. V roce 2050 bude tento poměr 1:1, takže buď budou důchody činit pouhých 26 % mzdy nebo je nutná fiskální rezerva, kterou však nemáme již nyní. „Každá ze vstupujících zemí dále bojuje s globálními investory a s velkým nepřímým zdaněním v důsledku 22procentní DPH, což vede k šedé ekonomice. Reforma neřeší ani fiskální administrativu, neboť sociální, zdravotní i finanční úřady pracují odděleně. Přitom jen spojením prvních dvou z nich by se ušetřilo přes 2000 úředníků. Nicméně pro mne není důležité, zda to je či není reforma. Jsem rád, že se vůbec něco stalo s veřejným míněním,“ uzavřel Rusnok.

„Už jen chybělo, aby se pan Rusnok vyslovil pro rovnou daň. Jsem také rád, že by podpořil zákon o omezení překročení rozpočtu, což je návrh zákona o rozpočtové kázni, a jsem všemi deseti pro,“ pochválil Petr Mach a uvedl posledního přednášejícího Ondřeje Schneidera.

„Neodešel jsem kvůli reformě ze Sobotkovy komise a nejsem tak zklamaný jako předchozí řečníci, neboť pracuji v ekonomické komisi vlád již dlouho a již mne hned tak něco nepřekvapí,“ zahájil Schneider.

Svoji přednášku nazval „Fiskální politika pro 21. století“. Krátkodobý schodek ekonomiky může podle něj být, ale dlouhodobě je to chyba. Je známo, že dlouhodobě nejlépe prosperují země s malými schodky. Jinak by byla Argentina finanční jednička. Sdělil, že po složitých výpočtech dokázal, že ideálním by bylo snížit rozsah státních výdajů na 25 % HDP. V porovnání s realitou ale nelze toho podle něj dosáhnout. Především tomu vadí české preference k vysokému přerozdělování a z nich plynoucí politické výhody. Nelze proto podle něj čekat nic než neustálé balíčky. „Nelze zakázat politické preference přerozdělování, ale naučit se s nimi žít,“ uvedl Schneider. Pochválil též, že naše rozpočtová trajektorie kopíruje USA. Cenný prvek i přes nekonzistentnost reformy vidí v tom, že se vláda poprvé pokusila zavést tříletý rozpočtový výhled a že vláda uvažuje o nezávislé fiskální agentuře, která by se starala o finance státu.

„Zmrazil mne sice pohled posledního řečníka k totálnímu pesimismu, že jsme odsouzeni k trvalým balíčkům, ale potěšila mne zpráva o nezávislé fiskální agentuře,“ glosoval Mach a hned pohotově vznesl dotaz, zda může být jmenována fiskální rada presidentem republiky a kolik má mít členů.

Z výše uvedeného je patrné, že ani člen Sobotkovy komise natož pak ostatní řečníci nejsou reformou nadšeni a to i přes to, že se nejedná pouze o pravicově smýšlející osobnosti. Pro nás obyčejné smrtelníky bude mít tato reforma dopad velmi vážný. Speciálně pro OSVČ, které jsou tak neoblíbené pány Špidlou a Sobotkou, bude její dopad takřka likvidační.