Stý seminář CEPu

Ivana Haslingerová

V úterý 30. května se konal v prostorách pražského Autoklubu již stý seminář Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) jehož název "Skryté dějiny evropské integrace" jakoby podtrhoval toto významné výročí. Po jeho ukončení přítomní vzpomínali v kuloárech na začátky CEPu a protože bylo tři dny před volbami bylo slyšet i úvahy co bude za pár let pokud zvítězí neurvalá levice. Jestli se sejdeme ještě na dvousté přednášce. Jeden z přítomných mladíků se přitočil ke skupině rokujících dam se slovy: "Dámy nezoufejte, už to vidím jak za padesát let vchází touto chodbou energický stařík s hůlčičkou a se slovy  "Jak to, že to ještě nezačalo! Kde je Mach.?!" se vrhá k řečnickému pultíku zahájit miliontý CEP. Omlouvá se přítomným, že se poprvé ale opravdu poprvé v životě o 10 minut opozdil, ale že musel, ale opravdu musel ten Mač s tou protivnou Navrátilovou už konečně vyhrát. "Bylo už opravdu na čase, abych jí ukázal, kdo je světovou jedničkou," konstatuje a uvádí George Busche nejmladšího, aby přednesl referát na téma "Zásadní příčiny porážky EU Spojenými státy americkými". Představa krásná a nezbývá než si přát, aby se vyplnila a aby CEP kultivoval naši politiku a ekonomickou obec ještě nejméně tak dlouho. 

Výkonný ředitel CEPu Petr Mach (druhý zprava) se svými spolupracovníky Jaroslavem Bachorou, Dinou Chmaitilliovou a Markem Loužkem (zleva)

 Vím, že zase budu pány Potůčky obviněna, že jsem fanynkou pana prezidenta, ale přesto musím napsat poděkování jemu a výkonnému řediteli CEPu Petru Machovi za to, co po dobu šesti let jeho existence dělají. Vzpomínám na první svoji návštěvu CEPu, kdy mi tehdejší sekretářka profesora Klause paní Eliška Klepalová doporučila, že tam si ho budu moci nejlépe nafotit do naší revue. Měla pravdu, ale já coby fyzik tam seděla a naprosto nerozuměla co si páni ekonomové povídají. Místo zkratek INDO, MINDO, CINDO používaných v kvantové fyzice a chemii pro tehdy používané výpočetní metody struktury molekul a kovů se to hemžilo jakýmisi HDP, DPH, spotřebními koši a rozpočty.  Na štěstí se skutečně dalo získat mnoho hezkých snímku pana moderátora Klause s nekontrolovanými výrazy ve tváři při diskusi s přednášejícími a tak jsem šla i na další seminář a asi po desáté návštěvě jsem začala věci chápat a začala tam chodit nejen kvůli fotografování, ale především kvůli zajímavým přednáškám. V současné době si již  při poslechu debat v televizi často říkám "Bože, kdybyste chodili na CEP, tak byste uměli pořádně odpovědět a nenechali se tak topit nějakým restauratérem". Nepíši to proto, abych se chválila, ale proto, abych ukázala jak CEP rozšiřuje obzor a to dokonce i naprostým laikům. Vždy se tam člověk dozví něco nového, ať jde o upozornění na nové zajímavé knihy či na problémy současného dění a to nejen v ekonomice, ale i v historii, filosofii i ve vztahu k zahraničí. Proto přeji CEPu ještě mnoho zajímavých a poučných seminářů a jeho protagonistům hodně sil do další nelehké práce.