Nekvalitní soudci nebo korupce ?

 Edita Šimáčková

Všechny členské státy EU jsou vázány standardy ochrany lidských práv, které jsou uznávány i v ČR, řekl  dne 4. 5. 2006  pro Metro ústavní soudce JUDr František Duchoň. Něco jiného ovšem v praxi koná. Dne 12. 4. 2006 se  totiž podepsal pod usnesení Ústavního soudu, čímž „pofoukal“ dobře připravený proces vyvlastnění našeho majetku. Že je to v rozporu s Ústavou a Úmluvou o lidských právech? Co na tom? Soudy vůbec nezajímalo, že žaloba byla podána na původního majitele a že obvinění v žalobě uvedených jsme se nemohli dopustit.  Měli jsme zřejmě štěstí v neštěstí, že dřívější majitel nebyl vrah, to bychom asi šli za mříže. Ale zase kdyby byl vrah, mohli jsme prezidenta republiky žádat o milost. A prezident je slušný člověk

Přišli jsme o celoživotní úspory, rodina s dětmi a já na stará kolena o  domov, jistoty a také důstojnost.   Těžko totiž vysvětlujeme, že j¨te se ničeho nedopustili a přesto je Vám majetek ukraden. Toto slovo používám záměrně, neboť JUDr Vojtěch Cepl, bývalý ústavní soudce jednou řekl  v rozhlasové relaci, že „vyvlastnění majetku za nepřiměřenou cenu je krádež“.  Měli jsme zřejmě smůlu, že se  našeho  majetku zachtělo magistrátní úřednici s „dlouhými prsty“ a měla štěstí, že její právní zástupce shodou náhod pracuje pro magistrát. Potom stačilo samosoudci „vyrobit“ několik chyb a už to „jelo“. Samosoudce se náhodou nechával v jiné kauze  zastupovat stejným právním zástupcem žalobkyně. Společné dílo se „povedlo“  a  nám sebrali nejen  polovinu domu se zahradou, ale i pozemek  pod naší garáží. Máme opustit byt o výměře 115 m2 v nejlukrativnější části města Liberce, který byl v držení naší rodiny od r. 1985  za pouhých 1,5  milionu korun. Znalecký posudek při vynesení rozsudku byl již 2 roky starý, platil nový cenový výměr. Ústavní soud tento starý znalecký posudek označil za tržní cenu.  Co na tom? Co na tom, že stát přichází o daně? Vždyť nová vlastnice dostává od státních úředníků  miliony bez daně. Dnešní odhad nemovitosti je totiž 8mil. Kč.

Že celý případ dle našeho názoru je provázen korupcí, lze z dokladů snadno zjistit. Nová „majitelka“ všechny rozsudky znala ještě dříve, než byly vyneseny. Stanovisko Ústavního soudu nám písemně sdělila již 5. 4. 2006, ačkoli, jak shora uvedeno, toto usnesení nese datum 12. 4. 2006. Pak se ani nedivíme, že při takovém „vlivu“  Policie ČR dosud neřešila fyzické napadení mé dcery manželem „nové majitelky“ ze dne 23. 9. 2005. Že jsem se musela dívat s vnukem, jak mi bije dítě, že dcera musela být 14 dní  hospitalizována a pracovní neschopnost trvala téměř 6 týdnů. Co na tom?  Asi se to „zamete“ pod koberec.  

Zatím marně hledáme adekvátní bydlení, za tuto cenu není ani byt v panelovém domě. Zatím žijeme díky státním úředníkům jako  ve vězení. Nesmíme na zahradu, nesmíme se pohybovat po domě, nesmí k nám návštěvy,  zničili naši zeleň a denně musíme strpět urážky. Že by nás ochránil proti takovému hyenismu Magistrát města Liberce?  Ne, vždyť se toho dopouští magistrátní úřednice sociálního odboru a magistrátní úředníci  jsou zřejmě chráněné osoby. V usnesení Ústavního soudu je mimo jiné  uvedeno, že každý má právo vlastnit majetek. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu. Z toho jsme odvodili, že majetek nám byl vyvlastněn ve prospěch veřejně činné osoby, magistrátní úřednice.

Ani se nedivím, že občané našim soudům nevěří, dobré mravy tam rozhodně hledat nemohou. 

V souvislosti s vyvlastněním, resp. zrušením podílového vlastnictví k nemovitostem zapsaných na LV č. 1293 pro obec a kat. území Liberec, a to objektu bydlení čp.806 /Liberec I – Staré Město/ se zastavěnou plochou p.č. 3183 o výměře 170 m2, zahradě p.č. 3182/1 o výměře 579m2, zast. ploše p.č. 3182/2 o výměře 29 m2 a zastavěné ploše p.č. 3182/3 o výměře 32 m2. Majetek nám byl vyvlastněn na základě žaloby, podané žalobkyni na pana Šimáčka Miroslava dne 14. 5. 2001 vůči tehdejšímu druhému vlastníkovi, my odsouzení jsme se stali vlastníky na základě darovací smlouvy od rodinného příslušníka až 16. 8. 2001. Žaloba na nás přešla podle ustanovení § 107a OSŘ, odst. 1 a 2. Žalobních důvodů jsme se nemohli dopustit, ale měli jsme nakonec „štěstí“, že pan Šimáček nebyl vrah a tak jsme přišli „jenom“ o majetek, domov, jistoty a čest.

Rozsudkem jménem republiky č.j. 29 C 890/2001-55 ze dne 27. dubna 2004 nám byly vyvlastněny nemovitosti, které byly v držení naší rodiny od r. 1985. Dle našeho názoru se jednalo o nekvalifikovanou práci samosoudce, jevící dle našeho názoru i prvky korupčního jednání. Přišli jsme o celoživotní úspory, bydlení, domov, čest i jistoty. Za 1,5 mil. Kč nelze

zajistit adekvátní bydlení /rodina se dvěma dětmi, z toho jedno nezletilé dostává 750 000,- Kč, bývalá vlastnice l/4 domu pak rovněž 750 000,- Kč/.

Samosoudce Mgr. Hoček se dopustil dle našeho názoru záměrně několika pochybení :

V § 142 odst. 1 není stanoven pouze výčet možných způsobů vypořádání spoluvlastnictví, nýbrž zároveň i pořadí, ve kterém je nutno jednotlivé možné způsoby vypořádání zkoumat. Tento výčet způsobů i pořadí vypořádání jsou pro soud závazné. S účinností od 1. 7. 2000 byl zákonem č,. 106/2000 Sb., novelizujícím zákon č. 72/1994 Sb. zaveden do českého právního řádu další způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to jeho transformací na spoluvlastnictví budovy ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb (viz § 5 tohoto zákona). Posléze uvedené ustanovení se současně dotýká úpravy postupu při zrušení a vypořádání podílového vlastnictví zařazené do obč. zákoníku. Není proto vhodná formulace, kterou zvolil krajský soud /viz str. 2 verte odůvodnění napadeného rozsudku) – „nelze uvažovat o vypořádání podílového spoluvlastnictví zřízením bytových jednotek se spoluvlastnictvím ke společným částem domu a pozemkům podle zákona o vlastnictví k bytům, jak v odvolání dávali na zvážení žalovaní. Ustanovení § 142 odst. 1 obč. zákoníku takovou možnost nepřipouští …. „ Vypořádání podílového vlastnictví na tzv. bytové vlastnictví je nutno chápat jako způsob bezprostředně následující poté, kdy bude vyloučen první způsob vypořádání, t. j. reálné rozdělení věci. Proto se soudy MUSÍ takovou možností zabývat před tím, než využijí případné přikázání za náhradu. Stěžovatelům lze dát za pravdu, že okresní soud o takové možnosti neuvažoval – konec citace. . Přitom jde o dům spíše činžovního charakteru, kde původně byly 3 bytové jednotky, z toho jednotka v suterénu se nyní používá jako kotelna a dílna. V domě je rozdělena voda, el. energie, plyn. Rozdělení věci nic nebránilo. V protokolu z jednání lze dokonce najít znění, které soudu sdělila žalobkyně - citace : Pokud jde o dispozice domu, je to dům se 2 bytovými jednotkami, které jsou od sebe úplně oddělené – konec citace. Ústavní soud sice dále konstatuje, že – citace „jeho pochybení však napravil krajský soud, když na stejném místě, jak výše označeno uvedl „že založení svého druhu spoluvlastnictví k nemovitostem by neřešilo hlavní důvod zrušení spoluvlastnictví, t. j. neshody spoluvlastníků. Dovoluji si odcitovat, jak krajský soud „napravil“ : Pokud jde o konfliktní vztahy mezi účastníky, zejména žalobkyní a 2., a 3., žalovanými, je nepochybné, že tyto rozpory se váží k nastěhování žalovaných do domu. Žalovaní prováděli v domě URČITÁ opatření bez souhlasu žalobkyně, což vyvolávalo její negativní reakci a z toho, že Policie ČR v počínání žalovaných neshledala trestný čin, NEZNAMENÁ, že počínání žalovaných bylo v souladu s rozsahem jejich práv při hospodaření se společnou věci podle § 139, odst. 2 obč. zákoníku – konec citace. Z celého spisu je patrné, že jsme se žádného pochybení nikdy nedopustili / toto „sdělení“ soudu, který rozhoduje o lidských osudech bereme podobně jako že „podezřelý sice nikoho neznásilnil, ale má přístroj“/.

2. v protokolu z jednání dne 21. 4. 2004 str. 7 říká právní zástupce žalobkyně „Proto navrhuji podíl. spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat tak, že výlučným vlastníkem domu a pozemků bude nadále žalobkyně, výjma ovšem parcely 382/3 /správně mělo být 3182/3/,na níž stojí garáž, která je výlučným vlastnictvím žalovaných.

I přes toto konstatování právního zástupce žalobkyně, Mgr Hoček nám pozemek pod naší garáží rozsudkem vyvlastnil. K tomu citace z  usnesení Nejvyššího soudu str. 4 „ Povaha odvolateli uplatněné námitky pak je ve skutečnosti námitkou vady v postupu soudu, čili vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“.

„Majitelka“ si nyní přeje, abychom garáž zbourali.

3. na str. 3 rozsudku Mgr. Hoček, samosoudce, konstatuje, že – citace „obdobné závěry nutno učinit rovněž z policejního spisu ORLI 886/LB-TČ-2001, který opět obsahuje především několik podání OBOU stran, týkajících se soužití v domě. Kdyby protokoly četl, věděl by, že my jsme nepodali podání žádné, dokonce ani v případě, kdy nám žalobkyně dala na komín plech s cihlou, což jeden člen naší rodiny málem zaplatil životem.

4. na str. 4 rozsudku je uvedeno – citace „A zatímco se žalovaní snažili péči žalobkyně či její rodiny o dům bagatelizovat – uvedený svědek osvětlil, že v této otázce panovala většinou shoda …“ – konec citace. Jedná se o záměrně uváděné nepravdy, protože žalobkyně se nechtěla s námi na péči o dům podílet, nejnutnější opravy jsme zajišťovali my za pomocí státního stavebního dozoru /například padající komíny/. Formulace rozsudku je účelová.

Rozsudek je „postaven“ na tom, že naše podíly byly tříštěné. Naším záměrem bylo si majetek ošetřit tak, jak to bylo spravedlivé. Nemovitost jsme dostali od syna l. žalované, bratra druhé žalované. Nemovitost byla v držení naší rodiny od r. 1985. /I. Žalovaná chtěla, aby její syn původní majitel dědil/.

Nesprávně a účelově hodnotil samosoudce též využití nemovitosti. Dnes celou nemovitost vlastní „majitelka“ s manželem a dcerou, kdežto rodina s dvěma dětmi, z toho l nezletilé se má vystěhovat. První žalované,která chtěla žít s rodinou přichází o své celoživotní úspory.

Krajský soud neakceptoval žádné nové skutečnosti, které nemohly být u soudu I. stupně uplatněny, ačkoli to odporuje nálezu Ústavního soudu. Nepozastavil se ani nad tím, že rozhoduje podle 2 roky starého znaleckého posudku na nemovitost. Nenapravil vadu soudu ve věci vyvlastnění pozemku pod garáží, která je v našem výlučném vlastnictví /bez pozemku znehodnocená/.

Komentovat usnesení Nejvyššího soudu, který z nás udělal žalované, snad není potřebné Proč soud vyššího stupně nemůže napravit vady soudu nižšího stupně, nám uniká.

Usnesením Ústavního soudu nám bylo sděleno, že Každý má právo vlastnit majetek a že vyvlastnění je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Protože žalobkyně je magistrátní úřednice, asi to byl veřejný zájem. A protože její právní zástupce pro magistrát pracuje, asi to měl za úkol.

Ústavní soud znalecký posudek považuje za tržní cenu a nad tím, že tento znalecký posudek je z r. 2003 se nepozastavil. Že magistrátní úřednice dostává od státu bez daně majetek v hodnotě několika milionů, to ani Ústavnímu soudu nevadí. O vyvlastněném pozemku pod garáží se nezmiňuje. Chyb, které vidí i laik je v usnesení Ústavního soudu několik, co na tom. Co na tom, že Ústava a Úmluva o lidských právech se „červená“, Co na tom, že usnesení ÚS podepsal JUDr František Duchoň, který pro Metro dne 4. 5. 06 uvádí – citace „Všechny členské státy jsou vázány standardy ochrany lidských práv, které jsou uznávány i v ČR“ – konec citace. I z toho jsme odvodili, že korupce se táhne jako červená niť od Okresního soudu až po soud Ústavní a že rovné a spravedlivé zacházení, nebo aplikaci dobrých mravů v  tomto státě slušný člověk zřejmě nemůže očekávat.

A to nás chtěla stěhovat již 30. 3. 2006 za pomocí magistrátních úředníků, ačkoliv zaplatila až 6. 10. 2006 – žádné peníze totiž neměla.

Její „známosti“ na Policii ČR jsou například i příčinou toho, že se dosud neřeší fyzické napadení p. Malíkové dne 23. 9. 2005 ! manželem žalobkyně, ačkoli si vyžádalo hospitalizaci napadené a 6 týdnů pracovní neschopnosti. Přestupkové oddělení MML „chtělo“ zamést pod koberec. Naše prosby, aby magistrát města Liberec nám pomohl, jsou odmítnuty proto „že není známo v jakém jsme právním postavení“ – citace z dopisu tajemníka MML!! Asi proto, že pí Harduláková, žalobkyně a nová „majitelka“ je pracovnicí MML, sociálního odboru a je ve veřejném zájmu, aby byla chráněna. Jsme ale občané tohoto města. Co s tím ?

A tak by se dalo pokračovat ………

Edita Šimáčková kontakt 605 368 128

Karel Malík

Edita Malíková kontakt 723 711 015

všichni bytem Purkyňova 806/6

Liberec

Zpracováno dne 23. 5. 2006