Důvodem zavedení rovné daně je přinutit podnikatele vůbec platit daně

Ivana Haslingerová

V pražském paláci Žofín představil premiér Mirek Topolánek hejtmanům, starostům a předsedům místních poboček ODS "Reformní kroky vlády", aby o nich správně informovali členskou základnu. Na tiskové konferenci po semináři se podivil pan premiér, že na tak "výsostně interní akci ODS" přišlo tolik novinářů. Je ale  jasné, proč. Reforma není pouze výsostně interní akcí ODS. Dotkne se všech občanů a není proto divu, že zájem médií o ni je obrovský, protože je o ni obrovský zájem jejich čtenářů.

Seminář na Žofíně přijel pozdravit přítel Mirka Topolánka bývalý předseda reformní slovenské vlády Mikuláš Dzurinda. Protože pod jeho taktovkou Slovensko již úspěšně rovnou daň zavedlo, věděl, co říká. Občanským demokratům na Žofíně především řekl, že pro prosazení změn budou potřebovat odvahu, rozvahu a především trpělivost. Vyzval členy nejsilnější vládní strany, aby stáli za svým předsedou. „Buď budete všichni společně úspěšní, nebo budete všichni společně neúspěšní,“ ukončil své vystoupení Dzurinda.

 

 

„Podmínky Slovenské republiky, kde byla zavedena premiérem Dzurindou skutečná rovná daň, a naší republiky nejsou souměřitelné. Připravovaná reforma naší vlády je výsledkem koaliční dohody a tragického stavu rozpočtů. Cíle, které vláda představila, jsou proto jen počátkem potřebných změn. Jsme v první třetině a následovat mají další reformy. Mikuláš Dzurinda má pravdu, že reforma potřebuje odvahu, rozvahu a především trpělivost. Rychlost konvoje určuje totiž nejpomalejší loď,“ uvedl Mirek Topolánek.

Je to sice pravda a všem je jasné, jak křehká je vládní koalice a jak je ODS v ní vydírána malými straničkami zejména v důsledku patového volebního výsledku. Leč na Slovensku spustil opravdovou rovnou daň premiér Dzurinda rovněž v koaliční vládě skládající se z mnoha stran a za šíleného stavu financí, takže omluva, že nejde u nás provést razantní kroky jako na Slovensku kvůli koaliční vládě, není úplně postačující. Jasně to vyjádřil bývalý  ministr financí poslanec Vlastimil Tlustý: "Chápu, že je třeba hledat kompromis v koalici, ale nechápu, proč je třeba popřít vše z programu ODS."

Absolvovala jsem přednášky o rovné dani bývalého slovenského ministra financí Ivana Mikloše před i po zavedení reformy, našeho stínového ministra financí za ODS Vlastimila Tlustého, od něhož podle vlastních slov to Ivan Mikloš opsal, ředitele Centra pro ekonomiku a politiku, brilantního ekonoma Petra Macha, a  profesora ekonomie na VŠE a vehementního prosazovatele rovné daně u nás Václava Klause. Ze všech přednášek bylo jasné, že hlavní důvod pro zavedení rovné daně je přinutit podnikatele daně vůbec platit. Jakmile je totiž v daňovém předpisu povoleno 363  výjimek  a tento předpis zná 447 druhů příjmů,  je hračkou pro daňové poradce vyrobit z velmi prosperující firmy vždy koncem června firmu před bankrotem. Na své přednášce na VŠE to v červnu 2005 potvrdil profesor Klaus: „Úkolem daní je zajistit financování veřejných služeb. Není ale jejich úkolem sledovat dotační a subvenční cíle.“ Jasně a pochopitelně i pro naprostého laika vysvětlil, proč se mu líbí z tohoto důvodu pojem rovné daně.

Rovná daň je totiž až banálně jednoduchá a průhledná a nejde tudíž při podání daňového přiznání nic ošálit. Je realizována pouze s jedinou výjimkou: Placení rovné daně nezačíná od nulového příjmu, část příjmu je zcela nezdanitelná.

 Vyneseme-li tedy závislost velikosti daně na příjmech, dostaneme v případě navrhované rovné daně přímku s předem daným sklonem, řekněme alfa. Ta však nezačíná v počátku souřadnic, ale začíná od tzv. odečitatelné položky, z níž se neplatí žádná daň.

 „Pokud by nebylo odečitatelné položky, byla by rovná daň nesmírně asociální, a naopak, při veliké odečitatelné položce by byla likvidační pro rozpočet. O této odečitatelné položce a o velikosti koeficientu alfa lze diskutovat. ODS navrhuje odečitatelnou položku 6000 Kč a alfa 15 %,“ uvedl profesor Klaus. Z toho je vidět, že sociálně slabí občané by platili velmi málo nebo nic, naopak podnikatelé by měli daně vyšší a že rovná daň není daní z hlavy, jak si mnozí mylně myslí, ale je procentuální. Jde tedy jen o to nalézt vyváženost hodnot odečitatelné položky a strmost křivky alfa, která určí progresivnost daně.  Jak je zřejmé, jde skutečně o banální koncept a pokud se zruší odečitatelné položky, jde o koncept neošiditelný. (Na Slovensku tehdy chtěl zavést ministr financí Ivan Mikloš 20 % rovnou daň s odečitatelnou položkou 8000 Sk. Z příjmu 15 000 Kč by u nás platil občan 15 % z 9 000 neboli 1 350 Kč, na Slovensku 20 % z  7 000 Sk neboli 1 400 Sk. Manažer se 106 000 Kč by zaplatil 15 000 Kč, na Slovensku 19 600 Sk.) Proti současné dani je u konceptu rovné daně jeden podstatný rozdíl. V současné době se odepisuje spousta položek a tím si firmy snižují daně za pomoci daňových poradců, kteří by se jinak stali nepotřebnými. Ne nadarmo patří proto v současné době daňoví poradci mezi nejlépe placené firmy u nás mající obrat nad 10 mld. Kč ročně. Podnikatelům se totiž vyplatí je zaplatit a o zisk se s nimi podělit. Ovšem podělit na úkor státních financí.

Ivan Mikloš vyjádřil důvod pro zavedení rovné daně podobně jako profesor Klaus: "Daňová soustava je od toho, aby se vybraly co nejefektivněji daně, ne od toho, aby na ní ten či onen ušetřil. Když dostanu dostatek peněz do rozpočtu, získají na ní všichni občané, neboť budu moci vydávat více peněz na školství, dopravu, penze...." Tyto peníze do rozpočtu se získají od podnikatelů. Když budou platit jasně stanovené daně bez jediné výjimky, ztratí pro ně smysl přeplácet daňové poradce, aby pro ně spočítali díky stovkám výjimek vždy na konci roku, jak jsou chudí, a žádné daně státu nakonec nezaplatili. 

A když už někdo nevěří našim a slovenským ekonomům, ať se zamyslí nad jasnými a nekompromisními slovy nositele Nobelovy ceny za ekonomii profesora Miltona Friedmana: „Když se dají snížit daně, snižte je bez ohledu na stav rozpočtu.“

Jak je zřejmé z výše uvedeného, alfou a omegou  rovné daně je odstranění daňových výjimek. Pokud  výjimky v daňovém zákonu zůstávají, není to nikdy daň rovná, ale jen kosmetická úprava té stávající. (Dosud platný daňový zákon z roku 1992 byl 88krát novelizován, má 66 000 slov, 363 výjimek a 447 druhů příjmů) To nehovořím o tom, že vládní předloha má navíc několik předpisů pro fyzické, právnické osoby a několik daňových pásem pro DPH. Proto by bylo rozumné vůbec nehovořit o daní rovné z jakési Kalouskem objevené superhrubé mzdy, ale jen o tom, že se vláda snaží z marazmu, který jí zanechala po osmi letech vládnutí sociální demokracie alespoň trochu vystoupit a pravou rovnou daň, která by obohatila náš rozpočet podobně jako na Slovensku zavede, až pokud bude na to mít sílu neboli až získá větší mandát od voličů. Je nutné znovu opakovat, že pokud nebudou zrušeny stovky platných výjimek v placení daně, rovná daň nebude vůbec efektivní a v takovém případě by skutečně byla jen daní pro bohaté. Kdyby to lidé slyšeli takto jasně, pak by se možná zamysleli, zda jí k tomu dají mandát a staneme se konečně po takřka 20 letech od revoluce bohatou kapitalistickou zemí, nebo budeme dál šmatlat v Paroubkově marazmu navíc umocňovanému marazmem zelených ekologických daní.

Není divu, že vystoupení Vlastimila Tlustého o jeho konceptu dvanáctiprocentní rovné daně vzbudilo na Žofíně velký aplaus. I on konstatoval, že jeho reforma bere ohled na koaliční strany a ponechává jim 7 ústupků. Jde o odklad důchodové reformy, odklad státem zaručeného příjmu neboli negativní daň, která měla nahradit většinu sociálních dávek a motivovat lajdáky k práci. Smířil se se dvěmi sazbami DPH a s její dolní sazbou  9 %, s odkladem kompenzace zelenými prosazené ekologické daně, která se dotkne razantně nejvíce chudých a penzistů, i s koaliční dohodou o dani s nemovitostí. Z původní rovné daně slibované ODS si Tlustý ponechává jen čtyři hlavní body neboli pouze 36 %. Přesto se mu i za těchto okleštěných podmínek spolu se  slovenskými experty podařilo vypracovat návrh 12% rovné daně. I když to rovněž není ideální "rovná" daň taková, jakou si představoval kdysi, je to opravdu výrazná daňová reforma. "Čtyři Tlustého principy“ spočívají v jednotné dani z příjmu pro fyzické a právnické osoby a ve zjednodušení daňového systému. Tlustý se nesmířil s dvojím zdaněním fyzických a právnických osob a předložil návrh oba tyto subjekty zdaňovat 12 %. To zvedne daňový základ a umožní uhradit část výpadku daně snížením její sazby. Zvedne se ochota podnikatelů platit daně  díky nízkým sazbám a nebudou platit drahé daňové poradce nebo prchat před zdaněním do ciziny. Sníží počet druhů příjmů ze 447 na 67 a počet výjimek ze 363 na 35. Horní sazba DPH se sníží z 19 na 17 % a klesne tak  cena elektřiny a služeb, což uleví všem občanům. Důležité pro občany je, že na této rovné dani vydělají nejen nejchudší a nejbohatší, ale především středně bohatí lidé, neboli všichni občané. Na rovné dani ale prodělají pouze ti nejbohatší podnikatelé, kteří se doposud placení daní s podporou daňových poradců úspěšně vyhýbali. Člověk nemusí být ani ekonomický expert, aby viděl, že tato reforma znamená podnět pro zvýšení růstu ekonomiky a že všichni bez rozdílu, včetně dosud nejvíce šizených důchodců, na ní získají. Kdyby koaliční vláda přijala Tlustého koncept a pan Kalousek přestal vymýšlet nesmysly, nestalo by se mu v budoucnu, že i když ekonomika roste, výběr daní bude v minusu o 20 mld. Kč, jak se píše 3. května v deníku MFDNES.

Rozhodně nechci znevažovat práci pana premiéra. Vím, že dělá z nemožného možné za konstelace, jaká vznikla po volbách, ale moc bych si přála, aby si jeho političtí odpůrci v koalici, když už ne v opozici, uvědomili, jakou šanci pro nás občany zahazují a vetují kvůli svým žabomyším válkám. Aby už konečně také začali poslouchat experty a nesnažili se vše vidět jen svým úzce zamlženým populistickým prizmatem. Poprvé po volbách jsem zase slyšela z úst představitele ODS skvělou logickou ekonomickou přednášku. Pane Tlustý, děkuji Vám!