Zabraňme vraždění stromů dokud je ještě čas

Eva Clarová

Stále častěji se ve sdělovacích prostředcích objevují zprávy o kácení hlavně vzrostlých letitých stromů, ať už ve městech  nebo podél silnic, na březích toků a vodních nádrží. Je výborné, že se občané staví proti. Ve většině případů je to zbytečné,  nejčastější odůvodnění je, že jsou staré, nemocné a ohrožují lidi a hlavně auta, padá z nich listí a větve. Toto se jako mor rozšířilo v posledních letech  po celé republice. Je  to asi dost dobrý obchod. Špatně dopadly staré stromy rostoucí podél silnic, kácením ohroženy jsou i stromy na hrázích rybníků v Jistebnici, kde se proti němu brání pan Urbánek a jeho sdružení. V nedalekém Táboře  padly mnohé stromy , ať už to byla alej javorů kolem kasáren, moruší u pivovaru, lip v Bydlinského ulici. Kolik takových míst, kde by stromy mohly žalovat je. Kolik jich muselo padnout ve prospěch novodobých chrámů hojnosti kam se namísto nedělní bohoslužby vypraví celé rodiny, aby tam trávily čas uctíváním boha Mamona?Možná si lidé dostatečně neuvědomují, jak takový obyčejný strom je  vlastně dokonalý osvěžovač, nevyžadující  energii, zato plní hned  několik funkcí – ochlazuje okolí, zvlhčuje, dodává kyslík, zachycuje prach, dává příjemný stín.

Poznámka redakce: Není to jen problém Tábora. A nejde jen o ledajaké stromy na stráních, které padají při stavbě sídlištních celků. Tam je to možné pochopit. Když ale nové zástavbě mají padnout staleté parky, to je již děs. Občané pražského Smíchova se děsí, že prý dokonce bude zlikvidován nádherný starý park na Santošce, kde jsou stromy opravdu obřích rozměrů a který je prakticky již jedinou lokalitou, kam mohou místní občané s dětmi na procházku. Bohužel se o věci oficiálně dozvědí až když přijedou bagry. A pokud jde o ten nesmysl, že na hrázích rybníků stromy způsobí povodně tak k tomu jen dodávám, že tomuto nesmyslnému bludu podlehli  místní hasiči v mé rodné vsi Hněvkovicích, vykácely stromy na hrázi rybníka nad vesnicí a hráz začala nebezpečně prosakovat a už tam jsou zase zasázené stromy nové, aby ji zpevnily. Těm starým zbytečně zavražděným již ale život nevrátí nikdo a než ty maličké budou vrhat stín na rybáře, toho se nedožijeme. A to nemluvím o vraždění stromů zasazených našimi předky kolem silnic. Nikdo si jich desítky let nevšimne a pak se samozřejmě některý stane nebezpečným. Ale na to by přece stačil odborník, aby poničený strom pokácel. Naši ekologové mají plná ústa hesel o boji s CO2 a přitom jednají jako by nechodili do školy a neznali, jak strom od něj čistí vzduch a nahrazuje ho tolik potřebným kyslíkem pro život nás všech. Namísto, aby udělali akci za záchranu stávajících a výsadbu nových stromů, přivazují se ke stromům ohroženým kůrovcem a nebezpečným pro celé polesí...

Globální oteplování a klimatické změny v minulosti

prof. Miroslav Kutílek, DrSc.

 Hypotéza o vlivu emisí CO2 na vzrůst globální teploty nebyla zatím prověřena. Konsensus, shoda názorů v určité části vědecké obce, není vědeckým argumentem. Pokud by existující klimatické modely byly vyhovující, musely by být úspěšně aplikované na více případů klimatických změn v geologické minulosti Země, a především v holocénu. Navíc ve scénářích současných modelů nejsou zváženy další faktory, působící obvykle ve vzájemné provázanosti na změnu klimatu. Důkaz o mimořádném zvýšení teploty v posledním století postrádá průkaznost, neboť středověká teplá perioda byla dlouhodobá a dosahovala vyšších teplot, než je současné zvýšení globální teploty. Přejmenování neprověřené hypotézy na vědeckou teorii je postupem nepřijatelným v racionálních vědeckých metodách. Počasí není podnebí neboli klimaBohužel i v některých odborných publikacích jsou tyto dva pojmy zaměňovány, píše se například o změně klimatu v posledním roce nebo pěti letech. Někdy se jako doklad změny klimatu uvedou teploty v létě minulého roku. Chybnost takových výroků je zřejmá. Výrazné odchylky od průměrných klimatických charakteristik se nazývají anomálie. Anomálie však není ztotožnitelná se změnou klimatu. Teplejší, chladnější či vlhčí rok, než je klimaticky průměrný, je pouhá anomálie, nikoliv změna klimatu. ou. Pro tak složitý globální systém jako Země není možné jednoduše průměrovat nebo sečítat výsledky měření z jednotlivých systémů a subsystémů. Ke změně klimatu docházelo a nadále bude docházet, ať již člověk při většině klimatických změn nebyl přítomný nebo se již na Zemi vyskytoval. Lidská činnost může pouze mírně zesílit nebo zeslabit rozsah velkých klimatickch změn. Proč někteří vědci zveličují své nepodložené hypotézy? Proč se média ujala úkolu propagovat katastrofické předpovědi o vývoji podnebí? Proč téměř všichni politici přistoupili na hru o globálním oteplování způsobeném lidstvem? Odpovědi naleznete kliknutím na:

Václav Klaus

Komunisté chtějí revoluci, Zelení ji dělají

Karel Kříž

Česká republika v produkci bohatství letos už jistě přehoupne přes 80 % průměrného výkonu EU, odskočí od dnes již znovu chudšího Portugalska a dotáhne se na Řecko. Naši prvorepublikánští předkové při těchto mých slovech musí ve svých hrobech doslova rotovat – vždyť české země se kdysi srovnávaly s Rakouskem, Japonskem, či Francií. Nicméně taková je  - po čtyřiceti letech komunismu – realita. Je proto nejvyšší čas pohnout s reformami. Irsko koncem osmdesátých let bylo zhruba v naší nynější pozici. Tamní vláda reformy provedla a irský hrubý domácí produkt (HDP) poté stoupal o 7-9 % celkem patnáct let! Kdo je největším nebezpečím pro reformy: Čeští bolševici jsou mrtví. Jejich cesta je cestou bídy a strachu. Mají-li nějaké příznivce, jsou to vesměs hlupáci, lidé s pokročilým Alzheimerem, dále lidé kteří KSČM vnímají jako obranu před výčitkami vlastního svědomí jejich hrbatých duší. Aktuálně destruktivní, jsou politické praktiky socialistů a Zelených. Dovede si někdo představit plýtvání, které by  nastalo po rozhodnutí, že chleba a voda budou zadarmo? U léků to nevadí? Že jiní toto darmožroutství musí zaplatit socialistům nevadí. Zelení jsou ještě nebezpečnější než socialisté neboť jsou věřící a nejsou známy praktické, a proto nezpochybnitelné, důsledky jejich systémově ničemné činnosti neboť v žádné zemi ještě neuchopili moc jako komunisté či socialisté. Zelení „moderně“ infiltrují veřejné mínění a zákonodárství a krok za krokem likvidovat  základní princip naší civilizační racionality –  tržně vzniklou cenu a s ní spojený proces optimální alokace omezených zdrojů. Jestli budeme jejich patologickému tlaku na osvědčené struktury tržního hospodářství ustupovat, pak nejen nás, ale celou EU čeká úpadek.

Vývoj klimatu ČR

Zuzana Chlumská

První „ekologická krize“ nastala zhruba 1000 let před naším letopočtem, v dobách „lužické kultury“. Doba je charakteristická odlesněním, suchem, přívalovými dešti na podzim a erozí půdy. Středomoří, hlavně kulturu starého Řecka, poškodila klimatická změna zcela nevratným způsobem. Prakticky celosvětové dlouhotrvající ochlazení, při kterém se zásadním způsobem rozrostly ledovce a hladina oceánů poklesla na úroveň o 2m, mělo na svědomí zánik mnoha kvetoucích civilizací včetně indické kultury a „stěhování národů“, které se stalo jednou z hlavních příčin zániku Římské říše. Během 9. století končí chladné období  ve střední Evropě a rok 875 uzavírá  sérii  mimořádně chladných a neúrodných let s velkým množstvím sněhu. Je to doba, kdy Eskymáci poprvé osídlili nejsevernější ostrovy Kanady, Vikingové kolonizovali Island a pořádali své plavby do Grónska. Přelom 9. a 10. století je dobou zániku Velké Moravy, mise Cyrila a Metoděje a formování Českého státu, tedy i sv. Václava.  Průměrné teploty se pohybovaly asi o 1 -1,5°C  nad současným dlouhodobým normálem. Po té nastala malá doba ledová v letech 1195 – 1465. V Čechách je tato doba ohraničena vládou Přemysla Otakara I. a  Jiřího z Poděbrad. R.1504 o vánocích bylo teplo jako na jaře, r.1513 byla naopak zima velmi tuhá a příkrá a led tlustý. V roce 1619 v  březnu veliké mrazy a sněhy, v roce 1637 zase  mimořádná letní vedra, v roce1668 zima byla přenáramná. Teplé intersekulární období let 1943 -1995 vedlo k tomu, že se vody Barentsova moře a Severního ledového oceánu podle ruských údajů oteplily asi o 1,5°C, zimy byly mírné  a nastal výskyt teplých vegetačních období. Celosvětově se v tomto teplém intersekulárním období projevovalo prokazatelné pozvolné oscilující oteplování s ústupem většiny ledovců, posunem hranice věčně zmrzlé půdy k severu a pozvolným vzestupem mořské hladiny o 1-2 mm ročně. Celkověvidíme, že existují flexibilní civilizace, které dokáží přežít i velké klimatické změny.

Je, nebo není „globální oteplování“ politicky motivované ?

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

Toto je inzerát v Craigslist (globální inzertní kancelář) v Pittsburgu, Pennsylvania: http://pittsburgh.craigslist.org/npo/277645454.html  Greenpeace hledá organizátory kampaní v kongresových volebních okresech ve státech  Florida, Georgia, Illinois, Iowa, Indiana, Michigan, Minnesota, New Jersey, Pennsylvania, South Dakota, Virginia, a Washington, ve kterých  chtějí chtějí prodat „Globální oteplování“ masám.  Nejlépe by podle Greenpeace bylo, což už inzerát neříká, aby americký lid vládl svým politikům prostřednictvím Greenpeace a jiných NGO. Americké NGO se na svou roli prostředníka mezi velkým bussinessem a prostým lidem připravují už nejméně od začátku tohoto tisícíletí. Kyotský protokol a jeho možnosti obchodu s emisními kredity vynesl zelenou agendu životního prostředí do středu zájmu velkého byznysu, a staří giganti v ní náhle vidí své nové příležitosti. A tak se stali z bývalých úhlavních nepřátel dnešní spojenci. NGO jako Greenpeace náhle mají dost dost peněz na organizování a „mobilizaci tisíců občanů, zaplacení stovek televizních a rozhlasových vystoupení a vyvinoutí  nátlaku kterým donutily v polovině případů kandidáty do Kongresu k tomu, aby přijali silnou posici v otázce globálního oteplování“. „Polní organizátoři“ dostanou US$29,932.83 ročního platu Můžete se nechat najmout, jak se dočtete v inzerátu, i jako prostý, dobrovolný, Bushovou politikou rozhněvaný občan, tyto posice jsou ovšem zatím neplacené. Nechte si ale svou účast na demonstracích organizací potvrdit.

Od žárovky k elektrárnám

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

Zeptal jsem se dvaceti svých přátel, z nichž většina má ve svých domácnostech úsporné žárovky, co ví o způsobu jejich recyklace a likvidace. Téměř všichni odpověděli, že se cítí spoluzodpovědní za životní prostředí, odpad třídí a proto je vyhazují, nebo by je vhodili, do kontejnerů pro skleněný odpad. Jen tři z nich věděli, že to je špatná odpověď, jen tři věděli, že úsporné žárovky patří mezi zcela jinou kategorii, že obsahují rtuť, a že se vzhledem k vysokému obsahu toxických látek jedná o velmi nebezpečný odpad, pro který existují speciální sběrny a speciální předpisy o jeho likvidaci. Fluorescentní žárovky jsou nesporně úspornější než běžné žárovky, ale obsahují rtuť. Podle typu a doby výroby žárovky jí CFL úsporné žárovky obsahují od 1,5 miligramů až po 15 miligramů. Moderní úsporné žárovky pro běžné domácí použití jí průměrně obsahují asi 2,5 miligramů. Bohužel nelze očekávat, že náhle budou všechny recyklovány předepsaným a bezpečným postupem, většina skončí spolu s domácím odpadem na skládkách. Rtuť je toxický prvek, který v ekosystému nalézá své vlastní, někdy nepředvídatelné cesty a dokáže nebezpečně znečistit vše, čeho se dotkne. Rtuť obsažená v jedné úsporné žárovce nebo zářivce dokáže podle údajů specialistů na fluorescentní svítidla a jejich recyklaci, americké firmy Eco-Products, která rozhodně není nepřítelem úsporných svítidel, znečistit (podle stáří a typu svítidla) 2500 až 21000 litrů vody nad bezpečný limit[1]. Povolený obsah rtuti v povrchových vodách určených k odběru pitné vody u nás a v EU je 0,001 miligramu na litr.

Kdo dal oblakům jejich moudrost?

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

V posledních dnech jsem se začetl do článků a publikací souvisejících s umělým problémem „globálního oteplování“. Narazil na problém softwarových modelů, použitých k počítačovým simulacím vývoje klimatu. Programy jsem si opatřil... Studie, které již v té době byly hotové, se ale opírají o nesmyslná data. Některé studie pracovaly zpočátku s původní, chybnou databází, ale dokončeny byly s databází doplněnou. Úbytek stratosfrického ozonu během let 1979 až 1997 byl v modelu podhodnocen o 5/9. Jiným příkladem je následující routina, která se týká tání mořského ledu: Zde je výpočet akumulace tání ledu  prováděn jen v měsících červnu a červenci. V jiných měsících, jak jej nabádá autor „fixu“ v programu,  led netaje. Takových „fixů“ je v programech stovky, a jak poznamenávají kritičtí klimatologové, tam kde hrozí, že výsledek nebude „politicky korektní“, fixy v programu vždy zajistí, že výsledek je opraven „správným směrem“, aby odpovídal teorii globálního oteplování. Měl alespoň některý team, který připravoval modely (které jak se zdá vznikly jako soustava nezávislých programů, které pak byly „organizovány“ do systémového modelu, spolupracující QA (Quality assurance) specialisty? Dobrá QA by něco takového prostě nemohla „pustit dál“.   Jak může organizace jako OSN, IPCC a Evropská unie ospravedlnit vynaložení stovek miliard dolarů na neprokázanou teorii, která nebere v úvahu poznatky které jí odporují, a je založená na simulaci pomocí takovýchto modelů, které jsou navíc jak je vidět složené z komponentů psaných v různých obdobích, nejstarší někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých letech a dodnes opravovaných, přepisovaných a navíc „fixovaných“ aby dokázaly nedokazatelné, je ve hvězdách. Vzhledem k tomu, že se „globální oteplování“ stává novým náboženstvím, měli by se možná jeho stoupenci obrátit k  Bibli. Měli by to udělat už proto, aby odložili nápady o tom, jak budou „poroučet větru dešti“, a přemýšleli o pokoře nad textem z knihy Job:  „A potom, z nitra bouře, Bůh k Jobovi promluvil: Kdo jsi, kdo halíš mé úmysly svými nerozumnými slovy? Kde jsi byl, když jsem pokládal základy země? Řekni mi, že rozumíš! Byl jsi snad až tam kde jsou zdroje sněhu, nebo jsi snad byl tam, kde je zdroj ledu, který jsem připravil pro čas potřeby? … Má snad déšť otce, který zplodil kapky rosy?... Můžeš pozdvihnout svůj hlas až k oblakům, a poručit jim, aby tě pokryly proudy vody? Kdo dal oblakům jejich moudrost? A mohli by pak odpovědět tak, jak odpověděl Job: Má slova byla neuvážená, co mohu říci. Měl bych zakrýt svá ústa. Nebudu již mluvit. Nemám nic, co bych mohl povědět“.

INTERGOVERNMENTAL PANEL ON CLIMATE CHANGE

Zaslal senátor Martim Mejstřík

  The Working Group I contribution to the IPCC Fourth Assessment Report describes progress in understanding of thehuman and natural drivers of climate change1, observed climate change, climate processes and attribution, andestimates of projected future climate change. It builds upon past IPCC assessments and incorporates new findings fromthe past six years of research. Scientific progress since the TAR is based upon large amounts of new and morecomprehensive data, more sophisticated analyses of data, improvements in understanding of processes and theirsimulation in models, and more extensive exploration of uncertainty ranges. The basis for substantive paragraphs in this Summary for Policymakers can be found in the chapter sections specified
in curly brackets.

Zaplať, a bude ti odpuštěno

Tomáš Haas

Dne16. února 2007 uplynuly dva roky ode dne, kdy vstoupil v platnost Kjotský protokol.  Zatím bylo na jeho plnění vynaloženo (celosvětově) více než  299 500 000 000 US$  (zhruba 6 888 500 000 000 Kč) a náklady stále stoupají. Co jsme si za sto padesát miliard dolarů ročně koupili? Zatím nic. V únoru 2050 budeme ale moci hrdě oznámit, že našemu globálnímu kolektivu se podařilo snížit růst globálního oteplení o téměř 0.07 °C.  Celých sedm setin stupně!!!  Za první dva roky jsme se tedy ochladili asi o 0.003097976 °C.  Je pravda, že někteří skeptici odhadují to snížení spíše na 0.002 °C, ale nebuďmě malicherní, buďme optimisty, nechceme být jako oni. Nám na nějaké té tisícimiliontině stupně nesejde, a přesněji to stejně zatím odhadnout nejde. Tato čísla jsem si nevycucal z prstu, shodují se na nich jak skeptici, jmenovitě Patrick J. Michaels, profesor Environmentálních věd a Senior Fellow in Environmental Studies v Cato Institutu ve Washingtonu, tak obhájci teorie globálního oteplování, jmenovitě profesor Kevin E. Trenberth, nejznámější světový expert na globální oteplování, vedoucí sekce analýzy klimatu Národního centra pro atmosférický výzkum a  hlavní autor nedávno vydaného „Shrnutí pro politiky“, které vyšlo jako zatím jediný dokument Pařížské konference IPCC (Mezivládního panelu na klimatické změny).  Kjotský protokol nám tedy za ty stovky miliard nepřinesl nic.

Jak je tomu s klimatem doopravdy

Ivana Haslingerová

Kampaň, kterou odstartoval nedávný kongres ekologů z 50 zemí v Paříži, jehož cílem bylo založení nové organizace při OSN, která by se zabývala klimatickými změnami, nenechalo snad žádné médium bez povšimnutí, neboť závěry kongresu jsou opravdu katastrofické. Nechci lacině zpochybňovat za každou cenu vše, co na kongresu zaznělo, ale upozornit na to, že kromě výsledků tam presentovaných existují i jiné, rovněž odborné, pohledy na věc. Ostatně právě pařížský kongres ukázal, jak jsou závěry různých odborníků různé, neboť se muselo o jejich závěrech hlasovat. Jako fyzik jsem zažila hodně vědeckých kongresů, ale vždy se musely výsledky bádání exaktně dokázat a nepamatuji, že by dva přírodovědci nechali o svých rozdílných výsledcích hlasovat. Prostě odešli oba své věci dopočítat a dořešit, pokud vůbec na kongres jeli s tak hajdaláckou zprávou, že ji nemohli exaktně  vysvětlit. Páni ekologové na kongresu naopak na základě neucelených výsledků si dovolí dělat prognózy do konce století. Přitom odborník na klimatologii v NASA Drew  Shindel říká, že modely ekologů jsou dobré pouze v krátkém časovém horizontu - maximálně do 30 let. Jak je tomu tedy doopravdy? Je  nutné propojit různé názorové skupiny na jednotném názoru ekonomickém, ekologickém a sociálním. Lépe, než se snažit zakonzervovat současný stav celé zeměkoule, je řešit současné konkrétní následky klimatických změn. Pokud by došlo například k zaplavení některých ostrovů, je jednodušší pro jejich obyvatele nalézt nový domov, než se obrovskými náklady snažit změnit počasí na celém světě. Nechtějme poručit větru dešti jako kdysi komunisté.

Státní podnik DIAMO vítězí v  boji s  ekologickými zátěžemi z  dob totality

Jiří Pancíř

Po chemické těžbě uranu existuje v  ČR největší ekologická zátěž ve Střední Evropě – v  hustě obydlené oblasti v  podloží pod zásobárnou pitné vody pro třetinu Čech v  podzemním jezeře na ploše 24  km2 je rozptýleno 5 milionů tun kyseliny sírové jako pozůstatek drancování přírody za vlády komunistů.  Každý rok, po dobu 25 let, bylo do podzemí vtláčeno 200 tisíc tun kyseliny sírové. Do ložiska uranu bylo navrtáno 8000 vrtů. Čerpacími vrty byla kyselina do ložiska vtláčena, roztoky obohacené uranem byly vyváděny čerpacími vrty na povrch, kde byl zpracováván uran na uranový koncentrát. Oddělená kyselina sírová byla vracena zpět do podzemí. Ekonomicky byla těžba výhodná, ale sanace ložiska, kde je 5 mil. tun zředěné kyseliny rozptýlené na 24 km2 v  300 milionech m3 vod je obrovsky nákladný projekt. Zahlazování následků po těžbách v  ČR bude trvat 40-50 let a  finanční náklady představují částku 80 mld. Kč. Těžba uranu kyselinou sírovou se ve světě používá pouze v  pouštích, u  nás za komunismu byla používána v  hustě obydlené oblasti, navíc v  oblasti písků a pod zásobárnou pitné vody pro třetinu Čech. Státní podnik DIAMO má tuto časovanou bombu pod kontrolou a  díky němu nenateče vše do Labe a  jím až do Německa. Kromě toho má tento nenápadný podnik na starosti likvidaci dalších 6400 ekologických zátěží. V  republice neexistuje ekologická firma, která má ve správě tolik zátěží z  minulé doby. Není proto divu, že ředitel státního podniku DIAMO, Ing.   Bc. Jiří Jež, byl oceněn v  letošní soutěži Manažer roku titulem Manažer odvětví ČR.

Globální oblbování

Jan Beneš

Těžko soudit co pudilo obyvatele vojenského újezdu v Brdech a  starosty okolních obcí k protestní akci a TV nám ukázala i hezký transparent, požadující NE IMPERIALISMU. Jen se kapánek opozdili, měli si vzpomenout, když tam Sověti umístili své SS 20 a SS 22, ale zřejmě co tam, to tam. Pokud jde o demonstrace za cosi či proti něčemu, a to tak, aby si jich bylo nutno všimnout, nabral jsem rozum v Chicagu. To když mi emisaři Students for Democratic Society nabídli zájezd do Washingtonu D.C., letecky a za pouhých $ 15 (normální letenka stála tehdy 49) s podmínkou účastnit se jakési demonstrace. Což spousta mých amerických spolupracovníků brala, neb byli zvyklí využívat nejrůznější slevy. V té době se začal objevovat muž vědecké pověsti Carl Sagan, který propagoval u veřejnosti posypání arktických ledovců sazemi k urychlení jejich tání za účelem zpomalení ochlazování zeměkoule, jež neodvratně nastávalo a hrozilo lidstvu nedozírnými následky. Nynčko se vědci zase shodli na tom, že zeměkoule se neochlazuje, ale otepluje a hrozí nám to opět nedozírnými následky. Skoro jako pro ČR, podle nejnovějšího názoru hlásné trouby ČSSD, americká radarová stanice v Brdech. First National nám za naše dvě stovky u ní uložené kdysi poskytla žehličku. Co nám chce poskytnout ČSSD se dozvíme až před volbami. Hlasatelé nedozírných následků, momentálně skrze oteplování, pak jsou na tom stejně jako First National Bank. Chtějí naše peníze, ale neposkytnou nám za ně ani tu žehličku. Dovolím si doplnit o poznatek šamana z nové Papuy, jehož kolonisátoři dopravili za poznáním do Anglie.  A co na něj učinilo největší dojem? Na zelený trávník vyběhlo jedenáct mužů v bílém, jedenáct mužů v červeném a jeden muž v černém. Vyhodil do vzduchu míč a zapískal. V tom okamžiku začalo pršet.

Globální ochlazování

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

Jsem hluboce zklamán, že politici nejeví větší znepokojení nad výsledky kongresu IPCC v Paříži, a ještě neuvolnili více peněz pro boj s oteplováním planety. Brusel sice musí, podle Komisaře pro životní prostředí Stavrose Dimase, přizpůsobit svou politiku pro boj s globálním oteplováním. GLOBÁLNÍ oteplování se musí řešit GLOBÁLNĚ, a tak by tedy v našich poměrech ty peníze by měly být poslány do Bruselu, který je napojen na vlastní sestavu potřebných organizací, firem a úředníků. Jak říká pan Dimas, je nutné, aby se mezinárodní společenství klimatickými změnami vážně zabývalo, a dohodlo se jak emise skleníkových plynů co nejvýrazněji omezit. A hlavně jak koordinovat ty daně, aby jejich výnosy byly použity globálně, a aby se na všechny dostalo, i na ty Evropské úředníky. Je nutno spěchat, je nutno se poučit z toho, jak nekonání ovlivnilo světové klima během pouhých třiceti let. Před třiceti lety se světová komunita vědců v oboru klimatologie podobně shodla, s pravděpodobností hraničící s jistotou, na tom, že největší hrozbou pro naší planetu a pro její obyvatele je GLOBÁLNÍ OCHLAZOVÁNÍ. Domnívám, že politici (a globální ekologické organizace) se poučili. Nebudou opomíjet boj proti nejnovější celosvětové hrozbě, GLOBÁLNÍMU OTEPLOVÁNÍ. Evropská unie již svůj boj s klimatem začala, zakázala nám pěstovat nežádanou českou cukrovou řepu, a brzy nám nařídí na uvolněných lánech pěstovat biopaliva. Na zlovolný a nepřátelský kysličník uhličitý naši zelení, spolu s jejich Bruselskými přáteli, chtějí uvalit ekologickou daň. Klimatologové by se měli scházet na kongresech oznamujících změny klimatu daleko častěji. Nejlépe na jaře, kdy by mohli ohlásit globální oteplování, a na podzim, kdy by heslem dne bylo globální ochlazování.