Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, ročník XII, červenec 2008                  Revue Fragmenty je denně aktualizovaná, tisková podoba je její podmnožinou.

 

 

NOVINKY

CENÍK inzerce

ANOTACE

HLAVNÍ STRANA

Perspektivy ekonomikyZdravotní politikaNF Klausových

 

 

Dubnové číslo revue klikněte na obrázek:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Usnesení

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ilustrace

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv byl z důvodu přeplnění obnoven 20.11.2005. Články vyšlé do této doby jsou k disposici v redakci.

LÍBÍ, NELÍBÍ

Jiří Merger, architekt

To je základní kriterium, podle kterého jsou lidé, které zajímá návrh Národní knihovny, rozděleni do dvou táborů. Věc však není tak jednoduchá a stojí zato se na ni podívat i pod jinými zornými úhly a zrekapitulovat události s tím spojené.Na počátku roku 2006 svolal ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek tiskovou konferenci a vyhlásil vypsání architektonické soutěže. V souvislosti s vyhlášením záměru vypsat soutěž vydala Národní knihovna i zákres do fotografie uvažovaného staveniště, ve kterém je znázorněn jednoduchý kubus, který má symbolicky znázornit, jak asi velký bude reálný objem uvažované stavby. Jak později soutěž prokázala, byl výsledný obestavěný prostor mnohonásobně větší. Mezinárodní unie architektů po počátečních rozpacích přiznala, že porota překročila při svém posuzování závazné soutěžní podmínky. Skutečnost, že valná většina účastníků, kteří podmínky dodrželi  a právem se cítí poškozeni, nikoho nezajímá. Původní odhad nákladů stavby byly 2 miliardy korun, dnes ředitel knihovny hovoří již o 3, 25 miliardách a je velmi pravděpodobné, že se náklady o mnoho zvýší.  Velmi málo se také hovoří o technických nedostatcích vítězného návrhu. Co vše obnáší zapůjčení jedné knihy v Kaplického Chobotnici znázorňuje obrázek, který zaslal arch. Radek Martišek Celý článek

Evropská premiéra v Humpolci

Ivana Haslingerová

V našem kulturním prostředí je již léta zvykem, že ta skutečně „velká“ kultura se dělá výhradně v Praze, maximálně v Brně a Ostravě. Protože my jsme nestandardní, chceme se s čtenáři rozdělit o nevšední zážitek z provinčního městečka. Chceme ukázat, že i tam lze nalézt Kulturu s velkým „K“. Úřadující král světových trombonistů, první trombonista Newyorské filharmonie Joseph Alessi, zaletěl až z USA do děkanského kostela sv. Mikuláše v Humpolci přednést za doprovodu jedinečných varhan v evropské premiéře "Sonáty pro pozoun a varhany DE PROFUNDIS" z díla našeho skladatele Juraje Filase. Na varhany darované městu humpoleckým rodákem, americkým podnikatelem Stanislavem Kotyzou, ho doprovázel přední český varhaník Aleš Bárta. Světovou premiéru měla skladba 21. ledna 2007 v kostele sv. Ignáce z Loyoly na Manhattanu, kde podle slov Marty Kotyzové měla velký úspěch. Za varhany však tehdy usedl další skvělý světový varhaník Kent Tritle. Joseph Alessi hrál na trombon v obou premiérách. Pro Humpolec to bylo velké vyznamenání, neboť Joseph Alessi vystupuje s předními světovými orchestry a jeho recitály a interpretace komorní hudby jsou vysoce ceněny. Je to o to úžasnější, že jen díky unikátním humpoleckým varhanám si přiletěl až z USA zahrát právě do tohoto města. Sonátu de profundis napsal pro Alessiho skladatel Juraj Filas, zařazovaný mezi české neoromantiky. Vytvořil přes 90 opusů – koncertů, kantát, symfonií, komorních skladeb včetně televizní opery na drogové téma "Rakovina vůle", oceněné na mezinárodní soutěži TV-Oper v Salzburgu v roce 1989. Jeho díla byla interpretována na různých kontinentech světa. Na dotaz Fragmentů, jak ho napadlo zkomponovat skladbu pro tak nezvyklou kombinaci nástrojů varhany a trombon, odpověděl, že ho v roce 1996 požádal ve Švýcarsku na mistrovských kurzech v Leuku sám Alessi, aby pro něj napsal Sonátu pro trombon a klavír ,,Ke konci století“.Celý článek

Richard Wagner: MŮJ ŽIVOT

Daniel Jäger

            Autobiografie Richarda Wagnera Můj život vznikala na základě zápisků, podle nichž skladatel začal 17. července 1865, několik týdnů po mnichovské premiéře Tristana a Isoldy, třídit své životní osudy, prožité do tohoto data. Podle Wagnerova diktátu je zapisovala Cosima, Wagnerova pozdější druhá manželka. Popud k napsání životopisu dal Wagnerův mecenáš, bavorský král Ludvík II., který vstoupil do skladatelova života právě ve chvíli, kdy jeho životopisné vyprávění končí. Text je jedinečným pramenem pro poznání komplikované Wagnerovy osobnosti a jeho pohledu na události, které spoluprožíval, a na současníky, s nimiž se setkával. Protože se jedná o vzpomínky vyprávěné s odstupem a od roku 1848 na základě dílčích zápisů, je mnohde stylizace dvoustupňová a podává tedy více obraz Wagnerových názorů z doby, kdy autobiografie vznikala, než z doby, ve které se skutečně odehrály. Wagnerův Můj život vyšel poprvé skladatelovým nákladem v letech 1870–1875 u G. A. Bonfantiniho v Basileji. První veřejné vydání vyšlo roku 1911. První český překlad skladatelovy autobiografie byl iniciován u příležitosti prvního provedení Wagnerovy tetralogie Der Ring des Nibelungen v Národním divadle v roce 2005. Wagnerovská literatura v češtině je nepočetná, proto je překlad doplněn o obsáhlý komentující poznámkový aparát a rovněž o bližší informace k některým faktům a událostem.

Místo Chobotnice Kongresové centrum

Mgr. David Saudek

Je nepříliš pravděpodobné, že by se málo  informovanému člověku podařilo do sporu „knihovny-Blob na Letné“ vnést cokoli nového. Přesto a s plným vědomím blamáže bych rád položil otázku: Je naprosto nezbytné stavět pro knihovnu novou budovu, navíc na tak exponovaném a dosud neurbanizovaném místě? Vzhledem k nedávnému prohlášení premiéra Topolánka o neexistenci finančního krytí projektu ze státního rozpočtu, stojí v takovém případě za úvahu využití již existujících „mega projektů“ z minulosti, například Kongresového centra (bývalý Palác kultury) na konci Nuselského mostu. V takové variantě by úprava stávající budovy stála zlomek plánovaných nákladů. Také dopravní problémy jsou ve srovnání s Letenskou plání minimální (vnější a vnitřní maxi parkoviště a stanice metra). Navíc si myslím, že by tuto, jinak zcela nevyužitelnou stavbu, mohl nový účel alespoň ideově (když ne esteticky) rehabilitovat. Byla by to alespoň snaha řešit již stávající problémy a nikoliv přidávat nové. Připojuji úsměvnou poznámku: 50% výhledu z Kongresového centra je na Pražský hrad.

Uložení knih v Kaplického chobotnici , obrázek zaslal arch. Radek Martišek

Les Ballets de Monte-Carlo

Helena Bártlová

Jeden z nejprestižnějších baletních souborů světa zavítá na naši první scénu. Poprvé v historii přijede do Prahy slavný Balet Monte Carlo včele s uměleckým šéfem a světově uznávaným francouzským choreografem Jeanem-Christophem Maillotem.Balet Monte Carlo založila roku 1985 Její královská Výsost princezna z Hannoveru a stal se tak oficiálním, národním souborem Monackého knížectví. Ballets Russes... Historie Baletu Monte Carlo sahá až k slavnému souboru Ballets Russes, který roku 1907 založil a vedl legendární ruský impresário Sergej Ďagilev. Spojil nejlepší tanečníky a tanečnice z Mariinského divadla v Petrohradě a vytvořil soukromou, nezávislou skupinu, která se usadila nejprve v Paříži a poté v Monte Carlu. Ďagilev chtěl ve smyslu „l’art pour l’art“ proslavit ruskou kulturu v Evropě. Choreografové M. Fokin, L. Massine a G. Balanchine dali základy modernímu baletu, zatímco tanečník V. F. Nižinskij, baleríny A. P. Pavlovová a T. Karsavina uspěli jako mezinárodní hvězdy. Po smrti Ďagileva roku 1929 byla skupina rozpuštěna.  Poprvé se soubor představil v pařížském divadle Châtelet roku 1909 různými balety od M. Fokina (Le Pavillon d'Armide, Le Festin, Les Sylphides a Kleopatra). Díky jeho choreografiím (Pták Ohnivák, Faunovo pozdní odpoledne) získal Ballets Russes celosvětové uznání. Kostýmy a scéna od Leona Baksta byly inspirovány secesí, zatímco Alexandre Benois tíhnul ke klasické vyváženosti; estetika baletu byla ovlivněna ruským symbolismem –  charakterizovaly ji hýřivý až bujný výraz i emoce.Celý článek

Pietní vzpomínka na "Křišťálovou noc"

 František Fendrych, předseda ŽLU, fendrych@fzu.cz

Židovská liberální unie v České republice (ŽLU), která se intenzívně angažuje na zabránění plánovaného pochodu českých neonacistů kolem pražských synagog, o němž bohatě informují i domácí média, by ráda v široké koalici s dalšími nevládními organizacemi iniciovala důstojnou připomínku tohoto tragického výročí. Za tímto účelem ŽLU dne 1. října nahlásila na pražském magistrátu pietního Shromáždění k výročí „Křišťálové noci“ v sobotu dne 10. listopadu 2007 od 15:00 hodin na pražském Staroměstském náměstí. Domníváme se, že je třeba, aby ve veřejném prostoru zazněl i hlas slušných lidí, a bylo zřejmé, že  naše společnost navazuje na odkaz masarykovského Československa. Aktivity českých neonacistů poškozují jméno naší země v zahraničí, a i s ohledem na historické souvislosti si myslíme, že je třeba dát prostor pro obhajobu demokratických hodnot naší společnosti. Chtěli bychom, aby na Staroměstském náměstí proběhlo důstojné setkání, na kterém by zazněly hlasy pamětníků, kteří přežili holocaust, představitelů nevládních organizací a osobností našeho veřejného života. Budeme velmi rádi, jestliže naši myšlenku podpoříte a přijdete na naše pietní shromáždění.

 

Architektura není COKOLIV

Architekt Radek Martišek zaslal redakci další zajímavý článek k tématu kolem Národní knihovny v Praze na Letné s názvem "Cokoliv". Vysvětluje v něm mj., že vyrobit se sice dá dokoliv, ale že architektura není cokoliv. Získáte jej kliknutím na: Celý článek

Co vše obnáší zapůjčení jedné knihy v Kaplického Chobotnici, obrázek zaslal arch. Radek Martišek

 

Neregulérnost soutěže na stavbu NK je  doložitelná oficiálními dokumenty

          Ještě před oficiálním vyhlášením soutěže na stavbu Národní knihovny (NK) zveřejnilo vedení NK jméno pozdějšího vítěze, který měl být pobídnut k účasti, zatímco jména ostatních oslovených architektů byla zveřejněna až více než 3 měsíce po vyhlášení výsledků. Většinu porotců  nominovalo samo vedení NK, kritéria jejich výběru nebyla nikdy uspokojivě vysvětlena. Neregulérním způsobem pak proběhlo i samotné hodnocení. Porota posoudila a vyřadila více než 300 projektů během nezvykle krátké doby a bez náležitého zdůvodnění.

Snímek od arch. Radka Martišeka znázorňující jakým roztomilým pozadím bude Chobotnice Kramářově vile

Porota opakovaně hlasovala v neúplném počtu svých členů a dlouhodobě nepřítomná porotkyně, paní Hadid, nebyla dle pravidel soutěže trvale zastoupena jedním neměnným náhradníkem. Porota se v rozporu se soutěžními pravidly rozhodla ignorovat svoji povinnost a nevyloučila z dalšího posuzování projekty nesplňující závazné podmínky zadání. Podmínka umístění části fondů do nadzemních prostor přitom byla soutěžícím opakovaně potvrzena jako nepřekročitelná, její změna v průběhu soutěže je naprosto nepřijatelná a neomluvitelná. Důsledky této podmínky pro koncepční řešení stavby, pro její rozsah, velikost, výšku a poměr k zastavovanému pozemku jsou fatální. Ačkoliv vítězná práce tuto závaznou podmínku nesplňuje, bylo její vítězství možné proto, že v rozporu se základními pravidly architektonických soutěží jeden z členů poroty a zároveň zástupce vyhlašovatele, pan Vlastimil Ježek, navrhl její vypuštění, které porota bez hlasování akceptovala. Neregulérnost soutěže je zcela zjevná a doložitelná veřejně přístupnými oficiálními dokumenty. Odpovědnost za dodržení soutěžních pravidel nese vyhlašovatel. Toto a další věci stojí v plném znění otevřeného dopisu architektů ministru kultury ČR ve věci mezinárodní architektonické soutěže na stavbu NK v Praze, který získáte kliknutím na: Celý článek

 

Národ sobě - nebo k chuti arch. Kaplickému?

 Pavel Zvěřina

Nevím, zda pan Hedviček četl rozbory Kaplického návrhu od arch.Martiška, pokud budete chtít, (díky Bohu za nezávislé vydavatele) redakce Virtually a Fragmentů je mají k dispozici, i když jsou v ČR zakázané ("cenzura je nepřípustná" - Listina základních práv a svobod čl. 17, odst. 3). Ty hlavní jsou 2.20 MB a 294 KB, kromě nich jsou tu ještě dopisy, kterými arch.Martišek žádá o stažení těchto svých rozborů z webu (180 a 70.9 KB), k čemuž byl dohnán hrozbou soudního stíhání od arch.Kaplického. (Je toto Kaplického představa o demokracii a o svobodě projevu?) Martiškovi jde o to, že při hodnocení nebyly dodrženy podmínky soutěže (vina poroty) a že design je technicky špatný (vina Kaplického). Třeba zmiňuje protipožární opatření (což vzhledem k obsahu knihovny není nepodstatné). Kaplickému se to samozřejmě nelíbilo a vyběhnul na něj, jak se říká, s vidlema. Kaplický vůbec má zřejmě nějaký psychologický problém, neboť pořád předhazuje komukoli kdo s ním nesouhlasí "komunistické manýry" a tak podobně. Je to jistě jeho názor (či taktika? nevím), ale ja toto jeho jednání vidím jako kontraproduktivní.

 Můj názor? Kaplického knihovna je jistě architektonicky zajímavá, ale rozhodně nepatří na Letnou. Na druhou stranu je šikovné mít takovou knihovnu někde uprostřed města, i když umístění poněkud stranou by díky metru nebylo zase až tak nepřekonatelnou vadou. Kaplického design si dovedu představit někde v polích u Stodůlek (nijak se nechlubím, ale měl jsem ten návrh už dávno před starostou Stodůlek) nebo u Průhonic, ale rozhodně ne na Letné. Důvod, proč Kaplického návrh označuji za "hrůzu" je, že, jak vysvětluje arch.Matrišek, je technický nevyhovující - skutečně by mi vadilo, kdyby celé české literární dědictví mělo lehnout popelem jenom proto, že byly designem, jakkoli vítězným, zanedbány možnosti nejmodernější protipožární technologie. Celý článek

HUDBA 20. STOLETÍ Z MALTY

 Helena Bartlová

Ostrov Malta dal světu řadu úspěšných a vynikajících skladatelů. Mezi nejvýznamnější autory 18. století patřili Francesco Azopardi, který se věnoval především liturgické hudbě, a Niccolo Isouard, který během šestnácti let v Paříži a na Maltě zkomponoval třicet pět oper. V minulém století se na Maltě zrodilo několik neobyčejně plodných skladatelů, z nichž se někteří proslavili i na mezinárodní scéně. Jedinečný styl jejich tvorby se vzdálil od tradičního italského vlivu, který byl velmi patrný v maltské hudbě 19. století. Carmelo Pace (1906–1993), Charles Camilleri (1931), Joseph Vella (1946), Christopher Muscat (1977) nebo Alexander Vella Gregory (1984). Srdečně Vás zveme na slavnostní koncert maltského komorního sboru ProMuzika, který se uskuteční 11. listopadu 2007 v 19.00 ve Stavovské divadle. Komorní sbor ProMuzika je jeden z nejvýznamnějších komorních souborů na Maltě. Členové ProMuziky aktivně působí v Maltském národním orchestru, vystupují jako sólisté i společně jako soubor komorní hudby.Celý článek

Les Ballets de Monte-Carlo v ND

Helena Bártlová

Jeden z nejprestižnějších baletních souborů světa zavítá na naši první scénu. Poprvé v historii přijede do Prahy slavný Balet Monte Carlo včele s uměleckým šéfem a světově uznávaným francouzským choreografem Jeanem-Christophem Maillotem. Balet Monte Carlo založila roku 1985 Její královská Výsost princezna z Hannoveru a stal se tak oficiálním, národním souborem Monackého knížectví. Historie Baletu Monte Carlo sahá až k slavnému souboru Ballets Russes, který roku 1907 založil a vedl legendární ruský impresário Sergej Ďagilev. Spojil nejlepší tanečníky a tanečnice z Mariinského divadla v Petrohradě a vytvořil soukromou, nezávislou skupinu, která se usadila nejprve v Paříži a poté v Monte Carlu. Ďagilev chtěl ve smyslu „l’art pour l’art“ proslavit ruskou kulturu v Evropě. Choreografové M. Fokin, L. Massine a G. Balanchine dali základy modernímu baletu, zatímco tanečník V. F. Nižinskij, baleríny A. P. Pavlovová a T. Karsavina uspěli jako mezinárodní hvězdy. Po smrti Ďagileva roku 1929 byla skupina rozpuštěna. Poprvé se soubor představil v pařížském divadle Châtelet roku 1909 různými balety od M. Fokina (Le Pavillon d'Armide, Le Festin, Les Sylphides a Kleopatra). Díky jeho choreografiím (Pták Ohnivák, Faunovo pozdní odpoledne) získal Ballets Russes celosvětové uznání. Kostýmy a scéna od Leona Baksta byly inspirovány secesí, zatímco Alexandre Benois tíhnul ke klasické vyváženosti; estetika baletu byla ovlivněna ruským symbolismem –  charakterizovaly ji hýřivý až bujný výraz i emoce.Celý článek

 

David Hanák: České konzervativní myšlení

 České konzervativní myšlení

Ivana Haslingerová

Všechny zastánce konzervativního myšelení jistě potěší nová kniha Davida Hanáka "České konzervativní myšlení" obsahující vše podstatné z českého konzervatismu za dvě stě let. Mapuje český konzervatismus a jeho osobnosti: František Jan Vavák • František Palacký • František Ladislav Rieger, Josef Pekař • Antonín Švehla • Milan Hodža • Jakub Deml • Otokar Březina, Rudolf Beran • Rio Preisner • Václav Benda • Vladimír Čermák a další... David Hanák založil internetové stránky www.euroskeptik.cz, dnes sloučeno s www.euportal.cz, které se aktivně zapojily do akcí proti vstupu České republiky do EU v referendu 2003 (cca 60.000 přístupů. V současnosti externí doktorand na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, obor politologie. Do této doby napsal tři knihy: "Úvahy reakcionáře", "Legitimita v demokracii", "Proč nejsou instituce EU legitimní z hlediska demokracie". Zájemci si mohou knihu objednat na: www.kosmas.cz nebo Studio ARX, Venhudova 17, 614 00 Brno

Slavnostní koncert k otevření 125. sezony Národního divadla

 Daniel Jäger

V pražském Národním divadle se 27. září 2007  uskutečnil Slavnostní koncert k otevření jubilejní 125. sezony Národního divadla. Jako dirigent večera se v Národním divadle poprvé představil vynikající český umělec Tomáš Netopil, známý především svým úspěšným působením v zahraničí (Salcburk, Drážďany, Výmar, Benátky, Curych, Lille, Montpellier a další). Na programu koncertu byla výhradně díla českých autorů (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Leoš Janáček, Vítězslav Novák, Josef Suk, Bohuslav Martinů a Otmar Mácha). Jako sólisté se představili Soňa Červená, Dana Burešová, Maria Haan, Marie Fajtová, Jolana Fogašová, Simona Houda-Šaturová, Yvona Škvárová a Ivan Kusnjer. Sbor opery Národního divadla připravil sbormistr Pavel Vaněk. Celý koncert – sólisté, sbor a především orchestr Národního divadla – zaznamenal obrovský divácký úspěch.

Ivan Kusnjer (vlevo), Tomáš Netopil,  Foto: Hana Smejkalová

Zrůdnost minulosti  nedávno minulé bychom měli znát

Eva Clarová

V den sv. Václava byla ve velkém sále Husitského muzea v Táboře zahájena výstava III. odboje. Na otevření se sešlo asi 35 návštěvníků, včetně zpěváčků, ač  zpráva  proběhla  tiskem. Škoda. Marně hosté očekávali příchod předsedkyně KPV Naděždy Kavalírové a starostky města Tábora Hany Randové, první měla výstavu zahájit, druhá spolu se senátorem Mgr. Pavlem Eybertem převzala nad výstavou záštitu. Pan senátor přednesl krátkou, ale srozumitelnou a milou řeč, členové pěvecké skupiny Nokturno zazpívali několik starých českých písní, jež si návštěvníci, mezi nimiž byli nejen členové místní pobočky KPV, ale třeba i oldskauti z |Prahy a Strakonic, s chutí zanotovali s nimi. Je škoda, že na zahájení přišlo tak málo lidí, doufejme, že dobře připravenou výstavku manželů Kratochvílových a již iniciovali poslanci Europarlamentu za ODS  Nina Škottová, Petr Duchoň a Oldřich Vlasák, přijde navštívit co nejvíce lidí, hlavně mladých, měli by totiž poznat zrůdnost minulosti vlastně teprve nedávno minulé.

Otakar Vávra promítl v Mariánských Lázních Nezbedného bakaláře

Helena Krausová

Mariánské Lázně – velký počet diváků na festivalu 9 bran v Mariánských Lázních přilákal do Městské knihovny slavný snímek režiséra Otakara Vávry Nezbedný bakalář z roku 1946. Publikum, které zcela zaplnilo hlediště, bouřlivě přivítalo tvůrce snímku a ikonu českého filmu režiséra Otakara Vávru, který po promítnutí filmu odpovídal na dotazy ve veřejné diskusi. Režisér podrobně líčil jak probíhá příprava celovečerního snímku a vysvětloval filmařské postupy „na place“. Otakar Vávra je pamětníkem filmového festivalu, který zde od roku 1947 do roku 1949 každoročně probíhal. Mnoho dotazů se proto týkalo jeho vzpomínek na tuto dnes již legendární kulturní akci. Každoročně jsem bydlel v hotelu Crystal a velmi dobře si pamatuji na filmy, které se zde tehdy promítaly i na  účastníky festivalu. Filmová přehlídka v Mariánských Lázních měla vždy skvělou atmosféru a vynikající úroveň. Musím říct, že mě velmi těší, že se filmový festival vrací právě do Mariánek. Rád se sem vracím a doufám, že se podaří navázat na tradici z konce čtyřicátých let,“ řekl Otakar Vávra.

Tři nejlepší výkony v Národním divadle oceněny Cenou KB

Daniel Jager

 Na jevišti Národního divadla, v rámci slavnostního ceremoniálu před premiérou České baletní symfonie, předány Ceny KB za nejlepší premiérové výkony sólistů uměleckých souborů baletu, činohry a opery Národního divadla v sezoně 2006 / 2007. Cenu Komerční banky získali Michal Štípa za titulní roli v baletu Sólo pro tři, Taťjana Medvecká za roli Princezny Kosmonopolis ve hře Sladké ptáče mládí a John Wegner za roli Jacka Rance v opeře La fanciulla del West. Komerční banka věnovala každému oceněnému umělci finanční dar ve výši 100 000 korun  a bronzovou sochu KOBANÁDI, kterou umělecky ztvárnil akademický malíř a sochař Jaroslav Róna. Cena Komerční banky je součástí rozšířené spolupráce mezi Komerční bankou a Národním divadlem, která byla stvrzena podepsáním nové partnerské smlouvy v květnu 2005.Celý článek

Úspěch Stanislava Mottla

Helena Krausová

Velký zájem měla festivalová veřejnost o odpolední část programu. V anglikánském kostele promítl tři svoje dokumenty o stíhání válečných zločinců, redaktor Stanislav Mottl, který se osmnáct let věnuje odhalování nacistických zločinů na území České republiky v období německé okupace. Při veřejné diskusi Mottl podrobně líčil, jakým způsobem získává informace v archivech, kolik času je potřeba na vytěžování získaných dat a skládání potřebné informační mozaiky. Zároveň publiku  podrobně přiblížil okolnosti několika tragédií, které se za druhé světové války na území České republiky odehrály. „Když se člověk začne seznamovat s podrobnostmi a neznámými fakty, která odhalují pozadí například tragédie v Lidicích, začne se měnit zažitý obrázek, který si v minulosti o této věci vytvořil. Před listopadem 89 prostě neměl komunistický režim zájem na zveřejnění některých faktů,“ řekl Stanislav Mottl. „Děsivé je, když si člověk uvědomí, že i na území našeho státu byli nacisty vražděni lidé, kteří vlastně vůbec netušili, proč jsou vedení před popravčí četu. Obyvatelé Ležáků věděli, že se jim nacisté mstní za pomoc odboji. Když ale Němci přepadli Lidice, tak místní lidé vůbec nechápali, čeho se měli dopustit a co se děje. Mezi popravenými lidickými muži byl i dokonce jeden český fašista – kolaborant. Ještě před popravčí četou prý křičel na německé vojáky, že nemá důvod nic tajit, ať řeknou co chtějí vědět, že jim odpoví na všechny otázky. Přesto i on byl za několik minut zastřelen…“.

17. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražský podzim

David Šebek

 Corinthia Towers Hotel a Corinthia Panorama Hotel se staly od 12. září do 1. října 2007 partnery prestižního mezinárodního hudebního festivalu Pražský podzim. Záštitu nad festivalem převzal Prezident Republiky Václav Klaus. V průběhu letošního již sedmnáctého ročníku budou moci všichni účinkující si vychutnat světovou kvalitu pohostinství v pražských hotelech Corinthia. Corinthia Panorama Hotel se stane domovem všem účinkujícím orchestrům a Corinthia Towers Hotel uvítá dirigenty a sólisty festivalu. Během 22 koncertů vystoupí řada hvězdných zahraničních orchestrů. K novým hostům Pražského podzimu se přiřadí Staatskapelle z Drážďan a svým novým šéfdirigentem Fabiem Luisim. Tradičně se představí také světoví pěvci – tentokráte v belcantovém repertoáru za řízení J.Y. Ossonce a s Pražským komorním orchestrem. Zaznějí rovněž sborové scény z méně známých ruských oper skladatelů Čajkovského, Borodina, Glinky a Musorgského. Na festival se vrátí jedna z největších dirigentských hvězd světa Valerij Gergijev, tentokráte se svým druhým tělesem, Symfonickým orchestrem z holandského Rotterdamu. K významným rozhlasovým orchestrům se rovněž poprvé v naší historii přiřadí těleso z Kolína nad Rýnem se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Po nastolení trvalé spolupráce s Bamberskými symfoniky před dvěma lety, přijede tento orchestr znovu, tentokráte s rozsáhlými a přitažlivými díly světového romantismu. Pražský podzim tak pokračuje ve své snaze prosazovat díla českých autorů do programu zahraničních hostů, představovat českému publiku méně známá, nicméně velmi kvalitní, světová tělesa a hledat a nacházet v hudbě 19., 20. i 21. století pozapomenuté či neznámé skladatelské počiny.

V Mariánských Lázních proběhla bohoslužba za oběti holocaustu

 Helena Krausová

Mariánské Lázně - Pietní shromáždění k uctění obětí holocaustu z řad Židů z Mariánských Lázní proběhlo v na místě, kde v r. 1939 stávala synagoga, kterou nacisté  vypálili při  tzv. Křišťálové noci v listopadu 1938. Kadiš - židovskou modlitbu za zemřelé -  přednesl místopředseda Židovské Liberální unie a spisovatel Benjamin Kuras. Shromáždění upoutalo mimořádnou pozornost lázeňských hostů i občanů Mariánských Lázní. K účastníkům pietního aktu se připojila i skupina turistů z Izraele, mezi nimiž bylo i několik bývalých vězňů nacistických koncentrační táborů Osvietim a Buchenwald. Středem pozornosti byl spisovatel Arnošt Lustig, který byl za války vězněn v Osvietimi a za dramatických okolností uprchl z pochodu smrti v Polsku. Po skončení pietní bohoslužby společně s bývalými vězni dlouho diskutoval a vzpomínal na zážitky z války, které se staly námětem jeho mnoha románů. Synagoga v Mariánských Lázních patřila k nejhezčím na území Čech. Od jejího zničení nemají Židé v Mariánských Lázních žádný svatostánek. Pietní shromáždění bylo součástí zahájení podzimní části festivalu židovské kultury 9 bran, který od středy v Mariánských Lázních probíhá. 

Byl Karel Čapek uštván?

Mgr. Jan Skácel

Motto: Pravdou třeba proti všem! (Karel Kramář)

           Deník Právo zveřejnil článek paní Lenky Bobíkové pod nadpisem „Když zemřel president Osvoboditel“. Toto historické pojednání čtenáře vrátilo do doby, kdy se uzavírala jedna dějinná etapa a nebylo by mu mnoho co vyčíst, kdyby se tam neobjevila následující věta, kterou nelze charakterizovat jinak než jako zcela nevkusné a pokračující komunistické pojetí naší historie. Budu citovat: „Významné hosty vítal ve vestibulu Jan Masaryk. Mezi prvními přišel rozrušený Karel Čapek s manželkou Olgou Scheinpflugovou. Tehdy netušil, že ani on nemá mnoho času před sebou – zemřel uštván fašizujícími útoky v prosinci 1938.“  Karel Čapek zemřel na zápal plic, což byla v době, kdy neexistovala antibiotika, nemoc, na kterou se umíralo více než často. Již bezprostředně po Mnichovu se nachladil, začal postonávat, aniž se pokusil jakýmkoliv způsobem vyhnout všem svým aktivitám. Navíc v srpnu roku 1938 zaplavila jeho venkovské sídlo ve Strži voda a Čapek vyvinul ohromné úsilí, aby následky povodně odstranil. Mnoho lidí neví, že se nevyhýbal fysické práci a pokud mohl, tak si interiér svého bydlení upravoval nejraději sám.  Bezprostředně po oznámení o jeho smrti zaslal president Dr. Emil Hácha Olze Scheinpflugové velmi srdečný kondolenční telegram ze Slovenska, kde vedl složitá jednání z představiteli slovenské reprezentace. Čapek jednoznačně stál za Masarykem. Nicméně Oba své slavné strýce, Karla i Josefa, označovala JUDr. Helena Koželuhová za oportunisty, kteří se hlásí vždy k té straně, v jejích redakci sedí. Čapkova společnost, to byli pátečníci, množství levicově smýšlejících intelektuálů. Tito lidé pod vlivem Hradu prakticky nahrávali komunistům, hřáli je na svých prsou.  Čapek dokázal se těmito svými přáteli, mezi které patřil i Vítězslav Nezval, proflámovat nejednu noc, vrátit se za ranního kuropění, když je vyhodili z poslední hospody.  Celý článek

Žluté nebezpečí

Ivana Haslingerová

 

Romaneto Vlastmila Podrackého "Žluté nebezpečí" je hlavní novinkou nakladatelství Marek Belza, kterou bude vystavovat na   Polabském knižním veletrhu na výstavišti v Lysé nad Labem se ve dnech 6. - 9. Vlastmil Podracký bude podepisovat své knihy po celý den v sobotu a v neděli do 17ti hodin. O tom o čem kniha pojednává hovoří za všechno ukázka na obrázku vpravo.

Kromě výše uvedené knihy bude ve stánku nakladatelství Marek Belza  v sobotu dopoledne podepisovat Vladimir Hučín knihu "Hrdinům se neděkuje" a Radek Lehkoživ bude podepisovat svou knihu "Teatralium" průběžně  v době své přítomnosti v rámci samostatného stánku.

O češtině

Knížka z Edice České televize není klasickou učebnicí, ale zábavnou formou rozhýbe mozkové závity každému, kdo dbá o kultivovaný mluvený i psaný projev. Opravdu umíte dobře česky? Nikdy nezaváháte nad tím, jak se co píše nebo vyslovuje, jak máte oslovit příjmením a vyjádřit zdvořilost, nečiní vám problém číslovky, zájmena, skloňování ani časování? A co příval nových slov – rozumíte všem? A rozumíte si s každým Čechem, který mluví česky? Dnešní čeština nás čas od času zaskočí a je to zcela normální. Mateřský jazyk je nejtěžší ze všech a poznáváme ho a učíme se mu po celý život. Vznikla na základě ohlasu na pořad O češtině a stejně jako pořad živou a humornou formou upozorňuje na prohřešky vůči mateřštině a doporučuje, jak se nejrozšířenějších chyb vyvarovat. Ke svému vztahu k češtině a k její nezakonzervované, stále se vyvíjející podobě a dnešní úrovni se vyslovuje i řada známých osobností. Komiksové scénky z různých profesních prostředí pobaví nejen svým vtipem, ale i překladem „z češtiny do češtiny“.

Jirka se stal Pop Star

Rudolf Polanecký

Po vzoru lidovecké bojovnice Vlasty se vydal do světa šoubyznysu i lidový Jirka. Zatímco Vlasta měla za partnera jen Honzu Vyčítala, Jirkův umělecký agent zajistil první ligu - skupinu Chinaski. Lidový dům jásá. Zatímco Vlasta nazpívala jen známou melodii s novým textem, Jirka proráží do světa populární hudby celou novou písní, s názvem tak příznačným pro Jirkův styl diskuse, "Slovní pyrotechnikou". Jde o úspěch především Jirkova uměleckého agenta T. Vrdíka, který sjednal začínajícímu umělci sparingpartnery z naší top scény. Jak se to podařilo a kolik to stálo ale nechce T. Vrdík prozradit. Úspěch nové písně je již zaručen dopředu. Lidový dům již předem zakoupil celou třetinu edice a bude ji distribuovat podobně jako bulvární tisk svá DVD. CD se stane součástí dalšího čísla časopisu "Rudé prádlo". Na pulty se tento časopis ale nedostane, je určen pouze pro členy strany. Sám Jirka jen skromně klopí zrak a na dotazy, zda se nebude věnovat raději zpěvu nežli politice jen odpovídá: "Já si myslím, že ne. Ale jsem člověk aktivní, takže nevidím důvod, proč bych to já nemohl zvládnout." Nadšená je i stínová Petra, která prozradila, že si vždycky přála chodit se zpěvákem Paľo Haberou a Jirka jí ho připomíná. Kritici jsou nadšeni.Celý článek

TEREZA PODAŘILOVÁ, JEDEN ROK S PRIMABALERÍNOU

Helena Bártlová

Tereza Podařilová, přední česká primabalerína a první sólistka Národního divadla, se narodila roku 1972. Od první třídy základní školy se věnovala klasickému baletu. V roce 1990 absolvovala pražskou Taneční konzervatoř, následně získala angažmá v Národním divadle v Praze. Zpočátku tančila záskok ve Spící krasavici po boku Jana Kadlece, první hlavní role přišla v baletu Don Quijote. Po jednoznačném úspěchu zde podepsala v roce 1992 sólovou smlouvu. V roce 2003 se stala první sólistkou souboru. Během svého působení v Národním divadle ztvárnila většinu hlavních rolí a tančila v klasických i moderních choreografiích. Velkým úspěchem pro ni byly především role Odetty a Odilie v Labutím jezeře, Carmen ve stejnojmenném baletu, Kateřina ve Zkrocení zlé ženy nebo Taťána v Oněginovi. Za poslední tři uvedené tituly získala jako první tanečnice v historii tři Ceny Thálie. Tereza Podařilová také dlouhodobě spolupracuje s akademickým malířem Janem Kunovským - společně vzniklo například představení Sirael, uvedené na komorní scéně v divadle Kolowrat. Nejen o výše zmíněných pracovních úspěších mladé ženy vypovídá hodinový snímek režiséra Martina Kubaly. Ten primabalerínu navštěvoval po dobu více jak jednoho roku, zaznamenal všechny inscenace, ve kterých v té době účinkovala, a zajímal se i o řadu dalších aktivit, jimž se Tereza věnuje. Křehkou tanečnici můžeme například sledovat při dalších sportech, které s baletem a tancem ani trochu nesouvisejí. Vedle zachycení neopakovatelných okamžiků na jevišti nebo na baletním sále vznikla i řada rozhovorů, které se točily nejen kolem povahy baletního umění a taneční profese, ale i kolem všeho, co ji podmiňuje, včetně rodinného zázemí. Tereza Podařilová vypráví o svém vztahu k tanci a pohybu vůbec, ale nevyhýbá se ani tématům intimnějším, jako je dětství, první setkání s baletem, studium na konzervatoři a partneři. Snímek Tereza Podařilová, jeden rok s primabalerínou uvede Česká televize na svém druhém programu v sobotu 1. 9. 2007 od 21.25 hod.

Mecenáš klub udílel Ceny Ď

Ivana Haslingerová

Na přelomu našeho letopočtu žil v Říme aristokrat Gaius Maecenas, přítel císaře Augusta a především velký podporovatel umění a pokorný obdivovatel krásy a dokonalosti vztahů ke všemu kolem nás. V jeho šlépějích kráčejí současní mecenáši a jsme jim za to vděčni neboť na rozdíl od sponzorů nevyžadují za dar protislužbu. Nosný projekt vzdát hold nesobeckému mecenášství vymyslel Richard Langer, mistr světa v délce dvacetičtyřhodinové talk-show. Mecenáš klub, jehož je presidentem, předává každoročně největším mecenášům u nás "Ceny Ď", které se staly již symbolem díkůvzdání českým mecenášům. Fragmenty si pokládají za čest, že jsou mediálním partnerem tohoto záslužného projektu, který probíhá každoročně v Národním divadle v Praze (ND). Letošní sedmý ročník předávání „Cen Ď“ českým mecenášům proběhl pod záštitou ředitele Národního divadla PhDr. Ondřeje Černého ve Stavovském divadle. Proč právě „Ceny Ď“? Protože slangem neříkáme „Děkuji Ti“, ale „Tak Ti Ď“. Je to srdečné a ztrácí to formálnost. A protože zde jde o mecenáše, nikoliv o sponzory, je toto oslovení na místě.Celý článek

Z pokladů Národního muzea

Islámské unikáty z numismatické sbírky Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur

PhDr. Vlastimil Novák, Ph.D.

Numismatická sbírka Náprstkova muzea je jedinou kolekcí v českých zemích specializovanou na mimoevropské mince a medaile. Představuje chronologicky a teritoriálně reprezentativní soubor, který je šířkou záběru, uceleností fondu, kvalitou výběru a systematickým zpracováním materiálu srovnatelný s mnohými významnými mincovními kabinety na evropském kontinentu. Náprstkovo muzeum ve své numismatické sekci spravuje fond mincí a medailí orientálních, koloniálních a zámořských. Teritoriálně tedy celek pokrývá oblast od Maroka po obě Ameriky a časový úsek od antiky po současnost. Z hlediska nálezového a systematického, jakož i s přihlédnutím k českým sběratelským tradicím, byl při budování sbírky kladen důraz zvláště na materiál asijský. Mince islámských zemí, tvořící ve sbírce více než osmitisícový celek, jsou nejen nezastupitelným korigujícím a často studovaným historickým pramenem, ale ony ražby také pro naši dobu dokumentují estetické normy, vyspělou techniku tváření kovu i umělecké cítění své doby projevované důmyslnou výtvarnou formou a udivující kaligrafií. Díky soustavné péči státu o movité kulturní dědictví, jeho ochranu a prezentaci (nákupy z let 1963 a 2004) mohou být na výstavě představeny unikátní středověké ražby islámské provenience.

Waldemar Matuška se stal národním symbolem

Ivana Haslingerová

Je to neuvěřitelné, ale Waldemar Matuška oslavil své 75. narozeniny. K tomuto životnímu jubileu mu předal na Pražském hradě prezident republiky Václav Klaus za mimořádné zásluhy "Čestnou plaketu prezidenta republiky". Bylo symbolické, že z oken přijímací místnosti, kde se celý akt odehrál byl nádherný pohled na budovu amerického velvyslanectví, nad níž visely vlajky obou zemí. Waldemar Matuška, který po neshodách s bývalým komunistickým režimem nalezl druhý domov právě v USA je názorným symbolem změn, které se udály po roce 1989. Zatímco za komunismu by se nesměl vrátit ani položit květinu na hrob rodičů, nyní dostává od presidenta vzácné ocenění za zásluhy za representaci našeho národa a za to, co pro nás jeho umění znamená. "Pro mnohé z nás byl Waldemar Matuška po celý život legendou naší hudby a zůstává jí i nadále. Myslím si proto, že předat mu tuto zlatou medaili je na místě. Je s podivem, jak si všichni dovolují Waldemarovi Matuškovi říkat jen Waldemare. Většině lidí by si to nikdo říkat netroufl. To je symbol znárodnění. Symbol toho, jak jsme si na sebe  za ta léta tak zvykli. A to je důvodem mého ocenění, které není za splnění úkolu v úzce vymezeném oboru, ale za to, že Waldemar Matuška přesahuje svůj vymezený obor a stává se vskutku národním symbolem," reagoval pan prezident na zvolání jednoho z novinářů: "Hodně štěstí Waldemare a děkujeme!" Celý článek

Všichni, kdo rozhodovali o vítězi soutěže by měli rezignovat

Pavel Zvěřina

Je jasné, že Kaplický jde po panu Martiškovi tak silně proto, ze právě jeho vysoce fundovaný rozbor vítězného návrhu je přesně to, co by mohlo (mělo!) tu hrůzu ohrozit. Kéž by... Nepochopil jsem akorát dost dobře proč pan Martišek dělal ten experiment s balonem, snad kvůli médiím, aby přilákal pozornost. Ono je v Kaplického návrhu dobře vidět i jak to oko bude trčet nad Prahou jak to tvrdí, k cemuž prikládám kopie fotografií. Myslím, že by měli rezignovat všichni, kdo rozhodovali o vítězi soutěže a mělo by se začít od začátku. Kaplickému klidně tu hrůzu mohou postavit, třeba někde na louce u Stodůlek, kde by se vyjímala dobře. Jako knihovna je to technicky nevyhovující a na Letné je to nevhodné.Celý článek

Festival Za vodou 

 Petr Žantovský

V průběhu července a srpna (přesné termíny na přiloženém plakátku) proběhne v samém centru Městské části Praha 5, v galerii Portheimka na Arbesově náměstí nová kulturní přehlídka, kterou jsme s jistou nadsázkou nazvali Festival Za vodou. Myšlenka tohoto festivalu vyšla z faktu, že letní období je optimální příležitostí představit publiku ojedinělé, netradiční či původní projekty, které  využijí neformální atmosféry a zpestří letní kulturní nabídku nejen pro Prahu 5, ale pro celou Prahu a její obyvatele i návštěvníky. Praha 5 tak má příležitost založit kulturní a společenskou tradici, která bude svým způsobem ojedinělá v kontextu všech pražských kulturních aktivit. Letos jsme naprosto bez zaváhání zvolili téma „Žena a změna“, protože považujeme otázky partnerství, mezilidské vztahy obecně, za klíč k moudrému a spokojenému životu lidí v moderní době. Toto téma chápeme jako existenciální, nikoli feministické či anti-feministické. A v tom smyslu je považujeme za univerzální a obecně přijatelné a srozumitelné. Hlavním bodem programu Festivalu Za vodou je česká premiéra hry americké autorky Eve Enslerové Tělo. Enslerovou známe z jejího předchozího, velmi úspěšného projektu Monology vagíny, které jsou na pražských jevištích přítomny už téměř 5 let a jde o jedno z nejvíce reprízovaných divadelních představení (nyní kolem 250 repríz). Monology vagíny, stejně jako nyní Tělo, vznikly z dílny režisérky Ireny Žantovské a překladatelky, herečky a v neposlední řadě producentky představení Dagmar Bláhové. Hra Tělo navazuje na předchozí projekt jak svou poetikou na pomezí publicistiky a dramatu, tak svým tématem, které se zaměřuje na reflexi a sebereflexi moderní ženské identity.Celý článek

Deštivá turecká noc a velkolepý Gershwin na závěr

Helena Krausová

Až do závěru týdne přálo letošnímu ročníku festivalu Devět bran příznivé počasí. V pátek  odpoledne se však proti umění spikly přírodní živly a na Prahu bez předchozího varování udeřila větrná smršť provázená krupobitím a průtrží mračen, která netrvala déle než čtvrt hodiny. Přívalový déšť a větrné poryvy však během několika vteřin vyřadily z provozu zvukařský pult a doslova smetly tiskové středisko (včetně výpočetní techniky) umístěné ve stanu za hledištěm. Pořadatelé z opatrnosti přemístili místa pro diváky na jeviště. Návštěvníci tak vyslechli večerní koncerty v komorním prostředí v němž se vytvořilo neopakovatelné pouto mezi umělci a publikem.  Premiérový koncert na festivalu a v České republice vůbec odehrál mezinárodně známý Okan Murat Ozturk (Turecko), který se stal doslova miláčkem festivalového publika. Orientální melodie a písně v jeho podání přiváděly diváky do varu, ozývalo se volání bravo a po hodinovém vystoupení sklidil umělec dlouhé ovace. Po vystoupení nastala neplánovaná autogramiáda a očividně dojatý Okan Murat Ozturk rozdával příznivcům kromě podpisů  i svá cédečka. Celý článek

Prezident navštíví karlovarský filmový festival

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

        Prezident republiky Václav Klaus s manželkou Livií Klausovou navštíví 42. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V pátek 29. června prezident bude přítomen slavnostnímu zahájení festivalu, shlédne zahajovací film a některé další projekce. V sobotu 30. června se prezident zúčastní Fóra Hospodářských novin, jehož součástí bude projekce filmu "The Great Global Warming Swindle" tj. "Velký podvod s globálním oteplováním" s následnou diskusí. Návštěvu Mezinárodního filmového festivalu prezident republiky ukončí v neděli 1. července 2007. 

Valdštenskou zahradu prozářil klezmer

 Helena Krausová

Praha, 14. 6. – kdo včera večer zavítal na druhý koncert festivalu Devět bran, lehce mohl nabýt dojmu, že se přenesl o několik století zpátky do uliček pražského židovského ghetta. Valdštejnskou zahradou se nesly průzračné melodie  židovského folklóru (kořeny  mají původ ve východní Evropě a v chasidismu) v podání populární prostějovské skupiny Létající rabín. Téměř dva tisíce nadšených posluchačů, mezi nimiž nechyběly ani známé osobnosti z řad pražských rabínů, poslouchalo tradiční písničky, v jejichž motivech se prolínala pestrá směs námětů: židovské svátky, svatby, radosti, křehké vztahy, smutky, láska, loučení i smrt. Létající rabín už několik let sklízí mimořádné úspěchy doma i na zahraničních pódiích a nezklamal ani ve středu večer na festivalu Devět bran.

Vábivé záhyby

Fotograf ženských klínů a veršů žijících básníků Josef Louda vydal knihu "Vábivé záhyby". Není divu, že na její autogramiádu do paláce knihy Luxor přišli Jan Vodňanský, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek,  Milan Hrabal, Richard Kličník a mnoho dalších významných uměleckých osobností. (red)

Na první koncert festivalu Devět bran přišly tisíce lidí

 Helena Krausová

„Přesně před rokem jsem na tomto místě vyslovil prosté přání: abychom se zde opět setkali. Dnes mohu říct – jsem velmi rád, že tak kvalitní festival neopustil prostor Valdštejnské zahrady, a že dnes opět vítáme jeho další ročník …“. Těmito slovy v úterý večer zahájil osmý ročník festivalu Devět bran předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka, který nad akcí převzal záštitu. Společně s předsedou Senátu otevřel festival premiér Mirek Topolánek a první místopředseda Senátu Petr Pithatr. Účastníky festivalu pozdravil i Petr Dvořák, generální ředitel TV Nova, která je hlavním mediálním partnerem letošního ročníku. Zahajovací koncert navštívilo mnoho dalších významných hostů, představitelů kulturního života, řada poslanců, senátorů i členů pražského diplomatického sboru. Zdravici zaslal i ministr kultury Václav Jehlička, jemuž pracovní povinnosti zabránily v osobní účasti. Celý článek

Helena Krausová

UMĚNÍ JE BRÁNOU K SRDCI A FESTIVAL DEVĚT BRAN VÁM JI OTEVÍRÁ!

Ve dnech 11. – 17. června 2007 otevře VIII. ročník Mezinárodního festivalu židovské kultury opět své brány. Festival Devět bran vznikl v roce 2000 s cílem oživit v Praze česko – německo – židovskou kulturu. Rostoucí zájem o festival, stejně jako skutečnost, že se letos koná již osmý ročník, dokazuje, že je tato kultura stále živá. Důkazem toho jsou i samotní aktéři, čeští i zahraniční umělci, kteří na festivalu vystupují – převážná většina účinkujících jsou mladí lidé, kteří se židovské kultuře věnují na profesionální úrovni. Název festivalu je inspirován knihou Jiřího Mordechaje Langera „Devět bran“, která je symbolem tradiční židovské kultury. Právě jejímu šíření se věnuje festival Devět bran, a to ve všech oblastech umění, ať je to hudba, divadlo, literatura či film. VIII. ročník Mezinárodního festivalu židovské kultury Devět bran se koná za podpory Poslanecké sněmovny PČR, Senátu PČR, Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy, pod záštitou předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky a ministra kultury ČR Václava Jehličky. Poděkování za podporu patří též partnerům festivalu, jimiž jsou společnosti Zentiva, Pražská plynárenská, Metrostav a Český rozhlas.Prezidentem festivalu je stejně jako v minulých ročnících pan Arnošt Lustig.Tentokrát ruku v ruce se společností ConPro, která bude zabezpečovat po celou dobu trvání letní části festivalu nejen novinářské obci, ale především divákům a návštěvníkům festivalu kompletní tiskový a informační servis.Celý článek

UMĚNÍ JE BRÁNOU K SRDCI

Helena Krausová

Umění je bránou k srdci a festival Devět bran vám ji otevírá. U příležitosti vernisáže výstavy fotografií autorů Martina Doerryho a Moniky Zucht, připravené ve spolupráci s týdeníkem Der Spiegel, byl 11. červnav prostorách Atria Vysoké školy slavnostně zahájen VIII. ročník Mezinárodního festivalu židovské kultury Devět bran. Vystaveno je 23 velkoformátových černobílých portrétů významných světových osobností, které přežily holocaust. Vernisáže výstavy „Nirgendwo und überall zu Haus“ („Domov nikde a všude“), se osobně zúčastní pan Martin Doerry, autor stejnojmenné publikace autentických rozhovorů s pamětníky holocaustu. Z osobností zaznamenaných na fotografiích vystavených v atriu VŠE by se slavnostního zahájení měli zúčastnit Lenka Reinerová, Ivan Klíma a Oldřich Stránský. Pan Martin Doerry, zástupce šéfredaktora nejvýznamnějšího německého zpravodajského magazínu Der Spiegel, je také autorem textů k pražské výstavě. Autorkou českého překladu je Renata Hanušová. O kulturní program se postará Schulhoffovo kvarteto, přední komorní těleso složené ze členů Vídeňské filharmonie. Kvarteto se zvláště zajímá o hudbu tzv. Terezínských autorů – Gidona Kleina, Hanse Krásy, Viktora Ullmanna a Erwina Schulhoffa.Celý článek

Z bludného kruhu (2007)

 Pavel Hansut, Zruzenie pre sociálnu reformu

Už viac ako päť rokov v našich správach informujeme a diskutujeme o rôznych formách aktivít zameraných na riešenie zložitých problémov ľudí sociálne odkázaných. Najmä tých, ktorí v dôsledku dlhodobej nezamestnanosti, prehlbujúcej sa generačnej chudoby, nízkej úrovne vzdelania a iných príčin, nie sú schopní sami nájsť cestu z bludného kruhu závislosti na pomoci iných. Niekoľko mesiacov ste však od nás žiadnu správu nedostali. Čo to spôsobilo, vám prezradí ich autor, náš kolega Bill Baker:
* Čo sa stalo s vašimi správami, vzdali ste to alebo ste na niečom intenzívne pracovali a na správy jednoducho nebol čas?
V marci minulého roka sme začali s písaním a následnou prípravou vydania knihy. Chcelo to viac práce a času, než sme pôvodne predpokladali, ale už v krátkom čase by sa dielo s názvom Z bludného kruhu malo dostať k čitateľom.
* O čom vaša kniha bude?
Celý článek
 

Na obranu slobodného trhu (2007)

 Peter Gonda a Pavel Chalupníček

Konzervatívný inštitút M. R. Štefánika (KI) v spolupráci s Liberálním institutem (LI) vydal knihu prednášok uznávaných protrhovo orientovaných osobností uskutočnených v rámci projektu KI „Conservative Economic Quarterly Lecture Series” (CEQLS) v Bratislave a výročných, jarných a jesenných prednášok LI v Prahe. Kniha obsahuje prednášky v slovenčine či češtine, ako i ich verziu v angličtine. Viac o knihe nájdete tu. Celý článek

Nevyrušovat, právě se promítá...

Občany si můžeme rozdělit na tři skupiny žijící v trojúhelníku vzájemných vztahů, sympatií či antipatií. Buďte si absolutně jisti, že k některé z nich patříte:

První skupinu ve společnosti tvoří VŠEMOCNÍ a jejich sluhové. Všemocnými nazýváme finanční lobby, která dohlíží na klikatění finančních toků ve vztahu stát – občan, občan – stát, stát – business, business – stát, občan – business, business – občan. Úkolem a touhou všemocných je udržovat svou moc a parazitovat na energii druhých. Druhou skupinu tvoří BEZMOCNÍ a jejich pomocníci. To jsou všichni, kteří chtějí měnit Svět, posouvat ho k lepším hodnotám, dosahovat lepší rovnováhy, vyhýbat se válkám, vyhýbat se násilí. Patří sem malí, střední i velcí podnikatelé, kteří ještě neprodali svůj kapitál nadnárodním koncernům vlastněným Všemocnými. Třetí skupinu tvoří HLOUPÍ.  Hloupí tedy Většina nepřemýšlejí, ale nechají se vést elitami. Milují řád a bezpráví sami na sobě vnímají jako povinnost vůči systému. Jak tyto tři skupiny tvoří magický trojúhelník vztahů? VŠEMOCNÍ potřebují HLOUPÉ, protože udržuje jejich moc, legitimizuje jejich systém a neptá se proč. HLOUPÍ pak potřebují BEZMOCNÉ, protože bez nich by se dávno změnili na loutky v tom nejpodřadnějším kočovném loutkovém divadle. VŠEMOCNÍ a BEZMOCNÍ se navzájem nenávidějí, jedni proto, že mají moc a ti druzí proto, že by ji rádi měli. HLOUPÍ přihlíží a přirozeně manifestují svou podporu VŠEMOCNÝM, protože oni mají moc a sílu, ti druzí nikoliv. Síla a moc VŠEMOCNÝCH se zakládá na velikosti skupiny HLOUPÝCH. Čím více se vyrovnají síly BEZMOCNÝCH a  HLOUPÝCH, tím dříve nazraje nový věk, Velké dílo věků...Celý článek

Prezident je hluboce zarmoucen smrtí Jana Beneše

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Prezident republiky Václav Klaus je pohnut a zarmoucen zprávou o tragické smrti spisovatele Jana Beneše, který v průběhu celého svého života svým dílem a svými občanskými postoji i pro něho osobně symbolizoval odpor proti všemu, co omezuje lidskou a občanskou svobodu.  Osobností typu Jana Beneše je v naší společnosti a kultuře málo a jeho odkaz by proto neměl upadnout v zapomenutí.

Redakce se připojuje k vyjádření zármutku pana prezidenta. Bylo pro ni velkou ctí zveřejňovat jeho články. Při zprávě o jeho tragické smrti nám vytanula na mysli odpověď Jana Wericha (parafrázujeme) na otázku, kdo byl Shakespeare: "Shakespeare, no to byl veliký spisovatel, ani zámek plný spisovatelů by ho nenahradil. Mnoho lidí, kteří tady jsou, už by tady být nemuselo, a ti, kteří by tu mohli být, už tady nejsou...". Jen bychom  zaměnili pro tentokrát jméno Shakespeare za Beneš. Věříme, že odkaz pana Beneše neupadne v zapomenutí. Lidé jako Jan Beneš by neměli umírat a když už musí, tak hodně hodně staří, protože kultivují naši společnost. Celý článek

Marťanská národní knihovna

 Ladislav Bátora

Když v sobotu 3. března zveřejnily některé deníky na první straně maketu naší nové Národní knihovny, nechtěl jsem věřit svým očím. První pocit byl – absurdnost. Nestydatost. Nadutost. Kýč... Zatoulané poselství pro cizí světy. Dokonce jsem si na chvíli pomyslel, že se v závěru zprávy či na poslední stránce novin dozvím, že jde o recesi nebo sofistikovanou reklamu Future Systems. A oddechnu si pak stejně jako Američané v říjnu 1938, když po skončení „přímé reportáže“ s úlevou zjistili, že „válka světů“ je jen Wellsovou fikcí a že žádný „obrovský planoucí předmět“ poblíž Grovers Mill v New Jersey vlastně nepřistál... Jenže uplynulo bezmála čtvrt roku a zdá se, že to zadavatel, porota i Jan Kaplický myslí pořád vážně...   Národní knihovna by měla být na pohled „česká“ a ne „světová à la Kaplický“.  Goethe kdysi poznamenal: „Pro každý národ je dobré jenom to, co pramení z jeho vlastní mízy a co odpovídá jeho vlastním potřebám bez opičení se po jiných národech. Všechny pokusy o zavedení cizích novinek jsou bláhovosti, nemají-li potřeby změn kořeny v samotných hlubinách národní bytosti.“ Existují veřejné statky, které jsou vnímány jako reflexe národní svébytnosti. V případě „národního“ divadla nebo muzea je proto jistě nadmíru významná i vnější podoba „schrány“. A nejinak tomu je i s budovou Národní knihovny, jak správně zdůrazňuje prezident Klaus. A proto půjdu proti „blobu“ nesmlouvavě. Třeba i s prezidentem na barikádu, když varovná slova stačit nebudou.  „Ať nepovíte někdy, že jsme vás nenapomenuli včas,“ jak říkával František Ladislav RiegerCelý článek

Visegrádské „Vyšehraní“ - vyšehradské „Visegranie“

 MARTINA DIMMEROVÁ

Pražský letní festival Vyšehraní vstupuje letos do svého již čtvrtého ročníku a jako každý rok přináší novinky. Jedna z nich je patrná hned z podtitulu – Visegrad na Vyšehradě. Pro zatraktivnění programu si pořadatelé pozvali účinkující hned ze tří středoevropských států – z Maďarska, Polska a ze Slovenska.  Vznik projektu mezinárodní kulturní výměny se zeměmi visegradské skupiny V4 inspirovaly především příznivé ohlasy diváků na konfrontací s odlišnou kulturou v minulých ročnících, např. vystoupení Petera Lipy, těšínského divadla či židovského orchestru Šarbilach… Že to dramaturgie festivalu myslí s mnohojazyčnou a mnohožánrovou přehlídkou vážně, svědčí hned trojjazyčný první den (pátek 7. června), kdy na Letní scéně představí známý protagonista country music, zpěvák, multiinstrumentalista, skladatel a producent Petr Kocman své hosty – sopranistku Lívii Aghovou, zpěváka Allana Mikuška a skupinu Blue Gate. Středoevropské jazyky budou znít na Vyšehradě téměř každý den – diváci znovu uvidí a uslyší nádherné Těšínské niebo, zasmějí se Desateru Radošínského naivného divadla nebo si připomenou krásné texty Kamila Peteraje v podání legendárních bratislavských Prúdů a Pavola Hammela v rámci Koncertu legend. Celý článek

Koncert Světlo porozumění sklidil mimořádný ohlas

Jiří Asher

Akci připravila židovská kongregace Bejt Praha, Židovské muzeum a katolická farnost. Vystoupení umělců během tříhodinového koncertu provázely bouřlivé ovace a výkřiky bravo ve zcela zaplněné Španělské synagoze a v kostele Svatého Ducha. Světlo porozumění zahájil krátkým projevem ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislav Mravec a předseda Federace židovských obcí Jiří Daníček. V židovské synagoze i křesťanském kostele souběžně zněly skladby Niccoly Paganiniho a Johana Sebastiana Bacha v podání houslového virtuosa Pavla Šporcla, jazzrocková hudba Dana Bárty, klavírní skladby v podání proslulého amerického klavíristy Davida Sime, písně chrámového sboru kostela Svatého Ducha či skupiny Mikrochor. Pestrý výběr hudby okořenila zpěvačka Suí Vesan a houslista Alexander Shonert.

Na koncertu bylo možno spatřit řadu známých osobností i členů pražského diplomatického sboru. Přítomen byl například kuturní atašé velvyslanectví státu Izrael Ziv Nevo Kulman, Soňa Kodetová manželka zesnulého herce Jiřího Kodeta, bývalá poradkyně pěti amerických prezidentů Eliška Hašková Coolidge, početná skupina poslanců a senátorů Parlamentu ČR a další. Celý článek

Viktor Dyk připomínaný a stále živý

 Jan Kopal

          Příznačné pro každé idealistu jest to, že esencionální částí jeho duše je i romantický náboj. Takový byl i básník, novinář, dramatik a politik Viktor Dyk. Romantický byl i jeho život, ba i smrt. Dne 14. května 1931 se skončily dny jeho pozemské. Pro obyvatele vnitrozemského státu zahynul smrtí neobvyklou – utonul v moři v jugoslávském Lopudu. A právě v těchto dnech si 76. výročí jeho smrti připomíná, jako každoročně, Dykova společnost. Ve čtvrtek 10. května se na olšanském hřbitově za tímto účelem sešlo patnácti členné shromáždění, aby si důstojně připomnělo život, dílo a odkaz tohoto velikána. Před Dykovým hrobem přednesl krátkou oslavnou řeč představitel Dykovy společnosti a významný český historik PhDr. Josef Tomeš. Osobnost Viktora Dyka přiblížil v souvislosti s výročími pojícími se s Dykovými souputníky, přáteli, rivaly, kritiky i odpůrci. Připomněl také 100. výročí článku v Lumíru, v němž Dyk promlouvá jako ztělesnění bojovného českého nacionalisty, článek je datován 13. června 1907 a stojí za to jej odcitovat v plném znění:Celý článek

Evropská premiéra na unikátních varhanách v Humpolci

Ivana Haslingerová

Úřadující král světových trombonistů, první trombonista Newyorské filharmonie Joseph Alessi zaletěl až z USA specielně do děkanského kostela sv. Mikuláše v Humpolci přednést za doprovodu unikátních varhan v evropské premiéře  "Sonáty pro pozoun a varhany DE PROFUNDES" z díla našeho skladatele Juraje Filase. Na varhany darované městu humpoleckým rodákem, americkým podnikatelem Stanislavem Kotyzou, ho doprovázel přední český varhaník Aleš Bárta.  Světovou premiéru měla skladba 21. ledna 2007 v kostele sv. Ignáce z Loyoly na Manhattanu, kde podle slov pani Kotyzové měla velký úspěch. Za varhany však tehdy usedl další skvělý světový varhaník Kent Tritle. Joseph Alessi však hrál na trombon v obou premiérách. Pro Humpolec to bylo velké vyznamenání, neboť Joseph Alessi vystupuje s předními světovými orchestry a jeho recitály a interpretace komorní hudby jsou vysoce ceněny. Kostel sv. Mikuláše je krásně zrekonstruovaný a na celém humpoleckém náměstí je vidět, že se místní úřad v čele s Mgr. Jiřím Kučerou o město skutečně stará. Současným obyvatelům to možná ani nepřijde, ale když tam člověk zavítá po mnoha letech, tak rozdíl mezi šedivým a oprýskaným Humpolcem jeho dětství a současným výstavním náměstím i kostelem je do očí bijící.Celý článek

Prezident Klaus  ví, o čem mluví, pane Kaplický!

Ivana Haslingerová

Prezident republiky Václav Klaus si dovolil zase jednou říci něco, co je v rozporu s názory našich pravdoláskových "intelektuálů". Tentokrát to ale není nic proti jejich oblíbeným -ismům, euroústavě či ekoterorismu. Dovolil si pouze konstatovat, že je proti výstavbě Národní knihovny podle návrhu architekta Jana  Kaplického. Jeho výrok "Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné stála," vyvolal mezi nimi takový poprask, jako by právě vyhlásil třetí světovou válku. Vše by bylo skončilo úsměvně, neboť představa pana prezidenta připoutaného řetězy ke stromům na Letné přirozeně ihned inspirovala umělce k takovým kolážím odvysílaným v televizi. Nic víc by to neznamenalo. Jenže do polemiky s ním se uraženě a povýšenecky pustil navrhovatel stavby, který ho přirovnal k antichartistovi: "Jsem si téměř jist faktem, že prezident neviděl ani model. Předtím, než někdo udělá takový komentář, by se měl s celým návrhem detailně obeznámit. Lidé kdysi podepisovali prohlášení, že nenávidí Chartu 77, aniž ji četli."  A zde pan Kaplický narazil, neboť prezident si velmi pečlivě prostudoval odborné expertízy a věděl, na rozdíl od antichartistů, o čem mluví. Slova pana Kaplického proto pobouřila veřejnost a lidé se začali o věc zajímat nejen z estetického pohledu, ale do hloubky. Nejde totiž jen o to, zda se tato stavba po strance estetické líbí či nelíbí panu prezidentovi, ale o mnohem důležitější fakta. Stačí otevřít jen jednu ze zpráv, kterou pan prezident prostudoval - "Císařovy nové šaty" - a jde člověku mráz po zádech z toho, jak je zanedbána bezpečnost návštěvníků stavby, o zaměstnancích nemluvě. Zamítavý postoj pana prezidenta je v této souvislosti naprosto pochopitelný. Celý článek

Musím přiznat, ze ani mně se chobotnice od prvního pohledu nezamlouvá, připadala mi jako obrovitý prvok těsně před dělením-imho nehodí se do tohoto prostředí. Je to jako s tím králem, co byl nahý. ale ty další projekty nejsou o mnoho lepší-páni architekti by měli byt pokornější a skromnější. Eva Clarová

Ekonomický rozbor Chobotnice

Ivana Haslingerová

V minulém článku "Císařovy nové šaty" se architekt Radek Martišek zaměřil zejména na technické aspekty Kaplického Chobotnice na Letné. V článku, který přinášíme "Co je před závorkou" provedl Martišek ekonomický rozbor celého projektu. Dospěl k závěru, že na uskutečnění 700 000 zápůjček ročně jen v prvním roce  vydáme za jednu knihu 6 400 Kč. Po tomto ekonomickém rozboru už určitě nikoho soudného nebude zajímat jak knihovna bude vypadat. A pokud jde o rozruch, že si náš pan prezident dovolil vyslovit negativní názor na tuto salonními intelektuály tak obdivovanou stavbu, tak zbývá připomenout, že nebyl prvním presidentem, kterému se Kaplického stavba nelíbila. Francois Mitterand zabránil realizaci jeho díla v Paříži a proč se nepřivazuje italský prezident ke stromům před muzeem Miserati je zřejmě proto, že nepřesahuje okolní stavby v Modeně. Rozhodně každému doporučujeme článek "Co je před závorkou" detailně přečíst. Stojí to zato!

 Hra vášní

Denisa Paurová

Divadlo Rokoko uvede hořkou komedii anglického dramatika Petera Nicholse  "Hra vášní", která před několika lety slavila velké úspěchy na londýnských jevištích. Jak by také ne - přináší totiž věčné téma krize střední věku a smysluplnosti manželského svazku v okamžiku, kdy děti opustí rodné hnízdo, a kdy je třeba znovu nastolit otázku, co nás ještě drží pohromadě a jaký smysl má naše další soužití. Hra vášní byla napsána v osmdesátých letech a od té od té doby se stále hraje. Její inscenační tradice prošla značnou proměnou od iluzivní interpretace až k divadelní stylizaci.

"Hra vášní" je příběhem Eleonor a Jamese, manželského páru ve středním věku, jehož soužití ohrozí Kate, mladá vdova, která Jamese úspěšně svede. Kromě klasického trojúhelníku nám však inscenace navíc nabízí pohled na vnitřní psychické a emocionální procesy hlavních hrdinů a to sice tím, že na jeviště vedle Eleonor a Jamese přivádí jejich alter ega a dává divákům nahlédnout do13. komnaty obou hlavních hrdinů. Zobrazuje tak věčný rozpor mezi tím, jak chceme být vnímáni, jakými bychom chtěli být a tím, jaké touhy a myšlenky nás v skrytu duše napadají. 

Oldřích Vízner, představitel hlavní mužské role, ke hře dodává „V té hře vidíte, jak to my muži máme v životě těžké. A taky jak těžké to  v něm mají ženy. Ale nakonec se tomu ještě všichni dokážeme zasmát.“

Hra, která vychází z poměrně banální lidské situace, tak přichází s mnohem komplikovanějším pohledem na problém nevěry v manželském páru. Kromě výborných hereckých příležitostí, nabídne i skvělé dialogy, kterými jsou anglosaští dramatikové tradičně proslulí.

Herecké obsazení Hry vášní je vskutku exluzivní. Manželskou roli Jamese a Eleonor si zahrají Dana Syslová a Oldřich Vízner, jejich alter ega Nell a Jima ztvární Otakar Brousek ml. a Dana Batulková,   v roli svůdné mladé vdovy bez skrupulí se objeví Zuzana Kajnarová a zhrzenou manželku – vdovu si zahraje  Vlasta Žeh

Klaus proti blobu

Ladislav Bátora

Nesmírně oceňuji nesmlouvavé a lidsky i politicky statečné stanovisko prezidentovo vůči Kaplického perverznímu a ironizujícímu návrhu nové budovy naší Národní knihovny. Takové monstrum by v kombinaci se svým určením působilo (a to kdekoliv!) jako pěst na oko. A po mnoho let jako do očí bijící výsměch našemu národu a tisícileté svébytnosti jeho kultury. Nic na tom nemění, že naše kulturní statky z nejposvátnějších, knihy vydané před rokem 1800, by do této stavební zrůdnosti, akceptovatelné snad jako cirkusové šapitó nebo zednářský templ, přeneseny nebyly... Pane prezidente, v této lidské barikádě zamezující další útok na sebeúctu a sebevědomí českého národa počítejte s jedním místem i pro mne, jakkoli třeba jen někde v druhé či třetí řadě... Proti ideji ideu, ale proti pěsti pěst!

Kulturní ekumena aneb Ze života bratří Čapků

Ivana Haslingerová

V městské knihovně hlavního města Prahy se konalo setkání k 120. výročí narození Josefa Čapka. Vzpomínku organizovali Eugen a Zuzana Brikciovi. Eugen Brikcius uvedl vzpomínku přednesem úryvků libreta své hry, kterou uvede na Vyšehradském hřbitově u hrobu Josefa Čapka 19.4.2007. V pozadí naslouchá spisovatel Jiří Stránský a vpravo busta Josefa Čapka, kterou vytvořila Elen Jilemnická jako návrh pro pomník bratří Čapků, který měl stát na Náměstí míru. První místo ale tehdy vyhrál návrh pana Opočenského. Vzpomínka na Josefa Čapka se v dalším zvrhla spíše ve vzpomínku na jeho bratra Karla. "Vždy jsem se snažil jít ve šlépějích zakladatele Českého P.E.N. klubu Karla Čapka. Klub udílí na jeho počest každým druhým rokem jeho cenu," říká emeritní nástupce Karla Čapka spisovatel Jiří Stránský. Posteskl si, že se v současné přetechnizované době na tohoto velikána poněkud zapomíná.Celý článek

Starý trám

Jindřich Truhlář *1931  ze sbírky Jáchymovské Peklo

Vztáhl jsi ruku,
abys do tváře udeřil člověka,
bratra, který bránit se nesmí,
neboť je zcela ve tvé moci.

Šel z práce –
z ostnatých drátů tkanou cestou
chladem se třás v mrazivé lednové noci,
vyhublé tělo pod chatrnou vestou,
nasáklou potem a šachetní vodou.

Hladem a lopotou v podzemí unaven,
se vlekl ke bráně koncentráku -
aby se ohřál a usušil,
a s ním kamarádi na baráku
pod paží kus dřeva si nesl.

Pro ten kus starého trámu,
který by pohozen ve sloji shnil,
ty ses nestyděl a surově jsi bil
až k nohám ti klesl?

Vztáhl jsi ruku, člověče,
abys bližního do obličeje uhodil.
Ve zvířecí touze vidět krev
jež z lidské tváře poteče,
a potom stejně zvrhlým druhům,
abys “hrdinným“ činem se pochlubil.

Proč jsi ho bil?
Co bylo tvým cílem?
Chtěls moc a sílu dokázat surovým činem?
Člověka, jenž strádá, živoří - trpí němě,
bídného tvora, který byl neštěstím
zašlápnut do prachu země.

Chtěl jsi ho pohanět?
Dál bude věřit a nezoufá,
protože miluje život a svět,
než tvoje rány –
je silnější jeho touha žít,
a poníženého nelze už ponížit.

Nikdy mu z hlavy nevytlučeš víru,
že jednou vzejde den,
pro všechny spravedlivého míru,
jehož duchem rozvlní se země.

Svým činem však pohaněl jsi sebe
a celé lidské plémě,
neboť každý zločin a každá ctnost,
své světlo a stín vrhá,
na lidskou společnost

 

Zeměpisný imperialista Svěrák - Altaj bouří proti Cimrmanům

Ladislav Bátora

Někoho dojme až k slzám tak řečený „laskavý“ humor „civilních“ filmových rolí Zdeňka Svěráka, jiného zas humor „intelektuální“ jeho postav cimrmanovských. Přiznávám, že jsem donedávna spadal do obou kategorií. A rád. Přestože jsem párkrát musel zarputile čelit námitkám, že to všechno je jen kýč, faleš, macha, zkrátka kšeft...
Začínám mít ale pocit, že ta moje zarputilost nebyla možná na místě. Svěrákova buransky eurocentrická žoviálnost a křupanská neomalenost: „Kdyby Altajci pochopili, jak byl Jára Cimrman neúspěšný, pak si myslím, že bychom si mohli připít vodkou a o rozpínavosti nepadne ani slovo,“ kterou projevil navzdory tomu, že už musel vědět, s jakým nelíčeným smutkem v srdci Altajci (a já je chápu) sledují tu horolezeckou taškařici prováděnou na jejich účet, vypovídají o Svěrákově pravé povaze dost. A skutečné umění - třebas i toho nejlehčího žánru - se s bohorovností, sebestředností a chorobným nedostatkem empatie zpravidla napořád nesnese. Etnografka Tjuchtěněvová proto docela případně ironizuje: „Nuže, pánové, když podobné projekty mohou uzdravovat vaši psychiku, do toho! Altajci zažili v průběhu věků mnohé...“  To se rozumí, že naši altajští bratři přežijí i tuhle infantilně-senilní lapálii s několika tradičně pokleslými pražskými „moudrými klauny“. A bohudík Altajci netuší, že i takoví vejlupkové jsou u nás čas od času považováni za „svědomí národa“... Po čase na tu samozvanou českou expedici, věřme, docela zapomenou. Já však na svůj okamžitý pocit studu za to, že Svěrák a jeho nadutá kohorta zeměpisných imperialistů jsou také Češi, už jen tak nezapomenu. A ta slza dojetí z jeho „uměleckých“ výkonů mi, pravda, už sotva kdy zahrozí. Mistře Svěráku, prosím Vás snažně, stáhněte tenhle propadák z repertoáru ještě před kostýmní zkouškou. Nejde už jen o Vaši věc a Vaši ostudu! A vězte, že kdo ostentativně přehlíží svéráz a dávné obyčeje počtem malého a kulturou odlišného národa, ten tím chce kolikrát dát najevo, že pohrdá i velkým národem vlastním. I kdyby jen podvědomě...

Josef Blecha s Jiřím Slívou ve dvoraně slávy

Ivana Haslingerová

V luxusních prostorách PATRIOT-X GOURMET CLUB & GALLER se v poslední době pořádá řada výstav našich známých umělců. Jeho prostředí se k tomu svým romantickým image přímo nabízí. Majitelka  Českého gourment centra a galerie Patriot paní Dagmar Janatová nabídla tentokrát prostory Josefu Blechovi a Jiřímu Slívovi. Jiří Slíva vystavoval barevné litografie v horních prostorách v kavárně Petit Cafe neboť, jak trefně říká jeho přítel Blecha: "Slíva a kavárna se stávají synonymem. Tématy jeho obrazů jsou totiž velmi často káva a víno a umělci z jeho okolí zvou své dívky do slívárny místo do kavárny." Kresby portrétních karikatur Josefa Blechy se zase výborně vyjímaly v Magické galerii patriot-X ve Dvoraně slávy ve spodních romantických prostorách.  "Josef má vynikající a ve světě nevídanou linku. to mohu říci z pohledu kunsthistorika. Vystihne charakter, profesi a nitro zobrazené osoby. Je doma i v moderním umění. Jeho portréty nejsou pouhé kresbičky, ale výstavní obrazy, které bych chtěl mít pověšené doma," říká o Blechovi na oplátku Slíva. Josef Blecha patří k současným předním českým karikaturistům a má za sebou řadu samostatných výstav doma i v zahraničí. V dubnu vyjde jeho monografie portrétních karikatur „Slavní lidé v čarách“ zahrnující 300 jeho obrazů a shrnující jeho třicetiletou práci.Celý článek


Víra

Jindřich Truhlář *1931  ze sbírky Jáchymovské Peklo


Za chmurných dnů,
za bouřlivých nocí,
když ledová rosa beznaděje
z těžkých mraků padá
a na srdcích roste v chladné jíní,
které dvojnásob mrazí nás
za ostnatými dráty,
čekající, osamocené, bez pomoci,
tehdy, když všichni klesají,
a slýchám zoufalství jejich slov,
abych sám vydržel, neztratil víru,
myslívám na domov.

Nad tichým koutem rodné země,
slunce a ptačí zpěv.
Městečko v údolí, v zeleni, v květech,
lesy a háje lemují temně –
prchlého mládí ztracený svět.

Všechno je pohřbeno v hlubinách času.
Pohaslo slunce, kolem pad stín,
jen jeden paprsek z temnot se dere,
přes trosky minula,
v nynějším přísvitu černém /šerém/
do dálky míří v budoucnu klín.
Prokřehlé srdce hřeje a hladí,
příslibem domova, lásky a mládí.

 

Cena Philip Morris Ballet Flower Award

 Markéta Hlavicová

Na scéně Národního divadla v Praze byly vyhlášeny výsledky již čtrnáctého ročníku Philip Morris Ballet Flower Award. Prestižní cenu za mimořádný výkon v oblasti klasického tance v roce 2006 a šek v hodnotě 250.000 korun převzala z rukou patronky baletní ceny paní Livie Klausové a generální ředitelky společnosti Philip Morris ČR Anji Fiedler sólistka baletu Národního divadla Brno Eva Šeneklová. Cenu Poupě baletu udělovanou mladému umělci, jehož výkony upoutaly pozornost odborné veřejnosti již v prvních letech jeho profesionální kariéry, a finanční dar v hodnotě 50.000 korun získala sólistka baletu J. K. Tyla Plzeň Ivona Jeličová. „Společnost Philip Morris podporuje baletní umění v řadě zemí Evropy a Asie. Jsme rádi, že mezi ně již 14 let patří i Česká republika, kde máme navíc možnost dlouhodobě spolupracovat s tak významným partnerem, jakým je Národní divadlo Praha. Philip Morris Ballet Flower Award není jen  prestižním oceněním skvělých výkonů jednotlivců, ale také přispívá ke zvýšení popularity a rozvoje tohoto krásného velmi náročného umění v České republice,“ říká Anja Fiedler, generální ředitelka společnosti Philip Morris ČR. Philip Morris Ballet Flower Award byla poprvé udělena již v roce 1977 ve Finsku. V České republice byla tato tradice zahájena v roce 1993 a pokračuje od té doby nepřetržitě pod patronací paní Livie Klausové.

BALADY v Národním divadle

  Helena Bártlová

Uplynulo již 14 let, kdy se na naší první scéně představil baletní soubor Národního divadla v Brně.  Představení se uskutečnilo 24. září 1993 a bylo komponováno ze tří choreografií na hudbu polských autorů - Wojciecha Kilara, Mieczysława Karłowicze a Karola Szymanowského. Jsme nesmírně rádi, že můžeme po tak dlouhé době přivítat tento soubor opět v Praze, tentokrát na scéně Stavovského divadla. Na základě spolupráce uměleckých šéfů Petra Zusky a Karla Littery přijíždí s netradičním choreografickým projektem na motivy lidových balad, v němž se pojí živá folklorní a jazzová hudba spolu s tancem. Taneční drama o dvou dějstvích nazvané Balady pochází z dílny známé hudebnice, skladatelky, zpěvačky, cimbalistky  Zuzany Lapčíkové (nominace na Cenu Alfréda Radoka) a choreografky, režisérky Hany Litterové. Premiéra se uskutečnila 10. listopadu 2006 v brněnském divadle Reduta a sklidila velké nadšení nejen u diváků, ale i odborné kritiky. Zuzana Lapčíková a Hana Litterová v inscenaci spojily hned několik tragických motivů. Příběh se začne odvíjet těsně před svatbou mladé Kateřiny, vzpomínky její matky Juliány ovšem děj rozšiřují ještě do minulosti. Odkrývají se tu její drastické zážitky z mládí, které motivují jednání v současnosti. Ve snaze vyhnout se opakování starých chyb Juliána ovšem nechtěně přivodí další katastrofu. Matka Juliána, jejíž part sugestivně tančí Eva Šeneklová, je tedy hlavním hybatelem děje. V rovině jednoduché, zamilované dívky se drží charakterizace postavy Kateřiny, kterou ztvárnila Markéta Habalová jako objekt, neseným proudem událostí. Jejím partnerem je záletný Jan (Jan Fousek), jenž je postavou spíše negativní a mladicky lehkovážnou. Pojďme tedy přivítat balet Národního divadla v Brně a nechme se unést východomoravským folklórem, lidovými baladami a stylizovanou choreografií v souznění s působivými texty, které zobrazují lidskou bytost v celém rozsahu jejího člověčenství.

Josef Fousek Na cestách s anděly

Ivana Haslingerová

V Paláci knihy LUXOR na Václavském náměstí v Praze se konal happening. Nakladatelství Brána tam pořádalo křest a autogramiádu knihy básníka, spisovatele, písničkáře, textaře a fotografa Josefa Fouska "Na cestách s anděly". Je to další z řady jeho knih, z nichž na čtenáře dýchne laskavost a vlídnost. Tím vybočuje z řad současných autorů a získává si stále více čtenářů. Josef Fousek tak potvrdil starou moudrost, že jestli má na světě něco cenu, je to kumšt. Politici zmizí, ale kumšt zůstane. A jak už to je u Josefa Fouska zvykem, sešlo se tam nejen velké množství jeho čtenářů, ale i přátel umělců.  

 

 

 

 

 

 

 

 

Na křtinách knihy nemohla chybět legenda české pop-music Eva Pilarová, pro kterou Josef Fousek skládá krásné písničky. Vlastně ne, to by se na mne zlobil, kdybych to vyjádřila tak nepoeticky. On, jak říká, její krásná fota obklopuje básněmi: "Pro tak krásná fota je radostí pro mne napsat blues". A paní Eva zase s úsměvem doplňuje: "Pro knihy Pepy doslova cedím krev" a  jak jsme zjistili, není to jen metafora. Na křtu jedné z jeho knih  na Novotného lávce  v Praze vykročila pani Eva na pódium právě v momentě, kdy baronka Přenosilová trefně a distinguovaně pronesla: "Tady si někdo nabije dr..." A než stačila zvědavá Pilarová doříci "Kde?"   už se propadala do prázdna... Celý článek

 

MINIATURY

Helena Bártlová

 Již tradičně zařazuje balet Národního divadla na repertoár titul s názvem Miniatury. Večer je sestaven z choreografií mladých tvůrců, kteří nejsou v této oblasti žádnými začátečníky a jsou současnými členy baletu ND. Loni tvořila dramaturgickou linii etnická hudba z nejrůznějších koutů světa, letos to bude inspirace hudbou českých autorů. Tančí členové baletního souboru Národního divadla. Choreografie: Tomáš Rychetský, Zuzana Šimáková, Hana Turečková, Klára Jelínková, Diana Zehetner, Martin Winter, Sylva Nečasová, Michaela Černá, Natálie Benyovszká, Viktor Konvalinka a další. Srdečně Vás zveme 12. března do divadla na novou choreografickou vlnu mladých tvůrců!

Miniatury, Martin Winter -Foto Roman Sejkot

 

 

 

ORBIS PICTUS Richarda Peška

Ivana Haslingerová

Fenomén světového malířství Richard Pešek (*1954) se opět představil českým divákům na výstavě svých obrazů v nádherných prostorách PATRIOT-X GOURMET CLUB & GALLERY. Na výstavě pod příznačným názvem "ORBIS PICTUS" ukázal své obrazy z Toskánska, Arabských emirátů, Afriky a USA. Zatímco se většina našich umělců třese na to, aby získala peníze z nejrůznějších grantů a všichni mohli, jak říkají, volně a svobodně tvořit, malíř, grafik, sochař a pedagog Richard Pešek se vypracoval svými obrazy zcela sám, bez jakýchkoliv dotací, na světově uznávaného umělce. Jeho díla jsou v cizině vysoce ceněna. Visí v Bílém domě, v Museu moderního umění ve švédském Halmstadu a v soukromých i státních sbírkách na pěti kontinentech. Je zastoupen i v královské sbírce šejka Sultana Mohameda Al Qassimi, hlavy emirátu Sharjah ve Spojených arabských emirátech, s nímž je již od r. 1999 v osobním kontaktu a zprostředkuje mu kontakty s Hradem, českou vládou a Parlamentem. Kromě monumentální tvorby portrétuje Richard Pešek význačné osobnosti jako kardinála Edwarda Eagena, newyorského arcibiskupa, bývalého amerického prezidenta Billa Clintona, královéhradeckého biskupa Otčenáška, hraběnku Miladu Dohalskou… Není divu, že jako druhý žijící Čech se po Josefu Škvoreckém ocitl jako téma "Život a dílo Richarda Peška" v maturitních otázkách australských studentů již v roce 1996, tedy ve svých 42 letech. Jak už je téměř pravidlem, jako každá velká osobnost je více znám a ceněn ve světě než u nás. Od roku 1999 vystavuje pravidelně na SHARJAH INTERNATIONAL ARTS BIENNIAL ve Spojených arabských emirátech i samostatných výstavách v Dubaji a Sharjah. Celý článek

 

 

 

 

 

BALET GALA aneb Setkání v Praze

Hvězdy světového baletu představí klenoty klasické a soudobé taneční tvorby

Helena Bártlová

Uběhl další rok a balet Národního divadla v čele s umělecký šéfem Petrem Zuskou již počtvrté připravili slavnostního galapředstavení s názvem BALET GALA aneb Setkání v Praze. Na naší první scéně  opět přivítáme hvězdné nebe českých baletních osobností, působících nejen u nás, ale i v proslulých baletních souborech po celém světě. I tentokrát do Prahy zavítají vynikající čeští umělci a zahraniční hosté, kteří se představí v ukázkách ze světového klasického i moderního repertoáru. V průběhu večera  společnost Philip Morris ČR a.s. již počtrnácté udělí prestižní cenu PHILIP MORRIS BALLET FLOWER AWARD nejlepšímu baletnímu umělci v oboru klasický tanec za rok 2006.Aurélie Dupont (Paris Opera Ballet), Filip Barankiewicz (Stuttgart Ballett), Jan-Erik Wickström (Swedish Royal Ballet), Daria Klimentová (English National Ballet), Nataša Novotná (Nederlands Dans Theater), Václav Kuneš (Nederlands Dans Theater ), Ronald Savkovič (Staatsballett Berlin), Shoko Nakamura (Staatsballett Berlin), Natálie Horečná (Scapino Ballet), sólisté baletu Národního divadla a další.  Představení je věnováno tanečnici, baletní mistryni, choreografce a pedagožce paní Růženě Mazalové k významnému životnímu jubileu. Slavnostní představení se uskuteční 14. dubna 2007 ve 20.00 v historické budově Národního divadla.

Michal Matys, foto Diana Zehetner

 

 

 

 

BANÁNOVÉ RYBIČKY

Jaroslav Hutka

ag00193_.gif (2533 bytes)Měl jsem hlavu plnou špionážního příběhu z roku 1953. Seděl jsem v archivu ministerstva vnitra nad lehce plísní páchnoucími spisy. Mimo plíseň z nich ještě smrdělo násilí, facky, řev a hlomoz železných dveří od vězeňských cel. Deset lidí skončilo u soudu, dva dostali doživotí, dvakrát padlo dvacet pět let a tak dál. Všichni počítali s válkou, proto do toho šli. Nechali se naverbovat pro Francouze. Vysílačka, zprávy o postavení armády, neviditelný inkoust a zoufalství, jak snadno byli pochytáni... Vtom mi zahrál mobil. Vyběhl jsem z tiché badatelny na chodbu. "Pane Hutka, neměl byste chuť zase přijít do Banánových rybiček?" ptá se nevhodně veselý hlas z nějakého konce bezdrátového prostoru. "Proč ne?" říkám nepřítomně do tiché chodby. "Tak já vám pošlu mail s otázkama od Haliny, mějte se hezky," a hlas se vypařil. Vrátil jsem se do tiché místnosti plné lampiček, kde několik lidí soustředěně četlo v ochmataných spisech ze zkurvených dob. Já měl před sebou stoh dvanácti spisů. Některé z nich byly už ty výsledné, předžvýkané pro soud. Na první stránce policejní trojfotografie a vše přehledně jen s jedním výslechem, už jen sběrným a barevně neoznačkovaným. Celý článek

SVĚT JE BÁJEČNÉ MÍSTO K NAROZENÍ

Ivana Haslingerová

V roce 2002 vznikl původně pro jeden večer pořad "Svět je báječné místo k narození" v režii Miloslava Kučery a Miroslava Matějky, kteří rovněž napsali scénář. Důvod byl prostý: spoluautor scénáře a interpret textů se dožil šedesáti let. Šlo o komponované pásmo hudby a poetických textů o lásce, která stářím nekončí. Přítomným divákům se pořad líbil, takže je přesvědčili, že by se měl reprizovat. V takovém případě chtěli, aby recitátorem, již nikoli pouze soukromého představení, byl renomovaný umělec. Podařilo se jim získat Borise Rösnera, který mu vtiskl ještě další novou dimenzi. Pořad měl své nadšené diváky v Smetanově Litomyšli, na festivalu „Doteky hudby a poezie“ a v řadě jiných míst. To přivedlo autory na myšlenku připravit jeho volné pokračování. Bohužel, na jaře loňského roku nás Boris Rösner navždy opustil. Rozhodli se proto věnovat chystaný druhý díl nejen  pětašedesátinám staršího scénáristy (4.3.1942), ale především Borisově památce. Ve spolupráci s galerií MIRO uvedli pořad v kostele sv. Rocha  na Strahovském nádvoří. Účinkovali v něm Ensemble Martinů a Petr Štěpánek. Po skončení pořadu proběhl přípitek  k pětašedesátinám scénáristovým, který prohlásil: "NEVĚŘÍM NA STÁRNUTÍ aneb SVĚT JE BÁJEČNÉ MÍSTO K NAROZENÍ." Fragmenty se připojují s přáním hodně zdraví a sil k další práci, která připraví podobně krásné chvíle, jako ta právě minulá.

Rok čtvrtý prezidenta republiky

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Prezident republiky Václav Klaus představí v pondělí 12. března 2007 v 15.30 hodin v pražském Paláci knih Luxor na Václavském náměstí svou novou knihu nazvanou Rok čtvrtý, která shrnuje čtvrtý rok jeho prezidentského období. Při této příležitosti všem zájemcům, kteří v tuto dobu do knihkupectví přijdou, prezident svou knihu podepíše.

SENIOŘI KOMUNIKUJÍ

Michaela Hrnčiříková

Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových se rozhodl pomoci té skupině seniorů, která dosud neměla možnost naučit se používat počítač včetně internetu, mobilní telefon a bankovní kartu. Proto vznikl projekt „Senioři komunikují“. Cílem tohoto projektu je seznámit seniory se zmíněnými prostředky komunikace formou desetihodinového kurzu, který je určen seniorům důchodového věku a bude pro ně zdarma.  K 1. únoru 2007 vypisuje nadační fond výběrové řízení, v rámci něhož budou nalezeni realizátoři těchto kurzů v jednotlivých regionech České republiky. Uzávěrka pro zaslání přihlášek do výběrového řízení je 28. února 2007. Informace o výběrovém řízení a formulář přihlášky je uveřejněn na www.nadacnifondklausovych.cz. Hlavními partnery projektu jsou Nadace České spořitelny a společnost T-Mobile Czech Republic, a.s.

 

Divadlo ABC uvede dramatizaci románu Anna Karenina

Magdalena Bičíková

Divadlo ABC uvede dramatizaci jednoho z nejproslulejších románů klasické ruské literatury Lva Nikolajeviče Tolstého v režii Petra Gábora. Hlavní roli Anny Kareniny ztvární Lenka Vlasáková v alternaci s Michaelou Badinkovou. Nové zpracování známého románu Lva Nikolajeviče Tolstého akcentuje vedle Annina tragického příběhu i osudy dalších postav v pestré mozaice jedinečných lidských příběhů, směřujících k jediné otázce: jak volit mezi citem a povinností? Drama Anny Kareniny vypráví příběh ženy krásné a nešťastné, příběh vášnivé lásky, která byla dost velká na to, aby se vymkla konvencím své doby. Nebyl to však cit dost silný, aby naplnil celý život… Annu Kareninu lze však číst i  autobiografický příběh autorova života, v němž ruský klasik odhaluje i něco z příběhu vlastního manželství.

Jak se slavil Masopust dříve a jak ho slaví dnes Žižkováci

Ivana Haslingerová

O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již z 13. století, i když svátek je zřejmě ještě mnohem staršího data. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, tzv. reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.  Přestože od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to nijak neubíralo na dobré náladě a masopust byl nadále třídenní lidový svátek, který se slavil ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40denní půst před Velikonocemi. Název Popeleční středa je od tzv. "udílení popelce", což je popel ze starých ratolestí jehněd posvěcený na Květnou neděli v předešlém roce. Datum Velikonoc je pohyblivé a lze jej snadno vypočítat. V kalendáři se vyhledá, kdy je měsíc v úplňku poprvé po prvním jarním dnu (21. březen). Velikonoce potom ten rok začínají v pátek po takto vypočteném prvním jarním úplňku. Proto byl pohyblivým svátkem i masopust. Datum Popeleční středy se vypočte tak, že od pondělka toho týdne, ve kterém jsou Velikonoce odečteme 40 dní. Masopust v současné době trvá ode dne po svátku Tří králů (6. ledna) až do úterý, které předchází Popeleční středě.

Přípravou na masopust býval  pátek před masopustní nedělí takzvaný "tučný pátek" či "tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Žižkovští radní to zřejmě vzali doslova a Masopust odstartovali na radniční dvorečku, který proměnili ve venkovskou náves s ukázkou pravé vesnické zabíjačky. Celý článek

 

Zdeňka Marschalová zněžněla 

Ivana Haslingerová

Akademická malířka Zdeňka Marschalová vystudovala v ateliéru profesora Jana Smetany Akademii výtvarných umění v roce 1978. I přes omezenou svobodu projevu té doby si nalezla způsob, jak vyjádřit své představy o bezútěšnosti a marasmu, který ovládal tehdy společnost. Dokázala si najít nejen svůj pohled na svět, ale od samých začátků měla svůj výrazný a osobitý styl, což u malířů není věcí samozřejmou a mnozí jej nenaleznou po celý život. Ve svých obrazech reaguje na život kolem nás a na vztahy mezi lidmi. I tak prozaické náměty jako lidé v tramvajích, v metru, v kavárně či jen na ulici  dokáže vystihnout svým energickým a nezaměnitelným rukopisem tak, že zachytí nejjemnější nuance v jejich chování, a to dokonce i těch, kteří se vyčleňují ze společnosti. Jakoby právě vycítila okamžik, kdy si mají co říci, kdy si svěřují svá tajemství, a zachycuje tak kouzlo neopakovatelných okamžiků. Tyto náměty vyhledávala od počátku a pokračuje stále v nastoupené cestě. Její obrazy z poslední doby pouze jakoby zněžněly a ztrácejí své ostré linie. Jakoby ustupovala od ostré linie tvarů, kdy agresivní čarou a světlem modelovala barevné odstíny a podtrhovala tak atmosféru příběhů na obrazech (raný obraz vlevo dole). Vedle výrazných kontur modelujících osoby se v jejích obrazech  poslední dobou objevuje rastr, který malbu činí jakoby nadýchanou a snivou (současný obraz vpravo dole). Obrazy zůstávají ale stále expresivní a vykazují výraznou barevnost tak typickou pro tuto umělkyni.  Celý článek

Luděk Filipský: "Mezi světlem a tmou"

České muzeum výtvarných umění v Praze, Husova 19, Praha 1 – Staré Město, si Vás dovoluje pozvat na zahájení výstavy Luděk Filipský "Mezi světlem a tmou". Výstava potrvá do 25. března 2007

Proti Janu Mrzenovi protestovala pouze menšina zaměstnanců ND

Ivana Haslingerová

Přes 200 zaměstnanců z operního souboru, techniky  atd. zaslalo bývalému ministru kultury Martinu Štěpánkovi dopis, v němž se distancují od snah asi 40 členů činohry ND mluvit za celé ND a vytvářet v ND atmosféru jakéhosi boje o moc, podloženého politickými důvody, což tak připomíná stávku v ČT v roce2000. Dopis opery je jasným vyjádřením podpory stávajícímu řediteli ND Janu Mrzenovi a odmítnutím snah o destabilizaci ND. Protože tisková média tento dopis nezveřejnila, natož aby se významným způsobem snažila informovat čtenáře  o tom, že existuje a jací lidé jej podepsali, poprosili nás o pomoc, je-li to možné, zveřejnit dopis operních umělců a zaměstnanců. Věříme spolu s nimi, že to alespoň nějak vykompenzuje nepravdivé nebo neúplné údaje zveřejňované v jiných médiích. K původnímu dopisu členů operního sboru a orchestru, který podepsalo do včerejšího dne 176 členů těchto kolektivních těles (celkový počet 191 členů ) se připojili také členové operního baletu, jevištního a hledištního personálu, zvukaři, garderoba, maskérna a další zaměstnanci ND, celkem 59 osob. Samostatným dopisem se k situaci v ND vyjádřila také Odborová asociace divadelníků Národního Divadla, která je největší odborovou organizací působící v Národním divadle. Text dopisu v plném znění naleznete kliknutím Celý článek

V kauze kostela sv. Michaela nastal na ministerstvu kultury zásadní obrat

Líza Machoninová

Ministr kultury Martin Štěpánek jako první ministr v historii kauzy kostela sv. Michaela Archanděla nabízí řešení. Chce prosadit, aby stát poskytl dnešnímu majiteli kostela jiný objekt v Praze jako náhradu za historicky cenný kostel. Pro ten by se potom mělo nalézt vhodné využití. Studentská iniciativa tuto aktivitu oceňuje a vnímá ji jako první vstřícný krok k řešení složité situace. Studentská iniciativa ovšem i nadále s MK jedná o tom, že je nutno tento případ důkladně analyzovat a pojmenovat problémy, aby se nestal precedentním.

Nižnětagilskou kolonádou

Pavel Landa

               Z laskavého dopuštění zdravotní pojišťovny odjede v nejbližších dnech zvěrolékař doktor Žaket, první violista Amatérského symfonického orchestru, do Františkových Lázní. Spanilá slečna Marcelka od prvních houslí vypomáhající v obecní knihovně mu ochotně vyhledala publikaci Františkovy Lázně, kterou v roce 1981 vydalo pražské nakladatelství Olympia, aby se mohl na léčbu náležitě připravit. Doktor Žaket vypůjčeného průvodce pečlivě studuje. Paní Žaketové určitě bude muset ukázat bustu V. I. Lenina umístěnou v malém zátiší letní kolonády u náměstí Míru, dílo národního umělce a nositele Řádu republiky Karla Pokorného, přizdobené výrokem univerzitního profesora Zdeňka Nejedlého, dvojnásobného nositele Leninova řádu a trojnásobného nositele Řádu Klementa Gottwalda. Podvečerní procházka Švermovými sady, kolem sochy Vítězství od profesora Břetislava Bendy, národního umělce a nositele Řádu práce a Řádu republiky, odhalené v roce 1974 hned naproti domu ČKD Sokolovo, by pak nejspíš vrcholila v blízké čajovně Gruzie, tištěným průvodcem doporučované. K prostudování zmíněné publikace z roku 1981, propagující Františkovy Lázně i se shrnutím v němčině, zbývá ještě doktoru Žaketovi pasáž nazvaná Dělnické hnutí na Chebsku. Ať tak či onak, jménem celého Amatérského symfonického orchestru přejeme doktoru Žaketovi příjemný pobyt v jedné z perel proslulých západočeských lázní.Celý článek

Opera je také Národní

Václav Vyskočil

Před koncem roku poslali ministrovi kultury Martinu Štěpánkovi někteří činoherci (asi 40 lidí) z Národního divadla otevřený dopis nazvaný Vánoční desatero, v němž kritizovali odvolání někdejšího ředitele ND D.Dvořáka (odehrálo se v září 2006), pověření J.Mrzeny řízením ND (rovněž v září), vyhlášení výběrového řízení (prosinec) a předpokládané jmenování nového ředitele ND (druhá půlka ledna 2007). Dopis zveřejnila ČTK a řada tiskových médií.

Činoherci se domnívají, že ředitel Dvořák neměl být odvolán, naopak pověřený ředitel Mrzena být odvolán má. Navíc má prý být zrušen konkurs na nového ředitele. Pomiňme tu drobnost, že neuvedli, jak si představují řízení ND v tom mezičase, kdy nebude mít žádného ředitele. Instalovat zpět Dvořáka? Vytvořit nějaké kolektivní vedení? Nevíme. Víme ale, že činoherci podle svých slov považují ministra Štěpánka za nekvalifikovaného a nesvéprávného.

Na dopise činoherců ND jsou zajímavé některé detaily. Předně načasování. Jak sám ministr uvedl, dopis byl sepsán jen pár desítek hodin před uzávěrkou výběrového řízení. Proto jej nelze chápat jinak, než jako nátlak na rozhodovací orgán a instituci. Tomu odpovídá i značně vzrušená dikce petice, kde se kladou otazníky nad samu existenci „zlaté kapličky“, vyslovují obavy z jejího budoucího ohrožení, padají silná slova o politickém pozadí a útocích na svobody umělců.Celý článek

Galerie MEF je otevřena mladým umělcům

Ivana Haslingerová

Kulturní komise ČR (KKČ) ve spolupráci s galerií MEF uspořádala výstavu obrazů  Evy Sudíkové a designu Rajko Mečavy. Jednalo se o první výstavu Evy Sudíkové, kterou KKČ uspořádala v rámci projektu na pomoc mladým umělcům. Snímek zachycuje presidenta Kulturní komise ČR Doc. Ing. Jiřího Pancíře (vlevo), CSc., tajemnici Kulturní komise ČR Janu Zikovou a uměleckého designéra a majitele galerie MEF Ing. Rajko Mečavu  při zahájení výstavy Evy Sudíkové. I když je Eva Sudíková ještě mladičká, její obrazy budí dojem mnohem vyzrálejší. Najednou nemá pozorovatel dojem, že jde o veselou mladou dívku, ale obrazy na něj dýchnou spíše melancholií a místy až depresí... Celý článek

Hra vášní

Denisa Paurová

Divadlo Rokoko uvede hořkou komedii anglického dramatika Petera Nicholse  "Hra vášní", která před několika lety slavila velké úspěchy na londýnských jevištích. Jak by také ne - přináší totiž věčné téma krize střední věku a smysluplnosti manželského svazku v okamžiku, kdy děti opustí rodné hnízdo, a kdy je třeba znovu nastolit otázku, co nás ještě drží pohromadě a jaký smysl má naše další soužití. Hra vášní byla napsána v osmdesátých letech a od té od té doby se stále hraje. Její inscenační tradice prošla značnou proměnou od iluzivní interpretace až k divadelní stylizaci. "Hra vášní" je příběhem Eleonor a Jamese, manželského páru ve středním věku, jehož soužití ohrozí Kate, mladá vdova, která Jamese úspěšně svede. Kromě klasického trojúhelníku nám však inscenace navíc nabízí pohled na vnitřní psychické a emocionální procesy hlavních hrdinů a to sice tím, že na jeviště vedle Eleonor a Jamese přivádí jejich alter ega a dává divákům nahlédnout do13. komnaty obou hlavních hrdinů. Zobrazuje tak věčný rozpor mezi tím, jak chceme být vnímáni, jakými bychom chtěli být a tím, jaké touhy a myšlenky nás v skrytu duše napadají.  Oldřích Vízner, představitel hlavní mužské role, ke hře dodává: „V té hře vidíte, jak to my muži máme v životě těžké. A taky jak těžké to  v něm mají ženy. Ale nakonec se tomu ještě všichni dokážeme zasmát.“Celý článek

 

 

Buďme k sobě vlídní

Ivana Haslingerová

"Žádný den není špatný, pokud je člověk živ." Josef Fousek

Známý básník, textař, písničkář, vypravěč a spisovatel Josef Fousek  vydal to nejlepší ze svých vystoupení v nedělních "Dobrých jitrech", v nichž  v Českém rozhlase 2 Praha rozdával posluchačům k nedělnímu ránu dobrou náladu.  Kniha má název "Buďme k sobě vlídní" a již sám název prozradí na autora mnohé. Jeho víra v lásku v člověka a přesvědčení, že vlídnost a láska hory přenáší, je v životě tou největší hodnotou. Josef Fousek v knize nezapře své působení v divadle Semafor ve skupině Miroslava Šimka, kde mj. spolupracoval s Petrem Spáleným. Nezapře svou poetiku ve spojení s moudrým humorem. "Vážím si lidí, kterým voní srdce, jsou sví, jdou mimo konvence a nejsou servilní, a proto jsem přišel, i když nesnáším současná knihkupectví. Jsem zde výhradně kvůli panu Fouskovi a krásnému titulu knihy," říká ředitel Národní galerie Milan Knížák na křtinách nové knihy Josefa Fouska "Buďme k sobě vlídní"Celý článek

 

 

 

KRÁLOVSKÉ KOČKY

Helena Krausová

19. listopadu 2006 v 17.00 se uskuteční na I. a II. balkoně ND vernisáž fotografií primabaleríny Anglického národního baletu Darii Klimentové a obrazů akad. mal. Jana Kunovského, která se koná u příležitosti slavnostní premiéry baletu Romeo a Julie. Výstava navazuje na jejich dlouhodobé přátelství, spolupráci a v neposlední řadě společný zájem o krásu lidského těla, kouzlo tance a pohybu. Oba autoři mají rádi magickou Prahu, Národní divadlo a tuto budovu cítí jako královnu mezi divadly. Protože se malíř Jan Kunovský inspiruje tanečnicemi tohoto baletního souboru a navíc primabalerína Daria Klimentová žije v královské Anglii, dali umělci své výstavě s nadsázkou symbolický název Královské kočky. Dariu Klimentovu zná světová kulturní veřejnost nejen jako vynikající tanečnici, ale v současné době i jako velice úspěšnou fotografku. Ve svých dílech dokonale využívá znalost tanečního umění. Profesní zákony ale autorku nesvazují, naopak dokáže jimi podtrhnout osobitou poetiku svého baletního světa i života. Akademický malíř se již několik let inspiruje prostředím divadla, respektive baletním uměním. Potvrzuje to nejen ve svých obrazech a kresbách, ale také ve tvůrčí spolupráci s první sólistkou baletu Národního divadla Terezou Podařilovou. Oba umělci spolu realizovali řadu performancí a nebude tomu jinak ani na této výstavě, která bude zahájena happeningem.Celý článek

 

 

KUPŘEDU LEVÁ, KUPŘEDU PRAVÁ

Martina Reková

Linda Jablonská dokončuje film o mladých komunistech a konzervativcích "Kupředu levá, kupředu pravá." Sledovala tedy dění kolem Komunistického svazu mládeže a Mladých konzervativců. Ti lidé se pravidelně scházejí, organizují různé akce, zúčastňují se předvolebních agitací a v organizaci často nachází nejlepší přátele i partnery… To je stejné. Na první pohled jsou tam však jasné velké rozdíly. Mladí komunisté kouří zásadně Startky, kouřit Marlbora je pro ně příliš americké. Jejich pokoje zdobí Che Guevara a Lenin, v pokoji konzervativců najdete Václava Klause nebo Margarette Thatcherovou. Jasné rozdíly jsou patrné při pohledu do knihovny - Stalin a Lenin versus Hayek a Churchill. Mladí konzervativci pomalu nevyjdou bez kravaty a bez obleku, navzájem si často vykají, komunisté se oslovují soudruzi, na oblečení nehledí… Většina konzervativců studuje práva nebo politologii, cizí jazyky, mladí komunisté buď už pracují nebo studují především humanitní obory. Mladí komunisté mají spoustu hrdinů, velmi populární je právě Che Guevara, Lenin a někdy i kontroverzní Stalin. V české politice je to například Miroslav Grebeníček. Konzervativci si cení mimo jiné George Bushe. U nás je konzervatismus poměrně mladý, takže zásadním a největším vzorem je v české politice Václav Klaus. Také to, že se stal českým prezidentem bylo pro ně určitě velkým zážitkem. Ani jedna skupina ale nemá v lásce například Václava Havla a celou Stranu Zelených.Celý článek

 

Žal Juliin a bolest Romeova v baletu ND

 Helena Bartlová

První premiérou baletu Národního divadla v nové sezoně bude nestárnoucí klenot světové baletní literatury - scénické dílo zabývající se třemi velkými tématy: životem, láskou a smrtí. Romeo a Julie byl první balet světoznámého choreografa Youri Vàmose, který vytvořil pro Ballett Deutsche Oper am Rhein v roce 1997. Příběh nenaplněné lásky z italské renesance zasadil do let 1920-1930, tedy do období, kdy hudební skladatel Sergej Prokofjev dílo komponoval. Radost žití a lidskost jeho postav, vtip, tempo a vzrušení prostupuje celým baletem společně s velmi působivými a dojemnými milostnými scénami. Tento balet pojal choreograf především jako příběh dvou mladých lidí, kteří se přes své mládí a naivitu řídí svými hlubokými city bez ohledu na jakékoli následky. Silné emoce obou hlavních postav vyžadují od tanečníků více než průměrné herecké schopnosti, nemluvě o technické kvalitě tance. 1. premiéra 19. listopadu 2006 v 19.00 v Národním divadle a 2.   premiéra 20. listopadu 2006 v 19.00 v Národním divadle

 Ivana Mikešová a Matěj Urban v roli Romea a Julie, snímek Hana Smejkalová

 

 

100. výročí narození Jaroslava Ježka

Douchová Adéla

První podzimní koncert z tradičního cyklu Jazz na Hradě se uskuteční v neděli 17. září 2006 od 20.00 hodin v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu. Tento koncert se uskuteční ke 100. výročí narození Jaroslava Ježka. Na koncertě vystoupí Pocket Band Jiří Kulišev - altsaxofon Štěpán Markovič - tenor, sopránsaxofon Pavel Pivarči - barytonsaxofon František Tomíček - trubka křídlovka Michal Gera - trubka křídlovka Svatopluk Košvanec - trombon Přemek Tomšíček - trombon Jan Kořínek - kontrabas Jan Linhart - bicí Petr Kořínek - klavír, dirigent, aranžér Dobrý Večer Quintet Šárka Frančová - soprán Jana Kozlíková - alt Jaromír Holub - tenor Edward Tomas - baryton Richard Horký - bas Big Band VOŠ KonzervatořeJaroslava Ježka Petr Kalfus, Ondřej Štveráček, Jakub Doležal, Luboš Soukup, Pavel Pivarči - saxofony Lukáš Koudelka, Marek Krásný, František Tomšíček, Miroslav Hloucal - trubky Přemysl Tomšíček, Svatopluk Košvanec, Jan Jirucha, Jan Bauer - trombony Miroslav Šmilauer - kytara Ondřej Pivec - piano Tomáš Liška - basa Tomáš Hobzek - bicí Karel Růžička (jako host) - klavír, aranžér Milan Svoboda - dirigent, aranžér. V případě nepříznivého počasí se koncert uskuteční v Míčovně Pražského hradu.Celý článek

TÓNY NAD MĚSTY

 Jiří Zákostelský

Mezinárodní hudební festival Tóny nad městy, nad jehož pátým ročníkem převzal záštitu předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka  založil novou tradici koncertů, konaných za účasti předních českých a světových umělců v různých městech české republiky. V letošním roce jsou dějištěm koncertů města: Chotěboř, Karlovy Vary, Polička a Praha. Do budoucna se dějištěm koncertů stanou i další česká a moravská města. Dramaturgie festivalu Tóny nad městy si ve svém programu klade za cíl představovat domácímu i zahraničnímu publiku jak významná, tak méně známá, avšak atraktivní hudební díla v interpretaci předních světových i českých umělců. Mezinárodní festival chce představovat jednak umělce již zvučných jmen, tak i umělce, kteří si svoji kariéru teprve budují. V letošním roce představí festival především maltského dirigenta Alana Chircopa, který bude dirigovat Karlovarský symfonický orchestr, pod jehož taktovkou vystoupí 20.října v Karlových Varech slovinský klarinetista Darko Brlek. Ve středu 15.listopadu v 19:30 hod. v kostele sv. Šimona a Judy zazní klarinetový koncert A dur od Mozarta v podání italského klarinetisty Fabia Furii a symfonie g moll Mozarta a symfonie č.3 „Skotská“ Bartholdyho, kde své hráčské kvality prokáže Komorní filharmonie Pardubice pod taktovkou estonského dirigenta Jüri Alpertena.  Koncertem  si připomeneme 250. výročí narození W.A. Mozarta.

Vernisáž textů Michala Tošovského v Senátu

Ivo Brokeš

Při příležitosti výročí tragického úmrtí spoluzakladatele projektu Efektivní stát (eStat.cz) Michala Tošovského se bude v Senátu PČR konat vernisáž jeho vybraných textů. Tuto vernisáž se rozhodla uspořádat rodina Michala Tošovského a iniciativa eStat.cz  s blížícím se datem tragického úmrtí svého bývalého kolegy a spoluzakladatele. Jeho bývalí spolupracovníci na něj vzpomínají nejen jako na spolupracovníka, ale i kamaráda a kolegu. Vzpomínkové odpoledne „Vernisáž textů Michala Tošovského“ proběhne pod záštitou předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky v Hlavním sále Valdštejnského paláce Senátu PČR, ve čtvrtek 9. listopadu 2006 od 15:30 hod. Vernisáž zahájí předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka.Celý článek

 

 

 

Stále mám pocit, že se s Michalem Tošovským uvidím na poradě

EDVARD KOŽUŠNÍK, ředitel kanceláře předsedy Senátu a vedoucí projektu eStat.cz

Michala Tošovského jsem poznal úplně náhodou. Dával jsem tehdy dohromady pro Mirka Topolánka Tým předsedy ODS pro informatiku a telekomunikace. Při jedné z našich emailových komunikací mi v tomto období napsal toto: „Uvědomil jsem si dodatečně, že jsem Vám neřekl jednu podstatnou věc ke své motivaci. Nechci se už vracet do aktivní politiky (tedy aspoň té velké). Svoji hvězdnou dobu jsem si užil v 90. letech, kdy jsem byl u rozhodujících věcí transformace, jednu svoji jsem si taky udělal. Tomu se už nic dalšího nemůže vyrovnat. A musejí přijít další lidé.“ Když jsme potom po roce uvažovali o zřízení Think-tanku eStat.cz, tak Michal byl tím, kdo nenásilně, jakoby samozřejmě vytyčil směr naší práce. Jeho lidské a odborné kvality popíší určitě lépe jiní a určitě my všichni, kteří jsme měli tu čest ho poznat, s tím budeme bez výhrady souhlasit. To co se stalo je hrůza, stále mám pocit, že se s ním na pondělní poradě uvidíme.....

KORZÁR 

Ivana Haslingerová

Po roce opět přivítá Národní divadlo baletní soubor Slovenského národního divadla z Bratislavy. Diváci budou mít tentokrát příležitost zhlédnout velký klasický balet z dílny choreografů Rafaela Avnikjana a Bachrama Juldaševa. Balet Korzár patří k těm dílům, které se zrodily ve Francii, ale jejich další existence i na světových scénách je spojená se slávou baletu carského Ruska. Inspirací pro vznik baletní inscenace byla romantická báseň lorda Byrona Le Corsaire, která vyšla v roce 1814. Světová premiéra se uskutečnila 29. června 1837 v King's Theatre v Londýne a jejím choreografem byl Francouz F. A. Descombe (hudba: R. Bochs). Verze, která je základem i této slovenské inscenace vznikla v Paříži 23. ledna 1856 na libreto H. Vernoye de Saint-Georges s hudbou A. Ch. Adama, v choreografii J. Maziliera. Roku 1858 přenesl toto dílo do Petrohradu choreograf J. Perrot, který vložil do partitury A. Ch. Adama hudbu C. Pugniho, v titulní roli Konráda se představil M. Petipa.

Roman Novický jako Korzár. Foto C. Bachratý

Příběh o lásce mezi korzárem Konrádem a krásnou Řekyní Medorou, o únosech krásných žen, po lásce toužícím pašovi v exotickém prostředí řeckého ostrova a tureckého bazaru s otrokyněmi, poskytl vděčnou půdu pro choreografa a velký prostor pro tancování. Jediné představení se uskuteční 11. listopadu 2006 v Národním divadle v Praze.Celý článek

VZPOMÍNKA NA KARLA KOSÍKA

Filosofický ústav Akademie Věd Čr a Národní knihovna Čr

V  úterý 17. října 2006 ve 20.00 hod. v Zrcadlové kapli Klementina a ve čtvrtek 23. listopadu 2006 od 9.00 hod ve Vile Lanna v Praze Bubenči si připomeneme nedožité 80. výročí narození našeho předního filosofa Karla Kosíka, který dramaticky ovlivnil dějiny filosofie. Tato vzpomínka je složena ze dvou částí, koncertu a sympozia. Celá akce je organizována Filosofickým ústavem AV ČR. Na obou akcích bude Karel Kosík zastoupen svou dcerou paní Irenou Kosíkovou - českou skladatelkou a varhanicí. Na koncertě přednese díla J. S. Bacha a na sympoziu zazní její skladba Fantasie pro dvě violoncella v podání Dua Brikcius, které tuto skladbu premiérovalo v Berlíně 2003. Celý článek

Pěnička a Paraplíčko ožijí na divadelních prknech

Aleš Pivoda

Populární postavičky pražské galerky z dob první republiky, hříšní lidé Pěnička a Paraplíčko, se po mnoha letech vracejí na scénu. Tentokrát nikoli na filmovou, ale na divadelní jeviště jako hlavní hrdinové hry Jiřího Sequense napsané na motivy slavných Hříšných lidí města pražského. Žižkovská hospoda U Vystřeleného oka se proměnila v legendární Jedovou chýši. U stolů posedávali s pivem žižkovští chasníci i poněkud lehčí ženštiny a zpívala jim slavná Kočka ze Záběhlic. To vše byl úvod tiskové konference autora, režisérky, herců a dalších zástupců Metropolitního divadla Praha, které na 29. listopadu chystá premiéru hry Jiřího Sequense - Hříšní lidé Pěnička a Paraplíčko s podtitulem Kasařská romance. Největší pozornost se soustředila na budoucího představitele rady Vacátka - Rudolfa Jelínka. „Dlouho jsem zvažoval, jestli tu roli mám vůbec přijmout. Pan Marvan si v ní vybudoval pomník a líp se to asi zahrát nedá. Takže to aspoň zkusím hrát po svém. Držte mi palce,“ komentoval herec svou nelehkou úlohu. Představitel kasaře Pěničky Vladimír Kratina nebyl příliš sdílný. Také proto, že k jeho dohodě s vedením divadla došlo teprve před několika dny. „Na roli se těším, ale musím se přiznat, že detaily postavy nemám ještě příliš promyšlené. A hlavně záleží na paní režisérce, jakou bude mít představu.“ To režisérka Dana Bartůňková už měla jasno: „Nebude to žádná chudá zájezdovka - dvě židle, provaz, prostěradlo. Kulisy nám vyrábějí v Pardubicích a hrát budeme v Paláci Blaník, možná i v Divadle Jiřího Grossmanna. Potřebujeme dost velký jevištní prostor. Ale na zájezdy se vydáme určitě také.“ Představitelka další z hlavních rolí Jaroslava Obermaierová dorazila až po zahájení tiskovky, usedla mezi kolegy herce ke stolu, dala si sklenku vína a viditelně si užívala příjemnou atmosféru. K mikrofonu se nijak nedrala. „Jedu přímo z natáčení, teď letím do televize a pak večer ještě pár scén v exteriéru. Moc se na tuhle hru těším, věřím, že si při ní odpočinu a budu se při hraní dobře bavit. Aspoň tak, jak se budou doufám bavit diváci.“ Příští týden začínají první zkoušky a pak už se pojede naostro. Vždyť premiéra je skoro za dveřmi. Do 29. listopadu už zbývá jen sedm týdnů. (PressNews)

ZRUŠME KOMUNISTY  Vážení přátelé, dovolujeme si vás pozvat na vernisáž výstavy "ZRUŠME KOMUNISTY" ! Autory jsou Jindřich Strašnov a Emil Šourek. Výstavu zahájí starosta Prahy 12 pan Petr Hána, v přítomnosti kandidáta na senátora pana Tomáše Grulicha. Výstava se koná v BIO MODŘANY, kde se nejen promítají filmy, ale konají i koncerty a akce pro mládež (těm je dobré připomenout, že komunismus není nic dobrého a laskavého) i důchodce, kteří o komunismu vědí své. Na vernisáž, která se koná ve čtvrtek 5.října v 18.3o hodin se dostanete tramvají č. 17 nebo 21 a vystoupíte na stanici Modřany nádraží. Projdete pod silnicí pomalovaným tunelem a uvidíte velký nápis KINO. Tam to je a všichni se na vás těšíme. Za PRAŽSKOU UMĚLECKOU SPOLEČNOST a ČESKOU UNII KARIKATURISTŮ KOBRA

Longital vydává nové album

V Lucerna music baru v Praze se koná  za finanční podpory ministerstva kultury ČR a pod záštitou slovenského inštitútu 17. října koncert slovenské skupiny Blanky Štrayblové "Longital". Skupina bude křtít své nové album "výprava / voyage". Hosté: skupina hm... + vj kufrik brother + zdenek bina (cz). Bližší informace o Longital naleznete na www.longital.com

 

Svoboda versus nesvoboda v díle Richarda Peška

Ivana Haslingerová

Není tomu tak dávno, co se většina našich umělců třásla, aby se jejich kamarádi nebo dokonce oni sami stali ministrem kultury, aby získali peníze a mohli, jak se říká, volně a svobodně tvořit. Ve srovnání s nimi je malíř Richard Pešek ojedinělý fenomén, který se vypracoval na světově uznávaného umělce svými obrazy zcela sám, bez jakýchkoliv dotací. Jeho díla jsou v cizině vysoce ceněna. Visí v Bílém domě, v Museu moderního umění ve Švédském Halmstadu a v soukromých i státních sbírkách na pěti kontinentech. Je zastoupen i v královské sbírce šejka Sultana Mohameda Al Qassimi, hlavy Emirátu Sharjah ve Spojených arabských emirátech. Není divu, že jako druhý žijící Čech se po Josefu Škvoreckém ocitl jako téma maturitních otázek v Austrálii. Jsme proto rádi, že můžeme naše čtenáře seznámit s tímto vynikajícím umělcem, který, jak už je to tady zvykem, je velmi znám ve světě ale nikoliv u nás.  Více se mohou čtenáři o Richardu Peškovi dozvědět kliknutím na exkluzivní rozhovor, který poskytl naší revui: "Fenomén světového malířství Richard Pešek"...>>>

 

 

 

 

V letošním roce mají i naši občané možnost seznámit se s jeho díly  v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a v Galerii Platýz na Národní třídě v Praze.  Nad výstavou v Platýzu převzal záštitu prezident republiky Václav Klaus. Mediální záštitu nad oběmi výstavami měla tu čest převzít naše kulturně-hospodářská revue Fragmenty.

 

 

 

Vladimír Vihan zakončil Pražský jarmark

 Starosta Městské části Praha 1 Vladimír Vihan  slavnostně ukončil 3. ročník Mezinárodního folklórního festivalu Pražský jarmark, který od 29. srpna probíhal v centru metropole na Ovocném trhu. Přes nepřízeň počasí a hustý liják se také v závěrečném dni těšila vystoupení zahraničních i tuzemských souborů značnému zájmu Pražanů i návštěvníků hlavního města. Předseda Folklórního sdružení ČR Zdeněk Pšenica poděkoval všem zúčastněným i organizátorům za zdařilý průběh festivalu a pozval je na čtvrtý ročník Pražského jarmarku, který se uskuteční opět na sklonku prázdnin v příštím roce. Celkem se v Praze představilo šestadvacet souborů. Kromě tuzemských tanečníků a zpěváků vystoupili i lidoví umělci z Bulharska, Rumunska, Ruska, Polska, Kolumbie, Mexika a také z dalekých Cookových ostrovů. Právě exotičtí tanečníci z Pacifiku sklízeli při každém svém vystoupení mimořádný aplaus. Své umění v centru města předvedli také tradiční řemeslníci. Pozornost Pražanů i dalších návštěvníků festivalu si vysloužil slovenský sochař Vladimír Morávek, který pod širým nebem vyřezával ze dřeva sochu nazvanou Klaun. Tu posléze věnoval české metropoli. PressNews

POLIETILENE

 Michal Škoda

Antonio Scaccabarozzi, který se výstavou "POLIETILENE" v Domě umění v Českých Budějovicích představuje poprvé českému publiku, patří k předním italským umělcům pohybujícím se v oblastech monochromie, jazyka geometrie a jejich přesahů - kde důležitou roli sehrává zájem o architekturu, prostor, světlo a pohyb. Jeho práce je jasným důkazem toho, že toto umělecké zaměření není stále vyčerpáno, ba naopak. Nabízí další osobitý přístup obohacující tuto sféru. Stěžejním materiálem Scaccabarozzimu je již delší dobu polyetylen a pracovním nástrojem nůž či nůžky. Obrátíme-li pozornost na jeho tvorbu asi tak deset let nazpět, můžeme se setkat s díly, pro která byl charakteristický obraz s tvary částečně nakloněnými, lineárními, plochými a vznikajícími stříháním. Tyto díla autor připevňoval na zeď pouze v horní části a dosahoval tak určité levitace. Obrazy se mohly nadzvedávat a díky svojí lehkosti znovu padat v každém okamžiku pohybu vzduchu. Postupem času, ač autor zachovává hlavní charakteristické rysy, dochází k určitému vývoji – posunu, kdy se práce ocitají zavěšeny v prostoru, pomocí napnutých nylonů mezi dvěma hřebíky. Celý článek

Mašínové: Málo pravděpodobní pro román

Václav Metrický

„Story rodiny Mašínových v sobě obsahuje celé dějiny Československa ve 20. století,“ říká americký spisovatel českého původu Jan Novák, autor takřka osmisetstránkové knihy "Zatím dobrý", která není ani faktografií, ani beletrií: Příběh Mašínů určitě netypický byl, proto se o něm píše tolik knih a natáčejí dokumenty. On byl výjimečný hlavně tím, že odboj přežili a že tehdejšímu režimu trčeli ve chřtánu tak, že StB se je ještě i v šedesátých letech aktivně pokoušela unést zpátky, aby je mohli pověsit. Žiju v Americe a když někdo řekne občanská válka, tak mi naskočí ta jatka u Gettysburgu, což padesátým létům v Československu neodpovídá. Na druhé straně ale v širším kontextu se tu jakási paradoxní válka opravdu vedla, byla to sice válka studená, ale komunisté hlásali „třídní boj na život a na smrt,“ což svým způsobem lze za druh občanské války považovat. Bacil, který je tak virulentní, že svého nositele zahubí, umírá s ním, takže všechny nové nákazy se časem vyvinou do mírnějších forem, aby o svého živitele nepřišly – no a mně připadá, že stejným vývojem prošel československý komunismus, od brutálního teroru padesátých let po spalničkový reálný socialismus. Můj přítel Miloš Forman po revoluci říkal, že to „bude muset vyhnít,“ což mi připadalo moudré, ale teď spíš žasnu, jak rychle a jak daleko za sebou mladí lidé v Čechách totalitu nechali. Nedávno jsem promítal v Jihlavě dokument „Občan Václav Havel jede na dovolenou,“ v němž jsem se pokusil sám sobě ujasnit, co to vlastně bylo za existenci být v údobí reálného socialismu disidentem. Obecenstvo bylo ve velké většině mladé, na film přišli samí studenti, baťůžkáři a intelektuálové vytvořili v sále fantastickou atmosféru a mně najednou došlo, že asi žasnou stejně jako já, který jsem ta léta prožil na jiném kontinentu, co se to vlastně v Československu za toho vybledlého, spalničkového totáče všechno dělo.Celý článek

Překrásný den v Národním divadle

Běla Gran Jensen, Prezidentka hnutí "Na vlastních nohou" - "Stonožka ve školách"

Za 16 let působení Stonožky už jsme toho všichni hodně prožili. Bohužel, většina měla smutný nádech a moje cesty do nemocnic a hlavně pak na Balkán nebo do Iráku ve mně zanechaly vždy jenom velkou bolest a pocit bezmocnosti a ty nezodpověditelné otázky: Proč na sebe nemůžeme být hodní, proč si neumíme lépe pomáhat, odkud se bere tolik zloby, tolik válek a utrpení...Proč? V pondělí v ND nešlo o nějakou absurdně drahou show, ale šlo o to, aby se poděkovalo těm lidem, kteří mají vysoké etické normy a kteří cítí zodpovědnost za náš svět, a tudíž vytvářejí hodnoty a pomáhají tolik, kolik jim síly stačí, a kteří to dělají rádi, aniž by čekali na jakékoliv ocenění.

Armádní  generál Pavel Štefka  s cenou, kterou získal jako velitel generálního štábu AČR nominací od pani Běly  (uprostřed) za pomoc jejímu hnutí Stonožka na jevišti Národního divadla. Vpravo ministr národní obrany Karel Kühnel, který má rovněž velký podíl na pomoci armády paní Běle

Pro mne bylo odpoledne v Národním divadle jedno z nejkrásnějších od roku 1990, kdy jsem se opět směla vrátit domů. Tam se DĚKOVALO a děkovalo se důstojně. Obdivovala jsem pana Richarda Langera za jeho upřímnost a za vynikající sestavení programu. Obdivovala jsem jeho dceru Markétku, která vůbec nebyla vychována hollywoodským show.... Vůbec to totiž nepotřebovala. Celý článek

Legenda žije dál

Jan Kopal

Před 150 lety zemřel český vlastenec, novinář, politik a mučedník Karel Havlíček Borovský (* 31. 10. 1821 Borová – † 29. 7. 1856 Praha). Pro někoho jsou významné osobnosti stojící u zrodu moderní české národní identity jen vlastenecko-obrozeneckým haraburdím 19. století, přitom nebýt jejich přičinění, nikdy by se nezrodila a nezrealizovala myšlenka samostatného českého národního státu. Na druhou stranu je přímo iritujícím zjištěním, že mají tu drzost si Havlíčka přisvojovat i dnešní ultraliberálové a kosmopolité, které jsou svými myšlenkami a skutky jeho zhmotnělou antitezí. Vrcholem jsou oslavné tirády ve štvavém antinárodním plátku zvaném Respekt. Je zbytečné Havlíčka nálepkovat etiketou liberál či konzervativec, neboť v 19. století a dnes mají naprosto rozdílné konotace. Inspirující je jeho národní zapálení, uvědomělé češství, novinářská i občanská odvaha, snaha o hledání a poznání pravdy, jakož i životní příklad zasvěcený bojům a ideálů. Tak jako v případě jiných národních velikánů byla jeho smrt jen prologem ke zrození legendy, která ožila a dál žije svým životem. Karel Havlíček Borovský se stal legendou a mýtem. Jeho odkaz se snažilo a snaží uchopit řada jedinců s rozličným pojetí Havlíčka. Může nás i překvapit různost a rozmanitost jednotlivých interpretací, které pranic nemohou ubrat na velikosti originálu. Havlíček je považován za zakladatele českého politického novinářství a svou básnickou tvorbou výrazně ovlivnil vývoj české satiry. Statečným zápasem proti absolutismu i tragickým osudem získal sympatie širokých vrstev českého lidu. Jeho jméno se pro český národ stalo symbolem statečnosti, boje proti útlaku, věrnosti ideálům a národní svobody.Celý článek

 Země zvířat

Otakar Chaloupka, spisovatel a akademik

Nakladatelství CZ Books, s.r.o. vydalo knihau Radima Lhotáka "ZEMĚ ZVÍŘAT" je pozoruhodné postmoderní dílo, jaké v české literatuře nemá obdoby. Představuje soubor úvah, aforismů, prózy a poezie tvořící pestrý a přitom podivuhodně podmanivý celek. Postmoderní ráz je zde vyjádřen nejen filozofickým zaměřením a autorovým názorem na svět, ale i různorodostí jednotlivých částí knihy. Čtenář tak dostává do rukou literární mozaiku, ze které může vybírat podle vlastního zájmu a naladění a přistupovat k jednotlivých textům samostatně. Jedno je nicméně všem společné: autor má stylistickou bohatost a nápaditost, v esejistických a úvahových prozaických textech také myšlenkovou osobitost a konzistentnost. Již úvodní apokryfní báseň "Gog a Magog" nasazuje literárně laťku velmi vysoko, je to vnitřně kompaktní veršová skladba, která má svůj patos a relevanci, zároveň výrazně koresponduje s následujícími úvahami i několikařádkovými aforismy. Další texty jsou velmi přesvědčivé a působivé. V návaznosti na vstupní báseň tu autor zaujímá kritické stanovisko ke společnosti, jak se vyvinula pod působením křesťanských tezí, a zřetelně akcentuje svou představu návratu k „pohanskému“ pojetí člověka, rodu a společenství, k rudimentalitě a k archetypálnosti lidského života. Celý článek

Hudební festival Znojmo ´06 klepe na dveře

Přípravy Hudebního festivalu Znojmo 2006 vrcholí. O všem, co se v rámci akce chystá, se mohli dozvědět novináři na tiskové konferenci, která se konala ve Vinném šenku na pražské Národní třídě. Zúčastněným poskytli informace prezident festivalu Jiří Ludvík, houslový virtuos a umělecký patron Pavel Šporcl, vinař Stanislav Mádl a Kamil Miketa, generální ředitel agentury Korzo, která je hlavním mediálním partnerem festivalDramaturgie znojemského festivalu je pojata jako paralela k životu samotného W. A. Mozarta. Mozart se ve Znojmě znovu narodí, poroste, dospěje a pak také zakončí svůj život. Tuto událost bude symbolizovat slavnostní provedení Mozartova Requiem d-moll. Letošní ročník je propojen s hudebním a literárním festivalem v rakouském městě Retz, které se nachází jen deset kilometrů od Znojma, a to třemi společnými dny. Zájemci si tak mohou za kulturou odskočit i za hranice. Celý článek

Don Giovanni nadchl festivalové Znojmo

Unikátním provedením opery Wolfganga Amadea Mozarta Don Giovanni byl v pátek 7. července ve Znojmě zahájen Hudební festival Znojmo ´06. Jde o druhý ročník, který je letos věnován 250. výročí Mozartova narození. Zaplněné Městské divadlo zhlédlo českou premiéru operního díla, provedeného na dobové klasicistní nástroje či jejich repliky pod taktovkou dirigenta Romana Válka. Představitel hlavní role, basbarytonista Adam Plachetka, Tomáš Bartůněk jako Leporello, polská sopranistka Anna Mikolajczyk v roli Donny Anny, primabalerína Národního divadla v Brně Hana Litterová i všichni ostatní účinkující se společně s režisérkou představení, brněnskou herečkou Janou Janěkovou, po závěrečné scéně dočkali dlouhotrvajících ovací hlediště. V něm nechyběli hosté ze sousedního rakouského Retzu či skupina tanečnic z italské Florenci. Celý článek

V neděli 9. července bylo ve Znojmě na pořadu Varhanní matiné Martina Jakubíčka (snímek vpravo)

Drum & Groovy

Blanka Štroiblová

Skupina FruFru + Hm pořádají  14. července  v 19:30 na Střeleckém ostrově  v Praze koncert.  Po skončení budou promítat krátké filmy Jiřího Bárty - Zaniklý svět rukavic, Balada o zeleném dřevu, Pprojekt, tom je...., Krysař + Solo mutant od Markety Plaché. FruFru, původně příležitostné seskupení k improvizacím na vernisážích… letos nominováni na žánrovou cenu akademie populární hudby anděl 2005, kapela roku 2004 podle časopisu trips. koncertují na slovensku, v německu, polsku, rakousku, chorvatsku a slovinsku. na kontě i v zahraničních distribucích mají dvě cd.  Hm... založili v roce 1994 marek doubrava a viktor ekrt. letos se představili pražském jaru v holandsku a chystají se na slovensko. vydali tři alba.

Jediný festival staré hudby v Praze

Motto: „Vogliam ridere e scherzar“ (Lorenzo da Ponte, Don Giovanni)

V červenci a počátkem srpna letošního roku (18. 7. – 6. 8. 2006) se již posedmé setkáme v nejkrásnějších historických prostorách Prahy s Mezinárodním hudebním festivalem Letní slavnosti staré hudby. Dramaturgie festivalových koncertů se vztahuje především k hudebnímu jubileu, které letos oslavuje celý svět – 250. výročí narození a 215. výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta. Tuto skladatelskou osobnost není třeba dlouze představovat, festivalové koncerty tak nejlépe učiní špičkovou interpretací jeho skladeb. Mozartovo dílo zde navíc získá další rozměr zasazením do kontextu děl jeho předchůdců, současníků a následovníků a prostředí, v němž se Mozart pohyboval (Salcburk, Vídeň, Paříž, Mnichov, Praha). Pro svoji dramaturgickou náplň je festival zahrnut do projektu Mozart Praha 2006. Mottem letošních Letních slavností staré hudby je citát z prvního dějství Mozartovy opery Don Giovanni „Vogliam ridere e scherzar“ (Chceme se smát a radovat). Toto dílo, které vzniklo pro Prahu a bylo pražským publikem přijato lépe než kterákoli jiná Mozartova opera ve Vídni, je také jedním ze dvou hlavních dramaturgických pilířů festivalu. Nepůjde však o jeho scénické provedení, ale o výběr čísel z opery v dobové úpravě pro dechový ansámbl. V tomto nástrojovém obsazení, tolik typickém pro Mozartovu dobu, zaznějí 24. července v Ledeburské zahradě v podání německého Amphion Bläseroktett kromě Mozartových melodií také skladby Františka Antonína Rösslera-Rosettiho a Ludwiga van Beethovena. Celý článek

LETNÍ SLAVNOSTI STARÉ HUDBY

„Vogliam ridere e scherzar“

Úvodní koncert festivalu je věnován hudebnímu nástroji, jehož velkým propagátorem byl letošní jubilant Wolfgang Amadeus Mozart. Kladívkový klavír byl v Mozartově době nástrojem starým pouze několik desítek let – baroko jej neznalo, používalo cembala s trsací mechanikou. V klavíru struny rozeznívají údery kladívek, tehdy o něco menších než u novodobých nástrojů. Program koncertu zahrnuje sonáty pro housle a historický kladívkový klavír od Mozarta a jeho současníků, kteří se v jeho době zasadili o uvedení klavíru do pařížských hudebních salónů. Paříž měla totiž oproti Vídni a dalším centrům v prosazování nového nástroje zpoždění – ještě Mozart zde byl během svých návštěv v 60. a 70. letech 18. století nucen komponovat své „klavírní“ sonáty pro cembalo.Celý článek

Volby

 Jaroslav Hutka

 Jeden přítel ekonom mi ve volební sobotu v noci po mobilu napsal: "Nezoufej, kdyby ses voleb vůbec neúčastnil, tak mají zelení v Praze jen jeden mandát a komunisti 101 hlasů v parlamentu." Já si tohle nemyslel, ale ani nezoufal. Seděl jsem už v bezpečí prostorné hospody Lemon Leaf dole v našem baráku a snažil se u belgického kvasnicového piva nějak zpracovat šok z toho, co se mohlo stát. Během odpoledne ve volebním centru zelených ke mně totiž začali novináři nosit zprávy, že skáču dopředu. Tvářili se při tom divně. Já to ale nepovažoval za problém. Moje strategie byla jít po preferenčních hlasech. Každý, který dostanu, dostávají i zelení. Smysl mé kandidatury byl  pomoci zeleným. A to se tím kroužkováním dělo. Jenže pak mi jedna novinářka vysvětlila, že Kateřina Jacques je vykroužkovaná jako první, pak já, a Bursík, předseda strany, je v této chvíli třetí. A jelikož je málo hlasů, tak do parlamentu v Praze projdou za zelené jen dva. A mě polil pot. Já bych tedy pomohl zeleným tím, že bych jejich šéfa nevpustil do parlamentu! Vyšel jsem ven před kavárnu. Byl svěží chladný vzduch a nebe bylo plné svižně plujících bachratých mraků...>>>

poslední letní koncerty


27. 6. úterý, Hutka, HRADEC KRÁLOVÉ, Kavčí plácek, 18:00
1. 7. sobota, Hutka, BRNO, Husa na provázku, autorské čtení, 20:00
8. 7. sobota, Hutka, KRAKOVEC U RAKOVNÍKA, zřícenina hradu Krakovec, 18:00
11. 7. úterý, Hutka, VRANOV NAD DYJÍ, zámek, první nádvoří, 19:30

17. červen 2006 nebyl „docela všedním obyčejným dnem“

Ivana Haslingerová a Jiří Pancíř

Zpráva o smrti paní Vlasty Průchové nás zasáhla jako blesk z čistého nebe. Vídali a rozprávěli jsme s ní na více akcích a vždy působila dojmem, že díky své energii zde bude stále. Je to zvláštní, ale i při zprávě o její smrti se nám vybavila rozesmátá a šťastná. Při listování naším archivem jsme si připomněli její vystoupení na podporu Václava Klause na Staroměstském náměstí před minulými parlamentními volbami. Tam se projevila naprosto bez zábran, se vším svým temperamentem a hlavně se svým nádherným srdcem. Byl to živel, dáma dynamit, a tak ji budeme mít navždy ve svých vzpomínkách. Když jí Václav Klaus pozval na pódium, sebrala mu mikrofon, dala mu nastudovat jakýsi text a velice se bavila, jak s ním prchal z pódia. Ale Klaus po podrobném studiu textu jí zatleskal, vrátil se zpět zazpívat a zatancovat a při vší úctě ke všem ostatním vystupujícím, bylo to jedno z nejveselejších vystoupení toho krásného odpoledne. Však se také paní Vlasta po návratu z pódia s pani Lucii Bílou v zákulisí smála, jak Klause prohnala. A tuto paní Vlastu Průchovou budeme mít navždy v paměti, kdykoliv o ní v budoucnu uslyšíme. A že uslyšíme, o tom není pochyb, neboť lidé jako ona neumírají, jsou tu s námi stále v písních a ve vzpomínkách. Věříme, že se teď paní Vlasta někde na obláčku směje tomu, když nás vidí tohle se slzami v očích psát. Paní Vlasto, děkujeme Vám za tuto nádhernou vzpomínku, která s námi půjde již celý život. A to interview, co jsme si sjednali ale už nestihli uskutečnit, uděláme jednou za dozoru svatého Petra...

I prezidenta republiky  zpráva o smrti Vlasty Průchové bolestně zasáhla. Zpráva ředitele Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Petra Hájka praví: "Václav Klaus vyjádřil hlubokou lítost nad úmrtím Vlasty Průchové, významné osobnosti českého kulturního života mnoha desetiletí. Prezident Vlastu Průchovou osobně znal, vážil si jejího umění, a také proto jí v roce 2003 ocenil státním vyznamenáním Za zásluhy II. stupně. Václav Klaus zhoršující se zdravotní stav paní Vlasty Průchové sledoval, byl s ní v kontaktu, a když se dnes dozvěděl o její smrti, řekl, že dnešek pro něj bohužel není „docela všedním obyčejným dnem“." Není k tomu co dodat, neboť vystihuje v několika větách vše - smutek, obdiv i úctu prezidenta republiky k této dámě swingu. Ten den, 17. červen 2006, nebyl „docela všedním obyčejným dnem“ nejen pro pana prezidenta, ale i pro mnoho ostatních občanů, kteří pani Vlastu Průchovou znali a měli rádi...>>>

Štěpánek pokřtil Štěpánka

Ivana Haslingerová

V prostorách Liberálně-konzervativní akademie CEVRO proběh křest knihy člena naší redakční rady a ředitele Literární sekce Kulturní komise ČR (KKČ) Petra Štěpánka nazvané "Plnou ParouBack" s podtitulem "Levá, kupředu ni krok!" Předmluvu ke knížce napsal místopředseda Poslanecké sněmovny a ODS Ivan Langer a vydala ji jeho Liberálně-konzervativní akademie CEVRO, jejímž je předsedou. Role kmotrů se ujali herec a novinář z někdejšího rádia Svobodná Evropa Martin Štěpánek a zpěvačka a kolegyně z téhož rádia Yvonne Přenosilová. Jedná se o knihu politických komentářů ostrých jako břitva o osmi letech vlády ČSSD doprovázených skvělými satirickými obrázky z dílny www.ateo.cz. I přesto, že většinu komentářů známe, neboť se pravidelně objevovaly ve Fragmentech, zjistili jsme, že s odstupem času neztrácejí nic na své účinnosti. Téměř by se dalo říci, že je tomu naopak. Petr Štěpánek má totiž tu vlastnost, že nejen reaguje velmi rychle na politické nešvary, ale vždy vystihne ty, které jsou pro budoucnost opravdu varující.  Čtenář může s odstupem času porovnat, že na varovná slova Petra Štěpánka došlo. Takže ode dneška budeme číst jeho komentáře ještě pozorněji. To, že je kniha tak čtivá i přesto, že jde o politické komentáře, které povětšině bývají v médiích nudné, je dáno autorem, který píše čtivě, dokáže velmi rychle a výstižně ukázat na podstatu problému a je navíc vtipný. Má svůj svébytný sarkastický smysl pro humor, takže i velevážnou a suchou věc dokáže podat s vtipem a v důsledku toho zapamatovatelně.  Čtenář se směje, baví a ani mu nepřijde, že dostává do hlavy velmi vážné politické postřehy. A v tom spočívá komentátorská genialita autora, kterého se právem politici bojí jako čert kříže. V předmluvě to vyjádřil přesně Ivan Langer: "Štěpánkovy politické komentáře jsou ostré jako břitva a tvrdé jak pěst. Ale nejen to. Občas se zasmějete nahlas." ...>>>

Václav Klaus má důvěru většiny občanů ČR

Jiří Svoboda

Prezidentu Václavu Klausovi jsou opakovaně přisuzovány výroky, kterých se nikdy nedopustil. Z nich ten, podle něhož jde o peníze vždycky až v první řadě, jakoby v uplynulých dnech vlastním přístupem potvrdila řada mých kolegů, kteří se vyjádřili k prezidentskému vetu vůči zákonu o Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Je pochopitelné určité skupinové sobectví, v jehož zajetí se domníváme, že je potřebné, aby stát finančně investoval především do oblasti, v níž pracujeme. Takové přesvědčení mají zubaři, internisté, učitelé, úředníci – proč by filmaři měli být jiní. Jsem ale zklamán mírou jejich sebestředného sobectví, vyjádřeného výmluvně režisérem Igorem Chaunem: "Vždy znovu se sám sebe snažím obtížně přesvědčit, že Václav Klaus je aspoň občas a v něčem dobrým prezidentem. Po tomhle rozhodnutí to budu mít zase o něco těžší." Zákon se sice jmenuje Zákon o Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve skutečnosti však spolufinancuje různé projekty spřízněných přehlídek, festivalů a řadu filmů, které jsou od samého počátku určena pouze pro televizní uvedení. Pro prezidenta Václava Klause by jistě nebylo nic pohodlnějšího, než populistické přivření obou očí nad zákonem, který z hlediska množství vadných norem, naléhavě vyžadujících novelizaci, žádnou průlomovou katastrofu neznamená. Mohl kalkulovat s tím, že podpisem zákona oslabí animozitu jemu nepříliš nakloněné části „kulturní fronty“, jak někteří kolegové sami sebe pojmenovali. Ani jednomu z těchto pokušení prezident nepodlehl. A za to si zaslouží úcty...>>>

Vladimír Hučín: "Není to o mně, ale o nás"

StanislAva Adoltová

Kniha rozhovorů mezi Vladimírem Hučínem a dvěma mladými intelektuály Nail Hassairim a  Davidem Navarou "Vladimír Hučín. Není to o mně, ale o nás" přináší zajímavou mezigenerační zpověď zásadového antikomunisty, který v 70. a 80. letech 20. století neváhal sáhnout po zbrani v rámci svého osamělého ozbrojeného boje proti totalitě a sovětské okupaci. Základem knihy jsou autentické výpovědi Vladimíra Hučína o skutečných událostech a skutečných osobách, které jsou v duchu Hučínovy přímosti jmenovány pravými jmény. Knihu zpestřuje 30 původních dokumentů, které ač zlomkem rozsáhlého Hučínova archivu, přesto výstižně dokazují jeho vybraná tvrzení (např. úpis úhlavního nepřítele z 80. let - agenta StB Mikeše). Kniha mapuje přehledně a chronologicky celý Hučínův příběh. V podtextu "historické" části Vladimír Hučín obhajuje svou odpověď na zásadní otázku mladíků, zdali je morálně ospravedlnitelné násilí, které mohlo vyústit až ve smrt, proti lidem, kteří roztáčeli kola totalitní moci v dobách normalizace. V druhé části končící rokem 2006, která se věnuje aktuálním událostem včetně utajovaného soudního procesu, jsou na četných příkladech dokládány (někdy až alarmující) nešvary nedávné a současné státní správy a justice a je poměrně konstruktivně hledáno řešení, jak tento neblahý, možná i občanu nebezpečný, stav napravit...>>>

Fond kinematografie: Když se zloděj tváří jako mecenáš

Petr Štěpánek

Mám takový – skoro bych to nazval dementní – nápad. A moc by mě zajímalo, jak by se při jeho realizaci tvářili tito lidé: MgA. Daniel Tuček, Prof. Jaromír Kallista, Petr Bok, MgA. Martin Dolenský, Prof. Jan Bernard, Juraj Herz, Mgr. Martin Vandas, Jan Balej, Ivan Vít, Prof. Jiří Kubíček, Petr Jarchovský, Vladimír Žán, Prof. Břetislav Pojar, Janek Růžička, Dagmar Juráková, Pavel Koutský, Doc. Mgr. Jiří Myslík, Prof. Dušan Klein, MgA. Marko Simić, Doc. Lubor Dohnal, Filip Remunda, Prof. Jiří Bárta, Jan Daňhel, Petr Kaňka, Michal Podhradský, Mgr. Vladimír Skall, Helena Třeštíková, MgA. Miroslav Balajka, Lucie Haladová, Petr Koliha, Jan Hřebejk, Vít Janeček, Juraj Šajmovič, Mgr. Ivo Trajkov, MgA.Antonín Chundela, Jan Peml, PhDr. Vladimír Czumalo, CSc, Milan Růžička, Petr Koza, Mgr. Martin Štoll, Ph.D., Andrea Sedláčková, Petr Slavík, Stanislav Ulver, Šimon Špidla, Benjamin Tuček, Zuzana Zemanová, Jiří Věrčák, Jan Kraus, Doc. MgA Marek Jícha, Jakub Dostál, Tomáš Krejčí, Dr. Miloš Josef Kameník, Bohdan Sláma, Barbora Fabiánová, Ladislav Smoljak, Ing. MgA. Jiří Konečný, Pavel Nový, Lukáš Skalník, Jordi Niubó, Pavel Štingl, Jiří Ptáček, Jana Tomsová, Petr Nikolaev, RNDr. Alice Růžičková, Jiří Hlaváček, Marián Polák, Pavel Linhart, MgA. Jiří Blažek, Josef Císařovský, Jiří Václav, Tomáš Nováček, Ljuba Václavová (zdroj: iHNed). Jsou to ti, kteří poté, co pan prezident vetoval zákon o Fondu kinematografie, podepsali patetickou výzvu Zachraňte český film (najdete tu ještě spoustu další jmen). Ale zpátky k mému dementnímu nápadu. Jsem hudebník, a proto navrhuji, aby vzniknul Fond českých hudebníků, do kterého bude jeden každý filmař ze zákona povinen přispívat třemi procenty ze svého zisku, respektive gáže. Proč? Protože muzikanti se přece na filmové tvorbě také podílejí, ať už jako skladatelé či výkonní hudebníci. Fungovalo by to asi takhle: Smoljak vydělá sto tisíc, šup a tři Palacké pošle muzikusům. Hřebejk utrží milion, prásk a třicet litrů pošle hudlařům. To by byl pohled, jak se s povinně vyplněnou složenkou tváří u poštovní přepážky...>>>

RTA získala ocenění VIZE 97 za filmové zpracování scénického oratoria Mistr Jan Hus

 Karolína Hloušková

Nadace Dagmar a Václava Havlových udělila RTA na mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 2006 cenu VIZE 97 za televizní film režisérky Ireny Žantovské Mistr Jan Hus – scénické oratorium. Televizní film z produkce RTA je záznamem živých představení oratoria Mistr Jan Hus na hudbu Richarda Pachmana, která se konala v roce 2005 ve Valdštejnské zahradě Senátu ČR a na Staroměstském náměstí v Praze u příležitosti 590. výročí upálení Mistra Jana Husa. Záštitu nad projektem převzal předseda Senátu ČR Přemysl Sobotka, primátor hlavního města Prahy Pavel  Bém a pražský biskup CČSH Karel Bican. V hlavních rolích se představili Marián Vojtko (Mistr Jan Hus), Ilona Csáková (královna Žofie), Tomáš Petřík a Zdeněk Plech. Od Dagmar Havlové cenu VIZE 97 na slavnostním večeru nadace, který se konal v kulturním centru Pražská křižovatka, převzala režisérka Irena Žantovská. „Věřím, že tato cena má vyjádřit společné přesvědčení, že v Husově odkazu můžeme a dokonce máme nacházet inspiraci pro naše současné životy,“ říká Irena Žantovská. „Ocenění poroty nás velice těší, tím spíše, že se jedná o první umělecký projekt z naší produkce,“ řekl generální ředitel RTA Jaroslav Berka.

 V čele ŠtB  

Pod záštitou předsedy Občanské demokratické strany Mirka Topolánka  a předsedy Správní rady Ústavu paměti národa Jána Langoše,   proběhl v restauraci MÁNES křest knihy Pavla Žáčka "V čele ŠtB"  s podtitulem "Pád režimu v záznamoch dôstojníka tajnej polície". Je smutné, že na Slovensku již Ústav paměti národa existuje, zatímco u nás je stále jen v návrhu podaném místopředsedou Senátu Jiřím Liškou (red)

Fenomén světového malířství Richard Pešek v Praze

Není tomu tak dávno co se většina našich umělců třásla, aby se jejich kamarádi nebo dokonce oni sami stali ministrem kultury, aby získali peníze a mohli, jak se říká, volně a svobodně tvořit. Ve srovnání s nimi je malíř Richard Pešek ojedinělý fenomén, který se vypracoval svými obrazy zcela sám, bez jakýchkoliv dotací, na světově uznávaného umělce. Jeho díla jsou v cizině vysoce ceněna. Visí v Bílém domě, v Museu moderního umění ve Švédském Halmstadu a v soukromých i státních sbírkách na pěti kontinentech. Je zastoupen i v královs ké sbírce šejka Sultana Mohameda Al Qassimi, hlavy Emirátu Sharjah ve Spojených arabských emirátech. Není divu, že jako druhý žijící Čech se po Josefu Škvoreckém ocitl jako téma maturitních otázek v Austrálii. Jsme proto rádi, že můžeme naše čtenáře seznámit s tímto vynikajícím umělcem, který, jak už je to tady zvykem, je velmi znám ve světě ale nikoliv u nás. Do konce srpna i naši občané mají možnost seznámit se v Galerii Platýz na Národní třídě v Praze s jeho díly. Nad výstavou převzal záštitu prezident republiky Václav Klaus. Vernisáž proběhla za účasti pražských celebrit včetně současného nejvýznamnějšího  herce Národního divadla Miroslava Donutila, jehož manželka je majitelkou Galerie-kavárny Platýz a zástupců společenských a obchodních kruhů z Dubaje. Návštěvníci vyslechli hudbu Dolly Bus Band. Od 22.5 do 5.6.2006 bude Richard Pešek vystavovat svá díla v Poslanecké sněmovně Parlamentu  ČR. Výstavu zahájí kancléř PSČR Ing.Petr Kynštetr, CSC. Koncert Pavel J.Ryba + M.T.S. contemporary jazz, Alena Pešková a Martin Gebauer – balet, Edita Randová - mezzosoprán s klavírním doprovodem.  Autor představí obrazy s tématikou SVOBODY  JAKO ZÁSADNÍHO PROTIKLADU K OTROCTVÍ. Totality ve vztazích, v prostředí obklopujícího jedince i uvnitř jedince samého. Polovina obrazů výstavy v Parlamentu bude vytvořena figurální, staromistrovskou technikou a druhá část – abstraktní, reliéfní, emajlovou, akrylovou a olejovou fakturou. Změny světa po 11.září 2001 v New Yorku, amputace World Trade Center ze siluety této megapole, ke které má Richard Pešek mimořádně osobní vztah. Divák bude seznámen s autorovou SCHIZMOU, která provází jeho letos čtyřicetiletou tvorbu.

Fragmenty převzaly nad výstavou záštitu. Více se mohou čtenáři o Richardu Peškovi dozvědět kliknutím na exkluzivní rozhovor, který poskytl naší revui: "Fenomén světového malířství Richard Pešek"....>>>

ZLATOVLÁSKA

Světová premiéra: 16. června 2006 ve Stavovském divadle

II. premiéra: 17. června 2006 ve Stavovském divadle

Balet Národního divadla nechce zapomínat na naše nejmladší diváky a rozhodl se věnovat představení právě dětem. Hudební skladatel Vladimír Franz, choreograf Jan Kodet a režisér Ondřej Havelka vytvořili taneční pohádkový příběh na motivy klasické pohádky „O Zlatovlásce“ K. J. Erbena. Porozumí Jiřík zvířecí řeči a nebude mít zlý král řeči? Najdou se perly, najde se prsten, najde se zlatovlasá panna? Bude dosti živé vody i pro Jiříka? Překoná věrnost a láska všechny překážky? Přijďte držet palce! Roztančená pohádka plná legrace i poezie podle K. J. Erbena...>>>

Odhalení busty architekta Josipa Plečnika


Petr Hájek

Ve čtvrtek 11. května 2006 v 11.30 hodin proběhne v zahradě Na Valech na Pražském hradě slavnostní odhalení busty slovinského architekta Josipa Plečnika. Bustu, která je darem Muzea architektury v Lublani, společně odhalí Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, Vasko Simoniti, ministr kultury Slovinské republiky a Vítězslav Jandák, ministr kultury vlády České republiky.

Prezident půjde na Pražské jaro

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Prezident republiky Václav Klaus s manželkou Livií Klausovou ve čtvrtek 11. května 2006 ve 20.00 hodin navštíví v pražském Obecním domě slavnostní zahajovací koncert 61. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Prezident festivalu udělil svou záštitu.

Květen v Národním divadle

Činohra ND:  4. a 5. května – PREMIÉRA, Stavovská divadlo – Tom Stoppard (1937) ARKÁDIE – historická detektivka o hledání řádu v chaosu. Brilantní hra britského dramatika Toma Stopparda, který je v Česku oblíben jistě nejen proto, že pochází ze Zlína. Současnost se konfron-tuje s romantickým počátkem 19. století, ve dvou časových rovinách se odehrávají nejen příběhy lásek, nevěr a soubojů, ale i příběhy básnických neúspěchů a vědeckých omylů. Autorova ironie nešetří vědce ani básníky, pedagogy ani aristokraty. V režii Radovana Lipuse (mj. autora projektu Šumná města) se představí především mladá a střední generace členů činohry ND: Petra Špalková, Jan Dolanský, Magdaléna Borová, Eva Salzmannová, David Matásek, Michal Slaný, Jana Janěková ml., František Němec, Petr Motloch, Rudolf Stärz, ... Opera ND: 14. a 16. května – Magdalena Kožená v Národním divadle – mimořádné koncerty světově proslulé mezzosopranistky. Za do-provodu Pražské komorní filharmonie řízené Michelem Swierczewskim a klavíristy Karla Košárka přednese díla W.A.Mozarta, ve světové premiéře zazní rovněž kantáta českého skladatele Zdeňka Lukáše věnovaná autorem této vynikající umělkyni...>>>

Výstavy art & interior7

Přehlídky českého a zahraničního designu

Magdalena Vlastiborová

Sedmý ročník prestižního komplexu výběrových výstav moderního designu nábytku, svítidel, bytového textilu a doplňků art & interior7 proběhne ve Veletržním paláci ve dnech od 20. do 23. dubna 2006. Jeho organizátory jsou již tradičně společnost AC EXPO a Ing. Petr Ivanov – Tech & Line. V rámci letošního ročníku art & interior7 se na ploše téměř 2.500 m2 zúčastní 57 pečlivě vybraných vystavovatelů, kteří představí poslední designové novinky, špičkový nábytek, vybavení interiérů, kuchyní a koupelen, včetně bytového textilu, doplňků a svítidel. Předpokládaná návštěvnost komplexu výstav je 15.000 lidí. Nově bude výstava rozšířena i do suterénu Veletržního paláce, kde se v prostorách kinosálu návštěvníkům představí společnost de.fakto. Jako každý rok budou opět uděleny ceny za design, a to Cena novinářů, Cena za nejlepší český a Cena za nejlepší zahraniční design, dále Cena za nejlepší design svítidla a také Cena organizátorů. Již nedílnou součástí komplexu výstav bývají Přehlídky českého a zahraničního designu, organizované ve spolupráci s Národní galerií v Praze...>>>

EVROPSKÉ DISKUSNÍ FÓRUM O KULTUŘE

Ivana Haslingerová

Ke stoletému výročí vzniku "Svazu osvětového" pořádalo Národní a informační středisko (NIPOS) pod záštitou předsedy Senátu ČR Přemysla Sobotky, ministra kultury Františka Jandáka a komise pro UNESCO v Jednacím sále Senátu ČR  "Evropské diskusní fórum o kultuře". Zúčastnilo se ho  šest států  - Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko, Estonsko a jejich údaje je možné porovnat se situací v České republice. Úvodní projev na téma "Filozofické aspekty kulturního rozvoje od minulosti do budoucnosti" přednesl prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc.  Zamýšlel se nad uplatňováním filosofie a kultury při upevňování českého národního společenství. "Češi se v dějinách hledali a čerpali z nich sebevědomí. Proto byl Palacký pojmenován otcem národů a vzdělanci jako on se stali nositeli národa," uvedl Kvaček a že souboj o kulturu plynul z historických pamětí. Naše kultura, ač původně nebohatá, začínala působit politicky. Zvláště v Rakousko-Uhersku se společnost upínala ke kultuře, na níž si činí národní aspekt. I přestože kultura nemůže vládnout, zmůže mnoho, neboť může ovlivňovat a objasňovat a ani příval zákazů a zločinů kulturu nezadrží. Důkazem toho je, že i v tak těžké době, jako byla  pomnichovská,  v kultuře vznikaly bludičky avantgardy a moderny. Komunisté heslem  "Kultura patří národu a lidu" zaměnili kulturu za svou politickou moc. Objednávali si a platili umělce a ti jim sloužili na úrovni agitky. V šedesátých letech se kultura vymaňovala z politické služby a ukázalo se, že je sto ovlivňovat dění. Koncem dvacátého století nastal přelom. Do kultury vstupoval trh"Od padesátých let minulého století se kultura začala měnit. To, co prožíváme dnes, má počátek tam. Pozoruhodným fenoménem pro trh se totiž stává stále více mládež. Začalo to Kerouakem v USA a stále se to stupňuje až po bydlení, módu... Pro byznys je mládež stále významnější sociální vrstvou. Mládež ale rychle stárne a proto ten cvrkot vedoucí k tomu, že nastává záměna zábavy a kultury. Média tvrdí, že to, co dělají, je kultura, ale je to jen zábava. V televizi i rozhlase musí mít kultura zábavné prvky. Mladí lidé chtějí být kulturní, ale podléhají tomuto tržnímu tlaku," posteskl si Kvaček...>>>

Stirská s Jaklem to roztočili

Ivana Haslingerová

"Já od malička jsem si přála, v nebi abych jednou hrála, až tam na zemi, kde domov mám, slyšet bude, když zazpívám," zpívá Zuzana Stirská a možná si ani neuvědomuje, jak slova písničky jsou jí šita na míru.  Ona je člověk, který nevydrží být chvíli v klidu, a kdyby byla podnikatelkou, platilo by pro ni označení workoholik. Pravidelnou součástí představení je rozhovor se zajímavou osobností. My jsme navštívili Gospel Time Party, kde si povídal a spolu s paní Zuzanou zazpíval Jekyll a Hyde české politiky, tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl. Se svým suchým anglickým humorem rozesmál několikrát jeviště historkami ze zákulisí Hradu, ale především šokoval přítomné diváky, jak tvrdým a divokým rockerem je. A co hůř, strhl i něžné gospelové zpěváky do rokenrolového rytmu a Semafor se třásl v základech. Gospeloví zpěváci to spolu s ním a jeho kapelou Folimanka blues roztočili tak, že i za normálních poměrů velmi temperamentní paní Zuzana měla co dělat, aby se stala ze zpěvačky country songů a chrámové hudby rockovou ďáblicí. Ale potvrdilo se, že kdo je opravdový muzikant, zvládne všechny discipliny na jedničku. Rozhodně se nedala zahanbit. A Jakl naopak si zazpíval na oplátku s jejím souborem. Semaforem se tak nesl blues, semaforské písničky, gospely i tvrdý rock....>>>

Velikonoce na Pražském hradě

Ivo Velíšek, ředitel Správy Pražského hradu

Po velkém úspěchu Vánoc na Hradě připravila tentokrát Správa akci s názvem Příprava na Velikonoce. Na neděli 9. dubna 2006 chystá další z oblíbených akcí pro děti a jejich rodiče. V Královské zahradě Pražského hradu, u Letohrádku královny Anny, se od 14.00 do 18.00 hodin bude konat odpoledne plné soutěží a zábavy, kterým bude provázet moderátor Radia Impuls Pepa Vinař. Na děti čeká množství zábavných atrakcí i ukázka dravých ptáků, k velikonoční atmosféře přispějí také malé ovečky, kozy a králíčci z pražské zoologické zahrady. Děti si spolu s rodiči vyrobí pomlázku, omalují vajíčka nebo ozdobí květináčky a mohou se těšit na spoustu soutěží. Vojáci Hradní stráže pro ně například připravili turnaj v kuličkách, hod vajíčkem na terč, maratónský běh, skok velikonočního zajíce a navíc i historickou hasičskou stříkačku, pomocí které budou soutěžící sestřelovat míčky ze stojánků. Na vítěze jednotlivých soutěží čeká sladká odměna. Hradní stráž také připravila ukázku výcviku vojenských psů a přehlídku motorek. Účastníci zábavného odpoledne se mohou těšit i na vrcholové sportovce a dokonce získat jejich autogram. Během odpoledne několikrát zahrají hradní trubači. Dětského velikonočního odpoledne se zúčastní manželka prezidenta republiky Livia Klausová, která pro malé koledníky připravila drobné překvapení. Vstup na tuto akci, která se koná přesně týden před Velikonoční nedělí, a všechny atrakce jsou pro děti i jejich rodiče zdarma. Srdečně všechny zveme a těšíme se na návštěvu.

Výstava k osmdesátinám Olbrama Zoubka 

 

 Přímo v historickém centru hlavního města Prahy vystavuje sochař Olbram Zoubek. Na Ovocném trhu v prostoru za Stavovským divadlem je k vidění 110 jeho soch. „Dělám lidi, na které myslím. To napětí mezi nadčasovostí a současností, mezi patosem a všedností, mezi směřováním k řádu a nemohoucností ho dosáhnout, to je asi to, oč mi v sochách jde,“ charakterizoval svá vystavená díla Olbram Zoubek. Spolupořadatelem výstavy, která skončí 2. června, je Městská část Praha 1, na jejímž teritoriu se Ovocný trh nachází. „Výstavou chceme jednak poblahopřát Olbramu Zoubkovi k jeho nadcházejícím osmdesátinám, jednak mu touto cestou chceme poděkovat za dosavadní spolupráci s naší městskou částí,“ konstatoval starosta Prahy 1 Vladimír Vihan, který předpokládá, že výstavu se zájmem zhlédne mnoho Pražanů i návštěvníků české metropole. Aby vystavená díla nebyla poškozena, či aby žádná socha nebyla případně odcizena, zjednala Městská část Praha 1 nepřetržité střežení Zoubkových děl soukromou bezpečnostní službou. „Zoubkovo dílo je součástí dneška a výstava k umělcovým osmdesátým narozeninám je výběrem z tvorby a života sochaře a velkého člověka. Na náměstí je sto deset soch rozestavěno ve skupinách – cyklus antický, přátelé Lotovy ženy či jednotlivé figury a dvojice. Mezi sochami je možno se procházet, stát se součástí výstavy, anebo s odstupem pohlížet na les lidských figur s osudy mýtickými i současnými,“ charakterizovala umělecký zážitek soukromá galeristka a kurátorka výstavy Karolína Bayerová. Sochař Olbram Zoubek oslaví své osmdesátiny v plné tvůrčí síle v pátek 21. dubna. (PressNews)

 

Kultura je předmětem národní paměti

MgA. Hana Kožová, koordinátorka EDF

Senát ČR hostil Evropské diskusní fórum o kultuře (EDF) –  mezinárodní pracovní setkání odborníků nejen z oblasti kultury. Oficiální zahájení provedl Doc. JUDr. Petr Pithart, dále promluvil ředitel NIPOS PaedDr. František Zborník, náměstkyně ministra kultury Mgr. Kateřina Mazačová, senátorka Alena Gajdůšková a další významní hosté. Fórum pořádalo  Národní a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS) ve spolupráci se Senátem Parlamentu České republiky. EDF se konalo pod záštitou ministra kultury V. Jandáka, předsedy Senátu Parlamentu P. Sobotky a české komise pro UNESCO. Hlavním tématem byla Role kultury v moderní společnosti 21. století a kulturní kapitál. Cílem setkání bylo zmapovat situaci kultury v jednotlivých zemích a prohloubit diskusi o hodnotách a potřebě „kulturního kapitálu“ v současné Evropě.  Se svým příspěvkem vystoupili např. prof. R. Kvaček, doc. J. Slavík z FF UK, doc. PhDr. M. Matějů ad., dále zástupci kulturních institucí ze Slovinska, Rakouska, Chorvatska, Maďarska, Slovenska a dalších zemí. „Kultura je předmětem národní paměti, prostředkem uchovávání duchovního bohatství a také něčím, co předáme svým potomkům. Tyto věty jsou pravdivé, ušlechtile znějí, ale často slouží jen jako líbivé teze, jimiž se uvádějí potřeby a požadavky jiných odvětví, investice do rozvoje průmyslu, telekomunikace, informatiky,“ říká ředitel NIPOS PaedDr. František Zborník...>>>

Václav Klaus: „Zdravím hejno dementů v hotelu Jalta "

Iveta Valová

V hotelu Jalta na Václavském náměstí v Praze proběhla  24hodinová talk-show, kterou moderoval  Richard Langer, který se tak stal mistrem světa v moderování. U pořádání takového projektu je vždy nejdůležitější a nejtěžší sehnat první osobnost, na níž se pak již další účinkující "nabalují". Proto patří dík generálnímu řediteli Národní galerie prof. Milanu Knížákovi, který byl spolu se šéfredaktorkou revue Fragmenty Dr. Ivanou Haslingerovou a presidentem Kulturní komise ČR Doc. Jiřím Pancířem jeho prvním  hostem. "Když mi tenhle hrozný člověk říkal o tom, že chce uskutečnit nejdelší talk-show na světě a jestli nad ní převezmou Fragmenty záštitu, byl jsem z toho tak šokovaný, že jsem neprozřetelně řekl, že pouze tehdy když přijde profesor Knížák. A doufal jsem, že to nebude pravda. A ona to přitom pravda byla a tak jsem musel v polospánku přijít,"  řekl hned po příchodu Jiří Pancíř. "Já tomu, že profesor Knížák přijde tak brzy ráno do televize, začala věřit až v předvečer soutěže po rozhovoru s jeho pani," doplnila s úsměvem Ivana Haslingerová. "Tak se bavím, jak mne neznají, i když s nimi 9 let spolupracuji. Nechápu jak mohou přitom neznat tak zásadní věc, že si od šesti ráno čtu v posteli knihy. A to jsem jich míval vždy kolem postele tak 150, nyní už jen tak 30,"  smál se  Milan Knížák a hned začal psát SMSku panu prezidentovi, aby mu aspoň on uvěřil, že skutečně právě zahajuje  24hodinovou talk-show, která bude zapsána v Guinnessově knize rekordů: „Hejno dementů, kteří v šest hodin ráno na Václaváku pořádají talk-show, Vás vehementně zdraví.“ A co bylo pro celý sál ještě víc šokující, že takřka obratem dostal Knížák odpověď: „Zdravím hejno dementů v hotelu Jalta z Dillí, kde právě jednám s guvernérem“...>>>

Výchova, kultura, konzum, aneb co můžeme…

PaedDr. František Zborník

Před několika dny jsme jeli v autě a naše patnáctiletá dcera měla, zcela mimořádně, potřebu sdělit nám cosi ze svého života, totiž vyplakat se na našich rodičovských ramenou nad rozchodem s přítelem, jehož si oblíbila na chatu. Její pláč zněl doslova takto: „Globenuget vstoupil konečně do místnosti. Lol…nenápadně si dám neviditelnou ajsíkjů, pže je to lama. Ale z ixčetu se mi kickovat nechce. Pošlu mu hvězdička 71 hvězdička, ale v novém okně šeptám mu: btv. Než odpoví, otevřu jeho profil. Kua! Vyndal si mě z přátel! Ale já si ho vlastně dala: nepadl mi do oka. Kže sem si to zavinila sama…. Acho jo“, dodala ještě.“ „Ona s námi mluví marťanskou řečí.“ Opáčila má žena. Je funkci každé generace, že si nachází, objevuje a po svém pojmenovává svůj svět, jeho hodnoty a pravdy. Že si pro ně vytváří svůj jazyk. Přiznávám však, že naše „mejdla, vodvazy, džíny, hlína…" jsou proti dnešním „četům, fanrajsingům, džointům, dilítování, tunelům“ uboze chudičké. Jazyk je vždycky obrazem skutečnosti. Uvedený příklad napovídá, že proměny světa, v němž žijeme, jsou v posledních desetiletích razantnější než kdykoli předtím...>>>

 

Ministr kultury působí chaos a destabilizaci v památkové péči

 Miroslava Němcová,  stínová ministryně kultury ODS

 Dne 3. 3. 2006 jednala v Jihlavě Rada Asociace krajů ČR. Jedním z témat byla oblast památkové péče. Hejtmani pozvali na jednání ministra kultury V. Jandáka. Chtěli, aby je blíže seznámil s plánem převodu některých kulturních památek (hradů, zámků) na kraje. Tento záměr avizoval pan ministr v médiích. Pan ministr svou účast nejprve potvrdil, ale nakonec nepřijel, omluvil se a vyslal svého zástupce, náměstka Františka Formánka. Z jednání vyplynulo: 1. Ministerstvo kultury žádný promyšlený program převodu vybraných památek na kraje nemá. 2. Neexistuje jmenovitý seznam, o němž by bylo možno s kraji diskutovat. 3. Neexistuje ani koncepce zajištění převodu těchto památek včetně podmínek následné odborné péče a také zajištěného financování oprav, údržby a provozu těchto objektů. Jedná se tedy o opakovaný nepromyšlený mediální výkřik pana ministra, k jehož realizaci nejsou ministerstvem kultury připraveny základní podmínky. ODS očekává, že pokud ministr kultury představí svůj plán médiím, musí jej mít nejprve dobře připravený a věnovat mu stejný význam, s jakým se na tato jednání připravovali představitelé krajů. ODS odmítá vést diskusi nad nepřipravenými a stále se měnícími nápady ministra kultury. Nehodláme se podílet na chaosu a destabilizaci, kterou svými kroky ministr kultury v oblasti péče o památky způsobil.

 

Bude Matuš ministrem?

Ivana Haslingerová

Dne 12. listopadu 2005 v šest hodin ráno úspěšně skončila v hotelu Jalta na Václavském náměstí v Praze 24hodinová talk-show, kterou bez přestávky moderoval  Richard Langer a který tak udělal světový rekord v délce moderování. Vystoupilo na ní 73 atraktivní osobnosti ČR, které se po třech střídali v hodinových blocích. Protože naše revue Fragmenty přijala nad celou akcí mediální záštitu, byli jsme přítomni po celou dobu a většina kolegů a známých se diví, jak jsme mohli vydržet nejen my, ale zejména konferenciér Richard Langer. Já říkám, že to  šlo velice dobře, čas utíkal tak, že ani člověku nepřišlo, že je najednou druhý den ráno. Langer si totiž nejen uměl vybrat zajímavé hosty, ale dokázal s nimi rozproudit vždy hodinovou estrádu a nikoliv jen suché vážné povídání bez vtipu, na které jsme zvyklí z televize. Tam se účastníci velebně představují a diváci klimbají již po půl hodině natož po 24 hodinách. Langer dokáže i z velebných vědátorů a známých superhvězd po chvilce dostat výkony a zábavu, kterou od nich nikdo nečekal, a diváci se nefalšovaně bavili a zírali. Navíc si rozdělil naprosto skvěle jednotlivé účinkující tak, aby vždy po několika hodinách přišlo super oživení. O půlnoci například pozval charismatického Bohuše Matuše, takže i ty nejospalejší dámy v sále ožily. A navíc poznali tuto superstar v naprosto jiném světle, než jak jsou na ni zvyklí z jejích koncertů...>>>

Dětské umělecké aktivity a kulturní kapitál

Lenka Lázňovská

Desetina žáků základních a středních škol ve věku od šesti do patnácti let se ve svém volném čase nudí. Nemají co na práci nebo se jim ani do ničeho nechce. Dokonce se nechtějí ani setkávat se svými vrstevníky a nejraději sedí doma. Ukázalo to dotazníkové šetření, kterého se v září 2005 v rámci projektu „Není nám to jedno“ v celé ČR zúčastnilo zhruba 1850 dětí. Jak dále z průzkumu vyplynulo 56% dětí, tj. více než polovina, několikrát týdně hraje hry na počítači nebo surfuje na internetu; čtvrtina z nich to dělá denně. Čeští školáci stráví u počítače průměrně 1,4 hodiny denně. Další preferovanou zálibou je televize. Tu denně nebo skoro denně sleduje 90% respondentů. Týdně u televize, videa, DVD rekordéru stráví 9 až 15 hodin, denně v průměru 1,6 hodiny. Tyto děti nebaví četba, 63% školáků si přečte maximálně 1 knihu měsíčně, četbou tráví průměrně asi hodinu denně, což je v porovnání s počítačem a televizorem méně. Poměrně hodně se připravují do školy, v průměru 4,4 hodiny týdně, ale 42% více než 5 hodin týdně. Co tomu říkají psychologové? Domnívají se, že české děti jsou přetěžované jak školou, tak více méně povinnými kroužky, které je sice baví, ale zároveň znamenají povinnost...>>>

Nejúspěšnější dějový balet 20. století Oněgin na scéně Národního divadla

Ivana Haslingerová

Národní divadlo (ND) v Praze vykročilo do 123. sezóny skutečně naplno - uvedením slavného baletu Johna Cranka na motivy románu Alexandra Sergejeviče Puškina "Oněgin". Balet ND tak  navázal po titulu Zkrocení zlé ženy v sezóně 2002/2003 na již započatou tradici v uvádění baletů světově proslulého choreografa Johna Cranka, neboť balet Oněgin se řadí k vrcholným dílům tohoto autora. Je  založen na slavném veršovaném románu Alexandra Sergejeviče Puškina, sleduje příběh znuděného ruského aristokrata Oněgina, který odmítá lásku mladé dívky Taťány a dává přednost flirtování s její sestrou Olgou,  snoubenkou knížete Lenského. O několik let později si Oněgin uvědomí, že udělal chybu, je už však příliš pozdě. Na první pohled tedy banální zápletka, avšak Cranko z ní udělal nejúspěšnější dějový balet 20. století.  Jeho Oněgin vyžaduje expresívní herecké výkony, brilantní taneční techniku a velmi hluboký smysl pro široké emoční vyjádření jednotlivých postav. Kromě překrásných roztoužených scén pas de deux Oněgina a mladé Taťány v podání sólistů ND Jiřího Kodyma a Terezy Podařilové obsahuje představení i velmi působivé sborové taneční scény. Je důležité, že John Cranko inscenuje balet velmi jasně a srozumitelně, takže divák ani nemusí znát Puškinův román. Přiznám se, že jsem byla zvědavá, jak pomocí baletu vyřeší hlavní problém,  zprostředkovat publiku slavný obsah Taťánina dopisu Oněginovi. ...>>>

Pavel Šporcl míří do Země vycházejícího slunce

Japonskému publiku se opět po dvou a půl letech a celkově už potřetí představí houslový virtuos Pavel Šporcl. Ve středu 23. března odlétá na desetidenní turné. Kromě několika dalších míst bude jako sólista koncertovat v hlavním městě Tokiu a vystoupí i v legendární Phoenix Hall v Osace. "Pro japonské publikum jsem si tentokrát připravil sólo recitál z děl J. S. Bacha, E. Ysaye a N. Milsteina. Japonci milují vážnou hudbu a jsou velmi vnímaví. Vždyť jsem zde natočil i CD Passion s virtuósními skladbami pro housle a klavír pro Universal Music Japan. Na druhé straně ovšem Japonci nedávají svoje emoce najevo tak, jako třebaAmeričané, ti na konci koncertu často vstanou a křičí bravo! Vzpomínám si ale, že při jednom koncertu u přídavku po celou dobu bouřlivě tleskali do rytmu. Takže i oni se vlastně dokážou slušně odvázat," prozradil Pavel Šporcl. "Těším se na krásné koncertní sály, na japonskou pohostinnost i na vynikající kuchyni," dodal...>>>

Kulturní kapitál a životní styl, aneb k výzkumu současnosti národní osvěty

Jan Slavík

Výklad zaměřený na kulturní kapitál a životní styl má  přispět k vašemu vstřícnému porozumění pro několikaletý výzkum aktuálně pořádaný Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu (NIPOS) mezi českými dětmi. Jeho záměrem je získat informace o kvalitách, rozložení a socio-kulturních důsledcích uměleckých dispozic v dětské populaci. Pro souhrnné vyjádření kulturního potenciálu, který naše děti mají k dispozici, se v průběhu přípravné fáze výzkumu ukázal jako nejvhodněji použitelný pojem „kulturní kapitál“, odvozený z teorie jednání vypracované současným francouzským filozofem a sociologem Pierrem Bourdieu. Stejně dobře byla použitelná i východiska jeho koncepce pozic a pohybu v sociálním poli, jak o nich zanedlouho budeme mluvit.  Neměl bych však zpočátku mluvit o pojmech, ale o metaforách. Důvod je prostý, chceme zkoumat kulturní současnost, a proto musíme respektovat a vymezit její historický rozměr. Soustředit takové vymezení jen do jednoho nebo několika ilustrativních slov – to umí jen metafora. Kulturní epochy v dějinách mají své velké metafory, které jsou jako jejich vývěsní štít nebo heslo na erbu – přivolávají k sobě pozornost a podněcují k určitému typu přemýšlení o svém nositeli...>>>

Jaromír Nohavica: "Mirku, jdi mezi lidi!"

Ivana Haslingerová

Předseda ODS Mirek Topolánek představil v kavárně Domu knihy Kanzelsberger na Václavském náměstí v Praze knihu rozhovorů, které s ním vedl publicista Petr Žantovský. Knihu "Mirek Topolánek osobně" pokřtil písničkář Jaromír Nohavica, jehož citáty písní se staly motty jednotlivých kapitol. Jádro knížky tvoří „interview na pokračování“, které je doplněno Desaterem odpovědi na otázky, jimiž žije naše společnost, a také novinovými články a fotografickou dokumentací, která Mirka Topolánka zachycuje v neformálních situacích jeho života. To, že Mirek Topolánek miluje svoji rodinu, je o něm známé již od jeho zvolení předsedou ODS. Na knize je ale mimořádně přínosné, že se podařilo Petru Žantovskému vykreslit jeho dětství a mládí, které formovalo jeho politické postoje a především vystihnout velice důležitou roli paní Pavly, s níž se seznámil na studiích na Brněnské technice. Nejenže přiznává, že jenom díky ní studie dokončil, ale její stěžejní charakteristikou je odstavec, v němž vzpomíná, jak ho za normalizace jako nadějného mladého inženýra lákali komunisté do svých řad: "Pamatuji si velmi dobře, jak jsme měli obrovské finanční problémy. Žena tehdy byla na mateřské s druhým děckem, já jsem bral asi kolem dvou a půl hrubého. A ona mi řekla: ‚Jestli tam vstoupíš, tak se rozvedu.‘ Na tuto větu si vzpomínám dodnes. Bylo rozhodnuto." Člověka napadne, kdyby na místě paní Pavly byla náročná manželka typu pani Šárky Grossové, tak by možná pan Topolánek byl nyní úplně jinde. Na štěstí vedle něj stojí paní Pavla jako jeho strážný anděl a jak říká sám Topolánek: "Myslím, že to, co nás mimo jiné spojuje s mou ženou Pavlou, je, že jsme měli zcela politicky jasno."...>>>

 

Vybraná fakta z oblasti kultury ze sedmi evropských zemí

 Lenka Lázňovská, NIPOS ARTAMA

Pořadatel Evropského diskusního fóra o kultuře NIPOS Praha obeslal zahraniční účastníky dotazníkem s cílem zjistit některé základní parametry oblasti kultury. Odpovědělo šest států a jejich údaje je možné porovnat se situací v České republice. Všech šest států jsou postkomunistické země střední (Slovensko, Maďarsko), jižní Evropy (Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko) nebo Pobaltí (Estonsko). Až na Chorvatsko a Rumunsko jsou všechny členy Evropské unie. Jde o země s výjimkou Rumunska (22,5 mil obyv.) patřící z hlediska počtu obyvatel spíše k menším a malým zemím. Nad deset miliónů obyvatel mají Maďarsko a Česko, nad 5 miliónů Slovensko, nad 4 Chorvatsko. Slovinsko má 2 mil. a Estonsko 1,4 mil. Kromě Rumunska (pouze obce) mají ostatní státy vedle celostátní úrovně dva nižší články veřejné správy jako jsou kraje, župy, regiony a obce jako základní článek. Státní správu v oblasti kultury vykonává ve čtyřech zemích ministerstvo kultury, v Maďarsku ministerstvo národního kulturního dědictví, ve Slovinsku ministerstvo kultury a umění, v Rumunsku ministerstvo pro kulturu a duchovní záležitosti...>>>

Benefiční aukce v Obecním domě v Praze

Lenka Miličová

Společnost "Máme otevřeno?, o.s." podporující lidi s mentálním postižením při jejich integraci do společnosti pořádá ve čtvrtek 4. května 2006 v 19:00 v prostorách Grégrova sálu Obecního domu v Praze II. ročník aukce výtvarných děl - benefiční hry. Večerem provedou Ester Kočičková a Lumír Tuček. Dražené objekty věnované více než čtyřiceti výtvarníky (m.j. David Cajthaml, Vendula Císařovská, Jiří David, Arnošt Goldflam, Bohdan Holomíček, Zdeněk Lhotský, Petr Nikl, Jaroslav Róna, Sára Saudková, Jakub Stretti, Robert Vano, David Vávra, Martin Velíšek…) budou vystaveny od 20.4. v Galerii Břehová, Břehová 4, Praha 1. Podrobné informace o programu aukce i činnosti Máme otevřeno?, o.s. získáte na www.mameotevreno.cz  Snímek Sára Saudková - Chlapec.

Prezident bude podepisovat "Rok třetí"

Petr Hájek ředitel Tiskového odboru

Prezident republiky Václav Klaus představí v pondělí 6. března 2006 ve 14.00 hodin v pražském Paláci knih Luxor na Václavském náměstí svou novou knihu nazvanou Rok třetí, která shrnuje třetí rok jeho prezidentského období. Při této příležitosti všem zájemcům, kteří v tuto dobu do knihkupectví přijdou, prezident svou knihu podepíše. 

Jak poznat „závadný“ film?

Jan Kopal

Čas od času vzbudí některý film větší zájem veřejnosti neotřelým námětem, provedením a nebo prostě tím, že uráží city diváků z toho či onoho důvodu. Naposledy se velká diskuse rozpoutala okolo akčního tureckého filmu ve stylu Ramba či příhod nepolapitelného a nepřemožitelného agenta Jejího Veličenstva, a to jenom proto, že zde Američané vystupují v roli těch zlých, stejně jako zápornou postavu zde představuje i jeden Žid, což kinematografické židovstvo ovládající Hollywood zřejmě nepromíjí! Stereotypy a zažité představy o padouších jsou zřejmě povinné pro každého, kdo chce se svým dílkem uspět, jinak riskuje věčné zatracení. Co nevidět budeme vykopávat i mrtvé klasiky a zatracovat jejich díla kvůli politicky nekorektním pojmů. Náznaky by už byly – viz. Polemika kolem díla Jindřicha Šimona Baara, zda se jedná o skrytý antisemitismus. Přitom bez zvláštních emocí přichází do kin americký film „Hostel“, kde děj je zasazen na Slovensko let 80. a krom obludných normalizačních hitů Michala Davida a spol. se zde hrůza projevuje ve vraždění nevinných amerických turistů. Ačkoliv autoři nepokrytě přiznávají, že inspirací byl námět kdesi z Thajska klidně tuto fantasmagorii zasadí na Slovensko éry minulé bez zakotvení do historického i geografického kontextu. Vidíme zde policisty v současných uniformách a svazáckých kravatách, děj se místo Berlína odehrává v Praze… Mohli bychom pokračovat do nekonečna! Divím se, že oficiální představitelé Slovenska mlčí a přihlížejí této pohaně. Američané jako národ nevynikají právě vzděláním a kulturním přehledem. Dokonce věří, že o jejich národní bezpečnost se stará Jack Bauer a kapitán Kirk ve vesmírné lodi Enterprisse, tak těžko po nich chtít, aby věděli něco o malých zemičkách kdesi v srdci Evropy. Ovšem my, kteří jsme vždy patřili k národu vzdělanému – Husa, Komenského, Palackého a Havlíčka, bychom měli vědět, co se patří a nemlčet, když někdo haní naše slovanské bratry a je jedno, zda-li se právě jedná o Slováky, Srby či Rusy.

Destrukce systému památkové péče pokračuje

 Miroslava Němcová, stínová ministryně kultury ODS

 I přes výhrady odborníků z oblasti památkové péče pokračují neodůvodněné personální kroky ministerstva kultury. Posledním z těchto aktů zvůle je odvolání náměstka generálního ředitele Národního památkového ústavu - hlavního konzervátora PhDr. Josefa Štulce. O důvodech odvolání není známo nic bližšího. Josef Štulc je uznávaným odborníkem v oblasti památkové péče nejenom v ČR, ale jeho renomé získává respekt našim památkám a péči o ně i v zahraničí. Chlubí-li se naše země množstvím památek, které se staly součástí prestižního seznamu UNESCO, je třeba zmínit, že o tento pro nás velmi příznivý stav se zasloužil zejména Josef Štulc. ODS hodnotí tento krok jako další personální čistku, k níž nejsou žádné relevantní důvody. Pravděpodobným důvodem je to, že se Josef Štulc dopisem generálnímu řediteli NPÚ Tomáši Hájkovi ohradil proti odvolání vedoucí redaktorky časopisu Zprávy památkové péče Kateřiny Bečkové. Způsob, s jakým se zachází se špičkovými odborníky je nejenom nepochopitelný pro veřejnost, ale pro představitele památkové péče je lidsky nedůstojný a zcela neakceptovatelný. ODS žádá ministra kultury Vítězslava Jandáka, aby zastavil kroky, které vedou k nevratným odchodům řady špičkových odborníků na památkovou péči....>>>

Vítězslav Jandák destabilizuje památkovou péči

Miroslava Němcová, stínová ministryně kultury ODS

Ministr kultury Vítězslav Jandák svými kroky - odvoláním vedoucích pracovníků památkové péče a plánovaným odvoláním kastelánů - destabilizuje systém ochrany památek v ČR. Tato opatření jsou o to nepochopitelnější, že se odehrávají několik měsíců před parlamentními volbami. ODS považuje dosavadní působení ministra Jandáka za nekoncepční a škodlivé. Kromě neodůvodněných plošných čistek nepředstavil žádný systematický návrh priorit svého resortu. Jeho přístup nelze nazvat jinak než destrukční, připomínající působení ministra Ratha v resortu zdravotnictví. Prvním záměrem nového generálního ředitele Národního památkového úřadu (NPÚ) Tomáše Hájka bylo odvolání všech kastelánů. Tento záměr vyhlásil pan Hájek chaoticky, bez jakékoli předběžné analýzy kvality práce jednotlivých kastelánů. Učinil tak navíc bez elementární znalosti pracovního práva. Většinu kastelánů odvolat totiž nemůže, protože nejsou do funkce jmenováni. Musel by jim dát řádnou výpověď podle zákoníku práce s udáním důvodu, který vede k rozvázání pracovního poměru. Takovým důvodem rozhodně nemůže být pouhé prohlášení: "Považuji za nesmírně zdravé, aby se kasteláni dokázali ohlédnout a říci, co se jim během jejich působení podařilo a co ne. Je nutné přemýšlet, jak dál." (T. Hájek, Lidové noviny, 31. 1. 2006). Pan Hájek odvolal kastelány bez toho, že by byl schopen zajistit řádné inventury ve všech 101 státních hradech a zámcích. V těchto objektech jsou uloženy desítky tisíc, někdy statisíce, chráněných sbírkových předmětů, za které nesou kasteláni osobní zodpovědnost. Řádné inventury trvají vždy několik měsíců. Kastelány odvolal nový ředitel NPÚ navíc bez respektu k blížícímu se začátku turistické sezóny, jejíž průběh by byl zcela jistě jeho nekvalifikovanými záměry velmi negativně narušen. To, že nyní ministerstvo kultury v tisku oznamuje, že v nejbližších dnech odvolávat kastelány nemíní, nic nemění na nekompetentnosti, chaotičnosti a nezodpovědnosti, s jakou si v oblasti památkové péče dosud pan ministr i jím jmenovaný generální ředitel Národního památkového ústavu počíná.

Nový čínský rok PSA

Ivo Gajdoš

Prvního dne čínského nového roku se stane jedno z dvanácti zvířat znamením pro celý následující rok. Roky jednotlivých zvířat se střídají v nepřetržitém cyklu počínaje myší a konče prasetem. Každé zvíře panuje jednou za dvanáct let a je nositelem typických vlastností, které ovlivňují běh vašeho života. Čínský kalendář se řídí měsíčními cykly, a čínský rok proto začíná vždy o něco později než rok západní. Tento rok končí v sobotu 28.1.2006 rok KOHOUTA, který se po půlnoci přemění na rok PSA! A jaký bude ten letošní rok psa? Bude mít některé vlastnosti tohoto ušlechtilého znamení. Úspěch bude přát odvážným a statečným lidem. Čestní na tom budou také dobře. Měl by to být rok plný prosperity. Ale také rok vody, takže nás čekají záplavy či povodně. Jinak by to ale mělo být období klidové a nenáročné. Čínská umělkyně Feng-yün Song doplňuje: "Kde se "štěká", tam se žije:)"  Tak zvaný "psí život" nemusí být špatný. Pes je původně zvíře čestné, oddané, aktivní a má rádo lidi. Když lidé psa začali řídit podle své vůle, teprve vznikl "psí život". Z N A M E N Í  P S A nese význam věrnosti, spolehlivosti, spravedlnosti, cti, šlechetnosti, ochoty a citu pro druhé; aktivity, neklidu, skepse. Rok psa přeje velkodušným činům. Je to rok pro láskyplné skutky, rok dobré vůle. S čistou "psí" myslí, jdou neklid a nejistota stranou. Rok psa můžete přivítat s Feng-yün Song a jejími vzácnými hosty v pražském divadle Archa - 25. 1. 2006, od 20 hodin a nebo také s akademickou malířkou Zhang Dan v pražské galerii "Viniční altán" 26.1.2006 od 17 hodin.

Únor v Národním divadle

Helena Krausová

Opera ND

29. ledna – ČESKÁ PREMIÉRA, Stavovské divadlo, u příležitosti mozartovského roku – W. A. Mozart APOLLO ET HYACINTHUS – koprodukce s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci, slavnostní česká předpremiéra 12. ledna v 19h v Liberci. Latinské intermedium na text Pátera Rufina Widla ke školní hře Clementia Croesi z roku 1767. Mozart dílo zkomponoval ve svých 11 letech. Dirigent Martin Doubravský, sólisté V. Hajnová / S. Jirků, M. Keiko / Ch. Vassileva, S. Dašek / M. Šrejma ...

OTEVŘENÁ NÁRUČ 2006 – 3. ročník festivalu (speciální řada ND věnovaná menšinám)

3.2. v 19h, StD, LoCor de la Plana (Francie)

4.2. v 19h, StD, Vlastenecká omladina – Herman Bahr „Koncert“ (Vídeň)

5.2. v 19h, Divadlo Kolowrat – Divadlo Nablízko – Tracyho tygr (představení je stínově tlumočeno do znakové řeči)

8.2. v 19h, ND – Dhoad Gypsies of Rajasthan (Indie)...>>>

Uta Peyrer - Rozšiřováni prostoru a rozpínání času

    Jitka Kadlecová

České muzeum výtvarných umění v Praze ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem připravilo výstavu dvou významných rakouských umělců, malířky Uty Peyrer a sochaře Karla Prantla. Malířské dílo rakouské malířky Uty Peyrer je představováno v České republice poprvé. České muzeum výtvarných umění v Praze tak v přízemí a 1. patře muzea seznamuje veřejnost s výběrem  děl od šedesátých let minulého století až do současnosti. Autorka nabízí ve své kultivované malbě několik sérií, které mají společného jmenovatele. Tím je hluboce soustředěná malba inspirovaná vztahy individua a kosmu. Její dílo má blízko k některým českým autorům, jenž byli od šedesátých let minulého století podobnou orientací osloveni. Výstava bude veřejnosti otevřena 16. 2. 2005 – 29. 3.  2006...>>>

Březen v Národním divadle

Helena Krausová

Balet ND

9. března – ČESKÁ PREMIÉRA, Národní divadlo, u příležitosti mozartovského roku – MOZART? MOZART! aneb Malá Mozartova smrt a velká nesmrtelnost – Petite Mort (choreografie Jiří Kylián) / Requiem (choreografie Petr Zuska – světová premiéra). Kyliánova choreografie byla původně vytvořena pro 200. výročí Mozartovy smrti, jde o komorní balet pro 6 mužů, 6 žen a 6 šermířských kordů na pomalé věty z Mozartových klavírních koncertů. Petr Zuska ke své choreografii na hudbu Mozartova Requiem, do-komponovaného současným švýcarským skladatelem Richardem Rentschem, dodává:„Jde o trochu jinou dimenzi, která z Mozarta vychází a v zápětí jde svou cestou, aby se k němu mohla vrátit“.Tančí sólisté a soubor baletu ND, účinkuje orchestr ND a Pražský komorní sbor...>>>

Karl Prantl - Ticho

Jitka Kadlecová

České muzeum výtvarných umění v Praze ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem připravilo pro návštěvníky výstavu dvou významných rakouských umělců, malířky Uty Peyrer a sochaře Karla Prantla. Výstavu rakouského sochaře Karla Prantla, legendy moderního evropského sochařství,  měli návštěvníci možnost vidět již na přelomu let 2001 – 2002 v Domě U Černé Matky Boží,  tehdejších prostorách ČMVU. V souvislosti s výstavou Uty Peyrer (jeho životní družky), zvolil autor tentokrát sérii  bílých kamenů, které budou prezentovány v románském sklepení muzea pod názvem Ticho. Tato výstava může být chápána jako připomenutí již zmíněné výstavy, ale také jako důkaz o stálé platnosti a naléhavosti díla tvůrce, který v nové produkci pokračuje a nabízí v prostoru a čase možnosti k meditaci. Výstava bude veřejnosti otevřena 16. 2. 2005 – 29. 3.  2006...>>>

 

Horor Hostel se točil v Praze

Horor Hostel zaznamenal hned během prvních tří dnů po premiéře v amerických kinech nejvyšší tržby. V přepočtu zhruba 643 milionu korun a umístil se na špici žebříčku. Protože česká premiéra se plánuje až na konec března, přikládám zatím foto z natáčení filmu v Praze ...

Na snímku  řezník (Josef Bradna) a režisér filmu Eli Roth

 

MINIATURY - TANEČNÍ VEČER NA MOTIVY ETNICKÉ HUDBY

Helena Bartlová

Srdečně Vás zveme do divadla na novou choreografickou vlnu mladých tvůrců! Již tradičně zařazuje balet Národního divadla na repertoár titul s názvem Miniatury. Večer je sestaven z choreografií mladých tvůrců, kteří nejsou v této oblasti žádnými začátečníky a jsou současnými členy baletu Národního divadla. Loni tvořila dramaturgickou linii inspirace výtvarným uměním, letos to bude etnická hudba z nejrůznějších koutů světa. Tvorba mladých choreografů z řad tanečníků souboru ND. Choreografie: Zdenek Horváth, Tomáš Rychetský, Zuzana Šimáková, Hana Urbanová, Klára Jelínková, Martin Winter, Sylva Nečasová, Michaela Černá, Natálie Benyovszká a další. Tančí členové baletního souboru Národního divadla. Premiéra: 22. ledna 2006 v 19.00 ve Stavovském divadle, Repríza: 24. ledna 2006 v 19.00 ve Stavovském divadle.

Místo showmana hospodským

Josef Bradna

Jan Vodňanský následoval údajně některé svoje kolegy a otevřel si luxusní restauraci v Praze. Pro předem ohlášené novináře je vždy prý občerstvení zdarma a konečně i pro ostatní jsou ceny velmi příznivé ...

 Zprávy radia Jerevan nejsou garantovány žádnou českou tiskovou agenturou ...

 

Leden v Národním divadle

Lucie Krausová

8.1.2006                BALET PRAHA JUNIOR – uvádí balet ND s Tanečním centrem Praha v rámci mezin. týdne tance 2006 – StD v 19h

9.1.2006                HOST V DIVADLE KOLOWRAT – Zdenka Procházková-Hartmann, česká herečka s dlouholetou praxí na německých a rakouských scénách, vystoupí ve svém projektu „Drahý Diego“

10.1.2006             TISKOVÁ KONFERENCE k hostování SND na scéně ND ve dnech 14. a 15.1. – od 14.30h ve foyeru 1. balkonu HB ND

11.1.2006             TISKOVÁ KONFERENCE k zahájení projektu Mozart Praha 2006 – od 14h ve foyeru 1. balkonu HB ND

14. a 15.1.2006   HOSTOVÁNÍ Slovenského národního divadla Bratislava na scéně ND – 14.1. B. Britten „Peter Grimes“ (řídí: Jaroslav Kyzlink, režie: Martin Bendik) a 15.1. P. I. Čajkovskij „Eugen Oněgin“ (řídí: Pavol Selecký, režie Peter Konwitschny)....>>>

Chvíle pravdy paní Dáši

Jan Kopal

Někdejší herečka a pozdější manželka „velkého dramatika“ a také prezidenta ČR Václava Havla antichartistka Dáša Havlová se vrací na prkna, která znamenají svět, aby ve tragikomické hře předního amerického dramatika Israela Horovitze „Chvíle pravdy“ ztvárnila roli hospodyně stárnoucího profesora hudby a angličtiny. Že by autobiografický motiv v profesní kariéře této nadané dámy…? Ať tak či onak, náročný intelektuální divák bude jistě potěšen návratem této velké herečky nebývalých hereckých a morálních kvalit.

BALET GALA aneb Setkání v Praze

Hvězdy světového baletu představí klenoty klasické a soudobé taneční tvorby

Balet Národního divadla a umělecký šéf Petr Zuska jsou již potřetí iniciátory slavnostního gala představení, ve kterém se opět divákům představí hvězdné nebe českých baletních osobností, působících nejen u nás, ale i v proslulých baletních souborech po celém světě. I tentokrát do Prahy zavítají vynikající čeští umělci a zahraniční hosté, kteří se představí v ukázkách ze světového repertoáru. Představení se uskuteční 2. února 2006 ve 20.00 v historické budově Národního divadla. V průběhu večera  bude, již tradičně,  předána prestižní cena Philip Morris Ballet Flower Award za rok 2005, která je u nás udělována nejlepšímu baletnímu umělci...>>>

Tanec života - Monika Hejduková a Viktor Konvalinka, foto Roman Sejkot

Kniha Václava Klause "On the Road to Democracy" vyjde v Anglii

Petr Hájek

Prezident republiky Václav Klaus ve středu 23. listopadu 2005 v poledních hodinách odjede do Londýna. Setká se zde s guvernérem Bank of England Mervynem Kingem. V prostorách Cass Business School uvede na anglický trh svou knihu "On the Road to Democracy" a vystoupí s přednáškou "The European Union, Economic Freedom and Prosperity". 

Národní divadlo v lednu

Helena Krausová

9. a 11.1.2006      HOST V DIVADLE KOLOWRAT – Zdenka Procházková-Hartmann, česká herečka s dlouholetou praxí na německých a rakouských scénách, vystoupí ve svém projektu „Drahý Diego“ společně se členkou činohry ND Kateřinou Burianovou

14. a 15.1.2006   HOSTOVÁNÍ Slovenského Národního divadla Bratislava na scéně ND – 14.1. B. Britten „Peter Grimes“ (řídí: Jaroslav Kyzlink, režie: Martin Bendik) a 15.1. P. I. Čajkovskij „Eugen Oněgin“ (řídí: Pavol Selecký, režie Peter Konwitschny). Marián Chudovský, ředitel opery SND, na naši otázku proč právě Peter Grimes a Eugen Oněgin, odpověděl: "Jsou to tituly, které reprezentují současnou snahu vedení opery SND rozšířit hrací plán o další špičková díla 20. století a obohatit spektrum inscenační poetiky zastoupené v našem repertoáru. Jestliže jsme ze všech inscenací, které momentálně hrajeme, vybrali pro pražské publikum právě  Grimese a Oněgina, věděli jsme proč. Naše nová inscenace Petera Grimese z června 2005 je prvním nastudováním tohoto díla v historii Opery SND. Kromě toho se na scénách pražských divadel nyní nikde neobjevuje. Inscenace má jasně artikulovaný režijní i výtvarný názor, považujeme ji za reprezentativní. Eugen Oněgin se brzy po své premiéře (září 2005) stal „výkladní skříní“ našeho souboru. Připravil ho u nás režisér Peter Konwitschny, který patří ke světové režisérské špičce. Je to inscenace zcela výjimečných kvalit. Předpokládám, že v Praze vyvolá stejnou vlnu zájmu, jakou registrujeme v Bratislavě, kde jsou vstupenky na tuto operu beznadějně vyprodané."

Celebrita po českém způsobu

Jan Kopal

Finále VyVolených a Český slavík dokazují, že stát se v naší zemi celebritou (alespoň navenek dle vnějších atributů) je více než snadné. Své o tom ví i Jirka Kajínek, Zuzana Paroubková, sourozenci Gondíkovi, nejúžasnější hvězdy showbyznysu, jejichž zář netrvá ani jedinou sezónu a další. Stálice typu Káji Gotta a „věčně mladé“ Helenky Vondráčkové se pomalu ale jistě odsouvají do pořadů pro pamětníky. VyVoleným je dnes emočně nestabilní příslušník 4procentní minority, jemuž sekundují lidé kriminální nebo alespoň morálně příliš neoslnivé minulosti (vymahači dluhů, mafiáni, chroničtí neplatiči alimentů, kněžky lásky, striptérky, pornoherci…) a „národním hrdinou“ žen a panen v lepším zloděj a recidivista, v horším případě přímo několikanásobný vrah. Kdyby pořad „Federální kriminální ústředna pátrá, radí, informuje", či dnes nový nástupnický pořad „Na stopě“ běžel denně, pak se hledají zločinci nemusí bát, že by je nějaký pořádku milovný občan udal, ale stali by se patrně obětí profesionálních lovců autogramů… Lidská hloupost je nekonečná! Kupodivu ještě zdravý rozum našich „knedlopepíků“ plně nerezignoval a Vladka a jiné „idoly“ na letištích i jinde vítá především placený kompars a nikoliv davy zblbých fanoušků a obdivovatelů. Ale půjde-li to takhle dál, tak je jen otázkou, jak dlouho bude toto platit.

Langerovy Ceny Ď v Národním divadle

IVANA HASLINGEROVÁ

V Národním divadle (ND) v Praze proběhlo pod záštitou ředitele Národního divadla architekta Daniela Dvořáka již po páté slavnostní udílení cen mecenášům tzv. „Cen Ď“. Proč právě Ď? Protože slangem neříkáme „Děkuji Ti“, ale „Tak Ti Ď“. Je to srdečné a ztrácí to formálnost. A protože zde jde o mecenáše, nikoliv o sponzory, kteří vždy vyžadují za dar protislužbu, je toto oslovení na místě. Na přelomu našeho letopočtu žil v Říme aristokrat Gaius Maecenas, přítel císaře Augusta a především velký podporovatel umění a pokorný obdivovatel krásy a dokonalosti vztahů ke všemu kolem nás. V jeho šlépějích kráčejí současní mecenáši a jsme jim za to vděčni. Nosný projekt vzdát hold nesobeckému mecenášství vymyslel Richard Langer, mistr světa v délce talk-show, a jeho Ceny Ď se staly již symbolem díkůvzdání českým mecenášům. Fragmenty si pokládají za čest, že byly mediálním partnerem tohoto záslužného projektu. Slavnostním podvečerem provázel profesor dětské onkologie Josef Koutecký, který se setkává často s mecenáši při záchraně dětských životů. Je vášnivým sběratelem obdivovatelem krásy a umění, miluje zvířata. V ZOO Praha operoval mládě gorily, je spolukmotrem dvou slonů, přispívá na pelikány…>>>

Prezident trvá na důsledném a objektivním vyšetření akcí na Czech Tek 2005

Petr Hájek

Prezident republiky Václav Klaus pověřil ředitele svého Sekretariátu Ladislava Jakla, aby jeho jménem poslal předkladatelům petice proti porušování lidských práv na festivalu Czech Tek 2005 odpověď.  V odpovědi se praví, že prezident republiky se seznámil se všemi body petice a považuje je za vážné a do značné míry opodstatněné. Bere také velmi vážně i váhu mnoha tisíc podpisů pod touto peticí. Pan prezident se domnívá, že námitky v petici obsažené nebyly uspokojivě vysvětleny následnou zprávou Ministerstva vnitra ani dalšími případnými kroky vlády či policie. Prezident republiky sám dal najevo zásadní koncepční výhrady vůči volbě způsobu zásahu vůči akci Czech Tek u Přimdy a ani jeho výhrady nebyly dosud uspokojivě zodpovězeny a že bude nadále trvat na důsledném a objektivním vyšetření všech okolností této velmi nešťastné události a také na vyvození patřičné zodpovědnosti na základě výsledků tohoto vyšetření.

Výstava "Milan Perič – Petr Písařík"  prodloužena do 9. dubna

Marcela Hančilová

Výstavu pořádá Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění ve spolupráci s galerií Vernon. Prostory respirií ve Veletržním paláci jsou tradičně určeny výstavám, které mapují naši aktuální výtvarnou scénu a jednotlivé autory představují často v neobvyklých vazbách a kombinacích. Přestože je tvorba dvou absolventů AVU – Petra Písaříka a Milana Periče – prezentovaných v respiriu mezaninu na první pohled značně odlišná, oba autory spojuje šíře přístupů – oba jsou malíři, sochaři a tvůrci instalací, jejichž díla jsou někdy obtížně zařaditelná do jedné „škatulky“.

Jak to bylo s Werichovou vilou

Tomáš Homola, člen zastupitelstva Prahy 1

Praha 1 je vlastníkem řady objektů, které nelze označit pouhým číslem popisným. Jeden z takových objektů se nachází na jednom z nejmalebnějších míst Prahy, uprostřed malostranské Kampy a Pražané ho znají jako „Werichovu vilu“. Možná neprávem nese dům tento symbolický název pouze po jednom ze svých dřívějších obyvatel. Historie domu je však mnohem barevnější. Pobýval v něm významný český učenec a slavista Josef Dobrovský, akademik Zdeněk Wirth, miláček národa herec Jan Werich a také významný český básník Vladimír Holan. Dům je kulturní památkou a především úcta k osobnostem českého národa, které jej obývaly a k jeho historii by měla být základním předpokladem pro jeho využití.

Po povodních v srpnu 2002 dům utrpěl značné škody a museli jej opustit jeho nájemníci. Zastupitelé Prahy 1 odmítli zainventovat rekonstrukci domu z peněz všech občanů Prahy 1, zamítli rovněž prodej domu ve výběrovém řízení. Na jaře loňského roku přišla na jednání zastupitelstva požádat o pronájem vily mecenáška českého výtvarného umění paní Meda Mládková. Chtěla ve vile vybudovat Muzeum Voskovce a Wericha a byt pro své osobní užívání. Paní Meda po návratu z exilu darovala Praze sbírku výtvarného umění nevyčíslitelné hodnoty. Umělecká díla českých výtvarníků Františka Kupky, Otto Gutfreunda a mnoha dalších můžeme vidět v Museu Kampa, o jehož vybudování se zasloužila. To se záhy zařadilo mezi nejvýznamnější světová muzea moderního umění...>>>

LOUSKÁČEK – Vánoční příběh

Helena Krausová 

Baletní pohádka plná kouzel a snů Louskáček patří mezi stálice klasického repertoáru baletních souborů. Od své premiéry v roce 1892 prošel mnohými změnami v dramaturgickém i choreografickém pojetí, přesto jeho obliba u dětských i dospělých diváků stále vzrůstá. Maďarský choreograf a současný umělecký šéf Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Youri Vàmos spojuje originální libreto baletu vycházející z „Louskáčka a myšího krále“ E. T. A. Hoffmanna s „Vánoční koledou v próze“ Charlese Dickense. Klára a princ Louskáček tím získávají protihráče - málomluvného starého lichváře Scrooga, lakomého a bezcitného podivína, který nenávidí a nectí Vánoce. Jde to tak daleko, že na Štědrý večer propustí účetního Boba Cratchita. Bob teď nemůže své malé dcerce Kláře darovat vysněnou hračku louskáčka. Ještě tu noc však Scrooga pronásledují hrozivé sny. Když se dalšího dne ráno probudí, je jiným člověkem... Youri Vàmos svým pojetím vytvořil pestrobarevný baletní večer plný vánočního lesku a scénického kouzla. Česká premiéra baletu se koná 9. a 11. prosince 2004 v Národním divadle.

Kulturní filantropie ještě existuje

Ivana Haslingerová

Ředitel Národního divadla, akad. arch. Daniel Dvořák, ředitel Synotu Lotto, Petr Mikoška a ředitelka holdingu Synot, Kateřina Luisa Daňhelová podepsali v Zemském salonku Národního divadla DAROVACÍ SMLOUVU V HODNOTĚ 5 MILIÓNŮ KORUN pro provoz Národního divadla. Podle slov generálního ředitele Národního divadla je to pro divadlo velmi citelná pomoc, za níž může uskutečnit jednu luxusní inscenaci. Podpis smlouvy se uskutečnil příznačně pod dohledem sochy "Libuše ve věšteckém vytržení" Michala Gabriela (na snímku zcela vpravo) a podle slov ředitele Dvořáka to byla její společenská premiéra. Nezbývá než doufat, že Libuše bude při podobných akcích ve vytržení  co nejčastěji...>>>

BALET PRAHA JUNIOR Ve Stavovském divadle

Helena Krausová

Balet Národního divadla ve spolupráci s Tanečním centrem Praha uvede 27. listopadu 2005 v 19.00 na scéně Stavovského divadla představení Baletu Praha Junior. Večer bude věnován dílům významných zahraničních umělců, provedených domácími interprety, shromážděnými v BALETU PRAHA JUNIOR. Komorní soubor je složen ze studentů a absolventů Tanečního centra Praha v momentu počátku jejich kariéry. Tradice sahá až do roku 1961, kdy po vzoru Haagu, Paříže a Barcelony vzniká umělecké těleso „mladých“. Současný název souboru vznikl z úcty k slavnému „Baletu Praha“ a generaci tvůrců, kteří v 60. letech přinesli na česká jeviště „současný tanec“. Souborem prošlo již několik generací tanečníků počínaje Jiřím Kyliánem a Vlastimilem Harapesem přes Petra Zusku a Jana Kodeta až po desítky mladých umělců z tanečních konzervatoří z Prahy, Brna, Ostravy, Bratislavy, Varšavy, Lódže, Györu a Pécsi, kteří v posledním desetiletí nastudovali celkem 16 choreografií. Repertoár Baletu Praha Junior zahrnuje choreografie domácích i zahraničních tvůrců jako např. Bruce Taylora, Dereka Williamse, Alesandra Matta, Atily Egerháziho, Michaela Poppera, Rui Horty, Jana Kodeta, Petra Zusky, Ivanky Kubicové, Pavly Königsmarkové nebo Vlasty a Antonína Schneiderových.

BOLERO

Helena Krausová

V představení Bohemia Baletu ve Stavovském divadle 28. listopadu 2005, uváděném pod souhrnným názvem Bolero, budou mít diváci možnost shlédnout zcela výjimečný večer složený ze čtyř děl významných současných choreografů. Večer proběhne v choreografií Jiřího Kyliána, Roberta Northe, Jana Kodeta a Petra Zusky. Tančit bude Bohemia Balet - soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

V první části představení bude uvedena obnovená premiéra baletu Povídání s Fridou, kterou vytvořil Jan Kodet jako volnou inspiraci na původní životopisný film Frida režisérky Julie Taymorové a především hudbu Elliota Goldenthala. Snažil se využít a vcítit do emotivního náboje mexických rytmů, jakoby stvořených k pohybovému ztvárnění a přenesení na scénu, vystihnout temperament a barevnost v kontrastu se snivou melancholickou atmosférou, ve které slavná postižená malířka trávila řadu let svého života. Nevidí její životní dráhu jako tragedii s depresivním podkladem, ale jako vytrvalý boj charismatické a výjimečné ženy – umělkyně, ve kterém vítězí díky ctižádosti, talentu a upřímné lidskosti nad svým komplikovaným zdravotním stavem a posléze přehodnotí tradiční náhled na smrt... >>>

Evropa HIT.CZ v Liberci 2005

Hana Kožová

V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Liberec 2005 byla vyhlášena autorská soutěž Evropa HIT.CZ v oblasti moderního středního proudu: rock, pop, pop – country, hip – hop, dance… Cílem projektu je podpora nových českých písniček.  Akce se koná pod záštitou ministra kultury V. Jandáka a Libereckého kraje. Evropa HIT.CZ vyhlásili: Statutární město Liberec, Svaz hudebníků ČR a SAI – Svaz autorů a interpretů. Město Liberec vyšlo festivalu vstříc a podpořilo jej velmi významně i finančně. Svaz hudebníků ČR je organizací, která sdružuje hudebníky různých hudebních žánrů a pohybové skupiny – mažoretky. Spolupracuje se zahraničními hudebními svazy, kulturními institucemi, je pořadatelem  řady mezinárodních hudebních festivalů, kterých se již účastnilo mnoho orchestrů a skupin ze zahraničí a ČR, spolupracuje na hudebních projektech. Předsedou organizace je Miloslav Zelenka, který je autorem projektu MHF společně s vedením SHČR a je prezidentem EvropaHit.cz. SAI – Svaz autorů a interpretů – je profesní organizace, jehož předsedou je dramaturg festivalu Jiří Vondráček. SAI podporuje různé hudební projekty a zastupuje hudebníky na institucionální úrovni. Je členem výboru Intergram a spolupracuje s Ministerstvem kultury, OSA, RUO a dalšími organizacemi v hudební oblasti. Patronem festivalu je OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním. Spolupatrony festivalu jsou Hudební nadace OSA a Intergram. Záznam koncertů odvysílá Česká televize a Český rozhlas 2 Praha. Soutěžní písničky zazpívají Skupina Natural, Rebeka, skupina Hraczki, Klára Zaňková, , Roman Říčař, Tygr gang, skupina Erion, Pavel Březina, Tomáš Kympl, Matouš Kubáček, a Pavel Kučera. Hosty festivalu jsou Petr Bende a Michal Hudček a největší  česká bubenická show Samba batucada – Tam Tam orchestra. Slavnostní večer se koná v sobotu 1. října 2005 v Tipsport aréně v Liberci.

Umění a jeho role v životě lidském

Jan Kopal

Umělecké projevy jsou staré jako lidstvo samo a souvisí s niternými uvědomělými i neuvědomělými pocity a projevy člověka. Jak jinak přenést své nálady a vjemy způsobem bytostně subjektivním na druhého člověka. Z toho plyne, že na počátku vzniku a existence umění byla potřeba a nutnost sdělení. Můžeme tedy směle umění zařadit po bok řeči a jazyku coby dorozumívacímu prostředku. Zajisté, tak jako v mnohých případech, to nebyla role jediná a definitivní. V průběhu věků se charakter a hierarchizace umění přetváří a ustaluje se v dnešní podobě, kdy už má své vlastní místo a je chápáno jako činnost Bohem obdařených a nadaných jedinců. Přes všechny kolektivistické nadhledy a ideologické klišé bylo umění záležitostí navýsost individualistickou. Související pojmy kultury a slohu musíme chápat jako rámcové a pomocné pro potřeby generalizace a zařazení. Vždyť v rámci každé kultury působí a existují i subkultury, které jsou s  majoritní kulturou v rozporu, nebo alespoň nesouladu. Pokusů o zglajchšaltování kultury a pojetí bylo v historii již více než dost. Vzpomeňme jen dvou jmen akademicky vzdělaných lidí, jejich nechvalně proslulého chápání kultury a pokusů o umělé znásilňování obsahu tohoto pojmu – profesora Zdeňka Nejedlého a Dr. Josefa Goebbelse...>>>

DERNIÉRA BALETU LUCREZIA BORGIA

 Helena Krausová

Balet Národního divadla naposledy uvede hudebně-taneční příběh LUCREZIA BORGIA libretisty, choreografa a režisér Libora Vaculíka (Malý pan Friedemann, Psycho, Čajkovskij, Někdo to rád…, Isadora Duncan – příběh slavné tanečnice, Romeo a Julie a další). Dramatický příběh oživující legendu papežského rodu Borgiů, v jehož středu stojí Lucrezia – žena plná života, touhy, nenávisti, a spalující kruté vášně.  Ani anděl ani ďábel. Na jedné straně něžná a nezáludná dívka, na straně druhé zhýralá milenka vlastního bratra a nenávistná vražednice. Jak říká sám autor: „Drama o Lucrezii má všechny ingredience, které má umělý jevištní život mít – lásku, smrt a náboženství. Najdeme zde dráždivé pověsti a dohady, charaktery figur s orlem a pannou, či spíš démonem a cherubem, na stranách mince svých osudů, záhadné a zakázané, dech tající příšeří chladu a zlata papežského dvora, bujarost, přepych a neustávající slavnosti renesančních dvorů, politické pletichy a intriky, milostná dobrodružství." V titulních dvojrolích se Vám představí Zuzana Susová, Pavla Hrubešová, Bára Basiková a Radka Fišarová. Inscenace měla premiéru 20. listopadu 2003 - po dvou letech se rozloučíme s tímto titulem na scéně Národního divadla 26. listopadu 2005 v 16.00 a 20.00. (foto Roman Sejkot archiv ND)

Ponese ZOO jméno Josefa Vágnera?

Petr Štěpánek

Je to takový dávný hezký zvyk. Vděční občané pojmenovávají jmény svých slavných rodáků nejrůznější objekty. Existují tisíce knihoven, ale jenom jedna nese jméno Ronalda Reagana. Jsou stovky letišť, ale jenom jedno se může pyšnit jménem Charlese de Gaulla, Davida Ben Guriona či Franze Josefa Strausse. Zmiňované příklady jsou z oblasti vrtkavé politiky, přesto výjimeční lidé došli výjimečného ocenění. Jeden by si myslel, že v jiných oblastech to bude snazší. Kolik osobností světového formátu, které si zaslouží podobné ocenění, má Královéhradecký kraj? Daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Přesto v okamžiku, kdy se zrodila myšlenka, že ZOO a safari ve Dvoře Králové nad Labem by mohly nést jméno svého slavného ředitele – a v případě safari dokonce zakladatele – Josefa Vágnera, někteří (ne?)kompetentní lidé, konkrétně krajští zastupitelé, váhají. Když se jich zeptáte proč, začnou buď koktat, nebo si vymýšlejí ta nejpodlejší obvinění, kterým se mrtvý Vágner nemůže bránit. Svoji pravou motivaci si nechávají pro sebe. Je to hloupý a krátkozraký postoj. Ponechme stranou prostou slušnost a vděčnost, ale ono jde i o chytrý marketingový tah. Věhlas světově uznávaného jména dodá nový lesk i slavné zoologické zahradě. Radnice ve Dvoře Králové v tom má jasno, stejně jako tisíce obyčejných lidí, kteří podepsali petici za přejmenování. Krajští zastupitelé o tom mohou přemýšlet do příští schůze. Zvítězí dobrá vůle a slušnost? Nechme se překvapit

Richard Langer se stal mistrem světa v moderování

Ivana Haslingerová

Dnes 12. listopadu 2005 v šest hodin ráno úspěšně skončila v hotelu Jalta na Václavském náměstí v Praze 24hodinová talk show, kterou bez přestávky moderoval  Richard Langer. Vystoupilo na ní 73 atraktivních osobností ČR. U pořádání takového projektu je vždy nejdůležitější a nejtěžší sehnat první osobnost, na níž se pak již další účinkující "nabalují". Proto patří dík generálnímu řediteli Národní galerie prof. Milanu Knížákovi, který přijal jako první roli hosta v tomto šíleném podniku - nápadu vytvořit světový rekord v délce talk-show. Naše revue Fragmenty přijala nad celou akcí mediální záštitu.

Prvními  hosty v talk-show Richarda Langera byli generální ředitel Národní galerie profesor Milan Knížák, šéfredaktorka revue Fragmenty Dr. Ivana Haslingerová a president Kulturní komise ČR Doc. Jiří Pancíř. (zprava)...>>>

3 655 Pražanů navštívilo Buquoyský palác

Philippe RAY, Tiskový attaché

Buquoyský palác, od roku 1919 sídlo Francouzského velvyslanectví, poprvé otevřel své brány návštěvníkům, a to v rámci Evropských dnů kulturního dědictví. 3 655 Pražanů se mezi 10.00 a 17.00 tísnilo v salonech velvyslanectví, skvostu barokní architektury, vystavěném v letech 1736 až 1748 v historické čtvrti Malé Strany. Vybaveni malým průvodcem, vystoupali po čestném schodišti k salonům, kde si mohli prohlédnout, kromě jiných, jídelnu (kde prezident François Mitterrand 9. prosince 1988 přijal několik československých disidentů, včetně Václava Havla) a také hudební salon, kde měl několikrát koncertovat Wolfgang Amadeus Mozart. V zahradě mohli návštěvníci obdivovat aranžmá « Makety » výtvarníka Didier Marcela a představení šesti francouzských a českých tanečníků z choreografického centra SESTA za hudebního doprovodu francouzského DJ Arna.

Roma Rising - Romské obrození

Adéla Douchová

Správa Pražského hradu pořádá ve spolupráci s Nadačním fondem Dobrý soused výstavu "Roma Rising" . Nad výstavou převzala záštitu manželka prezidenta republiky, paní Livia Klausová. Jedná se o součást projektu Roma Rising/ Romské obrození, který představuje nejúspěšnější Romy v naší republice.
Výstava je sestavena z černobílých portrétů, ke kterým jsou připojeny stručné popisky - jméno, věk, zaměstnání, vzdělání, životní motto a představy portrétovaných. Portréty představí několik generací - nejstarší portrétovaní se narodili po roce 1930 a nejmladší slečně je 15 let. Autor fotografií je Chad Evans Wyatt je fotograf portrétista, který svou uměleckou dráhu započal portrétováním umělecky činných lidí. Jeho práce nalezneme ve sbírkách hudebního oddělení Smithsonianova muzea, Knihovny amerického Kongresu a Národní galerie umění ve Washingtonu. Fotografoval pět amerických prezidentů, nespočet senátorů, mnoho postav veřejného života. K menšinám má vztah, neboť je po otci Afroameričan, k Česku má vztah díky manželce, která má české předky.

Rytíř smutné postavy na scéně Národního divadla

Helena Bártlová

Národní divadlo v Praze uvede Hvězdy Mariinského divadla a Divadla opery a baletu Rimského-Korsakova z Petrohradu  Irmu Niorazde a Michaila Lobuchinema v baletu DON QUIJOTE. Balet DON QUIJOTE byl na scéně Divadla opery a baletu Rimského-Korsakova v Petrohradě uveden letos v květnu. Autorem nové verze inscenace je hlavní baletní mistr divadla - profesor Nikita Dolgušin. Již téměř půl druhého století žije tento půvabný balet na ruských a světových scénách. První zkušenosti s choreografickým řešením románových kapitol spadají již do začátku 18. století, kdy se ve Vídni objevila první verze tohoto baletu. Od té doby se jeho děj vyskytuje v nejrůznějších verzích od Noverra, Milona, Didelota, Taglioniho až po Petipu. Poprvé byl balet uveden Mariusem Petipou v moskevském Velkém divadle roku 1869. O 33 let později, v roce 1902, spatřilo svět nové nastudování významného reformátora baletu té doby - Alexandra Gorského, které mělo vždy velký úspěch u publika a doposud se hraje na velkých divadelních scénách. Během dlouhého života byly do baletu zakomponovány jednotlivé tance a fragmenty, vytvořené jinými autory, které se již staly nedílnou součástí představení. Podle psychologických zákonů své originální režie Dolgušin vytváří na scéně hru na balet Don Quijote a přímo neusiluje o „zakomponování“ velkého Cervantesova díla do choreografie. V roce 400. výročí od vzniku románu se Dolgušin autorovi hluboce klaní a naslouchá hlasu vznešené lásky. Sám Rytíř smutné postavy je v díle potvrzením této myšlenky. Balet Národního divadla a TVEL Corporation vás zvou na jediné představení, které se uskuteční 26. října 2005 v 19.00 v historické budově Národního divadla.

Zbigniew Czendlik: "Václav Klaus má obrovskou vnitřní sílu."

Ivana Haslingerová

 Římskokatolický farář Zbigniew Czendlik byl v roce 1992 vyslán z Polska do naší republiky, aby pomohl českým kněžím se šířením víry, která byla po půlstoletí komunismu v naší vlasti velmi potlačena. Málokdo u nás ví, že v Polsku je ČR v anketách nejoblíbenější zemí EU, že Polákům záleží na našich občanech a snaží se jim pomoci dostat se z komunistického morálního bahna zpět do civilizované Evropy. "Můj dům je tam, kde jsou moji přátelé," říká páter Czendlik, který již devět let žije v Lanškrouně, umí perfektně česky a snaží se pomáhat obyvatelům nejen slovem z kazatelny ale i praktickou pomocí. Vybudování domova pěstounské péče v nedaleké Vorlové je jeho akcí. Kdo by však očekával ctihodného kmeta, byl by na omylu. Když ho člověk potká na tenisu, golfu, na vodě či na koncertě, netuší, že nejde o jednoho z běžných účastníků akce. Až když se s ním dá do řeči, pochopí, že mu jde o víc než o sport, i když i ten upřímně miluje. Posláním křesťanské církve je pomáhat bližním a šířit lásku a pan farář toto činí doslova na každém kroku. Považuje to za své životní poslání a za naplnění svého života. "Církvi ubližuje každý, kdo brání projevování lásky," říká a dodává, že si proto váží olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, neboť je to člověk, který zastává jasně svůj názor a miluje  víc lidi  a pravdu než sebe samého. Váží si ho i proto, že pozval na Velehrad pana presidenta s chotí: "Na Velehradě se letos sešlo asi 30 konzervativních moravských katolíků a spontánním potleskem odměnili projev presidenta Václava Klause, který k nim promluvil jako politik velkého formátu. Měl velice dobrý projev a jsem rád, že žiji v prostředí, kde zaznívají taková slova. Ze strany prezidenta republiky je to známka obrovské vnitřní síly."...>>>

Havel zakázal Škvoreckému vydat knihu o Mašínech

Ross Hedvicek

Od malicka jsem byl knihomol a prolezani knihkupectvi patri k me rutine, kamkoliv cestuji. Pri sve prvni navsteve Ceska v roce 1995 tomu nebylo jinak. Prochazel jsem starou prerovskou pasazi a vsechno bylo jinak, nez jsem si pamatoval. Tady vlevo byl obchod s hudebnimi nastroji a je tam butik, tady v pravo byl bufet, kam jsem kazde rano chodil na kakao a dva rohliky a ted je tam taky butik. Vedle byla obrazova galerie a je tam taky butik! Tady prece nekde musi byt knihkupectvi! Bylo vlevo za rohem, smerem k namesti naproti byvale budove KSC. Vesel jsem a dal se do prohlizeni regalu. Asi treti knizka byla "Jenom ne strach" od Oty Rambouska - vypraveni Ctirada Masina. Otevru ji, a divam se kdo to vydal, ze by v Cesku prodavali uz i Skvoreckeho knizky? A ono ne, knizku vydalo jakesi Nezavisle tiskove stredisko v Praze, v roce 1990, vydavatelsky kod 233, ISBN 80-85196-02-6. Proc to nevydal Skvorecky, stale mi lezelo v hlave, vydal prece Rambouskovi jeho pameti pod nazvem Krochnu s sebou v roce 1978, mam ji doma v knihovne. Po navratu domu, za more, jsem se na tuhle zahadu, proc Skvorecky nevydal Rambouskovu knizku o Masinech, zeptal znameho, temer deda Vseveda, a dostalo se mi prekvapive odpovedi: "Protoze to Skvorecky dostal zakazano od Havla, ktery ma vuci Masinum jakesi predsudky. Vsak si to vypatrej sam!" A ak jsem zacal patrat a nyní Vám mohu predlozit velmi smutny pribeh o tom, jak velikan a legenda ceske literatury udelal kompromis se svym svedomim a moralnimi a charakterovymi vlastnostmi vydavatele, spisovatele i cloveka - jen proto, aby si to nerozhazel s posvatnou kravou tehdejsi doby, Vaclavem Havlem. Pro jednodussi ctenare, kterí nechapou vznosna slova predchozi vety: bylo to svinstvo!...>>>

Díky  ztrátě  víry budeme vydáni na (ne)milost  islamistům

David Macháček

To, že islám je nejvíce se rozrůstajícím náboženstvím, dnes ví asi každý. Ovšem informace, že Arabové tvoří jen zhruba pětinu všech muslimů, už by mohla někoho překvapit.  Z 25 nejrychleji rostoucích národů světa je jich 11 s muslimskou většinou a porodnost je v těchto zemích tři až čtyřikrát vyšší než v Evropě. Podle údajů Encyclopaedia Britannica z roku 1994 byl před 11 lety počet muslimů v některých nearabských zemích asi takový: Albánie 2,2 milionů, Ázerbajdžán 7,3 milionů, Kazachstán 17,1 milionů, Kirgizstán  4,5 milionů, Tádžikistán 5,7 milionů, Bosna a Hercegovina 1,76 milionů, Bulharsko 1,07 milionů, Francie 1,7 milionů  a Německo 2,18 milionů, Velká Británie 6,38 milionů a USA  5 až 8 milionů obyvatel se dvěmi tisíci mešit. V evropských zemích, jako je Německo, Švédsko, Belgie či Holandsko je islám druhým nejrozšířenějším náboženstvím. Ve Francii je dokonce více než 600.000 muslimů s hlasovacím právem, a proto mnohdy muslimské zájmy ovlivňují i francouzskou zahraniční politiku (tolik voličů).  Jak se dnes věci mají, tak díky naší ztrátě jakékoliv víry (snad kromě té ve zlaté tele) a díky naší pohodlnosti bychom za čas mohli být vydáni na milost a nemilost islamistům. Kam kdysi v dobách, kdy jsem se ještě uměli bránit, nedošla jejich vojska, tam budou dnes vpuštěni jejich skrytí nájezdníci převlečeni v ubohý šat ekonomických přistěhovalců. Uvědomme si, že každá slabost ve vztahu k nim pro nás může být smrtící, stejně jako je smrtící naivní přesvědčení, že pouze využijeme jejich práci a pak se s oboustrannou spokojeností rozloučíme. Oni se však domů nevrátí! Důkazy jsou vidět všude kolem nás, v Německu, Francii nebo třeba v donedávna za vzor multikulturního soužití vydávaném Nizozemí...>>>

Václav Klaus:  "Na Jiřího Kodeta budu vždy vzpomínat s úctou a pohnutím."

S hlubokým pohnutím jsem přijal nesmírně smutnou zprávu o úmrtí velkého českého herce a moudrého člověka, Jiřího Kodeta. Poslední měsíce a týdny jsem sledoval jeho statečný boj s těžkou chorobou a stále jsem věřil, že nad ní vyhraje. Jeho odchod považuji jak za velkou ztrátu pro českou kulturu, tak i za ztrátu svou osobní. Při mnoha našich setkáních jsem se mohl těšit z jeho neopakovatelného humoru i lidské přesvědčivosti. Se všemi, kdo ho měli rádi, sdílím dnes jejich bolest. Na Jiřího Kodeta budu vždy vzpomínat s úctou a pohnutím.

Daniel Dvořák: " Jsem rád, že diváků přibývá."

 Helena Krausová, tisková mluvci ND

EXKLUZÍVNÍ ROZHOVOR S ŘEDITELEM NÁRODNÍHO DIVADLA, AKAD. ARCH. DANIELEM DVOŘÁKEM

* Vážený pane řediteli, jJaká byla z pohledu vašeho, tedy v pořadí 18. ředitele Národního divadla, 122. sezona této scény? Z čeho máte nejvĕtší radost a co považujete za nejvĕtší úspĕch?

Z mého pohledu byla jednoznačně skvělá. Vím, že se nesluší, aby ředitel chválil své divadlo a také vím o řadě nedostatků, jež sezónu provázely. Nicméně všechny tři soubory předvedly vyrovnané výkony a několika počiny se, domnívám, zapsaly výrazně do historie Národního divadla. Balet Zuskovou oslnivou Baletománíí a superhvězdným Gala, činohra novátorským pohledem na klasiku (Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, Úklady a láska) a nade vším ční první kompletní provedení Prstenu Nibelungova Richarda Wagnera v dějinách Národního divadla, které připravil náš operní soubor ve spolupráci s Deutsche Oper am Rhein...>>>

Bohuš Matuš: „Chci být jednou jako Václav Klaus“

Ivana Haslingerová a Jiří Pancíř

   Líbí se mu Waldemar Matuška, Karel Gott , Freddy Mercury a Luciano Pavarotti.

Hrál v mnoha muzikálech – „Noc na Karlštejně“,“, „Dracula“, „Monte Cristo“, „Johanka z Arku“, „Pomáda“. Nazpíval roli prince v muzikálu „Atlantida“, „Romeo a Julie - muzikál na ledě“, "Malá mořská víla", roli Phoeba v muzikálu "Notre Dame de Paris", „Bernsteinova mše“a hlavní roli ve filmu "Rebelové" Filipa Renče.

Vydává úspěšná alba. Album "Bohuš Matuš“ získalo Zlatou desku za více než 10 000 prodaných nosičů a blíží se k metě platinové, album "Nestih´ jsem říct“ bude v nejbližší době zlaté. Líbí se mu nekonečné šňůry koncertů po městech. S Václavem Hybšem jich nedávno dělal 43.

V anketách TýTý a Zlatý slavík obsazuje dlouhodobě přední místa. Stal se tipem Karla Gotta na budoucí hvězdu a na "jeho následovníka" při vyhlašování jejich výsledků. Tím vším potvrdil, že patří mezi naši stálou popovou špičku.

  Za to, že odmítl roli v Bídnících, rozpoutala agentura GOJA v tisku proti němu mohutnou akci, která se ho hluboce dotkla. Přestal chodit na večírky, začal komponovat doma u krbu a přesně podle hesla „Něco zlé je pro něco dobré“ vzniklo třetí nádherné album “Brány kouzel“.

  Až bude vyhlašování Slavíků 2005, přál by si, aby deset nejlepších pak soutěžilo vylučovací metodou tak jako v Superstar. A také by tam vyhlásil Hvězdnou pěchotu...>>>

Kobra znárodnil Bürgermeistra

Ivana Haslingerová

V Kavárně pražské bohémy Mánes byla v předvečer dne znárodnění otevřena výstava "Oběti komunistického režimu v ČSR". Jedná se o výstavu putovní, která proběhla již v loňském roce na Pražském hradě  u příležitosti rozdávání pamětních medailí osobnostem, které byly v padesátých letech perzekuovány. Poté byly obrazy vystaveny  v Modřanském biografu a nyní v Kavárně Mánes. Jedná se o soubor dokumentů z období padesátých let ale i z doby okupace vojsky Varšavské smlouvy. A že jde o opravdu působivé a výmluvné dokumenty, o tom svědčí fotografie oprátky v pankrácké věznici. "Strany mají jiné starosti než připomínat to, co by se nám mohlo přihodit, kdyby se vrátili k moci komunisté. I když akci pojímáme jako happening, je to věc nesmírně vážná a je nutné neustále připomínat mladším generacím, co to byli komunisté," uvedl duchovní otec výstavy Josef Kobra Kučera.  Člen pražského zastupitelstva Ivan Bednář (vpravo) doplnil, že původně chtěli zavřít zlého milicionáře do klece, ale žádného nenašli neboť všichni o sobě tvrdili, že jsou hodní....>>>