Je nepříliš pravděpodobné, že by se málo informovanému člověku podařilo do sporu „knihovny-Blob na Letné“ vnést cokoli nového. Přesto a s plným vědomím blamáže bych rád položil otázku: Je naprosto nezbytné stavět pro knihovnu

novou budovu, navíc na tak exponovaném a dosud neurbanizovaném místě? Vzhledem k nedávnému prohlášení premiéra Topolánka o neexistenci finančního krytí projektu ze státního rozpočtu, stojí v takovém případě za úvahu využití již existujících „mega projektů“ z minulosti, například Kongresového centra (bývalý Palác kultury) na konci Nuselského mostu. V takové variantě by úprava stávající budovy stála zlomek plánovaných nákladů. Také dopravní problémy jsou ve srovnání s Letenskou plání minimální (vnější a vnitřní maxi parkoviště a stanice metra). Navíc si myslím, že by tuto, jinak zcela nevyužitelnou stavbu, mohl nový účel alespoň ideově (když ne esteticky) rehabilitovat. Byla by to alespoň snaha řešit již stávající problémy a nikoliv přidávat nové. Připojuji úsměvnou poznámku: 50% výhledu z Kongresového centra je na Pražský hrad.

Jeden z nejprestižnějších baletních souborů světa zavítá na naši první scénu. Poprvé v historii přijede do Prahy slavný Balet Monte Carlo včele s uměleckým šéfem a světově uznávaným francouzským choreografem Jeanem-Christophem Maillotem.Balet Monte Carlo založila roku 1985 Její královská Výsost princezna z Hannoveru a stal se tak oficiálním, národním souborem Monackého knížectví. Ballets Russes... Historie Baletu Monte Carlo sahá až k slavnému souboru Ballets Russes, který roku 1907 založil a vedl legendární ruský impresário Sergej Ďagilev. Spojil nejlepší tanečníky a tanečnice z Mariinského divadla v Petrohradě a vytvořil soukromou, nezávislou skupinu, která se usadila nejprve v Paříži a poté v Monte Carlu. Ďagilev chtěl ve smyslu „l’art pour l’art“ proslavit ruskou kulturu v Evropě. Choreografové M. Fokin, L. Massine a G. Balanchine dali základy modernímu baletu, zatímco tanečník V. F. Nižinskij, baleríny A. P. Pavlovová a T. Karsavina uspěli jako mezinárodní hvězdy. Po smrti Ďagileva roku 1929 byla skupina rozpuštěna. Poprvé se soubor představil v pařížském divadle Châtelet roku 1909 různými balety od M. Fokina (Le Pavillon d'Armide, Le Festin, Les Sylphides a Kleopatra). Díky jeho choreografiím (Pták Ohnivák, Faunovo pozdní odpoledne) získal Ballets Russes celosvětové uznání. Kostýmy a scéna od Leona Baksta byly inspirovány secesí, zatímco Alexandre Benois tíhnul ke klasické vyváženosti; estetika baletu byla ovlivněna ruským symbolismem – charakterizovaly ji hýřivý až bujný výraz i emoce.

Židovská liberální unie v České republice (ŽLU), která se intenzívně angažuje na zabránění plánovaného pochodu českých neonacistů kolem pražských synagog, o němž bohatě informují i domácí média, by ráda v široké koalici s dalšími nevládními organizacemi iniciovala důstojnou připomínku tohoto tragického výročí. Za tímto účelem ŽLU dne 1. října nahlásila na pražském magistrátu pietního Shromáždění k výročí „Křišťálové noci“ v sobotu dne 10. listopadu 2007 od 15:00 hodin na pražském Staroměstském náměstí. Domníváme se, že je třeba, aby ve veřejném prostoru zazněl i hlas slušných lidí, a bylo zřejmé, že naše společnost navazuje na odkaz masarykovského Československa. Aktivity českých neonacistů poškozují jméno naší země v zahraničí, a i s ohledem na historické souvislosti si myslíme, že je třeba dát prostor pro obhajobu demokratických hodnot naší společnosti. Chtěli bychom, aby na Staroměstském náměstí proběhlo důstojné setkání, na kterém by zazněly hlasy pamětníků, kteří přežili holocaust, představitelů nevládních organizací a osobností našeho veřejného života. Budeme velmi rádi, jestliže naši myšlenku podpoříte a přijdete na naše pietní shromáždění.

Ještě před oficiálním vyhlášením soutěže na stavbu Národní knihovny (NK) zveřejnilo vedení NK jméno pozdějšího vítěze, který měl být pobídnut k účasti, zatímco jména ostatních oslovených architektů byla zveřejněna až více než 3 měsíce po vyhlášení výsledků. Většinu porotců nominovalo samo vedení NK, kritéria jejich výběru nebyla nikdy uspokojivě vysvětlena. Neregulérním způsobem pak proběhlo i samotné hodnocení. Porota posoudila a vyřadila více než 300 projektů během nezvykle krátké doby a bez náležitého zdůvodnění.

Snímek od arch. Radka Martišeka znázorňující jakým roztomilým pozadím bude Chobotnice Kramářově vile

Porota opakovaně hlasovala v neúplném počtu svých členů a dlouhodobě nepřítomná porotkyně, paní Hadid, nebyla dle pravidel soutěže trvale zastoupena jedním neměnným náhradníkem. Porota se v rozporu se soutěžními pravidly rozhodla ignorovat svoji povinnost a nevyloučila z dalšího posuzování projekty nesplňující závazné podmínky zadání. Podmínka umístění části fondů do nadzemních prostor přitom byla soutěžícím opakovaně potvrzena jako nepřekročitelná, její změna v průběhu soutěže je naprosto nepřijatelná a neomluvitelná. Důsledky této podmínky pro koncepční řešení stavby, pro její rozsah, velikost, výšku a poměr k zastavovanému pozemku jsou fatální. Ačkoliv vítězná práce tuto závaznou podmínku nesplňuje, bylo její vítězství možné proto, že v rozporu se základními pravidly architektonických soutěží jeden z členů poroty a zároveň zástupce vyhlašovatele, pan Vlastimil Ježek, navrhl její vypuštění, které porota bez hlasování akceptovala. Neregulérnost soutěže je zcela zjevná a doložitelná veřejně přístupnými oficiálními dokumenty. Odpovědnost za dodržení soutěžních pravidel nese vyhlašovatel. Toto a další věci stojí v plném znění otevřeného dopisu architektů ministru kultury ČR ve věci mezinárodní architektonické soutěže na stavbu NK v Praze, který získáte kliknutím na:

Nevím, zda pan Hedviček četl rozbory Kaplického návrhu od arch.Martiška, pokud budete chtít, (díky Bohu za nezávislé vydavatele) redakce Virtually a Fragmentů je mají k dispozici, i když jsou v ČR zakázané ("cenzura je nepřípustná" - Listina základních práv a svobod čl. 17, odst. 3). Ty hlavní jsou 2.20 MB a 294 KB, kromě nich jsou tu ještě dopisy, kterými arch.Martišek žádá o stažení těchto svých rozborů z webu (180 a 70.9 KB), k čemuž byl dohnán hrozbou soudního stíhání od arch.Kaplického. (Je toto Kaplického představa o demokracii a o svobodě projevu?) Martiškovi jde o to, že při hodnocení nebyly dodrženy podmínky soutěže (vina poroty) a že design je technicky špatný (vina Kaplického). Třeba zmiňuje protipožární opatření (což vzhledem k obsahu knihovny není nepodstatné). Kaplickému se to samozřejmě nelíbilo a vyběhnul na něj, jak se říká, s vidlema. Kaplický vůbec má zřejmě nějaký psychologický problém, neboť pořád předhazuje komukoli kdo s ním nesouhlasí "komunistické manýry" a tak podobně. Je to jistě jeho názor (či taktika? nevím), ale ja toto jeho jednání vidím jako kontraproduktivní.

Můj názor? Kaplického knihovna je jistě architektonicky zajímavá, ale rozhodně nepatří na Letnou. Na druhou stranu je šikovné mít takovou knihovnu někde uprostřed města, i když umístění poněkud stranou by díky metru nebylo zase až tak nepřekonatelnou vadou. Kaplického design si dovedu představit někde v polích u Stodůlek (nijak se nechlubím, ale měl jsem ten návrh už dávno před starostou Stodůlek) nebo u Průhonic, ale rozhodně ne na Letné. Důvod, proč Kaplického návrh označuji za "hrůzu" je, že, jak vysvětluje arch.Matrišek, je technický nevyhovující - skutečně by mi vadilo, kdyby celé české literární dědictví mělo lehnout popelem jenom proto, že byly designem, jakkoli vítězným, zanedbány možnosti nejmodernější protipožární technologie.

Ostrov Malta dal světu řadu úspěšných a vynikajících skladatelů. Mezi nejvýznamnější autory 18. století patřili Francesco Azopardi, který se věnoval především liturgické hudbě, a Niccolo Isouard, který během šestnácti let v Paříži a na Maltě zkomponoval třicet pět oper. V minulém století se na Maltě zrodilo několik neobyčejně plodných skladatelů, z nichž se někteří proslavili i na mezinárodní scéně. Jedinečný styl jejich tvorby se vzdálil od tradičního italského vlivu, který byl velmi patrný v maltské hudbě 19. století. Carmelo Pace (1906–1993), Charles Camilleri (1931), Joseph Vella (1946), Christopher Muscat (1977) nebo Alexander Vella Gregory (1984). Srdečně Vás zveme na slavnostní koncert maltského komorního sboru ProMuzika, který se uskuteční 11. listopadu 2007 v 19.00 ve Stavovské divadle. Komorní sbor ProMuzika je jeden z nejvýznamnějších komorních souborů na Maltě. Členové ProMuziky aktivně působí v Maltském národním orchestru, vystupují jako sólisté i společně jako soubor komorní hudby.

Jeden z nejprestižnějších baletních souborů světa zavítá na naši první scénu. Poprvé v historii přijede do Prahy slavný Balet Monte Carlo včele s uměleckým šéfem a světově uznávaným francouzským choreografem Jeanem-Christophem Maillotem. Balet Monte Carlo založila roku 1985 Její královská Výsost princezna z Hannoveru a stal se tak oficiálním, národním souborem Monackého knížectví. Historie Baletu Monte Carlo sahá až k slavnému souboru Ballets Russes, který roku 1907 založil a vedl legendární ruský impresário Sergej Ďagilev. Spojil nejlepší tanečníky a tanečnice z Mariinského divadla v Petrohradě a vytvořil soukromou, nezávislou skupinu, která se usadila nejprve v Paříži a poté v Monte Carlu. Ďagilev chtěl ve smyslu „l’art pour l’art“ proslavit ruskou kulturu v Evropě. Choreografové M. Fokin, L. Massine a G. Balanchine dali základy modernímu baletu, zatímco tanečník V. F. Nižinskij, baleríny A. P. Pavlovová a T. Karsavina uspěli jako mezinárodní hvězdy. Po smrti Ďagileva roku 1929 byla skupina rozpuštěna. Poprvé se soubor představil v pařížském divadle Châtelet roku 1909 různými balety od M. Fokina (Le Pavillon d'Armide, Le Festin, Les Sylphides a Kleopatra). Díky jeho choreografiím (Pták Ohnivák, Faunovo pozdní odpoledne) získal Ballets Russes celosvětové uznání. Kostýmy a scéna od Leona Baksta byly inspirovány secesí, zatímco Alexandre Benois tíhnul ke klasické vyváženosti; estetika baletu byla ovlivněna ruským symbolismem – charakterizovaly ji hýřivý až bujný výraz i emoce.

Všechny zastánce konzervativního myšelení jistě potěší nová kniha Davida Hanáka "České konzervativní myšlení" obsahující vše podstatné z českého konzervatismu za dvě stě let. Mapuje český konzervatismus a jeho osobnosti: František Jan Vavák • František Palacký • František Ladislav Rieger, Josef Pekař • Antonín Švehla • Milan Hodža • Jakub Deml • Otokar Březina, Rudolf Beran • Rio Preisner • Václav Benda • Vladimír Čermák a další... David Hanák založil internetové stránky www.euroskeptik.cz, dnes sloučeno s www.euportal.cz, které se aktivně zapojily do akcí proti vstupu České republiky do EU v referendu 2003 (cca 60.000 přístupů. V současnosti externí doktorand na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, obor politologie. Do této doby napsal tři knihy: "Úvahy reakcionáře", "Legitimita v demokracii", "Proč nejsou instituce EU legitimní z hlediska demokracie". Zájemci si mohou knihu objednat na: www.kosmas.cz nebo Studio ARX, Venhudova 17, 614 00 Brno

V pražském Národním divadle se 27. září 2007 uskutečnil Slavnostní koncert k otevření jubilejní 125. sezony Národního divadla. Jako dirigent večera se v Národním divadle poprvé představil vynikající český umělec Tomáš Netopil, známý především svým úspěšným působením v zahraničí (Salcburk, Drážďany, Výmar, Benátky, Curych, Lille, Montpellier a další). Na programu koncertu byla výhradně díla českých autorů (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Leoš Janáček, Vítězslav Novák, Josef Suk, Bohuslav Martinů a Otmar Mácha). Jako sólisté se představili Soňa Červená, Dana Burešová, Maria Haan, Marie Fajtová, Jolana Fogašová, Simona Houda-Šaturová, Yvona Škvárová a Ivan Kusnjer. Sbor opery Národního divadla připravil sbormistr Pavel Vaněk. Celý koncert – sólisté, sbor a především orchestr Národního divadla – zaznamenal obrovský divácký úspěch.

V den sv. Václava byla ve velkém sále Husitského muzea v Táboře zahájena výstava III. odboje. Na otevření se sešlo asi 35 návštěvníků, včetně zpěváčků, ač zpráva proběhla tiskem. Škoda. Marně hosté očekávali příchod předsedkyně KPV Naděždy Kavalírové a starostky města Tábora Hany Randové, první měla výstavu zahájit, druhá spolu se senátorem Mgr. Pavlem Eybertem převzala nad výstavou záštitu. Pan senátor přednesl krátkou, ale srozumitelnou a milou řeč, členové pěvecké skupiny Nokturno zazpívali několik starých českých písní, jež si návštěvníci, mezi nimiž byli nejen členové místní pobočky KPV, ale třeba i oldskauti z |Prahy a Strakonic, s chutí zanotovali s nimi. Je škoda, že na zahájení přišlo tak málo lidí, doufejme, že dobře připravenou výstavku manželů Kratochvílových a již iniciovali poslanci Europarlamentu za ODS Nina Škottová, Petr Duchoň a Oldřich Vlasák, přijde navštívit co nejvíce lidí, hlavně mladých, měli by totiž poznat zrůdnost minulosti vlastně teprve nedávno minulé.

Mariánské Lázně – velký počet diváků na festivalu 9 bran v Mariánských Lázních přilákal do Městské knihovny slavný snímek režiséra Otakara Vávry Nezbedný bakalář z roku 1946. Publikum, které zcela zaplnilo hlediště, bouřlivě přivítalo tvůrce snímku a ikonu českého filmu režiséra Otakara Vávru, který po promítnutí filmu odpovídal na dotazy ve veřejné diskusi. Režisér podrobně líčil jak probíhá příprava celovečerního snímku a vysvětloval filmařské postupy „na place“. Otakar Vávra je pamětníkem filmového festivalu, který zde od roku 1947 do roku 1949 každoročně probíhal. Mnoho dotazů se proto týkalo jeho vzpomínek na tuto dnes již legendární kulturní akci. „Každoročně jsem bydlel v hotelu Crystal a velmi dobře si pamatuji na filmy, které se zde tehdy promítaly i na účastníky festivalu. Filmová přehlídka v Mariánských Lázních měla vždy skvělou atmosféru a vynikající úroveň. Musím říct, že mě velmi těší, že se filmový festival vrací právě do Mariánek. Rád se sem vracím a doufám, že se podaří navázat na tradici z konce čtyřicátých let,“ řekl Otakar Vávra.

Na jevišti Národního divadla, v rámci slavnostního ceremoniálu před premiérou České baletní symfonie, předány Ceny KB za nejlepší premiérové výkony sólistů uměleckých souborů baletu, činohry a opery Národního divadla v sezoně 2006 / 2007. Cenu Komerční banky získali Michal Štípa za titulní roli v baletu Sólo pro tři, Taťjana Medvecká za roli Princezny Kosmonopolis ve hře Sladké ptáče mládí a John Wegner za roli Jacka Rance v opeře La fanciulla del West. Komerční banka věnovala každému oceněnému umělci finanční dar ve výši 100 000 korun a bronzovou sochu KOBANÁDI, kterou umělecky ztvárnil akademický malíř a sochař Jaroslav Róna. Cena Komerční banky je součástí rozšířené spolupráce mezi Komerční bankou a Národním divadlem, která byla stvrzena podepsáním nové partnerské smlouvy v květnu 2005.

Velký zájem měla festivalová veřejnost o odpolední část programu. V anglikánském kostele promítl tři svoje dokumenty o stíhání válečných zločinců, redaktor Stanislav Mottl, který se osmnáct let věnuje odhalování nacistických zločinů na území České republiky v období německé okupace. Při veřejné diskusi Mottl podrobně líčil, jakým způsobem získává informace v archivech, kolik času je potřeba na vytěžování získaných dat a skládání potřebné informační mozaiky. Zároveň publiku podrobně přiblížil okolnosti několika tragédií, které se za druhé světové války na území České republiky odehrály. „Když se člověk začne seznamovat s podrobnostmi a neznámými fakty, která odhalují pozadí například tragédie v Lidicích, začne se měnit zažitý obrázek, který si v minulosti o této věci vytvořil. Před listopadem 89 prostě neměl komunistický režim zájem na zveřejnění některých faktů,“ řekl Stanislav Mottl. „Děsivé je, když si člověk uvědomí, že i na území našeho státu byli nacisty vražděni lidé, kteří vlastně vůbec netušili, proč jsou vedení před popravčí četu. Obyvatelé Ležáků věděli, že se jim nacisté mstní za pomoc odboji. Když ale Němci přepadli Lidice, tak místní lidé vůbec nechápali, čeho se měli dopustit a co se děje. Mezi popravenými lidickými muži byl i dokonce jeden český fašista – kolaborant. Ještě před popravčí četou prý křičel na německé vojáky, že nemá důvod nic tajit, ať řeknou co chtějí vědět, že jim odpoví na všechny otázky. Přesto i on byl za několik minut zastřelen…“.

Romaneto Vlastmila Podrackého "Žluté nebezpečí" je hlavní novinkou nakladatelství Marek Belza, kterou bude vystavovat na Polabském knižním veletrhu na výstavišti v Lysé nad Labem se ve dnech 6. - 9. Vlastmil Podracký bude podepisovat své knihy po celý den v sobotu a v neděli do 17ti hodin. O tom o čem kniha pojednává hovoří za všechno ukázka na obrázku vpravo.

Kromě výše uvedené knihy bude ve stánku nakladatelství Marek Belza v sobotu dopoledne podepisovat Vladimir Hučín knihu "Hrdinům se neděkuje" a Radek Lehkoživ bude podepisovat svou knihu "Teatralium" průběžně v době své přítomnosti v rámci samostatného stánku.

Po vzoru lidovecké bojovnice Vlasty se vydal do světa šoubyznysu i lidový Jirka. Zatímco Vlasta měla za partnera jen Honzu Vyčítala, Jirkův umělecký agent zajistil první ligu - skupinu Chinaski. Lidový dům jásá. Zatímco Vlasta nazpívala jen známou melodii s novým textem, Jirka proráží do světa populární hudby celou novou písní, s názvem tak příznačným pro Jirkův styl diskuse, "Slovní pyrotechnikou". Jde o úspěch především Jirkova uměleckého agenta T. Vrdíka, který sjednal začínajícímu umělci sparingpartnery z naší top scény. Jak se to podařilo a kolik to stálo ale nechce T. Vrdík prozradit. Úspěch nové písně je již zaručen dopředu. Lidový dům již předem zakoupil celou třetinu edice a bude ji distribuovat podobně jako bulvární tisk svá DVD. CD se stane součástí dalšího čísla časopisu "Rudé prádlo". Na pulty se tento časopis ale nedostane, je určen pouze pro členy strany. Sám Jirka jen skromně klopí zrak a na dotazy, zda se nebude věnovat raději zpěvu nežli politice jen odpovídá: "Já si myslím, že ne. Ale jsem člověk aktivní, takže nevidím důvod, proč bych to já nemohl zvládnout." Nadšená je i stínová Petra, která prozradila, že si vždycky přála chodit se zpěvákem Paľo Haberou a Jirka jí ho připomíná. Kritici jsou nadšeni.

Tereza Podařilová, přední česká primabalerína a první sólistka Národního divadla, se narodila roku 1972. Od první třídy základní školy se věnovala klasickému baletu. V roce 1990 absolvovala pražskou Taneční konzervatoř, následně získala angažmá v Národním divadle v Praze. Zpočátku tančila záskok ve Spící krasavici po boku Jana Kadlece, první hlavní role přišla v baletu Don Quijote. Po jednoznačném úspěchu zde podepsala v roce 1992 sólovou smlouvu. V roce 2003 se stala první sólistkou souboru. Během svého působení v Národním divadle ztvárnila většinu hlavních rolí a tančila v klasických i moderních choreografiích. Velkým úspěchem pro ni byly především role Odetty a Odilie v Labutím jezeře, Carmen ve stejnojmenném baletu, Kateřina ve Zkrocení zlé ženy nebo Taťána v Oněginovi. Za poslední tři uvedené tituly získala jako první tanečnice v historii tři Ceny Thálie. Tereza Podařilová také dlouhodobě spolupracuje s akademickým malířem Janem Kunovským - společně vzniklo například představení Sirael, uvedené na komorní scéně v divadle Kolowrat. Nejen o výše zmíněných pracovních úspěších mladé ženy vypovídá hodinový snímek režiséra Martina Kubaly. Ten primabalerínu navštěvoval po dobu více jak jednoho roku, zaznamenal všechny inscenace, ve kterých v té době účinkovala, a zajímal se i o řadu dalších aktivit, jimž se Tereza věnuje. Křehkou tanečnici můžeme například sledovat při dalších sportech, které s baletem a tancem ani trochu nesouvisejí. Vedle zachycení neopakovatelných okamžiků na jevišti nebo na baletním sále vznikla i řada rozhovorů, které se točily nejen kolem povahy baletního umění a taneční profese, ale i kolem všeho, co ji podmiňuje, včetně rodinného zázemí. Tereza Podařilová vypráví o svém vztahu k tanci a pohybu vůbec, ale nevyhýbá se ani tématům intimnějším, jako je dětství, první setkání s baletem, studium na konzervatoři a partneři. Snímek Tereza Podařilová, jeden rok s primabalerínou uvede Česká televize na svém druhém programu v sobotu 1. 9. 2007 od 21.25 hod.

Na přelomu našeho letopočtu žil v Říme aristokrat Gaius Maecenas, přítel císaře Augusta a především velký podporovatel umění a pokorný obdivovatel krásy a dokonalosti vztahů ke všemu kolem nás. V jeho šlépějích kráčejí současní mecenáši a jsme jim za to vděčni neboť na rozdíl od sponzorů nevyžadují za dar protislužbu. Nosný projekt vzdát hold nesobeckému mecenášství vymyslel Richard Langer, mistr světa v délce dvacetičtyřhodinové talk-show. Mecenáš klub, jehož je presidentem, předává každoročně největším mecenášům u nás "Ceny Ď", které se staly již symbolem díkůvzdání českým mecenášům. Fragmenty si pokládají za čest, že jsou mediálním partnerem tohoto záslužného projektu, který probíhá každoročně v Národním divadle v Praze (ND). Letošní sedmý ročník předávání „Cen Ď“ českým mecenášům proběhl pod záštitou ředitele Národního divadla PhDr. Ondřeje Černého ve Stavovském divadle. Proč právě „Ceny Ď“? Protože slangem neříkáme „Děkuji Ti“, ale „Tak Ti Ď“. Je to srdečné a ztrácí to formálnost. A protože zde jde o mecenáše, nikoliv o sponzory, je toto oslovení na místě.

Je to neuvěřitelné, ale Waldemar Matuška oslavil své 75. narozeniny. K tomuto životnímu jubileu mu předal na Pražském hradě prezident republiky Václav Klaus za mimořádné zásluhy "Čestnou plaketu prezidenta republiky". Bylo symbolické, že z oken přijímací místnosti, kde se celý akt odehrál byl nádherný pohled na budovu amerického velvyslanectví, nad níž visely vlajky obou zemí. Waldemar Matuška, který po neshodách s bývalým komunistickým režimem nalezl druhý domov právě v USA je názorným symbolem změn, které se udály po roce 1989. Zatímco za komunismu by se nesměl vrátit ani položit květinu na hrob rodičů, nyní dostává od presidenta vzácné ocenění za zásluhy za representaci našeho národa a za to, co pro nás jeho umění znamená. "Pro mnohé z nás byl Waldemar Matuška po celý život legendou naší hudby a zůstává jí i nadále. Myslím si proto, že předat mu tuto zlatou medaili je na místě. Je s podivem, jak si všichni dovolují Waldemarovi Matuškovi říkat jen Waldemare. Většině lidí by si to nikdo říkat netroufl. To je symbol znárodnění. Symbol toho, jak jsme si na sebe za ta léta tak zvykli. A to je důvodem mého ocenění, které není za splnění úkolu v úzce vymezeném oboru, ale za to, že Waldemar Matuška přesahuje svůj vymezený obor a stává se vskutku národním symbolem," reagoval pan prezident na zvolání jednoho z novinářů: "Hodně štěstí Waldemare a děkujeme!"

Je jasné, že Kaplický jde po panu Martiškovi tak silně proto, ze právě jeho vysoce fundovaný rozbor vítězného návrhu je přesně to, co by mohlo (mělo!) tu hrůzu ohrozit. Kéž by... Nepochopil jsem akorát dost dobře proč pan Martišek dělal ten experiment s balonem, snad kvůli médiím, aby přilákal pozornost. Ono je v Kaplického návrhu dobře vidět i jak to oko bude trčet nad Prahou jak to tvrdí, k cemuž prikládám kopie fotografií. Myslím, že by měli rezignovat všichni, kdo rozhodovali o vítězi soutěže a mělo by se začít od začátku. Kaplickému klidně tu hrůzu mohou postavit, třeba někde na louce u Stodůlek, kde by se vyjímala dobře. Jako knihovna je to technicky nevyhovující a na Letné je to nevhodné.

V průběhu července a srpna (přesné termíny na přiloženém plakátku) proběhne v samém centru Městské části Praha 5, v galerii Portheimka na Arbesově náměstí nová kulturní přehlídka, kterou jsme s jistou nadsázkou nazvali Festival Za vodou. Myšlenka tohoto festivalu vyšla z faktu, že letní období je optimální příležitostí představit publiku ojedinělé, netradiční či původní projekty, které využijí neformální atmosféry a zpestří letní kulturní nabídku nejen pro Prahu 5, ale pro celou Prahu a její obyvatele i návštěvníky. Praha 5 tak má příležitost založit kulturní a společenskou tradici, která bude svým způsobem ojedinělá v kontextu všech pražských kulturních aktivit. Letos jsme naprosto bez zaváhání zvolili téma „Žena a změna“, protože považujeme otázky partnerství, mezilidské vztahy obecně, za klíč k moudrému a spokojenému životu lidí v moderní době. Toto téma chápeme jako existenciální, nikoli feministické či anti-feministické. A v tom smyslu je považujeme za univerzální a obecně přijatelné a srozumitelné. Hlavním bodem programu Festivalu Za vodou je česká premiéra hry americké autorky Eve Enslerové Tělo. Enslerovou známe z jejího předchozího, velmi úspěšného projektu Monology vagíny, které jsou na pražských jevištích přítomny už téměř 5 let a jde o jedno z nejvíce reprízovaných divadelních představení (nyní kolem 250 repríz). Monology vagíny, stejně jako nyní Tělo, vznikly z dílny režisérky Ireny Žantovské a překladatelky, herečky a v neposlední řadě producentky představení Dagmar Bláhové. Hra Tělo navazuje na předchozí projekt jak svou poetikou na pomezí publicistiky a dramatu, tak svým tématem, které se zaměřuje na reflexi a sebereflexi moderní ženské identity.

Až do závěru týdne přálo letošnímu ročníku festivalu Devět bran příznivé počasí. V pátek odpoledne se však proti umění spikly přírodní živly a na Prahu bez předchozího varování udeřila větrná smršť provázená krupobitím a průtrží mračen, která netrvala déle než čtvrt hodiny. Přívalový déšť a větrné poryvy však během několika vteřin vyřadily z provozu zvukařský pult a doslova smetly tiskové středisko (včetně výpočetní techniky) umístěné ve stanu za hledištěm. Pořadatelé z opatrnosti přemístili místa pro diváky na jeviště. Návštěvníci tak vyslechli večerní koncerty v komorním prostředí v němž se vytvořilo neopakovatelné pouto mezi umělci a publikem. Premiérový koncert na festivalu a v České republice vůbec odehrál mezinárodně známý Okan Murat Ozturk (Turecko), který se stal doslova miláčkem festivalového publika. Orientální melodie a písně v jeho podání přiváděly diváky do varu, ozývalo se volání bravo a po hodinovém vystoupení sklidil umělec dlouhé ovace. Po vystoupení nastala neplánovaná autogramiáda a očividně dojatý Okan Murat Ozturk rozdával příznivcům kromě podpisů i svá cédečka.

Prezident republiky Václav Klaus s manželkou Livií Klausovou navštíví 42. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V pátek 29. června prezident bude přítomen slavnostnímu zahájení festivalu, shlédne zahajovací film a některé další projekce. V sobotu 30. června se prezident zúčastní Fóra Hospodářských novin, jehož součástí bude projekce filmu "The Great Global Warming Swindle" tj. "Velký podvod s globálním oteplováním" s následnou diskusí. Návštěvu Mezinárodního filmového festivalu prezident republiky ukončí v neděli 1. července 2007.

Praha, 14. 6. – kdo včera večer zavítal na druhý koncert festivalu Devět bran, lehce mohl nabýt dojmu, že se přenesl o několik století zpátky do uliček pražského židovského ghetta. Valdštejnskou zahradou se nesly průzračné melodie židovského folklóru (kořeny mají původ ve východní Evropě a v chasidismu) v podání populární prostějovské skupiny Létající rabín. Téměř dva tisíce nadšených posluchačů, mezi nimiž nechyběly ani známé osobnosti z řad pražských rabínů, poslouchalo tradiční písničky, v jejichž motivech se prolínala pestrá směs námětů: židovské svátky, svatby, radosti, křehké vztahy, smutky, láska, loučení i smrt. Létající rabín už několik let sklízí mimořádné úspěchy doma i na zahraničních pódiích a nezklamal ani ve středu večer na festivalu Devět bran.

Fotograf ženských klínů a veršů žijících básníků Josef Louda vydal knihu "Vábivé záhyby". Není divu, že na její autogramiádu do paláce knihy Luxor přišli Jan Vodňanský, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek, Milan Hrabal, Richard Kličník a mnoho dalších významných uměleckých osobností. (red)

„Přesně před rokem jsem na tomto místě vyslovil prosté přání: abychom se zde opět setkali. Dnes mohu říct – jsem velmi rád, že tak kvalitní festival neopustil prostor Valdštejnské zahrady, a že dnes opět vítáme jeho další ročník …“. Těmito slovy v úterý večer zahájil osmý ročník festivalu Devět bran předseda Senátu PČR Přemysl Sobotka, který nad akcí převzal záštitu. Společně s předsedou Senátu otevřel festival premiér Mirek Topolánek a první místopředseda Senátu Petr Pithatr. Účastníky festivalu pozdravil i Petr Dvořák, generální ředitel TV Nova, která je hlavním mediálním partnerem letošního ročníku. Zahajovací koncert navštívilo mnoho dalších významných hostů, představitelů kulturního života, řada poslanců, senátorů i členů pražského diplomatického sboru. Zdravici zaslal i ministr kultury Václav Jehlička, jemuž pracovní povinnosti zabránily v osobní účasti.

Umění je bránou k srdci a festival Devět bran vám ji otevírá. U příležitosti vernisáže výstavy fotografií autorů Martina Doerryho a Moniky Zucht, připravené ve spolupráci s týdeníkem Der Spiegel, byl 11. červnav prostorách Atria Vysoké školy slavnostně zahájen VIII. ročník Mezinárodního festivalu židovské kultury Devět bran. Vystaveno je 23 velkoformátových černobílých portrétů významných světových osobností, které přežily holocaust. Vernisáže výstavy „Nirgendwo und überall zu Haus“ („Domov nikde a všude“), se osobně zúčastní pan Martin Doerry, autor stejnojmenné publikace autentických rozhovorů s pamětníky holocaustu. Z osobností zaznamenaných na fotografiích vystavených v atriu VŠE by se slavnostního zahájení měli zúčastnit Lenka Reinerová, Ivan Klíma a Oldřich Stránský. Pan Martin Doerry, zástupce šéfredaktora nejvýznamnějšího německého zpravodajského magazínu Der Spiegel, je také autorem textů k pražské výstavě. Autorkou českého překladu je Renata Hanušová. O kulturní program se postará Schulhoffovo kvarteto, přední komorní těleso složené ze členů Vídeňské filharmonie. Kvarteto se zvláště zajímá o hudbu tzv. Terezínských autorů – Gidona Kleina, Hanse Krásy, Viktora Ullmanna a Erwina Schulhoffa.

Už viac ako päť rokov v našich správach informujeme a diskutujeme o rôznych formách aktivít zameraných na riešenie zložitých problémov ľudí sociálne odkázaných. Najmä tých, ktorí v dôsledku dlhodobej nezamestnanosti, prehlbujúcej sa generačnej chudoby, nízkej úrovne vzdelania a iných príčin, nie sú schopní sami nájsť cestu z bludného kruhu závislosti na pomoci iných. Niekoľko mesiacov ste však od nás žiadnu správu nedostali. Čo to spôsobilo, vám prezradí ich autor, náš kolega Bill Baker:
* Čo sa stalo s vašimi správami, vzdali ste to alebo ste na niečom intenzívne pracovali a na správy jednoducho nebol čas?
V marci minulého roka sme začali s písaním a následnou prípravou vydania knihy. Chcelo to viac práce a času, než sme pôvodne predpokladali, ale už v krátkom čase by sa dielo s názvom Z bludného kruhu malo dostať k čitateľom.
* O čom vaša kniha bude?

Volby

Jaroslav Hutka

Jeden přítel ekonom mi ve volební sobotu v noci po mobilu napsal: "Nezoufej, kdyby ses voleb vůbec neúčastnil, tak mají zelení v Praze jen jeden mandát a komunisti 101 hlasů v parlamentu." Já si tohle nemyslel, ale ani nezoufal. Seděl jsem už v bezpečí prostorné hospody Lemon Leaf dole v našem baráku a snažil se u belgického kvasnicového piva nějak zpracovat šok z toho, co se mohlo stát. Během odpoledne ve volebním centru zelených ke mně totiž začali novináři nosit zprávy, že skáču dopředu. Tvářili se při tom divně. Já to ale nepovažoval za problém. Moje strategie byla jít po preferenčních hlasech. Každý, který dostanu, dostávají i zelení. Smysl mé kandidatury byl pomoci zeleným. A to se tím kroužkováním dělo. Jenže pak mi jedna novinářka vysvětlila, že Kateřina Jacques je vykroužkovaná jako první, pak já, a Bursík, předseda strany, je v této chvíli třetí. A jelikož je málo hlasů, tak do parlamentu v Praze projdou za zelené jen dva. A mě polil pot. Já bych tedy pomohl zeleným tím, že bych jejich šéfa nevpustil do parlamentu! Vyšel jsem ven před kavárnu. Byl svěží chladný vzduch a nebe bylo plné svižně plujících bachratých mraků...>>>

poslední letní koncerty

27. 6. úterý, Hutka, HRADEC KRÁLOVÉ, Kavčí plácek, 18:00
1. 7. sobota, Hutka, BRNO, Husa na provázku, autorské čtení, 20:00
8. 7. sobota, Hutka, KRAKOVEC U RAKOVNÍKA, zřícenina hradu Krakovec, 18:00
11. 7. úterý, Hutka, VRANOV NAD DYJÍ, zámek, první nádvoří, 19:30

17. červen 2006 nebyl „docela všedním obyčejným dnem“

Ivana Haslingerová a Jiří Pancíř

Zpráva o smrti paní Vlasty Průchové nás zasáhla jako blesk z čistého nebe. Vídali a rozprávěli jsme s ní na více akcích a vždy působila dojmem, že díky své energii zde bude stále. Je to zvláštní, ale i při zprávě o její smrti se nám vybavila rozesmátá a šťastná. Při listování naším archivem jsme si připomněli její vystoupení na podporu Václava Klause na Staroměstském náměstí před minulými parlamentními volbami. Tam se projevila naprosto bez zábran, se vším svým temperamentem a hlavně se svým nádherným srdcem. Byl to živel, dáma dynamit, a tak ji budeme mít navždy ve svých vzpomínkách. Když jí Václav Klaus pozval na pódium, sebrala mu mikrofon, dala mu nastudovat jakýsi text a velice se bavila, jak s ním prchal z pódia. Ale Klaus po podrobném studiu textu jí zatleskal, vrátil se zpět zazpívat a zatancovat a při vší úctě ke všem ostatním vystupujícím, bylo to jedno z nejveselejších vystoupení toho krásného odpoledne. Však se také paní Vlasta po návratu z pódia s pani Lucii Bílou v zákulisí smála, jak Klause prohnala. A tuto paní Vlastu Průchovou budeme mít navždy v paměti, kdykoliv o ní v budoucnu uslyšíme. A že uslyšíme, o tom není pochyb, neboť lidé jako ona neumírají, jsou tu s námi stále v písních a ve vzpomínkách. Věříme, že se teď paní Vlasta někde na obláčku směje tomu, když nás vidí tohle se slzami v očích psát. Paní Vlasto, děkujeme Vám za tuto nádhernou vzpomínku, která s námi půjde již celý život. A to interview, co jsme si sjednali ale už nestihli uskutečnit, uděláme jednou za dozoru svatého Petra...

I prezidenta republiky zpráva o smrti Vlasty Průchové bolestně zasáhla. Zpráva ředitele Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Petra Hájka praví: "Václav Klaus vyjádřil hlubokou lítost nad úmrtím Vlasty Průchové, významné osobnosti českého kulturního života mnoha desetiletí. Prezident Vlastu Průchovou osobně znal, vážil si jejího umění, a také proto jí v roce 2003 ocenil státním vyznamenáním Za zásluhy II. stupně. Václav Klaus zhoršující se zdravotní stav paní Vlasty Průchové sledoval, byl s ní v kontaktu, a když se dnes dozvěděl o její smrti, řekl, že dnešek pro něj bohužel není „docela všedním obyčejným dnem“." Není k tomu co dodat, neboť vystihuje v několika větách vše - smutek, obdiv i úctu prezidenta republiky k této dámě swingu. Ten den, 17. červen 2006, nebyl „docela všedním obyčejným dnem“ nejen pro pana prezidenta, ale i pro mnoho ostatních občanů, kteří pani Vlastu Průchovou znali a měli rádi...>>>

Štěpánek pokřtil Štěpánka

Ivana Haslingerová

V prostorách Liberálně-konzervativní akademie CEVRO proběh křest knihy člena naší redakční rady a ředitele Literární sekce Kulturní komise ČR (KKČ) Petra Štěpánka nazvané "Plnou ParouBack" s podtitulem "Levá, kupředu ni krok!" Předmluvu ke knížce napsal místopředseda Poslanecké sněmovny a ODS Ivan Langer a vydala ji jeho Liberálně-konzervativní akademie CEVRO, jejímž je předsedou. Role kmotrů se ujali herec a novinář z někdejšího rádia Svobodná Evropa Martin Štěpánek a zpěvačka a kolegyně z téhož rádia Yvonne Přenosilová. Jedná se o knihu politických komentářů ostrých jako břitva o osmi letech vlády ČSSD doprovázených skvělými satirickými obrázky z dílny www.ateo.cz. I přesto, že většinu komentářů známe, neboť se pravidelně objevovaly ve Fragmentech, zjistili jsme, že s odstupem času neztrácejí nic na své účinnosti. Téměř by se dalo říci, že je tomu naopak. Petr Štěpánek má totiž tu vlastnost, že nejen reaguje velmi rychle na politické nešvary, ale vždy vystihne ty, které jsou pro budoucnost opravdu varující. Čtenář může s odstupem času porovnat, že na varovná slova Petra Štěpánka došlo. Takže ode dneška budeme číst jeho komentáře ještě pozorněji. To, že je kniha tak čtivá i přesto, že jde o politické komentáře, které povětšině bývají v médiích nudné, je dáno autorem, který píše čtivě, dokáže velmi rychle a výstižně ukázat na podstatu problému a je navíc vtipný. Má svůj svébytný sarkastický smysl pro humor, takže i velevážnou a suchou věc dokáže podat s vtipem a v důsledku toho zapamatovatelně. Čtenář se směje, baví a ani mu nepřijde, že dostává do hlavy velmi vážné politické postřehy. A v tom spočívá komentátorská genialita autora, kterého se právem politici bojí jako čert kříže. V předmluvě to vyjádřil přesně Ivan Langer: "Štěpánkovy politické komentáře jsou ostré jako břitva a tvrdé jak pěst. Ale nejen to. Občas se zasmějete nahlas." ...>>>

Václav Klaus má důvěru většiny občanů ČR

Jiří Svoboda

Prezidentu Václavu Klausovi jsou opakovaně přisuzovány výroky, kterých se nikdy nedopustil. Z nich ten, podle něhož jde o peníze vždycky až v první řadě, jakoby v uplynulých dnech vlastním přístupem potvrdila řada mých kolegů, kteří se vyjádřili k prezidentskému vetu vůči zákonu o Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Je pochopitelné určité skupinové sobectví, v jehož zajetí se domníváme, že je potřebné, aby stát finančně investoval především do oblasti, v níž pracujeme. Takové přesvědčení mají zubaři, internisté, učitelé, úředníci – proč by filmaři měli být jiní. Jsem ale zklamán mírou jejich sebestředného sobectví, vyjádřeného výmluvně režisérem Igorem Chaunem: "Vždy znovu se sám sebe snažím obtížně přesvědčit, že Václav Klaus je aspoň občas a v něčem dobrým prezidentem. Po tomhle rozhodnutí to budu mít zase o něco těžší." Zákon se sice jmenuje Zákon o Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve skutečnosti však spolufinancuje různé projekty spřízněných přehlídek, festivalů a řadu filmů, které jsou od samého počátku určena pouze pro televizní uvedení. Pro prezidenta Václava Klause by jistě nebylo nic pohodlnějšího, než populistické přivření obou očí nad zákonem, který z hlediska množství vadných norem, naléhavě vyžadujících novelizaci, žádnou průlomovou katastrofu neznamená. Mohl kalkulovat s tím, že podpisem zákona oslabí animozitu jemu nepříliš nakloněné části „kulturní fronty“, jak někteří kolegové sami sebe pojmenovali. Ani jednomu z těchto pokušení prezident nepodlehl. A za to si zaslouží úcty...>>>

Vladimír Hučín: "Není to o mně, ale o nás"

StanislAva Adoltová

Kniha rozhovorů mezi Vladimírem Hučínem a dvěma mladými intelektuály Nail Hassairim a Davidem Navarou "Vladimír Hučín. Není to o mně, ale o nás" přináší zajímavou mezigenerační zpověď zásadového antikomunisty, který v 70. a 80. letech 20. století neváhal sáhnout po zbrani v rámci svého osamělého ozbrojeného boje proti totalitě a sovětské okupaci. Základem knihy jsou autentické výpovědi Vladimíra Hučína o skutečných událostech a skutečných osobách, které jsou v duchu Hučínovy přímosti jmenovány pravými jmény. Knihu zpestřuje 30 původních dokumentů, které ač zlomkem rozsáhlého Hučínova archivu, přesto výstižně dokazují jeho vybraná tvrzení (např. úpis úhlavního nepřítele z 80. let - agenta StB Mikeše). Kniha mapuje přehledně a chronologicky celý Hučínův příběh. V podtextu "historické" části Vladimír Hučín obhajuje svou odpověď na zásadní otázku mladíků, zdali je morálně ospravedlnitelné násilí, které mohlo vyústit až ve smrt, proti lidem, kteří roztáčeli kola totalitní moci v dobách normalizace. V druhé části končící rokem 2006, která se věnuje aktuálním událostem včetně utajovaného soudního procesu, jsou na četných příkladech dokládány (někdy až alarmující) nešvary nedávné a současné státní správy a justice a je poměrně konstruktivně hledáno řešení, jak tento neblahý, možná i občanu nebezpečný, stav napravit...>>>

Fond kinematografie: Když se zloděj tváří jako mecenáš

Petr Štěpánek

Mám takový – skoro bych to nazval dementní – nápad. A moc by mě zajímalo, jak by se při jeho realizaci tvářili tito lidé: MgA. Daniel Tuček, Prof. Jaromír Kallista, Petr Bok, MgA. Martin Dolenský, Prof. Jan Bernard, Juraj Herz, Mgr. Martin Vandas, Jan Balej, Ivan Vít, Prof. Jiří Kubíček, Petr Jarchovský, Vladimír Žán, Prof. Břetislav Pojar, Janek Růžička, Dagmar Juráková, Pavel Koutský, Doc. Mgr. Jiří Myslík, Prof. Dušan Klein, MgA. Marko Simić, Doc. Lubor Dohnal, Filip Remunda, Prof. Jiří Bárta, Jan Daňhel, Petr Kaňka, Michal Podhradský, Mgr. Vladimír Skall, Helena Třeštíková, MgA. Miroslav Balajka, Lucie Haladová, Petr Koliha, Jan Hřebejk, Vít Janeček, Juraj Šajmovič, Mgr. Ivo Trajkov, MgA.Antonín Chundela, Jan Peml, PhDr. Vladimír Czumalo, CSc, Milan Růžička, Petr Koza, Mgr. Martin Štoll, Ph.D., Andrea Sedláčková, Petr Slavík, Stanislav Ulver, Šimon Špidla, Benjamin Tuček, Zuzana Zemanová, Jiří Věrčák, Jan Kraus, Doc. MgA Marek Jícha, Jakub Dostál, Tomáš Krejčí, Dr. Miloš Josef Kameník, Bohdan Sláma, Barbora Fabiánová, Ladislav Smoljak, Ing. MgA. Jiří Konečný, Pavel Nový, Lukáš Skalník, Jordi Niubó, Pavel Štingl, Jiří Ptáček, Jana Tomsová, Petr Nikolaev, RNDr. Alice Růžičková, Jiří Hlaváček, Marián Polák, Pavel Linhart, MgA. Jiří Blažek, Josef Císařovský, Jiří Václav, Tomáš Nováček, Ljuba Václavová (zdroj: iHNed). Jsou to ti, kteří poté, co pan prezident vetoval zákon o Fondu kinematografie, podepsali patetickou výzvu Zachraňte český film (najdete tu ještě spoustu další jmen). Ale zpátky k mému dementnímu nápadu. Jsem hudebník, a proto navrhuji, aby vzniknul Fond českých hudebníků, do kterého bude jeden každý filmař ze zákona povinen přispívat třemi procenty ze svého zisku, respektive gáže. Proč? Protože muzikanti se přece na filmové tvorbě také podílejí, ať už jako skladatelé či výkonní hudebníci. Fungovalo by to asi takhle: Smoljak vydělá sto tisíc, šup a tři Palacké pošle muzikusům. Hřebejk utrží milion, prásk a třicet litrů pošle hudlařům. To by byl pohled, jak se s povinně vyplněnou složenkou tváří u poštovní přepážky...>>>

RTA získala ocenění VIZE 97 za filmové zpracování scénického oratoria Mistr Jan Hus

Karolína Hloušková

Nadace Dagmar a Václava Havlových udělila RTA na mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 2006 cenu VIZE 97 za televizní film režisérky Ireny Žantovské Mistr Jan Hus – scénické oratorium. Televizní film z produkce RTA je záznamem živých představení oratoria Mistr Jan Hus na hudbu Richarda Pachmana, která se konala v roce 2005 ve Valdštejnské zahradě Senátu ČR a na Staroměstském náměstí v Praze u příležitosti 590. výročí upálení Mistra Jana Husa. Záštitu nad projektem převzal předseda Senátu ČR Přemysl Sobotka, primátor hlavního města Prahy Pavel Bém a pražský biskup CČSH Karel Bican. V hlavních rolích se představili Marián Vojtko (Mistr Jan Hus), Ilona Csáková (královna Žofie), Tomáš Petřík a Zdeněk Plech. Od Dagmar Havlové cenu VIZE 97 na slavnostním večeru nadace, který se konal v kulturním centru Pražská křižovatka, převzala režisérka Irena Žantovská. „Věřím, že tato cena má vyjádřit společné přesvědčení, že v Husově odkazu můžeme a dokonce máme nacházet inspiraci pro naše současné životy,“ říká Irena Žantovská. „Ocenění poroty nás velice těší, tím spíše, že se jedná o první umělecký projekt z naší produkce,“ řekl generální ředitel RTA Jaroslav Berka.

V čele ŠtB

Pod záštitou předsedy Občanské demokratické strany Mirka Topolánka a předsedy Správní rady Ústavu paměti národa Jána Langoše, proběhl v restauraci MÁNES křest knihy Pavla Žáčka "V čele ŠtB" s podtitulem "Pád režimu v záznamoch dôstojníka tajnej polície". Je smutné, že na Slovensku již Ústav paměti národa existuje, zatímco u nás je stále jen v návrhu podaném místopředsedou Senátu Jiřím Liškou (red)

Fenomén světového malířství Richard Pešek v Praze

Není tomu tak dávno co se většina našich umělců třásla, aby se jejich kamarádi nebo dokonce oni sami stali ministrem kultury, aby získali peníze a mohli, jak se říká, volně a svobodně tvořit. Ve srovnání s nimi je malíř Richard Pešek ojedinělý fenomén, který se vypracoval svými obrazy zcela sám, bez jakýchkoliv dotací, na světově uznávaného umělce. Jeho díla jsou v cizině vysoce ceněna. Visí v Bílém domě, v Museu moderního umění ve Švédském Halmstadu a v soukromých i státních sbírkách na pěti kontinentech. Je zastoupen i v královs ké sbírce šejka Sultana Mohameda Al Qassimi, hlavy Emirátu Sharjah ve Spojených arabských emirátech. Není divu, že jako druhý žijící Čech se po Josefu Škvoreckém ocitl jako téma maturitních otázek v Austrálii. Jsme proto rádi, že můžeme naše čtenáře seznámit s tímto vynikajícím umělcem, který, jak už je to tady zvykem, je velmi znám ve světě ale nikoliv u nás. Do konce srpna i naši občané mají možnost seznámit se v Galerii Platýz na Národní třídě v Praze s jeho díly. Nad výstavou převzal záštitu prezident republiky Václav Klaus. Vernisáž proběhla za účasti pražských celebrit včetně současného nejvýznamnějšího herce Národního divadla Miroslava Donutila, jehož manželka je majitelkou Galerie-kavárny Platýz a zástupců společenských a obchodních kruhů z Dubaje. Návštěvníci vyslechli hudbu Dolly Bus Band. Od 22.5 do 5.6.2006 bude Richard Pešek vystavovat svá díla v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Výstavu zahájí kancléř PSČR Ing.Petr Kynštetr, CSC. Koncert Pavel J.Ryba + M.T.S. contemporary jazz, Alena Pešková a Martin Gebauer – balet, Edita Randová - mezzosoprán s klavírním doprovodem. Autor představí obrazy s tématikou SVOBODY JAKO ZÁSADNÍHO PROTIKLADU K OTROCTVÍ. Totality ve vztazích, v prostředí obklopujícího jedince i uvnitř jedince samého. Polovina obrazů výstavy v Parlamentu bude vytvořena figurální, staromistrovskou technikou a druhá část – abstraktní, reliéfní, emajlovou, akrylovou a olejovou fakturou. Změny světa po 11.září 2001 v New Yorku, amputace World Trade Center ze siluety této megapole, ke které má Richard Pešek mimořádně osobní vztah. Divák bude seznámen s autorovou SCHIZMOU, která provází jeho letos čtyřicetiletou tvorbu.

Fragmenty převzaly nad výstavou záštitu. Více se mohou čtenáři o Richardu Peškovi dozvědět kliknutím na exkluzivní rozhovor, který poskytl naší revui: "Fenomén světového malířství Richard Pešek"....>>>

ZLATOVLÁSKA

Světová premiéra: 16. června 2006 ve Stavovském divadle

II. premiéra: 17. června 2006 ve Stavovském divadle

Balet Národního divadla nechce zapomínat na naše nejmladší diváky a rozhodl se věnovat představení právě dětem. Hudební skladatel Vladimír Franz, choreograf Jan Kodet a režisér Ondřej Havelka vytvořili taneční pohádkový příběh na motivy klasické pohádky „O Zlatovlásce“ K. J. Erbena. Porozumí Jiřík zvířecí řeči a nebude mít zlý král řeči? Najdou se perly, najde se prsten, najde se zlatovlasá panna? Bude dosti živé vody i pro Jiříka? Překoná věrnost a láska všechny překážky? Přijďte držet palce! Roztančená pohádka plná legrace i poezie podle K. J. Erbena...>>>

Odhalení busty architekta Josipa Plečnika

Petr Hájek

Ve čtvrtek 11. května 2006 v 11.30 hodin proběhne v zahradě Na Valech na Pražském hradě slavnostní odhalení busty slovinského architekta Josipa Plečnika. Bustu, která je darem Muzea architektury v Lublani, společně odhalí Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, Vasko Simoniti, ministr kultury Slovinské republiky a Vítězslav Jandák, ministr kultury vlády České republiky.

Prezident půjde na Pražské jaro

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Prezident republiky Václav Klaus s manželkou Livií Klausovou ve čtvrtek 11. května 2006 ve 20.00 hodin navštíví v pražském Obecním domě slavnostní zahajovací koncert 61. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Prezident festivalu udělil svou záštitu.

Květen v Národním divadle

Činohra ND: 4. a 5. května – PREMIÉRA, Stavovská divadlo – Tom Stoppard (1937) ARKÁDIE – historická detektivka o hledání řádu v chaosu. Brilantní hra britského dramatika Toma Stopparda, který je v Česku oblíben jistě nejen proto, že pochází ze Zlína. Současnost se konfron-tuje s romantickým počátkem 19. století, ve dvou časových rovinách se odehrávají nejen příběhy lásek, nevěr a soubojů, ale i příběhy básnických neúspěchů a vědeckých omylů. Autorova ironie nešetří vědce ani básníky, pedagogy ani aristokraty. V režii Radovana Lipuse (mj. autora projektu Šumná města) se představí především mladá a střední generace členů činohry ND: Petra Špalková, Jan Dolanský, Magdaléna Borová, Eva Salzmannová, David Matásek, Michal Slaný, Jana Janěková ml., František Němec, Petr Motloch, Rudolf Stärz, ... Opera ND: 14. a 16. května – Magdalena Kožená v Národním divadle – mimořádné koncerty světově proslulé mezzosopranistky. Za do-provodu Pražské komorní filharmonie řízené Michelem Swierczewskim a klavíristy Karla Košárka přednese díla W.A.Mozarta, ve světové premiéře zazní rovněž kantáta českého skladatele Zdeňka Lukáše věnovaná autorem této vynikající umělkyni...>>>

Výstavy art & interior7

Přehlídky českého a zahraničního designu

Magdalena Vlastiborová

Sedmý ročník prestižního komplexu výběrových výstav moderního designu nábytku, svítidel, bytového textilu a doplňků art & interior7 proběhne ve Veletržním paláci ve dnech od 20. do 23. dubna 2006. Jeho organizátory jsou již tradičně společnost AC EXPO a Ing. Petr Ivanov – Tech & Line. V rámci letošního ročníku art & interior7 se na ploše téměř 2.500 m2 zúčastní 57 pečlivě vybraných vystavovatelů, kteří představí poslední designové novinky, špičkový nábytek, vybavení interiérů, kuchyní a koupelen, včetně bytového textilu, doplňků a svítidel. Předpokládaná návštěvnost komplexu výstav je 15.000 lidí. Nově bude výstava rozšířena i do suterénu Veletržního paláce, kde se v prostorách kinosálu návštěvníkům představí společnost de.fakto. Jako každý rok budou opět uděleny ceny za design, a to Cena novinářů, Cena za nejlepší český a Cena za nejlepší zahraniční design, dále Cena za nejlepší design svítidla a také Cena organizátorů. Již nedílnou součástí komplexu výstav bývají Přehlídky českého a zahraničního designu, organizované ve spolupráci s Národní galerií v Praze...>>>

EVROPSKÉ DISKUSNÍ FÓRUM O KULTUŘE

Ivana Haslingerová

Ke stoletému výročí vzniku "Svazu osvětového" pořádalo Národní a informační středisko (NIPOS) pod záštitou předsedy Senátu ČR Přemysla Sobotky, ministra kultury Františka Jandáka a komise pro UNESCO v Jednacím sále Senátu ČR "Evropské diskusní fórum o kultuře". Zúčastnilo se ho šest států - Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko, Estonsko a jejich údaje je možné porovnat se situací v České republice. Úvodní projev na téma "Filozofické aspekty kulturního rozvoje od minulosti do budoucnosti" přednesl prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc. Zamýšlel se nad uplatňováním filosofie a kultury při upevňování českého národního společenství. "Češi se v dějinách hledali a čerpali z nich sebevědomí. Proto byl Palacký pojmenován otcem národů a vzdělanci jako on se stali nositeli národa," uvedl Kvaček a že souboj o kulturu plynul z historických pamětí. Naše kultura, ač původně nebohatá, začínala působit politicky. Zvláště v Rakousko-Uhersku se společnost upínala ke kultuře, na níž si činí národní aspekt. I přestože kultura nemůže vládnout, zmůže mnoho, neboť může ovlivňovat a objasňovat a ani příval zákazů a zločinů kulturu nezadrží. Důkazem toho je, že i v tak těžké době, jako byla pomnichovská, v kultuře vznikaly bludičky avantgardy a moderny. Komunisté heslem "Kultura patří národu a lidu" zaměnili kulturu za svou politickou moc. Objednávali si a platili umělce a ti jim sloužili na úrovni agitky. V šedesátých letech se kultura vymaňovala z politické služby a ukázalo se, že je sto ovlivňovat dění. Koncem dvacátého století nastal přelom. Do kultury vstupoval trh. "Od padesátých let minulého století se kultura začala měnit. To, co prožíváme dnes, má počátek tam. Pozoruhodným fenoménem pro trh se totiž stává stále více mládež. Začalo to Kerouakem v USA a stále se to stupňuje až po bydlení, módu... Pro byznys je mládež stále významnější sociální vrstvou. Mládež ale rychle stárne a proto ten cvrkot vedoucí k tomu, že nastává záměna zábavy a kultury. Média tvrdí, že to, co dělají, je kultura, ale je to jen zábava. V televizi i rozhlase musí mít kultura zábavné prvky. Mladí lidé chtějí být kulturní, ale podléhají tomuto tržnímu tlaku," posteskl si Kvaček...>>>

Stirská s Jaklem to roztočili

Ivana Haslingerová

"Já od malička jsem si přála, v nebi abych jednou hrála, až tam na zemi, kde domov mám, slyšet bude, když zazpívám," zpívá Zuzana Stirská a možná si ani neuvědomuje, jak slova písničky jsou jí šita na míru. Ona je člověk, který nevydrží být chvíli v klidu, a kdyby byla podnikatelkou, platilo by pro ni označení workoholik. Pravidelnou součástí představení je rozhovor se zajímavou osobností. My jsme navštívili Gospel Time Party, kde si povídal a spolu s paní Zuzanou zazpíval Jekyll a Hyde české politiky, tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl. Se svým suchým anglickým humorem rozesmál několikrát jeviště historkami ze zákulisí Hradu, ale především šokoval přítomné diváky, jak tvrdým a divokým rockerem je. A co hůř, strhl i něžné gospelové zpěváky do rokenrolového rytmu a Semafor se třásl v základech. Gospeloví zpěváci to spolu s ním a jeho kapelou Folimanka blues roztočili tak, že i za normálních poměrů velmi temperamentní paní Zuzana měla co dělat, aby se stala ze zpěvačky country songů a chrámové hudby rockovou ďáblicí. Ale potvrdilo se, že kdo je opravdový muzikant, zvládne všechny discipliny na jedničku. Rozhodně se nedala zahanbit. A Jakl naopak si zazpíval na oplátku s jejím souborem. Semaforem se tak nesl blues, semaforské písničky, gospely i tvrdý rock....>>>

Velikonoce na Pražském hradě

Ivo Velíšek, ředitel Správy Pražského hradu

Po velkém úspěchu Vánoc na Hradě připravila tentokrát Správa akci s názvem Příprava na Velikonoce. Na neděli 9. dubna 2006 chystá další z oblíbených akcí pro děti a jejich rodiče. V Královské zahradě Pražského hradu, u Letohrádku královny Anny, se od 14.00 do 18.00 hodin bude konat odpoledne plné soutěží a zábavy, kterým bude provázet moderátor Radia Impuls Pepa Vinař. Na děti čeká množství zábavných atrakcí i ukázka dravých ptáků, k velikonoční atmosféře přispějí také malé ovečky, kozy a králíčci z pražské zoologické zahrady. Děti si spolu s rodiči vyrobí pomlázku, omalují vajíčka nebo ozdobí květináčky a mohou se těšit na spoustu soutěží. Vojáci Hradní stráže pro ně například připravili turnaj v kuličkách, hod vajíčkem na terč, maratónský běh, skok velikonočního zajíce a navíc i historickou hasičskou stříkačku, pomocí které budou soutěžící sestřelovat míčky ze stojánků. Na vítěze jednotlivých soutěží čeká sladká odměna. Hradní stráž také připravila ukázku výcviku vojenských psů a přehlídku motorek. Účastníci zábavného odpoledne se mohou těšit i na vrcholové sportovce a dokonce získat jejich autogram. Během odpoledne několikrát zahrají hradní trubači. Dětského velikonočního odpoledne se zúčastní manželka prezidenta republiky Livia Klausová, která pro malé koledníky připravila drobné překvapení. Vstup na tuto akci, která se koná přesně týden před Velikonoční nedělí, a všechny atrakce jsou pro děti i jejich rodiče zdarma. Srdečně všechny zveme a těšíme se na návštěvu.

Výstava k osmdesátinám Olbrama Zoubka

Přímo v historickém centru hlavního města Prahy vystavuje sochař Olbram Zoubek. Na Ovocném trhu v prostoru za Stavovským divadlem je k vidění 110 jeho soch. „Dělám lidi, na které myslím. To napětí mezi nadčasovostí a současností, mezi patosem a všedností, mezi směřováním k řádu a nemohoucností ho dosáhnout, to je asi to, oč mi v sochách jde,“ charakterizoval svá vystavená díla Olbram Zoubek. Spolupořadatelem výstavy, která skončí 2. června, je Městská část Praha 1, na jejímž teritoriu se Ovocný trh nachází. „Výstavou chceme jednak poblahopřát Olbramu Zoubkovi k jeho nadcházejícím osmdesátinám, jednak mu touto cestou chceme poděkovat za dosavadní spolupráci s naší městskou částí,“ konstatoval starosta Prahy 1 Vladimír Vihan, který předpokládá, že výstavu se zájmem zhlédne mnoho Pražanů i návštěvníků české metropole. Aby vystavená díla nebyla poškozena, či aby žádná socha nebyla případně odcizena, zjednala Městská část Praha 1 nepřetržité střežení Zoubkových děl soukromou bezpečnostní službou. „Zoubkovo dílo je součástí dneška a výstava k umělcovým osmdesátým narozeninám je výběrem z tvorby a života sochaře a velkého člověka. Na náměstí je sto deset soch rozestavěno ve skupinách – cyklus antický, přátelé Lotovy ženy či jednotlivé figury a dvojice. Mezi sochami je možno se procházet, stát se součástí výstavy, anebo s odstupem pohlížet na les lidských figur s osudy mýtickými i současnými,“ charakterizovala umělecký zážitek soukromá galeristka a kurátorka výstavy Karolína Bayerová. Sochař Olbram Zoubek oslaví své osmdesátiny v plné tvůrčí síle v pátek 21. dubna. (PressNews)

Kultura je předmětem národní paměti

MgA. Hana Kožová, koordinátorka EDF

Senát ČR hostil Evropské diskusní fórum o kultuře (EDF) – mezinárodní pracovní setkání odborníků nejen z oblasti kultury. Oficiální zahájení provedl Doc. JUDr. Petr Pithart, dále promluvil ředitel NIPOS PaedDr. František Zborník, náměstkyně ministra kultury Mgr. Kateřina Mazačová, senátorka Alena Gajdůšková a další významní hosté. Fórum pořádalo Národní a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS) ve spolupráci se Senátem Parlamentu České republiky. EDF se konalo pod záštitou ministra kultury V. Jandáka, předsedy Senátu Parlamentu P. Sobotky a české komise pro UNESCO. Hlavním tématem byla Role kultury v moderní společnosti 21. století a kulturní kapitál. Cílem setkání bylo zmapovat situaci kultury v jednotlivých zemích a prohloubit diskusi o hodnotách a potřebě „kulturního kapitálu“ v současné Evropě. Se svým příspěvkem vystoupili např. prof. R. Kvaček, doc. J. Slavík z FF UK, doc. PhDr. M. Matějů ad., dále zástupci kulturních institucí ze Slovinska, Rakouska, Chorvatska, Maďarska, Slovenska a dalších zemí. „Kultura je předmětem národní paměti, prostředkem uchovávání duchovního bohatství a také něčím, co předáme svým potomkům. Tyto věty jsou pravdivé, ušlechtile znějí, ale často slouží jen jako líbivé teze, jimiž se uvádějí potřeby a požadavky jiných odvětví, investice do rozvoje průmyslu, telekomunikace, informatiky,“ říká ředitel NIPOS PaedDr. František Zborník...>>>

Václav Klaus: „Zdravím hejno dementů v hotelu Jalta "

Iveta Valová

V hotelu Jalta na Václavském náměstí v Praze proběhla 24hodinová talk-show, kterou moderoval Richard Langer, který se tak stal mistrem světa v moderování. U pořádání takového projektu je vždy nejdůležitější a nejtěžší sehnat první osobnost, na níž se pak již další účinkující "nabalují". Proto patří dík generálnímu řediteli Národní galerie prof. Milanu Knížákovi, který byl spolu se šéfredaktorkou revue Fragmenty Dr. Ivanou Haslingerovou a presidentem Kulturní komise ČR Doc. Jiřím Pancířem jeho prvním hostem. "Když mi tenhle hrozný člověk říkal o tom, že chce uskutečnit nejdelší talk-show na světě a jestli nad ní převezmou Fragmenty záštitu, byl jsem z toho tak šokovaný, že jsem neprozřetelně řekl, že pouze tehdy když přijde profesor Knížák. A doufal jsem, že to nebude pravda. A ona to přitom pravda byla a tak jsem musel v polospánku přijít," řekl hned po příchodu Jiří Pancíř. "Já tomu, že profesor Knížák přijde tak brzy ráno do televize, začala věřit až v předvečer soutěže po rozhovoru s jeho pani," doplnila s úsměvem Ivana Haslingerová. "Tak se bavím, jak mne neznají, i když s nimi 9 let spolupracuji. Nechápu jak mohou přitom neznat tak zásadní věc, že si od šesti ráno čtu v posteli knihy. A to jsem jich míval vždy kolem postele tak 150, nyní už jen tak 30," smál se Milan Knížák a hned začal psát SMSku panu prezidentovi, aby mu aspoň on uvěřil, že skutečně právě zahajuje 24hodinovou talk-show, která bude zapsána v Guinnessově knize rekordů: „Hejno dementů, kteří v šest hodin ráno na Václaváku pořádají talk-show, Vás vehementně zdraví.“ A co bylo pro celý sál ještě víc šokující, že takřka obratem dostal Knížák odpověď: „Zdravím hejno dementů v hotelu Jalta z Dillí, kde právě jednám s guvernérem“...>>>

Výchova, kultura, konzum, aneb co můžeme…

PaedDr. František Zborník

Před několika dny jsme jeli v autě a naše patnáctiletá dcera měla, zcela mimořádně, potřebu sdělit nám cosi ze svého života, totiž vyplakat se na našich rodičovských ramenou nad rozchodem s přítelem, jehož si oblíbila na chatu. Její pláč zněl doslova takto: „Globenuget vstoupil konečně do místnosti. Lol…nenápadně si dám neviditelnou ajsíkjů, pže je to lama. Ale z ixčetu se mi kickovat nechce. Pošlu mu hvězdička 71 hvězdička, ale v novém okně šeptám mu: btv. Než odpoví, otevřu jeho profil. Kua! Vyndal si mě z přátel! Ale já si ho vlastně dala: nepadl mi do oka. Kže sem si to zavinila sama…. Acho jo“, dodala ještě.“ „Ona s námi mluví marťanskou řečí.“ Opáčila má žena. Je funkci každé generace, že si nachází, objevuje a po svém pojmenovává svůj svět, jeho hodnoty a pravdy. Že si pro ně vytváří svůj jazyk. Přiznávám však, že naše „mejdla, vodvazy, džíny, hlína…" jsou proti dnešním „četům, fanrajsingům, džointům, dilítování, tunelům“ uboze chudičké. Jazyk je vždycky obrazem skutečnosti. Uvedený příklad napovídá, že proměny světa, v němž žijeme, jsou v posledních desetiletích razantnější než kdykoli předtím...>>>

Ministr kultury působí chaos a destabilizaci v památkové péči

Miroslava Němcová, stínová ministryně kultury ODS

Dne 3. 3. 2006 jednala v Jihlavě Rada Asociace krajů ČR. Jedním z témat byla oblast památkové péče. Hejtmani pozvali na jednání ministra kultury V. Jandáka. Chtěli, aby je blíže seznámil s plánem převodu některých kulturních památek (hradů, zámků) na kraje. Tento záměr avizoval pan ministr v médiích. Pan ministr svou účast nejprve potvrdil, ale nakonec nepřijel, omluvil se a vyslal svého zástupce, náměstka Františka Formánka. Z jednání vyplynulo: 1. Ministerstvo kultury žádný promyšlený program převodu vybraných památek na kraje nemá. 2. Neexistuje jmenovitý seznam, o němž by bylo možno s kraji diskutovat. 3. Neexistuje ani koncepce zajištění převodu těchto památek včetně podmínek následné odborné péče a také zajištěného financování oprav, údržby a provozu těchto objektů. Jedná se tedy o opakovaný nepromyšlený mediální výkřik pana ministra, k jehož realizaci nejsou ministerstvem kultury připraveny základní podmínky. ODS očekává, že pokud ministr kultury představí svůj plán médiím, musí jej mít nejprve dobře připravený a věnovat mu stejný význam, s jakým se na tato jednání připravovali představitelé krajů. ODS odmítá vést diskusi nad nepřipravenými a stále se měnícími nápady ministra kultury. Nehodláme se podílet na chaosu a destabilizaci, kterou svými kroky ministr kultury v oblasti péče o památky způsobil.

Bude Matuš ministrem?

Ivana Haslingerová

Dne 12. listopadu 2005 v šest hodin ráno úspěšně skončila v hotelu Jalta na Václavském náměstí v Praze 24hodinová talk-show, kterou bez přestávky moderoval Richard Langer a který tak udělal světový rekord v délce moderování. Vystoupilo na ní 73 atraktivní osobnosti ČR, které se po třech střídali v hodinových blocích. Protože naše revue Fragmenty přijala nad celou akcí mediální záštitu, byli jsme přítomni po celou dobu a většina kolegů a známých se diví, jak jsme mohli vydržet nejen my, ale zejména konferenciér Richard Langer. Já říkám, že to šlo velice dobře, čas utíkal tak, že ani člověku nepřišlo, že je najednou druhý den ráno. Langer si totiž nejen uměl vybrat zajímavé hosty, ale dokázal s nimi rozproudit vždy hodinovou estrádu a nikoliv jen suché vážné povídání bez vtipu, na které jsme zvyklí z televize. Tam se účastníci velebně představují a diváci klimbají již po půl hodině natož po 24 hodinách. Langer dokáže i z velebných vědátorů a známých superhvězd po chvilce dostat výkony a zábavu, kterou od nich nikdo nečekal, a diváci se nefalšovaně bavili a zírali. Navíc si rozdělil naprosto skvěle jednotlivé účinkující tak, aby vždy po několika hodinách přišlo super oživení. O půlnoci například pozval charismatického Bohuše Matuše, takže i ty nejospalejší dámy v sále ožily. A navíc poznali tuto superstar v naprosto jiném světle, než jak jsou na ni zvyklí z jejích koncertů...>>>

Dětské umělecké aktivity a kulturní kapitál

Lenka Lázňovská

Desetina žáků základních a středních škol ve věku od šesti do patnácti let se ve svém volném čase nudí. Nemají co na práci nebo se jim ani do ničeho nechce. Dokonce se nechtějí ani setkávat se svými vrstevníky a nejraději sedí doma. Ukázalo to dotazníkové šetření, kterého se v září 2005 v rámci projektu „Není nám to jedno“ v celé ČR zúčastnilo zhruba 1850 dětí. Jak dále z průzkumu vyplynulo 56% dětí, tj. více než polovina, několikrát týdně hraje hry na počítači nebo surfuje na internetu; čtvrtina z nich to dělá denně. Čeští školáci stráví u počítače průměrně 1,4 hodiny denně. Další preferovanou zálibou je televize. Tu denně nebo skoro denně sleduje 90% respondentů. Týdně u televize, videa, DVD rekordéru stráví 9 až 15 hodin, denně v průměru 1,6 hodiny. Tyto děti nebaví četba, 63% školáků si přečte maximálně 1 knihu měsíčně, četbou tráví průměrně asi hodinu denně, což je v porovnání s počítačem a televizorem méně. Poměrně hodně se připravují do školy, v průměru 4,4 hodiny týdně, ale 42% více než 5 hodin týdně. Co tomu říkají psychologové? Domnívají se, že české děti jsou přetěžované jak školou, tak více méně povinnými kroužky, které je sice baví, ale zároveň znamenají povinnost...>>>

Nejúspěšnější dějový balet 20. století Oněgin na scéně Národního divadla

Ivana Haslingerová

Národní divadlo (ND) v Praze vykročilo do 123. sezóny skutečně naplno - uvedením slavného baletu Johna Cranka na motivy románu Alexandra Sergejeviče Puškina "Oněgin". Balet ND tak navázal po titulu Zkrocení zlé ženy v sezóně 2002/2003 na již započatou tradici v uvádění baletů světově proslulého choreografa Johna Cranka, neboť balet Oněgin se řadí k vrcholným dílům tohoto autora. Je založen na slavném veršovaném románu Alexandra Sergejeviče Puškina, sleduje příběh znuděného ruského aristokrata Oněgina, který odmítá lásku mladé dívky Taťány a dává přednost flirtování s její sestrou Olgou, snoubenkou knížete Lenského. O několik let později si Oněgin uvědomí, že udělal chybu, je už však příliš pozdě. Na první pohled tedy banální zápletka, avšak Cranko z ní udělal nejúspěšnější dějový balet 20. století. Jeho Oněgin vyžaduje expresívní herecké výkony, brilantní taneční techniku a velmi hluboký smysl pro široké emoční vyjádření jednotlivých postav. Kromě překrásných roztoužených scén pas de deux Oněgina a mladé Taťány v podání sólistů ND Jiřího Kodyma a Terezy Podařilové obsahuje představení i velmi působivé sborové taneční scény. Je důležité, že John Cranko inscenuje balet velmi jasně a srozumitelně, takže divák ani nemusí znát Puškinův román. Přiznám se, že jsem byla zvědavá, jak pomocí baletu vyřeší hlavní problém, zprostředkovat publiku slavný obsah Taťánina dopisu Oněginovi. ...>>>

Pavel Šporcl míří do Země vycházejícího slunce

Japonskému publiku se opět po dvou a půl letech a celkově už potřetí představí houslový virtuos Pavel Šporcl. Ve středu 23. března odlétá na desetidenní turné. Kromě několika dalších míst bude jako sólista koncertovat v hlavním městě Tokiu a vystoupí i v legendární Phoenix Hall v Osace. "Pro japonské publikum jsem si tentokrát připravil sólo recitál z děl J. S. Bacha, E. Ysaye a N. Milsteina. Japonci milují vážnou hudbu a jsou velmi vnímaví. Vždyť jsem zde natočil i CD Passion s virtuósními skladbami pro housle a klavír pro Universal Music Japan. Na druhé straně ovšem Japonci nedávají svoje emoce najevo tak, jako třebaAmeričané, ti na konci koncertu často vstanou a křičí bravo! Vzpomínám si ale, že při jednom koncertu u přídavku po celou dobu bouřlivě tleskali do rytmu. Takže i oni se vlastně dokážou slušně odvázat," prozradil Pavel Šporcl. "Těším se na krásné koncertní sály, na japonskou pohostinnost i na vynikající kuchyni," dodal...>>>

Kulturní kapitál a životní styl, aneb k výzkumu současnosti národní osvěty

Jan Slavík

Výklad zaměřený na kulturní kapitál a životní styl má přispět k vašemu vstřícnému porozumění pro několikaletý výzkum aktuálně pořádaný Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu (NIPOS) mezi českými dětmi. Jeho záměrem je získat informace o kvalitách, rozložení a socio-kulturních důsledcích uměleckých dispozic v dětské populaci. Pro souhrnné vyjádření kulturního potenciálu, který naše děti mají k dispozici, se v průběhu přípravné fáze výzkumu ukázal jako nejvhodněji použitelný pojem „kulturní kapitál“, odvozený z teorie jednání vypracované současným francouzským filozofem a sociologem Pierrem Bourdieu. Stejně dobře byla použitelná i východiska jeho koncepce pozic a pohybu v sociálním poli, jak o nich zanedlouho budeme mluvit. Neměl bych však zpočátku mluvit o pojmech, ale o metaforách. Důvod je prostý, chceme zkoumat kulturní současnost, a proto musíme respektovat a vymezit její historický rozměr. Soustředit takové vymezení jen do jednoho nebo několika ilustrativních slov – to umí jen metafora. Kulturní epochy v dějinách mají své velké metafory, které jsou jako jejich vývěsní štít nebo heslo na erbu – přivolávají k sobě pozornost a podněcují k určitému typu přemýšlení o svém nositeli...>>>

Jaromír Nohavica: "Mirku, jdi mezi lidi!"

Ivana Haslingerová

Předseda ODS Mirek Topolánek představil v kavárně Domu knihy Kanzelsberger na Václavském náměstí v Praze knihu rozhovorů, které s ním vedl publicista Petr Žantovský. Knihu "Mirek Topolánek osobně" pokřtil písničkář Jaromír Nohavica, jehož citáty písní se staly motty jednotlivých kapitol. Jádro knížky tvoří „interview na pokračování“, které je doplněno Desaterem odpovědi na otázky, jimiž žije naše společnost, a také novinovými články a fotografickou dokumentací, která Mirka Topolánka zachycuje v neformálních situacích jeho života. To, že Mirek Topolánek miluje svoji rodinu, je o něm známé již od jeho zvolení předsedou ODS. Na knize je ale mimořádně přínosné, že se podařilo Petru Žantovskému vykreslit jeho dětství a mládí, které formovalo jeho politické postoje a především vystihnout velice důležitou roli paní Pavly, s níž se seznámil na studiích na Brněnské technice. Nejenže přiznává, že jenom díky ní studie dokončil, ale její stěžejní charakteristikou je odstavec, v němž vzpomíná, jak ho za normalizace jako nadějného mladého inženýra lákali komunisté do svých řad: "Pamatuji si velmi dobře, jak jsme měli obrovské finanční problémy. Žena tehdy byla na mateřské s druhým děckem, já jsem bral asi kolem dvou a půl hrubého. A ona mi řekla: ‚Jestli tam vstoupíš, tak se rozvedu.‘ Na tuto větu si vzpomínám dodnes. Bylo rozhodnuto." Člověka napadne, kdyby na místě paní Pavly byla náročná manželka typu pani Šárky Grossové, tak by možná pan Topolánek byl nyní úplně jinde. Na štěstí vedle něj stojí paní Pavla jako jeho strážný anděl a jak říká sám Topolánek: "Myslím, že to, co nás mimo jiné spojuje s mou ženou Pavlou, je, že jsme měli zcela politicky jasno."...>>>

Vybraná fakta z oblasti kultury ze sedmi evropských zemí

Lenka Lázňovská, NIPOS ARTAMA

Pořadatel Evropského diskusního fóra o kultuře NIPOS Praha obeslal zahraniční účastníky dotazníkem s cílem zjistit některé základní parametry oblasti kultury. Odpovědělo šest států a jejich údaje je možné porovnat se situací v České republice. Všech šest států jsou postkomunistické země střední (Slovensko, Maďarsko), jižní Evropy (Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko) nebo Pobaltí (Estonsko). Až na Chorvatsko a Rumunsko jsou všechny členy Evropské unie. Jde o země s výjimkou Rumunska (22,5 mil obyv.) patřící z hlediska počtu obyvatel spíše k menším a malým zemím. Nad deset miliónů obyvatel mají Maďarsko a Česko, nad 5 miliónů Slovensko, nad 4 Chorvatsko. Slovinsko má 2 mil. a Estonsko 1,4 mil. Kromě Rumunska (pouze obce) mají ostatní státy vedle celostátní úrovně dva nižší články veřejné správy jako jsou kraje, župy, regiony a obce jako základní článek. Státní správu v oblasti kultury vykonává ve čtyřech zemích ministerstvo kultury, v Maďarsku ministerstvo národního kulturního dědictví, ve Slovinsku ministerstvo kultury a umění, v Rumunsku ministerstvo pro kulturu a duchovní záležitosti...>>>

Benefiční aukce v Obecním domě v Praze

Lenka Miličová

Společnost "Máme otevřeno?, o.s." podporující lidi s mentálním postižením při jejich integraci do společnosti pořádá ve čtvrtek 4. května 2006 v 19:00 v prostorách Grégrova sálu Obecního domu v Praze II. ročník aukce výtvarných děl - benefiční hry. Večerem provedou Ester Kočičková a Lumír Tuček. Dražené objekty věnované více než čtyřiceti výtvarníky (m.j. David Cajthaml, Vendula Císařovská, Jiří David, Arnošt Goldflam, Bohdan Holomíček, Zdeněk Lhotský, Petr Nikl, Jaroslav Róna, Sára Saudková, Jakub Stretti, Robert Vano, David Vávra, Martin Velíšek…) budou vystaveny od 20.4. v Galerii Břehová, Břehová 4, Praha 1. Podrobné informace o programu aukce i činnosti Máme otevřeno?, o.s. získáte na www.mameotevreno.cz Snímek Sára Saudková - Chlapec.

Prezident bude podepisovat "Rok třetí"

Petr Hájek ředitel Tiskového odboru

Prezident republiky Václav Klaus představí v pondělí 6. března 2006 ve 14.00 hodin v pražském Paláci knih Luxor na Václavském náměstí svou novou knihu nazvanou Rok třetí, která shrnuje třetí rok jeho prezidentského období. Při této příležitosti všem zájemcům, kteří v tuto dobu do knihkupectví přijdou, prezident svou knihu podepíše.

Jak poznat „závadný“ film?

Jan Kopal

Čas od času vzbudí některý film větší zájem veřejnosti neotřelým námětem, provedením a nebo prostě tím, že uráží city diváků z toho či onoho důvodu. Naposledy se velká diskuse rozpoutala okolo akčního tureckého filmu ve stylu Ramba či příhod nepolapitelného a nepřemožitelného agenta Jejího Veličenstva, a to jenom proto, že zde Američané vystupují v roli těch zlých, stejně jako zápornou postavu zde představuje i jeden Žid, což kinematografické židovstvo ovládající Hollywood zřejmě nepromíjí! Stereotypy a zažité představy o padouších jsou zřejmě povinné pro každého, kdo chce se svým dílkem uspět, jinak riskuje věčné zatracení. Co nevidět budeme vykopávat i mrtvé klasiky a zatracovat jejich díla kvůli politicky nekorektním pojmů. Náznaky by už byly – viz. Polemika kolem díla Jindřicha Šimona Baara, zda se jedná o skrytý antisemitismus. Přitom bez zvláštních emocí přichází do kin americký film „Hostel“, kde děj je zasazen na Slovensko let 80. a krom obludných normalizačních hitů Michala Davida a spol. se zde hrůza projevuje ve vraždění nevinných amerických turistů. Ačkoliv autoři nepokrytě přiznávají, že inspirací byl námět kdesi z Thajska klidně tuto fantasmagorii zasadí na Slovensko éry minulé bez zakotvení do historického i geografického kontextu. Vidíme zde policisty v současných uniformách a svazáckých kravatách, děj se místo Berlína odehrává v Praze… Mohli bychom pokračovat do nekonečna! Divím se, že oficiální představitelé Slovenska mlčí a přihlížejí této pohaně. Američané jako národ nevynikají právě vzděláním a kulturním přehledem. Dokonce věří, že o jejich národní bezpečnost se stará Jack Bauer a kapitán Kirk ve vesmírné lodi Enterprisse, tak těžko po nich chtít, aby věděli něco o malých zemičkách kdesi v srdci Evropy. Ovšem my, kteří jsme vždy patřili k národu vzdělanému – Husa, Komenského, Palackého a Havlíčka, bychom měli vědět, co se patří a nemlčet, když někdo haní naše slovanské bratry a je jedno, zda-li se právě jedná o Slováky, Srby či Rusy.

Destrukce systému památkové péče pokračuje

Miroslava Němcová, stínová ministryně kultury ODS

I přes výhrady odborníků z oblasti památkové péče pokračují neodůvodněné personální kroky ministerstva kultury. Posledním z těchto aktů zvůle je odvolání náměstka generálního ředitele Národního památkového ústavu - hlavního konzervátora PhDr. Josefa Štulce. O důvodech odvolání není známo nic bližšího. Josef Štulc je uznávaným odborníkem v oblasti památkové péče nejenom v ČR, ale jeho renomé získává respekt našim památkám a péči o ně i v zahraničí. Chlubí-li se naše země množstvím památek, které se staly součástí prestižního seznamu UNESCO, je třeba zmínit, že o tento pro nás velmi příznivý stav se zasloužil zejména Josef Štulc. ODS hodnotí tento krok jako další personální čistku, k níž nejsou žádné relevantní důvody. Pravděpodobným důvodem je to, že se Josef Štulc dopisem generálnímu řediteli NPÚ Tomáši Hájkovi ohradil proti odvolání vedoucí redaktorky časopisu Zprávy památkové péče Kateřiny Bečkové. Způsob, s jakým se zachází se špičkovými odborníky je nejenom nepochopitelný pro veřejnost, ale pro představitele památkové péče je lidsky nedůstojný a zcela neakceptovatelný. ODS žádá ministra kultury Vítězslava Jandáka, aby zastavil kroky, které vedou k nevratným odchodům řady špičkových odborníků na památkovou péči....>>>

Vítězslav Jandák destabilizuje památkovou péči

Miroslava Němcová, stínová ministryně kultury ODS

Ministr kultury Vítězslav Jandák svými kroky - odvoláním vedoucích pracovníků památkové péče a plánovaným odvoláním kastelánů - destabilizuje systém ochrany památek v ČR. Tato opatření jsou o to nepochopitelnější, že se odehrávají několik měsíců před parlamentními volbami. ODS považuje dosavadní působení ministra Jandáka za nekoncepční a škodlivé. Kromě neodůvodněných plošných čistek nepředstavil žádný systematický návrh priorit svého resortu. Jeho přístup nelze nazvat jinak než destrukční, připomínající působení ministra Ratha v resortu zdravotnictví. Prvním záměrem nového generálního ředitele Národního památkového úřadu (NPÚ) Tomáše Hájka bylo odvolání všech kastelánů. Tento záměr vyhlásil pan Hájek chaoticky, bez jakékoli předběžné analýzy kvality práce jednotlivých kastelánů. Učinil tak navíc bez elementární znalosti pracovního práva. Většinu kastelánů odvolat totiž nemůže, protože nejsou do funkce jmenováni. Musel by jim dát řádnou výpověď podle zákoníku práce s udáním důvodu, který vede k rozvázání pracovního poměru. Takovým důvodem rozhodně nemůže být pouhé prohlášení: "Považuji za nesmírně zdravé, aby se kasteláni dokázali ohlédnout a říci, co se jim během jejich působení podařilo a co ne. Je nutné přemýšlet, jak dál." (T. Hájek, Lidové noviny, 31. 1. 2006). Pan Hájek odvolal kastelány bez toho, že by byl schopen zajistit řádné inventury ve všech 101 státních hradech a zámcích. V těchto objektech jsou uloženy desítky tisíc, někdy statisíce, chráněných sbírkových předmětů, za které nesou kasteláni osobní zodpovědnost. Řádné inventury trvají vždy několik měsíců. Kastelány odvolal nový ředitel NPÚ navíc bez respektu k blížícímu se začátku turistické sezóny, jejíž průběh by byl zcela jistě jeho nekvalifikovanými záměry velmi negativně narušen. To, že nyní ministerstvo kultury v tisku oznamuje, že v nejbližších dnech odvolávat kastelány nemíní, nic nemění na nekompetentnosti, chaotičnosti a nezodpovědnosti, s jakou si v oblasti památkové péče dosud pan ministr i jím jmenovaný generální ředitel Národního památkového ústavu počíná.

Nový čínský rok PSA

Ivo Gajdoš

Prvního dne čínského nového roku se stane jedno z dvanácti zvířat znamením pro celý následující rok. Roky jednotlivých zvířat se střídají v nepřetržitém cyklu počínaje myší a konče prasetem. Každé zvíře panuje jednou za dvanáct let a je nositelem typických vlastností, které ovlivňují běh vašeho života. Čínský kalendář se řídí měsíčními cykly, a čínský rok proto začíná vždy o něco později než rok západní. Tento rok končí v sobotu 28.1.2006 rok KOHOUTA, který se po půlnoci přemění na rok PSA! A jaký bude ten letošní rok psa? Bude mít některé vlastnosti tohoto ušlechtilého znamení. Úspěch bude přát odvážným a statečným lidem. Čestní na tom budou také dobře. Měl by to být rok plný prosperity. Ale také rok vody, takže nás čekají záplavy či povodně. Jinak by to ale mělo být období klidové a nenáročné. Čínská umělkyně Feng-yün Song doplňuje: "Kde se "štěká", tam se žije:)" Tak zvaný "psí život" nemusí být špatný. Pes je původně zvíře čestné, oddané, aktivní a má rádo lidi. Když lidé psa začali řídit podle své vůle, teprve vznikl "psí život". Z N A M E N Í P S A nese význam věrnosti, spolehlivosti, spravedlnosti, cti, šlechetnosti, ochoty a citu pro druhé; aktivity, neklidu, skepse. Rok psa přeje velkodušným činům. Je to rok pro láskyplné skutky, rok dobré vůle. S čistou "psí" myslí, jdou neklid a nejistota stranou. Rok psa můžete přivítat s Feng-yün Song a jejími vzácnými hosty v pražském divadle Archa - 25. 1. 2006, od 20 hodin a nebo také s akademickou malířkou Zhang Dan v pražské galerii "Viniční altán" 26.1.2006 od 17 hodin.

Únor v Národním divadle

Helena Krausová
Opera ND

29. ledna – ČESKÁ PREMIÉRA, Stavovské divadlo, u příležitosti mozartovského roku – W. A. Mozart APOLLO ET HYACINTHUS – koprodukce s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci, slavnostní česká předpremiéra 12. ledna v 19h v Liberci. Latinské intermedium na text Pátera Rufina Widla ke školní hře Clementia Croesi z roku 1767. Mozart dílo zkomponoval ve svých 11 letech. Dirigent Martin Doubravský, sólisté V. Hajnová / S. Jirků, M. Keiko / Ch. Vassileva, S. Dašek / M. Šrejma ...

OTEVŘENÁ NÁRUČ 2006 – 3. ročník festivalu (speciální řada ND věnovaná menšinám)

3.2. v 19h, StD, LoCor de la Plana (Francie)

4.2. v 19h, StD, Vlastenecká omladina – Herman Bahr „Koncert“ (Vídeň)

5.2. v 19h, Divadlo Kolowrat – Divadlo Nablízko – Tracyho tygr (představení je stínově tlumočeno do znakové řeči)

8.2. v 19h, ND – Dhoad Gypsies of Rajasthan (Indie)...>>>

Uta Peyrer - Rozšiřováni prostoru a rozpínání času

Jitka Kadlecová

České muzeum výtvarných umění v Praze ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem připravilo výstavu dvou významných rakouských umělců, malířky Uty Peyrer a sochaře Karla Prantla. Malířské dílo rakouské malířky Uty Peyrer je představováno v České republice poprvé. České muzeum výtvarných umění v Praze tak v přízemí a 1. patře muzea seznamuje veřejnost s výběrem děl od šedesátých let minulého století až do současnosti. Autorka nabízí ve své kultivované malbě několik sérií, které mají společného jmenovatele. Tím je hluboce soustředěná malba inspirovaná vztahy individua a kosmu. Její dílo má blízko k některým českým autorům, jenž byli od šedesátých let minulého století podobnou orientací osloveni. Výstava bude veřejnosti otevřena 16. 2. 2005 – 29. 3. 2006...>>>

Březen v Národním divadle

Helena Krausová

Balet ND

9. března – ČESKÁ PREMIÉRA, Národní divadlo, u příležitosti mozartovského roku – MOZART? MOZART! aneb Malá Mozartova smrt a velká nesmrtelnost – Petite Mort (choreografie Jiří Kylián) / Requiem (choreografie Petr Zuska – světová premiéra). Kyliánova choreografie byla původně vytvořena pro 200. výročí Mozartovy smrti, jde o komorní balet pro 6 mužů, 6 žen a 6 šermířských kordů na pomalé věty z Mozartových klavírních koncertů. Petr Zuska ke své choreografii na hudbu Mozartova Requiem, do-komponovaného současným švýcarským skladatelem Richardem Rentschem, dodává:„Jde o trochu jinou dimenzi, která z Mozarta vychází a v zápětí jde svou cestou, aby se k němu mohla vrátit“.Tančí sólisté a soubor baletu ND, účinkuje orchestr ND a Pražský komorní sbor...>>>

Karl Prantl - Ticho

Jitka Kadlecová

České muzeum výtvarných umění v Praze ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem připravilo pro návštěvníky výstavu dvou významných rakouských umělců, malířky Uty Peyrer a sochaře Karla Prantla. Výstavu rakouského sochaře Karla Prantla, legendy moderního evropského sochařství, měli návštěvníci možnost vidět již na přelomu let 2001 – 2002 v Domě U Černé Matky Boží, tehdejších prostorách ČMVU. V souvislosti s výstavou Uty Peyrer (jeho životní družky), zvolil autor tentokrát sérii bílých kamenů, které budou prezentovány v románském sklepení muzea pod názvem Ticho. Tato výstava může být chápána jako připomenutí již zmíněné výstavy, ale také jako důkaz o stálé platnosti a naléhavosti díla tvůrce, který v nové produkci pokračuje a nabízí v prostoru a čase možnosti k meditaci. Výstava bude veřejnosti otevřena 16. 2. 2005 – 29. 3. 2006...>>>

Horor Hostel se točil v Praze

Horor Hostel zaznamenal hned během prvních tří dnů po premiéře v amerických kinech nejvyšší tržby. V přepočtu zhruba 643 milionu korun a umístil se na špici žebříčku. Protože česká premiéra se plánuje až na konec března, přikládám zatím foto z natáčení filmu v Praze ...

Na snímku řezník (Josef Bradna) a režisér filmu Eli Roth

MINIATURY - TANEČNÍ VEČER NA MOTIVY ETNICKÉ HUDBY

Helena Bartlová

Srdečně Vás zveme do divadla na novou choreografickou vlnu mladých tvůrců! Již tradičně zařazuje balet Národního divadla na repertoár titul s názvem Miniatury. Večer je sestaven z choreografií mladých tvůrců, kteří nejsou v této oblasti žádnými začátečníky a jsou současnými členy baletu Národního divadla. Loni tvořila dramaturgickou linii inspirace výtvarným uměním, letos to bude etnická hudba z nejrůznějších koutů světa. Tvorba mladých choreografů z řad tanečníků souboru ND. Choreografie: Zdenek Horváth, Tomáš Rychetský, Zuzana Šimáková, Hana Urbanová, Klára Jelínková, Martin Winter, Sylva Nečasová, Michaela Černá, Natálie Benyovszká a další. Tančí členové baletního souboru Národního divadla. Premiéra: 22. ledna 2006 v 19.00 ve Stavovském divadle, Repríza: 24. ledna 2006 v 19.00 ve Stavovském divadle.

Místo showmana hospodským

Josef Bradna

Jan Vodňanský následoval údajně některé svoje kolegy a otevřel si luxusní restauraci v Praze. Pro předem ohlášené novináře je vždy prý občerstvení zdarma a konečně i pro ostatní jsou ceny velmi příznivé ...

8.1.2006 BALET PRAHA JUNIOR – uvádí balet ND s Tanečním centrem Praha v rámci mezin. týdne tance 2006 – StD v 19h

9.1.2006 HOST V DIVADLE KOLOWRAT – Zdenka Procházková-Hartmann, česká herečka s dlouholetou praxí na německých a rakouských scénách, vystoupí ve svém projektu „Drahý Diego“

10.1.2006 TISKOVÁ KONFERENCE k hostování SND na scéně ND ve dnech 14. a 15.1. – od 14.30h ve foyeru 1. balkonu HB ND

11.1.2006 TISKOVÁ KONFERENCE k zahájení projektu Mozart Praha 2006 – od 14h ve foyeru 1. balkonu HB ND

14. a 15.1.2006 HOSTOVÁNÍ Slovenského národního divadla Bratislava na scéně ND – 14.1. B. Britten „Peter Grimes“ (řídí: Jaroslav Kyzlink, režie: Martin Bendik) a 15.1. P. I. Čajkovskij „Eugen Oněgin“ (řídí: Pavol Selecký, režie Peter Konwitschny)....>>>

Někdejší herečka a pozdější manželka „velkého dramatika“ a také prezidenta ČR Václava Havla antichartistka Dáša Havlová se vrací na prkna, která znamenají svět, aby ve tragikomické hře předního amerického dramatika Israela Horovitze „Chvíle pravdy“ ztvárnila roli hospodyně stárnoucího profesora hudby a angličtiny. Že by autobiografický motiv v profesní kariéře této nadané dámy…? Ať tak či onak, náročný intelektuální divák bude jistě potěšen návratem této velké herečky nebývalých hereckých a morálních kvalit.

Hvězdy světového baletu představí klenoty klasické a soudobé taneční tvorby

Balet Národního divadla a umělecký šéf Petr Zuska jsou již potřetí iniciátory slavnostního gala představení, ve kterém se opět divákům představí hvězdné nebe českých baletních osobností, působících nejen u nás, ale i v proslulých baletních souborech po celém světě. I tentokrát do Prahy zavítají vynikající čeští umělci a zahraniční hosté, kteří se představí v ukázkách ze světového repertoáru. Představení se uskuteční 2. února 2006 ve 20.00 v historické budově Národního divadla. V průběhu večera bude, již tradičně, předána prestižní cena Philip Morris Ballet Flower Award za rok 2005, která je u nás udělována nejlepšímu baletnímu umělci...>>>

Prezident republiky Václav Klaus ve středu 23. listopadu 2005 v poledních hodinách odjede do Londýna. Setká se zde s guvernérem Bank of England Mervynem Kingem. V prostorách Cass Business School uvede na anglický trh svou knihu "On the Road to Democracy" a vystoupí s přednáškou "The European Union, Economic Freedom and Prosperity".

9. a 11.1.2006 HOST V DIVADLE KOLOWRAT – Zdenka Procházková-Hartmann, česká herečka s dlouholetou praxí na německých a rakouských scénách, vystoupí ve svém projektu „Drahý Diego“ společně se členkou činohry ND Kateřinou Burianovou

14. a 15.1.2006 HOSTOVÁNÍ Slovenského Národního divadla Bratislava na scéně ND – 14.1. B. Britten „Peter Grimes“ (řídí: Jaroslav Kyzlink, režie: Martin Bendik) a 15.1. P. I. Čajkovskij „Eugen Oněgin“ (řídí: Pavol Selecký, režie Peter Konwitschny). Marián Chudovský, ředitel opery SND, na naši otázku proč právě Peter Grimes a Eugen Oněgin, odpověděl: "Jsou to tituly, které reprezentují současnou snahu vedení opery SND rozšířit hrací plán o další špičková díla 20. století a obohatit spektrum inscenační poetiky zastoupené v našem repertoáru. Jestliže jsme ze všech inscenací, které momentálně hrajeme, vybrali pro pražské publikum právě Grimese a Oněgina, věděli jsme proč. Naše nová inscenace Petera Grimese z června 2005 je prvním nastudováním tohoto díla v historii Opery SND. Kromě toho se na scénách pražských divadel nyní nikde neobjevuje. Inscenace má jasně artikulovaný režijní i výtvarný názor, považujeme ji za reprezentativní. Eugen Oněgin se brzy po své premiéře (září 2005) stal „výkladní skříní“ našeho souboru. Připravil ho u nás režisér Peter Konwitschny, který patří ke světové režisérské špičce. Je to inscenace zcela výjimečných kvalit. Předpokládám, že v Praze vyvolá stejnou vlnu zájmu, jakou registrujeme v Bratislavě, kde jsou vstupenky na tuto operu beznadějně vyprodané."

Celebrita po českém způsobu

Finále VyVolených a Český slavík dokazují, že stát se v naší zemi celebritou (alespoň navenek dle vnějších atributů) je více než snadné. Své o tom ví i Jirka Kajínek, Zuzana Paroubková, sourozenci Gondíkovi, nejúžasnější hvězdy showbyznysu, jejichž zář netrvá ani jedinou sezónu a další. Stálice typu Káji Gotta a „věčně mladé“ Helenky Vondráčkové se pomalu ale jistě odsouvají do pořadů pro pamětníky. VyVoleným je dnes emočně nestabilní příslušník 4procentní minority, jemuž sekundují lidé kriminální nebo alespoň morálně příliš neoslnivé minulosti (vymahači dluhů, mafiáni, chroničtí neplatiči alimentů, kněžky lásky, striptérky, pornoherci…) a „národním hrdinou“ žen a panen v lepším zloděj a recidivista, v horším případě přímo několikanásobný vrah. Kdyby pořad „Federální kriminální ústředna pátrá, radí, informuje", či dnes nový nástupnický pořad „Na stopě“ běžel denně, pak se hledají zločinci nemusí bát, že by je nějaký pořádku milovný občan udal, ale stali by se patrně obětí profesionálních lovců autogramů… Lidská hloupost je nekonečná! Kupodivu ještě zdravý rozum našich „knedlopepíků“ plně nerezignoval a Vladka a jiné „idoly“ na letištích i jinde vítá především placený kompars a nikoliv davy zblbých fanoušků a obdivovatelů. Ale půjde-li to takhle dál, tak je jen otázkou, jak dlouho bude toto platit.

V Národním divadle (ND) v Praze proběhlo pod záštitou ředitele Národního divadla architekta Daniela Dvořáka již po páté slavnostní udílení cen mecenášům tzv. „Cen Ď“. Proč právě Ď? Protože slangem neříkáme „Děkuji Ti“, ale „Tak Ti Ď“. Je to srdečné a ztrácí to formálnost. A protože zde jde o mecenáše, nikoliv o sponzory, kteří vždy vyžadují za dar protislužbu, je toto oslovení na místě. Na přelomu našeho letopočtu žil v Říme aristokrat Gaius Maecenas, přítel císaře Augusta a především velký podporovatel umění a pokorný obdivovatel krásy a dokonalosti vztahů ke všemu kolem nás. V jeho šlépějích kráčejí současní mecenáši a jsme jim za to vděčni. Nosný projekt vzdát hold nesobeckému mecenášství vymyslel Richard Langer, mistr světa v délce talk-show, a jeho Ceny Ď se staly již symbolem díkůvzdání českým mecenášům. Fragmenty si pokládají za čest, že byly mediálním partnerem tohoto záslužného projektu. Slavnostním podvečerem provázel profesor dětské onkologie Josef Koutecký, který se setkává často s mecenáši při záchraně dětských životů. Je vášnivým sběratelem obdivovatelem krásy a umění, miluje zvířata. V ZOO Praha operoval mládě gorily, je spolukmotrem dvou slonů, přispívá na pelikány…>>>

Prezident trvá na důsledném a objektivním vyšetření akcí na Czech Tek 2005

Prezident republiky Václav Klaus pověřil ředitele svého Sekretariátu Ladislava Jakla, aby jeho jménem poslal předkladatelům petice proti porušování lidských práv na festivalu Czech Tek 2005 odpověď. V odpovědi se praví, že prezident republiky se seznámil se všemi body petice a považuje je za vážné a do značné míry opodstatněné. Bere také velmi vážně i váhu mnoha tisíc podpisů pod touto peticí. Pan prezident se domnívá, že námitky v petici obsažené nebyly uspokojivě vysvětleny následnou zprávou Ministerstva vnitra ani dalšími případnými kroky vlády či policie. Prezident republiky sám dal najevo zásadní koncepční výhrady vůči volbě způsobu zásahu vůči akci Czech Tek u Přimdy a ani jeho výhrady nebyly dosud uspokojivě zodpovězeny a že bude nadále trvat na důsledném a objektivním vyšetření všech okolností této velmi nešťastné události a také na vyvození patřičné zodpovědnosti na základě výsledků tohoto vyšetření.

Výstavu pořádá Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění ve spolupráci s galerií Vernon. Prostory respirií ve Veletržním paláci jsou tradičně určeny výstavám, které mapují naši aktuální výtvarnou scénu a jednotlivé autory představují často v neobvyklých vazbách a kombinacích. Přestože je tvorba dvou absolventů AVU – Petra Písaříka a Milana Periče – prezentovaných v respiriu mezaninu na první pohled značně odlišná, oba autory spojuje šíře přístupů – oba jsou malíři, sochaři a tvůrci instalací, jejichž díla jsou někdy obtížně zařaditelná do jedné „škatulky“.

Praha 1 je vlastníkem řady objektů, které nelze označit pouhým číslem popisným. Jeden z takových objektů se nachází na jednom z nejmalebnějších míst Prahy, uprostřed malostranské Kampy a Pražané ho znají jako „Werichovu vilu“. Možná neprávem nese dům tento symbolický název pouze po jednom ze svých dřívějších obyvatel. Historie domu je však mnohem barevnější. Pobýval v něm významný český učenec a slavista Josef Dobrovský, akademik Zdeněk Wirth, miláček národa herec Jan Werich a také významný český básník Vladimír Holan. Dům je kulturní památkou a především úcta k osobnostem českého národa, které jej obývaly a k jeho historii by měla být základním předpokladem pro jeho využití.

Po povodních v srpnu 2002 dům utrpěl značné škody a museli jej opustit jeho nájemníci. Zastupitelé Prahy 1 odmítli zainventovat rekonstrukci domu z peněz všech občanů Prahy 1, zamítli rovněž prodej domu ve výběrovém řízení. Na jaře loňského roku přišla na jednání zastupitelstva požádat o pronájem vily mecenáška českého výtvarného umění paní Meda Mládková. Chtěla ve vile vybudovat Muzeum Voskovce a Wericha a byt pro své osobní užívání. Paní Meda po návratu z exilu darovala Praze sbírku výtvarného umění nevyčíslitelné hodnoty. Umělecká díla českých výtvarníků Františka Kupky, Otto Gutfreunda a mnoha dalších můžeme vidět v Museu Kampa, o jehož vybudování se zasloužila. To se záhy zařadilo mezi nejvýznamnější světová muzea moderního umění...>>>

Baletní pohádka plná kouzel a snů Louskáček patří mezi stálice klasického repertoáru baletních souborů. Od své premiéry v roce 1892 prošel mnohými změnami v dramaturgickém i choreografickém pojetí, přesto jeho obliba u dětských i dospělých diváků stále vzrůstá. Maďarský choreograf a současný umělecký šéf Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Youri Vàmos spojuje originální libreto baletu vycházející z „Louskáčka a myšího krále“ E. T. A. Hoffmanna s „Vánoční koledou v próze“ Charlese Dickense. Klára a princ Louskáček tím získávají protihráče - málomluvného starého lichváře Scrooga, lakomého a bezcitného podivína, který nenávidí a nectí Vánoce. Jde to tak daleko, že na Štědrý večer propustí účetního Boba Cratchita. Bob teď nemůže své malé dcerce Kláře darovat vysněnou hračku louskáčka. Ještě tu noc však Scrooga pronásledují hrozivé sny. Když se dalšího dne ráno probudí, je jiným člověkem... Youri Vàmos svým pojetím vytvořil pestrobarevný baletní večer plný vánočního lesku a scénického kouzla. Česká premiéra baletu se koná 9. a 11. prosince 2004 v Národním divadle.

Ředitel Národního divadla, akad. arch. Daniel Dvořák, ředitel Synotu Lotto, Petr Mikoška a ředitelka holdingu Synot, Kateřina Luisa Daňhelová podepsali v Zemském salonku Národního divadla DAROVACÍ SMLOUVU V HODNOTĚ 5 MILIÓNŮ KORUN pro provoz Národního divadla. Podle slov generálního ředitele Národního divadla je to pro divadlo velmi citelná pomoc, za níž může uskutečnit jednu luxusní inscenaci. Podpis smlouvy se uskutečnil příznačně pod dohledem sochy "Libuše ve věšteckém vytržení" Michala Gabriela (na snímku zcela vpravo) a podle slov ředitele Dvořáka to byla její společenská premiéra. Nezbývá než doufat, že Libuše bude při podobných akcích ve vytržení co nejčastěji...>>>

Balet Národního divadla ve spolupráci s Tanečním centrem Praha uvede 27. listopadu 2005 v 19.00 na scéně Stavovského divadla představení Baletu Praha Junior. Večer bude věnován dílům významných zahraničních umělců, provedených domácími interprety, shromážděnými v BALETU PRAHA JUNIOR. Komorní soubor je složen ze studentů a absolventů Tanečního centra Praha v momentu počátku jejich kariéry. Tradice sahá až do roku 1961, kdy po vzoru Haagu, Paříže a Barcelony vzniká umělecké těleso „mladých“. Současný název souboru vznikl z úcty k slavnému „Baletu Praha“ a generaci tvůrců, kteří v 60. letech přinesli na česká jeviště „současný tanec“. Souborem prošlo již několik generací tanečníků počínaje Jiřím Kyliánem a Vlastimilem Harapesem přes Petra Zusku a Jana Kodeta až po desítky mladých umělců z tanečních konzervatoří z Prahy, Brna, Ostravy, Bratislavy, Varšavy, Lódže, Györu a Pécsi, kteří v posledním desetiletí nastudovali celkem 16 choreografií. Repertoár Baletu Praha Junior zahrnuje choreografie domácích i zahraničních tvůrců jako např. Bruce Taylora, Dereka Williamse, Alesandra Matta, Atily Egerháziho, Michaela Poppera, Rui Horty, Jana Kodeta, Petra Zusky, Ivanky Kubicové, Pavly Königsmarkové nebo Vlasty a Antonína Schneiderových.

V představení Bohemia Baletu ve Stavovském divadle 28. listopadu 2005, uváděném pod souhrnným názvem Bolero, budou mít diváci možnost shlédnout zcela výjimečný večer složený ze čtyř děl významných současných choreografů. Večer proběhne v choreografií Jiřího Kyliána, Roberta Northe, Jana Kodeta a Petra Zusky. Tančit bude Bohemia Balet - soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

V první části představení bude uvedena obnovená premiéra baletu Povídání s Fridou, kterou vytvořil Jan Kodet jako volnou inspiraci na původní životopisný film Frida režisérky Julie Taymorové a především hudbu Elliota Goldenthala. Snažil se využít a vcítit do emotivního náboje mexických rytmů, jakoby stvořených k pohybovému ztvárnění a přenesení na scénu, vystihnout temperament a barevnost v kontrastu se snivou melancholickou atmosférou, ve které slavná postižená malířka trávila řadu let svého života. Nevidí její životní dráhu jako tragedii s depresivním podkladem, ale jako vytrvalý boj charismatické a výjimečné ženy – umělkyně, ve kterém vítězí díky ctižádosti, talentu a upřímné lidskosti nad svým komplikovaným zdravotním stavem a posléze přehodnotí tradiční náhled na smrt... >>>