Je to ten samý premiér Erdogan, co nedávno při tragické nehodě v podzemní, než se musel schovat před rozlíceným davem v obchodním centru, řekl: “Takové nehody se stávají pořád. Je to normální věc. Mohlo by se to stát kdekoliv na světě. Výbuchy v uhelných dolech jsou časté a nikoho by neměly překvapovat.” Pak žoviálně upozornil na incidenty z Velké Británie, jež se staly  v 19. století. “Bohužel tato profese má tragédie vepsány do svého osudu.” A tento Erdogan přirovnal Netanjahua a členy vládní koalice k Hitlerovi. Demonstranti rozhořčení pozemní ofenzivou zasypali izraelský konzulát v Istanbulu kamením.

Na izraelské frontě...Foto: Břetislav Olšer 

Izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman v reakci na to oznámil, že Izrael zváží svou diplomatickou přítomnost v Turecku, resp. její činnost omezí na minimum. Rodiny diplomatů se mají vrátit do vlasti. Vedle Turecka stojí na straně Hamásu také Katar a Írán. Mezi ostatními arabskými spojenci ale palestinské hnutí rychle ztrácí na popularitě; egyptský ministr zahraničí řekl, že narůstající počet obětí mezi civilisty Gazy je výhradně vinou palestinských radikálů. Kdyby nestříleli na Izrael rakety a přijali příměří, byli by všichni živí a zdraví. Kdyby Palestinec brutálně nezabil jiné studenty; arabský terorista pronikl v roce 2008 do jeruzalémské ješivy Merkaz Ha Rav a zavraždil osm židů, než byl eliminován... Mají si palestinské děti jde hrát…?

Rovněž Amnesty International dál kritizuje metodu tzv. varovných bomb. „Odpálení rakety na civilní dům v žádném případě neznamená účinnou formu varování,“ uvedl šéf této lidskoprávní organizace Philip Luther. Organizace prý má informace o řadě případů, kdy obyvatele domu zabila právě „varovná“ střela. Co je humánní? Ohlášený útok nebo sebevražedný atentát, který přichází absolutně nečekaně, stejně jako jedna raketa za druhou z Pásma Gazy do židovského státu. Našich pět zabitých vojáků v Afghánistánu přesně na takovou zákeřnost sebevražedného atentátníka doplatilo... Kdyby nebylo protiraketového systému Irone Dome, které ničí rakety, jak by Izraelci mohli bezpečně žít ve městech, na něž nečekaně dopadají kassámy či grady a jiné rakety? Zákeřně, bez ohlášení, jen s jediným úmyslem zabít, ne pouze zničit. A kde je pak AI, když Izrael nabídne příměří a Hamás se mu pouze vysmívá a útočí dál? A pak slaví každého mrtvého Žida, pořádají karnevaly, děti cpou bonbony. Co by se asi dělo, kdyby nějaká raketa z Gazy trefila sídlo Amnesty International? Jaké humanistické kecy by poté její představitelé měli?

U Zdi nářků v Jeruzalémě... Snímek Břetislav Olšer

Myslím si, že proti míře brutality “Palestinců” jsou izraelské způsoby velmi sofistikované a trpělivé; říkají tomu “pinzetová metoda”, kdy odpálí pouze místo, kde je ukryt terorista tak, aby okolí bylo co nejméně poškozeno. Navíc užívají způsob ve válkách nevídaný; telefony či megafony a letáky upozorní obyvatele, aby vyklidili onu část, která má být ostřelována. Faktem je, že ne vždy se tato snaha setká s úspěchem; teroristé si berou rukojmí tím způsobem, že si své střelecké hnízdo umístí ve škole, nemocnici nebo na balkoně obytného domu. Než byla postavena bezpečností zeď, oddělující Izrael od Palestinské autonomie, byly desítky krvavých atentátů muslimských sebevrahů; po jejím postavení ani jeden, až do té doby, kdy byly vykopány tunely i pod touto zdí.

Izraelská armáda zveřejnila video svých úderů v Pásmu Gazy. Před útokem obyvatele domu varuje telefonátem, poté stíhačka zasáhne střechu menší „varovnou“ bombou. Po čtvrt hodině je dům srovnán se zemí. Metoda má podle představitelů židovského státu pokud možno zabránit civilním obětem. Je slyšet rozhovor mezi Palestincem z Pásma Gazy a izraelským vojákem, který varuje, že na nedalekou budovu armáda za pět minut zaútočí. „Dobrý den, mluvíte hebrejsky? Jste v pořádku?“ ptá se na záznamu izraelský voják. „Chystáme se udeřit na budovu, která se nachází blízko vás,“ varuje Palestince.

Druhá část záznamu ukazuje takzvané „klepání na střechu“, tedy shození menší bomby na střechu domu. Pro obyvatele je to poslední varování. Rodiny dostanou asi patnáct minut na útěk, pak izraelské stíhačky dům srovnají se zemí. Po patnácti minutách po vypálení varovné střely přilétají dvě stíhačky F-16 a pálí na dům; část budovy exploduje, do vzduchu vyletí oblak dýmu a sutin. Když se prach  usadí, je vidět již pouze torzo zadní části domu. Izraelská armáda útoky zaměřuje na objekty, o nichž předpokládá, že mají nějakou spojitost s radikálním hnutím Hamás.

V pondělí ráno pronikla podzemími tunely do Izraele z Pásma Gazy dvě komanda palestinských radikálů. Cílem útoku byl kibuc Erez, který leží jen pár set metrů od hranice s Gazou. Už od začátku konfliktu hlídají jeho pět set obyvatel silné vojenské hlídky. Izraelští vojáci maskované bojovníky odhalili a všech deset členů skupiny zlikvidovali. Tento minimálně již čtvrtý podzemní průnik od začátku ofenzivy jasně ukázal, že rakety nejsou tou nejúčinnější zbraní islamistů. Tou nejsilnější zbraní jsou desítky, možná i stovky kilometrů podzemních chodeb, které přinášejí Hamásu v boji s izraelskou převahou výhodu. Židovský stát dokonce sestavil pro hledání palestinských tunelů speciální vojenský oddíl. Vchody do těchto tunelů skrývá Hamás i v civilních domech. To sice přímo ohrožuje jejich obyvatele, jenže mrtví civilisté znamenají pro vládce Gazy další výhody - rostoucí mezinárodní tlak na Izrael a jeho armádu. A ta na mnoha místech postupuje příliš tvrdě; její minometná střelba právě zasáhla nemocnici v Gaze a usmrtila zde deset lidí. Stříleli "na lišku", "trefili Maryšku". V nemocni byl právě jeden z cílů - vchod do pašeráckého tunelu... K problematice používání lidských štítů AI píše: "Izrael tvrdí, že bojovníci Hamásu se usadili mezi civilním obyvatelstvem, z nichž tak vytvářejí "lidské štíty". Využívání civilistů k zaštiťování bojovníků před útokem je sice válečný zločin, avšak podle mezinárodního humanitárního práva to nezbavuje druhou stranu povinnosti chránit civilní obyvatelstvo." Jasná schizofrenie Amnesty International.

Teroristický tunel z Pásma Gazy do Izraele…

Za dobrotu na žebrotu; Amal Haníja, roční vnučka vůdce a předsedy vlády Hamásu v Gaze Ismajla Haníji, trpěla vážnou infekcí zažívacího traktu, co zasáhla její nervový systém. V kritickém stavu byla převezena do izraelské Schneiderovy dětské nemocnice v Petach Tikvě. Lékaři však nedokázali děvčátku zachránit život a musela být ve stavu klinické smrti převezena zpět do dětské nemocnice Al-Nasser v Gaze. A zatímco se izraelští lékaři snažili zjistit, zda a jak by mohli pomoci maličké Haníjově vnučce, jeden z předáků Hamásu a poslanec Palestinské zákonodárné rady Mušír al-Masrí na Univerzitě Chán Júnis v Gaze prohlásil, že hnutí dále tajně hloubí tunely do Izraele; vzkázal Židům: 

„Vstoupíme do vašich domů, vašich škol a vašich pevností.“ Připomněl, že Hamás má k dispozici rakety schopné zasáhnout Jeruzalém a Tel Aviv, čehož jsem byl přímo svědkem již loni v listopadu. Mušír al-Masrí patrně reagoval na fakt, že izraelské obranné síly právě odhalily mohutný betonový tunel dlouhý přibližně dva kilometry, vedoucí z města Absah al-Zariz z teroristy ovládaného Pásma Gazy do blízkosti kibucu Jaalon v Izraeli. V tunelu, který měl několik odboček, se na několika místech nacházely výbušniny. Uvnitř byly elektrické rozvody a telefonní linka. Teroristé pravděpodobně plánovali velký průnik do Izraele ke spáchání útoku, možná spojeného s únosem izraelských občanů do Gazy.

Tunel, podobný tomu, který byl odhalen v blízkosti kibucu Jaalon v Izraeli, posloužil v roce 2006 k útoku teroristického komanda na izraelské vojáky u hranic s Gazou, při němž byli dva vojáci zabiti a do Gazy na dlouhé roky unesen voják Gilad Šalit. Ten byl po pěti letech vyměněn za 1.027 Arabů, propuštěných z izraelských věznic, většinou pro vraždy a teroristické činy. Tunel se nacházel v hloubce 15 až 20 metrů pod hranicí mezi Izraelem a Gazou. K jeho výstavbě v písčitém zemi bylo použito přibližně 24 tisíc izraelských betonových desek, 500 tun cementu – které byly do Gazy dodávány jako humanitární pomoc k ulehčení krize při výstavbě civilních staveb. Hamás na výstavbu tunelu vynaložil miliony dolarů. Je to teroristický průmysl. Namísto investic do škol nebo civilního průmyslu a zaměstnanosti, Hamás investuje do terorismu.

Bezpečnostní zeď ve východním Jeruzalémě... Snímek Břetislav Olšer

Jak to, že umírají většinou jen Palestinci? Jsou prostě hůř vyzbrojeni. A jak to, že jsou hůře vyzbrojeni, přestože mají stovky tunelů, kterými si pašují zbraně z Egypta? Mají prý na nákup zbraní málo peněz? Málo? Jen donorské konference jim už zajistili desítky miliard dolarů; mají přece Evropskou unii a satana USA. Nemalé finanční sumy byly cílem další jednodenní dárcovské konference 17. prosince 2007 v Paříži. Pomoc Palestině poskytlo 68 států a více než dvacet mezinárodních organizací. Palestinci během ní získali od západních zemí dar ve výši 7,4 miliardy dolarů, jež byly použity na „realizaci snu“ palestinské samosprávy o Palestinském státu. Pomoc Palestině poskytlo 68 států a více než dvacet mezinárodních organizací.  Peníze jsou dalším příspěvkem k miliardě dolarů, které Palestinské správě darovaly státy Evropské unie. UNRWA uvedla, že peníze jsou určeny pro školy, na potraviny, budování krytů a pracovních míst. A sotva první miliony dolarů už ke “zbídačelým” lokálním Arabům dorazily, bylo třeba si nakoupit pořádné zásoby. Kde jinde, než v Egyptě…

Statisíce Palestinců proto pronikly ve středu 23. ledna 2008 na egyptské území. Neznámá skupina v noci u ochranné zdi u Rafáhu, jediného hraničního přechodu mezi Pásmem Gaza a Egyptem, odpálila sedmnáct bomb a způsobila v zátarasech trhliny, kterými se davy Palestinců vydaly do Egypta nakoupit zboží, které se na jejich území v důsledku sankcí za rakety kassam na Sderot ze strany Izraele nedostává. Představitelé sinajského města Al Ariš oznámili, že gazanští Arabové ve městě od prolomení hranice utratili na miliony dolarů, stovky USD na osobu. Odhaduje se, že do Egypta během tří týdnů přišly z Pásma Gazy statisíce lidí. Většina útraty byla za stavební materiál, zejména cement. Jeho cena v Al Aríši vzrostla ze 430 egyptských liber za tunu na 1.200 liber.

Vzpomínka na vietnamský tunel... Snímek Břetislav Olšer

Cement je důležitý pro stavbu pašeráckých tunelů. A takový tunel, to není jen obyčejná díra v zemi. Musí se napřed vybagrovat do hloubky deset i více metrů, pak udělat dřevěné obložení na “šalunk”, aby se dalo betonovat. Těžká práce a hlavně pěkně drahá. Jeden tunel stojí přes 60 tisíc USD. A k vybudování takové pašerácké chodbičky je zapotřebí alespoň dvacet dělníků, kopáčů, zedníků a betonářů, ale rovněž pašeráků. Dělník dostává plat 300 dolarů měsíčně, pašerák mnohonásobně víc. Průměrný zisk už z fungujícího tunelu činí měsíčně více než 50 tisíc USD. Pro majitele i “obchodníky”. A zájem o “dodávky” zboží je veliký. Skoro všechno, co se prodává na tržištích Gazy, jde do Pásma právě přes tunely, částečně po moři, ostřelovanými “rybářskými” čluny. Město Rafah, které bývalo nejchudším městem Pásma Gazy, se postupně stává městem milionářů. Gazou už prý zdomácnělo přísloví: „Chceš-li být milionářem – kopej tunel!“

Izraelská armáda nedávno odkryla velký tunel, vedoucí ze severní Gazy pod bezpečnostním plotem do západního Negevu. Měl být použit k velkým teroristickým útokům. Brigáda Golani tunel, který začínal v rajčatovém skleníku u Bejt Lachíja, 700 metrů od bezpečnostního plotu, objevila na základě zpravodajských informací Všeobecné bezpečnostní služby Šabak. Izraelská armáda proto testuje použití senzoru otřesů, který je schopen zaznamenat jakýkoliv pohyb okolo bezpečnostní zdi. Zařízení je schopno rozlišit podle druhu otřesů chůzi od jízdy auta a může být naprogramováno tak, aby jízdu auta pohraniční izraelské hlídky ignorovalo, ale vyvolalo poplach při zjištění lidských kroků. Systém ihned na mapě ukáže oblast, kde k narušení došlo, a jsou-li na místě kamery, je možné na ně neprodleně přepnout.

Schéma tunelů ve Vietnamu...