Je smutné, že si někteří politici nestydí přihřát svou polívčičku už i na světcích ^Doporučený

neděle, čec 14 2019
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY

Tisk Email

Velehrad, město spojené s počátky křesťanství u nás právem slaví každoročně svoji minulost snímek - archiv Arcibiskupství pražského

Je smutné že i tak slavnostní chvíle jakou byly dny plné oslav u příležitosti příchodu v roce 863 sv. Cyrila Metoděje na Velehrad, se pro některé soudobé politiky staly vhodnou příležitostí, jak si na ní přihřát svoji politickou polívčičku. Snad nejubožeji to předvedl zřejmě za vydatné pomoci svého letitého holdujícího "poradce Johnyho Walkera" Miroslav Kalousek, který se pustil do Tomia Okamury slovy: „Ten příběh mě nepřestane fascinovat. Dva špičkoví vědci své doby opustí pohodlí a vydají se pěšky do divočiny. Za pár let tu založí kulturu, z níž čerpáme dodnes. Zaplaťpánbůh nebyl Rastislav členem SPD, to by do země žádné imigranty nepustil.“ V jeho fanatismu mu dokonce nevadilo, že nazval významné pozvané hosty Velkomoravského knížete Rostislava, svaté bratry Cyrila a Metoděje, imigranty. To, že si díky svému "poradci" Johny Walkerovi plete pan Kalousek už léta nacionalismus se šovinismem a fašismus s pravicí je známo. Nyní doplnil seznam neznalostí o další neznalost - popletl si pozvané vysoce vzdělané hosty hlavy státu knížete Rostislava s nikým nezvanými nelegálně příchozími nevzdělanými imigranty. Co na tom, hlavně když mohl očernit nenáviděného politického nepřítele podobně jako to činil např. s někdejším předsedou Akce D.O.S.T. Ladislavem Bátorou a mnoha dalšími politiky či novináři.

Tomio Okamura na sociální síti se ale nedal a kontroval panu Kalouskovi: „Cyril a Metoděj byli Evropané, ale nikdy nešířili nějaké multikulturní bludy, ale naopak s nasazením svých životů posilovali národní svébytnost a národní kultury a tradice našich slovanských předků proti germanizaci, kterou se nám pokoušeli vnutit z tehdejší západní Evropy.“

Oba pánové si v zápalu politického boje neuvědomili, že v době věrozvěstů byla střední Evropa prakticky liduprázdná a osídlení se omezovalo na několik málo hradišť či větších říší oddělených pralesy a že ani na Velké Moravě ani v tehdy již mocné Francké říši neexistovalo nic jako národnostní pohled na politiku, protože neexistoval pojem národ, tak jak ho chápeme dnes. Rovněž pohyb lidí se nepřibližoval tomu, jak vidíme migraci dnes, natož pak aby se tehdy hovořilo o multikulturních bludech. Nicméně nedosáhli zdaleka hloubky, jakou dosáhl v rove 2010 slovenský premiér Fico se svým projevem u příležitosti odhalení jezdecké sochy velkomoravského knížete Svatopluka, v němž ho označil za mocného krále Slováků.

Odhlédneme-li od toho, že je nedůstojné v takto památné dny rozviřovat politické žabomyší války, výroky mnohých z nich ukazují, že neznají základní věci z našich dějin. A co je ještě smutnější, že stejnou povrchní znalost prokazují i mnozí žurnalisté píšící o nich. Podle Luboše Záloma v článku otištěném v Neviditelném psu příchod věrozvěstů dokonce nic podstatného nezměnil. Velkomoravská politická elita už před příchodem věrozvěstů poznala, že křesťanství je pro ni prakticky jedinou možností, jak si udržet svébytnost. Podobně prozíravě smýšlelo čtrnáct českých knížat, která se nechala v roce 845 pokřtít v Řezně. Cyril a Metoděj nepřišli mezi divochy. Na velkomoravských sídlech stály kostely, v nichž působili latinští kněží spadající pod pasovského biskupa, resp. salcburského arcibiskupa. Pouze obyčejní lidé stále setrvávali u svých pohanských zvyků, na tom však příchod věrozvěstů nic podstatného nezměnil. V souboji mezi slovanskou a latinskou liturgií a mezi nábožensko-politickým vlivem Konstantinopole a Říma nakonec Cyril s Metodějem a jejich žáci prohráli...

Co na tom, že prokazatelná skutečnost je, že ta česká knížata pokřtěná v Řeznu r. 845 byli z Velké Moravy, kam v té době Čechy nepatřily, a že šlo o knížata z její dnes slovenské části v Nitře. Pokud pana Záloma snad mátlo, že klášterní letopisy zmiňují pokřtěné jako "duce bohemorum", neznamená to, že píší o Češích, ale že tak říkají všem pokřtěným. Metoděj byl navíc pozván již pokřtěným knížetem Rostislavem proto, aby zajistil výuku domácích slovanských kněží a šířil s jejich pomocí víru mezi tím "obyčejným pohanským lidem". Právě to pokládal Metoděj za své hlavní poslání - učinit ze všech pohanů křesťany - a v tom rozhodně neprohrál. Kázal jejich řečí, nikoli latinsky, přeložil s bratrem dokonce Nový zákon do jejich řeči a za tím účelem vynalezl jeho bratr dokonce slovanské písmo Hlaholici. Posléze se stal Moravským arcibiskupem a Morava se stala díky tomu státním útvarem zvaným Velkomoravská říše stojícím na roveň tehdy mocné a konkurenční sousední Východofranské říši. Arcibiskup Metoděj tak položil nejen základy prvního Římem uznaného státního útvaru na našem současném území, ale přivedl jeho lid ke křesťanství. Bez jeho vysvětlování obyvatelům Písma svatého v jejich řeči by se to nepodařilo, i kdyby se o to snažili cizí kněží v latině sebevíc, protože by jí prostě nerozuměli. Odkaz Metoděje i jeho bratra je opravdu mimořádný. Věrozvěsti položili ideje prvního státního útvaru na Moravě a položili základ k šíření křesťanství mezi běžným lidem, čímž zařadili Velkomoravskou říši mezi tehdy moderní a Římem uznávané země. Pokřtít pár ctižádostivých knížat, aby měli dobré styky s Římem, nebyl problém, ale přijetí nového pohledu na svět a Boha celým národem je práce gigantická. A stálo za tím mnoho práce, obětí jak jejich, tak i knížete Rostislava.

Pokládám proto za nutné opravit pokrokový pohled na toto období po vzoru ministra Gottwaldovy vlády prof. Zdeňka Nejedlého a uvést hlavní historicky prokazatelné skutečnosti o tom, jak vznikal v desátém století první státní útvar na našem současném území - Velkomoravská říše - a co všechno bylo nutné provést k rozšíření křesťanství v něm:

V 9. století existovala v místech budoucí Velkomoravské říše dvě knížectví - Mojmírovo Moravské a Pribinovo Nitranské. Za souseda mělo Mojmírovo knížectví Římem uznávanou Franskou říši, jejímuž knížeti Ludvíku Pobožnému platilo za klid v říši od roku 822 poplatky. (Do roku 822 vystupovali Moravané ještě jako kmen). Z Franské říše začalo pronikat do Moravské říše křesťanství prostřednictvím bavorské misie z Pasova a z Dalmácie. Kníže Mojmír pochopil, že Franskou říši činí silnou křest jejího knížete a roku 831 přijal Mojmír v Pasově křest a dokonce povinně pokřtil všechny poddané pasovskými biskupy. Lidi tomu ale nerozuměli (vše jim říkali latinsky) a žili dál se svými bůžky. Dva roky na to v roce 833 dobyl Mojmír stejně pohanskou Nitru a připojil ji ke své Moravské říši, čímž vznikla Velká Morava.

Po Mojmírovi nastoupil kníže Rostislav, který si uvědomil, že nestačí jen lidi pokřtít, ale vysvětlit jim smysl křtu v jejich jazyce, na což potřebuje své kněze. Poslal v roce 860 papeži žádost o zaslání učitele, který by zajistil výuku pohanského lidu domácích kněžími, kterým by lidé rozuměli. Papež si nechtěl ale popudit Ludvíka Pobožného a nevyhověl mu. Proto se Rostislav obrátil na byzantského císaře Michala II., který vyslal na Velkou Moravu bratry Konstantina a Metoděje, aby tam zavedli křesťanství. Do té doby tam stále i přes přání Rostislava a křty knížat i poddaných vládlo mezi lidem pohanství.

Bratři si uvědomili, že lid potřebuje kázání v jeho jazyce a k tomu že je nutný překlad bible do staroslovanštiny. K tomu bylo nutné nalézt slovanské písmo. Konstantin ho nakonec vymyslel a nazval je Hlaholicí. Pak přeložil Bibli. Metoděj mezi tím kázal a šířil víru mezi lidmi. Nešlo to ale i přes jeho skvělou rétoriku lehce. Musel nakonec vydat " Zakon sudnyj ljudem" (Soudní zákon pro laiky) na základě něhož mohl trestat obce, jejichž osadníci se klaní pohanským bůžkům a vypořádávat se s lidmi, kteří nepřijali křesťanství a konali pohanské oběti nebo přísahy. A to z dnešního pohledu velmi přísně: „Každá vesnice, v níž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať je předána Božímu chrámu se vším majetkem, který patří pánům v této vesnici. Ti, kteří konají oběti a přísahy, ať jsou prodáni s veškerým svým majetkem a získaný výnos ať se rozdá chudým, “ stojí v zákoně. Nakonec se s pomocí zákona a soustavným vysvětlováním podařilo Metodějovi uvést mezi lidem křesťanství do života a východofranští kněží ztráceli vliv. Uvědomovali si možné získání naprosté nezávislosti Velké Moravy na Východofranské říši a stěžovali si proto u papeže kvůli jazyku, ve kterém Konstantin s Metodějem kázali. A tak museli bratři podniknout cestu do Říma, aby se obhájili. Podařilo se jim to. Papež Jan VIII. roku 880 schválil jejich činnost (poslal Svatoplukovi bulu Industriae tuae, v níž byl Metoděj jmenován arcibiskupem Moravy a Panónie. Rovněž jmenoval německého klerika Wichinga jako biskupa Nitry. Staroslověnština byla uznána jako čtvrtý liturgický jazyk společně s latinou, řečtinou a hebrejštinou. Získáním arcibiskupství se Velká Morava stala uznávaným státem s názvem Velkomoravská říše.

Po návratu z Říma zjistil ale Metoděj, že se odehrály velké změny. Za pomoci Východofranské říše byl Rostislav svým synovcem Svatoplukem zbaven moci a oslepen, novým vládcem se stal Svatopluk. Po využití pomoci Východofranské říše se jí Svatopluk chtěl ale zbavit, což vedlo k válkám. Svatopluk připojil mnoho knížectví včetně Českého, které do té doby nebylo její součástí a podléhalo Východofranskému císaři (Morava, Slovensko, Čechy, Polsko, Slezsko, Panónie).

Územní vývoj a členění Velkomoravské říše na vrcholu moci mezi lety 833–907. Východní Franky na západě, Bulharsko na jihu.

Teprve v té době se staly na chvíli Čechy součástí Velkomoravské říše. V roce 870 vyhnal Svatopluk nenáviděné Franky z Moravy, ale nakonec musel v roce 874 uzavřít Svatopluk s mocnou Východofranskou říší smír, ve kterém se zavázal k placení "poplatku za mír". Také na něj byly vedeny tlaky zastánců latinské bohoslužby, na jejichž stranu se Svatopluk přidal. Po Metodějově smrti (885) vyhnal Svatopluk jeho žáky dokonce z říše a Velkomoravská říše se přiklonila k západní kultuře.

Po smrti Svatopluka v roce 894 sílily útoky Franků. Jeho nejstarší syn Mojmír II, se pokoušel Velkomoravskou říši zachránit. Podařilo se mu konsolidovat poměry a v roce 899 vyslal poselstvo k papeži do Říma se žádostí o vysvěcení domácích biskupů a obnovu moravské arcidiecéze. Papež Jan IX. vyslal na Moravu tři své legáty, kteří měli za úkol znovu vybudovat moravskou církevní organizaci. Vysvětili moravského arcibiskupa a tři jeho biskupy. Moravská církevní provincie tak byla plně dotvořena. Zdálo se, že se Mojmírovi II. podařilo říši zachránit. Bohužel se v Panónii objevili kočovníci z východu zabývající se chovem dobytka a loupežemi - Maďaři. Frankové se snažili před Maďary chránit a ve Franské říši (mimo jiné v Bavorsku) zavraždili v roce 904 maďarského velkoknížete Kurszána. Maďaři zaútočili od okolí Nitry přes Velkou Moravu na Východofranskou říši. Tehdy pravděpodobně zahynul v bitvách kníže Mojmír II. K rozhodující bitvě mezi Bavory a Maďary došlo v roce 907 u Bratislavy. Boje dokonaly to, že Velká Morava k roku 907 zanikla.

Na Slovensku i po zániku Velkomoravské říše přetrvával význam bývalých velkomoravských žup, jako Nitra, Prešburk. Jejich političtí představitelé se podíleli na formování uherského státu. Tehdejší Nitranské knížectví zahrnující území nynější SR začlenilo do Uherska. Slovenské území zůstalo až do 12. století sice prakticky autonomní, avšak pod suverenitou Maďarů.

A jak toto dění na Moravě ovlivnilo Čechy

Čechy nebyly za Mojmíra I. a Rostislava členy Velkomoravské říše, ale byly pod vlivem Východofranského (Bavorského) císaře, kterému platily poplatky za mír. Až Svatopluk je připojil k Velkomoravské říši. Na Svatoplukově dvoře byl v roce 885 pokřtěn český kníže Bořivoj a jeho manželka Ludmila z rukou arcibiskupa Metoděje a Bořivoj byl Svatoplukem jmenován správcem v pohanských Čechách. Bořivoj uznal svrchovanost Moravy v Čechách, což připomíná pozdější údělná panství na Moravě těch Přemyslovců, kteří nedosáhli na pražský knížecí či královský stolec. To v Čechách vyvolalo povstání, které bylo potlačeno za pomoci Svatoplukova vojska. Po Bořivojově smrti převzal v roce 888 nad Čechami na čas vládu Svatopluk. Po smrti Svatopluka 894 se od Velkomoravské říše za vlády přemyslovského knížete Spytihněva (syna Bořivojova) v červenci roku 895 na obecném sněmu v Řezně Čechy od Velké Moravy odtrhly a vrátily se opět k Východofranskému (Bavorskému) králi. Křesťanství ale již v Čechách zůstalo a bylo šířeno nadále, takže právem slavíme příchod arcibiskupa Metoděje a jeho bratra Cyrila na Moravu. Položil základ pro naši křesťanskou tradici a pokřtěním knížete Bořivoje se staly Čechy Římem uznávaným státem.