Obrovsky vzdělává občany a otevírá jim oči v orientaci v současném

šíleném  světě  plném   nesmyslných   -ismů  šířených  úředníky  EU.  

Institut Václava Klause

Super User

Super User

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Mauris hendrerit justo a massa dapibus a vehicula tellus suscipit. Maecenas non elementum diam.
URL internetové stránky: http://smartaddons.com Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
28. 3. 2017 10:20

Jeho Eminence Dominik  kardinál Duka OP žehná a povzbuzuje všechny občany, kterým není osud našeho národa lhostejný, aby vytrvali, a zve od října 2013 každého 28. dne v měsíci v 16.15  hodin do Svatováclavské kaple katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na modlitbu za náš národ. Po skončení motliteb přecházejí věřící do baziliky sv. Jiří k hrobu sv. Ludmily, babičky patrona naší země, sv. Václava, kde se jednou měsíčně modlí níže uvedenou modlitbu za náš národ. A to nejen tam. Po celé zemi. Nejbližší modlitba se koná na svátek patrona země české sv. Václava 28. září 2016. Vydavatel naší revue Kulturní komise ČR se za tento počin pana kardinála Duky plně staví, a prosí všechny občany, i nevěřící, kterým není osud naší země lhostejný, aby  ho přišli podpořit v této mimořádné bohulibé službě naší zemi. Prosím, přijďte všichni, kterým není osud naší vlasti lhostejný do památné Svatovítské kaple pronést modlitbu za svou zem! Je krásné, že v době, kdy se na naši zem přihnalo oranžové tsunami, které nemá nic jiného na práci než dštít síru na církev svatou a pět ódy na našeho protektora EU takovým způsobem, že člověk by upadl pomalu do beznaděje, že je vše, oč jsme usilovali v roce 1989, ztraceno,  se nalezly osobnosti, kterým není osud našeho národa cizí. Je to o to krásnější, že je to právě nejvyšší představitel nejsilnější církve u nás, Jeho Eminence Dominik  kardinál Duka, který i přes všechny nedůstojné útoky a osočování od pánů Halíků, Babišů, Zaorálků a dalších politiků myslí na náš národ a jeho občany a neustává bojovat za jeho osud.

15. 3. 2017 7:24

 

 

V souvislosti se schválením evropské směrnice o zbraních a v návaznosti na prohlášení ministra vnitra Milana Chovance zveřejňujeme možné dopady dané revize směrnice:

 

NOVĚ BUDOU ZAKÁZÁNY

- některé poloautomatické zbraně

  • poloautomatické zbraně upravené z původně automatických (typicky v ČR velmi populární poloautomatické verze Sa vz. 58)
  • poloautomatické zbraně umožňující bez nového nabití vystřelení
    • více než 21 ran (nábojů) v případě krátkých zbraní
    • více než 11 ran (nábojů) v případě dlouhých zbraní
  • poloautomatické zbraně se sklopnou nebo teleskopickou pažbou (opěrou), pokud jsou kratší než 60 cm

 

- zásobníky s kapacitou nad 20 nábojů, resp. 10 nábojů (jejich „nelegálnímu“ držiteli má být povinně odňat zbrojní průkaz).

 

NOVĚ SE BUDOU MUSET REGISTROVAT

- poplašné a signální zbraně

- znehodnocené zbraně

- reprodukce historických zbraní, pokud jde o jedno- a dvouranové tzv. předovky.

 

SMĚRNICE SE ALE NEVZTAHUJE NA:

- vzduchové zbraně včetně zbraní airsoftových a paintballových

- nefunkční repliky a hračky.

 

Přechodné ustanovení pro stávající držitele zakazovaných zbraní („grandfathering“)

 

- čl. 7(4a) zmocňuje členské státy k tomu umožnit stávajícím držitelům nově zakazovaných poloautomatických zbraní držet tyto zbraně i nadále

- toto ustanovení není řešením problémů, k nimž navrhovaná směrnice povede, naopak přinese další problémy v aplikační oblasti

- ustanovení povede k diskriminační situaci, kdy stávající držitelé zbrojních průkazů budou moci nově zakázané zbraně držet, ale ten, kdo zbrojní průkaz získá až po účinnosti směrnice, už tyto zbraně držet nesmí

- ustanovení usnadní přechod nově zakázaných zbraní do nelegální sféry a zvýší motivaci veřejnosti takto postupovat.

 

ČR ale mimo jiné i tohoto ustanovení maximálně využije, aby držitele zbraní ochránila.

 

 

Odhadované dopady směrnice na registrované zbraně

 

Nově zakazované zbraně + zásobníky

Počet zakazovaných zbraní + zásobníků

poloautomatické zbraně upravené z původně automatických

 

30 tisíc zbraní

poloautomatické zbraně se sklopnou pažbou, kratší než 60cm

 

10 tisíc zbraní

dlouhé poloautomatické zbraně s kapacitou zásobníku vyšší než 10 nábojů (pušky), krátké poloautomatické zbraně s kapacitou vyšší než 20 nábojů (pistole)

až 400 tisíc zbraní (důvodem takto vysokého čísla je naprostá nejednoznačnost příslušného ustanovení směrnice)

zásobníky nad 10 nábojů (pro pušky) a nad 20 nábojů (pro pistole)

 

cca 1 milion zásobníků

 

Nová povinnost registrovat doposud neregistrované zbraně

Dopady

 

poplašné pistole a revolvery

 

řádově statisíce zbraní

jedno- a dvouranové předovky (používané např. při rekonstrukcích bitev)

 

desetitisíce až statisíce zbraní

znehodnocené zbraně

desetitisíce až statisíce zbraní

 

 

Lucie Nováková

ředitelka odboru tisku a public relations

5. 3. 2017 12:12

V Nedělních hovorech po zprávách ve 22:00 na ČRoPlus se 5. března  blíže seznámíte s Tomášem Stařeckým, hlavním zvoníkem v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Jeho původním povoláním je astrofyzik a celoživotním zájmem astrofyzika. Dodnes jednou týdně  provází návštěvníky po nebi z petřínské hvězdárny. Věda a víra jsou podle jeho soudu dva způsoby poznávání světa. Od mládí měl zájem o Prahu, o historii, také o muziku a o duchovní stánky života. K tomu se přidalo zvonění jako logické vyústění jeho životní cesty. V následujícím rozhovoru se dozvíte, jak dlouho trvá, než se člověk naučí zacházet se zvony svatovítské katedrály, zda k tomu potřebuje speciální talent či dobrou  fyzickou kondici a další zajímavosti ze života zvoníků a zvonířek.

26. 2. 2017 12:17
Prezident republiky vrátí zákon. Možná tak jeden ze dvaceti. A Poslanecká sněmovna toho „veto“ přehlasuje. Asi tak devatenáct ze dvaceti vrácených. Má to cenu? Veto prezidenta republiky je jednou ze zásadních pravomocí hlavy našeho státu. K výkonu této pravomoci není třeba kontrasignace předsedou vlády a jde tak o tzv. pravomoc absolutní. Je zakotvena v článku 50 Ústavy České republiky. Podle české ústavy prezident republiky skutečné absolutní právo veta nemá. Nemá však u nás ani šanci vetovat či uplatnit výhrady třeba jen k vybraným pasážím zákonů. Může pouze zákon, doručený Poslaneckou sněmovnou po schválení i v Senátu, Poslanecké sněmovně vrátit zpět a pomocí formulování svých výhrad se pokusit přesvědčit poslance, aby se nad zákonem ještě jednou zamysleli a popřípadě jeho cestu legislativním procesem ukončili. Nejde tedy o právo veta v čistém slova smyslu ale tzv. suspenzivní veto, které není v rámci legislativního procesu konečným a nezvratitelným aktem. Vetem tento krok u nás nazýváme spíše ze zvyku, z tradice.
26. 2. 2017 9:56
Václav Klaus, Ladislav Jakl, Jiří Weigl: Stop nenávisti
Neporovnávat Trumpa s Hitlerem!
 
 
 
 
 

 

 

 

Lidové noviny 8. února 2017 zveřejnily téměř neuvěřitelný článek svého redaktora Petra Zídka s názvem „Konec jistoty“, který je postaven na srovnávání Trumpa s Hitlerem a který končí slovy „zvolení Trumpa znamená pro Čechy to samé, co nástup Hitlera“.

Texty podobného obsahu a plné urážek na adresu demokraticky zvoleného prezidenta USA, který se jen před několika málo týdny ujal svého úřadu, známe. Mají u nás svůj předobraz v nejtemnějších dobách protektorátní a normalizační žurnalistiky.

Vždy platilo, že srovnáním kohokoli s Hitlerem končí diskuse. Hitler je historií ověřené a uznané zlo a o něm se spor vést nedá. Srovnávání Trumpa a Hitlera, které předvádí Zídek a které je neoriginálním napodobováním hysterie jistých kruhů v USA a Západní Evropě, je výrazem odmítnutí demokracie a svobody těmi, kteří si až dosud na Západě (a proto i u nás) monopolizovali moc.

Trump je demokraticky zvoleným prezidentem. Není reprezentantem politické korektnosti, genderismu, feminismu, LGBT lobby, klimantického alarmismu, pod jejichž útlakem Západ již dlouhá léta trpí. Trump naopak reprezentuje to, co až donedávna dělalo Ameriku úspěšnou a přitažlivou – svobodu jednotlivce hledat své štěstí, možnost svobodně vyjadřovat své názory, pocit odpovědnosti vůči celku, nikoliv vůči té či oné privilegované menšině.

Na rozdíl od svých předchůdců s ústy plnými lidských práv a šíření demokracie nikoho vojensky nenapadl. Nemá na svědomí statisíce zabitých civilistů a milióny lidí bez přístřeší. Neorganizuje převraty ani občanské války jinde ve světě. Pouze říká, že chce hájit americké zájmy a že nehodlá pokračovat v politice dosavadních zkompromitovaných elit. Jenom za to si vysloužil zuřivou nenávist svých konkurentů a protivníků doma i v Evropě. Jenom za to, co říká. Nikomu dosud nijak neublížil.

Přesto to pro ty, za něž mluví novinář Zídek, stačí k tomu, aby byl označen za nového Hitlera a samotné spojenectví s USA, doposud nezpochybnitelná osa naší bezpečnosti, ba samé státní existence, bylo přes noc zapomenuto.

Novinář Zídek naznačuje, že si máme hledat spojence jiné, než jsou USA. Koho nám nabízí? Mluví o „konci jistot“, ale jaké jistoty má na mysli? Má na mysli evidentní úpadek pozice Západu ve světě? Má na mysli rozvrat civilizačních hodnot Západu dnešní „kulturní revolucí“? Má na mysli násilné rozvracení států na nejrůznějších místech světa? Ekonomické zaostávání za Asií? Organizovaný import milionů migrantů do Evropy?

Má Petr Zídek sebemenší důvod a oprávnění označovat „preventivní jadernou válku proti Íránu, nebo Severní Koreji s tisíci mrtvých civilistů“ za „reálné vyhlídky směřování Trumpovy politiky“? Je možné bez trestu srovnávat oslavný pochod SA a SS centrem Berlína při jmenování Hitlera říšským kancléřem (v lednu 1933) s inaugurací amerického prezidenta (v lednu 2017)? Opravdu se dostali Hitler a Trump k moci hlasy „bigotně náboženských“ lidí? Považuje Trump jako Hitler armádu „za hlavní prostředek své politiky“?

Odmítáme tuto pokleslou politiku i žurnalistiku, která předvádí, co je ve skutečnosti politickou nenávistí, léta neblaze zakořeněnou v naší zemi. Odmítáme nezodpovědné rozbíjení našich vztahů s USA, které začíná v našich médiích nabývat na síle.

Václav Klaus, Ladislav Jakl, Jiří Weigl, publikováno v deníku Lidové noviny dne 10. února 2017.

 

33
 
Aleš Valenta: Jeden rok konzervativní publicistiky

32
 
Veta prezidenta Václava Klause

31
 
Tomáš Břicháček: Unie ve víru migrační krize
 
 
26. 2. 2017 9:56
Václav Klaus, Ladislav Jakl, Jiří Weigl: Stop nenávisti
Neporovnávat Trumpa s Hitlerem!
 
 
 
 
 

 

 

 

Lidové noviny 8. února 2017 zveřejnily téměř neuvěřitelný článek svého redaktora Petra Zídka s názvem „Konec jistoty“, který je postaven na srovnávání Trumpa s Hitlerem a který končí slovy „zvolení Trumpa znamená pro Čechy to samé, co nástup Hitlera“.

Texty podobného obsahu a plné urážek na adresu demokraticky zvoleného prezidenta USA, který se jen před několika málo týdny ujal svého úřadu, známe. Mají u nás svůj předobraz v nejtemnějších dobách protektorátní a normalizační žurnalistiky.

Vždy platilo, že srovnáním kohokoli s Hitlerem končí diskuse. Hitler je historií ověřené a uznané zlo a o něm se spor vést nedá. Srovnávání Trumpa a Hitlera, které předvádí Zídek a které je neoriginálním napodobováním hysterie jistých kruhů v USA a Západní Evropě, je výrazem odmítnutí demokracie a svobody těmi, kteří si až dosud na Západě (a proto i u nás) monopolizovali moc.

Trump je demokraticky zvoleným prezidentem. Není reprezentantem politické korektnosti, genderismu, feminismu, LGBT lobby, klimantického alarmismu, pod jejichž útlakem Západ již dlouhá léta trpí. Trump naopak reprezentuje to, co až donedávna dělalo Ameriku úspěšnou a přitažlivou – svobodu jednotlivce hledat své štěstí, možnost svobodně vyjadřovat své názory, pocit odpovědnosti vůči celku, nikoliv vůči té či oné privilegované menšině.

Na rozdíl od svých předchůdců s ústy plnými lidských práv a šíření demokracie nikoho vojensky nenapadl. Nemá na svědomí statisíce zabitých civilistů a milióny lidí bez přístřeší. Neorganizuje převraty ani občanské války jinde ve světě. Pouze říká, že chce hájit americké zájmy a že nehodlá pokračovat v politice dosavadních zkompromitovaných elit. Jenom za to si vysloužil zuřivou nenávist svých konkurentů a protivníků doma i v Evropě. Jenom za to, co říká. Nikomu dosud nijak neublížil.

Přesto to pro ty, za něž mluví novinář Zídek, stačí k tomu, aby byl označen za nového Hitlera a samotné spojenectví s USA, doposud nezpochybnitelná osa naší bezpečnosti, ba samé státní existence, bylo přes noc zapomenuto.

Novinář Zídek naznačuje, že si máme hledat spojence jiné, než jsou USA. Koho nám nabízí? Mluví o „konci jistot“, ale jaké jistoty má na mysli? Má na mysli evidentní úpadek pozice Západu ve světě? Má na mysli rozvrat civilizačních hodnot Západu dnešní „kulturní revolucí“? Má na mysli násilné rozvracení států na nejrůznějších místech světa? Ekonomické zaostávání za Asií? Organizovaný import milionů migrantů do Evropy?

Má Petr Zídek sebemenší důvod a oprávnění označovat „preventivní jadernou válku proti Íránu, nebo Severní Koreji s tisíci mrtvých civilistů“ za „reálné vyhlídky směřování Trumpovy politiky“? Je možné bez trestu srovnávat oslavný pochod SA a SS centrem Berlína při jmenování Hitlera říšským kancléřem (v lednu 1933) s inaugurací amerického prezidenta (v lednu 2017)? Opravdu se dostali Hitler a Trump k moci hlasy „bigotně náboženských“ lidí? Považuje Trump jako Hitler armádu „za hlavní prostředek své politiky“?

Odmítáme tuto pokleslou politiku i žurnalistiku, která předvádí, co je ve skutečnosti politickou nenávistí, léta neblaze zakořeněnou v naší zemi. Odmítáme nezodpovědné rozbíjení našich vztahů s USA, které začíná v našich médiích nabývat na síle.

Václav Klaus, Ladislav Jakl, Jiří Weigl, publikováno v deníku Lidové noviny dne 10. února 2017.

 

33
 
Aleš Valenta: Jeden rok konzervativní publicistiky

32
 
Veta prezidenta Václava Klause

31
 
Tomáš Břicháček: Unie ve víru migrační krize
 
 
26. 2. 2017 9:49
Prezident republiky vrátí zákon. Možná tak jeden ze dvaceti. A Poslanecká sněmovna toho „veto“ přehlasuje. Asi tak devatenáct ze dvaceti vrácených. Má to cenu? Veto prezidenta republiky je jednou ze zásadních pravomocí hlavy našeho státu. K výkonu této pravomoci není třeba kontrasignace předsedou vlády a jde tak o tzv. pravomoc absolutní. Je zakotvena v článku 50 Ústavy České republiky. Podle české ústavy prezident republiky skutečné absolutní právo veta nemá. Nemá však u nás ani šanci vetovat či uplatnit výhrady třeba jen k vybraným pasážím zákonů. Může pouze zákon, doručený Poslaneckou sněmovnou po schválení i v Senátu, Poslanecké sněmovně vrátit zpět a pomocí formulování svých výhrad se pokusit přesvědčit poslance, aby se nad zákonem ještě jednou zamysleli a popřípadě jeho cestu legislativním procesem ukončili. Nejde tedy o právo veta v čistém slova smyslu ale tzv. suspenzivní veto, které není v rámci legislativního procesu konečným a nezvratitelným aktem. Vetem tento krok u nás nazýváme spíše ze zvyku, z tradice.
26. 2. 2017 9:08
Jindřich Forejt: Dánům přerostli přistěhovalci přes hlavu
Analytický komentář IVK č. 41
 
 
 
 
 

 

 

Přežije Dannebrog 800 let, nebo ji noví Dánové nahradí? O nic menšího se v současném Dánsku nehraje.Dánové patří ke starým a hrdým evropským národům. Respektují své státní symboly a uznávají svou královnu, která v čele skandinávského státu stojí 45 let. Vlajku, které se zde říká Dannebrog a jež představuje bílý kříž na červeném poli, můžete spatřit na mnoha místech.

Patří k nejstarším na světě a podle legendy byla Dánům seslána z nebe v červnu roku 1219 během bitvy u Lyndanisse (v dnešním Estonsku) ve chvíli, kdy vojska krále Waldemara II. začala prohrávat a biskup Andrei se obrátil o pomoc k Bohu. Netřeba dodávat, že pod praporem, který byl symbolem zvláštní milosti, dánský panovník nakonec zvítězil. Za dva roky uplyne od této chvíle 800 let. Jaký však bude osud „zázračné“ vlajky a národa, který pod ní dosud vždy uhájil svou nezávislost?

V zemi nyní vrcholí vzrušená diskuze týkající se změny struktury společnosti v souvislosti s imigranty. Jejich masový příliv ve velmi rychlém sledu zásadně změnil demografické složení regionů. Politici na půdě parlamentu otevřeli debatu, zda je pro další rozvoj Dánska přijatelné, aby se Dánové dostali v některých oblastech do menšiny. Vzniklé obavy se promítly i do nedávno přijaté deklarace. Základní otázkou se stal vlastní pojem „Dán“. Kdo jím dnes vlastně je?

Dánskou společnost rozhodně nelze podezírat ze xenofobie. K těm, kteří v Dánsku v minulosti hledali nový domov, se vždy chovala s pochopením. Základem byl respekt příchozích k místním zvykům a platným normám. To se však v poslední době začalo měnit. Příchod žadatelů o azyl ze zcela jiného kulturního prostředí a jejich koncentrace na jednom místě vedly k zachování jejich skupinové “pospolitosti” a tím úspěšnému bránění se asimiliaci. Nervozita společnosti z budoucnosti roste. Noví uprchlíci mnohdy nerespektují “pravidla hry”a jejich chápání základních věcí je mnohdy nikoli odlišné, ale dokonce naprosto protichůdné k tomu, co je v Dánsku považováno za normální.

Pokud se v některých částech země skupina uprchlíků stane trvale většinovou, začne časem logicky ovlivňovat místní dění a přizpůsobovat ho sobě bližším a srozumitelnějším podmínkám běžného života. Mohlo by se tak třeba stát, že noví “Dánové” nebudou státní vlajku s křesťanským symbolem považovat za “svou” a jako takovou ji budou logicky chtít nahradit něcím “neutrálním”. Dánskou historii, která s ní úzce souvisí a jejíž je viditelným a hrdým symbolem, budou brát za čistě učební látku, nikoli za součást národní identity. Pokud s ní vůbec budou chtít být obeznámeni.

Nejde však pouze o ochranu symbolických prvků. Problém je vážnější. Politici nebyli schopni vytvořit “ex ante” rámec, který by obě strany (tedy stranu přijímající a stranu příchozích) od podobných problémů uchránil. Nyní proto “ex post” vznikají návrhy řešení, které však nemusejí znamenat zabránění konfliktu. Usměrnění migračních “toků” je jedna věc, nová a zřejmě přísná regulace již stávající situace druhá. Ta se neobejde bez bolestivých zásahů do na mnoha místech již etablovaných skupin žadatelů o azyl.

Do debaty zasáhla i královna Mergrethe II., která je známá tím, že svými otevřeně deklarovanými názory mnohdy zasáhne citlivá témata. Není tomu jinak ani v otázce týkající se imigrantů. Královniným úkolem coby konstitučního monarchy je koneckonců dbát o suverenitu země a ochranu dánského národa. Zde jsou některé z jejich výroků:

“Není automatické a přirozené, že se někdo stane Dánem jen tím, že žije v Dánsku. Takto to nutně nefunguje…”

“Ti, kteří přišli do Dánska z oblasti jihovýchodní Asie si obecně vedli lépe. Ostatní měli větší potíže přizpůsobit se a zvyknout si. Obtížně v Dánsku hledali svůj “životní rytmus”…”

 “Domnívali jsme se, že integrace těch, kteří přicházejí, proběhne sama od sebe. Přišlo nám logické, že když někdo běžne chodí po ulicích Kodaně, pije místní vodu a jezdí místními autobusy, stane se brzy Dánem. Protože to bylo “zřejmé” nám, mysleli jsme, že je to zřejmé i těm, kteří se zde usadili a žijí s námi. Nebylo a není tomu tak…”

“Dánové se musejí zlepšit v ochraně a vysvětlení hodnot a pravidel, které jsou pro naší společnost důležité. Pokud nedokážete formulovat principy, za kterými stojíte, logicky to neumíte sdělit druhým. To se musí zlepšit.”

“Dánsko není multikulturní země. Na jeho území ale žijí lidé s odlišnými kořeny a náboženstvím.”

Královna vyjadřuje to, co si myslí většina Dánů. Bylo by směšné ji podezírat z podpory xenofobních nálad. A také naprosto nelogické. Stačí se podívat na její rodinu: babička pocházela z Německa, matka ze Švédska, královnin manžel je původem Francouz (mimochodem – dodnes hovoří dánsky se silným přízvukem), sestry se provdaly za Němce a Řeka, nejstarší syn a současně korunní princ se oženil s Australankou, manželka druhého syna je z Francie (jeho první žena pocházela z Hongkongu a její matka byla vídeňská Rakušanka)… Ne, zde jde o něco jiného než o obavu z cizinců. Zde je o ochranu principů a hodnot, na kterých stojí dánská společnost po staletí. Jde o jejich zachování do budoucnosti.

Snad Dánsko současné krizi odolá. A Dánové budou i nadále vzhlížet na krásnou červeno-bílou vlajku s hrdostí a dojetím.

Jindřich Forejt, 23. února 2017.

Fragmenty jsou též na X (Twitteru) i Facebooku

 Twitter (X)     Facebook  Linkedin   iDNES   

Nejvíce komentované články

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Kliknutím na obrázek získáte článek


Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %