Při zvolení do čela strany slíbila paní Mayová: "Nemohu to říct jasněji: Brexit znamená brexit a pokusíme se, aby přinesl úspěch. Žádné pokusy zůstat v Unii nebo se k ní znovu připojit zadními vrátky, ani žádné další referendum. Země zvolila opuštění Evropské unie a jako premiérka zajistím, abychom ji opustili."
Protože Theresa Mayová byla ale před brexitem zastánce setrvání Velké Británie v EU, příliš velkou důvěru ve mně po změně svého názoru nevzbudila. Slovo krále má být svaté. Mrzelo mne, že si strana nezvolila do čela pana Johnsona, který se tak zasazoval za svobodnou Británii, či jiného euroskeptika. Proto jsem byla stále opatrná napsat o této dámě jasný komentář a vyčkávala, co bude dělat. Když jsem se 14. 7. 2016 seznámila s tím, koho zvolila do svého kabinetu, začínala jsem věřit, že levicová, multikulturní, zelená a takřka muslimská Cameronova Anglie má šanci se pod jejím vedením stát opět pro svět symbolem pravicového kapitalistického konzervativního státu, jakým byla pod vedením největší poválečné britské političky lady Margaret Thatcherové.
A když jsem si přečetla, jak negativně se o jejím kabinetu vyjádřil dvaadvacetiletý povaleč v EU, nynější předseda jejího parlamentu Martin Schulz, tak věřím, že je to zřejmě dáma na pravém místě. Negativní kritika od takového omezence je tou největší zárukou. Pokud se Theresy Mayové bojí tento předseda EP, dá se očekávat, že bude schopná vést svou zemi zpět k jejím pravicovým konzervativním kořenům a tím k prosperitě. O jejích komunikačních a empatických schopnostech vést vládu svědčí i velká podpora nejsilnější parlamentní strany Velké Británie.
V každém případě je skvělé, že se zelenorudý Cameron s rodinou odstěhoval z premiérské rezidence na prestižní londýnské adrese Downing Street číslo 10. Svými postoji, které po dobu vládnutí hlásal, dělal pravicové Konzervativní straně ostudu.
A ještě jedno varování pro všechny dvojaké politiky: Cameronova prohra by pro ně měla být varováním, že dvojaké postoje voliči poznají. Cameron slibem Britům, že vypíše referendum o setrvání v EU, vyhrál pro svou stranu volby, protože lidé mysleli, že stojí na jejich euroskeptické straně. Když ale sám vedl kampaň pro setrvání v EU, vycítili jeho neupřímnost. Připomnělo mi to někdejší vítězství ODS díky slibu zavedení rovné daně a prohru jejího lídra Topolánka, když voliči poznali v televizních debatách, že on sám neví, o co jde, a že jí nevěří. Vůdce musí být ve svých postojích jasný a stálý a vědět, o čem mluví. Lídr žádné strany nesmí používat podpásové havlistické metody, jako tomu bylo například u nás při Sarajevském atentátu.
Britská premiérka Theresa Mayová připomíná na snímcích v mnohém lady Thatcherovou, doufejme, že se bude snažit jít v jejích stopách. I když po tak silné osobnosti to nebude mít snadné. Nezbývá než jí popřát, aby ji k tomu pomáhal Bůh.
foto: Reuters
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
