Václav Klaus: Střední Evropa - realita, naděje nebo jen sen? Doporučený
Měli bychom velmi pečlivě rozlišovat mezi realitou a přáním, plány a sny.
Visegrádská skupina vznikla po pádu komunismu, kdy se tyto země cítily ztraceny mezi Západem a Východem, mezi Německem a Ruskem (a navíc s pocitem, že jsou příliš malé a bezvýznamné). Původně šlo o pokus vytvořit Středoevropskou zónu volného obchodu. Proto jsme založili seskupení CEFTA.
Nezbytnost zesílení hospodářské spolupráce ve střední Evropě jsme považovali za naprosto zásadní. O své bývalé trhy na Východě jsme přišli prakticky ze dne na den a tehdejší protekcionismus západní Evropy, a jejich útok na náš údajný dumping, byl pro nás téměř fatální. Politické ambice některých utopicky smýšlejících politiků ze zemí Střední Evropy, kteří z ní chtěli udělat most mezi Východem a Západem, nebrali politici jako já nikdy vážně.
Rozhodně ale nejde jen o ekonomický rozměr věci.
Z geografického, kulturního a historického hlediska do střední Evropy jistě patří Vídeň, ale také Drážďany, Wroclaw, Mnichov, Budapešť, Lublaň, Terst, Milán a mnoho dalších měst a regionů.
Jako předseda vlády a prezident České republiky jsem od samého počátku usiloval o to, aby se do této skupiny zapojily i další středoevropské země. Bohužel nezájem ze strany politiků byl velmi zarážející – jak zevnitř, tak zvenku. Téměř se mi to podařilo se Slovinskem, ale po smrti prezidenta Drnovšeka vše velmi rychle skončilo.
Odpor EU k pojmu středoevropské zájmy je enormní
Každý subjekt, který chce fungovat jako subjekt, jako subjekt s chováním, potřebuje společné zájmy. Můžeme je ve střední Evropě najít? Má střední Evropa společné zájmy? Nechtěl bych permanentně hrát pesimistickou roli, ale obávám se, že v dnešní evropské realitě žádné společné středoevropské zájmy neexistují. Nikdy nebyly explicitně formulovány. EU by nám to stejně nedovolila. Zkusili jsme to v roce 2015, kdy země Visegrádské skupiny poprvé nahlas vyjádřily svůj postoj k masové migraci. Odpor institucí EU byl enormní.
Je zřejmé, že bez existence společných zájmů smysluplné institucionální struktury vytvořit nelze. Jak jsem řekl, ohledně střední Evropy existují hlavně pocity, touhy a ambice. A existuje také určitá nostalgie spojená s minulostí. Nikdo z žijících však tuto minulost nezažil. To je další důvod, proč tato nostalgie nestačí. Historie, a pro někoho dokonce historie nežádoucí a nechtěná, pevný základ pro formování institucí nevytváří.
Entita může vzniknout i prostřednictvím společných hrozeb!
Přesto vidím východisko. Dovolím si tvrdit, že entita může vzniknout i prostřednictvím společných hrozeb! Máme dnes ve střední Evropě společnou hrozbu, nebo snad hrozby, které by nás mohly sblížit? Předpokladem kladné odpovědi je pečlivé rozlišování mezi falešnými (pouze domnělými) a skutečnými (tj. autentickými) hrozbami. Falešné hrozby, které lidé nepociťují a které jim pouze vnucují politici a média, nepomohou. Nemohou tuto úlohu plnit.
Jak to vypadá ve skutečnosti? Ve všech středoevropských zemích se dnes hodně mluví o hrozbě, kterou mnozí označují za velmi akutní a autentickou. Je to údajná hrozba, která přichází z Východu, od Putina, od „ruského medvěda“.
Na rozdíl od české vlády a masmédií mi hrozba od Ruska nepřipadá vážná. Jsem pevně přesvědčen, že Putin nemá ambice zaútočit na střední Evropu. Má dost jiných starostí, válku na Ukrajině a vnitropolitické obtíže. Tato falešná hrozba nás proto sjednotit nemůže. Potřebujeme hrozbu skutečnou. Je to útok na národní stát.
Takovou hrozbu já vidím. Vidím hrozbu, která vychází z dnešní ideologie progresivismu a globalismu a s ní spojeného útoku na národní stát. Považuji jí za vysoce aktuální, a navíc za každým dnem aktuálnější. Malé středoevropské státy, a pokud to bude možné tak společně, by měly toto téma vzít vážně, a prostřednictvím něho hledat, zformulovat a hájit své autentické zájmy. To může přinést potřebné argumenty.
Progresivismus a globalismus přichází ze Západu, nikoli od Putina, ale ani z Jihu či Východu. Tyto ismy, tyto ideologie, jsou „Made in Western Europe and America“. Jsou tak nebezpečné, že nás, tedy střední Evropu a Evropu, mohou zničit.[1] Boj proti nim vyžaduje radikální změnu našeho myšlení a především návrat ke starému středoevropskému způsobu myšlení a pohledu na svět.
K boji za národní stát nepotřebujeme středoevropské instituce, ale pohý zdravý rozum a rozumné politiky.
K tomu nepotřebujeme středoevropské instituce. Potřebujeme zdravý rozum. Potřebujeme rozumné politiky. Potřebujeme politiku, nejen pouliční protesty a demonstrace. V roce 2022 jsem na mezinárodním fóru v polské Karpaczi na téma střední Evropy řekl následující větu: „Naše spolupráce by měla zůstat na ad hoc bázi“. Měli bychom o tuto spolupráci aktivně a politicky usilovat. K tomu by však byla nutná skutečná revoluce.
Václav Klaus, Forum Mitteleuropa, Liberální klub, Vídeň, 12. září 2024, přeloženo z němčiny.
[1] Dnešní tragická válka na Ukrajině je rovněž důsledkem hegemonistických ambicí spojených s progresivismem a globalismem.
©Kulturní komise České republiky, z.s. se plně staví za výše uvedený názor našeho nejvýznamnějšího Státníka. Bez národního státu nebudeme NIKÝM, jen zrnkem ve velkoněmecké říši EU. Prostudujte si prosím níže uvedené poslední publikace vydané Institutem Václava Klause. pochopíte proč tomu tak bude. Jde opravdu o hodně nám všem!
Číst 49 krát | |
Zveřejněno v
EU
|
Slavný německý básník Johann Wolfgang Goethe v době své největší slávy na dotaz co by si
V pražském hotelu Pyramida probíhá druhým dnem významná mezinárodní fyzikální konference
Velmi často slýcháme, že mladá generace je jiná, že přezírá starší občany, zná sice mnohé
Kdykoliv se zmíním o možnosti války, tak 99% odpovědí zní "Neboj, Rusko přece do války
- Jak vypadá dnešní venkov? Tak nejprve ty lepší zprávy: hasičské zbrojnice jsou nově
Popsaná situace jak si politici závidí místa a jak lehce se bezideovým premiérům díky
Fragmenty jsou též na X (Twitteru) i Facebooku
Nejvíce komentované články
Prostor pro Vaši presentaci