Obrovsky vzdělává občany a otevírá jim oči v orientaci v současném

šíleném  světě  plném   nesmyslných   -ismů  šířených  úředníky  EU.  

Institut Václava Klause

Václav Klaus: Střední Evropa - realita, naděje nebo jen sen? Doporučený

  • úterý, zář 17 2024
  • Napsal(a)  VÁCLAV KLAUS, prezident ČR v letech 2003-2013
 světě stále vysoce uznávaný politik a profesor ekonomie  Václav Klaus světě stále vysoce uznávaný politik a profesor ekonomie Václav Klaus IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue Fragmenty
Děkuji Fóru Mitteleuropa za pozvání a za možnost opět ve Vídni promluvit. Na loňské fórum si pamatuji velmi dobře. Bylo to důležité a zajímavé setkání. Skutečnost, že jsem i tentokrát přijal pozvání na Středoevropské fórum, svědčí o tom – věřím – že něco jako Střední Evropa pro mne existuje. Nicméně, název mého projevu: „Střední Evropa – realita, naděje nebo jen sen?“ ukazuje, že mám určité pochybnosti. V loňském roce jsem se zde zabýval tématem masové migrace. Miliony migrantů jsou tragickou realitou, kterou lze vidět, kterou lze vyčíslit a která má viditelné a prokazatelné důsledky. Masovou migraci popřít nelze, i když její negativní efekty někteří přesto popírají.
Střední Evropa je však něco jiného. Střední Evropa není hmatatelná, střední Evropy se nelze dotknout, střední Evropa je víceméně jen pocit. Tato entita je – jak říkají matematici – fuzzy.  Přesto mám pocit, že Střední Evropa existuje. Zda je tento pocit dostatečným důvodem pro budování „spojovacích struktur“, jak se píše v pozvánce na dnešní setkání, nevím. Nejsem si tím jistý.

Měli bychom velmi pečlivě rozlišovat mezi realitou a přáním, plány a sny.

Zejména k tomu bych zde dnes rád uvedl několik poznámek. Hned na začátku je třeba říci, že tyto „spojovací struktury“ dnes jako „hardware“, jako instituce, neexistují. Vše je ve světě pocitů a myšlenek. Jedinou existující institucí na území střední Evropy, která tyto struktury má, je Visegrádská skupina. Ta skutečně existuje. Mnohokrát jsem se zúčastnil jejích akcí. Toto uskupení čtyř bývalých komunistických středoevropských států však rozhodně nereprezentuje střední Evropu jako celek.

Visegrádská skupina vznikla po pádu komunismu, kdy se tyto země cítily ztraceny mezi Západem a Východem, mezi Německem a Ruskem (a navíc s pocitem, že jsou příliš malé a bezvýznamné). Původně šlo o pokus vytvořit Středoevropskou zónu volného obchodu. Proto jsme založili seskupení CEFTA.

Václav Klaus

Nezbytnost zesílení hospodářské spolupráce ve střední Evropě jsme považovali za naprosto zásadní. O své bývalé trhy na Východě jsme přišli prakticky ze dne na den a tehdejší protekcionismus západní Evropy, a jejich útok na náš údajný dumping, byl pro nás téměř fatální. Politické ambice některých utopicky smýšlejících politiků ze zemí Střední Evropy, kteří z ní chtěli udělat most mezi Východem a Západem, nebrali politici jako já nikdy vážně.

Rozhodně ale nejde jen o ekonomický rozměr věci.

Z geografického, kulturního a historického hlediska do střední Evropy jistě patří Vídeň, ale také Drážďany, Wroclaw, Mnichov, Budapešť, Lublaň, Terst, Milán a mnoho dalších měst a regionů.

Jako předseda vlády a prezident České republiky jsem od samého počátku usiloval o to, aby se do této skupiny zapojily i další středoevropské země. Bohužel nezájem ze strany politiků byl velmi zarážející – jak zevnitř, tak zvenku. Téměř se mi to podařilo se Slovinskem, ale po smrti prezidenta Drnovšeka vše velmi rychle skončilo.

Odpor EU k pojmu středoevropské zájmy je enormní

Každý subjekt, který chce fungovat jako subjekt, jako subjekt s chováním, potřebuje společné zájmy. Můžeme je ve střední Evropě najít? Má střední Evropa společné zájmy? Nechtěl bych permanentně hrát pesimistickou roli, ale obávám se, že v dnešní evropské realitě žádné společné středoevropské zájmy neexistují. Nikdy nebyly explicitně formulovány. EU by nám to stejně nedovolila. Zkusili jsme to v roce 2015, kdy země Visegrádské skupiny poprvé nahlas vyjádřily svůj postoj k masové migraci. Odpor institucí EU byl enormní.

Je zřejmé, že bez existence společných zájmů smysluplné institucionální struktury vytvořit nelze. Jak jsem řekl, ohledně střední Evropy existují hlavně pocity, touhy a ambice. A existuje také určitá nostalgie spojená s minulostí. Nikdo z žijících však tuto minulost nezažil. To je další důvod, proč tato nostalgie nestačí. Historie, a pro někoho dokonce historie nežádoucí a nechtěná, pevný základ pro formování institucí nevytváří.

Entita může vzniknout i prostřednictvím společných hrozeb!

Přesto vidím východisko. Dovolím si tvrdit, že entita může vzniknout i prostřednictvím společných hrozeb! Máme dnes ve střední Evropě společnou hrozbu, nebo snad hrozby, které by nás mohly sblížit? Předpokladem kladné odpovědi je pečlivé rozlišování mezi falešnými (pouze domnělými) a skutečnými (tj. autentickými) hrozbami. Falešné hrozby, které lidé nepociťují a které jim pouze vnucují politici a média, nepomohou. Nemohou tuto úlohu plnit. 

Jak to vypadá ve skutečnosti? Ve všech středoevropských zemích se dnes hodně mluví o hrozbě, kterou mnozí označují za velmi akutní a autentickou. Je to údajná hrozba, která přichází z Východu, od Putina, od „ruského medvěda“.

Na rozdíl od české vlády a masmédií mi hrozba od Ruska nepřipadá vážná. Jsem pevně přesvědčen, že Putin nemá ambice zaútočit na střední Evropu. Má dost jiných starostí, válku na Ukrajině a vnitropolitické obtíže. Tato falešná hrozba nás proto sjednotit nemůže. Potřebujeme hrozbu skutečnou. Je to útok na národní stát.

Takovou hrozbu já vidím. Vidím hrozbu, která vychází z dnešní ideologie progresivismu a globalismu a s ní spojeného útoku na národní stát. Považuji jí za vysoce aktuální, a navíc za každým dnem aktuálnější. Malé středoevropské státy, a pokud to bude možné tak společně, by měly toto téma vzít vážně, a prostřednictvím něho hledat, zformulovat a hájit své autentické zájmy. To může přinést potřebné argumenty.

Progresivismus a globalismus přichází ze Západu, nikoli od Putina, ale ani z Jihu či Východu. Tyto ismy, tyto ideologie, jsou „Made in Western Europe and America“. Jsou tak nebezpečné, že nás, tedy střední Evropu a Evropu, mohou zničit.[1] Boj proti nim vyžaduje radikální změnu našeho myšlení a především návrat ke starému středoevropskému způsobu myšlení a pohledu na svět.

K boji za národní stát nepotřebujeme středoevropské instituce, ale pohý zdravý rozum a rozumné politiky. 

K tomu nepotřebujeme středoevropské instituce. Potřebujeme zdravý rozum. Potřebujeme rozumné politiky.  Potřebujeme politiku, nejen pouliční protesty a demonstrace. V roce 2022 jsem na mezinárodním fóru v polské Karpaczi na téma střední Evropy řekl následující větu: „Naše spolupráce by měla zůstat na ad hoc bázi“. Měli bychom  o tuto spolupráci aktivně a politicky usilovat. K tomu by však byla nutná skutečná revoluce.

Václav Klaus, Forum Mitteleuropa, Liberální klub, Vídeň, 12. září 2024, přeloženo z němčiny.


[1] Dnešní tragická válka na Ukrajině je rovněž důsledkem hegemonistických ambicí spojených s progresivismem a globalismem.

©Kulturní komise České republiky, z.s. se plně staví za výše uvedený názor našeho nejvýznamnějšího Státníka. Bez národního státu nebudeme NIKÝM, jen zrnkem ve velkoněmecké říši EU. Prostudujte si prosím níže uvedené poslední publikace vydané Institutem Václava Klause. pochopíte proč tomu tak bude. Jde opravdu o hodně nám všem!

 
Václav Klaus a kol.: IVK k nedávným evropským volbám

75
 
Aleš Pejchal: Zpráva o stavu Evropského soudu pro lidská práva

74
 
Tomáš Břicháček: Green Deal – Zelený úděl
 
 ©Kulturní komise České republiky, z.s 17.9.2024
Číst 49 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v EU

Související položky (podle značky)

Fragmenty jsou též na X (Twitteru) i Facebooku

 Twitter (X)     Facebook  Linkedin   iDNES   

Nejvíce komentované články

NEJVÍCE ČTENÉ ČLÁNKY

Kliknutím na obrázek získáte článek


Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %