Tedy, jak píše kolega Kiesenbauer, „vedle klasických selských otčenášů (Kocmánkovo Lamentatio rusticana nebo Selský otčenáš z 18. století), jednoho z typických žánrů českého literárního baroka, máme ještě jeden, který vás možná s ohledem na paralelu s našimi časy zaujme. Jedná se o naši lidovou reakci na odsouzení prezidenta dvorské komory Georga Ludwiga von Sinzendorfa dne 2. dubna 1680 za zneužití pravomoci úřední osoby, křivopřísežnictví, zpronevěru cca. 2 miliónů zlatých, podvod, padělání, korupci, vydírání a krádež (hrabě Sinzendorf byl odsouzen ke ztrátě hrabství Neuburg, vrácení dvou milionů, zbavení všech úřadů a vyhnanství, zemřel hned následujícího roku). U nás byla událost ihned literárně reflektována.“ Nu, proč si ji s patřičným aktualizovaným pochopením nepřečíst, že?
Otčenáš na presidenta Dvorské komory
O můj presidente dvorský,
poněvadž neumíš česky, Otče náš,
věřím, že v světě jinšího
není zloděje většího, jenž jsi
kradls, dychtils po bohatství,
zbavils se blahoslavenství na nebesích.
O tobě to říci nemohu.
žes neříkal Pánu Bohu: posvěť se
proto, jak tomu chtí Němci,
dá se přibít na šibenici jméno tvé.
Skrze krádež zaveds hrubě
ďábli volají na tebe: přiď[k] nám.
O zloději, partykáři,
tvé jméno se v pekle smaží: království tvé.
Fiskus pro tvé nedostatky
pobral jest tvé všechny statky, buď vůle tvá.
O kýž takový president
na světě drží regiment jako v nebi.
Žes ustranil tolik tisíc,
na nebi nejsi vážen nic, tak na zemi.
Z té příčiny nejsi hoden,
abys jedl jednou za den chléb náš vezdejší.
Co si ukrad a ustranil,
loupeže své, kterés chránil, dej nám dnes.
Kradls a byl jsi živ dobře,
zasloužil smrt, věčné hoře, odpusť nám.
Krásti jesti hřích veliký,
navrať peníze všeliký, naše;
do pekla sic jistě půjdeš,
tam tvé všecky budeš platit viny.
Nebyls dle přikázání živ,
nebude tě bůh milostiv, jakož i my.
Krads, není hanba navrátit,
měls, zloději, hrdlo ztratit, odpouštíme.
Co si pokrad, hleď navrátit,
ať můžeme dluhy platit našim vinníkům.
Přijď ďáble, šelmo lenivá,
vem ho do pekla za živa a neuvoď nás.
med v ústech jsi měl, v srdci jed
a nás si častokrát podved v pokušení.
O trestejž již. Bože, toho
hlízou zloděje velkého, ale zbav nás.
nedej, aby byl chráněný
a tvou mocí obhájený od zlého.
Od podager, ač dost je má,
poněvadž pak na ně nedbá,
nechraň, než ať má i kámen,
k tomu kolikou je )lámen. Amen
©Kulturní komise ČR, z.s., 7.8.2023