Nakonec vše ustál a bylo s podivem, že po tom všem dokázal kolem sebe šířit pohodu a optimismus. Alespoň na nás takto působil. Nebýt jeho, asi bych se nikdy neodhodlal začít vést jako chemik kulturní magazín, když mi to bylo po nedobrovolném odchodu z Akademie věd nabídnuto Kulturní komisí ČR za ministrování Pavla Tigrida. Nikdy nezapomenu na Janova slova, že jsme přece tak dlouho toužili po možnosti publikovat, tak to přece musím vzít. Dokázal prostě člověka povzbudit asi proto, že sám zažil tolik nepříjemných zvratů v životě, že se naučil s nimi žít a dokonce se člověku zdálo, že ho nějak zvláštně posílily. Vystudoval dvě fakulty ČVUT a FF UK, a nikomu se za to, jak mu ubližovali, nemstil. Říkával, že by si tím zkazil život a ztratil by vnitřní svobodu, kterou nutně potřebuje ke své tvorbě. A protože se po tom nepídil, nevěděl vlastně asi ani, komu by měl odpouštět nebo se naopak mstít. Vnášel naopak spolu se svým kolegou Skoumalem světlo do našich životů i ve velmi nepříjemných a temných dobách normalizace. A po sametové revoluci povzbuzoval svým příkladem lidi kolem sebe k optimismu a k práci. A možná právě toto hrálo při rozhodnutí ministra kultury Pavla Dostála v roce 1998 udělit herci, showmanovi, skladateli, přednášejícímu na filosofické fakultě UK a členovi naší redakční rady Janovi Vodňanskému titul Dosud) žijící Národní poklad. O slavnostním předání v Nostickém paláci v Praze se můžete dočíst v článcích (DOSUD) ŽIJÍCÍ NÁRODNÍ POKLAD JAN VODŇANSKÝa DOSUD ŽIJÍCÍ NÁRODNÍ POKLAD JAN VODŇANSKÝ UVÁDÍ ONEMANSHOW "JAK MI DUPOU KRÁLÍCI.
Jan byl prvním oceněným titulem Národní poklad za svého života a podle nás, kteří jsme ho znali, si zasloužil toto ocenění. Nejen já, ale i mnozí další lidé z branže ho považovali a nadále považovat budou za umělce srovnatelného u nás pouze s Jiřím Suchým.
Co říci k té smutné zprávě, že nás Jan opustil. Napadá mne parafráze na moudrá slova o Shakespearovi pana Wericha, kterého Jan miloval:
"Vodňanský, to byl zámek plný spisovatelů, takoví lidé nemají odcházet, když na světě zůstávají miliony těch, kteří tu již dávno nemuseli být."
Ano, takoví maršálové, maršálové, maršálové... nemají Jene odcházet, leda by šli zvát dámy k tanci, jako v Tvé nezapomenutelné písni. Těšil jsem se, jak budu psát o tom, jak oslavíš s milovanou opicí Shischejdou a Ivankou své 80. narozeniny 19. černa 2021. Ale teď mne napadá, že ty tu budeš s námi dál ve svých písních, knihách a v našich vzpomínkách. Děkuji za redakci revue Fragmenty za vše, co jsi pro ni udělal, a za to, jak jsi všem dokázal prozářit i tu temnou dobu komunistické diktatury. I život nás všech visí podle Tvé básně na nitce a jednou se s námi sanitka převrhne a nitka se přetrhne, jak jsi zpíval v Činoheráku tehdy za veselého smíchu. A vidíš, teď jak to píši, jsem se nakonec bezděky pousmál. Máš i po smrti blahodárný vliv na ostatní. Bůh ani netuší, koho si to k sobě povolal a jak mu budeš prohánět jeho andělské chóry.
© Kulturní komise ČR, 2021
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
iDNES 
