Média jsou plná vzpomínek že není téměř co dodat. Protože mne potkala o dva roky později stejná tragedie jako paní Ivanu Gottovou z odchodu mého manžela Jiřího Pancíře, vím, že bolest nad ztrátou jejího Karla paní Ivaně žádná slova nesníží. To musí člověk prožít, aby pochopil. Jen bych jí chtěla říci, že jí musel mít Karel Gott hrozně rád. Nevěřím totiž tomu, že se vnitřně smířil se zprávou o brzkém konci života. To nedokázal při smrti na křízi ani bohočlověk Kristus zvoláním "Bože proč jsi mne opustil?!" Natož pak člověk. Vzpomeňme jen na Gottův poslední koncert, jak se rval v zákulisí o každou hodinu života, o každý nádech.
Věřím proto, že Karel Gott pouze nechtěl působit ještě větší bolest své rodině, kterou musel velice, ale opravdu velice, milovat a proto zlehčoval svou osobní tragédii seč to dokázal. Zažila jsem podobné chování u svého manžela, který mě večer před smrtí v nemocnici přesvědčoval, že to není tak zlé jak lékaři říkají, že si dal přece proto před odchodem do nemocnice opravit všechny počítače, aby mohl po návratu začít okamžitě pracovat a jak se těší už na chalupu. Až po jeho skonu jsem zjistila jak se snažil rvát o každý den života a co vše o své hrozné nemoci věděl, jaké léky tajně bral a co vše pro mne zařizoval po své smrti. To by mělo být velkým povzbuzením pro pani Ivanu. Gottovou.
Karel Gott musel paní Ivanu milovat nejméně tak jako ona jeho. A že ona ho milovala, o tom svědčí to, co pro jeho památku dělá. Je to hodno obdidu a jako věřící katolík věřím, že musí mít z toho duše Karla Gotta velikou radost.
A také si nemyslím, že Karel Gott se stal moudrým až koncem života. Vždy byla radost si s ním promluvit. Měl své jasné a moudré postoje k mnoha otázkám života. Měl proto úctu za své myšlenky a životní postoje jak mou tak mého lmanžela. Už je bohužel oba nikdy neuvidíme spolu hovořit jako na obrázku níže, ale možná se právě jejich duše dívají na mou obrazovku a nechci slyšet co si se svým zvláštním smyslem pro humor povídají.
Za Kulturní komisi České republiky, z.s. vyjadřuji jako její jednatelka velký dík mistru Gottovi za to co pro náš národ, zejména v dobách temné totality, svými písněmi dělal. Vánoce bez jeho písní si nedovedu dodnes představit... Díky mistře, díky.
© Kulturní komise České republiky, z.s, 1. října 2024