Vymíráme, bijí už léta na poplach statistici i porodníci (zde). Média i politici mají plné pusy manželství pro kdekoho, genderu, Istanbulské úmluvy, Green Dealu, válek všude možně a anticikanismu, jako kdyby šlo o ty nejdůležitější věci na světě. A mladí v tom blázinci žijí a po ostatních papouškuji, že se bojí mít děti, aby neublížili jakési bezejmenné „planetě“, která je údajně už tak dost přelidněna. A tak vzrůstá počet lidí, co žijí sami, preferují erotiku se stejným pohlavím či dokonce bezpohlavnost a nechávají si odstraňovat ty orgány, které jediné mohou jim i nám zajistit přežití.
Copak planeta, ta si nějak poradí. S národem Čechů je to mnohem horší.
Možná, že mým spoluobčanům nevadí, že Češi brzy vymřou a nahradí je jiné národnosti, které kolektivnímu blbnutí mladých nepropadli. Nějak ovšem ti naši čeští mladí sobečtí bezdětní zapomněli, že jsou tady právě proto, že jejich předkové sobečtí nebyli. Dnešní mladí užívají blahobytu, který vybudovali jejich rodiče a prarodiče, kteří všichni pracovali, plodili a vychovávali děti, a to v dobách mnohem těžších, než jsou ty naše. Vždyť tři generace rodin pod jednou střechou byly běžné ještě za dob mého dětství. A dnes někdo rozmazlený tvrdí, že bez vlastního bytu s chráněným bydlením v centru města nelze počít děti?
Bez dětí vymřeme a jiní zaplní naši zemi.
Bez dětí nebude na důchody, nebude nás mít kdo léčit, nebude kdo vyrábět, nebudou pečovatelské ruce, budou chybět učitelé. Bez dětí není budoucnost a mimochodem ani moc štěstí. Bez dětí vám toho v životě bude spoustu chybět a bude vám připadat hodně dlouhý a nanicovatý. Vaše svazky se dřív rozpadnou, vaše bohatství nebudete mít komu předat.
Jenomže kde jsou elity, vědci, filozofové a politici?
Kde jsou veřejné kampaně, které by oceňovaly mnohočetné rodiny a ponoukaly mladé k tomu, aby lidé měli děti, ba dokonce co nejdřív, ideálně hned po dvacítce, dokud je početí přirozené a jednoduché? Náš stát podporuje každého a každý nesmysl, ale na rodiny a pokračování rodu zapomíná. A to nechci mluvit jen o penězích, ale i o společenské a morální podpoře. Naše média oslavují každou hvězdičku či člena Hvězdné pěchoty, každého sportovce sportujícího v cizině, ale rodinné klany opomíjí, ačkoliv právě v mnohočetných rodinách žijí lidé nejspokojeněji (jak si lze přečíst třeba zde).
Blahobyt vyvolává pseudoproblémy a způsobuje bažení po blbostech. A tak se zdá, že jediní, kdo o děti stojí, jsou homosexuálové, kteří kvůli tomu tvrdě bojují za legalizaci náhradního mateřství.
Nechcete děti, vy sobci jedni? Nechcete nic vrátit lidské společnosti, která vám zajišťuje vzdělání, infrastrukturu, bezpečí a zdravotní péči? Chcete jen vystudovat, a utéct do zahraničí? Nechcete, aby tu po vás zůstal někdo, kdo převezme žezlo a bude pokračovat v budování naší civilizace? Chcete si jen sami užívat plodů generací předcházejících, utrácet peníze svých rodičů, cestovat po světě, vzdělávat se a hrát si? Bez odpovědnosti a bez dospělosti? Jděte do háje a po vás potopa.
Vy ostatní se milujte a množte. O nic víc na tomto světě totiž nejde.
Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů