Dvě naše tzv. veřejnoprávní média Česká televize a Český rozhlas  předložila ve čtvrtek 27. září 2018 Sněmovně své výroční zprávy. Je  v nich  potvrzeno to, co o ČT neustále zdůrazňuje ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup, že hospodaření ČT je založeno prakticky výhradně na platbách občanů. Získala z nich loni 5,66 miliardy korun, což je asi 90 procent jejích celkových příjmů. Z výnosů z obchodní činnosti získala pouze 639 milionů korun, což bylo o 69 milionů méně než v roce 2016. Pokles prý způsobilo to, že se v roce 2016 konaly olympijské hry a mistrovství Evropy ve fotbale. Rovněž Český rozhlas pracoval z největší části na základě našich poplatků. Činily 2,08 miliardy. Výnosy z reklamy představovaly téměř 84 milionů korun. Není divu, že pracoval se ziskem po zdanění 15,7 milionu korun a jeho celkové výnosy představovaly téměř 2,3 miliardy korun. 

Přestože stále slyšíme kritiku od občanů a zejména politiků na oba tyto mediální molochy, tak jako již po celé čtvrtstoletí  sněmovní výbor doporučil Sněmovně jím schválenou výroční zprávu o činnosti a hospodaření České televize za loňský rok a  doporučil Sněmovně schválit i obdobné zprávy Českého rozhlasu. Pro kladné stanovisko u zprávy o činnosti ČT hlasovalo všech sedm přítomných  poslanců, zdrželi se pouze Miloslav Rozner (SPD) a Miloslava Vostrá (KSČM). Pro kladné stanovisko u zprávy o hospodaření ČT hlasovalo sedm poslanců, zdržel se opět poslanec Rozner (SPD) a předseda výboru Stanislav Berkovec (ANO).

Český rozhlas avizoval alespoň mírné šetření. Přestože pracoval na pohled úspěšně a se ziskem, jeho generální ředitel René Zavoral si je zřejmě vědom, že to je díky poplatkům od občanů, a aby poněkud zmírnil jejich kritiku na neobjektivnost a závist z vysokých platů jeho redaktorů, informoval o tom, že chce rozhlas snížit rozhazování rozhlasu o 63 milionů korun. Chce to udělat tak, že do konce roku sníží počet zaměstnanců o 116 a udělá pořádek v tom, že 30 míst bylo dlouhodobě neobsazených. Z ušetřených peněz chce 33 milionů poskytnout na zvyšování mezd zaměstnanců v rozmezí od 600 do 2000 korun přičemž střední a nejvyšší management zůstane na současných platech. Z výše uvedeného je vidět, jak se plýtvalo v rozhlase placením zaměstnanců, kteří nebudou nikde chybět. 

 Česká televize žádné změny k lepšímu neavizovala. Proč také? Po televizní stávce v roce 2000 si uvědomila naplno svou sílu, to, jak se jí politici bojí, a začala se chovat jako privatizované médium v rukou pražských kavárníků, kteří tehdy pod taktovkou Hradu stávku iniciovali a vyhráli. Nesnaží se proto získávat  nové zprávy, vystačí si s několika pololživými zprávami konvenující s přesvědčením lidí, kteří jí od té doby řídí.

Vzpomínám, jak kdysi vysvětloval generální ředitel NOVY, že nejdražší pořad jsou večerní zprávy, protože se musí vyslat denně do různých míst mnoho redaktorů, kteří po návratu musejí podat vše, co zjistili, ve  dvouminutových šotech. ČT vyřešila vše tím, že jí jedna kauza stačí zaplnit mnoho hodin při jejím stálém opakovaní ve zpravodajstvích: Nemusí nikam denně štvát redaktory a hezky po Goebbelsovsku to vysílá po dobu mnoha měsíců. Taková kauza, jako je například čapí hnízdo, jí vyplnila podle Jaromíra Soukupa 28 hodin zpravodajství. Rovněž volby nedají práci, protože všechny politické strany bombardují všechna média, natož pak ČR informacemi o tom, co dělají.

Aby mi bylo rozuměno, nevadí mi, když na kauzu kohokoliv ČT upozorní. Ale souhlasím i s postojem paní Lídy Rakušanové, že na závažnou kauzu má být vyčleněn redaktor, který jí bude z povzdálí sledovat a uvede nakonec zprávu o tom, jak dopadl soud o ní, či zda prošla bez trestu jako omyl. Tak to podle ní dělají jí známá seriózní západní média. Jinak se nezamezí tomu, aby se neodvysílalo beztrestně cokoliv. ČT naopak dělá vše proto, aby se kauza, která se líbí jejímu vedení,  táhla a táhla. Hlavně před volbami si toho musí všimnout i děcko ze školky. Například pokud se stane někomu nějaké neštěstí na silnici způsobené významnou osobou, měla by ČT informovat o stavu postiženého a o potrestání viníka. Nikoliv jen každou chvíli oznamovat něco v tom smyslu, že  dotyčný politik je padouch, a soud o něm proto nikdy neskončí. Protože si to prostě pan redaktor bez prošetření myslí. 

To vše by se ještě dalo přežít, protože je to velmi průhledné a veřejnost to pozná. Co je ovšem nebezpečné, že veřejnoprávní média šíří polopravdy o opravdu závažných událostech ze světa. Příkladem může být, že do USA vyslala ČT na prezidentské volby čtyři tak fanatické proclintonovské redaktory, že i po zvolení Trumpa ještě informovali, že vyhrála jejich milovaná Clintonová. Do pořadů redaktora Moravce jsou zváni prokavárenští politici a pokud někdy tam někdo je z druhé strany spektra, prakticky není připuštěn ke slovu. O vraždících muslimech je informováno tak, že by člověk nad nimi zaplakal, zatímco nikde není rozhovor s postiženými pozůstalými...

Ale vím, že je ztráta času o tom dále psát. Že organizace jako ČR či ČRo mají prostě jediní u nás právo na pravdu, protože se jich zákonodárci bojí a nikdo se jim nepostaví. Takže ať nadále žije náš čtvrtý pilíř demokracie, naše neomarxistická, prohavlovská, pardon dnes již probakalovská,  Mediokracie.