Je to vážnější, než jste si mysleli: Turecko je přeplněno teroristy a povstalci, podle posledních průzkumů to může být až polovina z pětapadesáti milionů voličů. Alespoň podle tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který takto označil spoluobčany, již v nedělním ústavním referendu chtějí odmítnout navrhované změny.

Ti asi nemilují svoji vlast, protože o to v neděli půjde především! Alespoň podle sloganů vládnoucí strany AKP, vyvolávajících pocit, že je třeba vytáhnout zemi přímo z meziplanetárního ohrožení.

Ten známý obrázek je tu zas – volby Turky opět dělí na dvě stále nepřátelštější poloviny, na „my a oni“, na ty, kdo nadávají Evropě do fašistů, a ty, kdo si při tom jen zoufale klepou na čelo.

Vláda Erdoganovy AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje) navařila opravdu silného volebního turka. „Skoncujeme s terorismem, oživíme ekonomiku. Zmizí tahanice mezi prezidentem a premiérem, hádky mezi stranami,“ hřímá propaganda, ale už nepřipomíná, že za současné zhoršení může po 15 letech vlády jedině AKP sama.

Se změnou 18 článků ústavy by funkce premiéra zanikla úplně a nastal by prezidentský systém „tureckého typu“, v němž by veškeré rozhodování přebral nedotknutelný vládce. Voliči i poslanci by se pak podobně jako za časů osmanských sultánů mohli doživotně pohroužit do televizních seriálů a jednou za pět let odhlasovat prodloužení.

To vše ve volebním balíčku vylepšují různé úplatky a úlevy pro široké vrstvy od studentů přes zemědělce, živnostníky i důchodce.

Nevyvážená kampaň

Vyváženost současné kampani nehrozí. Nejzápadnější turecké velkoměsto Izmir, tradiční bašta opozice, je světlou výjimkou. První slovo, které se teď cizinec v Turecku naučí, je všudypřítomné „EVET“ neboli „ano“, hrnoucí se z billboardů na každém rohu. Že existuje i nějaké „HAYIR“ čili „ne“, o tom vás budou v Istanbulu, Ankaře nebo Antalyi informovat až po 17. dubnu. Za posledních deset let snad Turecko nezažilo tak drahou a hlavně jednostrannou předvolební kampaň, přecházející v posledních týdnech až do nevybíravého nátlaku.

Volební auta, billboardy, plakáty, brožury, spoty, helikoptéry, tisíce policistů, statisícové mítinky, to vše se platí z kapsy daňových poplatníků. Opozice, konečně sjednocená napříč stranami, konkuruje mizivě, do médií se příliš nedostane. Na provládních soukromých kanálech jsou prezident s premiérem téměř neustále v živých vstupech nebo debatách, představitelé opačného názoru šanci nedostávají. Stejně se chová i „veřejnoprávní“ turecká televize TRT.

Protinázor se sloganem „pro svobodu a budoucnost našich dětí NE“ se na novinových stojanech krčí jen v jednom deníku z patnácti. Občas probleskne i na billboardech a plakátech, jež po celé zemi někdo ničí a strhává, takže se u nich musí organizovat noční hlídky.

NE se neříká

Zastáncům „NE“ tak zůstávají sociální sítě. Jenže opatrně, jste-li třeba učitelé, úředníci nebo jiní státní zaměstnanci, to byste v době rekordní 12procentní nezaměstnanosti ještě mohli přijít o práci. Třeba jako ten fotbalový rozhodčí v černomořském Sinopu, který byl suspendován za pouhé sdílení NE na Facebooku.

A jak to dopadne? Velmi těsně a těžko předvídatelně, výsledky průzkumů se různí. „Kostky jsou vrženy,“ říká analytik Hakan Bayrakci z agentury Sonar, podle něhož zvítězí NE s 51 až 52 procenty.

„Teď už jsou rozhodnutí i ti váhající. I když se vláda snažila vyvolat konflikty s Evropou a určitý pocit ohrožení, čímž také něco získala, NE má daleko větší motivaci jít k volbám.“

Turecko v neděli hlasuje o poslední zbytky svobody, tentokrát možná už naposled.

Mohamed Šabzadáh ve čtvrtek po večerní modlitbě zavřel bránu u svého domku a usadil se k večeři. Pak přišel ohlušující výbuch. Nebe prý zachvátily plameny. „Země se třásla jako loďka v bouři. Myslel jsem, že můj důmbombardují. Dron takto jednou odpálil sousední dům. Tentokrát to však vypadalo, jako když na nás padají nebesa. Ženy a děti byly vystrašené,“ popisuje ničivé účinky „matky všech bomb“.

Americké letectvo svrhlo svou nejsilnější nenukleární bombu GBU-43/B ve čtvrtek večer v oblasti Achin v provincii Nangarhár na východě Afghánistánu. Cílem byly tunely bojovníků Islámského státu. Při útoku zemřelo údajně až 90 islamistů (více zde). Drtivé účinky legendární bomby však pocítili i lidé v okolních vesnicích. „Na nějakou dobu jsem přišel o sluch. Okna i dveře mého domu jsou poničené. Ve zdech jsou praskliny,“ popsal Šabzadáh.

O větší letecký útok podle serveru The Guardian požádaly místní bezpečnostní složky, kterým se nedařilo stoupence Islámského státu vyhnat ze zdejších tunelových komplexů. Podle amerického generála Johna Nicholsona se o nasazení bomby rozhodlo přímo v Afghánistánu a ne ve Washingtonu. „Už od března vedeme ofenzivu v severním Nangarháru. Nyní to však bylo poprvé, co jsme narazili na větší odpor,“ popsal důvody nasazení GBU-43/B

Někteří experti však použití „matky všech bomb“ zpochybňují. Argumentují tím, že nasazení takového zařízení je v boji proti skupině asi 800 islamistů zbytečné. „Není pochyb, že Islámský stát je brutální organizací, která páchá násilí na našem obyvatelstvu. I přesto však nechápu, proč použili takovou bombu. Moji příbuzní si mysleli, že přišel konec světa. Každý den tady nalétávají letadla, helikoptéry i drony,“ popsal starosta Achinu Nawíd Šinwárí.

Svržení bomby kritizoval bývalý prezident Afghánistánu

Podle experta na Islámský stát Borhana Osmana vedou Spojené státy úspěšné nálety proti islamistům v Afghánistánu již více než rok. I bez nasazení ničivých bomb jako GBU-43/B. „Nemyslím, že byl takový zásah potřeba. Větší hrozbou pro vládu je nyní Taliban. Amerika je však fixována na tuto malou skupinu islamistů, protože ti chtějí destabilizovat region,“ vysvětluje. Taliban čtvrteční bombardování odsoudil a označil ho za teroristický útok.

Fotogalerie     Zobrazit fotogalerii

Afghánská vláda sice útok ocenila, bývalý prezident Hamíd Karzáí však na Twitteru americký krok odsoudil. „Toto není válka proti terorismu, ale nelidské a brutální zneužití naší země jako testovací půdy pro nové americké zbraně,“ napsal. Podobně tvrdě se proti akci USA postavili pákistánský velvyslanec v Afghánistánu.

Otázky vzbuzují také možné civilní oběti bombardování. GBU-43/B zničí rozlehlé území a nelze vyloučit, že v cílové oblasti se nenacházeli civilisté. Američané podle Nicholsona úzce spolupracovali s lokálními bezpečnostními složkami i kmenovými lídry, aby se ujistili, že všichni civilisté z oblasti odejdou.

Jeden z místních obyvatel po útoku uvedl, že všichni civilisté byli skutečně evakuování. Poslanec za Nangarhár Esmatullah Šinwárí však s odkazem na místní vesničany uvedl, že při svržení bomby zemřel učitel a jeho syn.