Pánové měli na hlavní otázku odpověď, že tento rok bude rozhodně přelomovým rokem pro kontrarevoluční změnu. Petr Hájek očekává válku s Ruskem, proti níž atomová byla jen čajíčkem, a záchranu lidstva vidí jen tehdy, pokud bude pokračovat rekatolizace zemí. Ladislav Jakl nevidí v dohledné době možnost vypuknutí kontrarevoluce a pokud tato někdy nastane, přivodí ještě větší útisk neomarxistickými organizacemi. Václav Klaus ml. naopak věří, že kontrarevoluce musí nastat co nejdříve, neboť některé národy se již začaly bránit diktatuře EU a ostatní je budou muset následovat, nebudou-li chtít zaniknout. Michal Semín je přesvědčen o tom, že příští rok bude přelomový. Přijmeme řád světa, který určil Bůh, a uvědomíme si pak důležitost pravdy a vztahu k Bohu pro možnost zvítězit v kontrarevoluci před evropskou apokalypsou.
Petr Hájek, který se otázkou nastolení kontrarevoluce zabývá již 4 roky ve svém časopise Protiproud, ví nejlépe, jak mnohavýznamové toto slovo je. V šedesátých letech u nás zdomácněla pod představou kontrarevoluce představa toho, když establishment jedné části vládnoucí strany vystoupí proti té druhé. I když se zdá, že by měl být rozměr tohoto pojmu jinde, nastává podobná situace i dnes, kdy opět vládnoucí establishment zastává dvojí realitu – vůči Bruselu a vůči zájmům domácí veřejnosti. Pojem establishment nezahrnuje pouze vládu, ale všechny subjekty - kavárnu, neziskovky a různé spolky a sdružení. Právě tyto dodatečné subjekty uchopily média, porazily politiku a přináší nám ta největší "dobra", která oni uznají za vhodné. Jejich zájmy jsou neporazitelné.
Tento stav začal pádem sovětského bloku a významným okamžikem byl pád dvojčat v USA 11. 9. 2001. Od té doby establishment naráží na neorganizovaný odpor, jehož nositeli jsou především zahraniční události, jako Brexit, Trump… Není náhodou, že k nám přichází kontrarevoluce zvenčí a nastává rozpor mezi „sovětským Bruselem" a domácí politikou. V politickém smyslu slova nemůžeme ale ještě stále mluvit o kontrarevoluci, jen o jakýchsi protestech proti stávající moci, proti obručím, kterými nás obepíná. Je nám to nepříjemné, vrtíme se, některým to ale naopak vyhovuje. Čelíme sice nadvládě Berlína hodnotově a mravně, ale jsme proti tomu prakticky bez obrany. I když se zdá, že se v poslední době začíná něco rodit:
"Všechny občany začíná spojovat strach z nebezpečných teroristů a nechtějí dovolit nastěhování těchto krutých a vraždících migrantů ukrytých mezi uprchlíky do své země. V důsledku toho se začíná znova rodit to, čeho se každý establishment nejvíc bojí – autentická politika. Současný establishment se nejvíc ze všeho totiž bojí autentické politiky. Dole se již něco rodí, ale není to ještě masivní odpor proti bruselskému diktátu - kontrarevoluce. Naši lidé sice vnímají ústrky, ale ne tak silně, jako například Britové, Francouzi, Italové či nyní naprosto silně Američané. U nás v otevřených protestech budeme zřejmě až poslední. Referendum proti Bruselu by zřejmě dopadlo opět zle. Klasickým příkladem je protikuřácký zákon, který je u nás nejtvrdší z celé EU. Kuřáky štve, ale kontrarevoluci nevyvolá. Politici z něj mají naopak pocit velikého vítězství. Jsme zatím v jakémsi mezistavu. V pásmu, kde se může stát cokoliv. Přesto si myslím, že rok 2017 bude rozhodujícím a velmi důležitým rokem zlomu," je přesvědčen Petr Hájek.
Nejvážnější věcí je podle něho nebezpečí války s Ruskem, která už probíhá a vstoupí do terminální podoby. Ani volba Trumpa toto nebezpečí nevzdaluje, i když Hájek věří, že Trump bude postupovat v intencích toho, co sliboval. Nemá ale iluse o skutečné moci amerického prezidenta: „Bylo by strašně krátkozraké si myslet, že vítězstvím Trumpa se válka vzdaluje. Jeho kroky budou obrovskou akcí, která vzbudí reakci. Rozpoutá terminální válku s Ruskem. Proboří totiž zeď vystýlanou stamiliony Eur Evropské centrální banky vytvářející pocit života s umělým blahobytem, aby lidé chyceni do jeho pasti neměli důvod revoltovat. A tato zeď je velmi pevná. Válka je tudíž blíže, než si připouštíme.“
Dynamika války má a bude dále mít jiný průběh než jsme zvyklí chápat. Většina z nás si ani neuvědomuje, že chaos, který již začal a bude tak dominantní, bude mimo naší představivost. Proto je toto nebezpečí stále lidem lhostejné. Představy o jaderných válkách jsou přitom čajíček: „Tato válka bude podobná přírodní katastrofě. Model technologické vyspělé civilizace se zhroutí jako domeček z karet. Může nastat situace podobná jako za přírodní katastrofy.“
Ani volby, i kdyby dopadly tak, jak si přejeme, toho moc podle Hájka nevyřeší. Naše civilizace nikdy nebyla tak zranitelná. Paradoxně vypukne spíše kontrarevoluce establishmentu, který bude chtít všechno uvést do předchozího stavu, ale bude to dělat ještě přísněji než dosud, čímž situaci jen přiostří.
Otázkou proto je, zda existuje nějaká naděje na záchranu lidstva
Podle Petra Hájka naděje existuje a on ji vidí v rekatolizaci zdola: „Jsou i jiné síly, s nimiž vlády nepočítají, a tyto síly již působí. Síly, které nejsou identické s politickými silami. Mají jiný rozměr než politické protesty těch, kteří mají pouze racionální vnímání. Jde o rekatolizaci zdola, s níž modely plánovačů naší budoucnosti nepočítají, protože atheisté tomu nerozumějí a neumějí s tím proto nic dělat. Duchovní proces této vzpoury již probíhá. Dochází k tomu, že jeho rozměr je nepopsatelný. Začíná se oddělovat lid boží od nevěřících. Tyto síly budou hrát rozhodující roli v příštím roce. Ať již půjde o katastrofu či východisko, rozhodně to bude jiné. Lidé buď v tomto světě nebudou, nebo mu přestanou rozumět a odkráčejí do nikam, nebo se změní, a to by byla skutečná kontrarevoluce“.
Ladislav Jakl si položil hned v úvodu své přednášky otázku, zda bude rok 2017 revanší za to, jak krvavá Říjnová revoluce v roce 1917 ovlivnila chod celého světa. A zda přinese rovněž tak silný impuls, aby změnila svět. Odpověď na ni rozdělil do několika časových pásem:
„Krátkodobě v řádu měsíců odpovídám sám za sebe, že ne. Donald Trump, o němž jsme si podle našich médií měli zapamatovat pouze to, že je misogyn (misogynie je nenávist k ženám), nacista a Putinův agent, velmi srozumitelně a promyšleně vytvořil manuál prvních kroků změn Ameriky, ale jeho srážka s realitou a mocí státního aparátu bude větší, než si kdokoli z nás umí představit. Zájmové skupiny tvořené po mnoho desetiletí se nedají. I exit Británie, nad nímž jsme 25. června 2016 jásali, má klopoty. Další fenomén, na nějž se ptáme, je Evropské politické domino, a nevypadá to také jednoduše. Ve Francii, Německu ani v Rakousku se zatím nic neděje. Žádnou viditelnou revoluci nevidím.“
To ale podle Jakla neznamená, že bychom měli jen pasivně čekat a nic nepodnikat. Naše činnosti zanechají kroky, které přinesou základ pro střednědobou kontrarevoluci. Během několika let budou mít dozvuk. Například v Itálii bude rok 2017 chápán jako kontrarevoluční. Trump exekutivně zlomí moc struktur, bude završen Brexit a nastane politické domino. Svět se změní a bude jiný než dnešní. Bude poznamenaný kontrarevolucí. Optikou tohoto období bude chápán rok 2017 jako začátek dějů. Po stránce mocenské budeme po dobu několika let žít v jiném světě poznamenaném rokem 2017. Dlouhodobě v horizontu desítek let ale změna systému nebude tak obrovská, jaká byla po VŘSR.
„Jsem pesimista i když můj šéf zastává názor, že optimismus je povinnost. Je pravda, že povinný optimismus brání vidět hloubku průšvihů. Podle mne ale havlističtí postdemokraté se vrátí silnější a definitivnější, a to bude pro náš život určující."
Svůj pesimistický pohled vysvětli Ladislav Jakl následovně: „Já nevidím jen období bipolárního světa po Thatcherové, po Reaganovi apod. Vidím zlom v proletarizaci na konci 19. století, kdy nastalo všeobecné volební právo a dokonce i pro ženy. Dříve volila celá rodina jako jeden celek. Volební právo žen byla chyba, která dovršila průšvih rodiny. Vše bylo doničeno válkami a nástupy totalitních režimů. Válka a totalitní režimy nevyrostly ale ze vzduchu. Lidi si tyto režimy objednali a nadále objednávají. Začalo to zrodem samotné demokracie, kdy si dva odhlasují, že třetího snědí. Demokracie vznikla tehdy, kdy se názory tříštily a politici nemohli nalézt nástroj pro dohodu. Použili tedy názor většiny k prosazení svých cílů. Zní to líbivě, ale každý víme, jak lehce lze masu zmanipulovat a využít ji jako nástroj k použití násilí. Stačí, když světová média vrhnou na trh novou generaci svých poslušných robotů. Už se na tom pracuje, a tato noc nebude krátká.“
Velmi dlouhodobě podle pana Jakla bude lidstvo spět k lepší budoucnosti. Motorem 2-3 tisíců let šlo vše směrem k vyšší svobodě jednotlivce. Poháněl to jednoduchý princip, že svobodný motivovaný člověk je velmi efektivní a lidé se mají rádi dobře. „My máme nyní roli strážců hodnot a paměti, ale i plameny myšlení, a proto vítám večer, jako je tento,“ uzavřel svůj pohled na naši budoucnost Ladislav Jakl.
Václav Klaus ml. polemizoval s Ladislavem Jaklem, že člověk musí být optimista, dělat si legraci a přežít vše s veselou myslí. „Jsem optimista, mám to holt v genech. Brexit byl pro lidi jako já, kteří to vidí opačně než bruselští úředníci, něco jako porážka Napoleona u Moskvy, a úspěch Trumpa něco, jako porážka Hitlera u Stalingradu.“ Jako profesor matematiky zavedl nejdříve definici pojmu kontrarevoluce: „Jsem matematik a tak je nutné slova, o nichž mluvíme, přesně definovat.“ Připomněl mi studijní léta na Matematicko-fyzikální fakultě na Karlově universitě, kde profesor Hedrlín začínal vždy přednášku z matematické analýzy heslem „Vím o čem mluvím.“ Byl rovněž přesvědčen, že pokud neznáme exaktní definice pojmů, nemá smysl o nich dál hovořit.
„Já vnímám slovo kontrarevoluce jako kontrarevoluci vůči revoluci nastupující nové levice v latinské Americe, Junkerovi, Schulzovi a dalším podobným bruselským politikům, kteří hlásají nenávist proti rodinám a další chybné -ismy. Pokud síly, které se snaží tomuto zlu bránit a dosáhnou nějakých úspěchů, tak to chápu jako kontrarevoluci. Zda se to ale podaří, nevím. Nejsem prognostik,“ uvedl profesor Klaus a pokračoval: „Přál bych si, aby dominový efekt v EU pokračoval. V okolí již na štěstí změny vůči slepému poslouchání Bruselu vidíme. V Polsku musejí lidé již pracovat, nikoliv pouze čerpat dávky. V Maďarsku, Rakousku, Německu, Británii a velkým podílem i v USA vyzývají masy Brusel k zastavení jeho neomarxistické politiky, jinak, že bude konec s jejich poslušností a národní státy mající, na rozdíl od EU, hranice a jejich uzavřením se mohou začít bránit proti její vražedné ideologii."
Velice se mu líbilo Jaklovo tvrzení, že si máme pamatovat o prezidentu Trumpovi, že je misogyn, nacista a Putinův agent. Našim mediálním hvězdám se podle něj velice dařilo tento nesmysl vtlouci všem do hlav: „Můj syn říkal, že informace o volbách v USA musel dělat stejný dramaturg, jaký dělal pohřeb Brežněva.“ Souhlasil s Ladislavem Jaklem, že přátelé svobody byli vždycky v menšině a nebýt demokracie v USA, neznáme tuto situaci. Naděje přijde podle něho ale z jiných důvodů než ideových, podle nichž by největší pravičák Francie byl náš Špidla. Ale přijde a to brzy: "Když jsem jel 17. listopadu 1989 na demonstraci, nečekal jsem konec komunismu tak brzo. Jsem proto optimista, že kdyby každý, kdo nesouhlasí s politikou Bruselu, se takto zapojil, nastane kontrarevoluce nečekaně brzy."
Podle Václava Klause by se mělo něco stát velmi rychle, aby se vše nerozrostlo do smrtících rozměrů. Jak těchto změn ale dosáhnout? Každý by si měl najít své místo a vyvíjet aktivitu politickou, pracovní, společenskou, publicistickou. Tak aby si mohl jednou odpovědět na otázku: „Čím jsi přispěl proti totalitě nové levice?“
Michal Semín definoval kontrarevoluci jako rozchod s myšlenkami předešlé revoluce. Na otázku, čemu by měla nynější kontrarevoluce čelit, se pokusil nalézt odpověď v minulosti a položil si otázku, co pro nás přinesla léta končící číslicemi 1 a 7:
V roce 1517 vystoupil Martin Luther s názory, které se dají shrnout, jako vzpoura proti katolické církvi. Lze je shrnout do jednoho pojmu - přichází éra subjektivismu (který zdůrazňuje subjektivní stránku obrácení pozornosti k nějakému předmětu - poznávání, hodnocení, soudů a podobně. Je blízký relativismu, konstruktivismu, případně i skepticismu a opakem objektivismu, pozn. redakce). Osvobodil člověka od rozumu. Od děvky ďáblovy, jak říkal. Od násilí logického myšlení. Stál u pramene voluntarismu (který ze tří klasických aristotelovských schopností, duše rozumu, vůle, paměti, klade na první místo vůli. Poznání je ovlivněno vůlí tak, že o pravdě a nepravdě rozhoduje vůle, nikoli poznávání. pozn. red.) Pravdu má ten, kdo má moc. O náboženském myšlení nechal proto Luther rozhodovat panovníka.
V roce 1717 byla v Anglii založena první zednářská lóže, která byla útočištěm sekularismu (nezávislosti státní moci, státních institucí a státu samotného náboženském uvažování. Opakem teokracie, vládnutím úzce spjatý s náboženstvím - pozn. red.). Tím zednářská anglická lóže položila základ pro Francouzskou revoluci, která násilím osvobodila člověka od náboženství. Osvícenská kavárna žila svým vlastním životem. Osobní Bůh byl symbolicky svržen a na jeho místo nastoupil člověk. Nastala éra abstraktního lidství.
V roce 1917 završila VŘSR pozvolný rozkladný proces a nastolila nový rozměr. Osvobození člověka od samotné lidské identity. Svět musí být bez hranic, všichni musejí být sobě rovnocenní.
Z toho vidíme, že podstata revoluce v zájmu vlastního přežití je v podstatě duchovní. Nejde o daně a podobné věci, jde o to, zda uznáme, že bez vertikály v hodnotě společnosti bloudíme. Stále trpčí plody této ideologie budeme nacházet ještě dlouho. Bez vědomého poměru k transcendentní příčině podstaty světa se od ní neosvobodíme.
Skutečná kontrarevoluce může nastat, až si uvědomíme základní životní potřebu hodnot, které se podařilo revolucionářům odstranit. Na prvním místě je to zdravý rozum zahrnující hodnotu pravdy jako hodnotu lidského poznání. Za druhé svět založený na smyslu pro řád, který jsme si sami nesestrojili, ale který v pokoře přijímáme. Vztah založený na ženě a muži. Za třetí vztah k Bohu. Je nutné napojení se na revolucí odvrženou vertikálu. Předzvěstí této kontrarevoluce jsou současné úspěchy národních stran. Příští rok bude přelomový, i když Trump by vyšel do ztracena.
