„Ležel v chodbě přikrytý státní vlajkou a obklopen květinami. Měl klidný výraz, ale jeho tvář byla jedna velká podlitina. Proto v jeho posmrtné masce nelze hledat podobu, jde vlastně o dokument,“ vzpomíná akademický sochař Olbram Zoubek na pozdní nedělní večer 19. ledna 1969, kdy vytvořil Palachovu posmrtnou masku. K Ústavu soudního lékařství na Albertově přišla tehdy trojice – sochař, lékař z kliniky popálenin Vladimír Matějíček a jeho paní.

„Zavolal jsem Vladimírovi, spolužáku z gymnázia, že chci udělat posmrtnou masku Jana Palacha. Do ústavu byl zákaz vstupu, ale Vladimír tam často docházel pracovně, takže službu konající pracovník nás i přes zákaz pustil dovnitř, do ztichlé a ve tmě tonoucí budovy. Paní Matějíčková šla s námi, aby případně předstírala před esenbáky, že je Palachova příbuzná.“ Oba muži odhrnuli z Palachova těla vlajku a sochař se pustil do práce. Posmrtnou masku nikdy předtím nesnímal, ale věděl, jak na to. „V pětačtyřicátém roce jsem dělal maturitní tablo naší třídy právě z obličejových masek, samozřejmě živých lidí. Jak zvláštní to byla vzpomínka… http://iforum.cuni.cz/IFORUM-6502.html

Sebeupálení Jana Palacha spustilo v tehdejším Československu úplnou vlnu podobných sebevražd. Od jeho smrti v lednu 1969 do dubna téhož roku se u nás upálilo dalších dvacet devět lidí, kteří se k Palachovi hlásili. Politické důvody však měl jenom Jan Zajíc. Lékaři tehdy mluvili o “epidemii”.

Jsem soudný člověk, proto nebudu vyslovovat svůj názor na Palachův čin, ať se k němu vyjádří povolanější, jak jsem jejich slova zaznamenal:  Josef Škvorecký, García Lorca, Mik Herman, Josef Mašín,či americký spisovatel Salinger....:

 „Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je to, že chce kvůli něčemu v příkoří žít,“ přidal americký povídkař Jerome David Salinger (na snímku). "Hrdinstvím není hrdinská smrt, protože smrt je rychlá, hrdinstvím je hrdinský život…" dodal k tomu Federico García Lorca.