Říkat pravdu a stát si za ní, bývá často nepříjemné a nepopulární. Obzvláště, pokud jste politik a říkáte pravdu i proti své mateřské politické straně, ale i to se v politice stává a není to ničím výjimečným. Naposledy se o pravdivosti této poučky přesvědčil Václav Klaus mladší. I díky tomu má pověst nebojácného rebela, neřízené střely a málem i enfant terrible celé české politické scény, kde zastiňuje i jiné politické šíbry. Analyzuje se a publikuje, co k tomu říká ten a onen potentát ODS, ale nikdo se nezabývá podstatou jeho názorů, kterou by se ODS zabývat měla. Např. proč vyhraněné osobnosti s názorem dnes raději kandidují za SPD, než-li za ODS. Ladislav Jakl je typickým příkladem. Ideové a zásadní spory už dávno nenastolují představitelé ODS, kteří jsou názorově prázdní a sterilní. Žijí v zajetí svých sociálních bublin a z podstaty slavné minulosti, která už nikoho neoslovuje a vlastně ani nezajímá. Kdo zná představitele ODS a kdo jich vyjmenuje více než dva?
ODS stojí na scestí - Václav Klaus mladší by mohl být za jistých okolností pro tuto partaj živou vodou, který by mohl Fénixe vzkřísit z popela. Pokud této šance nevyužijí, jsou předem odsouzeni k vyhynutí jako přežilá forma a fosilie určená do muzea.
Přijdou jiní, odvážnější a dravější, kteří se nebudou bát říkat pravdu na tuto agentu zvednout. Spolu s tím se postavit do čela ideového střetu, kde se do budoucna hraje o bytí či nebytí celého českého národa. V takové hře ale obstojí jen skutečné osobnosti.